Zobrazují se příspěvky se štítkemFABIO TESTI. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemFABIO TESTI. Zobrazit všechny příspěvky

sobota 13. prosince 2025

ADVENTNÍ KALENDÁŘ 1/2

V poslední době, když už se na něco podívám, je to klasika, kterou dávno znám a nemá cenu tu o ní psát. Například není nic nového, co bych napsal o Blade Runnerovi, a není důvod se tu rozepisovat o Cestě do hlubin študákovy duše. Nicméně abyste neřekli, že se tu nic neděje, a vzhledem k tomu, že půlka předvánočního času je pryč, rozbalíme si teď zpětně dvanáct okének pomyslného adventního kalendáře a podíváme se na dvanáct tipů, na co se v prosinci podívat, většinou z toho, o čem jsem tu už před delší dobou psal.
 
Jackie Brown (1997)
Jedna z nejlepších a zároveň nejméne tradičních tarantinovek, o které jsem tu nikdy nepsal (ale byl podcast). Nemá energii jeho jiných filmů, ale zato jede na úplně jiné, klidnější, vyrovnanější vlně, aniž by šlo o nějaký čajíček. Pam Grier a Robert Forster jsou naprosto skvělí, nicméně to se dá říct o celém obsazení. 
 
The Outfit (1973)
Na ČT poměrně nedávno uvedeno jako Černá výprava. Pokud se vám líbil Point Blank s Marvinem, je to film pro vás, zpracovává předlohu ze stejné série knih od Donalda Westlakea. Pokud se vám nelíbil Point Blank a máte radši méně experimentální sedmdesátkové thrillery, je to film pro vás a uvidíte v něm určitě řadu svých oblíbenců (Robert Duvall, Joe Don Baker, Karen Black, Sheree North, Bill McKinney). Pokud máte radši padesátkové noiry, i tak je to film pro vás, protože jede na této estetice včetně obsazení řady noirových legend (Robert Ryan, Jane Greer, Marie Windsor, Timothy Carey, Richard Jaeckel).
 
Babylon (2022)
Lesk a bída Hollywoodu přelomu 20. a 30. let. Ne úplně originální, občas až moc snaživě šokující, příliš dlouhý, ale pořád dost dobrý film s výbornými výkony zejména Margot Robbie a Brada Pitta. Kdybych dostal na výběr, jestli radši na Vánoce sledovat Robbie, jak pozvrací milionáře na snobském večírku, nebo ztrapňující se obsazení kterékoli Troškovy pohádky, je jasné, co si vyberu...
 
Hold-up (1985)
Tohle je možná i tip pro mě, protože jsem to od doby, co jsem si to koupil na trafikovém DVD (cca 2008?) neviděl. Přitom první půlka se mi, co se pamatuju, líbila velmi. Belmondo jako další sympatický dareba přepadávající banku v Kanadě, Kim Cattrall dávno před tím, než začala se Sexem ve městě.
 
La via della droga (1977) 
Eurocrime akční oddechovka od Castellariho s Testim v hlavní roli. Občas moc zamotaná, občas moc jednoduchá, ale závěr s neutuchající akcí včetně riskantního letu pod mostem stojí za to.
 
Rustlers' Rhapsody (1985)
Limonádový Joe po americku, a vůbec ne špatně. Tom Berenger jako seriálový kovboj, který si uvědomí, že je v seriálu, to má nečekaný přesah, stejně jako jeho vztah se sidekickem G. W. Baileym. A perfektně zužitkovali i to, že z ekonomických důvodů natáčeli ve Španělsku.
 
Sanjuro (1962)
A tohle by taky i pro mě stálo za to zopakovat. Samurajská klasika se na Vánoce hodí. Ať nemáchá mečem jenom Bajaja, princ Velen a princ Jasoň. 
 
Trumbo (2015)
Ne, že by tohle drama nemělo svoje mouchy, ať už v ne úplně dobře prokresleném prostředí nebo velmi naivním pohledu na ideologii, kterou Dalton Trumbo a další zastávali, ale jako takový odlehčený příspěvek k filmům o Honu na čarodějnice se to vidět dá. Stojí to ovšem hlavně na hercích - bez Bryana Cranstona, Johna Goodmana nebo Christiana Berkela by to snad ani za vidění nestálo.
 
Happy end (1967)
Banální příběh z černé kroniky zpracovaný tak originálním způsobem, že člověku jde hlava kolem. Doporučuju po filmu trochu oddech a srovnat si, jak v reálném světě funguje následnost.
 
Death Wish V: The Face of Death (1994)
Vánoční Bronson! Ano, i v porovnání s trojkou je to šmíra. Ale pár vychytaných smrťáků, které ukazují, že ani tvůrci film nebrali úplně vážně, stojí za to. Kremrole jsou top!
 
Das Vermächtnis des Inka (1966)
Vinnetou běží do omrzení, proč nemrknout na málo uváděnou Mayovku, protože v ní nejsou ani Brice, ani Barker? Francisco Rabal v roli bandity, zvláště s dabingem Soběslava Sejka, je fantastický, a i toho Vladimíra Ráže tu uslyšíte - tentokrát ovšem dabujícího Rika Battagliu.
 
Chi trova un amico, trova un tesoro (1981)
Alan je moudrý a Charlie je jeho prorok. I když jsem to viděl milionkrát, stejně si musím někdy pustit plnou italskou verzi, kde je pár scén navíc, které u nás neběžely. Na druhou stranu doufám, že kvůli tomu nikdo neudělá nový dabing. Zjakatum! 
 
Pokračování na Vánoce. 

neděle 16. listopadu 2025

STRANIERO... FATTI IL SEGNO DELLA CROCE! (1967)

Straniero, fatti il segno della croce!
STRANIERO, FATTI IL SEGNO DELLA CROCE! 
STRANIERO, FATTI IL SEGNO DELLA CROCE! 
STRANIERO, FATTI IL SEGNO DELLA CROCE!  
 
Trailer na tenhle film je kvůli věčnému vyřvávání názvu nezapomenutelný, s filmem to asi bude jinak. První Fidaniho film ještě nemá některé jeho tradiční trademarky - evidentně stál trochu více peněz, takže třeba tu nejsou žádné pískovny, hudbu nesložil Lallo Gori, nehraje tu Benito Pacifico a není tu tolik ježdění na koni sem a tam. Nicméně nesmyslný příběh, přehnané násilí a bizarní přestřelky tu už jsou.
 
První polovina byla docela zábavná. Nejdřív bandité přepadnou banku, skrz polštář zastřelí jednu svědkyni, vrženým nožem zabijou starou bábu a pak přejedou několik dětí. Následně přepadnou kasino, kde je šéf Donovan ovšem střelen. Banda se ukryje, a nyní vstupuje na scénu bezejmenný hrdina v podání Charlese Southwooda. Ten nejdřív najde vyrabovanou chatku, a následně u sousedního ranče narazí na dva chlapíky, kteří... po sobě hází vejce a nedaří se jim je trefovat, takže jsou celí od vajec a dvůr od skořápek! Cizinec sestřelovat vejce umí, ale když ho muži napadnou, postřílí je... pistolí schovanou v čutoře! Nebojte, do konce filmu už ji neuvidíme...
 
Následně cizinec přijede do města, kde jako by se začala odvíjet nová story zahrnující šéfa města s nezvedeným synkem, nevypočitatelnou děvkou a záhadným mrzákem, kterému jedinému cizinec může věřit. Překvapilo mě, že děj se rychle propojil, když se ukázalo, že šéf a Donovan jsou bratři, ale v podstatě do konce už film neměl tak zábavnou úroveň jako v první polovině. Závěrečná přestřelka, kde se hrdina schová za hromadou klád a celou dobu nevyleze, takže za něj vše musí řešit hrbáč se střílející berlí, je pak i na Fidaniho poměry hrozná.
 
Charles Southwood je ale na Fidaniho poměry docela dobrý představitel hrdiny - taky už u něj nikdy nehrál znovu. Od dalších filmů to musel převzít Jeff Cameron, který i jako padouch je tu hrozný. Dá se Donovan, jehož představitele neznám, krásné oči i postavu předvede Cristina Penz, která si zahrála v pár špagetách v letech 67-68 a zmizela. Z dalšího běžného fidaniovského obsazení tu máme Ettore Manniho coby hrbáče, Dina Strana coby banditu, mihne se mladinká Simonetta Vitelli, a nejvýraznějším hercem v obsazení je Fabio Testi v roli bandity. Jakmile se objeví na plátně, přehrává jen svou přítomností všechny okolo sebe. Jednoho z vajíčkářů hraje Joe d'Amato, který se tu podílel na kameře a asistenci režie!
 
Stranger, Say Your Prayers je klasické spaghetti westernové céčko, sice na trochu lepší úrovni, než Fidani předváděl později, ale pořád je to ptákovina. Občas se nad pitomostí filmu dá zasmát, ale rozhodně nikdo nebude nijak zvlášť napjatý, zaujatý dějem a ptát se, jak to skončí. 6/10
 
a.k.a. Stranger, Say Your Prayers!, Make the Sign of the Cross, Stranger!
Režie: Demofilo Fidani
Hrají: Charles Southwood, Jeff Cameron, Cristina Penz, Massimo Righi, Calisto Calisti, Ettore Manni, Mel Gaines, Fabio Testi, Simonetta Vitelli, Dino Strano, Aristide Massaccessi, Ivan Scratuglia
Hudba: Marcello Gigante
Produkce: Indipendenti Regionali
Itálie 1967 

neděle 7. ledna 2024

LUCIO FULCI A JEHO FILMY

Zatím nemám úplně energii na klasickou biografii, pojďme se tedy podívat na Fulciho filmografii. Nemohu podrobně projít všechny jeho filmy, zejména ty první, ale to nejdůležitější si připomeneme.

 
První filmy samostatně Fulci natočil v roce 1959. 

neděle 1. listopadu 2020

SPAGVEMBER 2020

Hororový speciál jsem letos zakončil už po osmi filmech, oproti loňsku jsem na horory moc neměl náladu. Uvidíme, jestli zvládnu aspoň těch deset spaghetti westernů během listopadu, jak jsem si je sveřepě naplánoval už loni, předloni a asi i rok předtím. A nikdy jsem to k desítce nedopracoval - loni jich bylo pět, předloni tři, v roce 2017 pět. Takže buď se to letos povede, nebo budete opět svědky selhání mého snažení v dodržování plánů. Inu, plány jsou hezká věc a život druhá.

Pokud byste se chtěli zapojit a nevěděli, kde najít filmy, mnohé jsou i online. Třeba na tomto kanále: Grjngo.  

A sem budu psát, co jsem viděl. Na nové kousky přibudou tradiční recenze.

Na začátek jsem si vybral film, který jsem nikdy v životě neviděl.

1. Tenkrát na Západě (1968)
A lepší začátek jsem si nemohl přát!

2. Arriva Sabata (1970)
Článek bude.

3. The Stranger Returns (1967)

Klasika.

4. Dny hněvu (1967)
Viděno po letech. Scénář není nic moc, splácává několik věcí dohromady (co ty kraviny o bouchačce Doca Hollidaye?), Scott se proti Talbymu otočí hrozně rychle a s nepřesvědčivou motivací. Ale i když je Gemma ve svém nejprotivnějším módu, Lee to drží, a od objevení Ala Mulocka to pěkně odsýpá.

5. Mimo zákon (1968)
Páteho listopadu a jsem v půlce svého plánu! Ale řekl jsem si, proč to nezkusit. Opravdu zkusit dát spaghetti western každý den. Klidně věci, které jsem už dávno chtěl zopakovat. Zatí mi to drží, jsem na home office a nikam se nedá chodit, takže času je celkem dost a chuť zatím taky.
Mimo zákon je v plné verzi celkem dobrý western, i když banda zlosynů se chová dementně, stejně tak obyvatelé městečka na konci filmu, kdy je prostě bylo potřeba všechny vystřílet. Lee v trochu netypické roli je skvělý, Lionel Stander jde až na to, jak zahrál svoji smrt, která vypadá spíš jako epileptický záchvat. Film je pomalejší, občas trochu moc, ale proměna Cleefovy postavy je díky tomu věrohodná. A Sabato mě tu kupodivu neštval zdaleka tolik jako Gemma včera, možná i proto, že oproti sestříhané verzi je v plné díky spoustě scén, v kterých není, více v pozadí.

6. Pro pár dolarů navíc (1965)
Jeden den jsem neměl čas, ale pokračuju a s těmi nejlepšími - zvláště s Lee Van Cleefem.

7. Muž proti muži (1967)
LVC FTW! 
 
8. Sentenza di morte (1968)
Včera jsem kvůli celkové únavě vynechal, a dneska jsem se taky nemohl soustředit. Moc práce, moc jiných starostí. Snad to zítra bude lepší.

9. Sette pistole per i MacGregor (1966)
Další dva dny jsem kvůli pracovní i jiné vytíženosti promeškal. (Ano, už i já mám čip v mozku. Covid ne.) Chtěl jsem něco, co jsem ještě neviděl, původně jsem si pustil His Name Was Holy Ghost s Garkem, ale zjistil jsem, že anglická stopa je v tak otřesné kvalitě, že tomu filmu vůbec nerozumím. Takže nakonec jsem zakotvil u tohohle. Článek bude.

10. Bůh odpouští, já ne! (1967)
Už jsem od začátku měsíce vynechal čtyři dny, ale jedu dál a už jsem opravdu zarovnal těch deset! Původně jsem si teda pustil pokračování MacGregorů, ale to bylo tak nevtipné, že jsem to vypnul po deseti minutách, a dal si místo toho jeden z nejtemnšjších, nejnásilnějších a nejkrvavětších špageťáků vůbec, který naše stanice běžně vysílají v odpoledních hodinách.

11. Velké ticho (1968)
Abych to zpoždění aspoň trochu dohnal, mrknul jsem dneska ještě na jeden. Měl jsem v plánu víc, ale uznejte, po tomhle už to nejde... 

12. Ringo se vrací (1965)
Prima věc, vrátit se k tomu, co jsem dávno neviděl, ale bylo to to, co mě k žánru přitáhlo a udrželo u něj. Nejlepší gemmovka, v HD kvalitě obraz přímo hypnotizuje.

13. Mrtví jezdci (1971)
Kdysi můj první dokončený překlad, načež film poměrně záhy vyšel na DVD. Občas trochu moc vztahové drama na úkor westernu, Charo Lopez je sice krásná, ale i tak od westernu čekám něco zdaleka jiného, než kozy, ale naštěstí žádné pokusy o humor a nakonec o sebe všechno dobře zapadá. Škoda, že Fabio Testi těch westernů natočil tak málo. 
 
14. The Road to Fort Alamo (1964)
Článek bude.

15. God in Heaven, Arizona on Earth (1972)
Článek bude.

16. Django, Kill! If You Live, Shoot! (1967)
Na bizarnost už jsem byl připravený, ale jaká je to nuda, to už jsem si nepamatoval. Přitom děj není úplně k zahození a některé scény jsou dobré. Camardiel je lepší jako zloduch než jako ožralý komický parťák hrdiny.

17. Ballata per un pistolero (1967)
Článek bude.

18. Boot Hill (1969)
Čím víckrát ten film vidím, tím víc ho mám rád, nebo spíš tím méně ho mám nerad. Viděl jsem ho asi tak desetkrát... Každopádně Hill a Spencer jen jako hostující hvězdy. Ze závěrečné přestřelky i v tom nejdelším sestřihu pořád něco chybí.

19. Django the Bastard (1969)
Zpomaluju, ale pořád jedu! 
 
20. To zvládnem, amigo! (1972)
Napůl zapomenutá spencerovka, a jistě právem. Vlastně by mi do ní i líp seděl třeba Gemma. 

21. Armáda pěti mužů (1969)
Mám pět dní zpoždění, ale dotáhl jsem to na dvacítku! Ale je fakt, že už to jde docela ztuha. Nejsem si jist, jestli se mi podaří do konce měsíce vidět aspoň pět dalších filmů. Z toho nejlepšího už jsem vybral, co se dalo, a dlouho jsem to neviděl, a když sahám do spodnějších regálů, už to napodruhé nebývá ono. A novinky mě mnohdy spíš zklamou. Mám udělat tu chybu, že bych se podíval na nějaký výškrabek ze dna? To bývá něco, co mě většinou na dlouho totálně odradí... Jinak Armáda pořád stejně dobrá.

22. Mannaja (1977)
Rozhodně jeden z těch lepších špageťáků, akorát mě teď při sledování pořád někdo rušil... Jinak film, který mě vlastně od spaghetti přivedl i k dalším italským žánrovkám, styl Sergia Martina se mi natolik líbil, že jsem od něj chtěl vidět něco dalšího. Jenže jeho jediný další spaghetti western, Arizona Colt Returns, nebyl v té době k dostání pro mě, tak jsem vzal zavděk signorou Wardh.

23. Nato per uccidere (1967)
A na závěr ještě jeden poslední. Článek bude.

ZLATÝ KOLT 2020
Nejlepší film: Tenkrát na Západě
(nominace Pro pár dolarů navíc, Velké ticho, Muž proti muži, Ringo se vrací)

Nejlepší režie: Sergio Leone (Tenkrát na Západě)
(nominace Sergio Corbucci, Giulio Petroni, Giuseppe Colizzi, Sergio Martino)

Nejlepší herec v hlavní roli: Lee Van Cleef (Pro pár dolarů navíc)
(nominace Henry Fonda, Klaus Kinski, Clint Eastwood, Giuliano Gemma)

Nejlepší herečka v hlavní roli: Claudia Cardinale (Tenkrát na Západě)
(nominace Rada Rassimov, Vonetta McGee, Femi Benussi, Charo Lopez)

Nejlepší herec ve vedlejší roli: Lionel Stander (Tenkrát na Západě)
(nominace Frank Wolff, John Steiner, Luigi Pistilli, Luciano Rossi)

Nejlepší herečka ve vedlejší roli: Nieves Navarro (Ringo se vrací)
(nominace Eleonora Brown, Martine Brochard)

Nejlepší hudba: Ennio Morricone (Tenkrát na Západě)
(nominace Bruno Nicolai, Luis Bacalov, Stelvio Cipriani, Guido a Maurizio De Angelisové)

Nejlepší souboj: Tenkrát na Západě
Nejlepší přestřelka: závěr v městečku (Pro pár dolarů navíc)
Nejlepší pončo: Clint Eastwood
Nejlepší němá role: Jean-Louis Trintignant (Velké ticho)
Nejlepší dvojice: Terence Hill a Bud Spencer (Bůh odpouští, já ne!)
Nejlepší padouch: Frank (Tenkrát na Západě)
Nejpřekvapivější oholení: Bud Spencer (Mimo zákon)
Nejkrvavější scéna: operace (Django Kill)

sobota 2. listopadu 2019

I QUATTRO DELL'APOCALISSE (1975)

Tohle bych skoro radši ani neoznačoval jako spaghetti western, protože s westernem to má společného máloco. Fulci to natočil stejně jako svoje pozdější horory, tj. s měkkým svícením a silným protisvětlem, začátek vážně připomíná spíše horor, ale ve výsledku je to série příhod čtyř ztracených duší, které se takřka bezcílně toulají pustinou, a sem tam narazí na někoho, kdo jim změní život. Prakticky jediné, na co tu není místo, je humor, jinak je tu ale prakticky všechno.
FIlm byl natočen na motivy povídek Francise Breta Harta, což je pro Itálii netypické, a taky je to znát. Zvláště u části v horském městečku je hodně cítit literární předloha. Spoustu dalších věcí ale Harte asi nenapsal. Především pasáže s Chacem v podání Tomase Miliana.
Milian hraje vlastně svojí typickou roli zlého míšence, který se neštítí vůbec ničeho, a užívá si násilí. Jeho části jsou to, co ocení většina fanoušků žánru, na druhou stranu se zbytkem filmu vlastně nemají nic společného. Milian navíc hraje jen epizodní postavu, a jak náhle se objeví, tak náhle zmizí. A když se na konci objeví znovu, vyznívá to už jen jako kdyby si na něj na konci opožděně vzpomněli.
 
Části s Milianem jsou brutální, nepříjemné a drsné, ale ve druhé půlce se film změní a najednou, i přes smutnou náladu, je to vlastně asi jeden z nejpříjemnějších filmů, které Fulci natočil. SPOILER No řekněte, kde jinde ve špagetách odejdou ze scény Bruno Corazzari a Adolfo Lastretti tak, že se s nimi hrdina obejme a pak v klidu odjede? KONEC SPOILERU Ano, i na dalekém západě ztvárněném Italy může být dobro, které především vyniká ve srovnání s naprostým zlem zbytku filmu.
Samotná titulní čtveřice je zajímavá, ale ve výsledku upozaděná. O nikom se nic moc nedozvíme. Fabio Testi je uhlazený falešný hráč, který se v průběhu filmu přestane ohlížet jen na sebe, Lynne Frederick je velice hezká, ale nepříliš dobrá herečka, hrající těhotnou prostitutku. Nahý černoch lítající v dešti po hřbitově a mluvící k mrtvým už by dneska asi neprošel, a Harry Baird svoji roli hraje záběr od záběru jinak. Michael J. Pollard má zajímavou roli a hraje ji výborně, ale bohužel má nejméně prostoru a většinou jen leží a škytá.
Tím, co vyčnívá naprosto nejvíc, je vizuální stránka a hudba trojice Bixio-Frizzi-Tempera. Popové písně, jejichž texty popisují, co zrovna hrdinové prožívají. Jinde je to k smíchu, sem se to celkem hodilo, navíc těm textům ani nebylo moc rozumět.
Four of the Apocalypse plynou zvolna, chvílemi maličko nudí, ale ve výsledku je to mnohem lepší film, než jsem čekal. Kdo čeká western plný přestřelek, bude jednoznačně zklamán. 7,5/10
a.k.a. Four of the Apocalypse
Režie: Lucio Fulci
Hrají: Fabio Testi, Lynne Frederick, Harry Baird, Michael J. Pollard, Tomas Milian, Adolfo Lastretti, Bruno Corazzari, Donal O' Brien, Lorenzo Robledo, Claudio Ruffini
Podle povídek Francise Breta Harta
Hudba: Franco Bixio, Fabio Frizzi, Vince Tempera
Produkce: Cineriz

Itálie 1975

čtvrtek 14. září 2017

OIK'S GRANDIOSO GIALLO SPECIAL - part 4

Massima Dallamana jsme tu měli už minulý týden, podívejme se na jeho předchozí giallo, které má i nemá s tím dalším (La polizia chiede aiuto) leccos společného.

COSA AVETE FATTO A SOLANGE? (1972) 
Katolická dívčí škola je už na první pohled místem, kde se musejí dít nekalé věci. Profesoři svádějí studentky, studentky se zdaleka nechovají jako zbožné holčičky a někdo je začne vraždit...
Film mi doporučil Erl, viděl jsem ho v různých top 10 a vůbec jsem na to všude četl a slyšel samou chválu, mimo ČSFD, kde spoustu giall, co u nás vyšla, hodnotí lidi, kteří očekávají horory plné krve, střev a koz a vůbec si pletou giallo se slasherem. Ono se při pohledu na obal DVD od Řitky není co divit. To, že námětem je kniha Edgara Wallace mi sice moc optimismu nedodalo, s tímto autorem nemám nejlepší zkušenost, ale budiž. Dallamano, Morriconeho geniální hudba už v titulcích, mohl by to být kvalitní filmový zážitek. Ze začátku mě film ovšem trochu zklamal, protože působil napůl jako další díl Místa činu šmrncnutý romantikou o milostném trojúhelníku. Jenže Dallamano je liška podšitá, takže čím více se rozplétají nitky, tím je jasnější, že za vraždami není jen magor a odhalují se mnohem a mnohem špinavější záležitosti s celospolečenským přesahem...
V centru je ovšem Fabio Testi jako profesor udržující vztah se svou pohlednou studentkou. Při rande na řece dívka zahlédne vraždu své spolužačky - Testi ale potřebuje jejich vztah skrýt, tak svoje svědectví tají. Tím se však stává podezřelým číslo jedna a musí vraha, jehož oběti přibývají, vypátrat sám. Ze začátku jsem tápal, kdo je Solange, ovšem pak jsem na název docela zapomněl a bral jsem ho jako další symbolistní název typického gialla. Jak však pátrání postupuje, i na Solange se dostane. A pak to konečně pořádně zhoustne, až jsem v závěru skoro nedýchal. Vzpomínkovou vysvětlovací scénu pak považuju za jednu z nejotřesnějších sekvencí, jaké jsem kdy ve filmu viděl. Žádné uřezané hlavy, žádné usekané ruce, tady jde o něco docela jiného, ale o to hroznějšího.
Škoda tedy až na způsob vražd poklidného začátku, který působí celkem bezstarostným dojmem, jako by tím nejhorším, co se může stát, bylo odhalení Testiho románku se studentkou. I obsazení Joachima Fuchsbergera do role komisaře vypadalo jako navázání na německé wallaceovky. Jak jsem se Fuchsbergera trochu bál, tak nakonec mě docela přesvědčil a možná s ním nějaké další filmy, včetně westernů, ještě zkusím. Po nervydrásajícím závěru jsem však dokonce uvažoval o vyšším hodnocení, než jaké právě kvůli začátku dávám. Je fakt, že dost mě rozčilovala i kvalita zvuku na DVD, kdy hudba hraje jasně, ale anglickému dabingu nebylo skoro rozumět. Nicméně je mi líto, že Dallamano zemřel poměrně brzy a nemohl natočit další gialla. Jeho přesah mimo žánr je něco, co se mi hodně zamlouvá. 7,5/10
P.S. Screenshoty samozřejmě nejsou z DVD.

a.k.a. Solange: Teror v dívčí škole (proboha), What Have You Done To Solange?
Režie: Massimo Dallamano
Hrají: Fabio Testi, Karin Baal, Cristina Galbó, Joachim Fuchsberger, Günther Stoll, Camille Keaton, Claudia Butenuth, Maria Monti, Giancarlo Badessi, Pilar Castel, Giovanna di Bernardo, Marco Mariani, Antonio Casale
Hudba: Ennio Morricone
Kamera: Joe D'Amato
Předloha: Edgar Wallace 
Produkce: Italian International Film, Constantin Film

Itálie / SRN 1972

úterý 27. prosince 2016

C'ERA UNA VOLTA IL WEST (1968)

Předem nové a nejlepší recenze tohoto filmu, jaká se tu kdy objevila, bych asi předeslal, proč že to zase píšu znova. Poprvé jsem určitě něco o Tenkrát na Západě napsal hned ze začátku. Ten článek stoprocentně nebyl dobrý, takže jsem ho nahradil v roce 2010 novým. A ten se mi teď už taky nelíbí a navíc už nesouhlasím s některými svými tehdejšími názory. Nebo názory... já tehdy žádné ani nevyjádřil.
Jinak předpokládám, že tento film jste viděli. V případě, že ne, okamžitě zavřít článek, ihned se podívat, a pak se sem můžete vrátit.
Ten film už jsem viděl tolikrát, že už to ani nepočítám.  Poprvé, když jsem ještě neměl tušení, že existují nějaké spaghetti westerny, jen jsem si tehdy sháněl nějaké westerny. A Tenkrát na Západě je samozřejmě legenda, kterou jsem vidět musel. A i přes to, že jsem film viděl s nekvalitním VHS dabingem, v němž Cheyenne zní jako unavený flegmatik, který je v posledním tažení, a Frank jako kdyby mu vyndali hlasivky, vlastně se mi z toho obsazení hlavních rolí zamlouval jenom hlas Cardinalové, tak jsem byl naprosto unešen. Až v návaznosti na tenhle film a hledání, co dalšího se od Leoneho dá vidět, jsem zjistil, že v Itálii se natočilo ne jen pár westernů, ale stovky, mají vlastní označení, existují o nich internetové stránky, a že spousta těch filmů vypadá sakra zajímavě. A taky že už jsem vlastně nějaké viděl (tedy celého Malého unaveného Joea a kousek Bůh odpouští, já ne!). Pak jsem to viděl bezpočtukrát, jak s tímhle dabingem, později s nepoměrně lepším dabingem ČT (byť ani tam není Cheyenne namluven adekvátně), a nakonec konečně v angličtině, a od té doby jinou verzi odmítám. Pravda, viděl jsem kousek i italsky. Ta verze je vůbec zajímavá, protože je o pár záběrů delší. Ale z italských hlasů hlavních herců se mi zamlouvala snad jenom opět Cardinalová, byť se tam nenamluvila sama.
No a jedno zhlédnutí nezapomenu nikdy, to v kině Světozor, o čemž jsem tu již psal.
O čem bych měl psát dříve? Na tomhle filmu fakt není nic špatně. Ovšem co ho posouvá k naprosté nadčasovosti je to, že ho v průběhu času vnímám trochu jinak. Ve čtrnácti to pro mě byl film o pomstě. Hrdinou filmu pro mě byl Bronson, základním tématem jeho touha smrti a nevyhnutelný střet s Fondou, jemuž se tento snaží vyhnout. Postupem let se můj náhled změnil. V současnosti je pro mě hrdinkou Cardinalová a hlavním tématem nový začátek. Úplně nenávidím tu synopsi z novin i čsfd, která v první větě prozradí "Jill, bývalá prostitutka..." Sakra, to se ve filmu dovíme až skoro na konci. Jak bych k této postavě přistupoval, kdybych tohle nevěděl? Možná by pro mě měla nějaké tajemství. Proč se rozhodla odjet kamsi do největší díry Západu a provdat se za střeleného, ne příliš pohledného farmáře, který navíc žije uprostřed pouště? Takhle to vím. A možná je kus kouzla pryč. Naštěstí jsou tu i další postavy a jejich motivy a tajemství. Ale zpět ještě k tomuhle.
Většina ženských rolí ve westernech se pohybuje v určitých šablonách. Hodná spořádaná dívka, která potřebuje zachránit, zlá sexy mrcha, která působí hrdinovi příkoří, děvka s dobrým srdcem, která hrdinovi pomůže, ale není tou vyvolenou, moudrá matka rodu, která udílí rady. Jill má zdánlivě nejblíže ke třetí kategorii, ale ve skutečnosti je tou hrdinkou sama (nebo jednou z více hrdinů). Je to ona, kdo ztratil právě získanou možnost lepší budoucnosti, a je to ona, kdo se ze všech sil snaží si ji udržet. Potřebuje sice pomoc, v jednu chvíli se málem vzdá, ale nakonec z toho všeho jako jediná vychází vítězně. Jill je komplexní postava s vlastní motivací, jednáním a sama je hybatelem děje. Kolik takových ženských postav ve westernech byste vyjmenovali?
Ústředním tématem filmu je měnící se doba. Odchází staré divoké časy volnosti, nastupuje nová éra, ve které sliby už neplatí a přežívá nikoli nejchytřejší, ale nejúskočnější. Jill vítězí, ale k vítězství se dostává poměrně čestně. Je symbolem toho, že ten přerod Západu z divokého na civilizovaný může být postaven na dobrých základech. Proti ní, krásné mladé ženě, jako kontrapunkt stojí Morton, starý nemocný muž, který je zcela opojen penězi a mocí. Jeho jediným snem je přemostit Ameriku železnicí a vidět z okna svého vlaku Pacifik - z okna, protože není takřka schopen pohybu. Jeho ctižádost a podlost ho nakonec zahubí.
Pak je tu Frank. Padouch bez skrupulí, který je schopný zabít dítě, zároveň stárnoucí muž, který si uvědomuje, že časy se mění a on by se měl měnit s nimi. Ovšem jeho minulost mu to nemůže dovolit. Nemůže se zbavit svého šéfa a stát se tím mocným kapitalistou, on prostě je střelec a střelcem musí zůstat až do konce, kdy je zabit někým, na koho už dávno zapomněl.
Harmonika ovšem nezapomněl na něj. Celý život zasvětil okamžiku, kdy pohlédne konečně do očí muži, který zabil jeho bratra (snad taky kvůli majetku) a tím ho poznamenal. Je svou pomstou nadobro pohlcen, že dokonce Frankovi v jednu chvíli zachrání život, jen aby ho později mohl zabít sám. Potom už není ani schopen dalšího života, odmítne Jill a její zjevné nabídky ke společnému soužití, a odjíždí kamsi do daleka, odkud není návratu.
No a poslední do party je Cheyenne. Narozdíl od Franka, který se součástí nové doby stát chce, a Harmoniky, kterého nijak nevzrušuje, byť změnám dobře rozumí, s novou dobou nic společného mít nechce. Je romantickým hrdinou starých dní, který žije v přírodě, jezdí na koni a problémy řeší jednoduše. Právě asi vlivem dabingu, s nímž jsem to viděl nejdříve, jsem Cheyenna dříve moc nemusel, připadal mi nezajímavý, unavený, a svými vtipy jako pokus o postavu a la Tuco z Hodného, zlého a ošklivého. To jsem byl samozřejmě vedle jak ta jedle. Teprve poslech vynikajícího výkonu Jasona Robardse v originále mě přesvědčil, že Cheyenne je skutečně skvělá a zajímavá postava. Ze tří českých verzí ho plně vystihl snad jen Alois Švehlík v té druhé. Ale ani to není to pravé ořechové.
Robardse už jsem vychválil, ale chválu si zaslouží snad všichni herci, kdy mnozí podávají životní výkony, ať už je to Claudia Cardinale, Henry Fonda či právě Jason Robards. Charlesi Bronsonovi stačí být, a jeho silného charisma a zvláštního vzhledu Leone využívá vůbec nejlépe ze všech režisérů. Navíc tu máme plno hostujících hvězd od kamenné tváře Woody Strodeho, přes mouchu odhánějícího Jacka Elama, překvapivě proti typu obsazeného Franka Wolffa coby bezbranného farmáře, snad jen Keenan Wynn coby šerif přišel s prostorem vlivem střihu zkrátka. I když ta scéna se zmlácením Harmoniky by asi byla trochu navíc. A co je co říct, nevadil mi tady ani Marco Zuanelli, který následně využil v čím dál levnějších westernech své zdejší slávy, a to naprosto protivným způsobem.
E N N I O  M O R R I C O N E. Čekáte na tohle jméno od začátku, já to vím. Je neuvěřitelné, že přestože jen v roce 1968 složil hudbu k tolika filmům, dokázal si to nejlepší schovat pro Leoneho a stvořil jeden z nejlegendárnějších soundtracků vůbec. Sice se opakují pořád jen tři motivy (+ sem tam něco drobnějšího), ale ty opravdu stojí za to. Ať už je to melancholická znělka Jill, temné osudové téma Frankovo, posmutnělé Cheyennovo banjo nebo nezapomenutelná harmonika. Až zvláštní se zdá být, že když Morricone složit hudbu pro Tenkrát na Západě nestíhal, obrátil se Leone pro jistotu na Angela Francesca Lavagnina. Což byl dobrý skladatel, jeho hudbu mám u westernů rád, ale upřímně - nebylo by to ani zdaleka ono. Kde by byly televizní reklamy bez Harmoniky? Co by zpívala Špinarová? To už to zlehčuju, ale vlastně tím ukazuju, jak je ta Morriconeho hudba fenomenální.
A dál: Vynikající Delli Colliho kamera. Obrovské detaily očí (zvláště Bronsona). Obrovské celky na krajinu. Zvláště když si vezmeme, že Almería a Monument Valley nevypadají nijak podobně, a tady to působí celkem organicky. Nezapomenutelné scény. Vynikající hlášky. O tomhle filmu by se dalo psát do nekonečna, nebo ho naopak shrnout jedním slovem. Nejlepší ze všeho ale je se na něj zas a znovu dívat. 10,5/10
a.k.a. Once Upon a Time in the West, Tenkrát na Západě
Režie: Sergio Leone
Hrají: Claudia Cardinale, Henry Fonda, Jason Robards, Charles Bronson, Gabriele Ferzetti, Paolo Stoppa, Jack Elam, Woody Strode, Keenan Wynn, Frank Wolff, Marco Zuanelli, Lionel Stander
Hudba: Ennio Morricone
Scénář: Sergio Donati, Sergio Leone
Námět: Dario Argento, Bernardo Bertolucci, Sergio Leone
Produkce: Euro International Films, Paramount
Itálie / USA 1968