SPAGVEMBER 2024

Listopad je tu, špaget čas.

1. Django (1966) /1.11./

A začít klasikou se vždycky vyplatí.

2. Pistole pro Ringa (1965) /3.11./

Viděno s překrývacím dabingem TV Premiéra, což bylo hrozný, ale pravda je, že v angličtině mi ten film nikdy nepřipadal tak vtipnej. Docela překvapení.

3. Ringo se vrací (1965) /3.11./

Dva odlišné filmy od stejného týmu. Stejní herci v úplně jiných rolích. Tenhle je z těch dvou jednoznačně lepší.

4. Companeros (1970) /4.11./

Vamos a matar, companeros!! Od Corbucciho můj nejoblíbenější, vylepšená verze Žoldnéře po událostech jara 1968 a zhlédnutí Divoké bandy. Hned několik scén si z ní dost půjčuje.

5. Boot Hill (1969) /5.11./

Spencer s Hillem jsou jistota, ale tomuhle filmu strašně ubližuje nevyrovnaný, zřejmě narychlo psaný scénář, s pár skvělými scénami, pár hroznými, a celkově nedržící pohromadě. Přitom potenciál tu byl.

6. Město bastardů (1971) /6.11./

Článek bude.

7. Johnny Yuma (1967) /8.11./

Tohle jsem si asi opakovat nemusel. Engelbert Humperdinck s nejotravnějším poskokem vůbec proti dřevěnému gentlemanovi a překvapivě opravdu brutálním padouchům, kteří umlátí dítě k smrti. To už jsem si nepamatoval a nečekal to, stejně jako incestní vztah mezi hlavním padouchem a jeho sestrou. Rosalba Neri ❤

8. El Puro (1969) /9.11./

Článek bude.

9. Savage Guns (1971) /9.11./

Článek bude.

10. Taste of Killing (1966) /11.11./

Kdysi dávno jsem to bral asi moc tradičně a doslovně. Příběh, ve kterém není kladná a záporná strana, protože obránci zlata se chovají jako úplně stejné svině jako jeho dobyvatelé. Za George Martina aspoň pláče žena a dítě, kdo by plakal za Craiga Hilla, když jemu samotnému nezáleží na nikom? Napodruhé výrazně lepší dojem.

11. Pohřběte je hluboko (1968) /13.11./

Bože to je nuda. A nastříhané kusy Taste of Killing a dalších filmů do toho vůbec nepomáhají. Viděno z originální VHS od Davaye, takže většinu rolí mluví četnická pátrací stanice Brno.

12. Armáda pěti mužů (1969) /14.11./

Má to svoje mouchy, ale zejména díky Morriconemu to stojí opakovaně za vidění. Peter Graves mi tam ale nějak moc nesedí, zatímco James Daly zapadá docela dobře. Střídání italských a španělských lokací je občas hodně divoké.

13. I Want Him Dead (1968) /15.11./

Narozdíl od Taste of Killing, tohle se v mých očích nijak neposunulo. Natočené je to moc pěkně, ale děj je tak stupidní, až je to iritující, stejně jako přehrávání béčkových herců a kaskadérů v pro ně příliš důležitých rolích. Každopádně zkusím s Craigem Hillem zkouknout i něco, co jsem ještě neviděl, ať mám lepší možnost porovnat.

14. No Graves on Boot Hill (1968) /16.11./

Článek bude...

15. Mé jméno je Nikdo (1973) /16.11./

Trochu jsem si potřeboval spravit náladu klasikou, což se povedlo. Zajímavé je, že v italské verzi se divák z titulků vůbec nedoví, že ve filmu je i R. G. Armstrong, Geoffrey Lewis, Leo Gordon nebo Steve Kanaly.

 

16. Trumfové eso (1968) /22.11./

Pár dní nebyla vůbec energie ani čas, takže snad to teď aspoň trošku doženu.  

17. Hodný, zlý a ošklivý (1966) /23.11./

Proč ne trochu změny, takže Trumfové eso i GBU jsem si teď pustil z VHS kopií - tedy v případě Esa nahrávku z ČT z doby před dvaceti lety, GBU z ripu z originální VHS. On tomu ten ořez zas tak moc nakonec neubírá, ale příště samozřejmě zase pěkně kvalitní, neořezaná a nedabovaná verze.

18. The Dirty Fifteen (1967) /23.11./

Článek bude.

Tak letos jen 18. Vypadl jsem z toho a víc nedávám. I to je ale docela dost. Hrdiny letošního speciálu byli jednoznačně Craig Hill (5 filmů, z toho dva nové), Bud Spencer (3 filmy), Terence Hill (také 3 filmy) a Robert Woods (2 nové filmy). Co mě mrzí, je, že jsem nakonec nezařadil víc Lee Van Cleefa, který letos byl jen v Hodném, zlém a ošklivém, nedošlo na zopakování Kapes plných dynamitu a Run, man, run z pěkných kopií z Blu Ray, nedal jsem filmy, které jsem loni odložil, jako třeba Corbucciho Křiváci, které jsem naposledy viděl někdy v roce 2010.

ZLATÝ KOLT 2024

Nejlepší film: Hodný, zlý a ošklivý

Nominace: Companeros, Ringo se vrací, Mé jméno je Nikdo, Trumfové eso

 

Nejlepší režie: Sergio Leone (Hodný, zlý a ošklivý)

 Nominace: Sergio Corbucci (Companeros), Giuseppe Colizzi (Trumfové eso), Duccio Tessari (Ringo se vrací), Tonino Valerii (Mé jméno je Nikdo)

 

Nejlepší herec v hlavní roli: Terence Hill (Mé jméno je Nikdo)

Nominace: Eli Wallach (Trumfové eso), Franco Nero (Companeros), Clint Eastwood (Hodný, zlý a ošklivý), Henry Fonda (Mé jméno je Nikdo)

 

Nejlepší herečka v hlavní roli: Rosalba Neri (Johnny Yuma)

Nominace: Nieves Navarro (Ringo se vrací), Stella Stevens (Město bastardů), Simonetta Vitelli (Savage Guns)

 

Nejlepší herec ve vedlejší roli: Eli Wallach (Hodný, zlý a ošklivý)

Nominace: Telly Savalas (Město bastardů), Bud Spencer (Trumfové eso), Lee Van Cleef (Hodný, zlý a ošklivý), Jack Palance (Companeros)

 

Nejlepší hudba: Ennio Morricone (Hodný, zlý a ošklivý)

Nominace: Luis Bacalov (Django), Nico Fidenco (Taste of Killing), Carlo Rustichelli (Trumfové eso), Ennio Morricone (za vše ostatní, zejména Mé jméno je Nikdo, Armádu pěti mužů, Ringo se vrací a Companeros)

Nejlepší přestřelka: Django vs 48 mužů (Django)

Nejlepší souboj: je nutné se ptát?

Nejlepší bitka: Ringo vs Paco Fuentes (Ringo se vrací) 

Nejlepší půlvoják: Shorty (Hodný, zlý a ošklivý)

Nejlepší kolt: skládačka z obchodu (Hodný, zlý a ošklivý)

Nejlepší drtič jablek: Bud Spencer (Trumfové eso)

Nejlepší tučňák: Franco Nero (Companeros)

Nejlepší nohy v punčochách: Simonetta Vitelli (Savage Guns)

Nejlepší nákup: padouši ve filmu El Puro

Nejlepší minirole, zpětně považovaná za velký part: Kevin McCarthy (Trumfové eso)

SEVEN MOVIES FROM NOW část 2

Starý sup létá vysoko nad námi a pokračování příště.

MACKENNA'S GOLD (1969)

Stejně jako Profesionálové jeden z prvních westernů, které jsem kdysi dávno viděl. Ale naposledy někdy v roce cca 2010 v televizi. Od té doby, kdykoli jsem někde narazil na článek nebo zmínku o tomto filmu, jsem četl jen to, jaká je to hrůza, nejhorší Peckův western... A když první, co se mi vybaví při vzpomínce na tenhle film, jsou šílené zadní projekce a mizerné triky při závěrečném zemětřesení, docela jsem se bál.

Ono to je béčko s áčkovým rozpočtem. Ale je to tak i stylizováno. V podstatě je šťastná náhoda, že krátce před znovuzhlédnutím Mackennova zlata jsem si přečetl Váchalův Krvavý román, protože mi trochu otevřel oči a začal jsem nad tím filmem přemýšlet jinak. Ne jako o velkém výpravném westernu, kde se pokazilo, co mohlo, ale jako o filmové verzi šestákového románu na pokračování. Sám film je rámován vyprávěním, jako by někdo vyprávěl báchorku o hledání dávno ztraceného pokladu. A i ostatní žánrové propriety sedí: máme tu čestného ušlechtilého hrdinu, který je tak ušlechtilý, až je spíš blbý; máme tu zavilé padouchy; ctnostnou blonďatou pannu; zákeřnou sexuální dračici; urostlého násilníka vykonávajícího příkazy šéfa; mystiku, tajemné dobrodružství, jehož cíl musíme vidět; každou chvíli přijde zrada, změna, nečekané výbuchy násilí; postavy se objevují a mizí, jak jsou zrovna potřeba. 

To vše na velkém širokoúhlém plátně v sedmdesátimilimetrovém formátu, s největšími filmovými hvězdami, doplněnými... padouchy z televizního Batmana! Jo, hlavní indiánskou dvojici hrají velice sexy Julie Newmar (Catwoman) a Ted Cassidy (známější z Addamsovy rodiny, ale v Batmanovi se taky objevil), vedlejší role gentlemanů z Hadleyburgu ztvárňují Eli Wallach (Mr. Freeze) a Burgess Meredith (Tučňák). Dále se objevují v těchto minirolích i Anthony Quayle, Edward G. Robinson či Lee J. Cobb, v podstatě víc je z nich ale vidět jen Wallach, a podle zákonů šestákového krváku se všichni po tom, co splní svůj účel, totiž trochu zalidnit děj, zase poroučí v masakru zinscenovaném kavalerií. Výraznější postavu až ve druhé půlce představí Telly Savalas.

Film ale stojí na Gregorym Peckovi a Omaru Sharifovi. Peck je asi nejvhodnější obsazení, a ač bych si tu původně osloveného Clinta Eastwooda představit dokázal, Peck je rozhodně lepší v tom, že jemu toho naprostého klaďáka člověk věří. Omar Sharif sice přehrává jako blázen, jeho přízvuk nezní mexicky ani trochu, ale sem se to naprosto hodí. Nicméně ne všechny herecké výkony se dají ocenit - zejména zlatá horečka v podání Camilly Sparv je příšerná.

Zpracování je taky dost na houpačce. Jakmile dostaneme nějaký úžasný širokoúhlý záběr nádherné krajiny amerického Západu, střihne se na nějaký šedivý záběr ze studia, dokreslovačku nebo nejhůř zadní projekci. Triky jsou pak i na svou dobu na dost mizerné úrovni, zejména hrátky s miniaturním kaňonem točené ve velkém detailu na 16 mm film roztažené na šířku a zvětšené na 70 mm v závěru vypadají hrozně. Nicméně některé skály se zřítily opravdu, protože filmaři jeden kaňon skutečně odstřelili... Ovšem bylo to v seismicky nestabilní oblasti, kde hrozilo zřícení tak jako tak.

To vše je podkresleno moderním, ale dobrým sountrackem Quincyho Jonese včetně legendární písně, která přežila asi nejvíc. Mackennovo zlato rozhodně nepatří mezi top westerny, ale jako braková obdoba nacpaná lidmi, které byste tu nečekali, svoje kouzlo má. 7/10

a.k.a. Mackennovo zlato
Režie: J. Lee Thompson
Hrají: Gregory Peck, Omar Sharif, Telly Savalas, Camilla Sparv, Julie Newmar, Keenan Wynn, Ted Cassidy, Edward G. Robinson, Eli Wallach, Anthony Quayle, Lee J. Cobb, Burgess Meredith, Raymond Massey, Eduardo Cianelli, Dick Peabody, Robert Phillips, Rudy Diaz, Shelley Morrison
Hudba: Quincy Jones
Produkce: Columbia
USA 1969

WINTER KILLS (1979)

Konspirační thrillery většinou nemám rád. Nevybavím si žádný, kromě I jako Ikaros, který bych chtěl vidět znova, a nevybavím si vůbec žádný, kde rozuzlení spiknutí dává smysl a lze ho z toho, jak se děj odvíjí, pochopit. A Zimní zabíjení je asi ten nejzmatenější ze všech.

Děj se točí kolem rodiny Keganů (což je skoro Kennedy). Už jen uvěřit bizarnímu předpokladu, že mladší syn rodiny vůbec neví nic o tom, čím se jeho rodina živí a kde se bere obrovské bohatství, které má. Jeff Bridges hraje v podstatě mladší verzi Dudea, levicového idealistu, který celý film se zděšením zjišťuje, že jeho otec je multimiliardářský kapitalistický fašista, který ovládá celou Ameriku, nechal svého staršího syna zvolit prezidentem, akorát mu ho někdo zavraždil. Na loď, kde po letech Bridges slouží jako námořník, přiletí Richard Boone s neobvyklým nákladem - zmrdem z Benátek. Ten se přizná, že byl najatým vrahem, a umře. Dude se vydává pátrat, přičemž mu s tím vlastně proti jeho vůli pomáhá jeho otec, kterého hraje sám John Huston. Na cestě, kde se ho neustále někdo snaží zabít, a svědkové umírají dřív, než se k nim Dude může dostat, se Dude setkává se všemi osobnostmi, které ve světě filmu něco znamenaly v roce 1965.

Obsazení je opravdu nabité a právě to mě přimělo se na film podívat. Kromě již zmíněných Bridgese, Boonea a Hustona tu máme:
Anthonyho Perkinse jako špionážního mistra,

Toshira Mifuneho v roli člověka v Hustonově sídle - hraje v jediné scéně a nemá v ději opodstatnění,

Dorothy Maloneovou jako Bridgesovu matku, 

Sterlinga Haydena jako armádního pošuka v tanku,

Eliho Wallacha jako mafiána,

Ralpha Meekera jako jiného mafiána,

Tomase Miliana jako mafiánského bosse,

Brada Dextera jako šéfa policie,

Joea Spinella celého zafačovaného, 

Candice Rialsonovou, Agnetu Eckemyr (z Blindmana), Tisu Farrow či Camillu Sparv jako sexy milenky Hustona.

A v titulcích neuvedenou Elizabeth Taylor, namaskovanou jako Divine z Pink Flamingos. 

Snad jen právě Perkins se z nich ale objeví trochu více. Zejména u Mifuneho dost zarazí, proč tohle vůbec vzal. U Wallacha překvapí, že narozdíl od Maloneové, Haydena nebo Meekera v tom hraje víc než v jedné scéně, ale jen ve flashbacích a důležitost jeho postavy v ději stejně nepochopíte. U Miliana překvapí, kde se v tomhle bere.

V podstatě jestli něco je zajímavé, ale vyšumí to rovněž do prázdna, je poznávání naivního Bridgese, v jak prohnilém světě žije, ať už ve vztahu k otci, tak ve vztahu k milence - která je tu stejně jen kvůli překvapivě explicitní sexuální scéně a odhalování se v restauraci. Vše, co se týče pátrání po vrazích prezidenta, je tak zamotané, že se člověk poměrně rychle ztratí, scenárista a režisér si ani neuvědomuje, že když každého svědka někdo oddělá dřív, než může Bridgesovi něco říct, tak se asi děj nemůže moc posouvat. Závěrečná pointa pak staví celý předchozí děj totálně na hlavu, s tím se ale asi počítá.

Nenechte se zlákat hvězdným obsazením. Zimní zabíjení za váš čas nestojí. Nejvíc lze ocenit kameru Vilmose Zsigmonda, ale ten stejně dobře natočil mnoho jiných, lepších filmů. 4/10

PS. Zaklínání se tím, že má jít o černou komedii, je jen zástěrka pro to, jak je film v některých momentech nechtěně vtipný. 

a.k.a. Zimní zabíjení

Režie: William Richert

Hrají: Jeff Bridges, John Huston, Anthony Perkins, Richard Boone, Eli Wallach, Sterling Hayden, Dorothy Malone, Tomas Milian, Belinda Bauer, Ralph Meeker, Toshiro Mifune, Brad Dexter, Joe Spinell, Tisa Farrow, Candice Rialson, Agneta Eckemyr, Camilla Sparv, Elizabeth Taylor

Hudba: Maurice Jarre
Produkce: Avco Embassy

USA 1979

SPAGVEMBER 2023

Přes dvacítku se asi letos nedostanu, koneckonců začínám později. Ale co půjde, to dám.

Už jsem připraven. Tři formáty domácího videa + disky + stream čekají. Chybí jen 35 mm filmy.

 

Tady si AI, až na obličej, poradila se zadáním dobře.

Po zadání "spaghetti western" ale vyjelo toto.

 

1. Colorado Charlie (1965) /4.11./

Z VHSky. Článek bude.

2. Tre pistole contro Cesare (1966) /4.11./

Nic světoborného, ale pořád dost zábavný kousek. Lepší obsazení by byl George Hilton než Thomas Hunter, ale nevadí mi tu, plusem je ale především Giombiniho hudba a Delia Boccardo.

3. Pravá a levá ruka ďábla (1970) /5.11./

Mnohokrát viděná klasika, o které asi už nic nového napsat nemůžu.

4. Malý unavený Joe (1971) /5.11./

Vlastně totéž. 

5. Co my máme společného s revolucí? (1972) /5.11./

Hele, dohnal jsem to. Článek bude.

6. Velká přestřelka (1966) /7.11./

Blu Ray od Powerhouse - nádherná kvalita. Nový překlad italské verze, ne ten vyhádaný od Franco Cleefa, trochu odhalil nové významy některých scén.

7. And God Said to Cain (1970) /8.11./

Bůh není, ďábel není, a je-li, má tvář Klause Kinskiho. Blu Ray od Arrow opět výborné, zejména vynikne vynikající vizuální stránka.

8. Navajo Joe (1966) /10.11./

A víte že se mi to po letech líbilo víc, než kdysi? Reynolds jako hrdina ani Sambrell jako hlavní padouch mi sice pořád moc nesedí, ale dějově už mi to nepřipadalo tak strašně zlé a má to tu správnou špagetovou atmosféru. Top 5 Corbucci to sice pořád není, ale posunulo se to o něco výš.

9. Specialista (1969) /10.11./

Tohle jsem neviděl ještě déle. Ze začátku jsem měl pocit, že tohle asi bude opravdu spíš podprůměr, ale od objevení se Mario Adorfa se to dost zvedne a ujetý konec se mi tentokrát líbil. V místě, kde přestala platit jakákoli pravidla, se totiž může opravdu stát naprosto cokoli. 

10. Two Faces of the Dollar (1967) /11.11./

Článek bude.

11. Gentleman Killer (1967) /13.11./

Článek bude.

12. Žoldnéř (1968) /15.11./

Blu Ray od 88 Films. Vypadá pěkně, ale Arrow či Powerhouse si daly větší práci.

13. Napřed střílej, pak se ptej (1975) /16.11./

Zopakovat veškerého Corbucciho, co můžu a dlouho jsem neviděl, nebyl v tomhle případě nejlepší nápad. Wallach a Gemma se snaží, natočené to není blbě, ale je to nevtipná nuda a Milian se zbytečně ztrapňuje. Rozjuchaná hudba od De Angelisů to taky moc nezachraňuje. 

14. Stříbrné sedlo (1978) /19.11./

Pomrkávání na starší Gemmovy westerny je fajn, Geoffrey Lewis dělá se svými ksichty konkurenci Kinskimu, potěší účast Fulciho stálice Cinzie Monreale i stálice pozdních špaget Donalda O'Briena, rovněž špagetové legendy Aldo Sambrella, natočené je to dobře... Jenže co je to platné, když ten spratek je nejotravnější dítě v dějinách filmu. Od začátku jsem měl chuť ho zabít sám.

15. Valdezovi koně (1973) /21.11./

Článek bude.

16. Chuck Moll (1970) /22.11./

Poprvé jsem to viděl po hodně dlouhém hledání jen v němčině a líbilo se mi to. Podruhé už moc ne. Teď po nějakých dalších deseti letech, některé nápady jsou dobré, Barboni režíruje úplně jinak než pak Trinityho, hlavní čtyřka funguje (nebo spíš trojka, Woody Strode je tu opravdu hodně dřevěný), jen té Idy je tu hrozně málo. Ale proč by jí taky mělo být víc, že. Úvodní pasáž s hořícím blázincem by fungovala i v hororu.

17. Kill, Django, Kill First! (1971) /24.11./

Článek bude.

18. $10.000 Blood Money (1967) /27.11./

Vizuálně i režijně výborné, jen scénář je trochu slabší a předvídatelný a kazí to postava komického fotografa, která se sem vůbec nehodí. Ale oceňuje se uvěřitelná romance i vztah hlavního padoucha a jeho otce, to jsou detaily, na které se ve špagetách většinou celkem kašlalo.

19. They Call Me Hallelujah (1971) /28.11./

Většinou dobře vyrovnané mezi klasickými špagetami a komedií, jen občas je humor nemístně laciný. Co do toho ale vůbec nepatří je postava kozáka v podání Charlese Southwooda. Stejně se objeví až za půlkou a působí v tom silně zbytečně.

ZLATÝ KOLT 2023

Nejlepší film: Velká přestřelka

(Nominace Žoldnéř, Pravá a levá ruka ďábla, $10.000 Blood Money, Co my máme společného s revolucí?)

 

Nejlepší režie: Sergio Corbucci (Žoldnéř)

(Nominace Sergio Sollima /Velká přestřelka/, Lucio Fulci /Stříbrné sedlo/, Romolo Guerrieri /$10.000 Blood Money/)

 

Nejlepší herec v hlavní roli: Charles Bronson (Valdezovi koně)

(Nominace Gianni Garko, Klaus Kinski, Lee Van Cleef, Paolo Villaggio)

 

Nejlepší herečka v hlavní roli: Delia Boccardo (Death Walks in Laredo)

(Nominace Ida Galli, Yanti Somer, Loredana Nusciak, Giovanna Ralli)

 

Nejlepší herec ve vedlejší roli: Claudio Camaso ($10.000 Blood Money)

(Nominace Tomas Milian, Jack Palance, Geoffrey Lewis, Robert Camardiel)

 

Nejlepší herečka ve vedlejší roli: Nieves Navarro (Velká přestřelka)

(Nominace Anna Orso, Cinzia Monreale, Krista Nell, Francoise Fabian)

Nejlepší hudba: Ennio Morricone (Velká přestřelka)

(Nominace Bruno Nicolai, Nora Orlandi, Guido a Maurizio de Angelis, Angelo Francesco Lavagnino)

Nejlepší souboj: Žoldnéř

Nejlepší přestřelka: 

Nejlepší bitka: závěr Pravé a levé ruky ďábla

Nejlepší šerif: Bambino (Pravá a levá ruka ďábla)

Nejlepší vrah šerifů: Stardust (Fernando Sancho v $10.000 Blood Money)

Nejlepší Caesar: Enrico Maria Salerno (Death Walks in Laredo) 

Filmy, které už ve Spagvemberu/Spagtemberu byly: Velká přestřelka

MINIRECENZE - REWATCH SPECIAL IV

A zas tu máme pár již viděných filmů, o kterých jsem tu buď nepsal, nebo jen stručně shrnu, zda se můj názor na ně za léta nezměnil.  

HOT SHOTS! (1991)

Všechno to haló ohledně nového Top Gunu mě ani tak nepřiělo jít na novinku a podívat se na originál, ale spíš se vrátit k skvělé parodii, díky které originál asi nemusím ani vidět. Charlie Sheen má sice AAAAAAAAAAAAIDS, ale i tak ho mám radši než Toma Cruise. Jednička sice nemá na dvojku, ale protože jsem se na ni jako malý díval méně, moc jsem si ji nepamatoval a díky tomu se skvěle pobavil.

HOT SHOTS: PART DEUX (1993)

Dvojka je přece jen o třídu výš. Tohle už hraničí s dokonalostí, především díky Sheenovi, Lloydu Brdgesovi, Richardu Crennovi a Jerry Halevovi, který, bohužel, navždy zůstal jen dvojníkem Saddáma Hussajna. Rambo, Základní instinkt, Apokalypsa, Terminátor, vše se tu kříží s nečekanou lehkostí a slavná scéna se slepicí je jen třešničkou na dortu. Možná mám radši dvojku i díky lepšímu dabingu, u jedničky mi přece jen vadí, že Trávníček, Meduna a Švarc mluví prakticky všechny postavy a málem si i povídají sami mezi sebou.

 

KDYBY TISÍC KLARINETŮ (1964)

Kdysi jsem to viděl a nelíbilo se mi to. Teď jsem to viděl znovu a jediné, co se mi líbilo, bylo asi dvacet minut uprostřed filmu, kdy vojáci ještě dělají show sami pro sebe a v rychlém sledu následují hity jako Tereza, Babeta a Vy byste pořád seděla. Pokud původní Suchého námět ještě měl nějaký chatrný příběh, ten ve filmu mizí a mění se v nesouvislý sled hudebních vystoupení, kde všechny scény, které by snad mohly dát všemu nějaký smysl, jsou rychle utnuty. Herci jako Brodský nebo Růžek nemají jakoukoli šanci cokoli předvést a nechávají se zastínit neherci typu Vostřela či Šlitra, případně zpěváky jako je Matuška nebo Gott. Ale většina těch písní nestárne.

 

COMMANDO (1985)

Pojďme zpátky do akce. Komando jsem si zopakoval s rychlodabingem, jehož překladatel překládal nadávky příliš doslova, takže Arnoldovo úsečné Fuck you! (ve smyslu Jdi do prdele!) přeložil jako "Já bych tě nejradši zm*dal," obdobně Dukovo "Fuck you, asshole!" jako "Já bych tě zm*dal ty prdelko!" Stěžejní hlášky typu "Spí jako zabitej" nebo "Co jsi udělal se Sullym? Pustil jsem ho." mu ale unikly, takže příště už bez rychlodabingu.

 

12 ANGRY MEN (1957)

Tak jsem si pustil kousek, abych viděl, jak pěkně hraje blu ray... A dokoukal jsem to do konce. Jestli mám nějakou top 10 filmů vůbec, tohle tam patří. Spíš než nějaké 2001, než Shawshank nebo Občan Kane (oba se mi ale líbily) a další údajně nejlepší filmy všech dob.

 

SUNSET BOULEVARD (1950)

Z původního článku jsem měl dojem, že jsem to asi nadhodnotil. Píšu tam strašně negativně a pak 8/10? Ale ten film si je zaslouží, jen Norma Desmond mě asi děsí víc než všichni Drákulové a Frankensteini dohromady. To je nechutná postava! Zatímco s Christopherem Leem cenícím zuby bych vlastně i v klidu pokecal, v přítomnosti Normy Desmond bych se nechtěl nikdy ocitnout. Jinak je to ale výborný film.

 

LA GRANDE VADROUILLE (1966) 

Snažil jsem se zopakovat více Funesů, ale přípravy na cestu mi to nějak zhatily... No neměl jsem moc chuť. Velký flám je samozřejmě super, takže není moc co napsat. Das ist přestávka.

 

OSCAR (1967)

Oscara jsem si moc nepamatoval a čekal jsem prostě další z řady Funesovek. O to víc mě ale pobavil. Nejen díky Funesovi, jako o život hrají i David, Gensacová či Préboist a Rich jim skvěle přihrává.

 

LE CERVEAU (1969)

Velkého šéfa jsem zopakoval už v době úmrtí velkého Bébela, a asi to byl v tu dobu ten film, který jsem s ním potřeboval vidět. Sice se tu dělí o prostor s Bourvilem, Nivenem či Wallachem, ale každý z nich má svůj prostor, kde zazáří. Větu "Překonávám se." občas používám v práci.

 

NEJISTÁ SEZÓNA (1987)

Cimrmany jsem měl vždycky rád, a proč si je po letech nepřipomenout. Tenhle film je sice dost suchý, ale skutečné trampoty divadla s komunistickou cenzurou představovanou těmi největšími blby líčí dobře. Navíc tu máme snad všechny kromě Vondrušky, který se údajně urazil, jakou roli mu napsali, tak tu Čepelka hraje Vondrušku. Mrzí mě, že jsem nikdy neviděl naživo Jaroslava Weigela, pokud byl v soukromí takový, jako v tomhle filmu, byl to frajer. Závěrečná scéna ve všech kopiích vypadá jako stočená z bety, že by před revolucí byla vystřižena? No, už to, že se tenhle film v roce 1987 schválil, natočil a uvedl, a že bývalý vedoucí Barrandova, který stál za zakazováním filmů a tvůrců, Ludvík Toman, si tu zahrál roličku tupého vedoucího, to samo je zázrak.

THE LINEUP (1958)

Někdo tenhle film mylně označil jako noir, ale tohle už bych jako noir nevnímal. Spousta typických prvků už tu chybí a film spíše předznamenává kriminálky, které i sám Siegel točil v 60. a 70. letech. Druhá věc je, že části připomínají spíše televizní seriál toho typu, co později parodoval Leslie Nielsen v Police Squad. V podstatě mi i postavy dvou vyšetřovatelů silně připomínaly Franka Drebina a jeho šéfa, ať už v seriálu, nebo ve filmech, jen s nimi není sranda. Spíše obráceně.

Prvních cca dvacet minut je tak šílená nuda, protože dva naprosto nezajímaví policisté, kteří jsou hraní naprosto špatnými herci, kteří mechanicky a často zády k divákovi odříkávají svoje příliš popisné dialogy, jsou v centru dění, a my s nimi sledujeme nezajímavé vyšetřování toho, co se stalo na letišti. Hlavně se pořád zdůrazňuje, že byl zabit policista ve službě. Po dvaceti minutách naštěstí přilétá do San Francisca Eli Wallach a jeho parťák Robert Keith, kteří tvoří bezvadnou dvojici hitmanů, přebírají otěže a atmoséfra silně zhoustne. Wallach je nervní, psychopatický zabiják, kterému stačí málo, aby začal běsnit. Keith jako by byl Wallachovým koučem, který ho uklidňuje, z něj samotného jde ale taky strach, navíc má zvlástní zálibu ve sbírání posledních slov Wallachových obětí. Úkol Wallacha a Keitha je sice zdánlivě snadný, ale vlivem nevyzpytatelnosti nevědomých pašeráků a i dílem šlendriánství těch skutečných, a taky vlivem Wallachova charakteru se pořádně zamotá.

Právě díky postavám Wallacha a Keitha a jejich výkonům se film v jejich pasážích neuvěřitelně zlepší, dvojka policajtů už nemá skoro žádný prostor. Wallach se navíc neštítí ohrožovat dítě nebo si je vzít jako živý štít. Jeho postava do jisté míry předznamenává postavy, které hrál třeba Tomas Milian v italských poliziotteschi. Je třeba škoda, že postava ambiciózního řidiče v podání Richarda Jaeckela je nedořešená a v druhé půlce už kromě řízení auta v poměrně dobré honičce. Pár scén skutečně stojí za to a jednak ano, skutečně navazují na věci, které v noirech dělal Cagney nebo Widmark, ale zároveň spíše předznamenávají to, co Siegel lépe točil o patnáct let později. 6,5/10

Režie: Don Siegel

Hrají: Eli Wallach, Robert Keith, Richard Jaeckel, William Leslie, Warner Anderson, Mary LaRoche

Hudba: Mischa Bakaleinikoff
Produkce: Columbia

USA 1958

JOE MILLARD - THE GOOD THE BAD AND THE UGLY

Přepisy knih do filmové podoby jsou věcí normální, ale je pravda, že původní dílo většinou v tom či onom ohledu utrpí. Doslova to nejde. Naopak přepisy filmů do knih jsem vždycky považoval za odpadek. Jen snaha nahrabat další prachy na úspěšném trháku. Autory těchhle přepisů nebývají většinou sami autoři filmů, takže pisálek je nucen držet se u prostého popisu toho, co se děje ve filmu a nemá možnost vložit do knihy nic svého. Na druhou stranu, dokud neexistovalo domácí video, často to asi byl jediný způsob, jak si film oživit, pokud ho nehrála často televize nebo se nenasadil znovu do kin.

 

U filmů jako je Leoneho dolarová trilogie mi pak jejich přepis do knih připadá vyloženě jako mrhání papírem. Onehdy už jsem tu psal, ale spíš jen info, protože jsem netušil, že dostat se k nim bude nakonec tak snadné. A ejhle, nakonec jsem natrefil na možnost, jak se ke starším knihám ze zahraničí dostat, a tak mi v poličce stojí nejen Millardova adaptace GBU, ale i románová verze Žoldnéře. Teď už nevím, kdo ho napsal, a ani se mi to nechce hledat. Objednávka z Kanady nakonec nebyla vůbec drahá a knihy přišly už asi po dvou týdnech.

 

Po kinoprojekci GBU, o které jsem tu psal minulý týden, jsem zase na nějakou dobu toho filmu plný, poslouchám pořád soundtrack, pouštím si různé videorecenze atp. A tak jsem sáhl i po knižním zpracování. A upřímně řečeno, bylo lepší, než jsem to čekal. Není to nijak tlustá kniha a čte se docela dobře.

 

Spisovatel Joe Millard vycházel z původního scénáře, což způsobuje, že se občas od knihy odchýlí, něco má přeložené jinak a najdeme tu i pasáže, které nejen nejsou v americkém střihu, ale ani v žádném jiném. Z hrdinů jméno zůstalo jen Tucovi. Zlý se tu, tak jako v italštině, jmenuje Sentenza, Blondie je přeložen jako Whitey, autor se ale, asi dle zadání, křečovitě drží spíše označení The Man With No Name nebo lovec.

Hned první kapitola překvapí, protože v ní je obsaženo, co se vlastně stalo s tou bednou zlata a jak se dostala na Sad Hill. Následně Sentenza přijíždí za farmářem (zde jménem Mondrega) a vše probíhá, jak to známe. Tuco je chycen Whiteym (který má mít dokonce tak světlé vlasy, že vypadají jako bílé) a probíhá známá výměna. Během střetu Sentenzy, Tuca a Whiteyho v jednom z měst (ve filmu Val Verde) se tu dozvíme, odkud se Tuco zná se Sentenzou a že Sentenza a Whitey o sobě slyšeli.

 

Tuco je nakonec ponechán v poušti a může si nechat provaz, zasranej blonďák odjíždí, a tady následuje další odchylka. Po výslechu Marie totiž Sentenza sleduje bitvu a následně se jede vyptávat do rozbombardované pevnosti. Bitva se, předpokládám, ani netočila, to by byly vyhozené peníze za nedůležitou scénu. Každopádně je to ta bitva, jejíž šrapnel později zasáhne do děje. Až po scéně v pevnosti následuje zajetí Whiteyho v hotelu, kde je ale Tuco na něj sám. Místo honičky za doutníky se teprve teď dá Tuco dohromady s pár Mexičany, ale bez jakékoli slepice, a poštve je na Whiteyho, který si v klídku táboří u řeky. Tohle je tak fádní akce, že se nedivím, že se do filmu nedostala. Ještě než se Tuco a Whitey dostanou do pouště, sledujeme Sentenzu, jak se poptává po zajateckém táboře Battleville (sic) a Billu Carsonovi, následně najde mrtvá těla vojáků včetně seržanta mířícího do Battleville, jemuž ukradne uniformu a identitu. Takže takhle se dostal do toho tábora! 

 

Whitey projde pouští jako na grilu, proběhne setkání s Carsonem/Jacksonem, je tu rozšířené mučení v poušti, hledání nemocnice v nočním ležení, pobyt v klášteře, střet s bratrem, Whiteyho rozjímání nad mrtvými vojáky i následné zajetí. Dozvíme se, že postava, kterou hraje Aldo Sambrell, se i zde jmenuje Sambrell. U scény v táboře jsou velmi mírné odchylky. Scéna, kdy se Sentenzovi muži přidají k Sentenzovi a Whiteymu následuje hned za jejich odjezdem z tábora.

 

Tuco Wallace vyhozením z vlaku úplně nezabije, ale jen omráčí. Když poté utíká, zjistí, že pistole, kterou měl Wallace u sebe, je ta jeho z obchodu. Proto ji pak Whitey může poznat. V rozbombardovaném městečku už nikdo není a není už ostřelováno. Pistolník s jednou rukou není známý ze začátku, který v knize chybí, a jmenuje se Elam. Jack Elam ho měl původně hrát.

 

Už se budu asi držet jen větších odchylek. Ty největší přijdou až po velké bitvě. Hned po ní totiž sledujeme Sentenzu, kterak přijíždí na Sad Hill, hledá hroby, jestli nebude mít štěstí, a pak jen čeká na Tuca a Whiteyho. Ti přijíždí spolu. Žádná děla, žádný umírající voják, žádná Ecstasy of Gold. Společně najdou hrob Arche Stantona a Tuco se pokusí Whiteyho zbavit. Jenže jeho pistole klapne naprázdno. Whitey ho donutí, aby vykopal hrob, přichází Sentenza, a teď Whitey vytáhne trumf se špatným hrobem. Jméno napíše na papír a ne na kámen a duel je pouze Whitey vs Sentenza s tím, že Tuco se oba snaží ukecat, aby se s ním po svém vítězství rozdělili. Pak už je vše jak ve filmu, jen vysvětlení, že provaz na konci je provaz z hotelu, který posléze Whitey ukradl, je docela zbytečné.

V čem se kniha silně liší od filmu je ukecanost. Kde Eastwoodovi stačí jedno slovo, obvykle následuje třířádkový proslov. Vše se dovysvětluje, dovysvětluje, dovysvětluje, až to hezké není. Navíc dialogy jsou dost šroubované a veškerý vtip v nich zaniká. Celkově si nejsem jist, jak spisovatele Millarda ohodnotit, zda to, jak se mi to dobře četlo, souvisí s tím, jak mi jel film před očima a hledal jsem hlavně rozdíly. Asi ano - třeba třístránkový popis bitvy, kterou Sentenza sleduje, mě číst opravdu moc nebavil.

Ze scén, které se prokazatelně točily, tu není úvod v městě duchů, slepice, scéna v Socorru a scéna, kde Angel Eyes Blonďákovi vysvětluje, oč vlastně jde. Otázka je, zda byly do scénáře zařazeny až později, nebo zda je Millard vynechal.

 

No, poměrně lacině jsem našel i pár dalších dílů knižní série, takže už je mám objednané. Někdy si je přečtu a uvidím. Ty, co po filmech následují, ale asi za moc stát nebudou.