pátek 23. srpna 2024

LE DEUXIÈME SOUFFLE (1966)

Poslední černobílý Melvillův film je adaptací knihy José Giovanniho, který napsal i scénář. Tudíž dostaneme prakticky všechno, co od Giovanniho čekáme - hlavní postava je kriminálník a vrah, ale proti mnohem prohnilejší policii a nespravedlivému systému mu musíme držet palce, mnohem silnější než cokoli je kód mezi zločinci, kdy největším hříchem je podrazit svoje parťáky a práskat policii.

Gustave Minda (Lino Ventura) uteče z vězení a chystá se na útěk z Francie. Najde svou starou lásku Manouche, majitelku lokálu, která, spolu s věrným služebníkem Albanem, mu pomáhá se ukrývat. Manouche je ale uprostřed války gangů a stane se terčem vyděračů vedených Jo Riccim (Marcel Bozzuffi). Hlavou gangu je ale jeho bratr Paul (Raymond Pellegrin), který plánuje velkou akci, na niž potřebuje zkušeného střelce. A Minda nutně potřebuje peníze na útěk.

První cca hodina a půl nemá moc šťávu, když vynecháme úvodní útěk z vězení a několik kratších scén. Většinou se jen mluví, mluví, mluví, což po Samurajovi byl dost nezvyk. Navíc vše se točí kolem černobíle "kladných" postav Manouche a Albana, který není nudný jen díky tomu, že ho hraje Michel Constantin. Vyznat se v komplotu a vztazích mezi Pellegrinem a Bozzuffim taky nebylo nijak snadné, zvláště kvůli nedobře přeloženým titulkům. A do toho se tu pohybuje ještě slizčí policajt v podání Paula Meurisse, opět jeden z těch, který sice jde po nebezpečných kriminálnících, ale používá tak zákeřné metody, že nezbývá než držet palce těm zlým a poldovi přát kulku do čela. 

Druhá polovina (a předpokládám, že byla v kinech oddělena přestávkou) je ale skoro bez výhrad. Dojde k loupeži a po ní se vše zamotá a vztahy se vyhrotí. Přestane se jen žvanit a začne se jednat, Manouche skoro zmizí z dění, vrátí se Bozzuffi a v roli dalšího, tentokrát tupého a brutálního policisty se objeví Paul Frankeur. Všechno ale stojí na fantastickém Venturovi, který toho nemusí moc dělat, ale stačí mu být a vše vyjádří pohledem.

S čím mám u tohoto filmu, kromě poměrně nezajímavé první části, jsou právě postavy zejména Manouche a profesionála Orloffa. Jsou moc kladní, u Manouche od začátku čekáme, že bude femme fatale, ale není, sotva se s Venturou setká, je mu nadobro oddána, a scénář ji ani nestaví do situace, kdy by musela volit mezi svou a Venturovou svobodou. Orloff je pak ze začátku zajímavě působící postava, která je ale naprosto nerealistická, Mindu nezná, přesto mu slepě důvěřuje a hájí ho před Bozzuffim a jeho parťáky. 

Vizuálně mi to také nepřišlo tak přesvědčivé jako Melvillovy pozdější barevné filmy - pár hezkých záběrů, ale jinak to vypadá spíš jako běžná kriminálka své doby. Co filmu dost ubližuje je střih s věčnými zatmívačkami, stíračkami a spoustou nevhodných jump cutů. Hudba taky není nic moc.

Ale šlo to. Ventura, Meurisse, Frankeur, Pellegrin, Bozzuffi, Constantin, všichni v jednom filmu a nezklamou. 7/10 
a.k.a. Druhý dech, Second Wind
Režie: Jean-Pierre Melville
Hrají: Lino Ventura, Paul Meurisse, Raymond Pellegrin, Christine Fabrega, Marcel Bozzuffi, Paul Frankeur, Michel Constantin, Jean Négroni, Pierre Zimmer
Hudba: Bernard Gérard
Scénář: José Giovanni
Francie 1966

3 komentáře:

  1. Na tohle už bych měl taky někdy kouknout.
    Myslím, že nejlépe vyjádřil Melvillův přístup k látce Flígl (aka JFL) na ČSFD k Samurajovi - nekoncipoval filmy jako realitu, ale jako sny. Takže to, že Orloff je nerealistický vlastně dává smysl - je to snový předobraz protivníka, co začne hájit svojí kořist.
    Stejně je zajímavý jak se Delon, Ventura a Belmondo vždy objevili u Melvilla jako hrdina - každý jinak, ale vlastně dost podobně.
    Od Melvilla rozhodně doporučuji i Le Doulos. Jedna z nejvíce matoucích Belmondových rolí.
    A pokud by jsi chtěl doporučit nějaké Delonovy filmy, doporučuji V plném slunci od René Clémenta (autora Cestujícího v dešti) a Bazén od Deray. V prvním se vytvořila jeho typická persona (navíc perfektně zpracovaný film), ve druhém ho uvidíme ve velmi netypické roli, ve které je skvělý.

    OdpovědětVymazat
  2. Ne, tady myslím, že to neplatí, tady jde o kodex mezi kriminálníky, tenhle film není sen. A Orloff není protivník, ale spojenec, který stojí trochu stranou.
    Pro Armádu stínů si myslím, že ta snová logika taky neplatí, to jsou vzpomínky na válku. U Samuraje, Osudového kruhu i Policajta, asi se to tak dá říct.
    Filmy s Belmondem bych vidět někdy taky měl, ale nevím, kde je mám - teda Kněze Leona Morina asi ani nikde a Nejstaršího Fercheauxe v příšerné kvalitě. Práskač z toho bude asi nejlepší.
    Bazén se mi nějak v hlavě plete s filmem, co natočil v podobné době Burt Lancaster. Takže vždycky se musím opravit, že to vlastně není film, kde hlavní postava cestuje přes všechny bazény v sousedství :D
    Jinak jak řešíš ty španělský filmy, zrovna se sháním po tipu od Tarantina z jednoho podcastu - film Pes (A Dog Called Vengeance) z roku 1977. To vypadá velmi zajímavě.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je taky fakt. Spíše to adi u něj bylo postupné větší tíhnutí a útěk ke snů.
      Vida, na tenhle zase zapomínám já :D.
      Na film Pes jsem narazil taky. Neviděl jsem ho, ale co jsem se o něj dočetl a pochopil (a viděl z trailerů), tak je to očividná reflexe na frankismus (asi proto byl za socialismu v kinech). Zajímá mě, jak si s tím režisér Summertime Killer popisuje. A taky to, jak často tam bude Sambrell (moc asi ne).

      Vymazat