pondělí 29. dubna 2019

SABATOVINY

V poslední době to vypadá, že už se na spaghetti westerny skoro nedívám. Nové články moc nepřibývají, za poslední rok jsem viděl stejně nových špageťáků, jako za půl některého předchozího. Jak se blížím k dvoustovce, nějak už nemám chuť do dříve neviděných filmů. Na každý přijatelný kousek už připadají tak čtyři podprůměry a jeden naprostý odpad. Ale docela opakuju klasiku, kterou už jsem viděl, což jsem pro změnu dřív, snad s výjimkou Leoneho filmů, nedělal. Když sečtu počet všech spaghetti westernů, které jsem viděl loni, nové i dříve viděné, je to průměrně zhruba stejně, jako dřív jen novinek (a k tomu minimum opakování). Jen už se to tady neodráží v nových článcích. Proč tu psát o tom, že jsem podesáté nebo po kolikáté viděl Pro hrst dolarů. Můžu na ten film ještě změnit někdy názor? Asi těžko.
Se Sabatou je to jiné, protože toho jsem viděl naposledy v době, kdy jsem tenhle blog zakládal. Jedničku jsem potom jednou zopakoval a znovu o ní napsal, ale zbylé dva díly jsem celé viděl skutečně naposledy tehdy. S ohavným dabingem MGM, kde všechno zní jak v jeskyni a hlasy jsou silně nepatřičně obsazeny (Pavel Soukup jako Lee Van Cleef! Proboha! A všechny ostatní větší role mluví monotonní Libert a uhýkaný Terš.)
Teď jsem všechny tři viděl v angličtině. První s českými titulky, které jsem přepsal podle dabingu několik let zpátky, další dva pouze s anglickými (kdybych náhodou z mluvené AJ něco nechytil). Dlužno říct, že všem filmům to pomohlo, resp. dabing jim hodně ubral na snesitelnosti. Popořádku:

Stejně jako první Sartana, i první Sabata se mi teď už celkem líbí. Problém, stejně jako u zbylých dílů, je, že se děj velice rychle vyčerpá a situace se začínají opakovat. V prvním díle žádná záhada, prostě padouši posílají na Sabatu další a další zabijáky. Berger svoji nesympatickou postavu stíhá vybalancovat, Sanchez je otravný, Canti divný a Resselovi hodně pomáhají nalíčené oči, jinak by si ho člověk, stejně jako Rizza, skoro nevšiml. Celé to tedy stojí a padá s Van Cleefem, který se eviddentně dobře bavil a svým typickým humorem to celé hodně vylepšil. U obou dílů s Leem se mi tentokrát už soundtrack zamlouvá. I u Návratu Sabaty.
U kterého je prakticky největší, zato obrovský problém se scénářem. Já pořád tápu a nemám ponětí, o co tam vlastně doopravdy šlo. A tím tenhle díl nudí ze všech nejvíc. Něco se tam děje, ale nikdo neví proč. Postavy mizí a objevují se, jak je zrovna potřeba. (Kde se najednou vzal Sanchez vedle Van Cleefa po loupeži? Do té doby tam vůbec nebyl!) Vedle skákajícího Cantiho přibyl Vassili Karis s prakem, na vyškrtnutí jsou oba. Reiner Schöne připomíná Ringa, ale ani bez Libertova dabingu není výrazný. A Giampiero Albertini je suverénně nejhorší padouch ze všech. Lee má skoro celý film klobouk, ale v jedné scéně ukáže, že má paruku! Proč je v 70. letech proboha nosil? Snad jen v Captain Apache je to pochopitelné. Ale Sabata? Navíc tak hrozné tupé?
Sbohem Sabato, natočený druhý, je ze všech tří nejklasičtější špageťák. Salóny a zbohatlíky a prostitutky nahradila revoluce, agenti, vojáci a odbojáři. Trhlou Giombiniho hudbu nahradila klasická špagetová od Bruna Nicolaie, jeho asi nejlepší soundtrack, který se směle vyrovná Morriconemu. Sanchez je tu pořád a stále stejný, skokana Cantiho nahradil sice typově vhodný, ale jinak nevýrazný Persaud, doplněný vtipným němým Borgesem. Plukovník Skimmel v podání Gérarda Hertera je jednoznačně nejlepším padouchem série, navíc kromě tradičně nevýrazného Rizza, který, stejně jako Sanchez, prošel všemi třemi filmy, vedle něj úřaduje třeba Bruno Corazzari.
Ale jistě, vlastně tohle ani není Sabata, protože v originále je to Indio Black a Van Cleefa nahradil Yul Brynner. A Brynner to hraje neskutečně vážně. Přitom scénář zřejmě počítal s Leem a jeho smyslem pro humor. Ne, že by Brynner nebyl dost cool a netáhl film dobře. Je to jiné. Není to Sabata. Mihne se tu Nieves Navarro ve zbytečné roli. Dobrý film s dvěma nedostatky. Prvním je až příliš slizký Dean Reed, který je nesnesitelný, i když člověk odhlédne od jeho pozdější rudé kariéry. No a hlavně, stejně jako ostatní díly, se i tenhle hrozně rychle vyčerpá a zvláště přípravy na závěrečnou akci už celkem nudí.
Ninjaplech! Anglická verze přestříháním zničila úžasný soundtrack, jen aby se neozvalo jméno Indio Black. Dokud jsem nezjistil, že v originále to skutečně je Indio Black, nevnímal jsem, co sbor zpívá, a bylo mi to fuk. Nevím, co je divnější, jestli anglická vystříhaná hudba, nebo německé přezpívané "Adios Zabáta".Zajímavé je, že v českém dabingu "inďoblek" zůstal. Navíc oproti anglické verzi Rakušané nadávají německy.
Celkově si u mě první Sabata polepšil, druhý zůstal nastejno, třetí vlastně taky. První dva jsou asi kvalitou vyrovnané, byť těžko porovnatelné, když každý je jiný, víc mi ale vyhovuje prostředí revoluce než gamblerů. Na druhou stranu rozhodně radši Van Cleefa než Brynnera. Třetí díl je pořád hrozný, ale má pár dobrých scén.

sobota 20. dubna 2019

BIČOVATI MNE - MENGŠTEJNA?!

Menší aktualizace.

V poslední době nemám čas na moc věcí, o kterých bych se tu rozepsal. Ba ani chuť nemám, když už by se čas našel. Víc než filmy mě teď baví čtení, ale nebaví mě psaní. Nechci psát o knihách, nebaví mě psát o muzice, nebaví mě psát biografie, takže koncepty už třeba čtvrtým rokem pěkně leží nedopsané na hromadě. Jo, osm dní od posledního článku není žádná doba, dvacet dní od posledního delšího psaní asi už jo. Takže se ozývám, abyste mi náhodou nezdrhli třeba na aeronet.

Zavilý reklamní komentátor už se drahnou dobu neukázal, takže buď ho to přestalo bavit, nebo nějaká ochrana Googlu, o které nevím, zabrala.
Trochu jsem nakupoval. Trochu víc. Budu o suchým chlebu. Pár za bůra nakoupených historických knih by mě nezruinovalo ani zdaleka (spíše strhlo), ale jiný věci... No, už před nějakou dobou jsem si koupil tu velkou fotoknihu o Clintovi, stejně jako tu o Tarantinovi. Clinta jsem ještě vlastně nečetl, nechávám si ho na klidnější období. No a pak jsem narazil na tohle. Za litr. Nedalo mi to. Musel jsem to vzít.
Saudek má momentálně v Tančícím domě výstavu, možná se tam někdy juknu...
Taky jsem si opatřil vydání vůbec nejstarších komiksů s Batmanem. Celá recenze asi nebude, ale zatím se mi to dost líbí. Je to tak pěkně třicítkově-čtyřicítkově naivní. Zatím jsem přečetl šest šesti až desetistránkových příběhů, a je fajn, že třeba Batmanův origin se objevuje až v sedmém, který mám rozečtený, už se objevily batarangy a batkoptéra, batmobil ale ještě ne. Komisař Gordon byl hned na prvním obrázku prvního dílu, zato o Alfredovi zatím ani vidu, ani slechu. A nějaký Joker, Catwoman, Tučňák? Cha! Doufám, že se co nejdřív objeví batodpuzovač žraloků. Batman je stejně ze všech těch superhrdinů nejlepší, ať si kdo chce co chce říká. Že bych někdy udělal batspeciál?
No a taky jsem v antikvariátu v Praze sehnal MacLeanovo Breakheart Pass v originále (česky nevyšlo), pěkně s Bronsonem na obalu. Když jsem to četl, v hlavě mi to předčítal Bronsonův hlas. Škoda, že Charlie nevydal audioknihu.
A když už to tu tak pěkně rozepisuju všechno, trochu jsem si doplnil knižní bondovky, tentokrát o Casino Royale v originále, vydání z roku 1962. Což mi připomnělo, že Goldfingera mám v komunistické verzi s názvem Zlatý fantóm, a nejen to - někdo k tomu cosi připsal...
Tak jestli to někdo z vás zvládl rozluštit, dočetl to do konce a rozumí tomu, dostane zlatého bludišťáka. (Ne v podobě pozlacené Shirley Eatonové.)

čtvrtek 11. dubna 2019

ŽLUTÝ ĎÁBEL PO 80 LETECH

Dohrál jsi, šejku Ahmede! Veliký Padišah určí tvůj osud!
A teď co z tohohle šejk Peterka tak mohl číst pod lavicí? ;)

úterý 9. dubna 2019

THE SHOW WITH NO NAME - EPIZODA XIII - THE RUTLES

Již potřinácté se vracíme s naším programem, přičemž se tentokrát jen ve dvou (bohužel) bavíme o nejlepší kapele všech dob. Dokonce jsme nazpívali úvodní znělku, a na závěr se dočkáte dalšího překvapení! Dneska jenom hoďku, to se dá vydržet, ne? :)

BELMONDO 86

86. narozeniny dnes slaví francouzská herecká legenda. Všechno nejlepší!

úterý 2. dubna 2019

LES TRIBULATIONS D'UN CHINOIS EN CHINE (1965)

Tenhle "Muž z..." mi dlouho unikal, ať už proto, že napřed jsem ho dlouho nemohl najít jinak než s dabingem přestárlého vyhuleného Krampola, nebo proto, že jsem sehnal jen letitý TVrip původní, ale zkrácené verze v mikrorozlišení. Pak jsem na něj nějak zapomněl. Takže nepochybuju, že kdybych ho viděl před těmi deseti lety, kdy jsem belmondovky hltal, líbilo by se mi to víc.
Příběh vychází z málo známé knihy Julesa Verna, kterou jsem nečetl (taky kdo může říct, že jich přečetl všech sedmdesát?). Nepochybuji ovšem o tom, že film děj silně upravil. Je přecpaný jednou honičkou za druhou, jedna bláznivá situace následuje za další, převlek stíhá převlek, ovšem narozdíl od předchozího Muže z Ria to všechno nějak postrádá šťávu. Unuděný floutek s příšernou patkou je prostě příliš protivný na to, aby zaujal něčím víc, než tím, že ho hraje Belmondo. Co pak sejde na všech těch krkolomných pádech a zmatených honičkách, když se o hrdinu nebojíme, protože víme, že se mu prostě nemůže nic stát. Je v tom pár povedených scének, vlastně celkem dost, od honičky v tibetském městě přes Ursulin obrácený striptýz a Belmonda coby striptérku, až po honičku na lešení v kozelnickém plášti. Ale všechno to má váhu pouťových atrakcí.
Nepříliš dobře podložený scénář tak zachraňují především herci, od samotného Belmonda, který se může přetrhnout, přes krásnou, byť charakterově nejasnou Ursulu Andress (aneb teď je na něj naštvaná - cvak, teď ho má ráda - cvak, zase se naštve - nikdo neví proč), až po komiky Rocheforta, Préboista, Davida, Hahna či Cowla. Ale musím říct, že mě ten původní dabing celkem zklamal. Jistě, hlasy Brabce, Dítětové, Kopeckého, Lipského, Dítěte, Hanuse či Hrubého se poslouchají moc hezky, jenže nějak mi moc neseděly k postavám, zvláště co se týkalo právě Brabce, Kopeckého a Lipského. Vlastně na mě ten dabing měl trochu zcizující efekt. Čímž neříkám, že bych si někdy radši pustil ten novácký. Ale kdo ví, možná je to tím, že jsem zvyklý na Belmonda, Rocheforta a Préboista v podání Třísky (nebo Krampola či Moravce), Fišera a Brudera. Vzhledem k tomu, že to, tuším, byl u nás první dabovaný Belmondo, předpokládám, že s tím diváci tehdy neměli problém.
Navíc v té původní verzi chyběla scéna (nebyla sama), kde po zhlédnutí po letech dodabované verze není jasné, proč. Pokud tolik vadilo, že popletený profesor v balonu je Rus, mohli v dabingu prostě změnit národnost, a byli by z obliga. V tom filmu nezáleží na tom, že je Rus, ta postava nijak nekomentuje Sovětský svaz ani nic jiného. Jen a jen paranoidní demence československých cenzorů.
Zkrátka, když Muž z v podání Belmonda a de Brocy, tak z Acapulca, nebo z Ria. Hongkong není špatný, rozhodně to není ta nejslabší belmondovka. Je to prostě belmondovský průměr, trochu moc zatížený na popularitu kaskadérských kousků svě hvězdy. 7/10
a.k.a. Muž z Hongkongu
Režie: Philippe de Broca
Hrají: Jean-Paul Belmondo, Ursula Andress, Jean Rochefort, Paul Préboist, Mario David, Jess Hahn, Darry Cowl, Maria Pacome
Hudba: Georges Delerue
Francie / Itálie 1965

pondělí 1. dubna 2019

THE ROOM (2003)

Občas člověk narazí na klenot tam, kde ho nečeká. Proč tolik lidí tento film nepochopilo? Proč nikdo nedocení jeho existenciální hloubku? Proč se všichni vysmívají geniálním nadčasovým hereckým výkonům?
Všichni žijeme život jako Johnny. Chodíme do práce a spoléháme na své nejbližší, které živíme. Jenže pokud máme na lidi špatný odhad, může se stát, že nám vrazí kudlu do zad. Co na tom, že Johnny dělá pro svou snoubenku všechno, co jí vidí na očích, tento nemilosrdný portrét lidské duše ukazuje skutečný stav věci ve vztahu mezi mužem a ženou. Krom toho je oklopen dalšími postavami, z nichž mnohé mají symbolický význam. Jak signifikantní je dítě hrající fotbal znázorňující odcizenost dnešního světa? Nakolik povrchnost mezilidských vztahů dokresluje záhadný pár, jež se náhle zjeví v bytě, aby se pomiloval, nakolik ji zobrazuje postava umírající matky, jejíž rakovina naprosto nezajímá dceru zahleděnou jen samu do sebe, každého obtěžující svými problémy, aby rozhovor v případě otázek odhalujících její práznotu ukončila slovy "I don't want to talk about that?"
Geniální Tommy Wiseau zkrátka stvořil nadčasové existenciální dílo, jež se jako správná tragédie zaplétá a zaplétá, aby došlo nevyhnutelnému tragickému konci. Spoustu otázek, jako třeba zda Johnny svou dívku uhodil, jak se dá hrát fotbal v obleku nebo jaký je váš sexuální život si musí divák zodpovědět sám. Jednou snad toto mistrovské dílo bude doceněno. 10/10
a.k.a. Pokoj
Režie: Tommy Wiseau
Hrají: Tommy Wiseau, Greg Sestero, Juliette Danielle
USA 2003
APRÍL