Nějak letos moc nového nestíhám, a do psaní se mi taky zase tak moc nechce. Takže jen pár komentářů k filmům, které jsem většinou už viděl, a většinou tu o nich už i něco napsal.
SPENCER-HILL RECAPITULATION 2021
Piu forte, ragazzi! (1972)
Asi stačí přečíst si, co jsem napsal, když jsem připravil tu prodlouženou verzi před dvěma lety. Na tu krátkou se už asi ani nemám chuť dívat, dlouhá je ale možná přece jen dlouhá až moc.
Il mio nome e Nessuno (1973)
Názor se za ty roky, kdy jsem to neviděl, nezměnil, takže jen jeden postřeh - když si porovnáte americkou a italskou verzi, máte dojem, že jsou to filmy s úplně jinými herci. Že v americké jsou v úvodních titulcích jmenováni především američtí herci je pochopitelné. Italská pak uvádí především Evropany. Na druhou stranu je s podivem, že v italské verzi byste marně tápali, jestli jste ve filmu fakt viděli R.G. Armstronga, Geoffreyho Lewise nebo Steve Kanalyho. To mi u Italů připadá poměrně zvláštní.
Non c'e due sezna quattro (1984)
Za půlkou problémů, které s tímhle filmem mám, bude asi opravdu stát ten hrozný dabing. I tak si ale myslím, že oproti předchozí spolupráci obou pánů s Barbonim a jeho synem je tohle vážně o řád slabší. Pořád ale lepší než to, co přišlo potom.
I due superpiedi quasi piatti (1977)
Tady asi na nic nového objevného nepřijdu, ale pořád, tohle určitě patří k tomu nejlepšímu, co Bud a Terence vytvořili. Zajímalo by mě, jak ten film asi fungoval bez scény s April Cloughovou a Jill Flanterovou, když ho tu promítali za soudruhů v kinech...
OSTATNÍ
Tais-toi! (2003)
Komedie zpočátku nabitá gagy, které se, bohužel, v průběhu film vytrácejí, aniž by opravdu byly nahrazeny něčím závažnějším. Depardieu člověk je sice možná nesympatický blb, ale v roli Quentina ho nejde nežrat. 8/10
Monty Python's Meaning of Life (1983)
S překvapením jsem zjistil, že mám na DVD nějakou prodlouženou verzi, kde jsou však dodatečné scény kvůli jiné kvalitě obrazu jasně rozpoznatelné. Jediné, co bylo navíc, co se mi opravdu líbilo, byla ale přidaná scéna s drzou otrávenou servírkou v podání Carol Clevelandové. Jinak je to film ze skečů, takže jak co, scény z vojenského prostředí se táhnou jak týden před výplatou, takže divnou scénu s rybami člověk bere vlastně jako vysvobození. Oblíbené skeče: Porod, Every Sperm is Sacred, Can we take your liver?, Smrt a Vánoce v nebi. Pan Creosote je dost přes čáru. 7/10
Kelly's Heroes (1970)
Sorry, Clinte, tady jsi sice titulní postava, ale Telly Savalas, Carroll O'Connor, byť sporadicky, a především Donald Sutherland tě totálně zastínili. Vlastně jsem začal uvažovat o zařazení Donalda Sutherlanda do speciálu. Někdy se na pár jeho filmů určitě mrknu. Jinak tohle má asi můj nejoblíbenější soundtrack od Schifrina.
Kill Bill vol. 1 a 2 (2003, 2004)
Jako je to slabší, ale naprosto ikonický Tarantino, kde se vydal na jinou cestu než předtím, na cestu, kterou istrovsky završil Hanebnými pancharty a ukončil Nespoutaným Djangem. Dvojka je výborná a myslím, že až do jejího zhlédnutí asi moc lidí nenapadlo, že David Carradine umí hrát. Nejlepším hercem z obou filmů je ale jednoznačně Sonny Chiba.
Amadeus (1984)
Amadeus Amadeus Rock Me Amadeus! Tři hodiny uplynou jako voda, snad až na zdlouhavou operní parodii někdy kolem druhé třetiny filmu. Ta, pokud se nemýlím, ale v původní verzi sestříhaná nebyla, zato nepochopitelně vystřihli sekvenci, kde Salieri pozve paní Mozartovou k sobě, pokud chce, aby manželovi pomohl, a pak ji polonahou vyhodí. Největší legrace je sledovat, kolik známých českých herců se mihne v bezeslovných rolích - Jiřího Líra a Vladimíra Svitáčka si člověk všimne hned, Jitka Molavcová jen tak probleskne, takže jsem chvíli přemýšlel, jestli to byla ona, to, že Dona Giovanniho hraje Limonádový Joe, jsem během filmu vážně nepoznal. Na něco dalšího od Formana se určitě brzo kouknu. 8,5/10
La folie des grandeurs (1971)
Z neustálých gest a grimas de Funese jsem asi už fakt vyrostl, ale tahle lepší adaptace Victora Huga než ta oficiální, navíc s nádechem spaghetti westernu včetně mnoha známých kovbojských tváří (Fajardo, Mendoza, Schubertová, Pica, Alvarez, Venantini, Borgese), je asi nejlepší funesovka vůbec. Musím teda někdy znova zkouknout Velký flám, abych si byl stopro jist.
BRADAVICE
Léta jsem ho nesnášel, ale asi mi ho znechutily fangirl spolužačky, které z jeho četby ani na gymplu nevyrostly. Zatímco jiní spolužáci četli poezii, já si objevoval Vonneguta a ve volných chvílích luštil záhady s Herculem Poirotem či Philem Marlowem, některé holky mlely o Harry Potterovi do zblbnutí, takže jsem ty knihy i filmy, přestože jsem je v té době už nějaký ten pátek nečetl ani neviděl, zavrhl jako odpad a oblbovačku. Ale tak když si je člověk schopen po letech přečíst Tajemství Velkého Vonta, proč by se nevrátil i k tomuhle. Ano, viděl jsem filmy, ano, znovu jsem četl i knihy.
Harry Potter and the Philosopher's Stone (2001)
První dva filmy jsou víc ilustrace ke knize než co jiného, ale vlastně u prvního dílu to stopro vyhovuje. Perfektně člověka uvádí do světa čar a kouzel včetně všech těch detailů, na které se v pozdějších filmech docela i kašlalo. Hlavní trojka představitelů ještě není tak protivná jako ve svojí odrostlejší verzi, Hagrid je sympaťák, ale překvapilo mě, jak mě tentokrát bavili Dursleyovi. Hlavně Richard Griffiths. Škoda, že v dalších filmech už se vyloženě jen míhali. 7/10
Harry Potter and the Chamber of Secrets (2002)
Tady už to trochu drhne. Problém s celou sérií je podle mě ve scenáristovi, což se ukázalo u Fénixova řádu, který napsal někdo jiný. Ilustrace knihy už přestává prostě stačit, kvůli všem těm detailům, které v prvním uvozovacím filmům dávaly smysl, se tenhle táhne. Fakt jsem si nepamatoval, kdy až se teprve k Harrymu dostane deník, kdy až teprve začnou být napadáni žáci atp. Závěr v komnatě je efektní, nově příchozí Jason Isaacs a Kenneth Branagh jsou skvělí, ale... jo, je to slabší díl. 6/10
Harry Potter and the Prisoner of Azkaban (2004)
Co celá série potřebovala, byl režisér s vizí. Jedničku nabízeli Terrymu Gilliamovi, a tohle má asi nejblíž k tomu, co by s tím asi provedl on. Spousta výborných nápadů, které nevychází z předlohy a asi je ani nenapsal scenárista, kterému snad konečně došlo, že taky může něco zkrátit. Problém je, že krátil trochu moc, takže pochopit, jaká je pointa, bez znalosti knihy, se asi napoprvé nedá. 7,5/10
Harry Potter and the Goblet of Fire (2005)
Ehhh... Tohle bylo zklamání už v kině. Tady se scenárista odvázal až moc, i když ne tolik jako ještě později, a s přispěním režiséra, specialisty na romantické komedie, udělal z Pottera něco podobného. V příběhu o vzestupu Pána zla. A tentokrát už se napřed střílí a pak teprve něco vysvětluje, takže nečíst knihu, z lodi vynořující se z jezera a přilétajícího kočáru bych byl asi silně zmaten, co se děje, proč se to děje, co to má za účel. No ale největší problém celé série je podle mě právě Voldemort. Protože působí jako necharismatický magor puštěný ze řetězu, poskakující a drmolící jak šílenec, a všechnu hrůzu za něj obstarává jeho počítačová maska. Knižní Voldemort je teda taky o ničem, ale tenhle nemá žádné charisma a nebudí rozhodně dojem, že by mu někdo mohl být oddaný až za hrob. 5,5/10
Harry Potter and the Order of the Phoenix (2007)
Tady jsem právě ocenil nového scenáristu, který z tlusté knihy, jejíž polovičku tvoří Harryho hysterické výlevy, udělal asi nejkratší film, aniž by zmizel smysl. Taky, narozdíl od Klovese, ví, že nemusí otrocky přepisovat kapitoly do scén, takže řádění Umbridgeové v Bradavicích je pojato jako montáž scén, prolínajících Filche připevňujícího další a další vyhlášky, titulky z novin a jednotlivé aktivity asi nejhnusnější postavy, která se v sérii kdy objevila. Není to nic světoborného, ale bylo to lepší, než jsem pamatoval a čekal. 6,5/10
Harry Potter and the Half-Blood Prince (2009)
Neee... Kniha je detektivním pátráním po tom, co vlastně Voldemort udělal, aby se stal nesmrtelným, a jak ho lze zničit. Film je romantický thriller, kde ústřední roli hraje nenaplněný vztah Rona a Hermiony a pomalu se naplňující vztah Harryho a Ginny. Což je akcentováno tím, že do té doby v podstatě komparsistka Ginny najednou hraje prakticky ústřední roli. Bohužel ji hraje od prvního dílu stále stejná herečka, která je toporná a pořád připomíná malé dítě. A Voldemorta z toho prakticky škrtli. Nebýt Jima Broadbenta a Alana Rickmana, asi by to opravdu nestálo za moc. 5/10
Harry Potter and the Deathly Hallows Part 1 (2011)
Tohle se mi vlastně celkem líbilo. U tohohle filmu jsem si říkal, že je asi fajn, že ho rozdělili na dva, protože věrněji sleduje knihu a může zachytit více postav a věcí, které jsou pro děj důležité. Proto jsem byl překvapen, že první díl obsahuje tři čtvrtiny děje knihy, a ještě teda dvě hodiny zbývají? Jo, tu taneční scénu jsem nepochopil, protože fakt vypadala, že si to Harry a Hermiona rozdají. Ale jinak, tohle bylo ještě dobré. Ovšem... 6,5/10
Harry Potter and the Deathly Hallows Part 2 (2011)
Dvě hodiny digibordelu a brutálně překroucené bitvy o Bradavice. Hlavně z toho úplně vypadlo, proč se to vlastně jmenuje Relikvie smrti, když, stejně jako Voldemorta, tvůrce nakonec zajímá jen bezová hůlka, a totálně opomíjejí plášť. No, aby to neznělo jen jako "kniha byla lepší", prostě mě to nebavilo sledovat. McGonagallová nakopávající zadky je cool, Hermiona hrající Belatrix je vtipná, ale jinak... nee. Co měl znamenat ten Nevillův výkřik, že miluje Lenku, když se pak Lenka na konci už prakticky neobjevila? A ten konec po devatenácti letech je tak akorát na vytrhávání vlasů studem, že takovou sloninu (to je jako konina, ale mnohem víc) vůbec člověk sleduje, a to i v knize. No, Voldemort se rozpustil, všichni vyhráli, že umřel Fred je nám ve filmu jedno, když jsme ho skoro neviděli. 4/10
