Asi není úplně nejlepší příležitost vrátit se k filmům, které jsem kdysi nedokoukal, z důvodu, že zemře hlavní představitel. Samuraje jsem kdysi dávno viděl asi prvních deset minut, a pak jsem asi musel odejít od počítače, který jsem tehdy sdílel, a když jsem se ke sledování filmů mohl vrátit (klidně až tak za tři čtyři dny), asi už jsem měl chuť na něco jiného a Samuraje jsem odložil.
Nicméně jedná se o nejzásadnější film Jeana-Pierra Melvilla, jeden z nejzásadnějších filmů s Delonem a jeden ze 1001 filmů, které bychom, dle knihy, měli vidět, než zemřeme. Po ne úplně dobré zkušenosti s Melvillem z Policajta a z napodruhé nedokoukaného Osudového kruhu jsem nečekal moc, ale nakonec se mi to líbilo mnohem víc, než jsem čekal.
Samuraj je velmi jednoduchý film. Žádná přesložitělá zápletka. Většinu filmu v naprostém tichu sledujeme lidi, jak něco dělají. Alain Delon hledá správný klíček, který by nastartoval kradené auto. Policisté instalují štěnici do Delonova bytu. Delon se stará o svého ptáčka v kleci. Delon si nechává vyměnit SPZ na autě. Může to znít nudně, ale právě tohle lpění na detailech posouvá film od běžného krimithrilleru k zážitku.
Delon dostane úkol a splní ho. Policie v čele se slizkým komisařem ho vyslýchá, Delon si ale vytvořil neprůstřelné alibi. Slizký komisař se na něj ale upne a nechá ho sledovat. Delonovi najímatelé navíc znejistí po Delonově zatčení a rozhodnou se eliminovat riziko, že by mohl mluvit. Jenže Delon není jen tak nájemná zbraň. Je to člověk naprosto bez emocí, bez závazků, plně oddaný svojí práci. Naprosto dokonalý profesionál. Takového člověka není radno nasrat.
Dost zvláštní je vztah mezi Delonem a ženou, která mu dělá alibi, a kterou hraje Delonova tehdejší manželka Nathalie. Její naprostá oddanost k Delonovi je pro děj klíčová, ale jejich vztah není nijak vysvětlen. Vlastně to ale ničemu nevadí. Jestliže Delon sám řekne asi třicet slov za celý film a Nathalie taky ve většině svých scén mlčí. François Périer jako policejní komisař toho řekne asi třikrát tolik, co všichni ostatní. Jeho postava, podobně jako postavy Paula Meurisse a Paula Frankeura v o rok starším Druhém dechu jsou představiteli naprosto nesympatických, ohavných, slizkých a na důkazy nehledících fašistických poldů - od tohoto vykreslení ale Melville později ustoupil a Bourvil v Osudovém kruhu už tak jednoznačně záporný není a jeho posledním filmem je příznačně Policajt, kde sice Delon nehraje žádného ukázkového poldu, ale celý film si vlastně nejsme jisti, na čí straně jsme, zda u policajta Delona nebo zloděje Crenny.
Co je ale, jako obvykle u Melvilla, perfektní, je vizuální stránka. Všechno je šedé, případně modré nebo béžové, prakticky žádná jiná barva se tu nevyskytuje. Červená je jen krev, a té uvidíme docela málo. Postavy nosí zásadně oblečení v roce 1967 dávno z módy, vše jako by vypadlo z filmu noir z roku 1947 - a dá se říct, že tyhle Melvillovy, Derayovy a některé další filmy se dají za čistokrevný noir považovat.
I přes to, jak je děj jednoduchý a pomalý, atmosféra houstne, a vrcholí zejména sledovací scénou v metru, kde může být policistou prakticky každý. Nicméně, jak tady Delon hraje naprosto přesně, tj. prakticky vůbec, že bych měl touhu se podívat na něco dalšího s ním, to úplně říct nemůžu. 8,5/10
a.k.a. Samuraj, The Godson
Režie: Jean-Pierre Melville
Hrají: Alain Delon, François Périer, Nathalie Delon, Cathy Rosier, Jacques Leroy
Hudba: François de Roubaix
Francie / Itálie 1967
Žádné komentáře:
Okomentovat