sobota 13. prosince 2025
ADVENTNÍ KALENDÁŘ 1/2
neděle 16. listopadu 2025
STRANIERO... FATTI IL SEGNO DELLA CROCE! (1967)
Produkce: Indipendenti Regionali
neděle 7. ledna 2024
LUCIO FULCI A JEHO FILMY
neděle 1. listopadu 2020
SPAGVEMBER 2020
Hororový speciál jsem letos zakončil už po osmi filmech, oproti loňsku jsem na horory moc neměl náladu. Uvidíme, jestli zvládnu aspoň těch deset spaghetti westernů během listopadu, jak jsem si je sveřepě naplánoval už loni, předloni a asi i rok předtím. A nikdy jsem to k desítce nedopracoval - loni jich bylo pět, předloni tři, v roce 2017 pět. Takže buď se to letos povede, nebo budete opět svědky selhání mého snažení v dodržování plánů. Inu, plány jsou hezká věc a život druhá.
Pokud byste se chtěli zapojit a nevěděli, kde najít filmy, mnohé jsou i online. Třeba na tomto kanále: Grjngo.
A sem budu psát, co jsem viděl. Na nové kousky přibudou tradiční recenze.
Na začátek jsem si vybral film, který jsem nikdy v životě neviděl.
1. Tenkrát na Západě (1968)A lepší začátek jsem si nemohl přát!
2. Arriva Sabata (1970)
Článek bude.
3. The Stranger Returns (1967)
Klasika.
4. Dny hněvu (1967)
Viděno po letech. Scénář není nic moc, splácává několik věcí dohromady (co ty kraviny o bouchačce Doca Hollidaye?), Scott se proti Talbymu otočí hrozně rychle a s nepřesvědčivou motivací. Ale i když je Gemma ve svém nejprotivnějším módu, Lee to drží, a od objevení Ala Mulocka to pěkně odsýpá.
5. Mimo zákon (1968)
Páteho listopadu a jsem v půlce svého plánu! Ale řekl jsem si, proč to nezkusit. Opravdu zkusit dát spaghetti western každý den. Klidně věci, které jsem už dávno chtěl zopakovat. Zatí mi to drží, jsem na home office a nikam se nedá chodit, takže času je celkem dost a chuť zatím taky.
Mimo zákon je v plné verzi celkem dobrý western, i když banda zlosynů se chová dementně, stejně tak obyvatelé městečka na konci filmu, kdy je prostě bylo potřeba všechny vystřílet. Lee v trochu netypické roli je skvělý, Lionel Stander jde až na to, jak zahrál svoji smrt, která vypadá spíš jako epileptický záchvat. Film je pomalejší, občas trochu moc, ale proměna Cleefovy postavy je díky tomu věrohodná. A Sabato mě tu kupodivu neštval zdaleka tolik jako Gemma včera, možná i proto, že oproti sestříhané verzi je v plné díky spoustě scén, v kterých není, více v pozadí.
Jeden den jsem neměl čas, ale pokračuju a s těmi nejlepšími - zvláště s Lee Van Cleefem.
sobota 2. listopadu 2019
I QUATTRO DELL'APOCALISSE (1975)
FIlm byl natočen na motivy povídek Francise Breta Harta, což je pro Itálii netypické, a taky je to znát. Zvláště u části v horském městečku je hodně cítit literární předloha. Spoustu dalších věcí ale Harte asi nenapsal. Především pasáže s Chacem v podání Tomase Miliana.
Milian hraje vlastně svojí typickou roli zlého míšence, který se neštítí vůbec ničeho, a užívá si násilí. Jeho části jsou to, co ocení většina fanoušků žánru, na druhou stranu se zbytkem filmu vlastně nemají nic společného. Milian navíc hraje jen epizodní postavu, a jak náhle se objeví, tak náhle zmizí. A když se na konci objeví znovu, vyznívá to už jen jako kdyby si na něj na konci opožděně vzpomněli.
Části s Milianem jsou brutální, nepříjemné a drsné, ale ve druhé půlce se film změní a najednou, i přes smutnou náladu, je to vlastně asi jeden z nejpříjemnějších filmů, které Fulci natočil. SPOILER No řekněte, kde jinde ve špagetách odejdou ze scény Bruno Corazzari a Adolfo Lastretti tak, že se s nimi hrdina obejme a pak v klidu odjede? KONEC SPOILERU Ano, i na dalekém západě ztvárněném Italy může být dobro, které především vyniká ve srovnání s naprostým zlem zbytku filmu.
Samotná titulní čtveřice je zajímavá, ale ve výsledku upozaděná. O nikom se nic moc nedozvíme. Fabio Testi je uhlazený falešný hráč, který se v průběhu filmu přestane ohlížet jen na sebe, Lynne Frederick je velice hezká, ale nepříliš dobrá herečka, hrající těhotnou prostitutku. Nahý černoch lítající v dešti po hřbitově a mluvící k mrtvým už by dneska asi neprošel, a Harry Baird svoji roli hraje záběr od záběru jinak. Michael J. Pollard má zajímavou roli a hraje ji výborně, ale bohužel má nejméně prostoru a většinou jen leží a škytá.
Tím, co vyčnívá naprosto nejvíc, je vizuální stránka a hudba trojice Bixio-Frizzi-Tempera. Popové písně, jejichž texty popisují, co zrovna hrdinové prožívají. Jinde je to k smíchu, sem se to celkem hodilo, navíc těm textům ani nebylo moc rozumět.
Four of the Apocalypse plynou zvolna, chvílemi maličko nudí, ale ve výsledku je to mnohem lepší film, než jsem čekal. Kdo čeká western plný přestřelek, bude jednoznačně zklamán. 7,5/10
a.k.a. Four of the Apocalypse
Režie: Lucio Fulci
Hrají: Fabio Testi, Lynne Frederick, Harry Baird, Michael J. Pollard, Tomas Milian, Adolfo Lastretti, Bruno Corazzari, Donal O' Brien, Lorenzo Robledo, Claudio Ruffini
Podle povídek Francise Breta Harta
Hudba: Franco Bixio, Fabio Frizzi, Vince Tempera
Produkce: Cineriz
Itálie 1975
čtvrtek 14. září 2017
OIK'S GRANDIOSO GIALLO SPECIAL - part 4
COSA AVETE FATTO A SOLANGE? (1972)
Katolická dívčí škola je už na první pohled místem, kde se musejí dít nekalé věci. Profesoři svádějí studentky, studentky se zdaleka nechovají jako zbožné holčičky a někdo je začne vraždit...
Film mi doporučil Erl, viděl jsem ho v různých top 10 a vůbec jsem na to všude četl a slyšel samou chválu, mimo ČSFD, kde spoustu giall, co u nás vyšla, hodnotí lidi, kteří očekávají horory plné krve, střev a koz a vůbec si pletou giallo se slasherem. Ono se při pohledu na obal DVD od Řitky není co divit. To, že námětem je kniha Edgara Wallace mi sice moc optimismu nedodalo, s tímto autorem nemám nejlepší zkušenost, ale budiž. Dallamano, Morriconeho geniální hudba už v titulcích, mohl by to být kvalitní filmový zážitek. Ze začátku mě film ovšem trochu zklamal, protože působil napůl jako další díl Místa činu šmrncnutý romantikou o milostném trojúhelníku. Jenže Dallamano je liška podšitá, takže čím více se rozplétají nitky, tím je jasnější, že za vraždami není jen magor a odhalují se mnohem a mnohem špinavější záležitosti s celospolečenským přesahem...
V centru je ovšem Fabio Testi jako profesor udržující vztah se svou pohlednou studentkou. Při rande na řece dívka zahlédne vraždu své spolužačky - Testi ale potřebuje jejich vztah skrýt, tak svoje svědectví tají. Tím se však stává podezřelým číslo jedna a musí vraha, jehož oběti přibývají, vypátrat sám. Ze začátku jsem tápal, kdo je Solange, ovšem pak jsem na název docela zapomněl a bral jsem ho jako další symbolistní název typického gialla. Jak však pátrání postupuje, i na Solange se dostane. A pak to konečně pořádně zhoustne, až jsem v závěru skoro nedýchal. Vzpomínkovou vysvětlovací scénu pak považuju za jednu z nejotřesnějších sekvencí, jaké jsem kdy ve filmu viděl. Žádné uřezané hlavy, žádné usekané ruce, tady jde o něco docela jiného, ale o to hroznějšího.
Škoda tedy až na způsob vražd poklidného začátku, který působí celkem bezstarostným dojmem, jako by tím nejhorším, co se může stát, bylo odhalení Testiho románku se studentkou. I obsazení Joachima Fuchsbergera do role komisaře vypadalo jako navázání na německé wallaceovky. Jak jsem se Fuchsbergera trochu bál, tak nakonec mě docela přesvědčil a možná s ním nějaké další filmy, včetně westernů, ještě zkusím. Po nervydrásajícím závěru jsem však dokonce uvažoval o vyšším hodnocení, než jaké právě kvůli začátku dávám. Je fakt, že dost mě rozčilovala i kvalita zvuku na DVD, kdy hudba hraje jasně, ale anglickému dabingu nebylo skoro rozumět. Nicméně je mi líto, že Dallamano zemřel poměrně brzy a nemohl natočit další gialla. Jeho přesah mimo žánr je něco, co se mi hodně zamlouvá. 7,5/10
P.S. Screenshoty samozřejmě nejsou z DVD.
a.k.a. Solange: Teror v dívčí škole (proboha), What Have You Done To Solange?
Režie: Massimo Dallamano
Hrají: Fabio Testi, Karin Baal, Cristina Galbó, Joachim Fuchsberger, Günther Stoll, Camille Keaton, Claudia Butenuth, Maria Monti, Giancarlo Badessi, Pilar Castel, Giovanna di Bernardo, Marco Mariani, Antonio Casale
Hudba: Ennio Morricone
Kamera: Joe D'Amato
Předloha: Edgar Wallace
Produkce: Italian International Film, Constantin Film
Itálie / SRN 1972
úterý 27. prosince 2016
C'ERA UNA VOLTA IL WEST (1968)
Jinak předpokládám, že tento film jste viděli. V případě, že ne, okamžitě zavřít článek, ihned se podívat, a pak se sem můžete vrátit.
Ten film už jsem viděl tolikrát, že už to ani nepočítám. Poprvé, když jsem ještě neměl tušení, že existují nějaké spaghetti westerny, jen jsem si tehdy sháněl nějaké westerny. A Tenkrát na Západě je samozřejmě legenda, kterou jsem vidět musel. A i přes to, že jsem film viděl s nekvalitním VHS dabingem, v němž Cheyenne zní jako unavený flegmatik, který je v posledním tažení, a Frank jako kdyby mu vyndali hlasivky, vlastně se mi z toho obsazení hlavních rolí zamlouval jenom hlas Cardinalové, tak jsem byl naprosto unešen. Až v návaznosti na tenhle film a hledání, co dalšího se od Leoneho dá vidět, jsem zjistil, že v Itálii se natočilo ne jen pár westernů, ale stovky, mají vlastní označení, existují o nich internetové stránky, a že spousta těch filmů vypadá sakra zajímavě. A taky že už jsem vlastně nějaké viděl (tedy celého Malého unaveného Joea a kousek Bůh odpouští, já ne!). Pak jsem to viděl bezpočtukrát, jak s tímhle dabingem, později s nepoměrně lepším dabingem ČT (byť ani tam není Cheyenne namluven adekvátně), a nakonec konečně v angličtině, a od té doby jinou verzi odmítám. Pravda, viděl jsem kousek i italsky. Ta verze je vůbec zajímavá, protože je o pár záběrů delší. Ale z italských hlasů hlavních herců se mi zamlouvala snad jenom opět Cardinalová, byť se tam nenamluvila sama.
No a jedno zhlédnutí nezapomenu nikdy, to v kině Světozor, o čemž jsem tu již psal.
O čem bych měl psát dříve? Na tomhle filmu fakt není nic špatně. Ovšem co ho posouvá k naprosté nadčasovosti je to, že ho v průběhu času vnímám trochu jinak. Ve čtrnácti to pro mě byl film o pomstě. Hrdinou filmu pro mě byl Bronson, základním tématem jeho touha smrti a nevyhnutelný střet s Fondou, jemuž se tento snaží vyhnout. Postupem let se můj náhled změnil. V současnosti je pro mě hrdinkou Cardinalová a hlavním tématem nový začátek. Úplně nenávidím tu synopsi z novin i čsfd, která v první větě prozradí "Jill, bývalá prostitutka..." Sakra, to se ve filmu dovíme až skoro na konci. Jak bych k této postavě přistupoval, kdybych tohle nevěděl? Možná by pro mě měla nějaké tajemství. Proč se rozhodla odjet kamsi do největší díry Západu a provdat se za střeleného, ne příliš pohledného farmáře, který navíc žije uprostřed pouště? Takhle to vím. A možná je kus kouzla pryč. Naštěstí jsou tu i další postavy a jejich motivy a tajemství. Ale zpět ještě k tomuhle.
Většina ženských rolí ve westernech se pohybuje v určitých šablonách. Hodná spořádaná dívka, která potřebuje zachránit, zlá sexy mrcha, která působí hrdinovi příkoří, děvka s dobrým srdcem, která hrdinovi pomůže, ale není tou vyvolenou, moudrá matka rodu, která udílí rady. Jill má zdánlivě nejblíže ke třetí kategorii, ale ve skutečnosti je tou hrdinkou sama (nebo jednou z více hrdinů). Je to ona, kdo ztratil právě získanou možnost lepší budoucnosti, a je to ona, kdo se ze všech sil snaží si ji udržet. Potřebuje sice pomoc, v jednu chvíli se málem vzdá, ale nakonec z toho všeho jako jediná vychází vítězně. Jill je komplexní postava s vlastní motivací, jednáním a sama je hybatelem děje. Kolik takových ženských postav ve westernech byste vyjmenovali?
Ústředním tématem filmu je měnící se doba. Odchází staré divoké časy volnosti, nastupuje nová éra, ve které sliby už neplatí a přežívá nikoli nejchytřejší, ale nejúskočnější. Jill vítězí, ale k vítězství se dostává poměrně čestně. Je symbolem toho, že ten přerod Západu z divokého na civilizovaný může být postaven na dobrých základech. Proti ní, krásné mladé ženě, jako kontrapunkt stojí Morton, starý nemocný muž, který je zcela opojen penězi a mocí. Jeho jediným snem je přemostit Ameriku železnicí a vidět z okna svého vlaku Pacifik - z okna, protože není takřka schopen pohybu. Jeho ctižádost a podlost ho nakonec zahubí.
Pak je tu Frank. Padouch bez skrupulí, který je schopný zabít dítě, zároveň stárnoucí muž, který si uvědomuje, že časy se mění a on by se měl měnit s nimi. Ovšem jeho minulost mu to nemůže dovolit. Nemůže se zbavit svého šéfa a stát se tím mocným kapitalistou, on prostě je střelec a střelcem musí zůstat až do konce, kdy je zabit někým, na koho už dávno zapomněl.
Harmonika ovšem nezapomněl na něj. Celý život zasvětil okamžiku, kdy pohlédne konečně do očí muži, který zabil jeho bratra (snad taky kvůli majetku) a tím ho poznamenal. Je svou pomstou nadobro pohlcen, že dokonce Frankovi v jednu chvíli zachrání život, jen aby ho později mohl zabít sám. Potom už není ani schopen dalšího života, odmítne Jill a její zjevné nabídky ke společnému soužití, a odjíždí kamsi do daleka, odkud není návratu.
No a poslední do party je Cheyenne. Narozdíl od Franka, který se součástí nové doby stát chce, a Harmoniky, kterého nijak nevzrušuje, byť změnám dobře rozumí, s novou dobou nic společného mít nechce. Je romantickým hrdinou starých dní, který žije v přírodě, jezdí na koni a problémy řeší jednoduše. Právě asi vlivem dabingu, s nímž jsem to viděl nejdříve, jsem Cheyenna dříve moc nemusel, připadal mi nezajímavý, unavený, a svými vtipy jako pokus o postavu a la Tuco z Hodného, zlého a ošklivého. To jsem byl samozřejmě vedle jak ta jedle. Teprve poslech vynikajícího výkonu Jasona Robardse v originále mě přesvědčil, že Cheyenne je skutečně skvělá a zajímavá postava. Ze tří českých verzí ho plně vystihl snad jen Alois Švehlík v té druhé. Ale ani to není to pravé ořechové.
Robardse už jsem vychválil, ale chválu si zaslouží snad všichni herci, kdy mnozí podávají životní výkony, ať už je to Claudia Cardinale, Henry Fonda či právě Jason Robards. Charlesi Bronsonovi stačí být, a jeho silného charisma a zvláštního vzhledu Leone využívá vůbec nejlépe ze všech režisérů. Navíc tu máme plno hostujících hvězd od kamenné tváře Woody Strodeho, přes mouchu odhánějícího Jacka Elama, překvapivě proti typu obsazeného Franka Wolffa coby bezbranného farmáře, snad jen Keenan Wynn coby šerif přišel s prostorem vlivem střihu zkrátka. I když ta scéna se zmlácením Harmoniky by asi byla trochu navíc. A co je co říct, nevadil mi tady ani Marco Zuanelli, který následně využil v čím dál levnějších westernech své zdejší slávy, a to naprosto protivným způsobem.
E N N I O M O R R I C O N E. Čekáte na tohle jméno od začátku, já to vím. Je neuvěřitelné, že přestože jen v roce 1968 složil hudbu k tolika filmům, dokázal si to nejlepší schovat pro Leoneho a stvořil jeden z nejlegendárnějších soundtracků vůbec. Sice se opakují pořád jen tři motivy (+ sem tam něco drobnějšího), ale ty opravdu stojí za to. Ať už je to melancholická znělka Jill, temné osudové téma Frankovo, posmutnělé Cheyennovo banjo nebo nezapomenutelná harmonika. Až zvláštní se zdá být, že když Morricone složit hudbu pro Tenkrát na Západě nestíhal, obrátil se Leone pro jistotu na Angela Francesca Lavagnina. Což byl dobrý skladatel, jeho hudbu mám u westernů rád, ale upřímně - nebylo by to ani zdaleka ono. Kde by byly televizní reklamy bez Harmoniky? Co by zpívala Špinarová? To už to zlehčuju, ale vlastně tím ukazuju, jak je ta Morriconeho hudba fenomenální.
A dál: Vynikající Delli Colliho kamera. Obrovské detaily očí (zvláště Bronsona). Obrovské celky na krajinu. Zvláště když si vezmeme, že Almería a Monument Valley nevypadají nijak podobně, a tady to působí celkem organicky. Nezapomenutelné scény. Vynikající hlášky. O tomhle filmu by se dalo psát do nekonečna, nebo ho naopak shrnout jedním slovem. Nejlepší ze všeho ale je se na něj zas a znovu dívat. 10,5/10
a.k.a. Once Upon a Time in the West, Tenkrát na Západě
Režie: Sergio Leone
Hrají: Claudia Cardinale, Henry Fonda, Jason Robards, Charles Bronson, Gabriele Ferzetti, Paolo Stoppa, Jack Elam, Woody Strode, Keenan Wynn, Frank Wolff, Marco Zuanelli, Lionel Stander
Hudba: Ennio Morricone
Scénář: Sergio Donati, Sergio Leone
Námět: Dario Argento, Bernardo Bertolucci, Sergio Leone
Produkce: Euro International Films, Paramount
Itálie / USA 1968

































































