THE SHOW WITH NO NAME - EPIZODA XLII - SICILSKÝ KLAN

Slavný film s legendami francouzské kinematografie, který rozebereme, probereme a zhodnotíme. Dozvíte se, proč pořád zní ve filmu brumle a proč existuje více českých dabingů. Mimo to se na úvod dozvíte i něco o slovanské mytologii a každý představí svou top 3 počítačových her z doby, kdy jsme ještě hráli.

LE DEUXIÈME SOUFFLE (1966)

Poslední černobílý Melvillův film je adaptací knihy José Giovanniho, který napsal i scénář. Tudíž dostaneme prakticky všechno, co od Giovanniho čekáme - hlavní postava je kriminálník a vrah, ale proti mnohem prohnilejší policii a nespravedlivému systému mu musíme držet palce, mnohem silnější než cokoli je kód mezi zločinci, kdy největším hříchem je podrazit svoje parťáky a práskat policii.

Gustave Minda (Lino Ventura) uteče z vězení a chystá se na útěk z Francie. Najde svou starou lásku Manouche, majitelku lokálu, která, spolu s věrným služebníkem Albanem, mu pomáhá se ukrývat. Manouche je ale uprostřed války gangů a stane se terčem vyděračů vedených Jo Riccim (Marcel Bozzuffi). Hlavou gangu je ale jeho bratr Paul (Raymond Pellegrin), který plánuje velkou akci, na niž potřebuje zkušeného střelce. A Minda nutně potřebuje peníze na útěk.

První cca hodina a půl nemá moc šťávu, když vynecháme úvodní útěk z vězení a několik kratších scén. Většinou se jen mluví, mluví, mluví, což po Samurajovi byl dost nezvyk. Navíc vše se točí kolem černobíle "kladných" postav Manouche a Albana, který není nudný jen díky tomu, že ho hraje Michel Constantin. Vyznat se v komplotu a vztazích mezi Pellegrinem a Bozzuffim taky nebylo nijak snadné, zvláště kvůli nedobře přeloženým titulkům. A do toho se tu pohybuje ještě slizčí policajt v podání Paula Meurisse, opět jeden z těch, který sice jde po nebezpečných kriminálnících, ale používá tak zákeřné metody, že nezbývá než držet palce těm zlým a poldovi přát kulku do čela. 

Druhá polovina (a předpokládám, že byla v kinech oddělena přestávkou) je ale skoro bez výhrad. Dojde k loupeži a po ní se vše zamotá a vztahy se vyhrotí. Přestane se jen žvanit a začne se jednat, Manouche skoro zmizí z dění, vrátí se Bozzuffi a v roli dalšího, tentokrát tupého a brutálního policisty se objeví Paul Frankeur. Všechno ale stojí na fantastickém Venturovi, který toho nemusí moc dělat, ale stačí mu být a vše vyjádří pohledem.

S čím mám u tohoto filmu, kromě poměrně nezajímavé první části, jsou právě postavy zejména Manouche a profesionála Orloffa. Jsou moc kladní, u Manouche od začátku čekáme, že bude femme fatale, ale není, sotva se s Venturou setká, je mu nadobro oddána, a scénář ji ani nestaví do situace, kdy by musela volit mezi svou a Venturovou svobodou. Orloff je pak ze začátku zajímavě působící postava, která je ale naprosto nerealistická, Mindu nezná, přesto mu slepě důvěřuje a hájí ho před Bozzuffim a jeho parťáky. 

Vizuálně mi to také nepřišlo tak přesvědčivé jako Melvillovy pozdější barevné filmy - pár hezkých záběrů, ale jinak to vypadá spíš jako běžná kriminálka své doby. Co filmu dost ubližuje je střih s věčnými zatmívačkami, stíračkami a spoustou nevhodných jump cutů. Hudba taky není nic moc.

Ale šlo to. Ventura, Meurisse, Frankeur, Pellegrin, Bozzuffi, Constantin, všichni v jednom filmu a nezklamou. 7/10 

a.k.a. Druhý dech, Second Wind

Režie: Jean-Pierre Melville

Hrají: Lino Ventura, Paul Meurisse, Raymond Pellegrin, Christine Fabrega, Marcel Bozzuffi, Paul Frankeur, Michel Constantin, Jean Négroni, Pierre Zimmer

Hudba: Bernard Gérard

Scénář: José Giovanni
Produkce: S.N. Prodis

Francie 1966

NE NOUS FACHONS PAS (1966)

Lino Ventura, Michel Constantin a Jean Lefebvre jako komediální trojka! Bohužel, mohli dostat lepší film.

Ventura býval gangster (nečekaně), ale se zločinem skončil a nyní poctivě podniká. Jenže minulost ho dožene v podobě dvou bývalých parťáků, kteří potřebují pomoc s útěkem do Itálie. Bezva začátek pro thriller, ale tohle je komedie. Takže parťáci (z nichž jeden je André Pousse z komandatury) hned zmizí a nechají Venturovi jako splátku, že může vymáhat jejich dluh od jistého Leonarda. Ventura se spojí se starým kamarádem Constantinem, nyní úspěšným restauratérem, a pak se vydá vymáhat peníze z Leonarda. Bezva začátek pro thriller... Jenže tohle je komedie. Leonardem je právě Lefebvre, a jak se k němu Ventura dostane, v podstatě nedopatřením zabije člověka, který se v tu samou chvíli snažil Lefebvra zabít. Bezva začátek pro thriller... ale tohle je komedie.

Děj už se pak naštěstí tolik nezamotává. Zoufalí Ventura s Constantinem mají na krku pablba, kterého se snaží zlikvidovat anglická banda. A protože jsou šedesátá léta, šéfem je bondovský gentleman a má kolem sebe partičku mods hrajících bigbít a jezdících na mopedech. Ventura se s padouchem snaží dohodnout, ale ten je odhodlán Lefebvra a nyní i Venturu a Constantina zabít. Takže neustále čelí novým útokům a prchají.

To je první půlka, která rychle odsýpá, a až na dost debilní zápletku je vtipná právě díky trojici cholerický Ventura, snažící se za každou cenu zůstat v klidu, rýpavý vtipálek Constantin a neustále fackovaný Lefebvre. Díky nim třem film baví a zvláště jejich dialogy je radost sledovat. Akční scény jsou dost přehnané a ta anglická banda je jak ti tři kytaristi ze Starců na chmelu.

 

Jenže v půlce Ventura odjede vlastně do jiného filmu, kde je děj o dost pomalejší a kraluje v něm femme fatale Mireille Darc. A zase, zápletka, kdy se tři psanci skrývají na statku, jeden je rozhádaný manžel paničky, která se mu snaží mstít a tak balí druhého, a třetí by si rád vrznul, by mohl být výborný thriller. Jenže pak přijde doslova explozivní konec, na kterém je velmi dobře vidět, že Lautner a Audiard neměli tušení, jak to celé spojit dohromady a ukončit.

Filmů s Venturou z půlky šedesátek, které točil dohromady s Lautnerem, tu moc neběželo, takže je fajn, že tohle ČT nyní uvedla. Většinou ho na obrazovkách vídáme staršího. Dohromady s Constantinem a Lefebvrem tvoří skvělé trio, které by perfektně fungovalo i v daleko lepším filmu, který není poskládán ze dvou námětů dohromady. 7/10

a.k.a. My se nehněváme, Zachovejme klid

Režie: Georges Lautner

Hrají: Lino Ventura, Mireille Darc, Jean Lefebvre, Michel Constantin, France Rumilly, André Pousse, Jean Panisse, Robert Dalban

Hudba: Bernard Gérard
Produkce: Gaumont

Francie 1966

BADASSSS FUNKY WEEK část 2

Italské blaxploitation? No je to tak...

UOMINI DURI (1974)

Isaac Hayes se do dějin blaxploitation zapsal nejen hudbou k Shaftovi, ale i hlavní rolí v Truck Turnerovi. Ještě před tím si ale zahrál v italském pokusu rýžovat na úspěchu blaxploitation filmů v produkci Dina de Laurentiise. Kromě ryze amerického prostředí, hudby a několika herců tu není amerického ale zhola nic.

Dvě věci musím předeslat. První je, že se mi před sledováním rozbil telefon a byl jsem (hlavně kvůli budíku) dost nervózní, jestli se povede dát dohromady. Zadruhé, film je dostupný jen v otřesně vypadající kopii ze staré VHS, možná několikáté kopie. Netuším, proč tohle nevyšlo nikdy ve slušně vypadající verzi na DVD, nebo i na Blu Ray. 

Dalším překvapením je účast Lina Ventury v hlavní roli kněze mlátičky. Kdo ví, možná podepsal před Valachiho svědectvím de Laurentiisovi smlouvu na dva filmy. Každopádně díky bohu za něj, protože zbtek obsazení je poměrně marný. Hayes je tu ještě docela nevýrazný, evidentně za krátkou dobu k Truck Turnerovi udělal dost pokrok, Fred Williamson je tu hrozně málo a William Berger v roli nepříjemného policajta nemá prostor zaujmout (a myslím, že ho předabovali, a myslím, že i Williamsona. Ventura mluví s přízvukem, ale ne svým hlasem).

Příběh je taky celkem zívačka. Ventura vyšetřuje vraždu Italoameričana v Chicagu, aby zjistil, že je spojená s bankovní loupeží, kde zmizely prachy a nikdo neví, kdo je má. Kdo že to jde po prachách přes mrtvoly je snad každému jasné od první minuty, takže sledujeme nezábavné pachtění Ventury a Hayese od scény ke scéně, kde jde všechno přesně podle šablony. Vůbec mě nepřekvapilo, že scénář psali autoři pozdějšího Sicilského kříže s Moorem a Keachem, protože je to vlastně dost podobné. Mezi Venturou a Hayesem navíc moc nefunguje chemie hlavně kvůli topornosti nezkušeného Hayese, takže i vtipné scény, kdy Hayes Venturovi vyžehlí kalhoty a pak mu opeče vejce na žehličce (nemá na sporák) vyjdou naprázdno. Ale to je i věcí nezaujaté Tessariho režie.

Soundtrack je legendární, známe ho z Kill Billa 2, a převyšuje film o hodně. Na druhou stranu, aby totální shity vycházely v remasterovaných kopiích na Blu ray a tohle pořád kolovalo v nezřetelných rozmazaných VHSripech, to mi taky nesedí. 4/10

a.k.a. Tough Guys, Three Tough Guys

Režie: Duccio Tessari

Hrají: Lino Ventura, Isaas Hayes, Fred Williamson, Paula Kelly, William Berger, Jess Hahn,  Lorella de Luca, Nazzareno Zamperla, Guido Leontini, Jacques Herlin, Claudio Ruffini

Hudba: Isaac Hayes
Produkce: Titanus

Itálie / Francie / USA 1974

THE SHOW WITH NO NAME - EPIZODA XXI - VALACHIHO SVĚDECTVÍ

Mysleli jste, že už The Show With No Name nepřijde? Chyba lávky! Jsme zpět, a to skoro v plné síle, dokonce s posilou! Kuba se sice nemohl připojit, ale dodatečně přidal pár svých postřehů, zato máme nového hosta! Silně zajímavý, informativní podcast nejen o americké mafii začíná právě teď!

LE RAPACE (1968)

A je tu další Ventura, a tentokrát je to zapatovský western! Akorát se odehrává ještě dvacet let po revoluci, v roce 1938. Takže se tu jezdí auty, existují tu poloautomatické pušky a samopaly, ale jinak jako by se kdesi na jihu Mexika zastavil čas. A přichází sem tajemný cizinec, aby dostal revoluční úkol, ve skutečnosti však především dostává k ruce idealistického mladíka, kterého musí pořádně vyškolit.

Trochu je škoda, že film nemá vyloženě westernové prostředí, Ventura na západě by byl skvělej. I tak je to ale drama s westernovým půdorysem osamělého střelce, který spíše jedná než mluví. Děj není, jak jsme u Giovanniho už zvyklí, ani tak o politice, boji, či o akci, ale o chlapském přátelství a vztahu mezi dvěma hlavními postavami. Takže zatímco spousta diváků čekala prvoplánový akčňák, a byla zklamána, že k němu nedochází, já se zaujetím sledoval vývoj vztahu mezi Venturou a mladíkem, který se má stát novým vůdcem lidu. Jenže ten film má několik ale. Kromě Ventury nejsou jiné postavy moc zajímavé, a pokud jsou, jsou upozaděné na úkor těch zajímavějších. Třeba ze vztahu policisty k ženě, která atentátníky schovává, mohlo být vytřískáno mnohem víc. A další problém: Venturovi herecky nikdo nestíhá ani zdaleka. Vedle něj všichni působí jako ochotníci. Zvláště právě mladík v druhé hlavní roli.

Tím pádem se přece jen čekání na závěrečnou část stává více a více nesnesitelným. Nedojde to teda tak daleko, jako u jiných Giovanniho filmů, kdy na mnoho minut zavládne nuda, ale přece jen trochu nastartovat by to chtělo. Stojí to tak pak už jen na Venturovi, který hraje to, co vždycky, tedy správného chlapa na nesprávném místě, a jako vždy skvěle, a na de Roubaixově hudbě. 6,5/10

a.k.a. Dravec
Režie: José Giovanni
Hrají: Lino Ventura, Xavier Marc, Rosa Furman, Aurora Clavel, Enrique Lucero, Carlos Cardán, Augusto Benedico
Hudba: Francois de Roubaix
Francie / Itálie / Mexiko 1968