Po několikerém zopakování filmu jsem si připomněl i zdejší článek, a došel jsem k tomu, že bude lépe napsat o Tepepovi znovu. Přece jen původní verze byla psaná dávno a špatně, snad se mi to teď povede lépe.
Prve jsem film srovnával s pozdějšími Kapsami plnými dynamitu, ale ono asi neškodí úplně srovnat to s ostatními špageťáky z období mexické občanské války. Tepepa funguje jako určitý článek v řadě, a jak jsou Companeros v podstatě remakem Žoldnéře, Tepepa do jisté míry navazuje na Kulku pro generála. Rozdíl je v tom, že u Žoldnéře nebyl s vyzněním prvního filmu po událostech roku 1968 spokojen režisér, zatímco u Kulky pro generála nebyl spokojen scénárista. Byl jím Franco Solinas, levicový autor, tvůrce minimálně námětů nejen ke Kulce pro generála a Tepepovi, ale i třeba k Velké přestřelce, Žoldnéři a Ostrovu v ohni, což sice není western, ale to třeba Velká přestřelka původně také být neměla. Solinasovými scénáři se linou vždy podobná témata - mocní a bohatí vs. bezmocní a chudí, jejichž síla ale spočívá ve vlastenectví, pospolitosti a udatnosti. Mexická občanská válka se svými zamotanými dějinami (podrobně jsem je popsal v podcastu č. 3) pak skýtá pro tohle téma úrodnou půdu, stejně jako druhé téma - cizinec, který přichází do víru revoluce s osobními motivy, a buď se nakonec na stranu revoluce přidá, nebo zůstane u svých sobeckých zájmů a je revolucí smeten.
V případě Tepepy je oním cizincem anglický lékař, který chce zabít hrdinu revoluce. Nejsem si jist, zda tohle už není pod vlivem Petroniho či spoluscenáristy Della Mey, ale hrdina revoluce není plakátový hoch z propagandistického žurnálu, ale bandita, zloděj, křupan, lhář a vrah. Jeho odboj pramení z jeho omezenosti a celkově na něm není moc co následovat. Přesto za ním většina Mexičanů ochotně jde, což je uvěřitelné i díky živelnému a charismatickému výkonu Tomase Miliana. Je pravda, že je tu hráno i na jeho podobu s podobně mylně idealizovaným Che Guevarou, zastřeleným jen o rok dříve. Ale je to Milian, kdo film ovládá, film se naprosto správně jmenuje podle jeho postavy, a on sám je s filmem takřka synonymní - Tepepa sice ani zdaleka není mým oblíbeným Milianovým westernem, ale je asi prvním, na který si vzpomenu.
Anglického lékaře hraje nedávno zesnulý John Steiner. Jeho postava nemá být podobná ani Nerovu ultracool Polákovi (kterého v takovou postavu stejně, myslím, změnil až Corbucci), ani Castelovu chladnému homosexuálnímu vrahovi, je neurotická, zaslepená pomstou a ve svém zaslepení skoro až nelidská. V tomhle seskupení hlavních postav není pak divu, že jinak poměrně odporný, krutý a chladnokrevný plukovník Cascorro je nakonec nejsympatičtější z hlavních postav, vlastně se dá říct, že je to jen strážce pořádku, byť je to pořádek, se kterým woke Mexičani nesouhlasí. Navíc ho hraje Orson Welles. Welles asi potřeboval peníze na výrobu dalšího filmu, který stejně nedokončil, a z Tepepy si udělal vlastní show, takže vyhnal z placu režiséra a režíroval se sám, navíc nesnášel Miliana a na place ho urážel. Pokud se ale nepletu, se Steinerem vycházel dobře. Wellesův stoický výkon je ale perfektní a vlastně je to jediný důvod, proč film sledovat v angličtině. Italský dabér tu jeho ležérnost prostě ani nezkoušel napodobit.
Koho ale režisér asi vnímal jako hrdinu, je ale bohužel malý chlapec, který je protivný, netalentovaný a kdyby ho vojáci někde cestou picli, divákům by vůbec nechyběl. Právě tento mexický Pavlík Morozov je ale tou nadějí revoluce, země a svobody. Právě v jeho postavě je vidět asi největší návaznost na Kulku pro generála - tam je otázka, zda má cizinec rád Mexiko, jen úvodem do děje, zde je stěžejní otázkou. Rovněž tamější závěrečná výzva, aby chlapec nekupoval chleba ale dynamit je zde právě tímto pionýrem uskutečněna.
Perfektní je prostředí včetně využití historických částí města Guadix, úžasná je Morriconeho hudba. Napoprvé se mi ale film určitě líbil více. Napotřetí už mě na tom vlastně nic moc nepřekvapilo. Před znovuzhlédnutím jsem měl pocit, že si nic nepamatuju, ale jak jsem to sledoval, skoro vše se mi vybavilo. Takže na opakovaná zhlédnutí to moc není. Poprvé jsem dal 8/10, teď musím snížit na 7. nedá se svítit.
a.k.a. Blood and Guns
Režie: Giulio Petroni
Hrají: Tomas Milian, Orson Welles, John Steiner, José Torres, Luciano Casamonica, Annamaria Lanciaprima, Paloma Cela, George Wang, Francisco Sanz, Giancarlo Badessi
Hudba: Ennio Morricone
Itálie / Španělsko 1968
Žádné komentáře:
Okomentovat