Další ze sedmdesátkových antiwesternů, tentokrát relativizující téma spravedlivé pomsty a spravedlivého trestu dle zákona. V malém městečku u hranic mají známého šerifa Killpatricka, který odmítá používat násilí. Jednoho dne však do města vtrhnou čtyři bandité a zavraždí Killpatrickovu ženu a dítě. Killpatrick se vydává na cestu pomsty do Mexika s jediným cílem, všechny čtyři zabít.
Námět by byl zajímavý, taky ho napsal Samuel Fuller, akorát není úplně dotažený. Killpatrick na začátku káže o míru a nenásilí, přesto proti banditům vyšle početnou a po zuby ozbrojenou patrolu. Poté, co si bandita Brand vezme jako rukojmí jeho syna, Killpatrick je ochoten bandity nechat jít, aby dítěti neublížili. Poté, co Brand zastřelí jeho ženu a dítě hodí pod kopyta koní, Killpatrick najednou přepne a stane se z něj vraždící stroj plný nenávisti a násilí. To není vývoj, to je přepnutí okamžitě z jednoho pólu do druhého.
Jak to mohlo vypadat lépe naznačuje postava mexického policisty, který se snaží Killpatricka brzdit a připomíná mu, že Branda je nutno zatknout a odsoudit podle zákona. Tak to mohlo fungovat, Killpatrick se napřed mohl snažit Branda dostihnout podle zákonů, ale až když by zjistil, že mu nepomohou, mohl se obrátit ke krajnímu řešení. Ne, Killpatrick hned začne zabíjet, mučit ženy, útočit na každého, kdo mu stojí v cestě, a brát si kněží jako štít.
Dost zvláštní je obsazení. Richard Harris nebyl ve westernu nováček, přesto působí poměrně nezvykle, a hlavně v tom, že působí vyschle a nesympaticky. I na začátku filmu vypadá jako mladší verze English Boba z Nesmiřitelných a toho pacifistu mu moc nejde věřit. Jestliže hlavním protagonistou je Ir, padouchem je Australan. Rod Taylor nehraje špatně, ale do opravdu působivého lotra mu něco chybí. Působí na mě jen jako hnusák s knírem, s kterým by jiní arcilotři filmového plátna byli hned hotoví. Richard Boone by asi byl lepší.
Brandova banda je na tom co do obsazení lépe, není jí však dán velký prostor. William Smith tu opět hraje ultranásilníka, dementního vrahouna, který ale umírá poměrně záhy. Neville Brand hraje hnusáka s kolejnicí místo ruky. To zní strašně cool! Nejvíc cool je na tom ale bohužel scéna, kde vypráví, jak k ní přišel. Nic moc s tou kolejnicí nemá příležitost udělat. Paul Benjamin pak kromě podvádění v kartách taky nemá moc možnost předvést.
Aspoň je tu Al Lettieri jako mexický policista, asi nejpozitivnější postava celého filmu, byť z toho vychází dost jako blbec, který vždy naletí, a příliš striktně se drží zákonů. Lettieri, v jedné z mála svých pozitivních rolí, stojí za vidění. Menší ženskou roli hraje Isela Vega, Elita z Peckinpahova Alfreda Garcii, a přestože jsem Garciu viděl minulý týden, přiznám se, že jsem Vegovou nepoznal, jen mi přišlo, že tu Mexičanku odněkud znám.
Docela zajímavá jsou některá prostředí, na americké westerny poměrně netypická. Jedna z přestřelek se odehrává v rozvalinách staré pevnosti, která mi připomněla obdobnou ze spaghetti westernů, závěr se odehrává dokonce v ženském klášteře. Začátek filmu diváka docela zarazí, protože asi pět minut sledujeme jen fotky a přes ně dialogy. Tato technika není nijak vysvětlena, neopakuje se a nejde vlastně o nic než o experiment, který vychází poměrně na prázdno. Co se týče hudby, jejím autorem je ve skutečnosti Jerry Fielding a jde o hudbu z Divoké bandy.
Dějově nejde o špatný western, jen jsem měl problém se do něj dostat vzhledem k nesympatičnosti jak Harrise, tak padouchů. Lettierimu moc palce držet taky nešlo, když pořád padal do stejně blbých pastí, ale on a Vega si aspoň nějaké sympatie získali. Závěr možná docela překvapí, ale vlastně dává smysl. 6,5/10
PS. Původně film roztočil sám Fuller s Bo Hopkinsem místo Taylora ve Španělsku, ale byl krátce po startu studiem vyhozen a vše bylo změněno, zůstal jen Harris v hlavní roli.
a.k.a. Stopaři smrti
Režie: Barry Shear, Samuel Fuller
Hrají: Richard Harris, Rod Taylor, Al Lettieri, Neville Brand, William Smith, Paul Benjamin, Pedro Armendáriz jr., Isela Vega
Hudba: Fred Steiner, Jerry Fielding
USA 1973
Žádné komentáře:
Okomentovat