LE SPIE AMANO I FIORI (1966)

Od špionážního filmu Umberta Lenziho jsem čekal o dost víc než velmi nudnou pseudobondovku. Navíc podle čistě jeho scénáře!

Agent Jejího Veličenstva Martin Stevens dostane další úkol. Sice na koridě plné reklam zabil agentku a šlohl jí ukradený dekodér, ale několik dalších lidí je potřeba zlikvidovat, než promluví. Stevens se vydává v jejich stopě, ale nic netušící oběti o něm zjevně vědí a navíc má v patách záhadnou blondýnku. O co ve skutečnosti jde a na koho se Stevens může spolehnout?

Jak nudné je jméno Martin Stevens, tak nudný je i film, který jsem dost prozíval. Celé je to šedivé jako normalizační kriminálky, a to se to odehrává v Londýně, Paříži, Ženevě a Athénách. Ale celé se to stejně točilo v Římě, jen s pár zařazenými záběry ze jmenovaných lokalit. Nečekané zvraty spočívají v tom, že postavy se chovají naprosto proti logice, jen aby se děj mohl natáhnout.

Roger Browne je jedním z mála pozitiv, protože aspoň trochu to táhne. Jinak zjevně jde o herce, který hrál Bonda vícekrát než kdokoli jiný, aniž by se jeho postava jmenovala Bond. Daniele Vargas ani Marino Masé nijak nepřekvapí, dámské obsazení je docela slabé, potěšil by Sal Borgese s naslouchátkem, ale to nemá stejně v ději žádné opodstatnění. Na hudbě, kterou dohromady složili Angelo Francesco Lavagnino s Armandem Trovajolim, je zajímavé jen to, že hlavní téma použil Lavagnino znovu jako salónní hudbu v Dnes já, zítra ty. 4/10

a.k.a. Špioni milují květiny

Režie: Umberto Lenzi

Hrají: Roger Browne, Emma Danieli, Daniele Vargas, Yoko Tani, Sal Borgese, Marino Masé, Tullio Altamura, Attilio Dottesio

Hudba: Angelo Francesco Lavagnino, Armando Trovajoli

Itálie 1966

SAMOA, REGINA DELLA GIUNGLA (1968)

Edwige Fenech coby domorodá dívka trávící většinu času jen v látce zakrývající prsa a sukni! A víc se tu hledat nedá.

Už jsem všemi těmi Godzillami, Gappami a Gamerami zblblý, ale vlastně mi tu nějaké monstrum chybělo. Na začátku bohatý čínský překupník vypraví výpravu směřující na ostrov Borneo, v jehož hlubinách mají dobrodruzi hledat ukryté diamanty. Jak kamera švenkuje po účastnících zájezdu, hned je vidět, že s výjimkou Rogera Browneho jsou to všechno nedůvěryhodné typy, zvláště ušatý Ivano Staccioli. Výpravy se z blíže neobjasněných důvodů účastní taky sexy blondýna, která je sekretářkou mineraloga výpravy. Takže naši cestovatelé se vydávají do hlubin ostrova, kde na ně číhá nebezpečí v podobě divé zvěře, ale i domorodců, lovců lebek. Nakonec se dostanou k celkem mírumilovnému kmeni, kam je zavede naše hvězda týdne, která se zničehonic vynoří ze skal, a tam hledají tajemství... A kéž by to bylo spící monstrum v hoře...

Natočíme dobrodružný film! Ale nemáme prachy, abychom vyvezli štáb a herce z Itálie! Tak co s tím? Jednoduše do filmu nastříháme záběry z archivních, především dokumentárních filmů! Co na tom, že mají odlišnou kvalitu obrazu, protože narozdíl od originálních scén byly točeny na osmi či šestnáctimilimetrový film. Takže sledujeme archivní záběry zvířat v džungli, a prostřihy na herce, kterak kráčejí po zoraných a posetých polích, čerstvě posekaných loukách, nebo v uměle vytvořené džungli. Skalnatou krajinu den předtím opustil Giuseppe Vari, který zde točil western s Georgem Eastmanem, a týden po Malatestově týmu se tu bude prohánět Giuliano Gemma pod taktovkou Giorgia Ferroniho. Nebo Anthony Steffen pod taktovkou Maria Caiana, to je úplně jedno.

Fajnšmekři se možná při pohledu na scénu, kde jeden had v souboji zabije a posléze sežere druhého, zasní, že třeba půjde o film s kanibaly, ale ne. Jinak tahle scéna je taky převzata z dokumentu. A ve vsi jsou pak přebírány především záběry buď koupajících se nahých domorodek, nebo tančících nahých domorodek. A doplněny jsou novými záběry koupajících se nahých Edwige Fenech a Femi Benussi, představujících domorodé dívky! Rozdíl v proporcích je zcela jasně patrný. Edwige aspoň dali krycí historku o smíšeném původu, ale Femi hraje s velikou vrstvou make upu domorodou dívku, kterou jeden z cestovatelů učí mluvit svým jazykem. K smíchu.

Jinak Edwige sice hraje Samou, ale ta rozhodně není královnou džungle a už vůbec hlavní postavou. Tou je jednoznačně nejednoznačný Browneův hrdina, u kterého si člověk není jist, jestli mu má fandit, nebo ne. Většinu filmu se totiž chová prakticky stejně jako jeho nedůvěryhodní kumpáni.

Nečekal jsem moc, a moc jsem taky nedostal. Odlišná kvalita archivních záběrů člověka vytrhne z vnímání a jasně poukazuje na umělost celé produkce, přestřelky s domorodci jsou mizerné, protože spočívají jen ve vybíhajících domorodcích s oštěpy či foukačkami, kterak jsou masakrováni puškami bělochů. Domorodci prakticky nikdy nic netrefí. Taky tu máme napadení jedné postavy tygrem, což vypadá prakticky stejně jako souboj se lvem z Monty Pythona. V podstatě nebýt Edwige Fenech, film by totálně zapadl a není divu. I když hraje jen vedlejší roli, díky ní a jejím (ne)kostýmům se to aspoň dalo dokoukat. 4,5/10

a.k.a. Samoa, Queen of the Jungle

Režie: Guido Malatesta

Hrají: Roger Browne, Edwige Fenech, Ivano Staccioli, Tullio Altamura, Ivy Holzer, Andrea Aureli, Umberto Ceriani, Claudio Ruffini, Femi Benussi

Hudba: Angelo Francesco Lavagnino
Produkce: Romana Film

Itálie 1968

DAS VERMÄCHTNIS DES INKA (1966)

Tak jsem konečně viděl všechny Mayovky z 60. let. A Poklad Inků určitě patří do té lepší půlky. Sice v něm není ani Lex Barker, ani Pierre Brice, odehrává se v naprosto netradičním prostředí, ale vůbec to neškodí, i tak nám to připomíná Vinnetouovskou klasiku - opět tu máme Indiány, kteří chtějí pobít všechny bělochy a mladého náčelníka, který chce mír, bílého hrdinu, Indiány uctívaného který se snaží mír zajistit, bandity, kteří z rozbrojů těží a nejde jim o nic než o indiánské zlato.

Hrdinou je tentokrát Carlos, Pán jaguárů, v podání Guye Madisona, který je v téhle roli celkem fajn. Nemá charisma Lexe Barkera, ale rozhodně není tak otravný jako Granger, ani tak nevýrazný jako Rod Cameron. Indiánský následník Haukaropora je sice proti Vinnetouovi hodně nevýrazný, postava připomíná spíše Tujungu či Tašunku nebo který z nich to byl Vinnetouovým adoptivním synem, ale na něm děj nestaví. Místo Sama a Castlepoola tu pak máme německého paleontologa a jeho kamaráda překupníka, a k nim nemluvného smrdutého Dona Parmezána v podání Chrise Howlanda - bude to asi hlavně dabingem, díky němuž jsem těmhle komikům nepřál krutou smrt, jež jim tu ostatně několikrát hrozí. Zvláště díky Miloši Kopeckému. 

V čem má ale film naprostou kliku, jsou padouši. Zvláště postava Gambusina v podání Francisca Rabala (a ještě s výborným dabingem Soběslava Sejka) je jedním z nejlepších mayovských padouchů vůbec, s nímž by se Cornel štítil mít cokoli společného, Forrester by před ním utekl, a tak jediný, kdo by se vedle něj nebál postavit, a kdo mu i tady přihrává, je Rik Battaglia, tentokrát v roli toreadora a konspirátora v jedné osobě. Zvláštní, slyšet hlas Vladimíra Ráže z úst Battaglii - ale sedělo to! Nejvíc jsem ale přál krutý konec pomstychtivému manipulátorovi Ancianovi.

K tomu připočtěme krásné lokace nejen Španělska a Bulharska, ale i pravého Machu Picchu, pár skutečně napínavých scén, a máme Mayovku, která sice nedosahuje působivosti Pokladu na Stříbrném jezeře a tří dílů Vinnetoua, ale přesahuje zábavnost prakticky všech ostatních. Škoda je taky pár zjevně vystříhaných scén, zvláště verze, která běžela v televizi, je v jedné scéně dost ošklivě vystříhána, nevím proč. V DVD kopii, co koluje, sice je komplet, ale v té taky oproti TV leccos chybí... Snad by to šlo dát dohromady. Škoda, že je tento film oproti zbylé šestnáctce opomíjen, v televizi ho oprášili až pár let zpátky a na DVD nevyšel. 7,5/10

a.k.a. Poklad Inků
Režie: Georg Marischka
Hrají: Guy Madison, Francisco Rabal, William Rothlein, Rik Battaglia, Carlo Tamberlani, Geula Nuni, Raf Baldassare, Heinz Erhardt, Walter Giller, Chris Howland, Fernando Rey
Hudba: Angelo Francesco Lavagnino
Na motivy knihy Karla Maye 
Produkce: Nora Filmverleih
Západní Německo / Itálie / Španělsko / Bulharsko, 1966

BUD SPENCER AND TERENCE HILL GREATEST HITS 1-6

Tento článek jsem napsal před více než třemi lety a z nějakého důvodu jsem ho nevydal. Nevím, co jsem ještě chtěl doplnit. Snad leda vlastní výběr, ale ten můžu přidat jindy. Každopádně potom, co jsem některé CD z jiného výběru, ale s podobným obalem viděl v obchodě, jsem si na tenhle koncept vzpomněl. Takže to vydávám až teď před Vánoci.
Tenhle výběr melodií, skladeb a písní z různých filmů s Budem Spencerem a Terencem Hillem, popř. sólo, znám samozřejmě už dlouho. Ale nedávno jsem to znova poslouchal a říkal jsem si, že bych to mohl trochu probrat. Udělat takovou edici je samozřejmě prima, na druhou stranu, to, jak je zmršená, je nepopsatelné. Většina skladeb je v původní verzi, ale mnohé jsou nahrané znovu se syntetizéry, a do některých  byly z nějakého důvodu aspoň přimíchány automatické bicí.
Jinak takových výběrů je víc než dost, některé dodnes jdou koupit v obchodech.

CD 1

Tohle si probereme podrobněji, protože tahle deska je z celého kompletu jednoznačně nejslabší. Většinu skladeb totiž obsahuje ne v původní verzi, ale v mnohem horší předělávce.
Flying through the air - píseň z Dvou machrů mezi nebem a peklem, bohužel nová synťáková nahrávka s automatickými bicími.
Bulldozer - tahle vypadá na jednu z mála původních verzí na téhle desce
My name is Zulu - nějaká synťáková věc, která se Spencerem a Hillem snad ani nic společného nemá
Just a Good Boy - skladba z Buldozera, taky asi původní verze
Why is Everyone so mad - synťáková verze songu z volného pokračování Také andělé jedí fazole - už jen s Gemmou, bez Spencera. Píseň ale zazněla aspoň v Dvou poldech z rádia.
Starshine Rainbow - závěrečná píseň ze seriálu Big Man. Původní verze.
Santa Maria - to se S+H nemá taky co do činění. Synťáková hrůza.
Dune Buggy - odnesla to stejně jako Flying through the air
Big Star - to tuším zaznělo v jednom ze Šerifů a mimozemšťanů. Takový typický waltz. Nic extra.
Whistles and Bells - další věc ze Šerifa a mimozemšťana, dětinská melodie hrající při bitkách
Angels and Beans - a opět synťákem zmršená píseň ze Spencerovky
Rocky Joe - to taky s těmi dvěma nemá co dělat, je to znělka z nějakého anime
Verde - a tohle je snad taky z nějakého vážného filmu. Nová synťáková verze.
Co bych oželel - co tam nepatří, předělávky a Starshine Rainbow, Big Star a Whistles and Bells. Počítám, že by mi zůstaly jenom ty dvě skladby z Buldozera :)

CD 2

Tady už jsou naštěstí jenom věci z filmů Spencera a Hilla a naštěstí jenom původní verze. Najdeme tu skladby z Pravé a levé ruky ďábla, To zvládnem, amigo!, Trumfového esa, Policajta v Africe, Armády pěti mužů a Hrochů v Africe. De Angelisové tu jsou tedy v menšině, jen dvě skladby. Trochu zvláštní je zařazení dvou skladeb s názvem Freedom na jednu desku, ale každá je z jiného filmu a od jiného skladatele. Co se týče písně Grau Grau Grau, je použita verze zpívaná samotným Spencerem.
Co bych oželel - možná něco z Trumfového esa, je tam snad půlka soundtracku. A pak jednu z Rizzatiho skladeb z Hrochů v Africe.

CD 3

Hned první skladba zarazí, protože i Trinity stand tall z Malého unaveného Joe je tu v nové (a příšerné) verzi. Nová verze postihla i skladbu Mañana z Dvou misionářů. Jinak je ale všechno původní. Dál tu jsou věci z Mé jméno je Nikdo, Policajta drábem (verze hraná na španělku, tu hranou na elektrickou kytaru z filmu v nějaké lepší kvalitě ne a ne najít, díky teda Kubasovi, který mi to kdysi poslal aspoň trochu podomácku upravené), Buddy míří na Západ, Boot Hill a Proč žít a proč umírat. Převažuje tedy Morricone (6 skladeb z 14), minule převažoval Rustichelli.
Co bych oželel - obě předělávky, Ah ah ah z Boot Hill, dvě skladby z Buddyho (Estasi... a Alleluja...). 
 
CD 4

Jen devět skladeb, ale i sem se přimíchaly novoty. U In that trouble again z Jdi na to si tím nejsem jistej, zato ústřední skladba z Chytráka a dvou společníků byla zrychlena a doplněna o automatické bicí, což je dost nechutné. Jinak skladby z Jdi na to, Banánového Joe, Chytráka a dvou společníků, Milionového brouka, Sudé a liché, dvojky Šerifa a mimozemšťana a Bombera. Od každého kromě Jdi na to jen po jedné skladbě.
Co bych oželel - remix Chytráka a asi i něco z Jdi na to. Jo a disko ze Sudé a liché a Bombera :)

CD 5

Tady je zase jeden remix, tentokrát singlovka z Policajta v Hongkongu, opět zrychlená s přimíchanými bicími. Taky hrozný. Jinak snad všechno v pořádku. Na úvod hip hop z Extralarge, následně tři skladby z Dvojníků, pak ten Policajt v Hongkongu, písnička z Ať žije Django (kupodivu italsky), skladba z Blba a blbce, tři další z Aladdinovy lampy a na závěr píseň z Ďáblova pokušení.
Co bych oželel - spíš co bych zachoval. Snad jenom to Ať žije Django. Zbytek neposlouchám.

CD 6

A na poslední desce konečně všechno zase původní. Na úvod dvě skladby z Kdo najde přítele, najde poklad, pak tři z Mstitele Trinity, titulní skladba z Dnes já, zítra ty!, Superpolicajti z Miami, nepochopitelně oddělená znělka z prvního Šerifa a mimozemšťana, dvě skladby z Pravdy a lži, písnička z Podivného dědictví, a na závěr titulní skladba ze Dvou poldů.
Co bych oželel - dvě ze tří z Mstitele Trinity (nechal bych titulní píseň), Pravdu a lež a Superpolicajty z Miami. Jinak bych to nechal.

CUATRO DÓLARES DE VENGANZA (1966)

Opět španělská záležitost, tentokrát o něco starší, takže trochu podle šablony, jak tyhle starší španělské westerny vypadají. Titulky stejným fontem, hudba od Angela Francesca Lavagnina, trochu jiná, ale snad ještě američtější krajina, kde se natáčelo. Sice tu tentokrát není Fernando Sancho, ale to nevadí. Je tu postava, která ho připomíná, ale je docela malá.

Jinak se jedná o westernové zpracování Hraběte Monte Cristo! Takový film už jsme tu měli, s Giulianem Gemmou. Tentokrát je tu hrdinou Robert Woods, který hraje válečného hrdinu, který má zdánlivě všechno - uznání nadřízených, obdiv veřejnosti, který ho může vynést až do kongresu, peníze a krásnou nevěstu. Jednoho dne je pověřen, aby eskortoval vojenské finance do Washingtonu. Cestou je však eskorta přepadena mexickou bandou a všichni kromě Woodse zahynou. Záhy poté je Woods zatčen a křivě usvědčen, že zradil Unii a eskortu vydal konfederaci. Hlavní svědek, Woodsův bratranec, který od něj věčně žádá peníze, vypovídá, že u Woodse našel konfederační mince. Žalobce, Woodsův protikandidát, žádá trest smrti. Woodsův nadřízený Antonio Casas, který mu, společně s Woodsovou dívkou Mercedes (té se ani nesnažili změnit jméno) a jeho kamarádem Angelem Infantim, jako jediný věří, se však Woodse zastane a tak je mu trest zmírněn na doživotní vězení. Po nějaké době se Woodsovi podaří utéct z vězení a hodlá se pomstít...

Děj je, jak vidíte, z Hraběte Monte Cristo převzat takřka celý. Tedy zpracovává hlavně ústřední zápletku, nejde po detailním přenesení jednotlivých příhod složitého rozvětveného románu do hodinu a půl dlouhého westernu. S tím ale souvisí i epizodičnost, s kterou se Woods vypořádává s jednotlivými zrádci. Žádný padouch tu není nic extra, ani bratranec, ani žalobce, ani mexický bandita, ani ten čtvrtý záhadný (všichni víme, že proti Dantésovi se spikli tři). Ovšem herci, kteří jsou poměrně zajímaví a měli na to být dobrými padouchy, odcházejí první, a tíha tak zůstává na tom čtvrtém, který je z nich asi nejhorší. Aspoň na konci dostaneme překvapivě šermířský duel, což jsem ještě v žádném westernu neviděl (Get Mean jsem viděl až po tomhle a ostatně se tam nešermovalo v Americe).

Na začátku jsem zmínil hudbu Angela Francesca Lavagnina, která se mi tu moc nelíbila. Hlavně byla špatně řazená k jednotlivým scénám, takže u dramatických scén pořád dohrávala poměrně pohodová hudba z předchozí a podobně. Nepodařila se moc ani kamera, která se občas při pohybu setmí - to fakt kameraman nevychytal. No a nakonec ten film je ukončen poměrně zbrkle. Ještě tak pět deset minut na dokončení některých linek by docela bodlo. 6,5/10

a.k.a. Four Dollars of Revenge
Režie: Alfonso Balcazar
Hrají: Robert Woods, Angelo Infanti, Dana Ghia, José Manuel Martín, Antonio Casas, Antonio Molino Rojo
Hudba: Angelo Francesco Lavagnino
Produkce: Titanus
Španělsko, Itálie, 1966