O CANGACEIRO (1969)

Oléééé mulééér rendéééraaaa... Asi poslední špageťák s Milianem, který mi ještě chyběl. Nebo o jiném aspoň nevím. //Ne, kecam, ještě mi chybí ty dvě komedie, kde je maskovaný jako Chaplin.// Nicméně tady bychom mohli označení spaghetti western snadno rozporovat, protože film se odehrává až ve 20. letech 20. století v Brazílii, a nic už tady skoro western nepřipomíná. S výjimkou uniforem brazilské armády, které jsou prostě ty samé, co sloužily jako uniformy mexické armády, jen s jinými nášivkami. Jinak tu jezdí poměrně běžně auta, vyskytují se tu američtí gangsteři ozbrojení samopaly Thompson a závěr se odehrává v naftovém vrtu.

 

Jde o remake slavného brazilského filmu z 50. let, který ale neznám, takže o věrnosti předloze nemohu nic říct. Celé to je ale prostě další film z řady Tomas Milian se bouří proti (většinou) Eduardu Fajardovi. Tak jako Milian je ikonou revolucionářů, Fajardo je ikonickým kapitalistou nebo fašistickým přisluhovačem kapitalismu. Sviniar! Koukal jsem s původním slovenským dabingem, a to určitě bylo dobré ozvláštnění. 

 

Takže Milian s hlasem Kukury je naprostý venkovský somár, kterému na začátku zabijí kravičku, a vzápětí uvěří, že je vtělení Ježíše, které má vést prostý lid k vítězství nad lží, nenávistí, armádou a kapitálem. Cesta k tomu je nakonec vlastně jednodušší, než čekal, ale v tu chvíli se do věci vloží ropná společnost představovaná Larrym Matejkou, čekoameričanem... Pardon, holandským agentem, který ale úplně vypadá jako Michal Dočolomanský s blond parukou. Už jsme ho v jednom filmu viděli, a i tady mi chybělo, aby se představil jako hrabě Teleke z Tölökö, a že ho ve slovenském dabingu z roku 1974 Dočolomanský nemluví, považuji za hřích.

 

Nicméně celkově jsem měl dost asociace na spoustu filmů z pera Franca Solinase, až se divím, že tohle nepsal. Tu jsem si vzpomněl na Žoldnéře, tu na Kulku pro generála, tu na Tepepu, tu, a to asi nejčastěji, na Ostrov v ohni. Jediný rozdíl je, že aký somár je Milian na začátku, taký somár je na konci. U Solinase jsou lidoví hrdinové sice negramotní, ale uvědomělí, kdežto Milian chce prostě pomstít kravičku, pobít všechny nepřátele, a pak se mít jako prase v žitě. I obrat hrabětě Teleke na konci nepůsobí jako uvědomění a přihlášení se k levicové myšlence, ale spíš jako "tak s týmto svinstvom nechcem nič mať." 

 

Zatímco Ortolaniho hudba stojí na dvou tématech, z nichž jedno pochází z lidové písně u nás proslavené Kučerovci, a druhé hraje skoro celou druhou půlku jako kolovrátek, až mi lezlo na nervy, pochválit se dá kamera, výprava a pár zajímavých nápadů. Ale jako celek je Píseň ohlašuje pomstu spíš průměrná záležitost jenom pro ty, kteří ty spaghetti westerny musí vidět všechny, nebo si chtějí připomenout film, co kdysi dávno viděli v televizi. 6/10

 

a.k.a. Píseň ohlašuje pomstu, The Magnificent Bandits

Režie: Giovanni Fago

Hrají: Tomas Milian, Ugo Pagliai, Eduardo Fajardo, Renato Rossini, Alfredo Santacruz, Claudio Scarchilli, Jesús Guzmán, Leo Anchoriz

Hudba: Riz Ortolani

Produkce: Medusa Distribuzione

Itálie / Španělsko 1969 

HALLOWEEN SPECIAL MMXXVI část 2

Zpátky ke klasice, byť ne popořádku. Ale popořádku jsem ji nejel už předtím.

 

FRANKENSTEIN CREATED WOMAN (1967)

 

Název a obsazení Playmate Susan Denberg slibuje exploataci, ale film vlastně nabízí metafyzickou tragédii, ve které je Cushingův Frankenstein skoro navíc, ač film táhne. Když jsme v podcastu jednou filmy od Hammeru rozebírali, Kubaso byl překvapen, že trvalo celé čtyři filmy, než je napadlo, že by stvoření mohlo být taky žena. No tak na to si počkáme ještě mnohem déle, protože než vůbec k nějaké transformaci dojde, uběhne prakticky hodina, která rozplétá sice nijak zvlášť originální, ale přece jen pohromadě držící duchařskou historku.

 

Frankenstein žije zase kdesi v kašírovaném městečku s pomocí popleteného doktora Thorleyho Walterse, a tentokrát svoje experimenty posunul. Dojde k tomu, že duše je věčná, a přemýšlí nad tím, jak ji po smrti uchovat a přenést. Tento idealistický posun jsem od Frankensteina trochu nečekal, potom, co v prvním díle tvoří nový život čistě z částí těl a ve druhém a pátém jenom transplantuje mozky. Nicméně důležitější příběh se točí kolem mladého pomocníka Hanse a zmrzačené dívky Christiny. Ta je napadena třemi bohatými hejsky, kteří se jí pro její postižení vysmívají. Hans se s nimi porve a jednoho pořeže. Zatímco se poté odebere ke Christině, s níž stráví noc, opilí hejsci umlátí jejího otce, jenž je chytil krást v jeho hospodě. Svést vše na společností odvrženého Hanse je snadné a dojde k popravě. Nešťastná Christina záhy páchá sebevraždu. Frankenstein se dostane k oběma tělům a převtělení a stvoření nové, krásnější Christiny s Hansovou duší nic nebrání... No a začíná v podstatě slasher, protože co jiného může takové stvoření chtít dělat, než se pomstít...

 

Kdo to tentokrát opravdu celé táhne, je jednoznačne Walters coby nešťastný doktor, který většinu času vlastně moc netuší, co se děje. Cushing nezklame, ale moc se do toho vlastně nevejde - ne, že bychom ho viděli málo, ale není ústřední postavou. Tou je Christina a Hans, u jehož představitele jsem litoval, že mu tu hlavu neusekli ještě než se objevil na plátně. Ale to je u Hammeru obvyklá bolest. Jeden ze tří hejsků je docela podobný Johnu Hurtovi, že jsem i musel hledat, jestli to není on zamlada. 

 

Z pěti dílů série, které jsem viděl, byl první jednoznačně nejlepší, pak bych asi dal Frankenstein Must Be Destroyed kvůli hutné a temné atmosféře, pak tohle a potom Frankensteinovu pomstu, ze které už si nepamatuji skoro nic, a naposled ten díl s Ralphem Batesem, na který jsem zapomněl úplně. Frankenstein Created Woman stojí za vidění hlavně jako součást série, nebo pokud jste na staromódní horory bez krvavých efektů a s romantickou zápletkou. 7/10

 

Režie: Terence Fisher

Hrají: Peter Cushing, Susan Denberg, Thorley Walters, Duncan Lamont, Peter Blythe, Derek Fowlds, Peter Madden, Colin Jeavons, Alec Mango 

Hudba: James Bernard

Produkce: Hammer Films

Velká Británie 1967 

HALLOWEEN SPECIAL 2026 část 1

V poslední době jsem málo aktivní z nejrůznějších důvodů. Ale zkusíme to. 

 

IL BOIA SCARLATTO (1965)

 

Film inspirovaný italskými fotokomiksy své doby, a nejen ovlivněný jejich pojetím (maskovaný protagonista, sadistické násilí, lehká erotika), ale ústřední postavy vlastně jsou tvůrci takového komiksu. Ti přijedou na zdánlivě opuštěný hrad, jenže záhy se ukáže, že ho vlastní tajemný morous. Nejdříve chce nezvanou návštěvu vyhodit, ale pak je nechá strávit na hradě noc. Štáb čítající vydavatele, fotografa, autora, hvězdu, asistenta, maskérku a tři modelky začíná vesele ve sklepení, kam jim před chvilkou byl zakázán vstup, fotit svůj příběh - ale netrvá dlouho a máme tu první smrťák. A vzhledem k tomu, že hrad opřádá temná legenda o šarlatovém katu, jehož ostatky tlí ve sklepení, a který před svou popravou za umučení mnoha panen přísahal pomstu, nemůžeme se divit, když mrtvých a mučení přibývá.

 

Před pár lety toto promítal Festival otrlého diváka, ale nezašel jsem. A teď jsem vlastně rád, protože bych se tolik nebavil, jako by mě to spíš asi dost štvalo. Odpustil bych tomu lacinou výpravu, neoriginální děj (v podstatě jsem tentýž film už několikrát viděl), naivitu, mizerné svícení, ale co odpustit nedokážu je totální tupost, mizerné herectví a absence jakéhokoli napětí. Režisér vše natočí tak, že průměrně inteligentní divák pochopí, co se děje. Načež nám postavy v dialozích vysvětlí, co se stalo, zdlouhavě a polopaticky, jako bychom měli být překvapeni.

 

Mickey Hargitay byl vybrán jako protagonista jednak pro svou popularitu v bulváru coby manžela Jayne Mansfieldové, jednak pro svou svalnatou postavu. Ale zvláště ve druhé polovine (v první skoro není) se pokouší hrát a je naprosto směšný. Ovšem mezi herci si moc nevybereme - protagonista vypadá stejně jako všechny ostatní mužské postavy včetně vydavatele, a je totálně nevýrazný. Fotografa hraje producent, který se tu pokouší velmi špatně dělat komedii. Hrdinka je totálně otřesná herečka s mizernou parukou. Jediný, kdo mě nějak zajímal, tak byla Femi Benussi v roli jedné z modelek. Hudba tomu taky nepomáhala.

 

Takže za zmínku stojí jen úvodní titulky, kde všichni kromě skladatele jsou uvedeni s anglickými pseudonymy, mučení pomocí kolotoče a mečů škrábajících do prsou a boků, a zejména bizarní scéna s pavučinou. Jinak to za to nestojí. 2/10 

 

a.k.a. Bloody Pit of Horror, Krvavá jáma hrůzy

Režie: Massimo Pupillo

Hrají: Mickey Hargitay, Walter Brandi, Luisa Baratto, Alfredo Rizzo, Femi Benussi, Barbara Nelli, Roberto Messina

Hudba: Gino Peguri

Produkce: M.B.S. Cinematografica

Itálie 1965 

CENTOMILLA DOLLARI PER RINGO (1965)

Raná špageta, která se snaží o to, aby v ní bylo úplně všechno. Ale úplně. Hrdina je tak cizincem ve městě a zároveň i mstitelem, který se vrací po letech na místo činu. Padouch je zlodějem půdy i překupníkem se zbraněmi. Máme tu klasické přestřelky s padouchovou bandou, mexickou armádu i Apače. A k tomu vedlejší vlastně totálně zbytečný romantický příběh padouchovy milenky prchající s místním ožralou.

 

Čím je film zajímavý je snad leda místo natáčení v okolí Barcelony, které vypadá dost autenticky na pomezí USA a Mexika, na druhou stranu je znát, že se to celé točilo na poměrně malé ploše a tábor indiánů v tomto prostředí nedává smysl vůbec. Slušná je akce, hlavně tím, že jí je hodně, a dostaneme několik poměrně zbytečných pěstních bitek, velkých bitev a i pár duelů. Záhadou je identita hlavního hrdiny, který se samozřejmě nejmenuje Ringo, nicméně všichni ho považují za před lety do války odešlého rančera Warda Clustera, a předpokládají, že přišel zabít hlavního padoucha. A i pod vlivem přítomnosti Clusterova syna nakonec protagonista vlastně Clusterovu identitu přijímá. 

 

Richard Harrison mi tu nijak zvlášť ani nevadil, ani nezaujal. Obsazení je vlastně vesměs průměrné, hlavně ti romští Apačové jsou k smíchu. Gérard Tichy jako padouch byl vždy nevýrazný, Fernando Sancho hraje to, co vždycky (zde sidekicka lačnícího po penězích), Guido Lollobrigida zaujme jen podobou k Lee Van Cleefovi. Otravné dítě neotravuje až tolik, a ženské obsazení je vlastně spíš jako doplněk než co jiného. Podle obsazení si tipněte, kdo hraje šerifa. Nicolaiova hudba pak sice je pěkná, ale ještě to není to nejlepší, co (pod vlivem Morriconeho) skládal později. Zábavný kousek, ale poměrně zapomenutelný. Možná ani scénu, kde Harrison vytlačí z hořícího domu jednou rukou piáno a druhou střílí po padouších, si nebudu za chvíli pamatovat. 6,5/10

 

a.k.a. $100.000 for Ringo, One Hundred Thousand Dollars for Ringo

Režie: Alberto de Martino

Hrají: Richard Harrison, Fernando Sancho, Gérard Tichy, Massimo Serato, Mónica Randall, Guido Lollobrigida, Francisco Oliveras, Luis Induni, Tomás Torres, Eleonora Bianchi, Francisco Sanz, Loris Loddi, Rafael Albaicín, Rosa Biadiú

Hudba: Bruno Nicolai

Produkce: Fida Cinematografica

Itálie / Španělsko 1965