DOLARY MEZI ZUBY

aneb o věcech nečekaných. Před nějakou dobou jsem udělal video o spaghetti westernech série "The Stranger" s Tonym Anthonym a na konci jsem se radoval, že kdysi ztracené filmy, dostupné jen v bootlegu z nahrávek z kabelovky, jsou k dostání už i na Blu Ray v nejlepší kvalitě. Neutekly od té doby ani celé tři roky a první dva díly se objevily v češtině. A to na youtube kanálu společnosti Vapet, která začínala jako distributor VHS, poté DVD a před několika lety se přesunula ke streamování na YouTube. První díl se tak oficiálně česky jmenuje Dolar mezi zuby (v pořádku, překlad z originálu), druhý trochu nevhodně Další dolar mezi zuby. Pokud přidají i třetí díl, The Silent Stranger, je otázka, jak se bude jmenovat. (Jen mezi zuby?)

SPAGVEMBER 2025

Upřímně: Nevím, kolik toho letos zvládnu. Zároveň zas se celý měsíc omezovat jen na jeden žánr se mi úplně nechce. Ale tradice je tradice.

 

1. Ať žije Django! (1968) /1.11./

Co o tomhle napsat nového? Nic. Klasika, byť ne zrovna skvělá. Ale s trojicí Terence Hill - George Eastman - Horst Frank to stojí za to.

 

2. Too Much Gold For One Gringo (1972) /2.11./

Článek bude. 

 

3. The Stranger Returns (1967) /3.11./

I don't want any trouble.  

 

4. Django the Last Killer (1967) /5.11./

Článek bude. 

 

5. Pro pár dolarů navíc (1965) /7.11./

Film, který jsem viděl stokrát, jsem si pro změnu pustil s rychlodabingem z německé verze. Značná úprava dialogů by mi nevadila tolik jako zkrácení na 102 minut, a jakým způsobem byl film vystříhán. Spousta skvělých momentů chybí, některé kvůli násilnosti, některé neznámo proč (This train'll stop at Tucumcari). 

 

6. Kapsy plné dynamitu (1971) /8.11./

Dřív jsem věřil spoustě různých věcí. Dnes už věřím jenom v dynamit. 

 

7. Podivné dědictví (1972) /9.11./

Angličan byl gentleman a vzdělanej chlap. 

 

8. Bůh odpouští, já ne! (1967) /12.11./

Byl to Giuseppe Colizzi, kdo dal Sergiovi Leonemu přečíst knihu The Hoods, na jejímž základě vzniklo Tenkrát v Americe. A zatímco u Trumfového esa už jsem narazil na názory, že se děj knihou inspiroval, některé prvky jsou možná už tady? Jako třeba člověk, který se vydává za mrtvého, a za vraždu je viněn hlavní hrdina?

 

9. Phaedra West (1968) /16.11./

V pár dnech volna se pokusím aspoň něco dohnat. Článek bude. 

 

10. And For a Roof A Sky Full of Stars (1968) /16.11./

Dobrý film, ale komické a vážné pasáže spolu neladí, a ke konci už mi neustálé odbočky a epizodičnost začaly vadit (hlavně zbytečná pasáž s loupeží zlata z dolu). 

 

11. Stranger, Say Your Prayers! (1967) /16.11./

Článek bude. 

12. Pancho Villa (1972) /17.11./

Článek bude.

13. Velké ticho (1968) /20.11./

Viděno v kině. Kromě Leoneho samozřejmě zatím nejlepší film za celý měsíc. Výborný překlad přímo z italštiny odhalil další podtexty. 

 

14. Sbohem, Kalifornie (1977) /22.11./

Mělo to náběh na něco jako Velké ticho z občanské války, ale děj je přece jen dost rozpadlý na třetiny a postavy se chovají jako ve westernu a ne jako v reálu, tzn. v nejnepravděpodobnějších situacích se začnou prát. Dabing Vapetu je příšernost, nejen obsazením, ale i použitím sice původního soundtracku, ale na špatných místech, a střídáním původních a nových, zcela odlišných zvukových efektů.

 

15. Minnesota Clay (1964) /22.11./

Pro slepnoucí hrdiny mám slabost, zvláště když Cameron Mitchell tu ještě dobře hraje, dávno předtím, než se jen ožrale motal po place. Zase s ním byla možná větší sranda. V některých momentech ještě ryze raný spaghetti, jindy už předzvěst pozdějšího Corbucciho, hlavně jeho tzv. Mud and Blood trilogy (Django, Velké ticho, Specialista). Tady bohužel ještě producenti Corbucciho k happyendu, působícímu jako pěst na oko, donutili...

16. Hodný, zlý a ošklivý (1966) /28.11./

Verze od Arrow trvající 182 minut. Delší už to nebude - doufám. Ne nadarmo se říká, že dokonalé dílo se nepozná tak, že se z něj nedá nic odebrat, ale že se k němu nedá už nic přidat. Přidané sekvence jsou sice zajímavé, ale vlastně stačí v bonusech. Arrow to ovšem vědí a tato verze na Blu-Rayi je jako bonus. A ještě schovaná. Kdo ví, třeba někdo za pár let objeví někde scény z mexického městečka a přestřelku s děly před hřbitovem, a dočkáme se nějaké cca 193 minutové verze... 

 

17. Muž proti muži (1967) /29.11./

Klasika, překvapuje mě, že jsem ji naposledy zařadil před pěti lety. Nicméně pozor na Blu Ray vydané společností Screenbound, anglické titulky nejsou dobře načasované a v závěrečné přestřelce se rozjedou úplně mimo. Nicméně tam se toho stejně moc neřekne. Aspoň opravili podivnou chybu z verze MGM, kde se v obraze vlevo a vpravo na samém konci objeví v některých záběrech černé pruhy.

THE SHOW WITH A NAME - THE STRANGER IN TOWN

 Dnes se podívám na zoubek (i přes moje psaní o ní a překlad titulků) nepříliš známé spaghetti westernové trilogii s Tonym Anthonym.

SPAGTEMBER 2022

Už několik let zasvěcuji spaghetti westernům měsíc listopad a loni a předloni se mi dokonce povedlo vidět o dost více filmů než jindy. K tomu samozřejmě přispěla covidová situace, kdy jsem byl doma a měl jsem čas. Na druhou stranu, když mám, nabuzen nedávnou návštěvou míst, kde se ty filmy točily, na ně chuť teď, proč čekat na listopad, když stejně nevím, co bude? Proč si špagetový měsíc neudělat už v září? Uvidíme, jak to vyjde, ale začal jsem rovnou dvojákem.

 

1. Django spara per primo (1966) (1.9.)

Naposledy jsem to viděl poté, co jsem film přeložil, od té doby semtam kousek. Kromě závěrečné bitky na tom v podstatě je všechno ok, akorát ani nic moc zapamatovatelného, kromě Nicolaiovy hudby a úsměvu Galliové.

2. Sonny and Jed (1972) (1.9.)

Ve srovnání Corbucci jasně vede. Sonny a Jed nejsou jeho nejlepší western a Milian tu víc než dost přehrává, ale vyrovnávají to skvělí Georgeová a Savalas. A vlastně to, ač jsem to viděl po velice dlouhé době, jako celek mám radši než Djanga.

3. Buddy míří na západ (1981) (2.9.)

Slabší než Trinity, ale lepší než velká část spencerovek té doby. A jak teď ve filmu vidím Mini Hollywood, hned mám radost.

 

4. Sette winchester per un massacro (1967) (5.9.)

Článek bude. 

 

5. Blindman (1971) (7.9.)

Nekorektní ujetost s nezpívajícím Broukem. Dřív se mi to líbilo víc, ale určitý šmrnc si to uchovalo pořád.

6. Pro hrst dolarů (1964) (10.9.)

Pár dní jsem musel vynechat, ale pokračuju s klasikou.

 

7. The Federal Man (1972) (11.9.)

Článek bude. 

8. Cena moci (1969) (12.9.)

Snaha o konspirační politický thriller, která je ale dost naivní. Jinak to je ale celkem v klidu a kulisy použité po Tenkrát na Západě jsou fajn.

9. One Dollar Too Many (1968) (13.9.)

Článek bude.

10. Bůh odpouští, já ne! (1967) (14.9.)

Další mnohokrát viděná, ale pořád dobrá, klasika. Jen ji trochu zpomaluje scéna, kde bandité přivlečou mrtvého šerifa do kantýny.

11. If You Meet Sartana, Pray For Your Death (1968) (16.9.)

Já to pochopil! Jo, trvalo mi to asi čtyři nebo pět zhlédnutí, ale konečně je mi jakž takž jasný, co se v tom filmu vlastně děje a kdo je kdo :D

12. I am Sartana, Your Angel of Death (1969) (17.9.)

A tentokrát se mi to zase líbilo víc. Škoda jen, že závěrečná přestřelka ve tmě je tak táhla a nepřehledná. Kinski tu má asi nejneobvyklejší roli, co kdy hrál.

13. Have a Good Funeral, My Friend... Sartana Will Pay (1970) (18.9.)

Tentokrát mě to už moc nebavilo. Napínavé scény spíše nudí a příliš se v tom kecá oproti předchozím dílům. Čtvrtý jsem měl vždy nejradši, uvidíme, jak obstojí.

 

14. Light the Fuse... Sartana is Coming (1970) (18.9.)

Jo, čtvrtý film s Garkem je rozhodně nejlepší. Určitě pomohla větší finanční injekce i trochu jinak vyprávěný příběh než obvykle. Díl s Hiltonem asi vynechám...

15. Poklad na Stříbrném jezeře (1962) (23.9.)

Pár dní jsem vynechat musel, tentokrát kvůli oční operaci, po které jsem napřed nemohl vidět vůbec nic. Ale pár filmů do konce měsíce ještě zvládnu. A že Vinnetou není spaghetti western? No a co... Kéž by si Herbert Lom zapadoušil i v nějakém opravdovém špageťáku.

16. Vinnetou (1963) (23.9.)

Nevíme, jestli jsou tito muži vinni. My si to myslíme, ale nevíme to. Tak to by nás měli pustit, jestli se nepletu, hihihi!

17. Vinnetou - rudý gentleman (1964) (23.9.)

Mrtvej indián, dobrej indián!

 

18. Vinnetou - poslední výstřel (1965) (24.9.)

Tak se mi, koukám, ze spagtemberu stalo opakování vinnetouovek. Ale tak aspoň jsem si je mohl pustit z kazety, což má svoje kouzlo.

19. Old Surehand (1965) (25.9.)

Pár dobrých momentů se najde, ale jsou totálně zabité přehráváním zejména Srdoće, Románové a Grangera, a scenáristou, který je nedokáže využít a na jeden dobrý nápad navrší hromadu hnoje. 

20. Vinnetou a Old Shatterhand v údolí smrti (1968) (25.9.)

Pořád na Mayovské vlně, ale všechny ty filmy jsou jednak koprodukce s Itálií, jednak tenhle je hodně pod vlivem špaget, nejvíc ze všech, jednak třeba městečko z tohohle filmu se tuším objevilo v Ballata per un pistolero. Bílé pero Vinnetouovi rozumí. Kanoe je pro něj připravena.

 

21. Vinnetou a míšenka Apanači (1966) (26.9.)

Sežeru smeták, jestli to nebyl Vinnetouův vraník! Vlastně nevím, jestli je horší Old Surehand nebo tohle. Blbé je to asi stejně oboje, u Surehanda mě sice hlavní postavy nebetyčně serou, ale tady je snad smutnější sledovat, co udělali z Vinnetoua, Shatterhanda a Hawkense. Místo hrdého náčelníka Apačů tu máme hodného kámíka německých dětiček čtoucích Bravíčko, Shatterhand nabádá dělníky k násilí a Hawkens je už úplný debil. Jo, díky za Údolí smrti, aspoň série nemusela končit tak trapně tímhle a Firehandem. 

ZLATÝ KOLT 2022

Nejlepší film: Poklad na Stříbrném jezeře

(nominace Pro hrst dolarů, Vinnetou, Bůh odpouští, já ne!, Sonny and Jed)

 

Nejlepší režie: Sergio Corbucci (Sonny and Jed)

(nominace Harald Reinl, Sergio Leone, Giuliano Carnimeo, Giuseppe Colizzi)

 

Nejlepší herec v hlavní roli: Tomas Milian (Sonny and Jed)

(nominace Lex Barker, Gianni Garko, Clint Eastwood, Giuliano Gemma)

 

Nejlepší herečka v hlavní roli: Ida Galli (Django spara per primo)

(Nominace Karin Dor, Susan George, Daniela Giordano, Marianne Koch)

 

Nejlepší herec ve vedlejší roli: Frank Wolff (Bůh odpouští, já ne!)

(nominace Gian Maria Volonté, Ralf Wolter, Telly Savalas, Fernando Sancho)

 

Nejlepší herečka ve vedlejší roli: Nieves Navarro (Light the Fuse... Sartana is Coming)

(nominace Marie Versini, Agneta Eckemyr, Erika Blanc, Karin Dor)

 

Nejlepší hudba: Luis Bacalov (Cena moci)

(nominace Martin Böttcher, Ennio Morricone, Bruno Nicolai, Stelvio Cipriani)

 

Nejlepší souboj: Pro hrst dolarů

Nejlepší přestřelka: Light the Fuse... Sartana is Coming (střílející varhany)

Nejlepší hrdina: Old Shatterhand (Poklad na Stříbrném jezeře)

Nejlepší padouch: Ramon Rojo (Pro hrst dolarů)

Nejlepší překvapivá hostující hvězda: Ringo Starr (Blindman)

Nejlepší slepec: Tony Anthony (Blindman)

Nejlepší skalp: Sam Hawkens (Poklad na Stříbrném jezeře)

Nejlepší karbaník: Sartana (If You Meet Sartana... Pray For Your Death)

Nejlepší pončo: Clint Eastwood (Pro hrst dolarů)

SPAGVEMBER 2021

Tak jo. Hororový speciál se mi do konce dotáhnout nepodařilo, a že se pouštím hned do ještě ambicióznějšího projektu? No, loni jsem zvládl 23 filmů během celého měsíce, letos si ani zdaleka nemyslím, že bych to dotáhl takhle vysoko. Ale proč to nezkusit. Nadšení do hororového speciálu vyprchalo ve dnech, kdy jsem neměl čas, a tou dobou jsem se naopak nadchl do zopakování spousty různých špaget. Samozřejmě zkusím i něco nového, ale mám toho na opakování dost. A právě jsem třeba objevil existenci filmu, o kterém jsem dosud vůbec nevěděl.

Tento týden navíc slaví 100 výročí narození Charles Bronson. Že už jsem všechny spaghetti westerny s ním viděl? No, tak zařadíme i filmy, které přímo spaghetti nejsou, ale mají nějakou návaznost. Loni jsem se hodně pouštěl do Lee Van Cleefa, letos to vidím hodně na Gemmu.

 

1. Podivné dědictví (1972) (1.11.)

Klasika, ale už se mi trochu okoukala. Pět let jsem ji neviděl, a stejně si to pořád pamatuju scénu za scénou, slovo od slova. Budu muset dělat delší pauzu.

2. Django (1966) (2.11)

Další klasika, tentokrát mi padla do nálady trochu víc.

3. Companeros (1970) (6.11.)

Pár dní jsem musel vynechat, tak snad to doženu.

 

4. Cut-throats Nine (1972) (6.11.)

Článek bude. 

5. His Name Was Holy Ghost (1972) (7.11.)

Článek bude.

6. Velká přestřelka (1966) (8.11.)

Další klasika, která se dá vidět vždycky.

 

7. Seven Dollars on the Red (1966) (9.11.)

Článek bude. 

8. Ať žije Django! (1968) (11.11.)

Ani nevím, kolikrát už jsem tohle viděl - dokud jsem měl prakticky vyjma Leoneho a trinityovek ze špageťáků jen tohle a Dnes já, zítra ty!, koukal jsem na oba pořád dokola a těšil se, až někdy uvidím spoustu dalších spaghetti westernů s podobnou atmosférou. A ono jich zas tolik není.. Jinak Terence Hill tu chvílemi vážně vypadá naprosto stejně jako Franco Nero.

9. A Stranger in Town (1967) (12.11.)

Čím víc spaghetti westernů vidím, tím víc u tohohle žasnu, jak se za pár kaček a s naprosto minimalistickým scénářem dá natočit tak atmosferický a zábavný film.

10. Důvod žít a zemřít (1972) (14.11.)

Teď už na tom vidím řadu chyb, od dost pomalé a rozvláčné režie, přes unylé výkony většiny herců, scénář děravý jako ve filmu zmíněný ementál, až po samotnou premisu sedmi chlapů, kteří postřílí celé cca dvoustovkové osazenstvo pevnosti. Ale jako úplně nejnudnější pasáž se mi zdál úvod. Možná bylo od tvůrců amerického sestřihu vlastně chytré, že ho ustřihli a začali až v samotné pevnosti s popravami. Od té chvíle jsem se už díval celkem se zájmem a občas, zvláště při Spencerově působení v pevnosti, i s napětím.

11. Sabata (1969) (15.11.)

Díky společnosti Eureka za výborný Blu ray boxset - ne tak vymazlený, jako ten sartanovský od Arrow, ale i tak pěkný. Takže čísla 11, 12 a 13 budou Sabatovky, a dost možná je dám všechny ještě dneska.

12. Sbohem, Sabato (1970) (15.11.)

K tomuhle v podstatě už nic nového asi napsat nemůžu, jen, že mě štve, jak anglická verze zprznila Nicolaiovu hudbu.

13. Návrat Sabaty (1971) (15.11.)

Kdyby to nebyl třetí díl Sabaty, asi už bych na něj nekoukal nikdy.  Žel, třetí díl to je, a tak jsem ho zase protrpěl. Děj nedává smysl, pobaví jen máloco, a drží to už jen sám Lee Van Cleef. A i ten má paruku.

14. Trumfové eso (1968) (16.11.)

Patnáct let jsem snil o tomhle okamžiku. Patnáct let. Každou noc. A vždycky tam hrála hudba. V mojí představě hrály smyčce pomalej, roztouženej waltz. Já potřebuju hudbu.

15. Captain Apache (1971) (17.11.)

Článek bude.

16. Don't Wait, Django, Shoot! (1967) (20.11.)

Dva dny jsem zase musel vynechat, ale zítra plánuju menší gemma-fest, tak to snad doženu aspoň trochu. Tohle je natahované až běda, ale z Mulargiových westernů je to asi nejlepší, už jen díky Rassimovovi, který je rozhodně lepší hrdina než Steffen.

17. Arizona Colt (1966) (21.11.)

Viděno v plné dvouhodinové verzi, a popravdě, líbilo se mi to o dost víc než napoprvé. Nevím, jestli za to může jen předchozí zkrácená verze, nebo jestli mi to teď nějak víc sedlo, naposledy jsem to viděl kdysi dávno a okolnosti si nepamatuju. Jediné, s čím mám pořád problém, je představitelka hlavní hrdinky. Původně ji měla hrát Ida Galli, ale francouzská koprodukce trvala na francouzské herečce.

18. Fort Yuma Gold (1966) (21.11.)

Další Gemma, kterého jsem naposled viděl před lety, a dost mě to bavilo. Jasně, je to naivní, ale pořád se něco děje. Záběry na krajinu jsou v HD verzi dechberoucí.

19. The Long Days of Vengeance (1967) (22.11.)

U tohohle jsem se ale už ani napodruhé moc nepobavil, i přes nezkrácenou a kvalitnější verzi. Jinak zaujalo mě, v kolika filmech Gemma uteče nebo je propuštěn z basy či zajateckého tábora.

20. In a Colt's Shadow (1965) (27.11.)

Pár dní jsem zase musel vynechat, ale jsem teda na dvacítce. Článek bude.

21. Kapsy plné dynamitu (1971) (28.11.)

Tentokrát jsem si film pustil z Blu Raye s komentářem Christophera Fraylinga. Spousta zajímavých informací.

22. Pistole pro Ringa (1965) (29.11.)

Opět jsem si film pustil s komentářem na Blu Ray. Na Fraylinga to nemělo, ale pár zajímavých věcí jsem se dozvěděl.

ZLATÝ KOLT 2022

Nejlepší film: Companeros 

(nominace Kapsy plné dynamitu, Django, Trumfové eso, Velká přestřelka)

Nejlepší režie: Sergio Leone (Kapsy plné dynamitu) 

(nominace Sergio Corbucci, Sergio Sollima, Giuseppe Colizzi)

Nejlepší herec v hlavní roli: Rod Steiger (Kapsy plné dynamitu) 

(nominace Bud Spencer, Eli Wallach, Franco Nero, James Coburn)

Nejlepší herečka v hlavní roli: Yanti Somer (Podivné dědictví) 

(nominace Rada Rassimov, Sophie Daumier, Pilar Velazquez, Iris Berben)

Nejlepší herec ve vedlejší roli: Eduardo Fajardo (Django)

(nominace Fernando Rey, Fernando Sancho, Kevin McCarthy, Romolo Valli) 

Nejlepší herečka ve vedlejší roli: Rosalba Neri (Arizona Colt)

(nominace Nieves Navarro za více filmů, Emma Cohen) 

Nejlepší hudba: Ennio Morricone (Kapsy plné dynamitu)

(nominace Bruno Nicolai, Armando Trovajoli, Francesco de Masi, Gianfranco Reverberi) 

Nejlepší souboj: nůž vs pistole (Velká přestřelka)

Nejlepší přestřelka: Django a jeho překvapení v rakvi (Django)

Nejlepší pohledy: Lee Van Cleef (Sabata)

Nejlepší využití minimálního rozpočtu: A Stranger in Town

Nejlepší kulomet: Django

BANG BANG PODCAST! EPIZODA 10

 A je tu poslední díl, pojednávající o konci žánru.

BANG BANG PODCAST! EPIZODA 5

A po dlouhé pauze je tu pátý díl podcastu, čímž jsme se dostali do třetiny a do roku 1967.

TONY ANTHONY 80

Všechno nejlepší cizinci ve městě!

 

 

 

 

GET MEAN (1976)

Tony Anthony opět útočí ve svém filmu, který vlastně ani moc není spaghetti western, jako spíš jeho obvyklá bláznivina. Celému filmu vévodí motiv jakési často zabírané věštecké koule, která snad znamená, že je to celé sen. A ano, člověk má pocit, že se mu to celé zdá. Cizinec v podání Anthonyho tu tentokrát s vidinou zisku doprovází španělskou princeznu do její země... která se zmítá v bojích mezi Vikingy a Araby! Arabové mají pušky, Vikingové děla, takže možnost, že by se cizinec nějak dostal do středověku je vyloučena. Cizinec se ovšem ničeho nezalekne, pořád doufá, že dostane svoje prachy, takže se vrhá do nových a nových eskapád, které ho od jeho cíle pořád vzdalují. Stačí Vikingům namluvit, že ví, kde je ukryt bájný poklad, který všichni léta hledají...

Napřed jsem kroutil hlavou, ale pak už jsem si na míru nadsázky zvykl a jenom čekal, co šílenějšího ještě Anthony a Baldi přinesou. Scenáristé byli při psaní zřejmě zfetovaní, takže o další šílené nápady není nouze. Nejšílenější pasáž je pak průchod komnatami smrti, za kterými má být ukryt poklad, přičemž cizinec je zde zfackován duchy, vyje na měsíc, padá do propastí, je honěn býkem a napadán jeskynními muži! A aby toho nebylo málo, je ještě natřen na černo a grilován s citronem v puse jako prase.

Padouši na straně Barbarů (tj. Vikingů) jsou pak taky výkvět. Raf Baldassare s copem jako věčně naštvaný král, zákeřný kudrnatý teplouš, bojovné lesby, a nejlepší ze všeho je hrbáč Lloyd Battista, který pořád cituje Richarda III. Když s tím začal, hned jsem věděl, jaká bude jeho poslední věta :) A navíc tu dostaneme šermířský souboj mezi Battistou a španělskou dívkou. Cizinec se na konci tradičně nasere ("There's only one way to fight... GET MEAN!") a vyráží do boje vyzbrojen čtyřhlavňovou brokovnicí a dynamitem. A finále je opravdu výbušné.

Je to opravdu bláznivina, tak nějak typická, hodně se to podobá Blindmanovi (padouši dokonce obývají stejnou pevnost), ale Blindman je lepší. A tady není Ringo Starr. Ze začátku jsem byl zaujat méně, ale pak jsem se do toho dostal a konec mě opravdu bavil a těšil jsem se, jak se cizinec s jednotlivými padouchy vypořádá - a nezklamal. Zklamala ovšem hudba. Místo osvědčeného Ciprianiho Baldi sáhl po tehdy úspěšné trojici Bixio - Frizzi - Tempera a ti dodali spíše country hudbu s banjem a houslemi. Škoda. Jo a ani jednou tam nepadlo tradiční "I don't want any trouble." 7/10

Režie: Ferdinando Baldi
Hrají: Tony Anthony, Lloyd Battista, Raf Baldassare, David Dreyer, Diana Lorys
Hudba: Franco Bixio, Vince Tempera, Fabio Frizzi
Itálie, Španělsko, 1976

SPAGHETTI WESTERN - PLAKÁTY 27

Jo já bych málem zapomněl, že je pátek, plakátů svátek. Tak dneska Tony Anthony a následující tři týdny nás bude provázet rekordman Fernando Sancho.

 

HRDINOVÉ (italského) DIVOKÉHO ZÁPADU

Další speciální článek, týkající se herců, kteří se objevovali ve spaghetti westernech. Nejsou to jenom suché biografie, píšu tam i svoje názory na tyto herce, typy postav, jaké vytvářeli, a názory na jejich filmy, které jsem viděl. Pod každým je i sekce "Zajímavé filmy", kde můžete najít doporučení na to nejlepší, co jsem s těmito herci viděl.

ČÁST 1 - THE GOOD

TONY ANTHONY (1937)
Tento původem americký herec, vlastním jménem Roger Pettito, se v 60. letech přestěhoval do Itálie, kde se stal hrdinou především ve Státech úspěšného filmu A stranger in town (Cizinec ve městě, 1967). Úspěch si vyžádal další dvě pokračování (obě režíroval Luigi Vanzi) a poté Anthony natočil novou trilogii s Ferdinandem Baldim - Blindman (Slepý pistolník, 1971), Get Mean (Naštvat se, 1976) a Comin' at ya! (Jdu na vás!, 1981), který byl natočen dokonce ve 3D. V 70. letech se přeorientoval spíše na produkci, natáčel další filmy a v 80. letech byl průkopníkem 3D filmů. V 90. letech se naposledy vrátil k westernu, když produkoval televizní film Dolar za mrtvého (1998).
Jeho postavy obvykle nevynikají rychlostí při tasení, silou, ani statečností, zato si jdou tvrdohlavě za svým (ať už jsou to peníze, zlato, nebo třeba ukradené zboží, i když jde o obchod s bílým masem) a často si počínají dost zákeřně. Místo, aby se svým protivníkům postavil čelem na ně číhá v různých skrýších apod.
Zajímavé filmy: The stranger returns (Cizinec se vrací, 1967), The silent stranger (Tichý cizinec, 1968), Blindman (1971)

MARK DAMON (1933 - 2024)
Americký herec, který hrál v 60. letech ve špagetách kladné i záporné role. Narodil se v Chicagu r. 1933 jako Alan Harris, ale toto jméno si později změnil na zřejmě atraktivnějšího Marka Damona. Zpočátku hrál v televizi, později hrál ve filmech, včetně hororů Rogera Cormana, jako třeba Zánik domu Usherů (1960) s Vincentem Pricem v hlavní roli. Později se stejně jako spousta kolegů přesunul za snadnějšími výdělky do Evropy. Hrál v dobrodružných filmech, v sérii "meč a sandály" a také například v hororu Maria Bavy Black Sabbath (1963). První westerny natočil v roce 1966, byly to filmy Johnny Oro a Johnny Yuma. režisér Sergio Corbucci, který s ním natočil film Johnny Oro ho dokonce původně chtěl do hlavní role ve filmu Django. Za sebe musím říct, že dobře, že je tam Nero. Nemám Damona rád, vzhledem mi připomíná spíše popovou hvězdu než pistolníka, a vůbec mi není sympatický. Ale zřejmě fanoušky měl, natočil celkem 10 westernů a točil i jiné žánry. V 80. letech natočil zase jeden film v Americe, další a poslední pak v roce 1997.
Zajímavé filmy: A train for Durango (Vlak do Duranga, 1967), Cry for revenge (Touha po pomstě, 1968)

CLINT EASTWOOD (1930)
Clinta netřeba představovat. Důkaz, že spjatost vůbec není dána počtem odvedené práce - Clint hrál jenom ve třech spaghetti westernech, ale právě on je většinou první, kdo se vybaví, když se řekne spaghetti western. Taky je zřejmě nejúspěšnější ze všech, o kterých tu byla a ještě bude řeč.
Zajímavé filmy: Pro hrst dolarů (1964), Pro pár dolarů navíc (1965), Hodný, zlý a ošklivý (1966)

GIANNI GARKO (1935)
Tento herec se narodil jako Giovanni Garcovich v dnes již chorvatském Zadaru. První film natočil v roce 1958, často hrál v různých filmech žánru "meč a sandály". První western natočil v roce 1966, byl to film Mille dollari sul nero (Tisíc dolarů na černou), kde ztvárnil zápornou postavu jménem Sartana. V roce 1967 pak hrál pod pseudonymem Gary Hudson tentokrát kladné role ve filmech $ 10.000 blood money (10 000 dolarů za masakr) a 100.0000 dollars per killing (100 000 za zabíjení). Role, která ho proslavila, přišla o rok později. Režisér Gianfranco Parolini vytvořil zcela nový typ hrdiny, elegantního karbaníka se zvláštním arzenálem, opět jménem Sartana. A do hlavní role byl znovu obsazen Garko (tentokrát pod jménem John Garko). Film měl takový úspěch, že byla natočena v letech 1969 - 71 další tři pokračování, tentokrát už ale v režii Giuliana Carnimea. Na tuto sérii navázaly další westerny s podobnými postavami, ať už další dva Carnimeovy filmy They call him Cemetery (Říkali mu hřbitov, 1971), nebo They call him Holy Ghost (Říkali mu Duch svatý, 1971). Zahrál si také po boku Lee Van Cleefa ve filmu Bad Man's River (Řeka zlého muže, 1971).  Poslední western natočil v roce 1973, byl to film Napadení. Dodnes hraje v Itálii.
Zajímavé filmy: $10.000 blood money (1967), série Sartana (1968-71) - zvláště čtvrtý díl, They call him Cemetery (1971)

GIULIANO GEMMA (1938 - 2013)
V mládí sportovec a obdivovatel Burta Lancastera se rozhodl stát se také hercem. První film natočil v roce 1958, o rok později se mihl v Ben Hurovi, dále hrál jako spousta kolegů v sandálových filmech. V roce 1963 se objevil ve Viscontiho Gepardovi, kde hrál hlavní roli jeho idol Burt Lancaster. Dále se objevil ještě ve dvou dílech limonády o Angelice. První westerny přišly v roce 1965 - a hned čtyři. Jako první film Pistole pro Ringa, který natočil se svým přítelem, režisérem Ducciem Tessarim. Po úspěchu Ringa následoval první díl Ferroniho trilogie Jeden stříbrný dolar, další Ringo, opět s Tessarim, a film Adios Gringo. Gemma byl nazván "národním kovbojem", protože byl první Ital, který se prosadil ve westernech, i když v těch prvních používal pseudonym Montgomery Wood. V dalších letech točil jeden western za druhým, jmenujme např. filmy Arizona Colt (1966), Dny hněvu (1967) s Lee Van Cleefem nebo Price of Power (Cena moci, 1969). Jako jeden z mála zůstal žánru věrný i poté, co přestal být o westerny zájem, a na konci 70. let natočil dalších pár filmů (mj. Stříbrné sedlo, 1978).  Posledním filmem byla adaptace komiksu Tex a pán temnot (1985), opět s režisérem Tessarim.
Gemma jako westernový herec není můj nejoblíbenější, ale ani bych neřekl, že ho vyloženě nemám rád. Obvykle se objevuje ve třech typech postav - vážné (Ringo se vrací, 1965), kde se mi dost líbí,  napůl vážný "drsný" pistolník (Pistole pro Ringa), kde ho rád nemám, a vyloženě komická postava (Napřed střílej, pak se ptej, 1975), kde mi pro změnu zase nevadí.
Zajímavé filmy: Ringo se vrací (1965), Dny hněvu (1967), And for a roof a sky full of stars (Pod střechou z oblohy plné hvězd, 1968)

RICHARD HARRISON (1936 - 2026)
Tohoto pána nemám rád. Jako hrdina mi přijde nudný a tuctový. Původem americký kulturista se jako většina kolegů proslavil v sandálových filmech, v roce 1963 hrál v podle odborníků vůbec prvním italském filmu, který by se dal označit jako spaghetti - Duello nel Texas (Souboj v Texasu). Sergio Leone ho po odmítnutí Fondy, Bronsona a Coburna oslovil do filmu Pro hrst dolarů (1964), ale Harrison odmítl a doporučil Eastwooda (později to v nadsázce okomentoval jako svůj přínos světové kinematografii). Naštěstí pro nás, protože hrát v Dolarech Harrison, asi bych tu dneska neměl o čem moc psát. Nebo bych psal o úplně jiných věcech. Harrison poté hrál v dalších westernech, viděl jsem dva, ale nemůžu je doporučit, protože jsou oba velice špatné.

CRAIG HILL (1926 - 2014)
Narodil se v roce 1926 v Los Angeles jako Craighill Fowler, první role ve filmu a televizi začal získávat na počátku 50. let. V polovině 60. let začal točit v Evropě. Asi jeho jediný film, který se dá označit za významnější je For a taste of killing (Pro požitek ze zabíjení, 1966), jinak hrál v béčkách. Dodnes snad žije ve Španělsku.
Viděl jsem tři jeho filmy, jediný, který asi stojí za zhlédnutí, je právě For a taste of killing. I want him dead (Chci ho mrtvého, 1968) mě zklamalo, Pohřběte je hluboko (1968) naopak příjemně překvapilo, i když žádný zázrak to není. Sám Craig Hill, jak jsem se zmínil asi pokaždé, když jsem o něm psal, vypadá jako směska Eastwooda, Nera a Terence Hilla, ale nemá ani na jednoho z nich.

TERENCE HILL (1939)
Terence snad také vůbec není potřeba představovat. Mario Girotti začal hrát už jako dítě na počátku 50. let, v 60. letech se objevil ve Viscontiho Gepardovi a ve čtyřech Mayovkách, včetně Rudého gentlemana (1964). Po návratu z Německa do Itálie mu byly pro jeho podobu s Francem Nerem nabídnuty role hned v několika westernech - neoficiální sequel Djanga Ať žije Django (1968), bláznivý muzikál Malá Rita (1967) a western Bůh odpouští, já ne (1967), kde se poprvé setkal s Budem Spencerem, se kterým utvořili nerozlučnou dvojici. Pro tyto filmy si změnil jméno na Terence Hill, což mu už zůstalo. Asi by zapadli, nebýt komedie Pravá a levá ruka ďábla (1970), která z nich utvořila mezinárodní hvězdy, a určila žánr, kterému se oba budou napříště věnovat.
Zajímavé filmy: Pravá a levá ruka ďábla (1970), Podivné dědictví (1972), Mé jméno je Nikdo (1973)

GEORGE HILTON (1934 - 2019)
Rodák z Uruguaye vyrůstal v Anglii, filmovat začal ve druhé polovině 50. let v Argentině a od 60. let žije a pracuje v Itálii. Čili světoběžník. V prvním westernu Massacre Time (Čas masakru, 1966) zazářil po boku Franca Nera v roli, ve které dostal šanci předvést svůj komický talent. Ten poté využíval v mnoha dalších westernech, zvláště po úspechu spencer-hillovských komedií. takže kromě vážnějších filmů jako např. Any Gun Can Play (Půjdu, zabiju ho a vrátím se, 1967) nebo Bullet for Sandoval (Kulka pro Sandovala, 1969) hrál i v praštěných komediích jako They Call Me Hallelujah (Říkají mi Aleluja, 1971). Dokonce v jednom filmu ze Sartanovské série nahradil Gianniho Garka (Sartana's here, trade your pistol for a coffin - Sartana je tu, vyměň svou pistoli za rakev, 1970). Osobně mám Hiltona celkem rád ve westernech, ale zatím jsem jich s ním bohužel moc neviděl.
Zajímavé filmy: Massacre Time (1966), The Ruthless Four (Zlato Sama Coopera, 1968)

PETER LEE LAWRENCE (1945 - 1974)
Němec Karl Hirenbach se poprvé ve westernu objevil v roli zastřeleného švagra Lee Van Cleefa ve filmu Pro pár dolarů navíc (1965), v hlavní roli se objevil až o dva roky později ve filmu Fury of Johnny Kid (Zuřivost Johnnyho Kida), westernové adaptaci Shakespearova Romea a Julie, zatím jako Arthur Grant. V dalších třech westernech ze stejného roku už byl Peterem Lee Lawrencem. Westerny točil převážně ve Španělsku až do roku 1972, točil by zřejmě i dál, kdyby nezemřel v pouhých 29 letech na nádor mozku. Osobně jsem s Peterem Lee Lawrencem viděl jenom Nešikovné ruce (1969), kde mě moc neoslovil. Takže zase žádné doporučení.

FRANCO NERO (1941)
Další z těch, kteří většinou točili jiné žánry, ale přesto je jejich jméno nesmrtelně spjato s jediným žánrem. Poprvé se ve filmu objevil v roce 1962, ve westernu poprvé v roce 1965 ve filmu The Tramplers. O rok později ho Sergio Corbucci obsadil do filmu, který ho udělal nesmrtelným - Django. Nero se v témže roce objevil ještě ve dvou podobných rolích mlčenlivých drsných pistolníků, ale brzy ho to zřejmě přestalo bavit, tak začal zkoušet štěstí v Americe. K westernům se vrátil v roce 1968 v úplně jiné, napůl komické roli polského žoldáka ve filmu Žoldnéř. Podobnou roli si zahrál ještě ve filmu Companeros (1970). Poté se objevil ve dvou dílech adaptace Londonova Bílého tesáka (1973 a 74), a pak začala jeho plodná spolupráce s Enzem G. Castellarim na filmech Vůně cibule (1975), Keoma (1976) a dalších, mimožánrových. Nero se ještě vrátil k westernu filmy Django se vrací (1987) a Jonathan z kmene medvědů (1993), letos se objeví v Tarantinově kvazišpageťáku Nespoutaný Django.
Zajímavé filmy: Django (1966), Žoldnéř (1968), Companeros (1970)

BUD SPENCER (1929 - 2016)
Buda netřeba představovat a jeho biografie by byla asi podobná jako Terencova. Zatímco Terence Hill hrál ve dvojici toho hubenějšího, jehož životním posláním je štvát všechny okolo, včetně Buda, a posílat mu soupeře na ránu, Bud je tím, kdo se brání nějak aktivněji zapojit do dění, je nevrlý a líný. Ve westernech se ještě ve vážné éře pohyboval celkem dost, jmenujme např. filmy Dnes já, zítra ty (1968) nebo Proč žít a proč umírat (1972), kde nahradil Eliho Wallacha. Producenti, jako by mu nevěřili, že utáhne film sám, mu většinou k ruce strkali další povedené parťáky, kteří byli čím dál trapnější - borce typu Jamese Coburna nebo Jacka Palance vystřídali komici jako Enzo Cannavale. Nakonec ještě dostal k ruce děti.
Zajímavé filmy: Ať to nemá stejné, jako Terence, tak třeba Trumfové eso (1968), Armáda pěti mužů (1969), Malý unavený Joe (1971)

ANTHONY STEFFEN (1929 - 2004)
Narodil se v Itálii, ale měl brazilské předky. Ve filmu se poprvé objevil v roce 1955, první western byl německý, Reinlova adaptace Posledního Mohykána (1964). O rok později sehrál hlavní roli ve filmu A coffin for the sheriff (Rakev pro šerifa), a tím začala jeho dlouhá špageťácká kariéra. Většinou hrál tvrdého pistolníka eastwoodovského typu, občas ale působil až příliš dřevěně. Sem tam byl film namíchán i s komedií, jako třeba u filmů A train for Durango (1967), nebo Apocalypse Joe (Joe Apokalypsa, 1971). Často také hrál v Djangovských plagiátech (Django the bastard - Parchant Django, 1969, W Django, 1972). Poslední western natočil v roce 1975, poté hrál v několika nízkorozpočtových hororech. Zemřel v roce 2004 na rakovinu v Riu de Janeiru.
Zajímavé filmy: A train for Durango (1967), Cry for revenge (1968), Apocalypse Joe (1971)

Někdy příště druhá část - THE BAD.
Jestli vám chybí nějaký váš oblíbenec, tak mi napište do komentářů - buď se objeví jindy, nebo jsem na něj zapomněl.

LO STRANIERO DI SILENZIO (1969)

Zatímco všichni západní tvůrci, kteří se snažili propojit východní a západní kulturu východního představitele poslali na západ (Soleil rouge, Shanghai Noon, Stranger and the gunfighter), Tony Anthony a Luigi Vanzi se ve třetím díle své špagetové série rozhodli udělat to obráceně, a tak poslali svého Cizince (opět v podání skvělého Anthonyho) do Japonska. S příběhem si zase tak nevyhráli, ve všech filmech, které jsem s Anthonym viděl, je to stejné - hrdinovi o něco jde, dostane se do konfrontace s bandou záporáků, ti ho zmlátí, on se vrátí s nějakou zbraní a mstí se. Tohle asi nejoriginálněji pojal Blindman, který má mimochodem kořeny také v Japonsku - vlastně to je takový westernový Zatoichi. V tomhle filmu jsou bandy proti sobě dvě. Tenhle film je asi na stejné úrovni, jako díl předchozí (The stranger returns). Má spoustu originálních nápadů a vtipných scén, které pramení z toho, že Cizinec se v Japonsku nevyzná a neumí jazyk. Ani vlastně neví, co do Japonska nese, zajímá ho jenom to, že za to dostane dvacet tisíc. Aby se trochu vyznal, jsou tu ještě dvě anglicky mluvící postavy - japonská dívka a americký žoldák v podání Lloyda Battisty (Blindman), pracující pro druhou bandu samurajů - umí totiž obsluhovat kulomet. V některých chvílích je použit i komentář Tonyho Anthonyho, jako by to vyprávěl - občas jsou to skvělé hlášky (Stejně jako doma jsou tu dvě věci jistý - smrt a daně). Hudbu složil opět Stelvio Cipriani, tentokrát s použitím japonských motivů.Hodnocení: 8/10

a.k.a. The Silent Stranger, The Horseman and the Samurai
Režie: Luigi Vanzi
Hrají: Tony Anthony, Lloyd Battista a spousta japonských herců
Hudba: Stelvio Cipriani
Produkce: Indipendenti regionali
Itálie / Japonsko 1969

http://www.imdb.com/title/tt0203953/