pátek 20. října 2017

AMICO, STAMMI LONTANO ALMENO UN PALMO (1972)

Tohle byl jeden z prvních spaghetti westernů, které jsem viděl a recenzoval tady. Jeden z prvních, které jsem viděl v angličtině bez titulků. Zřejmě mě zaujala vizuální podoba s Rukami ďábla v podání Spencera a Hilla. Ovšem už tehdy mi bylo jasné, že až právě na tu vizuální podobu dvojice Gemma-Eastman s dvojicí Hill-Spencer tyto filmy prakticky nic společného nemají. Dnes bych to už asi ani tak bezhlavě nepřirovnával k Butchi Cassidymu a Sundance Kidovi. A v žádném případě bych to neoznačil jako parodii. Možná ani jako komedii. Ten film se nese v lehčím a uvolněnějším duchu než většina spaghetti westernů, sem tam se zasmějeme, ale na jednu komickou scénu připadá jedna tragická nebo jinak vážná.
Sorry, Georgi Eastmane, ale když se podívám na filmografii tebe a Sergia Donatiho, troufnu si říct, že pasáže prohlubující charaktery obou hrdinů přinesl do scénáře spíše Donati než ty. Film je tentokrát cele postavený na svých postavách, z nichž Ben v podání Gemmy se snaží různými švindly zbohatnout a nikdy mu to nevychází, zatímco Charlie v podání Eastmana se snaží Gemmy zbavit. Ale svět se asi otáčí moc rychle, takže dříve nebo později se zase setkají. To je ještě dost podobné Hillovi a Spencerovi. Jenže zde se tvůrci rozhodli oba charaktery proti klasickému schématu trochu prohloubit. Nejvíc zřejmé je to ve scéně, kde Gemma potká svou bývalou nevěstu Marisu Mell. I během této krátké scény se naše zdání jejich vztahu několikrát otočí a nic není, jak se zdá ze začátku. Stejně zhruba funguje i scéna ve druhé polovině filmu, kde dá Eastman Gemmovi za vyučenou.
Až ve druhé polovině se objevuje cosi jako příběh, ale je dost chatrný. Tři padouši jsou zapamatovatelní, ale vlastně nejsou ani tak důležití. Podzápletka s detektivem v podání jako vždy prkenného Giacoma Rossi Stuarta, který je oběma hrdinům na stopě, vyzní nakonec bohužel do ztracena. Vůbec mi přišlo, že tvůrci na konci nevěděli, kde vlastně skončit.
Co jsem docenil až teď po těch dvou stovkách viděných spaghetti westernů, je to, jak si tu zahrálo nejen snad každé městečko i jiná kulisa, běžně využívané v jiných westernech, ale i mnoho herců vedlejších rolí. Nemyslím ani tak kaskadéry jako vyloženě ty drobečkáře, kteří se míhali v menších i větších rolích vedle hrdinů a padouchů. Menších rolí pro ně je tu dost a dost od šerifů, karbaníků, bankéřů přes barmany, lovce odměn a bandity až po kněze. Nebudu teď všechny jmenovat, od toho je kolonka dole.
U Bena a Charlieho zamrzí absence promyšlenějšího děje, humorné i vážné situace ale fungují na sto procent.  Z hrdinů film táhne především Gemma, z Eastmanova zamračeného pohledu nemám pocit, jako by říkal "všichni mi dejte pokoj", ale spíše "všechny vás vykuchám a sežeru váš pajšl". Nehraje špatně, ale zas tak stoprocentně mi do toho neseděl. A to si to sám napsal. Z Lupových westernů je tohle asi nejlepší, možná druhé po Californii, nejsem si úplně jistý. 7,5/10
a.k.a. Amico, stammi lontano almeno un palmo
Režie: Michele Lupo
Hrají: Giuliano Gemma, George Eastman, Vittorio Congia, Luciano Catenacci, Nello Pazzafini, Remo Capitani, Giacomo Rossi-Stuart, Marisa Mell, George Rigaud, Aldo Sambrell, Tom Felleghy, Roberto Camardiel, Giovanni Cianfriglia, Luis Induni, Claudio Ruffini, Cris Huerta, José Manuel Martín, Franco Fantasia, Francisco Sanz, Vittorio Fanfoni, Gioia Desideri
Hudba: Gianni Ferrio
Itálie / Francie 1972

čtvrtek 19. října 2017

UMBERTO LENZI 1931 - 2017

Odpočívej v pokoji, Umberto, a díky za všechny ty filmy, z nichž na mnohé se ještě těším.

úterý 17. října 2017

TENEBRE (1982)

Ok, asi si začnu zvykat, že Argentova gialla jsou vlastně pořád to samé dokolečka. Mohl bych tu, jako minule, vyjmenovat co všechno se tu zase opakuje, byť v určitých detailech došlo k obměně. Tentokrát tedy sledujeme amerického spisovatele v Římě, kterak zjišťuje, jak někdo pravděpodobně pod vlivem jeho románu vraždí lidi, jež považuje za dno společnosti. Zlodějky, lesbičky, prostitutky. A vyhrožuje i jemu. Vzhledem k tomu, že policejní inspektor je bezradný, musí spisovatel Neal najít vraha sám... A do toho se zdá, že ho pronásleduje jeho manželka, se kterou se rozešel.
Začnu tím, co se mi líbilo. Především obsazení vedlejších rolí, kde najdeme spoustu známých tváří. Spisovatelova upovídaného agenta hraje John Saxon, sekretářku Daria Nicolodi, literárního kritika John Steiner a policistu Giuliano Gemma. Bylo fajn ho vidět ve větší roli v době, kdy už nebyl tou hvězdou první kategorie, ale stále na to měl. Dokonce ho v italštině mluvil klasicky Pino Locchi, jinak Pavel Soukup italského dabingu - jeho hlas je v italských filmech snad úplně všude na postavách všech věkových kategorií a asi jako jediný ho poznám. Saxon je fajn, Nicolodi tentokrát taky, Steiner má jen malou roli, hraje jako vždycky, ale tentokrát je dost k popukání. Hrdinu hraje Anthony Franciosa, ne špatně.
Ovšem Gemma coby inspektor ve filmu prohlásí: "Nikdy jsem u detektivek vraha neodhalil, ale tady jsem na to přišel už na straně třicet!" No a to samé se mi stalo taky. A nejen že jsem uhodl poměrně brzo vraha, ale záhy i jeho motivaci. To ovšem nebyl důvod, proč na mě film zase tak moc nezapůsobil. Jedním z nich byla asi hudba. Už rozpadlí Goblini sice nedodali špatné téma, jenže prakticky nic jiného. Takže ta samá částečně synťáková, částečně varhanní skladba hraje skoro v celém filmu. Jestli je tam jiná hudba, nevím. Argentovi se ale tentokrát nepovedla ani obrazová stránka tolik jako v Tmavě červené. Scéna, kdy kamera objíždí pomalu ve velkém detailu celý dům, byla zajímavá asi tak polovičku jejího trvání. Scény vražd jsou sice řádně brutální, ale použití velkého množství rajčatové omáčky samo o sobě k působivosti nepomůže (narozdíl od rozbití žárovky břitvou, to se mi líbilo).
No a pak tam byla scéna, která by mi nevadila v nějakém supernaturálním hororu, ale tady byla jak pěst na oko. Takhle umanutýho čokla jsem ještě neviděl. Tohle tam asi Argentovi spadlo z některého jeho předchozího hororu. Škoda, scénář tohle nemělo zase tak špatný. Oproti předchozím giallům Argento tentokrát přidal i trochu erotiky, zvláště jedna z těch lesbiček je opravdu kus, přičemž tentokrát hraje roli i ve vrahově motivaci (to snad není spoiler, to se vyjeví poměrně záhy, i když nevíme ještě kdo je tedy vrahem a co to má společného s děním ve filmu). (Teď jsem zjistil, že jedna z těch sexy koček ve filmu byla přeoperovanej chlap. To už je o level výš než ta Tmavě červená a tamní gay hraný ženou.)
Ještě jedna zajímavost: Argentovými asistenty byli Lamberto Bava a Michele Soavi. Všichni tři si ve filmu zahráli malé role - Argento tradičně ruce vraha. To jen tak na okraj. Celkově, jak mě rozčiloval na Tmavě červené ten humor, táhlo ji nahoru silné napětí a vynikající vizuální provedení. Tady humor skoro není i přes veselejší výkony Saxona a Steinera, ale napětí se natolik taky nedostavilo (snad jen po té scéně se psem a v samotném závěru), a celkově byl film slabší. Vypadá to, že na poli gialla u mě Argento Ptáka s křišťálovým peřím asi nepřekoná. Leda by mě nadchly zbylé dva díly "zvířecí trilogie", všude označované jako slabší. 6,5/10
PS. Cenzurovaný plakát, kde podřezané ženě přimalovali kolem krku šátek je taky docela legrační.
a.k.a. Tenebrae, Unsane, Shadows
Režie: Dario Argento
Hrají: Anthony Franciosa, Daria Nicolodi, John Saxon, Giuliano Gemma, Christian Borromeo, Mirella D'Angelo, Lara Wendel, Eva Robins, Veronica Lario, Aria Pieroni, Carola Stagnaro, John Steiner, Mirella Banti, Enio Girolami
Hudba: Claudio Simonetti, Massimo Morante, Fabio Pignatelli
Itálie 1982

pondělí 16. října 2017

TONY ANTHONY 80

Všechno nejlepší cizinci ve městě!
 
 
 
 

pátek 13. října 2017

FANTOM MORRISVILLU (1966)

Nad blaty jako kletba visela hustá černá oblaka. Zšeřelou oblohu náhle osvítil blesk a všichni spatřili mrtvolně bledou tvář. Lady Cunninghamová vykřikla a v mdlobách se sesula k zemi. Nebylo pochyb. Byl to on! John Smith popadl revolver ráže 38 a vrhl se neohroženě v místa, kde byla záhadná tvář spatřena. Však jaké překvapení! Tvář, kterou spatřili, sice patřila dlouho hledanému nepříteli, avšak nepřitel byl již - mrtev! Jeho tělo bezvládně viselo za krk na větvi stromu a na jeho prsou byl nožem přibodlý zmačkaný papír. John sňal papír z mrtvého těla a četl: "Takto trestá mstitel darthmoorských blat." (pokračování v čísle 46)
Po parodii westernových příběhů v Limonádovém Joe čeští filmaři nelenili a připravili komedii ve stylu šestákových detektivek se vším, co k tomu patří. Tajemné anglické sídlo, podzemní chodby, lord skrývající tajemství, vždy připravený strohý komorník, inspektor ze Scotland Yardu, mstitel z minulosti, mladý neohrožený hrdina, který policistu ve všem předčí, krásky v nesnázích, jedy, sekyry, pistole, dravé šelmy... Na jakékoli klišé si vzpomenete, to tu najdete. Škoda, že rámec, v kterém se děj odehrává, totiž perkusionista čtoucí si během představení opery Carmen, není prakticky nijak propracován. Oldřich Nový si jen čte a všechno dění sledujeme v knize.
Předpokládám, že jste všichni film viděli, takže se nebudu zabývat popisem děje. Ten je dost spletitý a zahuštěný, přesto jsem měl pocit, že zvláště postavu titulního Fantoma scenáristé značně odbyli. Od začátku sledujeme sem tam vyloženě mžitky (!) s Fantomem hledícím zlověstně na dění, ovšem napoprvé jsem měl pocit, že tam televize dala špatně reklamu, a co mají tyto mžitky znamenat se odhalí asi v půlce. Jenže k Fantomovi od hlavních postav nejde žádná reference, nic! Nedozvíme se o žádném záhadném duchu, který obchází zámek, nikdo se s Fantomem nesetká až do samého závěru. A pak si najednou Oldřich Nový sundá kostým Fantoma a řekne: "Tohle už nikdy nebudu potřebovat." Jak máme z filmu samého vědět, že to někdy dříve potřeboval?
Postava hlavního padoucha Manuela je nedobře obsazena Waldemarem Matuškou. Tedy, ne, že by hrál špatně, pokud mu scénář dovoluje hrát. Tvůrci se zřejmě zhlédli v možnosti mít ve filmu popovou hvězdu a tak Matuška prakticky ve všech scénách, kde má jednat a ne jen běhat podzemím, zpívá nějakou píseň. Ve vězení před popravou to ještě šlo, ale pak se objeví znova a hned začne zpívat, a pak zase a zase a zase... Na muzikál je tu těch písní zase málo, i když si zazpívá i Oldřich Nový, navíc zpívá prakticky jen jediná postava, takže to tam moc nesedí.
Zbytku se ale nedá téměř nic vytknout. Jasně, je vidět, že se točilo v laciných kulisách, ovšem je to laciná detektivka, proč ne? Herci jsou typově naprosto přesní, humor suchý jak se na Anglii sluší a patří (možná proto jsem se v dětství až tak nebavil jako později), přes zdržující Matuškovy zpěvy je film dost zábavný. Aristokrata nemohl hrát nikdo jiný než Oldřich Nový, Jaroslav Marvan jako policista je perfektní, stejně jako František Filipovský coby lékař. Vít Olmer jako mladý hrdina neurazí. Mimochodem, proč mu dali jméno Allan Pinkerton? Květě Fialové to nikde snad neslušelo víc a dokazuje, že v podobném typu filmů byla jedinečná, druhá mladá hrdinka je spíše jen na okrasu. Králem filmu je ale Jan Skopeček jako odměřený, vždy na vše připravený komorník.
Mezi českými žánrovými komediemi je Fantom Morrisvillu trochu zapadlý, v televizi se nehraje tak často, na druhou stranu je to film dost známý. Neviděl jsem ho zdaleka tolikrát jako žánrově podobnou Adélu nebo Limonádového Joea, na druhou stranu se na něj vždycky podívám rád. I přes výtky uvedené výše tak dávám nějakých 8,5/10.
Jestli se nevrátím, tak tady zemřete zaživa!
Bořivoj nebo Karel Zeman?
Režie: Bořivoj Zeman
Hrají: Oldřich Nový, Květa Fialová, Jaroslav Marvan, František Filipovský, Waldemar Matuška, Vít Olmer, Jana Nováková,  Jan Skopeček, Jaroslav Rozsíval, Otto Šimánek, Jaroslav Heyduk, Lubomír Kostelka, Nataša Gollová, Bohuš Záhorský, Rudolf Deyl ml., Marie Rosůlková, Vlasta Fabianová
Hudba: Julius Kalaš
ČSSR 1966