LUCIO FULCI A JEHO FILMY

Zatím nemám úplně energii na klasickou biografii, pojďme se tedy podívat na Fulciho filmografii. Nemohu podrobně projít všechny jeho filmy, zejména ty první, ale to nejdůležitější si připomeneme.

 

První filmy samostatně Fulci natočil v roce 1959. 

I GUERRIERI DELL'ANNO 2072 (1984)

Původně jsem plánoval ještě Dům u hřbitova (Brána do záhrobí je v pytlíku do The Show With No Name, tak ji zatím nechávám stranou), ale nakonec jsem se rozhodl pro něco lehčího, kde nebudou vypichované či vytrhávané oči a vyzvracené vnitřnosti.

Což neznamená, že tu neuvidíme Cinziu Monreale podřezanou kyvadlem.

Celý film jsem si kontroloval, že tohle skutečně vzniklo o tři roky dřív než Běžící muž. Celou dobu jsem totiž měl pocit, že se dívám na jeho totální kopírku. Dystopická budoucnost tu totiž vypadá tak, že svět je ovládán médii a počítači, a televizní stanice ve snaze o přilákání publika vysílají brutální pořady, ve kterých se lidé opravdu zabíjejí. Šéfredaktor jedné ze stanic, Claudio Cassinelli, přijde s plánem na nejvelkolepější show, ve které se jako novodobí gladiátoři utkají odsouzenci k smrti, kteří tak mají možnost se "vykoupit". Jako tahák si do show "pozve" hvězdu konkurenční televize.

Tou je motorkář Drake, který sice o sobě celý film říká, že není zabiják, a odmítá násilí, ale že jeho protivníci v show většinou končí dost brutálně zabití, to je jaksi druhá věc. Drake (Jared Martin) se právě v přímém přenosu oženil a jeho novomanželka na něj čeká v jejich domě... Kam pronikne několik tanečníků, kteří ji podřežou, Vzápětí se dovídáme, že Drake byl odsouzen k smrti za brutální vraždu jejích vrahů. Fulci, tys nám to neukázal??? A je nucen přidat se do soutěže. Děj se tu trochu od Běžícího muže odlišuje, ten jde na show hned, a nechává Arnolda postupně se vyhýbat hned několika lovcům. Drake je podroben tréninku pod vedením sadistického Ravena (Howard Ross z Rozparovače z New Yorku) a potýká se i s ostatními "šampiony", mezi kterými vynikají Fred Williamson, Al Cliver a Hal Yamanouchi.

Abychom se ale od Běžícího muže neodchýlili moc, tak důležitou roli hraje zaměstnankyně televize, která začne mít podezření, že ve Drakeově případu něco nehraje, zjistí, že vraždu, za kterou byl odsouzen, nespáchal, a vyvíjí "podzemní" činnost proti svým nadřízeným. Eleonora Brigliadori vypadá jako postava ze Saudkova komiksu (přesně takovou ženskou jsem u něj někde viděl), ale její postava, ač má být počítačová expertka, je tupá jak poleno a hlavně v závěru totálně na zabití.

A abychom nebrali jen ty hlavní příběhové inspirace, v závěru, kdy konečně dojde na show, je použit i plamenomet, tak jako s ním Arnolda pronásledoval Jim Brown.

Kingova kniha, podle které Běžící muž vznikl, vyšla skutečně už v roce 1982. Takže je možné, že buď Fulci, nebo spíše scenárista Dardano Sacchetti, ji četl, a nechal se silně inspirovat. Na druhou stranu, jak si čtu popis na Wikipedii, tak film Běžící muž se od knihy taky značně odlišuje. Tak že by někdo z tvůrců Běžícího muže viděl někde na kazetě tohle a prvky z toho zapletl do vysokorozpočtového filmu s Arnoldem, věda, že nikdo z italských tvůrců rozhodně nebude Tri-Star žalovat.

Inspiraci jedním starším filmem jsem tu ale našel, ale jen okrajově. Průlety nad Římem budoucnosti byly určitě inspirovány Blade Runnerem. S miniaturami a vánočními světýlky sice nešlo udělat tak dechberoucí podívanou, jakou jsme viděli u Ridleyho Scotta, ale zejména dekorace interiérů nejsou špatné. Ale na film bylo zjevně velmi málo peněz, takže se většina odehrává v noci, divákům na závody radši rovnou zakázali přístup, aby se nemusel platit kompars, a některé scény jsou umístěny do interiérů, kde je jen tma. A pak se spustí stroboskopické blikání. Film určitě není vhodný pro epileptiky. (Předpokládám, že blikání vzniko tak, že se vždy každé druhé okénko nahradilo černým.)

Musím říct, že jsem se u filmu i přes jeho povědomost a mizerné herecké výkony i dialogy docela bavil. Ze všech herců nejpřirozeněji působil opět Fred Williamson, který prostě zůstal sám sebou a hlavně neřval. Al Cliver a Hal Yamanouchi vypadali slibně ze začátku, ale scénář je nakonec docela odsunul do pozadí, což je škoda. O Ortolaniho hudbě radši nevím, co si myslet. Nicméně, do cca posledních deseti minut to bylo docela dobré, dokud se nezjistilo, že hrdinové jsou v časové tísni a proto všechno dělali strašně zpomaleně a chovali se, jako by měli všechen čas na světě. Při každé další dramatické pauze, zejména právě od Brigliadori, jsem se nahlas smál. 6,5/10

a.k.a. Válečníci roku 2072, The New Gladiators, Lucio Fulci's New Gladiators, Warriors of the Year 2072

Režie: Lucio Fulci

Hrají: Jared Martin, Fred Williamson, Eleanora Brigliadori, Claudio Cassinelli, Howard Ross, Al Cliver, Hal Yamanouchi, Valeria Cavalli, Cosimo Cinieri, Penny Brown, Donald O'Brien, Mario Novelli, Omero Capanna, Cinzia Monreale

Hudba: Riz Ortolani
Produkce: Titanus

Itálie 1984

MINIRECENZE - REWATCH SPECIAL xy

Už nevím, kolikátý tohle je rewatch speciál, takže už bez čísla. Jinak letos nebude Spagtember a s největší pravděpodobností ani Spagvember. Ne, že bych na spaghetti westerny zanevřel, spíš jde o čas. Čas od času si samozřejmě nějakou klasiku pustím.

PANOPTIKUM HŘÍŠNÝCH LIDÍ

 

Partie krásného dragouna (1970)

Hříšné lidi města pražského miluju. Ne všechny díly, ale jinak ten seriál považuju za skvělý. Panoptikum mám velmi rád, i když některé díly jsou opět slabší. S čtyřmi filmy, které vznikly najednou v letech 1970 a 1971, je to složitější. Rada Vacátko se z černobílé obrazovky přesunul na barevné širokoúhlé plátno, a nejsem si úplně jist, zda mu to prospělo. Druhá věc je, že Markovy povídky jsou krátké a s vtipnou pointou, což kolikrát nestačilo ani na epizodu televizního seriálu. Třeba z povídky Náhoda zůstal jen nástin děje, mnohonásobně rozpracovaný, a úplně se vytratila pointa s náhodou hrající významnou roli (díl Případ lichého střevíce). U Partie krásného dragouna je oproti povídce zcela nová zápletka s proutníkem Rudym a jeho podezřelou bytnou. Nicméně, tenhle film je sice zábavný, ale až moc uřvaný a příliš tlačící na pilu ve snaze dělat humor. Menšík to tu už docela přehnal, řekl bych.

 

Pěnička a Paraplíčko (1970)

Nejslavnější film, ale pro mě celkem průměrný. Závěrečná půlhodina s přestřelkou v domě je sice dobře vygradovaná, ale člověk má pocit, že tu hodinu předtím se vlastně nic moc nedělo. Uřvanou Bohdalku bych zaškrtil.

Smrt černého krále (1971)

Tenhle film je sice nejdelší, ale asi nejlepší. Pánové ze čtyřky ve všech čtyřech filmech sice hrají vlastně vedlejší role, ale tady se ta přehlídka podezřelých povedla a Somr, Fišer, Čepek, Brejchová a další ty svoje křiváky zvládají s přehledem.

Vražda v hotelu Excelsior (1971)

Pro mě nejslabší ze všech čtyř. Prostředí luxusního hotelu, ze kterého nevytáhneme paty, není pro Vacátka a spol. to pravé ořechové, tam měl přijet Hercule Poirot. Navíc Kopecký, který je jinde skvělý, mi tu připadá toporný a otrávený. A těch nově vymyšlených zápletek s gotesem a arabským princem je až moc. Aspoň se pro jednou vrátil i pan Mrázek.

 

SKYNET

 

The Terminator (1984) 

Kdysi jsem nejdřív viděl dvojku v rozšířené verzi a moc se mi nelíbila. Až za pár let jedničku, a jako dobrý. Teď jsem si po dlouhé době pustil filmy oba a docela mě překvapilo, jak moc se mi líbily. Jediné, co platí pro oba, je, že cca ve dvou třetinách jim na chvilku dojde dech. Docela bych chtěl Terminátora 2 vidět poprvé, aniž bych věděl, že Arnold není člověk.

Terminator 2: Judgment Day (1991)

Docela bych chtěl Terminátora 2 vidět poprvé, aniž bych věděl, že Arnold není padouch. Úvodní cca půlhodině by to dalo úplně jiný náboj. Jinak kinoverze je samozřejmě super, zatímco tu dlouhou asi dost táhlo dolů těch dvacet minut scén navíc, nový závěr a pár změn. Trojku a výš vidět asi ani nechci, a co jsem slyšel o posledním dílu, kde se vrátila i Sára, připadá mi to dost smutné.

OSTATNÍ

The Disaster Artist (2017)

Film o natáčení jednoho z nejhorších filmů (nebo nejslavnějších špatných), který z toho všeho udělal pohádku. Podle Sesterovy knihy jeho přátelství s Wiseauem zdaleka tak růžové nebylo, jak ho film vykresluje, tudíž Wiseau se nechoval do natáčení jako fajn chlap a najednou se změnil v příšeru - on byl příšera vždycky.

Taxi Girl (1977)

Kdybych nenašel původní český dabing, nikdy bych se k tomuhle filmu nevracel. Díky Haně Talpové, Janu Pohanovi, Eduardu Cupákovi a Václavu Postráneckému to jde přežít o dost lépe, ptákovina je to ale pořád. Vystříhání svlečených scén nepřekvapí, ale bez některých děj nemůže dávat zbla smyslu. U některých scén ale jejich vystřižení nechápu.

Inglorious Bastards (1978)

Příjemné překvapení po letech, opravdu jsem se bavil, což jsem vůbec nečekal. Petera Hootena bych ale zaškrtil. Fred Williamson a Bo Svenson rulez.

Prime Cut (1972)

A tohle se mi po letech taky líbilo víc než jsem čekal. Dějově béčko, ale Marvin a Hackman to drží, Spaceková a Walcott nic nekazí a sedmdesátkové thrillery bez Schifrinovy hudby jsou prostě poloviční. Většinou.

Kill Them All and Come Back Alone (1968)

Tady mě Castellari napodruhé už moc nepotěšil. Akce je hromada, ale chybí tu cokoli dalšího. Děj nedává smysl a o postavách se nedozvíme lautr nic. Dabing ČT potěšil obsazením neoposlouchaných hlasů, ale co z toho, když řeknou dvě věty za film a nejvíc toho nakecá Ross dabující Franka Wolffa, který se na něj ani trochu nehodí.

Lethal Weapon (1987)

Já mám trochu s těmihle filmy Shanea Blacka problém - na komedii jsou moc drsné (mučení proudem) a vážné (pokusy o sebevraždu), na vážný akčňák moc humorné a odlehčené. Neřekl bych, že jsem na ty sračky moc starej, jen chtěly víc vyvážit.

Asterix et Obelix contre César (1999)

První hraný Asterix sice proti komiksům a některým animovaným filmům působí trochu těžkopádně, ale některé scény jsou prostě legendární. Jen škoda, že si scenáristé vyzobali tolik z různých alb a děj většinově vymysleli. Chápu, že jedno osmačtyřicetistránkové album je na dvouhodinový film málo, nové nápady ale většinou nejsou moc v Goscinnyho duchu.

I NUOVI BARBARI (1983)

Pamatujete si na rok 2019? Jak došlo k nukleárnímu holokaustu, země se změnila v pískovny a všichni se báli strašlivého gangu Templářů, kteří v bugynách přijížděli vyvraždit každého, koho potkali? Že ne? Tenhle film vám osvěží paměť!

Chápu, že umístění děje do blízké budoucnosti vždy má značit hrozící nebezpečí, ale zpětně je to pak trochu k smíchu. Tomu se, bohužel, nevyhnuly ani klasiky jako Útěk z New Yorku nebo Blade Runner. 2019: Noví barbaři si ale hlavní inspiraci berou z dvojky Mad Maxe. Pořád jsem ji ještě neviděl, takže nevím, do jaké míry kopírují i děj, ale předpokládám, že ne tak doslovně jako Robowar kopíruje Predátora.

Jinak tyhle osmdesátkové vykradačky, opakuju to znova, mívají největší problém s ústředním hrdinou. Buď dostanete toporná dřeva jako Mark Gregory nebo Michael Sopkiw, kteří se jinak ve filmech moc neohřáli (Sopkiw natočil celkem tři), nebo obstarožního Connellyho, svalnatá dřeva Daniela Greenea či Reba Browna, nebo v tomto případě Giancarla Preteho. Zde se opět zamaskoval anglickým pseudonymem Timothy Brent a ztvárnil roli drsného hrdiny Scorpiona, jezdícího v černé káře a likvidujícího Templáře ve velkém. Jenže už z obrázků je jasné, že Prete na to nemá. Já ho celkem můžu ve vedlejších rolích, ale na toho hlavního borce vážně není vhodný. Co na tom, že jako kaskadér byl schopen dělat vlastní kaskadérské kousky.

Naštěstí je tu od cca třetiny filmu i lučištník Fred Williamson, sice bez doutníku, ale opět cool a nad věcí. Navíc Preteho stejně ze všeho musí vysekávat. Co nepotěší, je malý kluk na kladné straně, který nevadí ve své první scéně, kdy jsem si myslel, že byla i poslední, ale když dojde na závěrečnou přestřelku a většinu Templářů likviduje klučina prakem a Williamson lukem... 

Námět je jinak klasický western přemístěný do post-apo prostředí, a nejvíc mi paradoxně připomněl Pravou a levou ruku ďábla, protože tu taky máme náboženskou komunitu (zde ji vede Venantino Venantini) a vztah Preteho a Williamsona silně připomíná Spencera a Hilla. Na konci pak dostaneme doslovnou citaci Pro hrst dolarů.

Důležitou ženskou postavu, o které se vůbec nic nedozvíme, ale má s Pretem sex v průsvitném zeleném gumovém stanu, hraje Anna Kanakis z Ohnivého blesku, pokud se nepletu, v té době manželka Claudia Simonettiho, který film opatřil šílenou synťákovou hudbou.

Jinak levnota z toho číší daleko, ale o to je to snad zábavnější, i když zhruba kolem půlky je to spíš trochu nuda. Pak ale Templáři vedení Georgem Eastmanem (a Enniem Girolamim s šílenou parukou) Preteho zajmou a znásilní! A nějak dává smysl, proč v tom všichni působí tak nějak jako teplouši. Kromě Williamsona, který si u hrdinky nejdřív prohlédne rozkrok, a mezi sektáři si hned nabalí největší krásku v okolí.

Je to samozřejmě strašná pakárna, ale tak šílená, že pobaví. Není až tak praštěná jako 1990: Bojovníci z Bronxu, a bavilo mě to o něco víc než Escape From the Bronx, abych to srovnal s celou uměle vytvořenou trilogií. Někdy musím dohnat toho Mad Maxe, abych věděl, nakolik je tohle kopírka. 6,5/10

a.k.a. 2019: Noví barbaři, The New Barbarians, Warriors of the Wasteland

Režie: Enzo G. Castellari

Hrají: Giancarlo Prete, Fred Williamson, Anna Kanakis, George Eastman, Ennio Girolami, Massimo Vanni, Venantino Venantini, Stefania Girolami, Enzo G. Castellari, Riccardo Petrazzi, Zora Ulla Keslerová (dle titulků)

Hudba: Claudio Simonetti
Produkce: Titanus

Itálie / USA 1983

BADASSSS FUNKY WEEK část 5

Jdi na západ, mladý černý muži, jdi na západ.

BOSS NIGGER (1975)

For you Mister Nigger!

Fred Williamson je borec a v roce 1975 natočil lehce komediální western, který jednak navazuje trochu tématicky na Brooksova Žhavá sedla, jednak předznamenává Tarantinova Djanga (odtud si hodně půjčil), ale i remake Sedm statečných, kde Denzel Washington nosil prakticky stejný ohoz. Williamson, navíc s doutníkem věčně v hubě, v něm ale vypadá o dost víc cool.

Jinak je to klasický westernový příběh šmrncnutý rasovým tématem a silně inspirovaný i spaghetti westerny. Hlavní postavy jsou dva černí lovci odměn ("Vy jste lovili černochy dlouho, tak jsme si chtěli zkusit chytat bílý."), kteří jsou na stopě banditovi Jedovi a jeho bandě. Ta ve spojení se srabským starostou ovládá malé městečko, takže lovci sem přijedou a prohlásí se za nového šerifa a jeho zástupce. Nejen, že musejí zlvádnout situaci v městě, které nechce černého šerifa, ale navíc se vypořádat s brutálním gangem, který se neštítí ničeho.

Williamson sám napsal scénář, a je pravda, že je plný klasických schémat a klišé. Ale je to všechno to, co běžně ve westernech máme rádi. V podstatě je to taková černošská verze Podporujte svého šerifa. Navíc herci jsou fajn, Williamson je tvrďák, D'Urville Martin je vtipný, R.G. Armstrong je klasik, William Smith je fajn záporák, Barbara Leigh je přitažlivá. Jedna zábavná scéna střídá druhou, když dojde na akci, film je nekompromisní, máme tu prostřelené nohy i ruce. Jen škoda, že režisér nebyl nic extra a vše se točilo velmi levně, tudíž rychle. A soulovou hudbu bych zrovna tady oželel ve prospěch skóre a la Francesco De Masi. 

Nevím, kolik blaxploitation westernů vlastně vzniklo, ale za většinou bude stát právě Williamson. U nás běžela ještě Legenda o Charleym, v Itálii vznikla Cesta do Sonory s Brownem, Williamsonem, Kellym a Lee Van Cleefem (ta mě ale zrovna nebavila vůbec) a nejsem si jist, zda se třeba dá počítat Buck a kazatel. Každopádně tento žánrový mix mi připadá přirozenější než dívat se na horor s názvem Blacula. 7/10

a.k.a. The Black Bounty Killer, Boss

Režie: Jack Arnold

Hrají: Fred Williamson, D'Urville Martin, William Smith, R.G. Armstrong, Don Red Barry, Barbara Leigh, Carmen Zapata, Carmen Hayward, Bruce Gordon, Neil Summers

Hudba: Leon Moore
Produkce: Dimension Pictures

USA 1975

BADASSSS FUNKY WEEK část 2

Italské blaxploitation? No je to tak...

UOMINI DURI (1974)

Isaac Hayes se do dějin blaxploitation zapsal nejen hudbou k Shaftovi, ale i hlavní rolí v Truck Turnerovi. Ještě před tím si ale zahrál v italském pokusu rýžovat na úspěchu blaxploitation filmů v produkci Dina de Laurentiise. Kromě ryze amerického prostředí, hudby a několika herců tu není amerického ale zhola nic.

Dvě věci musím předeslat. První je, že se mi před sledováním rozbil telefon a byl jsem (hlavně kvůli budíku) dost nervózní, jestli se povede dát dohromady. Zadruhé, film je dostupný jen v otřesně vypadající kopii ze staré VHS, možná několikáté kopie. Netuším, proč tohle nevyšlo nikdy ve slušně vypadající verzi na DVD, nebo i na Blu Ray. 

Dalším překvapením je účast Lina Ventury v hlavní roli kněze mlátičky. Kdo ví, možná podepsal před Valachiho svědectvím de Laurentiisovi smlouvu na dva filmy. Každopádně díky bohu za něj, protože zbtek obsazení je poměrně marný. Hayes je tu ještě docela nevýrazný, evidentně za krátkou dobu k Truck Turnerovi udělal dost pokrok, Fred Williamson je tu hrozně málo a William Berger v roli nepříjemného policajta nemá prostor zaujmout (a myslím, že ho předabovali, a myslím, že i Williamsona. Ventura mluví s přízvukem, ale ne svým hlasem).

Příběh je taky celkem zívačka. Ventura vyšetřuje vraždu Italoameričana v Chicagu, aby zjistil, že je spojená s bankovní loupeží, kde zmizely prachy a nikdo neví, kdo je má. Kdo že to jde po prachách přes mrtvoly je snad každému jasné od první minuty, takže sledujeme nezábavné pachtění Ventury a Hayese od scény ke scéně, kde jde všechno přesně podle šablony. Vůbec mě nepřekvapilo, že scénář psali autoři pozdějšího Sicilského kříže s Moorem a Keachem, protože je to vlastně dost podobné. Mezi Venturou a Hayesem navíc moc nefunguje chemie hlavně kvůli topornosti nezkušeného Hayese, takže i vtipné scény, kdy Hayes Venturovi vyžehlí kalhoty a pak mu opeče vejce na žehličce (nemá na sporák) vyjdou naprázdno. Ale to je i věcí nezaujaté Tessariho režie.

Soundtrack je legendární, známe ho z Kill Billa 2, a převyšuje film o hodně. Na druhou stranu, aby totální shity vycházely v remasterovaných kopiích na Blu ray a tohle pořád kolovalo v nezřetelných rozmazaných VHSripech, to mi taky nesedí. 4/10

a.k.a. Tough Guys, Three Tough Guys

Režie: Duccio Tessari

Hrají: Lino Ventura, Isaas Hayes, Fred Williamson, Paula Kelly, William Berger, Jess Hahn,  Lorella de Luca, Nazzareno Zamperla, Guido Leontini, Jacques Herlin, Claudio Ruffini

Hudba: Isaac Hayes
Produkce: Titanus

Itálie / Francie / USA 1974