VÁNOČNÍ MINIRECENZE

Přeji všem Veselé Vánoce spolu s Genem Hackmanem...

A dnes sice ne vyloženě pohádky (většinou), ale podívejme se na takovou tu klasiku, bez které si naše televizní stanice neumí už žádné svátky ani představit. Výběr je velmi namátkový.

NA SAMOTĚ U LESA (1976)

Některým starším českým filmům remastrování do HD vyloženě prospívá. To byly hrozné kopie, které léta kolovaly (a na komerčních stanicích možná ještě kolují), vyblité, špinavé, všechno tam vypadá tak nezajímavě, a najednou v HD z toho vyleze nejen scénářem a herecky, ale i vizuálně dobře natočený film. Já si normálně říkal, že některé záběry by stály za zarámování. Jinak u Smoljaka a Svěráka je škoda, že jejich filmy byly devalvovány na studnici hlášek, protože toho nabízí mnohem víc. Film, jaký by Jan Svěrák chtěl natočit a nedokáže to.

DOBRÝ VOJÁK ŠVEJK (1956) a POSLUŠNĚ HLÁSÍM (1957)

K oběma filmům mám stejný vztah jako ke knižní předloze, korát filmy jsou ještě o stupínek níž. Kniha byla psána na pokračování, a tak jde o nekončící sérii příhod bezcharakterního kecálka, který se setkává s nejrůznějšími blby, jež vyprovokuje k tomu, aby naprosto odkryli svou podstatu, skrývající se za nějakou maskou. Mezitím vypráví, vypráví a vypráví a občas je to vyprávění zábavné, občas ne. Jsou pasáže v knize i ve filmech, které jsou legendární, a pak jsou části, kde je to nuda. Taky to chtělo lepšího režiséra než soudruha Steklého, že.

KULOVÝ BLESK (1978)

Mezi filmy Smoljaka a Svěráka je tenhle trochu zapadlý, přitom je to škoda. Jasně, je tu babka se sklepem, a osobní vlak z Vizovic. Ale když se někoho zeptáte na tři filmy od Svěráka a Smoljaka, tenhle bude jmenovat málokdo. U mě je asi nejoblíbenější.

PELÍŠKY (1999)

Loni jsem byl nucen je po letech vyhýbání znovu vidět. Světe div se, on je to opravdu dobrej film. Bohužel, spolu se Samotáři, se pro české filmaře stal šablonou, jak točit, a tím začala jít česká kinematografie naprosto do pekel horoucích. A Hřebejk ji tam bohužel neohroženě vedl. Přitom tady a v následném Musíme si pomáhat navíc ještě dokázal to, co málokdo - vybalancovat tragiku a komiku tak, aby z toho nebyl kýč. Kdo kromě Menzela, Formana a Smoljaka to vlastně takhle dobře uměl?

PÁNI KLUCI (1975)

Jako malé dítě jsem nesnášel filmy o malých dětech. Nevím proč, ale kolik jich v televizi šlo, nechtěl jsem je vidět. Jedinou výjimkou byly Rychlé šípy a Páni kluci. Měl jsem je nahrané na kazetě a točil je pořád dokola. Přitom i ostatní filmy režisérky Plívové Šimkové pro mě byly spíše otravné. Tady se to prostě sešlo - Procházkův utajený scénář, atmosféra, herci, hudba, všechno do sebe zapadá.

AŤ ŽIJÍ DUCHOVÉ (1977)

Ok, existuje výjimka. Ale jsou u ní Lipský a Svěrák. I díky obsazení stejných dětských herců pro mě něco jako Páni kluci 2, akorát úplně jiné. Písničky zlidověly, a ačkoli se původní záměr natočit pionýrskou agitku úplně potlačit nepodařilo, pořád je to koukatelné dílo.

U POKLADNY STÁL (1939)

Když mi bylo něco kolem deseti, koukal jsem na každého Buriana, který v televizi běžel. Dneska už se vracím snad jenom k tomuhle. Jedna geniální scénka střídá druhou a výstupy zejména s Čeňkem Šléglem stojí za to. Snad jen škoda, že herec hrající primáře Marka je takové šílené dřevo.

POSTŘIŽINY (1980)

Z Menzelových adaptací Hrabala za mě asi tahle je nejlepší. Oslava života, ženské krásy a technického pokroku, plná krásných nadějí, které 20. století tak dokonale zničilo. Menzel mistrovsky střídá lyrickou a komickou linku, aniž by přešel do kýče, v čemž mu vydatně napomáhají zejména Hanzlík a Schmitzer. V osmi letech pro mě scéna, kde se Magda Vášáryová koupe v pivu, byla zásadním objevem.

2023 HALLOWEEN SPECIAL část 4

Boris Karloff +  Bela Lugosi + Edgar Allan Poe. Poe v tom je, ale jinak, než čekáte.

 

THE RAVEN (1935)

Když v 60. letech točil adaptaci Havrana Roger Corman, zavolal si sice taky Karloffa, ale jinak film pojal jako komedii. Ve 30. letech se ale touto cestou nevydali. Jak Černá kočka byla rovnocenným soubojem dvou hororových legend, tohle je vyloženě Lugosiho film. Tady je tím padouchem on, kdežto Karloff je v podstatě antihrdinou.

Mladá tanečnice má autohavárii a jediný, kdo ji může zachránit, je doktor v podání Lugosiho. Ten se ale na lékařskou praxi vykašlal a nyní se ponořil do studia Edgara Allana Poea, dokonce si ve sklepě udělal repliky mučících nástrojů z jeho děl. Operovat odmítá, ale nakonec, když je potěšeno jeho ego uznáním kolegů, přijme. Do své krásné pacientky se ale zamiluje a je velmi uražen, když její otec ho žádá, aby s ní přerušil styky. Doktor chystá pomstu, k čemuž využije uprchlého trestance, kterému znetvoří tvář a vydírá ho tím, že pokud mu nebude sloužit, nepřeoperuje ho zpátky.

První půlhodina (z celkové hodiny) je vážně skvělá. Děj odsýpá, Lugosi sice hraje dost prkenně, ale jeho charisma je nepopiratelné, a jeho ďábelský smích stojí za to. Karloff v naprosto jiné roli je vynikající a je škoda, že vlastně nikdy nebyl jako herec doceněn a hrál jen v hororech. Většinu filmu však bohužel hraje skoro němou roli a má obtíže mluvit. Jak říkám, tohle je Lugosiho show.

O adaptaci Havrana sice nejde, ale je tu recitován a o Poeovi se hodně mluví a uvidíme tu i jeho kyvadlo v akci. To hraje samozřejmě největší roli v závěru. Ten bohužel ale nesplní očekávání. Zvláště kvůli tomu, že děj na scéně nechává i naprosto zbytečné vedlejší postavy, kterých se měl dávno zbavit, a které jen čumí a nic nedělají. Oproti Černé kočce tu pak v první polovině hrdinka je docela fajn a velmi krásná, v té druhé však bohužel už jen ječí, kdežto hrdina je nudný, nezajímavý, prostě třicítková/čtyřicítková/občas i padesátková klasika. Hudba nehraje pořád, jen v těch správných momentech, ale ne vždy se dobře hodí.

The Raven je možná i lepší než Černá kočka, ale stojí za vidění hlavně kvůli Lugosimu, který si užívá svého ďábelského padoucha. O souboj dvou ikon tu bohužel tolik nejde, Karloff hraje druhé housle. V titulcích je ale první uveden on. Později se situace proměnila a v některých filmech hrál Karloff hlavní roli, kdežto Lugosi už jen vedlejší. 7/10

Režie: Lew Landers

Hrají: Bela Lugosi, Boris Karloff, Lester Matthews, Irene Ware, Samuel S. Hinds

Hudba: W. Franke Harling, Clifford Vaughan
Produkce: Universal

USA 1935

2023 HALLOWEEN SPECIAL část 3

Boris Karloff + Bela Lugosi + Edgar Allan Poe. I když toho Poea si můžete zase škrtnout.

 

THE BLACK CAT (1934)

Poeovu povídku asi znáte. Tenhle film s ní nemá společného vůbec nic. Producenti pravděpodobně původně chtěli natočit její adaptaci, jenže se natolik nedařilo vymyslet scénář, který by z povídky vycházel a zároveň nabídl výrazné role dvěma největším hvězdám universalovských hororů, až to celé zahodili a použili jen název a zapletli do děje černou kočku. I když zapletli je silné slovo. Prostě v tom je.

Americký páreček novomanželů cestuje Maďarskem na svatební cestě. Ve vlaku k nim přisedne přívětivý lékař, který cestuje na nedaleké místo, aby dle svých slov navštívil přítele. Po cestě se stane nehoda a tak onoho přítele, inženýra Poelziga, musejí navštívit v jeho moderním betonovém domě všichni. Ukáže se ale, že lékař a Poelzig nemají ani náhodou přátelský vztah a je mezi nimi spousta nevyřešených účtů, sahajících až do světové války. A na světlo vystupují i další Poelzigova temná tajemství a zároveň jeho nový ďábelský plán, k němuž potřebuje novomanželku.

Trochu to působí jako dort pejska a kočičky, kde přibývají nápady, které se za kratičkou stopáž ani nestačí pořádně rozvinout, na druhou stranu film uběhne jako voda. Hlavní ale je obsazení Karloffa a Lugosiho, kteří si svoje nesmiřitelné rivaly dávají. Jeden sadistický tyran, druhý šílený mstitel. Karloff je ve své roli výtečný, Lugosi pateticky přehrává, ale nejde mu nedržet palce. Překvapivě mi ani nevadila postava, kterou bych v těchhle filmech vždycky nejradši zabil, a to je mladý romantický hrdina. Tady byl málo, ale když už na plátně byl, působil i celkem sympaticky. Mladá hrdinka je však strašně pasivní a hloupá.

Co výborně funguje, jsou kulisy. Místo gotického hradu tu máme betonovou novostavbu s až groteskní architekturou, betonové sklepení připomínající spíš bunkry než co jiného. Působí to chladně, odlidštěně, stejně jako Karloffova postava. Co nefunguje, je hudba. Film byl zřejmě průkopnický v jejím používání v průběhu děje, ale hrála skoro pořád. Dobře fungovala snad jen při prvním objevení se Karloffa a pak když citovala klasiky jako je Liszt. Pokusy o humor jsou v těchhle filmech bohužel časté, a tady taky nepotěší.

Černá kočka za vidění určitě stojí, i když rozhodně ne jako adaptace Poea. Jako příležitost k velkému hereckému duelu dvou ikon ale určitě obstojí a je radost je spolu sledovat. 7/10

a.k.a. Černá kočka

Režie: Edgar G. Ulmer

Hrají: Boris Karloff, Bela Lugosi, David Manners, Julie Bishop

Hudba: Heinz Roemheld
Produkce: Universal

USA 1934

OIK'S MONTH OF THE LIVING DEAD část 7

A po Draculovi přichází ten druhý nejklasičtější. Samozřejmě.

FRANKENSTEIN (1931)

Filmy z třicátých let jsou na mě až moc archaické, takže je nedokážu úplně docenit. Tudíž asi z následujících řádek budu působit jako barbar. Je na nich vidět, jak se ještě tvůrci filmovat učili, a to především filmovat zvukový film. Pasáže bez dialogů jsou od němých filmů naučené skvěle, ale jak herci promluví, je to slabší.

Frankenstein je i tak lepší než oba filmy s Lugosim, které jsem v posledních letech viděl, ale ne zase o tolik. Strnulost, absence hudby, věčný šum a topornost herců mi tentokrát nevadily ani tolik, jako uspěchanost a nepromyšlenost scénáře. Scenáristé prostě vzali námětek "vědec ukradne těla, sestaví umělého člověka, oživí ho, je to vraždící monstrum, které zdrhne", a to je všechno, co udělali.

 

Frankenstein hned na začátku sice svůj projekt tají, ale sotva za ním přijdou jeho snoubenka, přítel a učitel, hned jim to ukáže... a všichni ho kryjí a pomáhají mu! Frankenstein je chvíli šílený vědec a chvíli hrdina. Stejně tak monstrum je chvíli zvíře, které neví, co vlastně dělá, a chvíli vraždící stvůra. Máme tu seladona s knírkem, od kterého jsem čekal, že to bude ten, co se obrátí proti svému příteli a na konci odejde s dívkou, ale je to jen pasivní a dost zbytečná postava.

Pár působivých scén tak ve výsledku moc nezachrání dojem, který na mě film měl. Ano, v rámci žánru je to jeden z nejdůležitějších filmů, navíc se tu poprvé objevuje (i když v němé roli) Boris Karloff, ale verze s Cushingem a Leem je o dost výš. 6/10
PS. Colin Clive vypadá úplně jako Sean Connery.

Režie: James Whale
Hrají: Colin Clive, Boris Karloff a další
Produkce: Universal
USA 1931

OIK'S MONSTER CLUB - HALLOWEEN SPECIAL - část 2

V druhém zastavení nad filmovými horory se podíváme na snad největší klasiku ze všech.

DRACULA (1931) 

Měl bych si tu knihu konečně přečíst. Rok jsem ji měl na nočním stolku, aniž bych ji otevřel. Takhle jsem viděl už vlastně čtvrtou adaptaci, která se od ostatních liší v různých nepatrných detailech. Například:
Harker přijíždí do Transylvánie prodat Draculovi panství Carfax
1922 ano
1931 zde je to Renfield
1958 přijíždí ho rovnou zabít
1970 ČST ano

Draculovy ženy
1922 ne
1931 ano
1958 ne
1970 ano
Cesta na lodi
1922 ano
1931 ano
1958 ne
1970 ne

Postava Renfielda
1922 ano, ale značně omezený prostor
1931 ano, jedna z hlavních
1958 ne
1970 ne
Lucy coby upírka
1922 ne
1931 skoro ne
1958 ano
1970 ano

SPOILER  Draculova smrt se v každé verzi liší. 
1922 Orlokovi dá napít Mina dobrovolně své krve
1931 zabit kůlem do srdce v rakvi
1958 nestačí se za úsvitu ukrýt a zničí ho sluneční světlo
1970 probodnut dýkou (??)
KONEC SPOILERU

Řekněme, že ve verzích 1922 a 1970 mě nejvíc bavila právě ta pasáž, kdy pomalu zjišťujeme, co je Dracula zač. Od toho, že ve dne o něm není ani vidu ani slechu, přes to, že odmítá zrcadla, libuje si v ponurosti a morbiditě a přitahuje ho krev, libost v divokých vlcích až po objevení Draculovy mrtvoly v rakvi ve sklepení a následný Harkerův útěk a ztrátu paměti. Browningova verze tohle naprosto popírá tím, že hned na začátku vidíme, že Dracula a jeho ženy vylézají z rakví. Už od začátku víme, že Dracula je upír, a jeho jednání s nervózním Renfieldem je krátké a jasné. Díky přítomnosti šíleného Renfielda je tu ale opodstatněná postava dr. Sewarda, která v jedné z jiných verzí neměla příliš smyslu. Děj se ale po příjezdu do Anglie celkem zacyklí, a zajímavost děje stojí jen na přítomnosti démonického Lugosiho.

Ten naštěstí dostal více prostoru než Lee ve verzi 1958 a jeho charismatická přítomnost děj skutečně zvedá. O herectví se nedá mluvit u nikoho, všichni jsou dřevění a směšní, včetně našeho uherského hrdiny, ale Lugosi jediný zaujme. Renfield jen svým šíleným kukučem a Van Helsing prušáckou přísností a účesem ála Hindenburg, jinak jsou všichni nevýrazní a toporní. Většina filmu, naštěstí nedlouhého, se tak točí kolem přesvědčování Van Helsinga, že Mina se mění v upíra, Harkerova odmítání, Minina měnění názoru podle toho, zda je pod Draculovým vlivem nebo ne, Renfieldova řádění a občasného Draculova zjevení, přičemž tím nejpůsobivějším je asi jeho přímý střet s Van Helsingem.

Co mi celkem chybělo, o to víc, že na to málem došlo, byla pasáž s oživlou Lucy, jejíž role je výrazně upozaděna. Zhruba ve třech čtvrtinách filmu se pak mluví o tom, že vylézá z hrobu a napadá děti, ale pak najednou tato linie zmizí a její likvidace tu chybí. Ovšem dle imdb taato scéna byla ve scénáři, ale buď se netočila, nebo byla úplně vystřižena.

Co se tedy dá pochválit je obrazová stránka s působivými záběry s domalovanými kulisami, klasickým prostředím (i když pásovci ve střední Evropě jsou docela fail) a ikonickými záběry. Přestože Dracula 1931 není ani nejzábavnější, ani nejpropracovanější, ani nejlepší verzí tohoto příběhu, nepochybně má svoje místo v dějinách filmu jako jeden z nejdůležitějších hororů vůbec. A Bela Lugosi je dost možná nejlepší Dracula vůbec. 6/10

Režie: Tod Browning
Hrají: Bela Lugosi, Helen Chandler, David Manners, Edward Van Sloan
Podle románu Brama Stokera
Produkce: Universal
USA 1931