PROČ MĚ LIDI NENECHAJÍ SPÁT

V poslední době nemám na nic, o čem bych tu mohl psát, čas, ani vlastně chuť. Minulý víkend jsem zkusil dopsat aspoň nějaké staré koncepty, ale ani to jsem nedokázal. Ani k tomu, abych připomněl narozeniny několika oblíbených osobností z poslední doby (Chuck Norris, Michael Caine...) se nemám. Dnes, jak jsem zjistil, má narozeniny Olga Schoberová, takže proč jí tedy při této příležitosti nepopřát.

 

Udělal jsem další vlastní sestřih Pata Garretta a Billyho Kida, ale ještě ho musím zkouknout. Tentokrát jsem pracoval s těmi obrazově nejkvalitnějšími zdroji dokonce ve 4K, takže možná je to poslední pokus, co udělám. Leda by ve 4K vyšla i Turnerova verze.

Jinak nějak nevím. Koncem měsíce bude Festival otrlého diváka, ale lístky na živý dabing mi vyprodali dřív, než jsem se k nákupu dostal. V úterý poběží Fulciho A Lizard in a Woman's Skin, ale už v 6 večer, a je dost pravděpodobné, že projekci nakonec ani nestihnu z pracovních důvodů. 

Takže vám aspoň na závěr pustím písničku a snad se brzo zase ohlásím.

ADVENTNÍ KALENDÁŘ 2/2

Druhá půlka adventního kalendáře! Jste připraveni?

 

Giornata nera per l'ariete (1971)

Franco Nero chlastá a pátrá po vrahovi, který si vybírá oběti podle zvěrokruhu. Vizuálně perfektní film, byť bez nějakých legendárních scén, jaké známe od Argenta, Fulciho nebo Martina.

 

Batman (1989)

Michael Keaton JE Batman, a proč si na Vánoce nepřipomenout Burtonovo pojetí klasického komiksu, ještě než přišel Nolan se snahou o realističnost a Warner Bros se snahou vyrovnat se Marvelu? 

 

Sette note in nero (1977)

Co do násilí mírný, co do atmosféry výborný Fulci, podpořený legendárním soundtrackem (Bixio-Frizzi-Tempera) a obsazením (Jennifer O'Neill, Gianni Garko, Marc Porel, Gabriele Ferzetti, Ida Galli). 

 

Run of the Arrow (1957)

Pojďme zase jinam - Rod Steiger po prohrané občanské válce radši bude žít s Indiány (vedenými Bronsonem) než se Seveřany. Nicméně zas tak jednoduché to také není. Zajímavý, a dost přehlížený western. 

 

Pickup on South Street (1953) 

Samuel Fuller ve výběru podruhé, tentokrát v noirovém provedení. Protisovětskou agitku si spolu s Widmarkem upravil tak, že sám J. Edgar Hoover chtěl film zakázat. Což je dobře, že se nepovedlo. 

 

Piu forte, ragazzi! (1972)

Bud Spencer a Terence Hill opět v exotice, a zde doporučuji delší verzi, kterou jsem před lety opatřil titulky u nenadabovaných částí. Oficiální verze je hrozně překotná, tato plyne o dost lépe. 

 

Red River (1948)

Westernová klasika o muži, který měl býka, a chlapci, který měl krávu. Rozhodně stojí za vidění. 

 

Les fous du stade (1972)

Jiné filmy od Bažantů bych asi dneska už nedal, ale tohle bych ještě snad zvládnout mohl. Asi to nejvtipnější, co natočili, čemuž vydatně pomáhá Paul Préboist ve vedlejší roli.

 

The Great Escape (1963)

Steve McQueen s baseballovým míčkem. Bronson kopající tunel. Coburn jen se tak potloukající po táboře a nenápadně mizící. Pleasence ztrácející zrak. Garner kradoucí na co přijde. A masivní útěk z nacistického zajateckého tábora. Už jsem dlouho neviděl, měl bych si zas někdy pustit...

 

The Last of Sheila (1973)

Naopak pozapomenutý film s neméně legendárním obsazením (Coburn, Benjamin, Welch, Mason, Cannon) vycházející z detektivní hry, která se promění ve skutečný thriller. Netradiční, nečekané, dobré. 

 

Adéla ještě nevečeřela (1977)

Nedávno jsem byl u Pinkasů, a tam opravdu je výčepní, co to pivo ale úplně hejčká. Nekupujte vánoční hvězdy, Adéla vám Vánoce ozdobí lépe! 

 

Invasion U.S.A. (1985) 

Že nezačínají Vánoce, dokud Hans Gruber nespadne z Nakatomi Plaza? Co jestli nezačínají, dokud Chuck Norris Rostovovi neřekne, že je čas? Cannonovská nálož, před jejíž explozivností by si i Arnold s Brucem Willisem sedli na zadek. Chuck Norris projíždějící s uzinami vánočním nákupákem. Richard Lynch raketometem likvidující vánočně ozdobené rodinné domky. Pokus o odpálení kostela při půlnoční mši. Nefunguje to? Tohle bude. 

80's HALLOWEEN SPECIAL 2025 část 2

 

Strašidelný dům v podání Lucia Fulciho.

 

QUELLA VILLA ACCANTO AL CIMITERO (1981)

 

Fulciho klasika, závěr neoficiální trilogie, kterou vlastně propojuje jen Catriona MacColl v hlavní roli, byť Fulciho stálic tu najdeme dost - druhou hlavní roli vytvořil Paolo Malco (Rozparovač z New Yorku), Dagmar Lassander hrála i v Černé kočce, Silvia Collatina ve Smrtící sponě, Carlo De Mejo byl v Páteru Thomasovi, Daniela Doria je pak naprostou stálicí, kterou tu čeká ještě docela mírná smrt, jen probodnutí lebky, zato hned v prologu. No a Fulci se jako obvykle objeví na chvilku sám.

 

Děj asi nemá smysl popisovat, protože nedává moc smysl a Fulci se mu stejně moc nevěnuje. Pochytíme, že vědec (v jakém oboru?) Boyle se s rodinou stěhuje do Nové Anglie, aby pokračoval ve výzkumu doktora Petersona, který zavraždil svou milenku, a pak spáchal sebevraždu. Dům, dohozený realitní agentkou Dagmar Lassander, je strašidelný už na první pohled. Sklep je bůhví proč zatlučený, pod kobercem je náhrobek, ozývají se zlověstné zvuky. Do toho k rodině přijde záhadná nemluvná chůva Ann (Ania Pieroni si odskočila od Argenta). Poté, co rodinku ve sklepě, kam se jim podaří dostat, napadnou netopýři, chtějí se vystěhovat. To se jim ale nepovede... protože to přestanou prostě řešit a druhého dne otec oznámí, že rodinu v domě zanechává a odjíždí po něčem pátrat zpátky do New Yorku.

 

Jakákoli logika si dala oraz. Malco první noc načape Aniu Pieroni jak se snaží vlámat do sklepa. Bez jakékoli otázky se otočí a odejde. V domě dojde k vraždě, o které ale nikdo z ubytovaných neví. Ania Pieroni ráno začne vytírat krev, aniž by ji zajímalo, kde se vzala. Catriona MacColl přijde a zeptá se, co se stalo. Ania Pieroni mlčí a Fulci jí zoomuje na oči. Zbavit se krvelačného netopýra, který se vám zakousne do ruky, podle návodu tohoto filmu máte tím, že máváte rukou kolem sebe a do netopýra se zběsile snažíte zabodnout nůžky. Atd. Atd.

 

Ústřední postavou je otravné dítě, které jako jediné vidí a komunikuje s malou holčičkou s podivnou panenkou, která se zjevuje na hřbitově kolem domu, ale i ve městě. Závěrečný citát pak tuto linku zdůrazňuje, nicméně film se jí nevěnuje úplně důsledně, a jestli má jít o fantasmagorii viděnou očima dítěte, nebo o halucinaci matky bojící se o své dítě, není úplně jasné, do toho navíc pořád odskakujeme k Malcovi, který zde velmi připomíná Fabia Testiho, jak se snaží předstírat, že film má nějaký příběh.

 

Dočkáme se pár nechutných scén, ale není to zase na úrovni Zombi 2 nebo Pátera Thomase. U scény s rozsekanými těly ve sklepě se mi opravdu začalo dělat trochu nevolno, jinak pár dekapitací, pořezání, hnijící tělo prolezlé červy a probodnutí se spoustou stříkající krve, ale když je pak tato mrtvola tažena, je zjevné, že část vraždy byla vystřižena, protože hlava je najednou v mnohem horším stavu. Čekal jsem tedy, že když už Fulci pořád zoomuje na pronikavé oči Aniy Pieroni, něco se jí s nimi stane, ale tady nechal oči na pokoji. Mumie Dr. Freudsteina je pak tak jasně viditelná maska, že jsem čekal, že mu ji někdo prostě strhne.

 

Hudbu tentokrát složil Walter Rizzati, ale na Fabia Frizziho nemá. Kamera Sergia Salvatiho (RIP) klasická, bonusem je, že film netrvá dlouho. Ale je to trochu slabší kousek. 6/10

 

a.k.a. Dům u hřbitova, The House by the Cemetery 

Režie: Lucio Fulci

Hrají: Catriona MacColl, Paolo Malco, Ania Pieroni, Giovanni Frezza, Dagmar Lassander, Silvia Collatina, Daniela Doria, Giovanni De Nava, Giampaolo Saccarola, Carlo De Mejo, Teresa Rossi Passante, Lucio Fulci

Hudba: Walter Rizzati

Produkce: Medusa Distribuzione

Itálie 1981 

GIALLO APRIL

Nějak teď jedu na giallo vlně, koukám na dávno viděné kousky, zkouším i nějaké dosud neviděné. Asi z toho nebude celoměsíční záležitost, jako je spagvember, ale schválně, jak dlouho mi to vydrží.

 

1. Lo strano vizio della signora Wardh (1971) /5.4./

Jestli v nějakém giallu záleží na vrahovi méně, tak snad jen v Your Vice is a Locked Room... Začátek je možná až moc hambatý, ale čím dál to postupuje, tím je to lepší, a až na to zbrklé vysvětlení v autě, které jsem ani teď pořádně nestíhal, je konec perfektní.

 

2. Smrtící spona (1984) /6.4./

Článek byl vydán, takže si přečtěte tam.

 

3. Una lucertola con la pelle di donna (1971) /6.4./

Už se mi to asi nelíbilo tolik jako napoprvé, ale halucinogenní scény s Florindou Bolkan jsou skvělé a napínat a děsit umí Fulci jako málokdo. Jean Sorel jedinkrát snesitelný, protože hraje podobné vakuum (díky Kubasovi za toto přirovnání), jako byl ve všech rolích.

 

4. La coda dello scorpione (1971) /8.4./

Od Martina asi jediné klasické giallo s vrahem v černém, kde se po něm opravdu pátrá, aby přišel na konci s nečekaným zvratem. Tak si říkám, že pokud tu měla být původně Edwige, mohla hrát spíš roli Idy Galli, bylo by zajímavější ji na začátku, jak jsme zvyklí, sledovat jako hrdinku, aby po necelé půlhodině skončila podřezaná. Alberto de Mendoza neplánovaně potřetí a topornější než jinde.

 

5. Gatti rossi in un labirinto di vetro (1975) /9.4./

Trash od Lenziho, většinou ale zábavný, občas chtěně, občas nechtěně komický. Nicolaiův soundtrack a komické role Baldassareho, Barthy a Vargase jsou na tom to nejlepší, zatímco protagonisté Richardson a Brochard jsou dost toporní a zklamou. 

6. Sette scialli di seta gialla (1972) /11.4./

Článek bude. 

 

7. Čtyři mouchy na šedém sametu (1971) /18.4./

Jako vždycky mi do všeho vlezla práce, takže jsem celý týden vynechal. Asi mám podobný názor jako napoprvé, kvůli nevýrazným hlavním postavám se film dost vleče a naopak ty vedlejší jako by každá vpadla z jiného filmu. Michael Brandon je mizerně nadabovaný, Mimsy Farmer rovnou mizerně hraje. Právní pozadí toho, proč film na dlouhá léta zmizel, je také zajímavé, a uvedení na nějaké kabelovce v 90. letech v ČR bylo zřejmě nelegální. 

Bud Spencer je Bůh

8. Amuck (1972) /19.4./

Hitchcockovina s Barbarou Bouchet v roli Grace Kelly a Jamese Stewarta v jednom a Rosalbou Neri v roli, o které Hitchcock radši ani nesnil. Občas opravdu dobré, občas příjemně brakové, pomalé, ale zábavné. Údajně měla hrát roli Eleanory původně Edwige, ale Rosalba sem sedí mnohem lépe.

 

9. Paní z neděle (1975) /19.4./

Článek bude.

10. Naked Girl Murdered in the Park (1972) /19.4./

Článek bude.

 

11. Torso (1973) /20.4./

Oproti ostatním Martinovým giallům se mi zdá opravdu slabší, navíc už sem míchá prvky z komedií s Fenech, co v té době točil (slintající vidláci) a je to spíš předchůdce slasheru. Až se divím, že to někde na kazetě nevyšlo třeba jako Halloween 4 (než vznikl) nebo Pátek třináctého 26.  

ZLATÁ BŘITVA 2025

Nejlepší film: Lo strano vizio della signora Wardh

Nejlepší režie: Lucio Fulci (Una lucertola con la pelle di donna)

Nejlepší herec v hlavní roli: Marcello Mastroianni (Paní z neděle)

Nejlepší herečka v hlavní roli: Jacqueline Bisset (Paní z neděle) 

Nejlepší herec ve vedlejší roli: Ivan Rassimov (Lo strano vizio della signora Wardh)

Nejlepší herečka ve vedlejší roli: Rosalba Neri (Amuck)

Nejlepší hudba: Ennio Morricone (Una lucertola con la pelle di donna)

Nejlepší vražda: chloroform, plyn a kostka ledu (Lo strano vizio della signora Wardh)

Nejlepší Bůh: Bud Spencer (Čtyři mouchy na šedém sametu) 

Nejlepší záměna šátků: Torso

Nejbizarnější vražedná zbraň: keramický penis (Paní z neděle)

Nejlepší sluha: Umberto Raho (Crimes of the Black Cat a Amuck)

MURDEROCK - UCCIDE A PASSO DI DANZA (1984)

Pamatujete si na Vražedný aerobic Davida A. Priora? Tak je to docela dost vykradená Smrtící spona. Rozdíl je v tom, že zatímco Fulciho film je lépe natočený, Priorův film je větší zábava.

Osmdesátkový nevkus se projevuje v obou. Hned na začátek dostaneme několik scén s tanečnicemi, kde skupina teenagerek ve velmi těsných trikotech vykonává velmi sexuálně působící pohyby, a to do hudby, již složil, jak jsme se dočetli v titulcích největším písmem, Keith Emerson, pardon, KEITH EMERSON, což bychom jinak asi neodhadli, protože jeho obvyklou tvorbu moc nepřipomíná, na druhou stranu, k aerobicu se hodí disko víc než progrock. Pardon za toto hrabalovské souvětí. Průser s aerobicovými scénami je to, že choeografie je strašná, nesedí do hudby, a do toho trenérka odpočítává totálně mimo rytmus. Jakýkoli rytmus.

Následně se jedna cvičenka se svým přítelem "zapomene" v šatně, a když se jde osprchovat, najednou se k ní kdosi přikrade, omámí ji chloroformem a pak jí pomaličku dlouhou jehlou propíchne ňadro (výstavní kousky) až do srdce. Jestli je tohle úplně fyzicky možné, to nechám odborníkům, každopádně toto je oproti předchozímu Rozparovači z New Yorku dost nekrvavý způsob vraždění, ale sprchu skoro člověk po zhlédnutí potřebuje kvůli množství nahoty a vulgarity. Například kvůli vystoupení jedné tanečnice, při kterém si několikrát zblízka prohlédneme její rozkrok (naštěstí má aspoň kalhotky).

Klasicky tu tedy máme skupinku podezřelých v taneční škole, ze které je policejní vyšetřovatel na prášky. Ale on si spíš tak cynicky jenom komentuje a případ řeší s ledovým klidem. Jednoznačně je to nejlepší postava ve filmu. Zbytek herců je od ucházejících ke strašným. Kam dal Claudio Cassinelli v 80. letech svoje charisma z předchozí dekády? Proč Ray Lovelock vypadá na padesát ve 34 letech? Hlavní ženskou roli, učitelku tance Candice, hraje Olga Karlatos, kterou jsem měl až do tohoto filmu docela rád. Tady už je jednak docela nehezká, jednak hraje naprosto příšerně. Ze známějších tváří se tu objevuje ještě Cristian Borromeo z Tenebre, a v neuvedených minirolích se mihne Al Cliver a sám Fulci.

Bylo to lepší, než jsem to čekal. Zklamán bude ale asi každý - ten, kdo čeká brutalitu podobnou předchozím Fulciho dílům, ten, kdo čeká kvalitu podobnou sedmdesátkovým Fulciho giallům, i ten, kdo čeká aspoň napínavé giallo - první hodina pár dobrých scén přinese, ale nakonec nás žádná z postav nezajímá tak, abychom nezbystřili jen u vražd, a závěr postrádá napětí, vzrušení, cokoli. Kdo je vrah se dá odhadnout taky poměrně brzo. 5,5/10

a.k.a. Smrtící spona, Murder-Rock - Dancing Death, The Demon is Loose

Režie: Lucio Fulci

Hrají: Olga Karlatos, Ray Lovelock, Claudio Cassinelli, Cosimo Cinieri, Christian Borromeo, Geretta Geretta, Silvia Collatina, Al Cliver, Lucio Fulci, Angela Lemerman

Hudba: KEITH EMERSON
Produkce: CDE Compagnia Distribuzione Europea

Itálie 1984

THE SHOW WITH A NAME - GIALLO část 1 - ARGENTO, BAVA, FULCI

 Moje kolekce DVD a Blu Ray filmů subžánru giallo. Dnes se v rychlosti podíváme na filmy tří nejslavnějších tvůrců tohoto žánru, Daria Argenta, Maria Bavy a Lucia Fulciho. Pouze na ty, které mám ve sbírce.

A DOPPIA FACCIA (1969)

Na scénáři k tomuto ranému giallu se podílel Lucio Fulci, a v ději by se dalo najít dost shodných rysů s Una sull'altra i Una lucertola con la pelle di donna. Děj se točí kolem vysoce zajištěného muže Johna, který se ožení s bohatou dědičkou Helen. Manželství ale začne skřípat poté, co si Helen najde až příliš dobrou kamarádku Liz. John ale úplně neskončí jako Ross Geller proto, že Helen záhy zahyne při autonehodě. Po nějaké době se však v Johnově domě objeví mladá hipísačka, která náhodou (giallisti už tu bystří) Johna zavede do hippie squatu, kde se kromě nahých tanečnic a motorkářů také promítají amatérské pornofilmy - a v jednom vystupuje žena se stejnou jizvou a stejným prstenem, jaký měla právě Helen.

Zvláště s Una sull'altra se tu společných motivů najde dost, ale byť Riccardo Freda coby režisér na Fulciho nemá, jeho film má obrovskou devizu v hlavním představiteli, kterého nehraje toporný hezounek Jean Sorel, ale Klaus Kinski. Jeho výkon je jeden z nejumírněnějších, co jsem kdy kde viděl, dokonce ani v momentech, kdy je jeho postavana pokraji nervového zhroucení, nijak nepřehrává. Navíc u něj si opravdu nejsme celý film jisti, jestli je jeho postava vrah nebo oběť.

Jinak ale kromě vizuální stránky nejde zas tak moc pochválit. Děj moc negraduje a točí se v kruhu, až se na jednom místě prostě zastaví. Zvláště na konci je až moc scén, kdy se Kinski toulá nočním Londýnem (a projde třeba před kinem, kde se hraje Kam orli nelétají) v baloňáku, s kloboukem a cigárem v puse, aby připomněl co nejvíce noirového hrdinu, čímž se ale ztrácí návaznost mezi jednotlivými napínavými sekvencemi.

Ostatní herci také nejsou nic extra. Sydneyho Chaplina evidentně dabuje někdo jiný, kdo se mu netrefuje do pusy, Margaret Lee a Annabella Incontrera v rolích Helen a Liz se objevují jen krátce, policisté Luciano Spadoni a Gunther Stoll jsou dost toporní a Christiane Krüger a Barbara Nelli sice ukážou pěkná ňadra, ale jinak nezaujmou. Tohle je prostě Kinskiho one man show, kde sice zdánlivě moc nezáří, ale velmi funkčně hraje svou postavu. 

Z té vizuální stránky se pak nedají pochválit triky, jako u Fredy obvykle. Miniatury jsou ještě zjevnější než kde jinde a tak příšerný bluescreen jako tady při scéně na saních (byl takový problém zajet někam za Řím na sníh?) nebyl snad ani v Barbarelle. Hudba Nory Orlandi je tu taky víceméně nevýrazná. Takže dá se vidět, není to taková bída, jak naznačují komentáře na čsfd, ale asi vysloveně jen kvůli Kinskimu. 6/10

PS. Edgar Wallace coby autor předlohy v anglických úvodních titulcích nebyl uveden a kdo ví, zda nejde jen o snahu německého distributora nalákat diváky na falešnou souvislost s populární sérií, tak jako později u Solange a Sedmi krvavých orchidejí. Francouzi si k tomu pro změnu v 70. letech přitočili pornoscény...

a.k.a. Double Face, Liz and Helen

Režie: Riccardo Freda

Hrají: Klaus Kinski, Christiane Krüger, Sydney Chaplin, Luciano Spadoni, Gunther Stoll, Barbara Nelli, Annabella Incontrera, Margaret Lee

Hudba: Nora Orlandi
Produkce: Colt Produzioni Cinematografiche, Mega Film, Rialto Film

Itálie / Západní Německo 1969

LUCIO FULCI A JEHO FILMY

Zatím nemám úplně energii na klasickou biografii, pojďme se tedy podívat na Fulciho filmografii. Nemohu podrobně projít všechny jeho filmy, zejména ty první, ale to nejdůležitější si připomeneme.

 

První filmy samostatně Fulci natočil v roce 1959. 

I GUERRIERI DELL'ANNO 2072 (1984)

Původně jsem plánoval ještě Dům u hřbitova (Brána do záhrobí je v pytlíku do The Show With No Name, tak ji zatím nechávám stranou), ale nakonec jsem se rozhodl pro něco lehčího, kde nebudou vypichované či vytrhávané oči a vyzvracené vnitřnosti.

Což neznamená, že tu neuvidíme Cinziu Monreale podřezanou kyvadlem.

Celý film jsem si kontroloval, že tohle skutečně vzniklo o tři roky dřív než Běžící muž. Celou dobu jsem totiž měl pocit, že se dívám na jeho totální kopírku. Dystopická budoucnost tu totiž vypadá tak, že svět je ovládán médii a počítači, a televizní stanice ve snaze o přilákání publika vysílají brutální pořady, ve kterých se lidé opravdu zabíjejí. Šéfredaktor jedné ze stanic, Claudio Cassinelli, přijde s plánem na nejvelkolepější show, ve které se jako novodobí gladiátoři utkají odsouzenci k smrti, kteří tak mají možnost se "vykoupit". Jako tahák si do show "pozve" hvězdu konkurenční televize.

Tou je motorkář Drake, který sice o sobě celý film říká, že není zabiják, a odmítá násilí, ale že jeho protivníci v show většinou končí dost brutálně zabití, to je jaksi druhá věc. Drake (Jared Martin) se právě v přímém přenosu oženil a jeho novomanželka na něj čeká v jejich domě... Kam pronikne několik tanečníků, kteří ji podřežou, Vzápětí se dovídáme, že Drake byl odsouzen k smrti za brutální vraždu jejích vrahů. Fulci, tys nám to neukázal??? A je nucen přidat se do soutěže. Děj se tu trochu od Běžícího muže odlišuje, ten jde na show hned, a nechává Arnolda postupně se vyhýbat hned několika lovcům. Drake je podroben tréninku pod vedením sadistického Ravena (Howard Ross z Rozparovače z New Yorku) a potýká se i s ostatními "šampiony", mezi kterými vynikají Fred Williamson, Al Cliver a Hal Yamanouchi.

Abychom se ale od Běžícího muže neodchýlili moc, tak důležitou roli hraje zaměstnankyně televize, která začne mít podezření, že ve Drakeově případu něco nehraje, zjistí, že vraždu, za kterou byl odsouzen, nespáchal, a vyvíjí "podzemní" činnost proti svým nadřízeným. Eleonora Brigliadori vypadá jako postava ze Saudkova komiksu (přesně takovou ženskou jsem u něj někde viděl), ale její postava, ač má být počítačová expertka, je tupá jak poleno a hlavně v závěru totálně na zabití.

A abychom nebrali jen ty hlavní příběhové inspirace, v závěru, kdy konečně dojde na show, je použit i plamenomet, tak jako s ním Arnolda pronásledoval Jim Brown.

Kingova kniha, podle které Běžící muž vznikl, vyšla skutečně už v roce 1982. Takže je možné, že buď Fulci, nebo spíše scenárista Dardano Sacchetti, ji četl, a nechal se silně inspirovat. Na druhou stranu, jak si čtu popis na Wikipedii, tak film Běžící muž se od knihy taky značně odlišuje. Tak že by někdo z tvůrců Běžícího muže viděl někde na kazetě tohle a prvky z toho zapletl do vysokorozpočtového filmu s Arnoldem, věda, že nikdo z italských tvůrců rozhodně nebude Tri-Star žalovat.

Inspiraci jedním starším filmem jsem tu ale našel, ale jen okrajově. Průlety nad Římem budoucnosti byly určitě inspirovány Blade Runnerem. S miniaturami a vánočními světýlky sice nešlo udělat tak dechberoucí podívanou, jakou jsme viděli u Ridleyho Scotta, ale zejména dekorace interiérů nejsou špatné. Ale na film bylo zjevně velmi málo peněz, takže se většina odehrává v noci, divákům na závody radši rovnou zakázali přístup, aby se nemusel platit kompars, a některé scény jsou umístěny do interiérů, kde je jen tma. A pak se spustí stroboskopické blikání. Film určitě není vhodný pro epileptiky. (Předpokládám, že blikání vzniko tak, že se vždy každé druhé okénko nahradilo černým.)

Musím říct, že jsem se u filmu i přes jeho povědomost a mizerné herecké výkony i dialogy docela bavil. Ze všech herců nejpřirozeněji působil opět Fred Williamson, který prostě zůstal sám sebou a hlavně neřval. Al Cliver a Hal Yamanouchi vypadali slibně ze začátku, ale scénář je nakonec docela odsunul do pozadí, což je škoda. O Ortolaniho hudbě radši nevím, co si myslet. Nicméně, do cca posledních deseti minut to bylo docela dobré, dokud se nezjistilo, že hrdinové jsou v časové tísni a proto všechno dělali strašně zpomaleně a chovali se, jako by měli všechen čas na světě. Při každé další dramatické pauze, zejména právě od Brigliadori, jsem se nahlas smál. 6,5/10

a.k.a. Válečníci roku 2072, The New Gladiators, Lucio Fulci's New Gladiators, Warriors of the Year 2072

Režie: Lucio Fulci

Hrají: Jared Martin, Fred Williamson, Eleanora Brigliadori, Claudio Cassinelli, Howard Ross, Al Cliver, Hal Yamanouchi, Valeria Cavalli, Cosimo Cinieri, Penny Brown, Donald O'Brien, Mario Novelli, Omero Capanna, Cinzia Monreale

Hudba: Riz Ortolani
Produkce: Titanus

Itálie 1984