Tento týden bude věnován ne herci, ale režisérovi, Samu Peckinpahovi. Nenatočil toho tolik, abych to nezvládl vidět všechno, takže proč se do toho nepustit.
A rozhodně jsem začal od správného místa. Železný kříž bude nejspíš posledním velkým a opravdu dobrým Peckinpahovým filmem, který ale, jak u něj bylo zvykem, byl postižen obrovskými problémy už při natáčení (to je tak, když jediný, kdo vám dá peníze na film, je producent německých erotických filmů), takže se v podstatě ani nedotočil. Což je ale poznat vlastně jen na otevřeném konci, protože jinak poví, co povědět chce.
Zatímco Richard Attenborough točil ve stejné době svůj velkospektákl Příliš vzdálený most s nablýskanými hvězdami, a o rok dřív Charlton Heston v čisté košili hrdinně padl v Bitvě o Midway, Peckinpah ukazuje válku naprosto bez příkras. Vojáci nejsou hrdinové, ale parta chlapů, která se jen snaží přežít. Chlapů, kteří jsou špinaví a smradlaví, každou vteřinou kolem nich vybuchují granáty a šrapnely a co chvíli hrozí, že Rudá armáda znovu zaútočí. Není obvyklé, že válečný film sleduje německé vojáky a že vlastně jim držíme pěsti, ale ani omylem film není proválečný a pronacistický, spousta scén nabízí pravý opak.
Kdysi jsem viděl první hodinu a vzdal jsem to někde potom, co se Coburn vrátil z lazaretu. Asi mi připadalo, že film nemá moc děje a základní kostru bere z podobně drsného Remarquova románu Na západní frontě klid. Udělal jsem chybu, protože až pak se začne rozvíjet děj točící se kolem snahy nadutého zbabělého velitele získat bez námahy železný kříž. Zatímco jeho vojáci čelí neustálému nebezpečí a svá ocenění získávají v podstatě proti své vůli, Stransky je ochoten leda tak tahat za provázky v pozadí a jinak se jen krčit pod stolem a čekat rozkazy shora.
Je pravda, že herci v hlavních rolích jsou už na svoje role staří. Plukovníkovi wehrmachtu na Krymu by nemohlo táhnout na sedmdesát. Coburnovi táhlo na padesát, Schellovi rovněž, a většina Coburnovy čety vypadá taky na čtyřicet. Ale mladší herci by prostě neměli tak vyžilé ksichty a v očích životní zkušenost, kterou Coburn a ostatní mají. Proti tomu v kontrastu stojí krásná tvář (i tělo) Senty Berger v epizodce zdravotní sestry. Chválit herecké výkony Coburna, Schella, Warnera a dalších by bylo nošením dříví do lesa, takže spíš upozorním na to, že velkým písmem si producent nechal do titulků napsat svoji ženu, hvězdičku německých softporen Veronique Vendell, která tu hraje němou roli sovětské vojačky, v které vlastně vůbec nemusí hrát.
Bitevní scény jsou plné slow motion a krátkých střihů, tedy všeho, co Peckinpah poprvé vybalil v Divoké bandě. Jenže zatímco tam jsme u přestřelek byli vzrušení a napjatí, tady je akce a násilí sice mnohem víc, ale co zůstává je jenom chaos, bordel, zmar. Divoká banda umírala za svou věc, vojáci na obou stranách padají do zákopů, aniž by v podstatě tušili za co.
Nejlepším Peckinpahovým filmem pořád zůstávají Strašáci. Spolu s Alfredem Garciou, Patem Garrettem a Billym Kidem a Divokou bandou však Železný kříž jasně patří do pětice toho nejlepšího, co Peckinpah vytvořil. Trvalo mi hodně dlouho, než jsem ho viděl celý, ale určitě to dnes nebylo naposledy. 9/10
a.k.a. Železný kříž, Steiner - Das Eiserne Kreuz
Režie: Sam Peckinpah
Hrají: James Coburn, Maximilian Schell, James Mason, David Warner, Klaus Löwitsch, Vadim Glowna, Roger Fritz, Senta Berger, Arthur Brauss, Veronique Vendell, Dieter Schidor, Fred Stillkraut, Michael Nowka, Demeter Bitenc
Hudba: Ernest Gold
Západní Německo / Velká Británie 1977
Žádné komentáře:
Okomentovat