neděle 8. července 2018

RYCHLÉ ŠÍPY A JEJICH ÚŽASNÁ NOVÁ DOBRODRUŽSTVÍ

Letos to bude v prosinci 80 let od vzniku Rychlých šípů. Skautská nadace se rozhodla oslavit toto výročí hned několika podniky, mezi něž patřilo i vytvoření hned asi šedesáti nových příhod Rychlých šípů coby pocty od autorů soudobého komiksu, a to od nejstarší po nejmladší generaci. Kromě toho, že všechna díla vyšla v knize, o níž bude řeč níže, byla otevřena i výstava v galerii Lucerna. Pokud jste tam nebyli, tak jste o nic nepřišli. Většina vystavovaného materálu byly panely s komiksy, které najdete v této knize - a čtyři reprodukce originálů, od každého kreslíře jeden, byly asi tím nejzajímavějším. Od Marko Čermáka byl použit díl Rychlé šípy na železničním mostě, který byl dokonce podle nalezeného Foglarova scénáře vytvořen až v posledních letech, od Fischera ten první, od Junka díl s Bambusem a od Bohumíra Čermáka díl s tuláky v jeskyni. Nejzajímavější na nich byly viditelné korektury. To však bylo všechno, co se o výstavě dá říct. Stačí zakoupit tuto knihu a výstavu máte v podstatě doma. Ještě, že vstup byl zdarma.
Rychlé šípy samozřejmě byly a jsou velice inspirativní. Nejen pro zakládání klubů a vůbec chování se v dětských partách, ale spousta dětí si podle nich kreslila a kreslí vlastní obrázky, a sem tam někdo se pokusil vytvořit i vlastní Rychlé šípy, popřípadě nějakou jejich derivaci či parodii. No a spoustě současných komiksových tvůrců to zůstalo až o dospělosti, a tak dali z popudu komisového historika Tomáše Prokůpka dohromady vlastní pokusy o Rychlé šípy. Kniha je rozdělena do tří oddílů - Jindy, Jinde a Skoro jako tenkrát. Nic neříkající názvy skrývají toto: První oddíl jsou Rychlé šípy v jiném čase. Jako důchodci po letech, jako bojovníci proti nacismu i komunismu, jako menší děti. Druhý posouvá RŠ mimo hranice jejich žánru, najdeme tu horory, sci-fi i western. Třetí oddíl pak jsou příběhy, které skoro jako by mohly navázat na klasické příhody. Většina autorů rozkreslila svůj nápad na více stran, ovšem klasicky má každá svoji vlastní hlavičku. Někteří autoři se pokusili hlavičkou napodobit klasické záhlaví Fischerovo, jiní ne, ale rukopis si zachovali všichni svůj.
Je jasné, že hodně kolísá i kvalita jednotlivých epizod. Hlavně násilná zasazení Rychlých šípů mimo jejich kontext do doby 2. světové války, 60. let či dokonce kamsi do vesmíru jsou kolikrát samoúčelná. Spoustu autorů pak ani nezajímají tak Rychlé šípy samy o sobě, ale spíše Stínadla a hlavně ikonický Široko, tu zpracovaný vtipněji (Bohoušovo velmi pozdní odpoledne a navazující díly Josefa Blažka a Lenky Šimečkové), tu hůře (Dnes je venku podivné nebe Marka Pokorného, což je jen sled němých obrázků jednoho skoku ze střechy na střechu, roztažený na čtyři strany). Pískloun a Tlouštík posunutí do dnešní doby s mírnou aktualizací celkem pobaví, stejně jako crossover Ryychlých šípů a Limonádového Joe od Miroslava Schönberga. Totéž se nepovedlo se smícháním RŠ a Kafkovy Proměny, kde sice RŠ klasicky pomáhají nemocnému chlapci (jenž se změnil v nestvůrný hmyz), ale pointa je dost chabá. V jiném příběhu zase RŠ pomohou nahé Rusalce, aniž by přestali být těmi vzornými chlapci - nejvíc je v té chvíli stejně zajímá to, že Rychlonožka nevzal mapu, a tak se ztratili.
Občas se hrdiny stává i Bratrstvo kočičí pracky, například v dvojpříběhu Kateřiny Čupové, jejíž styl silně připomíná kresby RŠ od Václava Junka, nebo asi v nejlepší sérii BKP mrzne, kde Dlouhé Bidlo a spol. zajmou samotného Jana Fischera a nutí ho, aby je nakreslil jako oblíbené hrdiny. Zmínku si rovněž zaslouží série Jindra sleduje Bratrstvo od Nikkarina, která duchovně skvěle navazuje na originál a zároveň ho lehce paroduje. Z nejstarší generace přispěli i Foglarovi znalci Jiří Stegbauer a Jiří Petráček jedním z mnoha příběhů o ježku v kleci. No a dokonce se dočkáme několika bláznivých snů, tentokrát psa Bubliny. Škoda jen, že soubor končí zesměšněním oněch tří budovatelských dílů z konce časopisu Vpřed, a ne tím nejlepším, co kniha nabízí, totiž příběhem Mirek se zapovídává s Vlastou Pavla Čecha, kde kvůli tomu Dušín nedorazí včas ke Šmejkalově ohradě a klub nikdy není založen.
Na závěr knihy dostaneme i několik doslovů, z nichž jeden shrnuje fenomén Rychlých šípů, druhý mnohé neoficiální a navazující epizody vytvořené v průběhu let, včetně mnoha parodií, zahrnujících i perfektní Rychlé pípy Michala Hrdého (obrazové ukázky se bohužel nedočkáme, ale pár stránek jiných prací tu, bohužel v maličkém formátu, ukázáno je), a třetí doslov shrnuje Foglarovy epigony, kteří psali prózu o RŠ (Jaroslav Velinský, Josef Červinka a spol.).
Cílem knihy bylo ukázat, že Rychlé šípy jsou stále živým fenoménem, který oslovuje i tu nejmladší generaci, nikoli Rychlé šípy modernizovat či vylepšít. To se zjevně povedlo i přes kolísající kvalitu jednotlivých výtvorů. Přestože jeden z doslovů avizuje, že nějací autoři se dokonce pokoušejí Rychlé šípy v nových příbězích vzkřísit, tuto knihu nelze brát jako jakýsi konkurs na tvorbu nových dílů. Není to nic než kuriozita, která ale za přečtení stojí.

pondělí 2. července 2018

INVASION OF THE BODY SNATCHERS (1956)

Téma "něco přiletí z vesmíru a ovládne to celou Zemi tím, že se to do nás vtělí" zjevně bylo (nejen) v 50. letech silně oblíbené. Mnozí v tom hledají paralely na McCarthismus i strach z komunismu, včetně mnohých herců, kteří ve filmu hráli - i bez těchto podtextů je film ale zajímavý a poměrně působivý. Je teda fakt, že scénář byl evidentně napsán rychle, takže zvláště dialogy jsou občas příšerně špatné ("Chci milovat a být milována!"), ale celkový příběh a jeho odvíjení to vynahrazuje. Z původně poklidného městečka, kde jen pár lidí zdánlivě blázní, se stává naprosté peklo, kde už nelze nikomu věřit. Kevina McCarthyho nejvíce známe jako padoucha, ale tady vytvořil dostatečně sympatického protagonistu, který má k typickým americkým hrdinům daleko, je to jen obyčejný člověk uvržený do nečekané situace. Z herců film tedy táhne bohužel jen on, většina ostatních poměrně zaostává. Dana Wynter je sice dost pohledná protagonistka, ale herecky nic moc. Bohužel, jak se Siegel i McCarthy snaží, prokletí béčkového rozpočtu se jim nemohlo podařit prolomit. I tak ale film zapůsobí a zvláště druhá polovina se stává zběsilým závodem o život s patřičně depresivním koncem. Studio se ovšem zaleklo a nechalo přitočit rámec příběhu a McCarthyho vyprávění, které na mnoha místech spíše ruší než vysvětluje. Zajímavostí je, že malou roli si ve filmu zahrál Sam Peckinpah. 7/10
a.k.a. Invaze lupičů těl
Režie: Don Siegel
Hrají: Kevin McCarthy, Dana Wynter, Larry Gates, King Donovan, Carolyn Jones, Virginia Christine, Whit Bissell, Sam Peckinpah
Hudba: Carmen Dragon
USA 1956

úterý 26. června 2018

THE SHOW WITH NO NAME - EPIZODA VII - PRAŽÁKŮM, TĚM JE HEJ

A po nedlouhé době jsme zpět, sice jen ve dvou, ale zato s náloží muziky a zappismu. Film o době, kdy Pražákům nebylo hej a svatí se váleli v kýblech. A po celkem soustředěné hodině se dostaneme i k Johnu Carpenterovi a tématu snů ve filmech.

pátek 22. června 2018

END OF THE TIME

Já už jsem to avizoval v podcastu minulý týden, ale pokud jste to neslyšeli, tak to dodávám znovu:
V poslední době jsem neměl vůbec čas na nic, co by se tady dalo publikovat. A nemám pocit, že by se to v dohledné (a to velmi dlouhé) době mohlo nějak výjimečně zlepšit. Takže ruším pravidelnost, tohle je to poslední, co vychází plánovaně - a od teď budeme vycházet nahodile, s pauzami. Ale celkem rád bych nastřádal pár speciálů. Může se stát, že další článek vyjde už příští týden, jenom už to nebudu stíhat tak, aby vycházely pravidelně v úterý a v pátek. Občas se odmlčím na delší dobu, občas toho bude víc, jako za starých časů. Facebooková stránka bude běžet pořád stejně.

A abyste nebyli smutní, na závěr si přečtěte báseň Václava Krále, lékárníka amatéra.

MÁM RÁD SVŮJ RODNÝ KRAJ
Prostorná je louka, široký je les.
Bažant na to kouká, kde by vejce snes.
Kéž ta kraje krása vydrží nám věky.
A má duše hlásá: Občani, neplýtvejte léky!

středa 20. června 2018

ANITA STRINDBERG 81

Datum narození této původem švédské herečky, která ale drtivou většinu svých filmů natočila v Itálii, se různí. Buď se narodila 29. května nebo 19. června, a buď v roce 1937, 1938, 1943 nebo 1944. Každopádně pokud dnes narozeniny má, ať už osmdesáté, jednaosmdesáté, pětasedmdesáté nebo čtyřiasedmdesáté, přejeme všechno nejlepší :)
EDIT 20.6.18 Trochu více jsem zapátral a objevil jsem facbookovou stránku o chystané knize, která by se Anitou měla zabývat, a jejíž autor se samotnou herečkou spolupracuje. Podle této stránky je správným datem 19. červen 1937. Odkaz ZDE.