CENTOMILLA DOLLARI PER RINGO (1965)

Raná špageta, která se snaží o to, aby v ní bylo úplně všechno. Ale úplně. Hrdina je tak cizincem ve městě a zároveň i mstitelem, který se vrací po letech na místo činu. Padouch je zlodějem půdy i překupníkem se zbraněmi. Máme tu klasické přestřelky s padouchovou bandou, mexickou armádu i Apače. A k tomu vedlejší vlastně totálně zbytečný romantický příběh padouchovy milenky prchající s místním ožralou.

 

Čím je film zajímavý je snad leda místo natáčení v okolí Barcelony, které vypadá dost autenticky na pomezí USA a Mexika, na druhou stranu je znát, že se to celé točilo na poměrně malé ploše a tábor indiánů v tomto prostředí nedává smysl vůbec. Slušná je akce, hlavně tím, že jí je hodně, a dostaneme několik poměrně zbytečných pěstních bitek, velkých bitev a i pár duelů. Záhadou je identita hlavního hrdiny, který se samozřejmě nejmenuje Ringo, nicméně všichni ho považují za před lety do války odešlého rančera Warda Clustera, a předpokládají, že přišel zabít hlavního padoucha. A i pod vlivem přítomnosti Clusterova syna nakonec protagonista vlastně Clusterovu identitu přijímá. 

 

Richard Harrison mi tu nijak zvlášť ani nevadil, ani nezaujal. Obsazení je vlastně vesměs průměrné, hlavně ti romští Apačové jsou k smíchu. Gérard Tichy jako padouch byl vždy nevýrazný, Fernando Sancho hraje to, co vždycky (zde sidekicka lačnícího po penězích), Guido Lollobrigida zaujme jen podobou k Lee Van Cleefovi. Otravné dítě neotravuje až tolik, a ženské obsazení je vlastně spíš jako doplněk než co jiného. Podle obsazení si tipněte, kdo hraje šerifa. Nicolaiova hudba pak sice je pěkná, ale ještě to není to nejlepší, co (pod vlivem Morriconeho) skládal později. Zábavný kousek, ale poměrně zapomenutelný. Možná ani scénu, kde Harrison vytlačí z hořícího domu jednou rukou piáno a druhou střílí po padouších, si nebudu za chvíli pamatovat. 6,5/10

 

a.k.a. $100.000 for Ringo, One Hundred Thousand Dollars for Ringo

Režie: Alberto de Martino

Hrají: Richard Harrison, Fernando Sancho, Gérard Tichy, Massimo Serato, Mónica Randall, Guido Lollobrigida, Francisco Oliveras, Luis Induni, Tomás Torres, Eleonora Bianchi, Francisco Sanz, Loris Loddi, Rafael Albaicín, Rosa Biadiú

Hudba: Bruno Nicolai

Produkce: Fida Cinematografica

Itálie / Španělsko 1965 

UN BIANCO VESTITO PER MARIALÉ (1972)

Tohle jsem si pustil kvůli obsazení, a taky to byl jediný důvod u toho vydržet. No posuďte sami:

 

V úvodní scéně se v dlouhých šatech oblečená Ida Galli miluje někde v lese s úplně nahým mužem. Přijede auto, v něm jakýsi muž a dítě. Muž vezme pistoli a oba milence odstřelí, vzápětí si zřejmě prostřelí hlavu, což nechá děvčátko v slzách. Po titulcích přijíždí Ivan Rassimov kamsi na hrad, kde mu sluha s drsnou tváří sdělí, že ho nepustí dovnitř. Rassimov ale trvá na tom, že vstoupí, dostal přece pozvánku. Když ani tak není vpuštěn, pokouší se přelézt zeď. Vzápětí střih zjevně dovnitř, kde sedí živá Ida Galli spolu s Luigim Pistillim, který do ní násilím cpe prášky. Střih, divný chlapík a jeho černá milenka staví autem někde uprostřed pole, protože mají rozbité auto. Po různých prostřizích sem tam se konečně Rassimov, párek z auta, a náhle se zjevivší trojice dvou mužů a jedné dívky, kterou je Pilar Velazquez, a může začít divná párty. Hosté jeden druhého nemají rádi, včetně párů, všichni jsou zlí, divní, kromě Ivana Rassimova v roli Mirka Dušína. Radost naruší jen drobnosti, jako že někdo do místnosti vpustí hada, nebo že při prohlídce hradu všichni zajdou do sklepení plného morbidních figurín, zrovna když začne bouřka. Dále se dočkáme mohutné chlastačky včetně tančící nahé černošky, muže v převleku za vojáka bičujícího muže v převleku za baletku, pokusu o znásilnění, lesbické scény, no a na závěr i několika vražd.

 

Já to ani nebudu označovat za giallo, v podstatě je to spíš takový hodně divný horor, kde se tvůrci na konci snaží vytvořit tajemství, kdopak asi začne účastníky párty jednoho po druhém vraždit. Což nám v podstatě nepřímo silně naznačili už na začátku a přijít na to není žádný oříšek.

 

Idu Galli mám hrozně rád, a když hraje ve filmu titulní a hlavní roli, není co řešit, to chci vidět. Jenže tady zase tak často není, většinou jen mlčí a nemrká, hraje hrozně strnule, a evidentně je tak prostě narežírována. Luigi Pistilli a Ivan Rassimov si drží svůj standard, Pilar Velazquez je jako vždy krásná, ale zbytek obsazení a hlavně to, v čem se pinoží, slabota. Hudba zní jako od Nicolaie, ale většinu jí pravděpodobně složil Fiorenzo Carpi. Nicolai ale skladby aranžoval a dirigoval, čímž jim vtiskl svůj nezaměnitelný zvuk. A hudba je asi to jediné, co se dá opravdu ocenit. Kamera není špatná, ale po srovnání s Le orme je to celé fádní. 4/10

 

a.k.a. Spirits of Death, A White Dress for Mariale

Režie: Romano Scavolini

Hrají: Ida Galli, Luigi Pistilli, Ivan Rassimov, Pilar Velazquez, Edilio Kim, Shawn Robinson, Gengher Gatti, Giancarlo Bonuglia, Ezio Marano, Gianni Dei, Franco Calogero, Carla Mancini, Bruno Boschetti 

Hudba: Fiorenzo Carpi, Bruno Nicolai

Produkce: KMG Cinema

Itálie 1972 

KISS KISS... BANG BANG (1966)

Tým z obou původních Ringů dal dohromady pro změnu eurospy! To by mělo být lepší než průměr, ne? ... Ne?

Giuliano Gemma hraje bývalého špiona Kirka Warrena, toho času čekajícího na popravu. Ze šibenice je na poslední chvíli zachráněn tajnou službou, která má úkol - ve švýcarské laboratoři objevili vzorec, o který má zájem jak Británie, tak záhadný pan X. Gemma má vzorec ukrást, aby se panu X nedostal do rukou. Gemma dá dohromady svou starou partu zlodějů, kterou tvoří vědec (Antonio Casas), akrobat (George Martin) a dement (Pajarito) a spolu s nimi se vydá vzorec ukrást. Jenže Gemma ho ani v nejmenším nemá v úmyslu za malou almužnu chuť vydat tajné službě, když pan X by mohl nabídnout víc.

Zase je to parodie na bondovky, což by mi nevadilo, kdyby tu ten humor tak strašně nebolel. Převážná většina gagů je tak infantilních, až si člověk má chuť vypíchnout oči a uši, nebo spíš nějak bolestivě zlikvidovat některé přehrávající herce. Na začátku Carlo Gentilliho s jeho dementním smíchem za každou větou, pak Pajarita, a ve druhé polovině naprosto dementní postavy Lorelly de Luca a její tety a Daniele Vargase, který tu hraje Číňana! Ne, ani tak nevypadá, jen mluví komicky šišlavě.

Groteskovému ladění odpovídají i vynálezy, které Gemma dostane, jako je pistole, která místo kulek střílí plyn, který způsobí, že se všichni smějí. Což je nápad jako z Monty Pythona, ale naprosto debilně provedený. Spousta scén připomíná některé pozdější eskapády, co jako Bond prováděl Roger Moore, ale s mnohem větším stylem a smyslem pro komediální timing.

V podstatě jediné postavy, které jsem neměl chuť zaškrtit, byl sám Gemma, který to aspoň trochu držel, byť hraje spíš humorného paňácu snažícího se o jeho obvyklou postavu, Nieves Navarro a George Rigaud, Španěl, který hrál Angličana ze všech nejpřesvědčivěji. A George Martin a Antonio Casas se docela dali přežít.

Jestli jsem si včera u Flashmana pochvaloval, že nebyl natočený za pár kaček, oproti Kiss Kiss... Bang Bang vypadá jako chudý příbuzný. Film využívá opět anglických, italských a španělských lokací výborně, to mu nelze upřít. Akční sekvence jsou taky udělané zdařile, nebýt zase toho dementního humoru. Ale dlouhá pronásledovačka v zábavním parku pobaví, méně závěrečná šermovačka na hradě. Z Nicolaiovy hudby stojí za to asi jen ústřední píseň (paradoxně Love Love... Bang Bang), jinak je to typická komediální hudba, tzn. rychlé piánko nebo cirkusová hudba.

Co jsem ještě nezmínil:
- ve filmu má důležitou roli mluvící papoušek jménem Socrates. Je to horší, než čekáte. Jeho cirkusovým číslem je podle jména říct i další údaje. Divák zařve jméno Alfonso Balcázar - producent filmu. Jestli jeho adresa souhlasí se už asi dnes nedá zjistit.

- Na chvilku se objeví animovaný film West and Soda od Bruna Bozzetta.

- Jestli jsem dobře rozuměl, José Manuel Martín se do cely smrti dostal za znásilnění a vraždu. Za co jiného...

Čekal jsem od Tessariho zábavný špionážní snímek, ne rádoby vtipnou křeč. A mám sto chutí nechat speciál takhle a zbylé dva dny už tomu neobětovat. Je evidentní, proč jsou tyhle filmy ve stínu jiných dobových žánrovek. Tady se prostě nijak moc dobré kousky nenajdou. 5,5/10

Režie: Duccio Tessari

Hrají: Giuliano Gemma, George Martin, Nieves Navarro, Lorella de Luca, Daniele Vargas, George Rigaud, Carlo Gentilli, Pajarito, Antonio Casas, Cesarina Guazzelli, Antonio Molino Rojo, Nazzareno Zamperla, Juan Torres, José Manuel Martín

Hudba: Bruno Nicolai
Produkce: Cineriz

Itálie / Španělsko 1966

FENOMENAL E IL TESORO DI TUTANKAMEN (1968)

Zatímco u Luckyho jsem sledoval v jazyce, kterému běžně rozumím, a nerozuměl jsem skoro nic a v ději jsem se pořádně ztrácel, tady jsem sledoval rovnou v jazyce, kterému nerozumím skoro vůbec, a nevadilo mi to.

Fenomenal a Tutanchamonův poklad je blíž Fantomasovi či Diabolikovi než bondovkám. V pařížském muzeu (a aspoň část se opravdu v Paříži tentokrát natáčela, jak nás tvůrci neustálými švenky na Eiffelovku nezapomínají upozorňovat) vystavují Tutanchamonovu pohřební masku, na kterou má zálusk zločinec Falco (Gordon Mitchell), i když veřejnost se obává spíše maskovaného lupiče Fenomenala. Proto je do muzea nainstalován bezchybný obranný systém. Lupičům se přesto podaří masku uloupit, ale zasáhne Fenomenal a kradenou masku vrátí. To však nic neřeší, protože se ukáže, že jde o podvrh. Lupiči i policie nyní pátrají, co se stalo s tou pravou.

Děj je opravdu i bez nutnosti znalosti jazyka jasný, takže tentokrát jsem se neztrácel. Je ale fakt, že u pár scén (bitka v sauně) jsem nějak nepochopil, proč ve filmu vlastně jsou. Výsledku to ale vůbec nevadilo. Po nudných Špionech milujících květiny tohle bylo zase poměrně zábavné, i když identitu Fenomenala člověk uhodne velmi záhy a hlavního padoucha v půlce odrovná. Mitchell holt asi mohl jen na omezený počet filmovacích dní.

Hlavního představitele maskovali tak, aby co nejvíce připomínal mladšího Kirka Douglase. Docela ušel. Jinak ze známějších tváří se tu objeví snad jen Lucretia Love v hlavní ženské roli, John Karlsen jako starý profesor, pár kaskadérů a začínající Maurizio Merli, ještě s tmavými vlasy a bez knírku. Hudbu složil Bruno Nicolai, řekl bych dost pod jeho běžnou úrovní, ale docela šlapající a typicky šedesátkovou. Scénář napsal Al Capone (tedy Aldo) a Ruggero Deodato, pro kterého byl toto jeden z prvních samostatných filmů. Režii ovšem podepsal jako Roger Rockfeller. Snad mu to přineslo miliony. 7/10

a.k.a. Fenomenal a Tutankamenův poklad, Phenomenal and the Treasure of Tutankamen

Režie: Ruggero Deodato

Hrají: Mauro Parenti, Lucretia Love, Gordon Mitchell, John Carlsen, Carla Romanelli, Teresa Petrangeli, Mario Cecchi, Maurizio Merli, dle imdb se mezi diváky průvodu mihl nevědomky Rex Harrison

Hudba: Bruno Nicolai
Produkce: Variety Distribution

Itálie 1968