THE SHOW WITH A NAME - KLASIKY Z DĚTSTVÍ 3 - HONGKONGSKÉ, ČESKÉ A FRANCOUZSKÉ KLASIKY

Třetí povídání o klasikách z dětství, tentokrát taková všehochuť, v níž se zastaví kung-fu bojovníci, Richard Kiel, falešný Clint Eastwood, Miloš Kopecký i Louis de Funes. Povíme si něco i o ořezech filmů do televize a jak se nemá dabovat Louis de Funes.

 

MINIRECENZE - REWATCH SPECIAL IV

A zas tu máme pár již viděných filmů, o kterých jsem tu buď nepsal, nebo jen stručně shrnu, zda se můj názor na ně za léta nezměnil.  

HOT SHOTS! (1991)

Všechno to haló ohledně nového Top Gunu mě ani tak nepřiělo jít na novinku a podívat se na originál, ale spíš se vrátit k skvělé parodii, díky které originál asi nemusím ani vidět. Charlie Sheen má sice AAAAAAAAAAAAIDS, ale i tak ho mám radši než Toma Cruise. Jednička sice nemá na dvojku, ale protože jsem se na ni jako malý díval méně, moc jsem si ji nepamatoval a díky tomu se skvěle pobavil.

HOT SHOTS: PART DEUX (1993)

Dvojka je přece jen o třídu výš. Tohle už hraničí s dokonalostí, především díky Sheenovi, Lloydu Brdgesovi, Richardu Crennovi a Jerry Halevovi, který, bohužel, navždy zůstal jen dvojníkem Saddáma Hussajna. Rambo, Základní instinkt, Apokalypsa, Terminátor, vše se tu kříží s nečekanou lehkostí a slavná scéna se slepicí je jen třešničkou na dortu. Možná mám radši dvojku i díky lepšímu dabingu, u jedničky mi přece jen vadí, že Trávníček, Meduna a Švarc mluví prakticky všechny postavy a málem si i povídají sami mezi sebou.

 

KDYBY TISÍC KLARINETŮ (1964)

Kdysi jsem to viděl a nelíbilo se mi to. Teď jsem to viděl znovu a jediné, co se mi líbilo, bylo asi dvacet minut uprostřed filmu, kdy vojáci ještě dělají show sami pro sebe a v rychlém sledu následují hity jako Tereza, Babeta a Vy byste pořád seděla. Pokud původní Suchého námět ještě měl nějaký chatrný příběh, ten ve filmu mizí a mění se v nesouvislý sled hudebních vystoupení, kde všechny scény, které by snad mohly dát všemu nějaký smysl, jsou rychle utnuty. Herci jako Brodský nebo Růžek nemají jakoukoli šanci cokoli předvést a nechávají se zastínit neherci typu Vostřela či Šlitra, případně zpěváky jako je Matuška nebo Gott. Ale většina těch písní nestárne.

 

COMMANDO (1985)

Pojďme zpátky do akce. Komando jsem si zopakoval s rychlodabingem, jehož překladatel překládal nadávky příliš doslova, takže Arnoldovo úsečné Fuck you! (ve smyslu Jdi do prdele!) přeložil jako "Já bych tě nejradši zm*dal," obdobně Dukovo "Fuck you, asshole!" jako "Já bych tě zm*dal ty prdelko!" Stěžejní hlášky typu "Spí jako zabitej" nebo "Co jsi udělal se Sullym? Pustil jsem ho." mu ale unikly, takže příště už bez rychlodabingu.

 

12 ANGRY MEN (1957)

Tak jsem si pustil kousek, abych viděl, jak pěkně hraje blu ray... A dokoukal jsem to do konce. Jestli mám nějakou top 10 filmů vůbec, tohle tam patří. Spíš než nějaké 2001, než Shawshank nebo Občan Kane (oba se mi ale líbily) a další údajně nejlepší filmy všech dob.

 

SUNSET BOULEVARD (1950)

Z původního článku jsem měl dojem, že jsem to asi nadhodnotil. Píšu tam strašně negativně a pak 8/10? Ale ten film si je zaslouží, jen Norma Desmond mě asi děsí víc než všichni Drákulové a Frankensteini dohromady. To je nechutná postava! Zatímco s Christopherem Leem cenícím zuby bych vlastně i v klidu pokecal, v přítomnosti Normy Desmond bych se nechtěl nikdy ocitnout. Jinak je to ale výborný film.

 

LA GRANDE VADROUILLE (1966) 

Snažil jsem se zopakovat více Funesů, ale přípravy na cestu mi to nějak zhatily... No neměl jsem moc chuť. Velký flám je samozřejmě super, takže není moc co napsat. Das ist přestávka.

 

OSCAR (1967)

Oscara jsem si moc nepamatoval a čekal jsem prostě další z řady Funesovek. O to víc mě ale pobavil. Nejen díky Funesovi, jako o život hrají i David, Gensacová či Préboist a Rich jim skvěle přihrává.

 

LE CERVEAU (1969)

Velkého šéfa jsem zopakoval už v době úmrtí velkého Bébela, a asi to byl v tu dobu ten film, který jsem s ním potřeboval vidět. Sice se tu dělí o prostor s Bourvilem, Nivenem či Wallachem, ale každý z nich má svůj prostor, kde zazáří. Větu "Překonávám se." občas používám v práci.

 

NEJISTÁ SEZÓNA (1987)

Cimrmany jsem měl vždycky rád, a proč si je po letech nepřipomenout. Tenhle film je sice dost suchý, ale skutečné trampoty divadla s komunistickou cenzurou představovanou těmi největšími blby líčí dobře. Navíc tu máme snad všechny kromě Vondrušky, který se údajně urazil, jakou roli mu napsali, tak tu Čepelka hraje Vondrušku. Mrzí mě, že jsem nikdy neviděl naživo Jaroslava Weigela, pokud byl v soukromí takový, jako v tomhle filmu, byl to frajer. Závěrečná scéna ve všech kopiích vypadá jako stočená z bety, že by před revolucí byla vystřižena? No, už to, že se tenhle film v roce 1987 schválil, natočil a uvedl, a že bývalý vedoucí Barrandova, který stál za zakazováním filmů a tvůrců, Ludvík Toman, si tu zahrál roličku tupého vedoucího, to samo je zázrak.

VHS VÍKEND

Jak jsem psal už u Lifeforce, nedávno jsem se dostal k videopřehrávači, a kromě starých kazet z dětství mi bylo zapůjčeno i pár od Kubasa, s filmy, které mi doporučil. Aby mi to tu jen tak neleželo, rozhodl jsem se udělat si takovou hru - vybral jsem dvacet filmů (všechny ze zapůjčených kazet + něco z toho, co jsem si chtěl pustit z těch starých) a k tomu vzal dvacetihrannou kostku, a podívat se podle čísel. Ne samozřejmě na všech dvacet, ale vybrat tak šest, sedm filmů, čistě dle náhody, protože jinak bych vybíral tak dlouho, až bych nic nevybral. Samozřejmě doufám především, že se budu trefovat do kazet, které nejsou moje, abych je tu nedržel moc dlouho... To je těch prvních devět.

Pokud není uvedeno jinak, jde o originální VHS. 

Filmy:

1. Jdi na to

2. Hry na cestě

3. Do útoku (rychlodabing)

4. Howling II

5. Třída 1984

6. Smrtící triky

7. Tango a Cash

8. Outland

9. Přání zabít 5

10. Křidýlko nebo stehýnko (Nova)

11. Piti Piti Pa (ČT)

12. Žut (Nova)

13. Vinnetou - poslední výstřel (Nova)

14. Limonádový Joe (Prima)

15. Kam se poděla sedmá rota? (ČT)

16. Návrat sedmé roty (ČT)

17. Sedmá rota za úplňku (ČT)

18. Nekonečný příběh (ČT)

19. Asterix a Obelix (Nova)

20. Asterix a Obelix: Mise Kleopatra (Nova)

 

Nejsou to všechny filmy, které mám k dispozici, ale rozhodně jsem nechtěl zařazovat věci jako Slunce, seno, erotika, Byl jednou jeden polda II nebo Hříšný tanec... Proč mám proboha nahrané tyhle filmy, a Indiana Jonese jsme něčím přemazali???

Zvlášť jsem tu určitě psal o obou Mayovkách, první Sedmé rotě, Tangovi a Cashovi, Kvílení vlkodlaků II a Jdi na to, koukám, že i o obou funesovkách, na to jsem už úplně zapomněl. A ještě o Joeovi. No, o těch nové články už dělat nebudu. Články o zhlédnutých filmech dodám, ale stručně napíšu i sem, pokud půjde o jednu z již popsaných věcí.

Na co mi padla kostka:

1. Sedmá rota za úplňku (1977)

A o ní možná něco napíšu.

2. Hry na cestě (1981)

O těch napíšu na sto procent.

3. Křidýlko nebo stehýnko (1976)

O tom nově psát nebudu. Z Funesovek "po infarktu" rozhodně to nejlepší, a dost možná jedna z nejlepších vůbec. Firma Tricatel mi silně připomíná Agrofert...

4. Kvílení vlkodlaků II (1985)

Trh!

5. Do útoku (1987)

O tomhle napíšu zvlášť.

6. Jdi na to (1983)

I love K1! Klasika, viděná tentokrát s překrývacím dabingem, čili one man show Jiřího Pragera, který namluvil většinu vedlejších postav. Pořád lepší, než VHS dabing Kvílení vlkodlaků II, kde většinu postav zase namluvili Michal Pavlata, Jan Schánilec a Marcel Vašinka tak, že třeba Iva Niederleho dabovali postupně všichni tři... A Danningovou tam v jedné scéně místo Obermaierové mluvila Krbová, protože Obermaierová musela mluvit tu černou vlkodlačici. No, zpátky ke Spencerovi a Hillovi, Ladislav Županič tady sedí celkem dobře, stejně jako Soběslav Sejk ve většině svých rolí, a Schánilec coby Spencer je klasika. Dabing ČT je pořád, i díky překladu, ale výš.

 

Konec speciálu, víc toho nedám. Outland, Smrtící triky, Třídu 1984 a Přání zabít 5 zkusím dát v dohledné době, už jen proto, abych je mohl včas vrátit.

FANTOMAS CONTRE SCOTLAND YARD (1966)

V mém pokoji je oběšenec!

Jean Marais tu tentokrát hraje dokonce čtyři role, ale vlastně tu prostorem přichází zkrátka. Protože tohle už se celé točí kolem Louise de Funese a jeho halucinací na skotském hradě.

Třetí díl jsem právě kvůli tomuhle neměl nikdy rád. On totiž moc nedává smysl. Jasně, Fantomasův plán na vybírání daně z práva na život je skvělý, a půl filmu se točí kolem něj, potud v pořádku. Jenže když Juve, Fandor a Helena přijedou na hrad, nedělají nic, než vyvolávají duchy, a Funes nachází jednu mrtvolu za druhou ve svém pokoji. Role Fandora a Heleny jsou ve většině filmu tak omezené, že je mohli úplně škrtnout a nahradit je tím detektivem ze Scotland Yardu. Takže dvě třetiny filmu buď sledujeme Fantomase, jak v nových a nových maskách vymáhá svou daň a zabíjí ty, kteří neuposlechnou, nebo vyšilujícího Funese. Žádný plán k polapení Fantomase. Nic. Pak se akorát vše trochu zvrtne při honu na lišku, jehož většinu bohužel tvoří snahy Funese chytit sedícího koně. A proč tu ani ten Funesův humor moc nefunguje? Protože Jacques Dynam není dobrý nahravač. Je tak strašně nevýrazný, že vtipy od komika nijak moc nefungují.

Navíc i sám Marais na nějakou dobu zmizí z plátna, protože Fandor je křoví, dva převleky už Fantomas vystřídal a nyní je v převleku za lorda McRashleye, kde ho hraje jeho vlastní představitel, Jean-Roger Caussimon. Fandor se může do něčeho zapojit až na konci, ale to je vlastně pozdě.

Samozřejmě, že to není katastrofa, a existují i mnohem horší filmy s Funesem (třeba Hibernatus). Ale oproti předchozím dvěma dílům tenhle tak nějak působí jako chudý příbuzný. 6,5/10

a.k.a. Fantomas kontra Scotland Yard

Režie: André Hunebelle

Hrají: Jean Marais, Louis de Funes, Mylene Demongeot, Jacques Dynam, Jean-Roger Caussimon, Robert Dalban, Francoise Christophe, Rita Renoir, Guy Delorme, Henri Attal, Dominique Zardi

Hudba: Michel Magne
Produkce: Gaumont

Francie/Itálie 1966

FANTOMAS SE DECHAINE (1964)

Hahahahahahahaha...

Juve je vyznamenán za to, že zbavil svět Fantomase, a v tu chvíli se Fantomas vrátí s novým ďábelským plánem. Naštěstí tu Jean Marais nehraje dvě, ale rovnou tři role, takže by se zdálo, že tentokrát si svůj prostor ohlídá. Nicméně Juve a Fandor jsou tentokrát dvě rovnocenné postavy, a do popředí se dostávají, samozřejmě kromě Fantomase, i Helena, která tu sehraje mnohem důležitější roli, ale také Juvův asistent Bertrand. Třetí Maraisovou rolí je samozřejmě rolička profesora Lefevra, za kterého se jak Fandor, tak Fantomas v průběhu děje převléknou.

Ale převleky se tu nešetří i jinak, takže Louis de Funes jich vystřídá taky několik, od italského policisty přes průvodčího, hotelovou službu až po piráta na plese. Vše se tentokrát přesouvá do Itálie, ale vlastně mám docela pocit, že jestli tady je něčeho málo, je to využití prostředí, kde se děj odehrává. Z Říma toho vlastně nijak moc neuvidíme.

Od kreslených úvodních titulků, které nám shrnou celý předešlý děj, nám tedy děj ubíhá rychle, tentokrát se nikde nezastavuje, a hodina a půl uběhne jako voda. Tohle je určitě můj nejoblíbenější díl, ve kterém neschází prakticky nic, humor s de Funesem se ještě dá přežít, i se zasmát, a Fantomas tady použie svůj nejlepší vynález, létající auto.  8/10

a.k.a. Fantomas se zlobí

Režie: André Hunebelle

Hrají: Jean Marais, Louis de Funes, Mylene Demongeot, Jacques Dynam, Olivier de Funes, Robert Dalban, Henri Attal, Dominique Zardi

Hudba: Michel Magne
Produkce: Gaumont

Francie/Itálie 1964

FANTOMAS (1964)

Začínáme týden s Jeanem Maraisem, a nemůžeme začít ničím jiným, než naprostou klasikou.

Nebudu počítat, kolikrát jsem tenhle film viděl, a kdybych se snažil přijít na to, kdy poprvé, asi bych se nedopočítal. Každopádně, s lety jsem zjistil, že tenhle film jako celek rozhodně můj oblíbený není. Jasně, Fantomas je cool. Fantomas je tak skvělý padouch, kterého bych snad i zařadil do svojí top 10 padouchů, kdybych se ji někdy snažil sestavit (jako že asi nebudu). Jenže celý děj je tak strašně epizodický, že kolikrát mám pocit, že u toho usnu.

Původní knihy o Fantomasovi, kterých je hromada, ale u nás vyšly jen tři, jsem nečetl. Což se pokusím napravit. Je mi jasné, že Fantomas v nich nemá gumovou modrou masku, ani spoustu technických udělátek 60. let, a také, že původní Fantomas je spíše horor a rozhodně ne komedie. Obsazením Louise de Funese ale jako by tvůrci zpečetili osud filmu. Většina lidí, kteří na Fantomase přišli, prostě přišli na komika, co je tak pobavil v Četníkovi ze Saint-Tropez. Tady je Juve ještě vedlejší postavou, těmi hlavními jsou nepochybně Fandor a Fantomas, i Helena v podání Mylene Demongeotové je tu ještě jen Fandorovou holkou. V pokračováních se ale už váhy vychylují ve prospěch Funese a zvláště Fandor postupně ztrácí svou důležitost.

No, tenhle díl obsahuje rozhodně nejlepší závěrečnou honičku počínaje v autech, na střechách vagonů vlaku, a vrtulníkem a ponorkou. Jen škoda, že děj předtím prostě působí hrozně útržkovitě. Asi je to dáno i tím, že prakticky každá scéna končí zatmívačkou, což jsme většinou navyklí vnímat jako významný předěl. Ještě bych vyzdvihl výbornou hudbu s ikonickým tématem, které patří mezi ta nejlepší vůbec. No, zítra se mrkneme na pokračování. 7/10

Režie: André Hunebelle

Hrají: Jean Marais, Louis de Funes, Mylene Demongeot, Jacques Dynam, Robert Dalban, Henri Attal, Dominique Zardi

Hudba: Michel Magne
Produkce: Gaumont

Francie / Itálie 1964

MINIRECENZE - REWATCH SPECIAL III

 

Nějak letos moc nového nestíhám, a do psaní se mi taky zase tak moc nechce. Takže jen pár komentářů k filmům, které jsem většinou už viděl, a většinou tu o nich už i něco napsal.

 

SPENCER-HILL RECAPITULATION 2021

 

Piu forte, ragazzi! (1972)

Asi stačí přečíst si, co jsem napsal, když jsem připravil tu prodlouženou verzi před dvěma lety. Na tu krátkou se už asi ani nemám chuť dívat, dlouhá je ale možná přece jen dlouhá až moc.

Il mio nome e Nessuno (1973)

Názor se za ty roky, kdy jsem to neviděl, nezměnil, takže jen jeden postřeh - když si porovnáte americkou a italskou verzi, máte dojem, že jsou to filmy s úplně jinými herci. Že v americké jsou v úvodních titulcích jmenováni především američtí herci je pochopitelné. Italská pak uvádí především Evropany. Na druhou stranu je s podivem, že v italské verzi byste marně tápali, jestli jste ve filmu fakt viděli R.G. Armstronga, Geoffreyho Lewise nebo Steve Kanalyho. To mi u Italů připadá poměrně zvláštní.

Non c'e due sezna quattro (1984)

Za půlkou problémů, které s tímhle filmem mám, bude asi opravdu stát ten hrozný dabing. I tak si ale myslím, že oproti předchozí spolupráci obou pánů s Barbonim a jeho synem je tohle vážně o řád slabší. Pořád ale lepší než to, co přišlo potom.

I due superpiedi quasi piatti (1977)

Tady asi na nic nového objevného nepřijdu, ale pořád, tohle určitě patří k tomu nejlepšímu, co Bud a Terence vytvořili. Zajímalo by mě, jak ten film asi fungoval bez scény s April Cloughovou a Jill Flanterovou, když ho tu promítali za soudruhů v kinech...

OSTATNÍ

Tais-toi! (2003)

Komedie zpočátku nabitá gagy, které se, bohužel, v průběhu film vytrácejí, aniž by opravdu byly nahrazeny něčím závažnějším. Depardieu člověk je sice možná nesympatický blb, ale v roli Quentina ho nejde nežrat. 8/10

Monty Python's Meaning of Life (1983)

S překvapením jsem zjistil, že mám na DVD nějakou prodlouženou verzi, kde jsou však dodatečné scény kvůli jiné kvalitě obrazu jasně rozpoznatelné. Jediné, co bylo navíc, co se mi opravdu líbilo, byla ale přidaná scéna s drzou otrávenou servírkou v podání Carol Clevelandové. Jinak je to film ze skečů, takže jak co, scény z vojenského prostředí se táhnou jak týden před výplatou, takže divnou scénu s rybami člověk bere vlastně jako vysvobození. Oblíbené skeče: Porod, Every Sperm is Sacred, Can we take your liver?, Smrt a Vánoce v nebi. Pan Creosote je dost přes čáru. 7/10

Kelly's Heroes (1970)

Sorry, Clinte, tady jsi sice titulní postava, ale Telly Savalas, Carroll O'Connor, byť sporadicky, a především Donald Sutherland tě totálně zastínili. Vlastně jsem začal uvažovat o zařazení Donalda Sutherlanda do speciálu. Někdy se na pár jeho filmů určitě mrknu. Jinak tohle má asi můj nejoblíbenější soundtrack od Schifrina. 

Kill Bill vol. 1 a 2 (2003, 2004)

Jako je to slabší, ale naprosto ikonický Tarantino, kde se vydal na jinou cestu než předtím, na cestu, kterou istrovsky završil Hanebnými pancharty a ukončil Nespoutaným Djangem. Dvojka je výborná a myslím, že až do jejího zhlédnutí asi moc lidí nenapadlo, že David Carradine umí hrát. Nejlepším hercem z obou filmů je ale jednoznačně Sonny Chiba.

Amadeus (1984)

Amadeus Amadeus Rock Me Amadeus! Tři hodiny uplynou jako voda, snad až na zdlouhavou operní parodii někdy kolem druhé třetiny filmu. Ta, pokud se nemýlím, ale v původní verzi sestříhaná nebyla, zato nepochopitelně vystřihli sekvenci, kde Salieri pozve paní Mozartovou k sobě, pokud chce, aby manželovi pomohl, a pak ji polonahou vyhodí. Největší legrace je sledovat, kolik známých českých herců se mihne v bezeslovných rolích - Jiřího Líra a Vladimíra Svitáčka si člověk všimne hned, Jitka Molavcová jen tak probleskne, takže jsem chvíli přemýšlel, jestli to byla ona, to, že Dona Giovanniho hraje Limonádový Joe, jsem během filmu vážně nepoznal. Na něco dalšího od Formana se určitě brzo kouknu. 8,5/10

La folie des grandeurs (1971)

Z neustálých gest a grimas de Funese jsem asi už fakt vyrostl, ale tahle lepší adaptace Victora Huga než ta oficiální, navíc s nádechem spaghetti westernu včetně mnoha známých kovbojských tváří (Fajardo, Mendoza, Schubertová, Pica, Alvarez, Venantini, Borgese), je asi nejlepší funesovka vůbec. Musím teda někdy znova zkouknout Velký flám, abych si byl stopro jist.

BRADAVICE

Léta jsem ho nesnášel, ale asi mi ho znechutily fangirl spolužačky, které z jeho četby ani na gymplu nevyrostly. Zatímco jiní spolužáci četli poezii, já si objevoval Vonneguta a ve volných chvílích luštil záhady s Herculem Poirotem či Philem Marlowem, některé holky mlely o Harry Potterovi do zblbnutí, takže jsem ty knihy i filmy, přestože jsem je v té době už nějaký ten pátek nečetl ani neviděl, zavrhl jako odpad a oblbovačku. Ale tak když si je člověk schopen po letech přečíst Tajemství Velkého Vonta, proč by se nevrátil i k tomuhle. Ano, viděl jsem filmy, ano, znovu jsem četl i knihy.

Harry Potter and the Philosopher's Stone (2001)

První dva filmy jsou víc ilustrace ke knize než co jiného, ale vlastně u prvního dílu to stopro vyhovuje. Perfektně člověka uvádí do světa čar a kouzel včetně všech těch detailů, na které se v pozdějších filmech docela i kašlalo. Hlavní trojka představitelů ještě není tak protivná jako ve svojí odrostlejší verzi, Hagrid je sympaťák, ale překvapilo mě, jak mě tentokrát bavili Dursleyovi. Hlavně Richard Griffiths. Škoda, že v dalších filmech už se vyloženě jen míhali. 7/10

Harry Potter and the Chamber of Secrets (2002)

Tady už to trochu drhne. Problém s celou sérií je podle mě ve scenáristovi, což se ukázalo u Fénixova řádu, který napsal někdo jiný. Ilustrace knihy už přestává prostě stačit, kvůli všem těm detailům, které v prvním uvozovacím filmům dávaly smysl, se tenhle táhne. Fakt jsem si nepamatoval, kdy až se teprve k Harrymu dostane deník, kdy až teprve začnou být napadáni žáci atp. Závěr v komnatě je efektní, nově příchozí Jason Isaacs a Kenneth Branagh jsou skvělí, ale... jo, je to slabší díl. 6/10

Harry Potter and the Prisoner of Azkaban (2004)

Co celá série potřebovala, byl režisér s vizí. Jedničku nabízeli Terrymu Gilliamovi, a tohle má asi nejblíž k tomu, co by s tím asi provedl on. Spousta výborných nápadů, které nevychází z předlohy a asi je ani nenapsal scenárista, kterému snad konečně došlo, že taky může něco zkrátit. Problém je, že krátil trochu moc, takže pochopit, jaká je pointa, bez znalosti knihy, se asi napoprvé nedá. 7,5/10

Harry Potter and the Goblet of Fire (2005)

Ehhh... Tohle bylo zklamání už v kině. Tady se scenárista odvázal až moc, i když ne tolik jako ještě později, a s přispěním režiséra, specialisty na romantické komedie, udělal z Pottera něco podobného. V příběhu o vzestupu Pána zla. A tentokrát už se napřed střílí a pak teprve něco vysvětluje, takže nečíst knihu, z lodi vynořující se z jezera a přilétajícího kočáru bych byl asi silně zmaten, co se děje, proč se to děje, co to má za účel. No ale největší problém celé série je podle mě právě Voldemort. Protože působí jako necharismatický magor puštěný ze řetězu, poskakující a drmolící jak šílenec, a všechnu hrůzu za něj obstarává jeho počítačová maska. Knižní Voldemort je teda taky o ničem, ale tenhle nemá žádné charisma a nebudí rozhodně dojem, že by mu někdo mohl být oddaný až za hrob. 5,5/10

Harry Potter and the Order of the Phoenix (2007)

Tady jsem právě ocenil nového scenáristu, který z tlusté knihy, jejíž polovičku tvoří Harryho hysterické výlevy, udělal asi nejkratší film, aniž by zmizel smysl. Taky, narozdíl od Klovese, ví, že nemusí otrocky přepisovat kapitoly do scén, takže řádění Umbridgeové v Bradavicích je pojato jako montáž scén, prolínajících Filche připevňujícího další a další vyhlášky, titulky z novin a jednotlivé aktivity asi nejhnusnější postavy, která se v sérii kdy objevila. Není to nic světoborného, ale bylo to lepší, než jsem pamatoval a čekal. 6,5/10

Harry Potter and the Half-Blood Prince (2009)

Neee... Kniha je detektivním pátráním po tom, co vlastně Voldemort udělal, aby se stal nesmrtelným, a jak ho lze zničit. Film je romantický thriller, kde ústřední roli hraje nenaplněný vztah Rona a Hermiony a pomalu se naplňující vztah Harryho a Ginny. Což je akcentováno tím, že do té doby v podstatě komparsistka Ginny najednou hraje prakticky ústřední roli. Bohužel ji hraje od prvního dílu stále stejná herečka, která je toporná a pořád připomíná malé dítě. A Voldemorta z toho prakticky škrtli. Nebýt Jima Broadbenta a Alana Rickmana, asi by to opravdu nestálo za moc. 5/10

Harry Potter and the Deathly Hallows Part 1 (2011)

Tohle se mi vlastně celkem líbilo. U tohohle filmu jsem si říkal, že je asi fajn, že ho rozdělili na dva, protože věrněji sleduje knihu a může zachytit více postav a věcí, které jsou pro děj důležité. Proto jsem byl překvapen, že první díl obsahuje tři čtvrtiny děje knihy, a ještě teda dvě hodiny zbývají? Jo, tu taneční scénu jsem nepochopil, protože fakt vypadala, že si to Harry a Hermiona rozdají. Ale jinak, tohle bylo ještě dobré. Ovšem... 6,5/10

Harry Potter and the Deathly Hallows Part 2 (2011)

Dvě hodiny digibordelu a brutálně překroucené bitvy o Bradavice. Hlavně z toho úplně vypadlo, proč se to vlastně jmenuje Relikvie smrti, když, stejně jako Voldemorta, tvůrce nakonec zajímá jen bezová hůlka, a totálně opomíjejí plášť. No, aby to neznělo jen jako "kniha byla lepší", prostě mě to nebavilo sledovat. McGonagallová nakopávající zadky je cool, Hermiona hrající Belatrix je vtipná, ale jinak... nee. Co měl znamenat ten Nevillův výkřik, že miluje Lenku, když se pak Lenka na konci už prakticky neobjevila? A ten konec po devatenácti letech je tak akorát na vytrhávání vlasů studem, že takovou sloninu (to je jako konina, ale mnohem víc) vůbec člověk sleduje, a to i v knize. No, Voldemort se rozpustil, všichni vyhráli, že umřel Fred je nám ve filmu jedno, když jsme ho skoro neviděli. 4/10

MINIRECENZE - ČETNÍK ZE SAINT-TROPEZ

Sem se mi dívejte, vždy sem!
Léto, jižní Francie, pláže, sluníčko, jachty, moře. Přesto se do Saint-Tropez dnes lidi vypravují především proto, aby viděli místní četnickou stanici a připadali si jako Louis de Funès. V Saint Tropez jsem bohužel nebyl, takže ze svého zájezdu do Francie před nějakými 11 lety si pamatuju jen to léto, pláže, sluníčko, moře a zmrzlinu. Vůbec žádné četníky, jestli je tedy ještě Francie vůbec má.
Četnickou sérii samozřejmě všichni známe odjakživa. Ani nepočítám, kolikrát jsem některé díly viděl. Jak jsem přestal sledovat televizi, přestal jsem sledovat i tyhle filmy, které jsem předtím vídal pravidelně, takže pak jsem je neviděl osm let, některé i déle. K zopakování celé série jsem se odhodlal už asi před třemi lety, ale po New Yorku jsem to vzdal. Četník se žení jsem viděl snad před dvěma lety v létě, ale další už ne. Takže teď jsem se odhodlal konečně dát je znovu všechny. Dodržel jsem to? Ne. Důvod najdete níže. Ale ty první čtyři jsem zvládnul...

LE GENDARME DE SAINT-TROPEZ (1964)
Jednoznačně nejlepší díl, který ještě není stavěn výhradně na Funèsovi. Zápletka se zlatou mládeží a ač roztomilou, přece vcelku unylou dcerkou Geneviève Gradovou sice není zrovna zábavná a ti až moc rozjuchaní mladíci jsou na zabití, ale pěkě se prolne se zápletkou s četníky, z nichž mi ovšem největší záchvaty smíchu přiváděl vždycky Jean Lefebvre coby Fougasse. "Šéfe a nemoh bych mít aspoň maličkatý trenýrky?" Hon na nudisty, kradení traktoru, blbí mafiáni. "Známe se k vině své, to Cruchot dostal nás. Cruchot, ten totiž je, je rozený generál!" 9/10

LE GENDARME À NEW YORK (1965)
Tenhle díl byl první Funèsovka, krerou jsem kdy viděl. Nenadchla, to až Fantomas a další filmy, včetně prvního Četníka. I teď mě to docela znudilo. Sem tam povedená scénka, ale jinak se to tak plácá bez nápadu. Nicole je ještě víc na zabití a její zápletka je o ničem, zatímco příhody četníků nemají žádný směr. Scéna parodující West Side Story je pak vyloženě příšerná. 6/10
Mimochodem, všimněte si, že na ceduli uvádějící mezinárodní kongres je i československá vlajka. Škoda, že v tom nejsou žádní SNBáci k zahlédnutí. Kdo ví, třeba nás tam reprezentoval major Zeman.

LE GENDARME SE MARIE (1968)
Ze šesti filmů jsou dva skvělé, jeden dobrý, jeden průměrný a dva příšerné. Tenhle je skvělý. Uběhne jako voda, Nicole tu sice je, ale neotravuje, a díky tomu, že se Funès dvoří skvělé (a nikdy lépe nevypadající) Claude Gensacové, není celý film jen na nervy a naštvaný. Scénka se zkouškami je perfektně vypointovaná, "příběh" s uprchlým lupičem (mimochodem si všimněte, že se jmenuje Mario David, stejně jako jeho představitel) vtipný, jeptiška na konci asi ve svém nejlepším výstupu. Snad jen všichni ostatní četníci přišli zkrátka. 9/10

LE GENDARME EN BALADE (1970)
Na tomhle dílu se mi asi nejvíc líbí to, že tu dostatek prostoru mají i ostatní četníci. Konečně jsou v tom kromě Lefebvra trochu víc i Marin, Grosso a Modo. Příběh jako obvykle slabší a tentokrát i trochu moc rozkouskovaný, přičemž někde za polovinou filmu bohužel dojde dech a závěr už není nic moc. Úvod na zámku, kde potápěč nasazuje Funèsovi ryby na háček, Préboist vypráví koni pohádku, nebo scéna s hippies jsou skvělé. Lefebvrovu hlášku "Já chci zpátky do blázince" občas používám ve stavu těžkého zoufalství. 7,5/10

O Četníka a mimozemšťany jsem se pokusil, ale po čtvrt hodině těžké nudy jsem to vypnul. Tenhle díl jsem nesnášel už jako malý a ani si nejsem jist, zda jsem ho viděl někdy v kuse. Četníka a četnice jsem viděl jednou. V porovnání s příšernými Mimozemšťany se mi to tenkrát jevilo trochu lepší, ale když jsem před pár lety viděl kousek v televizi, bylo to strašlivé. Tyhle dva filmy už si asi nikdy pouštět nebudu.

Tolik asi k francouzským komediím, na které jsem se v poslední době, když jsem měl čas a chuť, díval především. Velice pomaličku se snažím nastřádat nějaký speciál... Tak snad se povede ještě do konce prázdnin.

MINIRECENZE - LOUIS DE FUNES

Umyjeme se od krve a podíváme se na úplně jiný druh filmu, kde se nikdo nebojí, všechno je prosluněné, veselé a nejhorší, co se může stát, je, že se bude Louis de Funès vztekat. Na což se vlastně těšíme.
Vynechal jsem filmy, o kterých jsem tu už psal, a Četníky, které si asi probereme zvlášť ještě někdy.

LE GRAND RESTAURANT (1966)
Jako většina Funèsových komedií i tahle je trochu rozpolcená. Na jednu stranu geniální pasáže v restauracim na tu druhou nudný a nesmyslný příběh o únosu prezidenta čítající tajné služby, akci a tak podobně. Proč nemohli udělat film o tom, jak se majitel restaurace zoufale připravuje na velkou akci s uvítáním zahraničního prezidenta a totálně všechno se podělá? To je film s Funèsem, jaký bych chtěl vidět, a kdyby tam byly stejné gagy jako v první polovině tohohle, asi by to byl jeden z jeho nejlepších filmů. Škoda. 7/10

LES GRANDES VACANCES (1967)
Začíná nám školní rok, myslím, že všichni bychom si přáli další Senzační prázdniny. De Funès jako akurátní fotr stíhající svá nezvedená děcka je fajn, bohužel tomu zvlášť ve druhé polovině dojde dech. Ale aspoň to má fajn ústřední znělku. To nejlepší s Giraultem sice Funès předvedl v prvních třech Četnících, ale z ostatních giraultovek je tahle rozhodně jedna z těch lepších. 7/10

LE PETIT BAIGNEUR (1967)
Kastaně!!! Kastaně!!! Já vím, že se to píše jinak, ale jak si na tenhle film vzpomenu, slyším, jak tohle Filipovský pořád řve a hned si vzpomenu na tubusy (sakra to mě štve že jsem diplom dostal v deskách, s tubusem bych si tak vyhrál...), maják a především geniální scénku s kazatelnou. Ne, že by se mi to moc líbilo jako celek a Michela Galabru je mi tu spíš líto než že bych se smál, jak je neustále mrzačen, ale mezi Funèsovkami je to jedna z nejzábavnějších. 7,5/10

OSCAR (1967)
Zfilmovaná divadelní hra, takže původní poměrně jednoduchá premisa se šíleně zamotá a vše graduje až ke geniální scéně, kde bouchne kotel a Funès začne totálně bláznit. Tuhle scénku jsem viděl v hned několika jazykových verzích, ale ta česká je s originální naprosto rovnocenná. 8,5/10

HIBERNATUS (1969)
Tohle mě naopak nikdy nebavilo a skoro nic si z toho nepamatuju. Taky mě v tom strašně rozčiloval Préboist, kterému jsem nikdy moc na chuť nepřišel. 4/10

L'HOMME ORCHESTRE (1970)
Piti piti pááá! Tohle je ptákovina zaměřená vlastně víc na přestárlou tanečnici a mladého De Funèse než na Louise, ale jako malého mě to bavilo dost. De Roubaixův soundtrack je asi druhý nejlepší ze všech soundtracků k Funèsovkám, hned po Polnareffově k Pošetilosti mocných. 7,5/10

SUR UN ARBRE PERCHÉ (1971)
Tohle jsem viděl poměrně pozdě, ale byl jsem překvapen, jak se mi tahle absurdita o třech hercích líbila. Konec se záchranou už tolik ne, ale když Funès zrcátkem vyhodil do vzduchu jachtu, smál jsem se jako blázen. Podruhé se na to asi nepodívám, nebo až za hodně dlouho, ale bylo to o hodně lepší, než jsem čekal. 7/10

JO (1971)
Tohle kdybych viděl s původním Filipovského dabingem, určitě by se mi to líbilo mnohem víc. Bohužel jsem to viděl jenom s tím Císlerovým. Což je lepší než Krampol, ale na Filipovského to nemá ani náhodou.. Jinak zápletka s ukrýváním mrtvoly je poněkud morbidnější než obvykle, ale souhra De Funèse, Bliera a Gensacové film posouvá na koukatelnou úroveň. 7/10 (Sedmička je koukám Louisovo šťastné číslo? :D)

L'AILE OU LA CUISSE (1976)
První De Funèsův film po přestávce způsobené dvěma infarkty, a myslím, že jeden z nejlepších. Nestojí tolik na jeho hektickém hraní jako spíš na zajímavě postaveném příběhu, kde dostávají prostor i ostatní od Coluche po Juliena Guiomara a dokonce se objeví i Vittorio Caprioli. Příjemná Cosmova hudba už je jen třešinkou na dortu. 8,5/10

LA ZIZANIE (1978)
Aneb Jeden hot a druhý čehý. Nějak mě tenhle film ale nikdy moc nebavil. Přitom De Funèsova souhra s Annie Girardotovou je fajn, je tu opět i Guiomar a další, ale nějak mi to nikdy moc nesedlo. 6,5/10

Z Lakomce a Zelňačky jsem viděl jen kousky. Ani jeden film se mi z těch kousků příliš nelíbil, a to jsem Zelňačku viděl s Lábusovým a nikoli Krampolovým dabingem. Možná ji někdy zkusím v originále, ale nejsem si jistý, jestli se do toho budu pouštět. Mimochodem česká TV inscenace se Somrem a Skopečkem mi přišla snad i lepší.