ERA SAM WALLASH!... LO CHIAMAVANO... E COSI SIA (1971)

 

Když jsem poprvé viděl spaghetti western od Demofila Fidaniho, byl jsem zděšen, zatímco teď si jejich nablblost užívám, o to víc, když najdu film, ve kterém se 65 minut z 85 jen nejezdí na koni napříč stále tou samou pískovnou. To je naštěstí případ i filmu, který se jmenuje Era Sam Wallach... lo chiamavano... e cosi sia, ale říkali mu taky Savage Guns.

Robert Woods je tu zas, znovu jako mstitel, znova je mu úplně jedno, jestli je divákům sympatický, ale zatímco El Puro byl ochlasta, který vzal pistoli do ruky, když už nebylo zbytí, Sam Wallash střílí od začátku, když mu hned několik lidí postupně věnuje pistoli, neomylně a šestnáctkrát po sobě bez přebití. Taky má po kapsách tisícovky dolarů a je schopen si vycucat z prstu cokoli, co potřebuje, od pastí na padouchy až po těžké zbraně. Bohužel má také fobii z klapajících dveří! Což je asi to nejvtipnější, co se dá u Fidaniho vidět, kromě Kinskiho žeroucího jablko a Gordona Mitchella hrajícího karty se svým odrazem v zrcadle.

Banda vedená Dinem Stranem a Benitem Pacificem, kteří u Fidaniho hráli ve všem pod obvyklými pseudonymy Dean Stratford a Dennis Colt, na začátku postřílí osazenstvo hospody. Jenom Robert Woods přežije a vydá se ve stopách Strana coby padoucha jménem Mash Flannagan. Brzy zjistíme, že Strano se maskuje jako boháč Donovan v jednom městě, kde ovládá i sázky na zápasy a má milenku Simonettu Vitelli. Jenže každý vlastně ví, že Donovan je Mash Flanagan. Bandité připravují různé akce, na což najímají lidi. No a jednou jim tak přijdou tři psanci, kteří se jmenují Peter Martell, Gordon Mitchell a Lincoln Tate, a hrají je Peter Martell, Gordon Mitchell a Lincoln Tate. Nikdo z nich neřekne ani slovo, jsou představeni jako důležité postavy, a do konce filmu už se potom neobjeví.

Simonetta Vitelli tu vypadá asi nejlépe, co kdy ve Fidaniho filmech vypadala, silný make up zvýrazňuje její krásné oči, silonky její nohy a korzet její poprsí a pozadí, a dokonce tu i hraje lépe než jindy. A její postava je docela vtipná a kromě typických Fidaniho blbostí, špatných akčních scén s přehnanou choreografií (dočkáme se i zpomalené salonní bitky mezi naprosto náhodnými lidmi) a Woodsových záchvatů mě dost bavila i ona. Záporná strana je tentokrát slabší, Strano i Pacifico jsou spíš v pozadí a nejvíc je vidět ze všech padouchů druhý pobočník, který moc neosloví. Chtělo to Mitchella na větší roli. Aspoň je tu ale Woods, jednoznačně (nebo snad spolu s Fabiem Testim) nejlepší Fidaniho protagonista, i když se tu vlastně ani hrát nesnaží.

Jinak tu sice je všechno, co od Fidaniho čekáme, ale většina děje se odehrává ve městě, takže jezdění pískovnou je minimum a děj se natahuje spíš zbytečnými odbočkami, které ale nenudí. Goriho hudba je tradičně mimo, Villova kamera prakticky celá zoomová nebo braná z ruky. Z Fidaniho je tohle asi zatím "nejlepší" - v dobrém i špatném slova smyslu. 6,5/10

a.k.a. Savage Guns, His Name Was Sam Walbash, But They Call Him Amen, His Name Was Sam Wallash, But They Call Him Amen

Režie: Demofilo Fidani

Hrají: Robert Woods, Dino Strano, Benito Pacifico, Simonetta Vitelli, Amerigo Castrighella, Lincoln Tate, Gordon Mitchell, Peter Martell

Hudba: Lallo Gori

Itálie 1971

EL PURO (1969)

Nejkultovnější spaghetti western od béčkaře Edoarda Mulargii. Nejkultovnější proto, že dlouho nešel sehnat, a když už, tak ve velmi osekaných kopiích, ti, kteří ho viděli, o něm mluvili a psali tak, jako by šlo o velmi nevšední záležitost. Až loni vyšel na Blu ray u Arrow Films, a i tam je poznat, že plná, 108 minut dlouhá verze, je složena z několika zdrojů. Díval jsem se na italský dabing, a i tam film několikrát přeskočil do španělštiny.

Nicméně řekl bych, že je to film, který měl potenciál a docela dobrý nápad, ale úplně neví, co s ním, a ač tu měl Mulargia zjevně vyšší rozpočet než předtím u filmů, které točil s producentem Vincenzem Musolinem, zase ten rozpočet nebyl tak vysoký, aby film nějak lépe vypadal. Zjevně museli tvůrci využívat odlehlejší části městečka ve studiu Elios, a dokonce tu uvidíme ohradu, která mi připadá, že byla přímo ohraničením filmové kulisy. Kvůli omezeným lokacím jsem pak měl dojem, že se film celou dobu odehrává v jednom městečku, ačkoli pak se ukázalo, že jsou dvě - a dokonce dvě různé postavy si byly tak podobné, že jsem je pokládal za jednu!

Děj je jednoduchý a na skoro dvě hodiny úplně neopodstatněný, že bych se ale nějak výrazněji nudil, to říct nemůžu. El Puro je obávaný pistolník, který pověsil kolty na hřebík a skrývá se v malém městě, kde ho všichni mají jen za obyčejného ožralu. Z vězení zatím uteče pětice nebezpečných zločinců, kteří se rozhodnou slavného El Pura najít a vyřídit a dostat za něj odměnu 10 000 dolarů.

No a vzhledem k tomu, že El Puro celou první půlku jenom chlastá, je větší zábava s lupiči, kteří si třeba vtipným způsobem opatří nové šaty a zbraně, nebo se usadí kde jinde než v opuštěném kostele. Nejsilnější, nejkultovnější a nejkontroverznější scéna je pak také s nimi - Aldo Berti umlátí k smrti prostitutku a nadšený šéf ho za to políbí. Druhá polovina, která pak stojí na El Purovi, jenž je donucen vystřízlivět a vzít zase do ruky zbraně, je tak o dost slabší a natahovanější, než první, a některé pasáže mi připadají nedokončené.

Díky ale bohu za to, že hlavní roli ještě nehraje Anthony Steffen, ale máme tu Roberta Woodse, kterému sice bylo vždycky úplně jedno, jestli je vůbec divákům sympatický, ale nehraje špatně. Pětice padouchů je zábavná a zajímavá - hlavního lotra Gypsyho hraje mně neznámý Marc Fiorini, jeho pobočníka Aldo Berti, objeví se tu i Mario Brega, Maurizio Bonuglia a i neznámý Fabrizio Gianni zaujme. Jinak tu ale moc dalších herců není. Hodnou holku ze saloonu hraje Rosalba Neri, její nesympatickou kolegyni Mariangela Giordano, která se mi tady snad líbila i víc. A právě ta se mi pletla s holkou ze saloonu z jiného města, kterou hraje Lisa Seagram. Hudba je od Alessandra Alessandroniho a vykrádá Morriconeho, kde jen může, což ale znamená, že se dá dobře poslouchat.

Jak píšu nahoře, potenciál to mělo, ale zpracování dost pokulhává. Pár dobrých scén, ale jinak spíš průměr. 6,5/10

a.k.a. La taglia e tua... l'uomo ammazzo io!

Režie: Edoardo Mulargia

Hrají: Robert Woods, Marc Fiorini, Rosalba Neri, Mariangela Giordano, Gustavo Re, Maurizio Bonuglia, Mario Brega, Fabrizio Gianni, César Ojinaga, Attilio Dottesio, Giusva Fioravanti, Emilio Zago, Lisa Seagram

Hudba: Alessandro Alessandroni
Produkce: Variety Distribution

Itálie / Španělsko 1969

SPAGVEMBER 2024

Listopad je tu, špaget čas.

1. Django (1966) /1.11./

A začít klasikou se vždycky vyplatí.

2. Pistole pro Ringa (1965) /3.11./

Viděno s překrývacím dabingem TV Premiéra, což bylo hrozný, ale pravda je, že v angličtině mi ten film nikdy nepřipadal tak vtipnej. Docela překvapení.

3. Ringo se vrací (1965) /3.11./

Dva odlišné filmy od stejného týmu. Stejní herci v úplně jiných rolích. Tenhle je z těch dvou jednoznačně lepší.

4. Companeros (1970) /4.11./

Vamos a matar, companeros!! Od Corbucciho můj nejoblíbenější, vylepšená verze Žoldnéře po událostech jara 1968 a zhlédnutí Divoké bandy. Hned několik scén si z ní dost půjčuje.

5. Boot Hill (1969) /5.11./

Spencer s Hillem jsou jistota, ale tomuhle filmu strašně ubližuje nevyrovnaný, zřejmě narychlo psaný scénář, s pár skvělými scénami, pár hroznými, a celkově nedržící pohromadě. Přitom potenciál tu byl.

6. Město bastardů (1971) /6.11./

Článek bude.

7. Johnny Yuma (1967) /8.11./

Tohle jsem si asi opakovat nemusel. Engelbert Humperdinck s nejotravnějším poskokem vůbec proti dřevěnému gentlemanovi a překvapivě opravdu brutálním padouchům, kteří umlátí dítě k smrti. To už jsem si nepamatoval a nečekal to, stejně jako incestní vztah mezi hlavním padouchem a jeho sestrou. Rosalba Neri ❤

8. El Puro (1969) /9.11./

Článek bude.

9. Savage Guns (1971) /9.11./

Článek bude.

10. Taste of Killing (1966) /11.11./

Kdysi dávno jsem to bral asi moc tradičně a doslovně. Příběh, ve kterém není kladná a záporná strana, protože obránci zlata se chovají jako úplně stejné svině jako jeho dobyvatelé. Za George Martina aspoň pláče žena a dítě, kdo by plakal za Craiga Hilla, když jemu samotnému nezáleží na nikom? Napodruhé výrazně lepší dojem.

11. Pohřběte je hluboko (1968) /13.11./

Bože to je nuda. A nastříhané kusy Taste of Killing a dalších filmů do toho vůbec nepomáhají. Viděno z originální VHS od Davaye, takže většinu rolí mluví četnická pátrací stanice Brno.

12. Armáda pěti mužů (1969) /14.11./

Má to svoje mouchy, ale zejména díky Morriconemu to stojí opakovaně za vidění. Peter Graves mi tam ale nějak moc nesedí, zatímco James Daly zapadá docela dobře. Střídání italských a španělských lokací je občas hodně divoké.

13. I Want Him Dead (1968) /15.11./

Narozdíl od Taste of Killing, tohle se v mých očích nijak neposunulo. Natočené je to moc pěkně, ale děj je tak stupidní, až je to iritující, stejně jako přehrávání béčkových herců a kaskadérů v pro ně příliš důležitých rolích. Každopádně zkusím s Craigem Hillem zkouknout i něco, co jsem ještě neviděl, ať mám lepší možnost porovnat.

14. No Graves on Boot Hill (1968) /16.11./

Článek bude...

15. Mé jméno je Nikdo (1973) /16.11./

Trochu jsem si potřeboval spravit náladu klasikou, což se povedlo. Zajímavé je, že v italské verzi se divák z titulků vůbec nedoví, že ve filmu je i R. G. Armstrong, Geoffrey Lewis, Leo Gordon nebo Steve Kanaly.

 

16. Trumfové eso (1968) /22.11./

Pár dní nebyla vůbec energie ani čas, takže snad to teď aspoň trošku doženu.  

17. Hodný, zlý a ošklivý (1966) /23.11./

Proč ne trochu změny, takže Trumfové eso i GBU jsem si teď pustil z VHS kopií - tedy v případě Esa nahrávku z ČT z doby před dvaceti lety, GBU z ripu z originální VHS. On tomu ten ořez zas tak moc nakonec neubírá, ale příště samozřejmě zase pěkně kvalitní, neořezaná a nedabovaná verze.

18. The Dirty Fifteen (1967) /23.11./

Článek bude.

Tak letos jen 18. Vypadl jsem z toho a víc nedávám. I to je ale docela dost. Hrdiny letošního speciálu byli jednoznačně Craig Hill (5 filmů, z toho dva nové), Bud Spencer (3 filmy), Terence Hill (také 3 filmy) a Robert Woods (2 nové filmy). Co mě mrzí, je, že jsem nakonec nezařadil víc Lee Van Cleefa, který letos byl jen v Hodném, zlém a ošklivém, nedošlo na zopakování Kapes plných dynamitu a Run, man, run z pěkných kopií z Blu Ray, nedal jsem filmy, které jsem loni odložil, jako třeba Corbucciho Křiváci, které jsem naposledy viděl někdy v roce 2010.

ZLATÝ KOLT 2024

Nejlepší film: Hodný, zlý a ošklivý

Nominace: Companeros, Ringo se vrací, Mé jméno je Nikdo, Trumfové eso

 

Nejlepší režie: Sergio Leone (Hodný, zlý a ošklivý)

 Nominace: Sergio Corbucci (Companeros), Giuseppe Colizzi (Trumfové eso), Duccio Tessari (Ringo se vrací), Tonino Valerii (Mé jméno je Nikdo)

 

Nejlepší herec v hlavní roli: Terence Hill (Mé jméno je Nikdo)

Nominace: Eli Wallach (Trumfové eso), Franco Nero (Companeros), Clint Eastwood (Hodný, zlý a ošklivý), Henry Fonda (Mé jméno je Nikdo)

 

Nejlepší herečka v hlavní roli: Rosalba Neri (Johnny Yuma)

Nominace: Nieves Navarro (Ringo se vrací), Stella Stevens (Město bastardů), Simonetta Vitelli (Savage Guns)

 

Nejlepší herec ve vedlejší roli: Eli Wallach (Hodný, zlý a ošklivý)

Nominace: Telly Savalas (Město bastardů), Bud Spencer (Trumfové eso), Lee Van Cleef (Hodný, zlý a ošklivý), Jack Palance (Companeros)

 

Nejlepší hudba: Ennio Morricone (Hodný, zlý a ošklivý)

Nominace: Luis Bacalov (Django), Nico Fidenco (Taste of Killing), Carlo Rustichelli (Trumfové eso), Ennio Morricone (za vše ostatní, zejména Mé jméno je Nikdo, Armádu pěti mužů, Ringo se vrací a Companeros)

Nejlepší přestřelka: Django vs 48 mužů (Django)

Nejlepší souboj: je nutné se ptát?

Nejlepší bitka: Ringo vs Paco Fuentes (Ringo se vrací) 

Nejlepší půlvoják: Shorty (Hodný, zlý a ošklivý)

Nejlepší kolt: skládačka z obchodu (Hodný, zlý a ošklivý)

Nejlepší drtič jablek: Bud Spencer (Trumfové eso)

Nejlepší tučňák: Franco Nero (Companeros)

Nejlepší nohy v punčochách: Simonetta Vitelli (Savage Guns)

Nejlepší nákup: padouši ve filmu El Puro

Nejlepší minirole, zpětně považovaná za velký part: Kevin McCarthy (Trumfové eso)

SETTE PISTOLE PER I MACGREGOR (1966)

Ať žije whisky, ať žije Skotsko!
Další z těch spaghetti westernů, které si neumějí vybrat, jestli jsou bláznivou komedií, nebo vážným špageťákem. Jak je na scéně titulní bláznivá partička sedmi skotských bratrů, o humor není nouze. Pravda, lidový a laciný humor, ale humor to je. Jak je na scéně banda vedená Santillanou, kterého kupodivu nehraje Fernando Sancho, ale Leo Anchóriz, můžeme se dočkat brutálního násilí. Sancho, přestože hraje jen člena bandy, se ale chová, jako by šéfem byl on, avšak žádný konflikt se Santillanou se nekoná. A to vám mám taky za zlé, milí scenáristi. Proč obyčejného člena bandy oslovovat excelence, proč má svého sluhu a nosí lepší hadry než šéf, a ten to trpí?

Jinak když už jsme u Fernanda Sancha, ve scéně s vlakem málem přišel o život. Ve filmu je vidět, jak na poslední chvíli na střeše vlaku uhne před sloupkem mostu.

Hlanvího z bratrů hraje Robert Woods, zde uvedený jen jako Wood, ale chvíli trvá, než se z bratrů jakožto nepřehledné masy vyčlení pár vyčnívajících bratří. Takže kromě Woodse coby jejich vůdse... ehm, vůdce je asi nejvýraznější Nazzareno Zamperla s harmonikou a Alberto Dell'Acqua (uvedený jako Albert Waterman!) jako nejmladší z bratrů. A pak je tu bratr, který se, dost marně, zamiluje do dívky ve městě. Další dva bratři jsou křoví, a poslední, kněz, je hned na začátku ponechán zraněný doma, takže se ve zbytku filmu neobjevuje!

Woodse tu narezavěli, aby vypadal jako Skot, a celkově se z něj snažili udělat dvojníka Clinta Eastwooda. Dokonce v jedné scéně nosí velice podobné pončo! Jinak Woods je tu nezajímavý a toporný, stejně jako hlavní hrdinka, hraná producentovou manželkou Agatou Flori. Woods odmítl hrát v pokračování, pokud v něm měla být ona - a producent se místo hvězdy rozhodl pro svou ženu. Čímž asi zachránil svoje manželství, ale asi moc nepomohl filmu.

Jinak díky španělsko-italské koprodukci film vůbec nevypadá marně, kameramanem byl Ulloa, takže technicky v pořádku, jen ten scénář je prostě pitomý. Sice se pořád něco děje, ale ve výsledku to není moc zajímavé. Víme, že se nikomu z bratrů nic nemůže stát, a zlo bude potrestáno. Kdo tedy drží pozornost diváka, je jednoznačně Ennio Morricone, jehož soundtrack je opět naprosto sedící a přesný. Jinak, on jediný z tvůrců zůstal v titulcích bez poangličtění jména. 6/10

a.k.a. Seven Guns for the MacGregors
Režie: Franco Giraldi
Hrají: Robert Woods, Agata Flori, Leo Anchóriz, Fernando Sancho, Manuel Zarzo, Nazzareno Zamperla, Alberto Dell'Acqua, Perla Cristal, Paolo Magalotti, Julio Perez Tabernero, George Rigaud, Ana Maria Noé, Margareta Horowitz, Francisco Tensi, Saturno Cerra, Cris Huerta, Antonio Molino Rojo, Victor Israel, Antonio Iranzo
Scénář: Fernando di Leo, Vincenzo dell'Aquila, David Moreno, Duccio Tessari
Hudba: Ennio Morricone
Produkce: Jolly Film, U.N.I.D.I.S.
Itálie/Španělsko 1966

SPAGVEMBER 2020

Hororový speciál jsem letos zakončil už po osmi filmech, oproti loňsku jsem na horory moc neměl náladu. Uvidíme, jestli zvládnu aspoň těch deset spaghetti westernů během listopadu, jak jsem si je sveřepě naplánoval už loni, předloni a asi i rok předtím. A nikdy jsem to k desítce nedopracoval - loni jich bylo pět, předloni tři, v roce 2017 pět. Takže buď se to letos povede, nebo budete opět svědky selhání mého snažení v dodržování plánů. Inu, plány jsou hezká věc a život druhá.

Pokud byste se chtěli zapojit a nevěděli, kde najít filmy, mnohé jsou i online. Třeba na tomto kanále: Grjngo.  

A sem budu psát, co jsem viděl. Na nové kousky přibudou tradiční recenze.

Na začátek jsem si vybral film, který jsem nikdy v životě neviděl.

1. Tenkrát na Západě (1968)
A lepší začátek jsem si nemohl přát!

2. Arriva Sabata (1970)
Článek bude.

3. The Stranger Returns (1967)
Klasika.

4. Dny hněvu (1967)
Viděno po letech. Scénář není nic moc, splácává několik věcí dohromady (co ty kraviny o bouchačce Doca Hollidaye?), Scott se proti Talbymu otočí hrozně rychle a s nepřesvědčivou motivací. Ale i když je Gemma ve svém nejprotivnějším módu, Lee to drží, a od objevení Ala Mulocka to pěkně odsýpá.

5. Mimo zákon (1968)
Páteho listopadu a jsem v půlce svého plánu! Ale řekl jsem si, proč to nezkusit. Opravdu zkusit dát spaghetti western každý den. Klidně věci, které jsem už dávno chtěl zopakovat. Zatí mi to drží, jsem na home office a nikam se nedá chodit, takže času je celkem dost a chuť zatím taky.
Mimo zákon je v plné verzi celkem dobrý western, i když banda zlosynů se chová dementně, stejně tak obyvatelé městečka na konci filmu, kdy je prostě bylo potřeba všechny vystřílet. Lee v trochu netypické roli je skvělý, Lionel Stander jde až na to, jak zahrál svoji smrt, která vypadá spíš jako epileptický záchvat. Film je pomalejší, občas trochu moc, ale proměna Cleefovy postavy je díky tomu věrohodná. A Sabato mě tu kupodivu neštval zdaleka tolik jako Gemma včera, možná i proto, že oproti sestříhané verzi je v plné díky spoustě scén, v kterých není, více v pozadí.

6. Pro pár dolarů navíc (1965)
Jeden den jsem neměl čas, ale pokračuju a s těmi nejlepšími - zvláště s Lee Van Cleefem.

7. Muž proti muži (1967)

LVC FTW! 

 

8. Sentenza di morte (1968)

Včera jsem kvůli celkové únavě vynechal, a dneska jsem se taky nemohl soustředit. Moc práce, moc jiných starostí. Snad to zítra bude lepší.

9. Sette pistole per i MacGregor (1966)

Další dva dny jsem kvůli pracovní i jiné vytíženosti promeškal. (Ano, už i já mám čip v mozku. Covid ne.) Chtěl jsem něco, co jsem ještě neviděl, původně jsem si pustil His Name Was Holy Ghost s Garkem, ale zjistil jsem, že anglická stopa je v tak otřesné kvalitě, že tomu filmu vůbec nerozumím. Takže nakonec jsem zakotvil u tohohle. Článek bude.

10. Bůh odpouští, já ne! (1967)

Už jsem od začátku měsíce vynechal čtyři dny, ale jedu dál a už jsem opravdu zarovnal těch deset! Původně jsem si teda pustil pokračování MacGregorů, ale to bylo tak nevtipné, že jsem to vypnul po deseti minutách, a dal si místo toho jeden z nejtemnšjších, nejnásilnějších a nejkrvavětších špageťáků vůbec, který naše stanice běžně vysílají v odpoledních hodinách.

11. Velké ticho (1968)

Abych to zpoždění aspoň trochu dohnal, mrknul jsem dneska ještě na jeden. Měl jsem v plánu víc, ale uznejte, po tomhle už to nejde... 

12. Ringo se vrací (1965)

Prima věc, vrátit se k tomu, co jsem dávno neviděl, ale bylo to to, co mě k žánru přitáhlo a udrželo u něj. Nejlepší gemmovka, v HD kvalitě obraz přímo hypnotizuje.

13. Mrtví jezdci (1971)

Kdysi můj první dokončený překlad, načež film poměrně záhy vyšel na DVD. Občas trochu moc vztahové drama na úkor westernu, Charo Lopez je sice krásná, ale i tak od westernu čekám něco zdaleka jiného, než kozy, ale naštěstí žádné pokusy o humor a nakonec o sebe všechno dobře zapadá. Škoda, že Fabio Testi těch westernů natočil tak málo. 

 

14. The Road to Fort Alamo (1964)

Článek bude.

15. God in Heaven, Arizona on Earth (1972)

Článek bude.

16. Django, Kill! If You Live, Shoot! (1967)

Na bizarnost už jsem byl připravený, ale jaká je to nuda, to už jsem si nepamatoval. Přitom děj není úplně k zahození a některé scény jsou dobré. Camardiel je lepší jako zloduch než jako ožralý komický parťák hrdiny.

17. Ballata per un pistolero (1967)

Článek bude.

18. Boot Hill (1969)

Čím víckrát ten film vidím, tím víc ho mám rád, nebo spíš tím méně ho mám nerad. Viděl jsem ho asi tak desetkrát... Každopádně Hill a Spencer jen jako hostující hvězdy. Ze závěrečné přestřelky i v tom nejdelším sestřihu pořád něco chybí.

19. Django the Bastard (1969)

Zpomaluju, ale pořád jedu! 

 

20. To zvládnem, amigo! (1972)

Napůl zapomenutá spencerovka, a jistě právem. Vlastně by mi do ní i líp seděl třeba Gemma. 

21. Armáda pěti mužů (1969)

Mám pět dní zpoždění, ale dotáhl jsem to na dvacítku! Ale je fakt, že už to jde docela ztuha. Nejsem si jist, jestli se mi podaří do konce měsíce vidět aspoň pět dalších filmů. Z toho nejlepšího už jsem vybral, co se dalo, a dlouho jsem to neviděl, a když sahám do spodnějších regálů, už to napodruhé nebývá ono. A novinky mě mnohdy spíš zklamou. Mám udělat tu chybu, že bych se podíval na nějaký výškrabek ze dna? To bývá něco, co mě většinou na dlouho totálně odradí... Jinak Armáda pořád stejně dobrá.

22. Mannaja (1977)

Rozhodně jeden z těch lepších špageťáků, akorát mě teď při sledování pořád někdo rušil... Jinak film, který mě vlastně od spaghetti přivedl i k dalším italským žánrovkám, styl Sergia Martina se mi natolik líbil, že jsem od něj chtěl vidět něco dalšího. Jenže jeho jediný další spaghetti western, Arizona Colt Returns, nebyl v té době k dostání pro mě, tak jsem vzal zavděk signorou Wardh.

23. Nato per uccidere (1967)

A na závěr ještě jeden poslední. Článek bude.

ZLATÝ KOLT 2020

Nejlepší film: Tenkrát na Západě

(nominace Pro pár dolarů navíc, Velké ticho, Muž proti muži, Ringo se vrací)

Nejlepší režie: Sergio Leone (Tenkrát na Západě)

(nominace Sergio Corbucci, Giulio Petroni, Giuseppe Colizzi, Sergio Martino)

Nejlepší herec v hlavní roli: Lee Van Cleef (Pro pár dolarů navíc)

(nominace Henry Fonda, Klaus Kinski, Clint Eastwood, Giuliano Gemma)

Nejlepší herečka v hlavní roli: Claudia Cardinale (Tenkrát na Západě)

(nominace Rada Rassimov, Vonetta McGee, Femi Benussi, Charo Lopez)

Nejlepší herec ve vedlejší roli: Lionel Stander (Tenkrát na Západě)

(nominace Frank Wolff, John Steiner, Luigi Pistilli, Luciano Rossi)

Nejlepší herečka ve vedlejší roli: Nieves Navarro (Ringo se vrací)

(nominace Eleonora Brown, Martine Brochard)

Nejlepší hudba: Ennio Morricone (Tenkrát na Západě)

(nominace Bruno Nicolai, Luis Bacalov, Stelvio Cipriani, Guido a Maurizio De Angelisové)

Nejlepší souboj: Tenkrát na Západě

Nejlepší přestřelka: závěr v městečku (Pro pár dolarů navíc)

Nejlepší pončo: Clint Eastwood

Nejlepší němá role: Jean-Louis Trintignant (Velké ticho)

Nejlepší dvojice: Terence Hill a Bud Spencer (Bůh odpouští, já ne!)

Nejlepší padouch: Frank (Tenkrát na Západě)

Nejpřekvapivější oholení: Bud Spencer (Mimo zákon)

Nejkrvavější scéna: operace (Django Kill)

MACHINE GUN KILLERS (1968)

Tak nakonec se přidám do té skupiny, které se film spíše líbí. Není to nic extra, a když už se film jmenuje Gatling Gun, mohlo v něm být více kulometu. Vlastně nejvíc ze všeho je to další westernová bondovka se zamotaným příběhem, kde ústřední hrdina nemůže věřit nikomu a jde z akce do akce.

Problém trochu je, že Robert Woods je celkem nesympatický, stejně jako většina postav s výjimkou hlavního padoucha! Ano, jediná postava, která v člověku probudí sympatie, je John Ireland jako bandita míšenec, který skutečně miluje majitelku salonu, která ho však z rasových důvodů odmítá. Proti tomu Woodsovi asi máme fandit jen kvůli falešnému obvinění, jinak filmem prochází s jedním zarputilým výrazem, všem kolem lže, a i když dostane do postele snad každou ženu ve filmu (kde jich moc není), vidíme až to, co se děje, když odchází, protože uvěřit, že mu ženy padají samy k nohám, je poměrně těžké.

Jak je Ireland nejsympatičtější postavou, tak nehraje nijak dobře. Ale celkově herecké výkony jsou tu slabé. Režisér se soustředil hlavně na akci a zamotaný příběh, který film dost zachraňuje. Nemá to skoro hluché místo. Vždy se něco děje. Kdyby se to dělo kolem někoho sympatičtějšího, možná by to bylo přímo skvělé.

Jinak tady potkáme spoustu starých známých. Ida Galli v menší nejednoznačné roli, Robert Camardiel opět jako lehce komický (ale ne otravný) poskok, George Rigaud jako nafrněný boháč, Gérard Herter jako ještě nafrněnější boháč, mihne se tu i Rada Rassimov. Zajímavostí je herec hrající severního plukovníka, který vypadá jako Jiří Holý s blond parukou.

Hudba Piera Piccioniho je hodně podobná Sartanovi, hammondky, jazz, ale překvapivě mi sem celkem seděla a nerušila mě tolik, jako právě u Sartany.

Po Erlově článku jsem čekal, že se mi film líbit nebude. Jak píšu, není to nic extra, ale vidět se to rozhodně dalo  a z Bianchiniho westernů je to rozhodně nejlepší. Woods je sice nesympatický, ale není to takový ocas jako Dean Reed, příběh s jižními špiony je tu mnohem lepší než v I Want Him Dead, a Wayde Preston sice byl z Bianchiniho hrdinů nejsympatičtější, ale tomu filmu scházel scénář i prachy. Sice taky nechápu, co to dělá v Tarantinově Top 20, ale nakonec proč ne. Asi si pamatuje jen scénu s vyndaváním kulky z prostřelené ruky. 7/10

a.k.a. Quel caldo maledetto giorno di fuoco, Gatling Gun, Kulomet zabiják
Režie: Paolo Bianchini
Hrají: Robert Woods, John Ireland, Ida Galli, Roberto Camardiel, George Rigaud, Gérard Herter, Tom Felleghy, Claudie Lange, Rada Rassimov, Tiziano Cortini, Claudio Ruffini, Furio Meniconi
Hudba: Piero Piccioni
Produkce: Fida Cinematografica
Itálie / Španělsko 1968