L'ULTIMO KILLER (1967)

Tohle se mi líbilo víc, než jsem čekal. Jasně, je to pořád levně natočené Variho béčko s malým rozpočtem, levnými lokacemi i kostýmy a většinou klišovitým dějem. Ale nad scénářem aspoň někdo přemýšlel a posunul klasiku o mistrovi a žákovi zase trochu jinam.

 

Děj nemá smysl rozebírat - bohatý rančer (Daniele Vargas, kdo jiný) se snaží získat všechny pozemky v okolí, a tak s pomocí předáka Barta a jeho kumpánů terorizuje malé farmáře. Proto také vypálí farmu chudého Mexičana a jeho syna Ramóna (George Eastman), kterého předtím několikrát zmydlili. Nicméně Bart začíná Vargasovi přerůstat přes hlavu, tak si na něj najme pistolníka Djanga (Anthony Ghidra), který sice úkol splní, ale střetne se s pomstychtivým Ramónem, který je zraněn. Django, který čeká na druhou zakázku, na niž byl najat, si čekání krátí tím, že Ramóna vyléčí a naučí ho střílet.

 

Všechno kolem Vargase je jedno klišé za druhým, byť sám Vargas mi tu nevadil, narozdíl od jiných filmů. Nicméně scény s Eastmanem a Ghidrou, zejména výuka ve střelbě a zabíjení, a vůbec vztah mezi nimi, je podán docela zajímavě, to se mi líbilo. Rozhodnutí udělat v anglické verzi z Ghidry Djanga nepochopili kupodivu ani Němci, kteří hrdinu překřtili na Rocca a dali toto italské jméno do názvu. Čert vem devadesátkové porno, ono to zní spíš jako příběh ze Sicílie než ze Západu. Takže ani Django, ani Rocco, tady je vidět, jak je vhodné jméno důležité. Klidně se mohl jmenovat třeba Frank. Nebo Lumír. 6,5/10

 

a.k.a. Django the Last Killer

Režie: Giuseppe Vari

Hrají: George Eastman, Anthony Ghidra, Daniele Vargas, Dana Ghia, Mirko Ellis, Gianni Medici, Giuseppe Addobbati, Fred Coplan, Remo Capitani

Hudba: Roberto Pregadio

Produkce: Indipendenti Regionali

Itálie 1967 

DJANGO UNDISPUTED (2025)

Spencerhillsploitation bohužel stále žije a je možná v ještě horší formě než dřív. I přes název vykrádající jak Corbucciho klasiku, tak Tarantinovu hitovku, jedná se o dle tvůrců o poctu, jinak totální vykradačku Pravé a levé ruky ďábla a Malého unaveného Joe. Tohle se ani nemuselo točit, tohle stačilo prostě kompilací složit dohromady z vybraných scén z obou filmů. Bohužel se jedná o kopírku mizerně natočenou. 

 

Kdyby to nedejbože někoho napadlo u nás uvést, místo Nesporného Djanga bych to pojmenoval Namakané ruce ďábla, protože tak to přesně vypadá - banda GenX fitkařů se špatně zamaskovanými kérkami si pro zábavu natočila pár oblíbených scének z oblíbených filmů. Bohužel si to nenechali, ale prodávají to. Herci jsou nesympatičtí, oškliví, přestárlí. Django, snažící se být spíše Trinity (kdo ví, možná to na Djanga přejmenovali až v postprodukci, což by ale bylo stylový), vypadá na padesát, stejně jako většina žen ve filmu. Z prostitutek botox skoro až odkapává. No a Djangův bratr "Spencer" ani nemá jméno! Je to jen svalnatý hromotluk v pozadí, co sem tam prkenně odříká nějakou větu z původních filmů. Jediná známá tvář je Ottaviano Dell'Acqua hrající otce hlavních postav, ale hraní nebyla nikdy jeho silná stránka, tak nemůže nic zachránit.

 

To, že film vypadá hodně lacině a s některými výpravnějšími záběry si tvůrci pomohli databankou, to by mi nevadilo. Příšerný anglický dabing, který naprosto nesedí, a je neúměrně sprostý ("You fucking cocksucker!" řve padouch na Djanga) mi vadí víc. Hudba z databanky, nevhodná, spíš vykrádající něco mezi Morriconem a Zimmerem, hrůza. To, že ve filmu je jediná, velmi špatně natočená bitka až na konci by mě tolik taky neštvalo. Neoriginalita, tupost, nepochopení vtipu a toho, jak se točí vtipné scény jsou ale tím největším záporem. Ne, tohle není pocta Enzovi Barbonimu, jak tvrdí úvodní titulek. Tohle je vykradačka nejhrubšího zrna.

 

Nicméně úvodní logo, oznamující že jde o "original" místo "production" říká vše. Není to film, ale obsah. Prostě to vzniklo pro streamovací platformu, která potřebuje odběratelům nabízet nový obsah, a jak ho lépe udělat než obšlehnout něco starého, co všichni znají, a nabídnout to v novém kabátě, aby udělali větší čísla, než kdyby nabídli něco padesát let starého. 1/10

 

Režie: Claudio del Falco

Hrají: namakaní tupci, botoxové šlapky a Ottaviano Dell'Acqua

Hudba: generátor Hanse Zimmera

Itálie 2025 

UCCIDI DJANGO... UCCIDI PER PRIMO! (1971)

Tohle nemá nic společného ani s jedním svým názvem. Jedná se sice o italsko-španělskou koprodukci, ale stejně se většina filmu natočila v pískovně. Nejdřív jsem rozkoukal anglickou verzi na YouTube, kde mě ale zarazily šílené střihy v úvodní scéně. Tak jsem na disku vyhledal italskou verzi, kde mě překvapil úplně jiný začátek s mexickými bandity. Fajn, vypadalo to, že tahle verze by mohla být kompletní. Skončila úvodní scéna, po titulcích se objevila ta, kterou jsem už viděl... a střih byl úplně stejný!

Celá úvodní scéna, točená ve Španělsku, pak vypadá jako z úplně jiného filmu a nějakou dobu si i říkáte, jakou má sakra s následujícím dějem souvislost. Děj se točí kolem zlatokopů okrádaných majitelem saloonu Burtonem. Burtona hraje Aldo Sambrell, který ovšem hrál i vůdce banditů v úvodní scéně. Je to ta samá postava? Moc to nevypadá... Zlatokopy vraždí záhadný šílený vrah George Wang. Pak se objevuje hrdina, který není ani Django, ani nijak výrazný, vlastně ani nijak důležitý, ani nijak sympatický. Giacomo Rossi Stuart prostě ty hrdiny hrál vždycky nějak omylem. Johnny, jak se jeho postava jmenuje, se spřátelí se starým bláznivým zlatokopem, jeho přáteli, záhadným lovcem odměn, doktorem a jeho krásnou sestrou, a také se šerifem. A stane se zlatokopem.

Já bych i bral takový ne moc drsný western o zlatokopech, nápady mi nepřipadají špatné. Jen mi jich připadá, že je tu strašně moc, jsou naprosto nedotažené a překrývají jeden druhý. Sambrell do toho má ještě za ženu tanečnici Dianu Lorys, ale prahne i po doktorově sestře Kristě Nell a za tím účelem vydírá doktora. A manželka žárlí. Zkrátka těch podzápletek, postav a vztahů je tu šíleně moc, nesedí k sobě vzájemně a divák se ztrácí. A hlavní postavy se ztrácí. Motivace lovce odměn je nejasná, prostě jen stoický zabiják. Je nám představen jako záhadný muž s flétnou, kterou plive šipky, aniž by tuto zbraň do konce filmu použil.

Navíc vše je točeno narychlo, se spoustou zbytečných zoomů a švenků, jen aby se něco dělo. Hudba je půjčená ze starších (a přece jen lepších) Garroneho westernů. Tohle ani ty filmy, co Garrone natočil předtím se Steffenem, vůbec nepřipomíná. Spíš to mělo trochu španělský nádech jako Boschovy filmy z téhle doby. Zkrátka, dobré to moc není, i když nijak zvlášť nudné, ale doporučit rozhodně nemůžu. 5/10

a.k.a. Tequila, Kill Django... Kill First

Režie: Sergio Garrone

Hrají: Giacomo Rossi-Stuart, Krista Nell, Aldo Sambrell, Diana Lorys, Silvio Bagolini, Mario Novelli, Furio Meniconi, Lorenzo Robledo, George Wang, Romano Puppo

Hudba: Elsio Mancuso

Itálie / Španělsko 1971

DJANGO TV

 Django dostal televizní seriál... A vypadá to jako naprosto nezajímavá shitka, na kterou se asi dívat nebudu. Proč hudba zní jako Lawrence z Arábie hraný midi orchestrem Hanse Zimmera?

BANG BANG PODCAST! EPIZODA 4

A po čtrnácti dnech je tu čtvrtá část povídání, tentokrát o filmu z roku 1966 a o sérii, jíž je součástí.

GIU LE MANI... CAROGNA! (1972)

V posledních letech mívám pocit, že už mě mezi spaghetti westerny čekají jenom průměry, jako filmy s Anthonym Steffenem či Peterem Lee Lawrencem, nebo vyložené průjmy, jako byl The Executioner of God. Mezi těmi horšími věcmi se ale může najít, ale jen výjimečně, něco, co člověka i přes svou znatelnou nekvalitu pobaví víc než ten předvídatelný a stále stejný Steffen.

Po zhlédnutí prvního Fidaniho spaghetti westernu jsem měl pocit, že jsem viděl dno. Po zhlédnutí filmů lidí, jako byli Lattanzi či Crea mám pocit, že Fidani mezi tím šrotem patří mezi ještě to lepší, co se dá vidět. Ano, jeho filmy jsou hloupé. Ano, jeho filmy jsou laciné. Ano, jeho filmy jsou často nudné. Ovšem jestli Fidani něčím neztrácel čas, tak kecáním, a posílal postavy do jedné akce za druhou. Často kvůli penězům teda hlavně do ježdění na koních. Ale často se u něj taky objevují scény, které jsou tak mimo, až stojí za vidění.

Django Story má jednu ohromnou výhodu. Vzhledem k tomu, že film je částečně ssestříhán ze starších děl mistra Luckyho Dickinsona a.k.a. Milese Deema a.k.a. Dicka Spitfirea, minimálně se tu, aspoň první hodinu, jezdí na koních, zato se kvůli všem možným příčinám neustále někdo pere nebo střílí. A příčinou může být třeba to, že Django vleze do domu a hned jednu schytá. Nekecám. A můžeme se tu tak dočkat toho, že Celso Faria postupně sehraje hned tři role, Benito Pacifico hraje dvojčata a pere se sám se sebou, nebo se aspoň mění záběr od záběru kvalita obrazu. Můžeme tu vidět podivně zařazené scény z jiných Fidaniho filmů, kde taky nedávaly smysl.

Děj je prostý. Mladý Bill Hickock (!)  se setkává se starým Djangem (Hunt Powers), který mu začne nad hromadou jídla vyprávět historky ze života. Ty vypadají tak, že pomocí archivních i nových záběrů vidíme padoucha/y, který terorizuje okolí, pak se v půlce objeví Django, chvíli se jen tak ochomýtá kolem, a pak dojde k souboji. V rolích padouchů se pak vystřídají všichni Fidaniho obvyklí podezřelí, Benito Pacifico, Dino Strano a Gordon Mitchell. Bohužel, Mitchellova část je nejslabší. Na konci už byl potřeba nový materiál, a tak se po hodině začne hlavně jezdit a pak dojde ke krátké přestřelce v lomu.

Django Story má samozřejmě k dobrému filmu hodně daleko. Z Fidaniho filmů bych ho ale doporučil nejvíc, protože je v něm úplně všechno a v nahuštěnější podobě. Jsou tu i všichni jeho běžní spolupracovníci, s výjimkou Jeffa Camerona, kterého ale asi nikdo nepostrádá, a Simonetty Vitelli, která se ale přece jen mihne v jedné scéně ze staršího filmu. Sám Fidani se taky objeví hned dvakrát, přičemž ano, je tu znovu jeho totálně mimo scéna z jednoho ze dvou crossoverů Djanga a Sartany. Rovněž Goriho hudba je archivní. Jediné, co tu tak je nové, jsou asi scény s šedivým Huntem Powersem s knírem. Nemůžu film doporučit nikomu, kdo není skutečně znalec žánru nebo masochista, ale nakonec jsem se u něj celkem pobavil. Chvílemi. 5,5/10

a.k.a. The Ballad of Django, Down with Your Hands... You Scum!, The Django Story
Režie: Demofilo Fidani
Hrají: Hunt Powers, Gordon Mitchell, Dino Strano, Gerardo Rossi, Benito Pacifico, Benito Pacifico, Celso Faria, Celso Faria, Celso Faria
Hudba: Lallo Gori
Itálie 1972

POCHI DOLLARI PER DJANGO (1966)

Tenhle film drží několik prvenství - je to první falešný Django, kde ovšem toto jméno ani jednou nezazní, hrdina se jmenuje Reagan; je to první falešný Django, kde hrdinu hraje Anthony Steffen; a konečně je to první film, který režíroval Enzo G. Castellari, byť jen jako asistent režiséra Leona Klimowského, který ovšem nebyl sám režírovat schopen, v téhle době to byla už alkoholická troska, takže většinu jeho westernů za něj odrežírovali asistenti. Což znamená, že film není ani tak moc Castellari, ani tak moc Django, ani tak moc spaghetti.

Začátek je sice jako z toho nejklasičtějšího, co z žánru známe. Mexičani hrají páku mezi noži, přijíždí záhadný cizinec Anthony Steffen, který v podstatě  ihned postřílí všechny padouchy pomocí svého triku "padni na zem a všechny postřílej", pak pomocí triku "svíčka maskovaná jako dynamit" šéfa bandy z lokálu a rovněž ho zastřelí. Pak inkasuje odměny a vydává se po stopě dalších tří lupičů, kteří se skrývají v Montaně. Tam však je lovení zločinců ilegální. Steffen si proto vezme identitu mrtvého šerifa ve městě, kde zuří válka mezi farmáři a dobytkáři. Mezi farmáři se ale skrývá podezřelý bratr-dvojče jednoho z lupičů, a ten má navíc půvabnou neteř. Anthony se tak musí mít hodně na pozoru.

Od chvíle, kdy Anthony vjede do Montany, tak dostáváme western skoro až amerického střihu, ovšem zcela italského rázu. O dobytkářských válkách, aniž by byla vidět jediná kráva. O vztazích mezi lidmi, kteří se spolu občas až komicky často perou. S komickým staříkem, který není ani trochu vtipný. A i trochy té brutality v podobě ustřelených uší či mučení rozžhaveným železem se dočkáme. Ale třeba to není vůbec o pomstě a ke slovu se dostanou spíše právo a pořádek. A vůči ženám film není krutý skoro vůbec a to nejhorší, čeho se zdejší hrdince dostane, je přivázání ke sloupu či pronásledování dvěma bandity, kteří snad ani nejsou podezřelí, že by se na ní chtěli ukojit.

Anthony tu sice jako vždy nepodává žádný valný herecký výkon, spíše je modelem než hercem, ale dávno už jsem si na něj zvykl, muže, u něhož není jasné, zda je to mírumilovný farmář či jeho dvojče bandita, hraje Frank Wolff, který v této roli nijak neoslní. Většina dalšího obsazení je poměrně neznámá, nejvíc ze všech ale zaujmou dva vedlejší bandité, nájemní střelci, jeden bez zubů, druhý jižní voják. Ostatně vojáka hraje Enio Girolami, takže možná mu bratr Enzo nechal nakonec víc prostoru, než bylo předepsáno - dobře tím ale udělal. Škoda  je německé verze, která je jednak ořezaná z 2,35:1 do 1,85:1, jednak jsou u ní titulky přes úvodní scénu, a původní titulková scéna je nelogicky vestřižena až na samý konec před poslední závěrečný záběr, což způsobí silné zmatení. Na konci tak uslyšíme titulní písničku, vidíme Anthonyho přijíždět, a pak zase stojí tam, kde předtím... Celkově to nebylo špatné, ale už druhý den si toho moc nepamatuju. 6,5/10

a.k.a. Some Dollars For Django
Režie: León Klimowsky, Enzo G. Castellari
Hrají: Anthony Steffen, Frank Wolff, Gloria Ocuna, Ennio Girolami
Hudba: Carlo Savina
Produkce: Italcid
Itálie 1966