KISS KISS... BANG BANG (1966)

Tým z obou původních Ringů dal dohromady pro změnu eurospy! To by mělo být lepší než průměr, ne? ... Ne?

Giuliano Gemma hraje bývalého špiona Kirka Warrena, toho času čekajícího na popravu. Ze šibenice je na poslední chvíli zachráněn tajnou službou, která má úkol - ve švýcarské laboratoři objevili vzorec, o který má zájem jak Británie, tak záhadný pan X. Gemma má vzorec ukrást, aby se panu X nedostal do rukou. Gemma dá dohromady svou starou partu zlodějů, kterou tvoří vědec (Antonio Casas), akrobat (George Martin) a dement (Pajarito) a spolu s nimi se vydá vzorec ukrást. Jenže Gemma ho ani v nejmenším nemá v úmyslu za malou almužnu chuť vydat tajné službě, když pan X by mohl nabídnout víc.

Zase je to parodie na bondovky, což by mi nevadilo, kdyby tu ten humor tak strašně nebolel. Převážná většina gagů je tak infantilních, až si člověk má chuť vypíchnout oči a uši, nebo spíš nějak bolestivě zlikvidovat některé přehrávající herce. Na začátku Carlo Gentilliho s jeho dementním smíchem za každou větou, pak Pajarita, a ve druhé polovině naprosto dementní postavy Lorelly de Luca a její tety a Daniele Vargase, který tu hraje Číňana! Ne, ani tak nevypadá, jen mluví komicky šišlavě.

Groteskovému ladění odpovídají i vynálezy, které Gemma dostane, jako je pistole, která místo kulek střílí plyn, který způsobí, že se všichni smějí. Což je nápad jako z Monty Pythona, ale naprosto debilně provedený. Spousta scén připomíná některé pozdější eskapády, co jako Bond prováděl Roger Moore, ale s mnohem větším stylem a smyslem pro komediální timing.

V podstatě jediné postavy, které jsem neměl chuť zaškrtit, byl sám Gemma, který to aspoň trochu držel, byť hraje spíš humorného paňácu snažícího se o jeho obvyklou postavu, Nieves Navarro a George Rigaud, Španěl, který hrál Angličana ze všech nejpřesvědčivěji. A George Martin a Antonio Casas se docela dali přežít.

Jestli jsem si včera u Flashmana pochvaloval, že nebyl natočený za pár kaček, oproti Kiss Kiss... Bang Bang vypadá jako chudý příbuzný. Film využívá opět anglických, italských a španělských lokací výborně, to mu nelze upřít. Akční sekvence jsou taky udělané zdařile, nebýt zase toho dementního humoru. Ale dlouhá pronásledovačka v zábavním parku pobaví, méně závěrečná šermovačka na hradě. Z Nicolaiovy hudby stojí za to asi jen ústřední píseň (paradoxně Love Love... Bang Bang), jinak je to typická komediální hudba, tzn. rychlé piánko nebo cirkusová hudba.

Co jsem ještě nezmínil:
- ve filmu má důležitou roli mluvící papoušek jménem Socrates. Je to horší, než čekáte. Jeho cirkusovým číslem je podle jména říct i další údaje. Divák zařve jméno Alfonso Balcázar - producent filmu. Jestli jeho adresa souhlasí se už asi dnes nedá zjistit.

- Na chvilku se objeví animovaný film West and Soda od Bruna Bozzetta.

- Jestli jsem dobře rozuměl, José Manuel Martín se do cely smrti dostal za znásilnění a vraždu. Za co jiného...

Čekal jsem od Tessariho zábavný špionážní snímek, ne rádoby vtipnou křeč. A mám sto chutí nechat speciál takhle a zbylé dva dny už tomu neobětovat. Je evidentní, proč jsou tyhle filmy ve stínu jiných dobových žánrovek. Tady se prostě nijak moc dobré kousky nenajdou. 5,5/10

Režie: Duccio Tessari

Hrají: Giuliano Gemma, George Martin, Nieves Navarro, Lorella de Luca, Daniele Vargas, George Rigaud, Carlo Gentilli, Pajarito, Antonio Casas, Cesarina Guazzelli, Antonio Molino Rojo, Nazzareno Zamperla, Juan Torres, José Manuel Martín

Hudba: Bruno Nicolai
Produkce: Cineriz

Itálie / Španělsko 1966

EDWIGE FENECH A JEJÍ FILMY

Většinou ve speciálech přikládám biografii, jenže Edwige už ji tu samozřejmě má. Takže tak jako onehdy u Merliho, trochu si projedeme filmy s Edwige, protože v nich může být zmatek.

Na internetu se dá narazit na rozhovor s Edwige, který v roce 1970 vedl ještě coby novinář Luigi Cozzi. V něm Edwige tvrdila, že už natočila asi dvacet filmů, a zrovna se chystala na Lo strano vizio della signora Wardh. Brzy zjistíme, že ač už v prvních třech letech kariéry točila jako divá, dvacet filmů to před Signorou Wardh nebylo. Ale popořadě:

TROPPO RISCHIO PER UN UOMO SOLO (1973)

Gemma tentokrát jako profesionální sportovec a ani jednou nevystřelí.

Ani nevím, jestli to zařazovat jako poliziottesco, a asi nebudu, protože se to odehrává v Londýně. Žádné fiaty s nápisem polizia, žádná sicilská mafie, jen zamotaný příběh, který začíná celkem nenápadně. Závodník formule Giuliano Gemma se sejde se svou přítelkyní Nieves Navarro. Během večírku v jejím bytě mu kdosi nakape drogy do pití, a následně je odvezen podezřelým teploušem v jeho růžovém VW Broukovi domů. Když se probudí, je Nieves mrtvá (spoiler?) a on hlavní podezřelý. Musí vypátrat, co se stalo, proč byla jeho přítelkyně zabita a on obviněn.

Začátek je docela zdlouhavý, hlavně co se týče milostných scén Gemmy a Navarro, ke kterým hraje příšerná kolovrátková hudba. Pak se konečně začne něco dít... ale pořád mě to nějak nevzalo. Gemma mě tu nějak nebavil, to už mě víc zajímal jeho italský kámoš Venantino Venantini, jenže ten hraje přiblblou komickou postavu, doprovázenou další strašnou komickou melodií, a jeho eskapády jsou spíš trapné. Postav je hodně, problém se zorientovat, kdo je kdo, a proč je v čem namočen. Padouši taky nikterak zajímaví, sice je tu pár známých tváří (Nello Pazzafini, Giovanni Cianfriglia nebo i Riccardo Pizzuti), ale ti hlavní nic moc. Aspoň je tu pár dobrých autohoniček, sem tam nějaká kočka, nebo rovnou dvě (do tohoto filmu jsem netušil, že Christa Linder měla dvojče), ale vesměs je t fádní, zdlouhavé a nijak extra to nezaujme. Ani nevím, co víc psát. 5,5/10

a.k.a. The Magnificent Dare Devil
Režie: Luciano Ercoli
Hrají: Giuliano Gemma, Venantino Venantini, Michael Forest, Glauco Onorato, Stella Carnacina, Nieves Navarro, Mario Erpichini, Christa Linder, Hansi Linder, Giovanni Cianfriglia, Giancarlo Zanetti, Carlo Gentilli, Riccardo Pizzuti, Nello Pazzafini, Omero Capanna
Hudba: Giampaolo Chiti
Itálie 1973

BANG BANG PODCAST! EPIZODA 3

Po pauze se vrací spaghetti westernový podcast, tentokrát sice kratší, ale zase hned o dvou filmech.

SABATOVINY

V poslední době to vypadá, že už se na spaghetti westerny skoro nedívám. Nové články moc nepřibývají, za poslední rok jsem viděl stejně nových špageťáků, jako za půl některého předchozího. Jak se blížím k dvoustovce, nějak už nemám chuť do dříve neviděných filmů. Na každý přijatelný kousek už připadají tak čtyři podprůměry a jeden naprostý odpad. Ale docela opakuju klasiku, kterou už jsem viděl, což jsem pro změnu dřív, snad s výjimkou Leoneho filmů, nedělal. Když sečtu počet všech spaghetti westernů, které jsem viděl loni, nové i dříve viděné, je to průměrně zhruba stejně, jako dřív jen novinek (a k tomu minimum opakování). Jen už se to tady neodráží v nových článcích. Proč tu psát o tom, že jsem podesáté nebo po kolikáté viděl Pro hrst dolarů. Můžu na ten film ještě změnit někdy názor? Asi těžko.

Se Sabatou je to jiné, protože toho jsem viděl naposledy v době, kdy jsem tenhle blog zakládal. Jedničku jsem potom jednou zopakoval a znovu o ní napsal, ale zbylé dva díly jsem celé viděl skutečně naposledy tehdy. S ohavným dabingem MGM, kde všechno zní jak v jeskyni a hlasy jsou silně nepatřičně obsazeny (Pavel Soukup jako Lee Van Cleef! Proboha! A všechny ostatní větší role mluví monotonní Libert a uhýkaný Terš.)

Teď jsem všechny tři viděl v angličtině. První s českými titulky, které jsem přepsal podle dabingu několik let zpátky, další dva pouze s anglickými (kdybych náhodou z mluvené AJ něco nechytil). Dlužno říct, že všem filmům to pomohlo, resp. dabing jim hodně ubral na snesitelnosti. Popořádku:

Stejně jako první Sartana, i první Sabata se mi teď už celkem líbí. Problém, stejně jako u zbylých dílů, je, že se děj velice rychle vyčerpá a situace se začínají opakovat. V prvním díle žádná záhada, prostě padouši posílají na Sabatu další a další zabijáky. Berger svoji nesympatickou postavu stíhá vybalancovat, Sanchez je otravný, Canti divný a Resselovi hodně pomáhají nalíčené oči, jinak by si ho člověk, stejně jako Rizza, skoro nevšiml. Celé to tedy stojí a padá s Van Cleefem, který se eviddentně dobře bavil a svým typickým humorem to celé hodně vylepšil. U obou dílů s Leem se mi tentokrát už soundtrack zamlouvá. I u Návratu Sabaty.

U kterého je prakticky největší, zato obrovský problém se scénářem. Já pořád tápu a nemám ponětí, o co tam vlastně doopravdy šlo. A tím tenhle díl nudí ze všech nejvíc. Něco se tam děje, ale nikdo neví proč. Postavy mizí a objevují se, jak je zrovna potřeba. (Kde se najednou vzal Sanchez vedle Van Cleefa po loupeži? Do té doby tam vůbec nebyl!) Vedle skákajícího Cantiho přibyl Vassili Karis s prakem, na vyškrtnutí jsou oba. Reiner Schöne připomíná Ringa, ale ani bez Libertova dabingu není výrazný. A Giampiero Albertini je suverénně nejhorší padouch ze všech. Lee má skoro celý film klobouk, ale v jedné scéně ukáže, že má paruku! Proč je v 70. letech proboha nosil? Snad jen v Captain Apache je to pochopitelné. Ale Sabata? Navíc tak hrozné tupé?

Sbohem Sabato, natočený druhý, je ze všech tří nejklasičtější špageťák. Salóny a zbohatlíky a prostitutky nahradila revoluce, agenti, vojáci a odbojáři. Trhlou Giombiniho hudbu nahradila klasická špagetová od Bruna Nicolaie, jeho asi nejlepší soundtrack, který se směle vyrovná Morriconemu. Sanchez je tu pořád a stále stejný, skokana Cantiho nahradil sice typově vhodný, ale jinak nevýrazný Persaud, doplněný vtipným němým Borgesem. Plukovník Skimmel v podání Gérarda Hertera je jednoznačně nejlepším padouchem série, navíc kromě tradičně nevýrazného Rizza, který, stejně jako Sanchez, prošel všemi třemi filmy, vedle něj úřaduje třeba Bruno Corazzari.

Ale jistě, vlastně tohle ani není Sabata, protože v originále je to Indio Black a Van Cleefa nahradil Yul Brynner. A Brynner to hraje neskutečně vážně. Přitom scénář zřejmě počítal s Leem a jeho smyslem pro humor. Ne, že by Brynner nebyl dost cool a netáhl film dobře. Je to jiné. Není to Sabata. Mihne se tu Nieves Navarro ve zbytečné roli. Dobrý film s dvěma nedostatky. Prvním je až příliš slizký Dean Reed, který je nesnesitelný, i když člověk odhlédne od jeho pozdější rudé kariéry. No a hlavně, stejně jako ostatní díly, se i tenhle hrozně rychle vyčerpá a zvláště přípravy na závěrečnou akci už celkem nudí.

Ninjaplech! Anglická verze přestříháním zničila úžasný soundtrack, jen aby se neozvalo jméno Indio Black. Dokud jsem nezjistil, že v originále to skutečně je Indio Black, nevnímal jsem, co sbor zpívá, a bylo mi to fuk. Nevím, co je divnější, jestli anglická vystříhaná hudba, nebo německé přezpívané "Adios Zabáta".Zajímavé je, že v českém dabingu "inďoblek" zůstal. Navíc oproti anglické verzi Rakušané nadávají německy.

Celkově si u mě první Sabata polepšil, druhý zůstal nastejno, třetí vlastně taky. První dva jsou asi kvalitou vyrovnané, byť těžko porovnatelné, když každý je jiný, víc mi ale vyhovuje prostředí revoluce než gamblerů. Na druhou stranu rozhodně radši Van Cleefa než Brynnera. Třetí díl je pořád hrozný, ale má pár dobrých scén.

NIEVES NAVARRO 80

Kromě Ennia Morriconeho včera rovněž oslavila 80. narozeniny španělská herečka Nieves Navarro a.k.a. Susan Scott (Ringo se vrací, Velká přestřelka, Death Walks on High Heels).

THE YELLOW AND YET BLOODY GIALLO SPECIAL - část 5

Hleďme, Nieves Navarro je zpátky, dokonce i s Lucianem Rossim, Ivanem Stacciolim a Fabriziem Morescem (ten už je tu tento týden potřetí). Tentokrát ale dělají všichni jen křoví.

RIVELAZIONI DI UN MANIACO SESSUALE AL CAPO DELLA SQUADRA MOBILE (1972)

Takže copak tu máme tentokrát?
- vraha v černém, který nožem vraždí krásné ženy
- bezmocnou policii, která mu ne a ne přijít na stopu
- červené telefony
- lahve skotské J&B
- sedmdesátkovou módu
- detailně zobrazené násilí
- ženskou nahotu
- několik zjevných úchyláků, kteří mají odlákat naši pozornost

Čím se tedy film odlišuje od ostatních giall? No, moc toho není. Hlavním hrdinou je tentokrát policista, kterého ztvárňuje Farley Granger. Většina děje se však odvíjí epizodicky, jak občas bývá zvykem. Už na začátku se nám vyprofiluje skupina krásných vdaných záletnic, které postupně sledujeme při souloži s tajným milencem, aby následně vešel maskovaný vrah a pokaždé stejným způsobem je zabije. Detektiv tedy nemůže najít žádnou stopu. Trochu problematické je, že podezřelých není zase tolik. Z mužů vidíme hlavně detektiva, patologa, jeho pošahaného asistenta Rossiho, detektivova šéfa a pak milence obětí, ale jen dva manžely, přičemž Tranquilli je nejen manželem Incontrerové, ale i milencem Navarrové. No a pokud přemýšlíte, zůstane vám jen poměrně málo možných pachatelů. Já se tedy zaměřil na někoho jiného, koho jsem celý film podezíral, takže jsem se v tipování netrefil. Ale byla to, řekněme, jedna ze čtyř možností, které mě napadly.

Zase pokud oko divákovo rádo spočine na odhalených křivkách krásných žen, přičemž mu nevadí delší záběry na místa, která se moc neukazují, užije si tu dost. Každá z žen tu hraje jen epizodku, a většinou vlastně mají za úkol jen svléknout se a zemřít. Takže hned ze začátku rozřezané tělo blond modelky, potom nahá Femi Benussi (jejíž smrt na pláži je jednou z mála pamětihodných scén), dlouhá, v rozšířené verzi ještě protažená milostná scéna s Nieves Navarro, která odhaluje naprosto všechno až v takřka pornografickém provedení, pokocháme se i prsy Sylvy Koscinové a Kristy Nell. Jen Annabella Incontrera a kupodivu i Angela Covello (viz Torso) zůstaly zahalené. Zrovna postava Covellové vypadá část filmu poměrně důležitě a za půlkou z něj naprosto bez vysvětlení zmizí.

Film ani není nijak zvláště dobře natočen a říkal jsem si, že z mnohých scén by Argento či Martino vytřískali mnohem více. Pořádně zajímavý začal být až ke konci, kdy se pro komisaře případ stal osobním a Granger konečně dostal možnost hrát - a velice dobře. Právě závěr filmu, scéna na pláži a nekrofil Luciano Rossi budou asi jednou z mála věcí, které mi po skončení filmu zůstanou v hlavě. Nic víc. 6/10
PS. V USA byla dokonce vyrobena pornoverze s přistříhanými hardcore scénami.

a.k.a. So Sweet, So Dead, The Slasher is a Sex Maniac, Penetration
Režie: Roberto Bianchi Montero
Hrají: Farley Granger, Sylva Koscina, Silvano Tranquilli, Chris Avram, Nieves Navarro, Femi Benussi, Krista Nell, Annabella Incontrera, Angela Covello, Fabrizio Moresco, Luciano Rossi, Ivano Staccioli, Jessica Dublin, Benito Stefanelli
Hudba: Giorgio Gaslini
Produkce: Variety Distribution
Itálie 1972