THE SHOW WITH A NAME - KLASICKÉ WESTERNY část 7 - 60. LÉTA A ODKAZ DODNES

Poslední díl série o klasických westernech končí jejich koncem v 60. letech, megalomanskou výpravnou ságou Jak byl dobyt Západ a labutí písní Muž, který zastřelil Libertyho Valance. Nicméně přesto že žánr během 70. a 80. let skoro vymřel, občas dojde k nějakému revivalu, v 90. letech po Tanci s vlky, v posledních letech na streamovacích platformách v seriálové podobě.

THE SHOW WITH A NAME - KLASICKÉ WESTERNY ČÁST 4 - 50. LÉTA

Ve čtvrtém díle speciálu se překlopíme do padesátých let a zajímat nás budou především filmy s Jamesem Stewartem, Garym Cooperem a Gregorym Peckem. Technicolor a Cinemascope pomalu ovládají westerny, kterých bylo v padesátých letech tolik, že nemůžeme ani zdaleka probrat vše, co byste chtěli slyšet. Taky se z padesátých let ještě ve dvou dalších dílech nevyhrabeme.

ROBERT MITCHUM - PLAKÁTY

 Pár plakátů.

SEVEN MOVIES FROM NOW část 2

Starý sup létá vysoko nad námi a pokračování příště.

MACKENNA'S GOLD (1969)

Stejně jako Profesionálové jeden z prvních westernů, které jsem kdysi dávno viděl. Ale naposledy někdy v roce cca 2010 v televizi. Od té doby, kdykoli jsem někde narazil na článek nebo zmínku o tomto filmu, jsem četl jen to, jaká je to hrůza, nejhorší Peckův western... A když první, co se mi vybaví při vzpomínce na tenhle film, jsou šílené zadní projekce a mizerné triky při závěrečném zemětřesení, docela jsem se bál.

Ono to je béčko s áčkovým rozpočtem. Ale je to tak i stylizováno. V podstatě je šťastná náhoda, že krátce před znovuzhlédnutím Mackennova zlata jsem si přečetl Váchalův Krvavý román, protože mi trochu otevřel oči a začal jsem nad tím filmem přemýšlet jinak. Ne jako o velkém výpravném westernu, kde se pokazilo, co mohlo, ale jako o filmové verzi šestákového románu na pokračování. Sám film je rámován vyprávěním, jako by někdo vyprávěl báchorku o hledání dávno ztraceného pokladu. A i ostatní žánrové propriety sedí: máme tu čestného ušlechtilého hrdinu, který je tak ušlechtilý, až je spíš blbý; máme tu zavilé padouchy; ctnostnou blonďatou pannu; zákeřnou sexuální dračici; urostlého násilníka vykonávajícího příkazy šéfa; mystiku, tajemné dobrodružství, jehož cíl musíme vidět; každou chvíli přijde zrada, změna, nečekané výbuchy násilí; postavy se objevují a mizí, jak jsou zrovna potřeba. 

To vše na velkém širokoúhlém plátně v sedmdesátimilimetrovém formátu, s největšími filmovými hvězdami, doplněnými... padouchy z televizního Batmana! Jo, hlavní indiánskou dvojici hrají velice sexy Julie Newmar (Catwoman) a Ted Cassidy (známější z Addamsovy rodiny, ale v Batmanovi se taky objevil), vedlejší role gentlemanů z Hadleyburgu ztvárňují Eli Wallach (Mr. Freeze) a Burgess Meredith (Tučňák). Dále se objevují v těchto minirolích i Anthony Quayle, Edward G. Robinson či Lee J. Cobb, v podstatě víc je z nich ale vidět jen Wallach, a podle zákonů šestákového krváku se všichni po tom, co splní svůj účel, totiž trochu zalidnit děj, zase poroučí v masakru zinscenovaném kavalerií. Výraznější postavu až ve druhé půlce představí Telly Savalas.

Film ale stojí na Gregorym Peckovi a Omaru Sharifovi. Peck je asi nejvhodnější obsazení, a ač bych si tu původně osloveného Clinta Eastwooda představit dokázal, Peck je rozhodně lepší v tom, že jemu toho naprostého klaďáka člověk věří. Omar Sharif sice přehrává jako blázen, jeho přízvuk nezní mexicky ani trochu, ale sem se to naprosto hodí. Nicméně ne všechny herecké výkony se dají ocenit - zejména zlatá horečka v podání Camilly Sparv je příšerná.

Zpracování je taky dost na houpačce. Jakmile dostaneme nějaký úžasný širokoúhlý záběr nádherné krajiny amerického Západu, střihne se na nějaký šedivý záběr ze studia, dokreslovačku nebo nejhůř zadní projekci. Triky jsou pak i na svou dobu na dost mizerné úrovni, zejména hrátky s miniaturním kaňonem točené ve velkém detailu na 16 mm film roztažené na šířku a zvětšené na 70 mm v závěru vypadají hrozně. Nicméně některé skály se zřítily opravdu, protože filmaři jeden kaňon skutečně odstřelili... Ovšem bylo to v seismicky nestabilní oblasti, kde hrozilo zřícení tak jako tak.

To vše je podkresleno moderním, ale dobrým sountrackem Quincyho Jonese včetně legendární písně, která přežila asi nejvíc. Mackennovo zlato rozhodně nepatří mezi top westerny, ale jako braková obdoba nacpaná lidmi, které byste tu nečekali, svoje kouzlo má. 7/10

a.k.a. Mackennovo zlato
Režie: J. Lee Thompson
Hrají: Gregory Peck, Omar Sharif, Telly Savalas, Camilla Sparv, Julie Newmar, Keenan Wynn, Ted Cassidy, Edward G. Robinson, Eli Wallach, Anthony Quayle, Lee J. Cobb, Burgess Meredith, Raymond Massey, Eduardo Cianelli, Dick Peabody, Robert Phillips, Rudy Diaz, Shelley Morrison
Hudba: Quincy Jones
Produkce: Columbia
USA 1969

THE SHOW WITH NO NAME - EPIZODA XXXIII - MYS HRŮZY

 Další díl podcastu je už od včerejška na světě. Více informací najdete zde.

https://the-show-with-no-name.blogspot.com/2023/04/epizoda-33-mys-hruzy.html

CAPE FEAR (1962)

Vzhledem k tomu, že remake natočil sám Martin Scorsese, režíroval J. Lee Thompson a v hlavní roli hraje klaďák č. 1 Gregory Peck, čekal jsem čajíček, který už dnes nikoho nenapne. A s potěšením mohu říct, že jsem se dost seknul.

Pokud jste viděli epizodu Simpsonů se stejným názvem, tak děj znáte, a co je ve filmu jinak, to vám asi rychle dojde. Neuvidíme Roberta Mitchuma šlapat na hrábě. Propuštěný trestanec Cady začne stalkovat právníka Bowdena, který ho svým svědectvím kdysi dostal za mříže. Problém je, že tehdejší právo ještě pojem stalking neznalo, takže policie Bowdenovi není schopna nijak pomoct. A přestože Cady spáchá celou řadu dalších zločinů, není mu je možno dokázat, protože nikdo nemá dost odvahy, aby proti němu znovu svědčil. Bowden se tak ve snaze Cadyho se zbavit musí uchylovat k čím dál extrémnějším pokusům.

Thompson se tu dost silně inspiroval Hitchcockem, takže se snaží čarovat s kamerou, jak jen může. Některé záběry jsou pěkné a působivé, ale zase tak úplně ta snaha nevychází, a na rozdíl třeba od Donenovy Šarády by si tohle už podle tématu s Hitchcockem nespletl nikdo. Zatímco u Hitchcocka jsou totiž ženské postavy důležité, životné a zásadní pro děj, tady Bowdenova manželka a dcera v podstatě plní jen funkci majetku, na který se Cady Bowdenovi chystá sáhnout. Obě herečky, zvláště dcera, jsou navíc dost slabé a toporné. Hudba Bernarda Herrmanna ale funguje natolik, že se dostala nejen do remaku, ale i právě do Simpsonových.

Gregory Peck odvádí svůj standart, zatímco Robert Mitchum je geniální a celý film táhne. Jsem docela zvědav na srovnání s Robertem De Nirem, na což se podíváme v blízkém dílu podcastu, Mitchumův Cady není běžný psychopat, jaké ve filmech vídáme, ale ledově klidný, vypočítavý chlapík, který má sakra pojištěno, aby na něj nikdo nemohl a mohl udělat Peckovi ze života totální peklo. Jeho zdánlivě nezúčastněná póza a cynický úšklebek hrají silně pro něj. Mitchum byl prostě jeden z těch herců, kterým na plátně stačilo být, a vždy to geniálně sedělo (viz Jean Gabin). Policejního šéfa standartně odvádí Martin Balsam a menší roli soukromého detektiva skvěle hraje Telly Savalas, tady ještě s vlasy!

Mys hrůzy nakonec není jen hrou kočky s myší, ale zápasem dvou šelem, z nichž jedna udělá vše pro záchranu všeho, co má, a druhá si není ochotna připustit, že o všechno přišla svou vinou. I přes trošku delší stopáž film uteče jako voda a v některých scénách si i dneska lze nervózně kousat nehty. 7,5/10

 

a.k.a. Mys hrůzy

Režie: J. Lee Thompson

Hrají: Gregory Peck, Robert Mitchum, Polly Bergen, Lori Martin, Martin Balsam, Telly Savalas, Jack Kruschen

Hudba: Bernard Herrmann
Produkce: Universal

USA 1962

THE SHOW WITH NO NAME - EPIZODA XXII - HOŠI Z BRAZÍLIE

 A po týdnu tu máme další, tentokrát regulérní epizodu podcastu, tentokrát ve čtyřech, všichni živě a s videem! A dokonce máme i malou soutěž pro naše věrné diváky / posluchače.

THE BIG AND WILD WESTERN REWATCH SPECIAL - část 4

Teď už máme, co jsme chtěli, do rachoty zvesela... Tak strašné to není, ale proč by si Američani nemohli taky udělat budovatelské filmy.

HOW THE WEST WAS WON (1962)

Na počátku byla pustá, neobydlená krajina plná vlků, bizonů, medvěd, jen sem tam člověk zakopl o nějakého Indiána. Inu, bylo třeba ji celou obsadit, zalidnit, vybetonovat, ohradit a rozezvučit křikem, hlasitou hudbou, motory a občasnou střelbou. O tom, jak k tomu s pionýrským nadšením došlo, vypráví tento film. MGM se tu pokusila udělat největší western všech dob - americkou Genesis, kroniku osidlování západu, a to na příkladu rodiny, jejíž členové nosí jména jako Zebulon, Jeremiah, Eve nebo Lilith. Jsou to mimochodem příkladní angličtí protestanti. K tomu si MGM vzala téměř všechny hvězdy své doby, tři režiséry a úžasný systém Cinerama, který si zaslouží zvláštní odstavec, vzhledem k tomu, že vedle Pohádek bratří Grimmů ze stejného roku jde o jediný hraný film, který s ním byl natočen.

Cinerama vznikla vlastně jako první širokoúhlý formát (nevznikla, viz komentáře), ještě před Cinemascopem, a byla něco mezi 3D filmem a širokoúhlým filmem. Natáčelo se na tři kamery, aby se zabral úhel 180°, a film byl promítán na plátno v půlkruhu. Zní to fantasticky, a i když už dnes člověk může film vidět jen v klasické "ploché" podobě (ostatně jen minimum lidí jej vidělo tak, jak byl zamýšlen), fantasticky to i vypadá, byť s nepřesnostmi. Zploštěním obrazu vedle sebe vzniká u některých scén podivné zakřivení, jehož vinou se občas střílí jinam, než by se mělo, krajina za jezdcem v pohybu se láme a mosty se ohýbají. To by ovšem tolik nevadilo. Co však vypadá skvěle pro diváka, se stalo pro tvůrce noční můrou. Extrémně těžká a náročně ovladatelná kamera, větší náklady na filmový materiál i na výpravu, jelikož vidět bylo skutečně všechno, nejbližší záběry, které bylo možno udělat, bylo do pasu, pak už obraz vypadal podivně zakřiveně. A navíc většina kin na tento formát nepřešla, takže po filmu This is Cinerama a společně s Grimmy je tento film jediným, který tento formát využil. A je znát, že tvůrci si v náročnějších případech vypomohli klasickými záběry, které poté jen zvětšili. To se týká zvláště akčních scén.

Jako kronika osidlování západu film funguje dobře. Skutečně je tu všechno důležité - Erijský průplav a cesta po Missouri, Oregonská a Santa Feská stezka, Pony Express, telegraf, železnice, Indiáni. Ideologie neprosakuje tak hrozivě, jak to nahoře mohlo vyznít, to jen když se nad tím člověk zamyslí. Na druhou stranu k závěru, kde vypravěč Spencer Tracy líčí, kterak se z divokého západu stala civilizace a sledujeme záběry dálnic, továren, přehrad, elektráren apod., by některá budovatelská píseň sedla. Třeba "Bez chleba nejde jíst". Stačí se jenom trochu porozhlédnout, kolik je kolem krás, dým z továren... Tak jsme holt ten kapitalismus vybudovali, soudruzi. A co jsme viděli předtím?

Pět povídek rozdílné délky i kvality. První, druhou a pátou režíroval Henry Hathaway, třetí John Ford a čtvrtou George Marshall, všechno tedy proslulí tvůrci westernů. První dvě části jsou ale docela nuda. Hlavně jsem měl dojem, že jediná povídka, která na svém prostoru vybuduje nějaký příběh a postavy někam posune, je ta čtvrtá.

V první sledujeme plavbu na vorech, kde se rodinka Karla Maldena, dále tvořená Carroll Bakerovou a Debbie Reynoldsovou, dvěma vdavekchtivými slečinkami, z nichž jedna sní o zálesákovi z románu a druhá o spoustě peněz, setkávají s neotesaným zálesákem Jamesem Stewartem. Ten převzal roli po zesnulém Gary Cooperovi, moc mu nesedla, ale jeho svádění-nesvádění je, společně se scénami se zloduchem Walterem Brennanem (a pobočníkem Lee Van Cleefem s parukou), asi nejzábavnější částí celé dlouhé a nudné části. Druhá část bohužel sleduje Reynoldsovou, která pořád zpívá, zpívá a zpívá. Po jednom milenci zdědí zlatý důl v Kalifornii a vydává se tam na krytých vozech, zatímco ji uhání podvodník Gregory Peck, kterému jde jen o zlato. Na to ovšem brzy zapomeneme, i na jeho problémy s věřiteli, a povídka může končit budoucím sňatkem poté, co drsný vedoucí výpravy Robert Preston ostrouhá. Kdepak, chlapče, tanečnici a zpěvačku na "já mám ranč a ty se mi budeš starat o děti" neuženeš. Následuje přestávka.

Po přestávce sledujeme zadumaného Lincolna a hned na to Andy Devine verbuje u podivně na staro namaskované Bakerové jejího dospělého syna George Pepparda. Bakerová je nešťastná, ale Peppard je příkladný Američan a ochotně rukuje. Pro Fordovu povídku hraje její krátkost a ukázka naprostého zmaru války, kterou naštěstí nevykreslili jako místo, kde se může mladý Zeb proslavit. I samotnáí generálové Sherman a Grant, jindy hrdinští, jsou tu vylíčeni jako pochybující lidé, kteří si moc nevěří. Čtvrtá část o střetu Pepparda a Widmarka ohledně plánu železnice je asi nejlepší a jediná, která má uzavřený příběh. Doteď to byly spíš jen výňatky z deníku. Poslední povídka je pak už jen zbytečným zakončením. Jestli to mělo fungovat, měli jsme Eliho Wallacha poznat o hodně dřív. Takhle si nejsem jist, jak ta jeho zápletka do celé historie vlastně zapadá.

Wayne, Fonda, Stewart, Peck, Widmark, Wallach, Cobb, Brennan, Morgan - většina velkých westernových hvězd je tu. Bohužel jen v menších rolích, protože většinu filmu strávíme s Peppardem či Reynoldsovou. Wayne coby Sherman se vlastně jen mihne, stejně jako Morgan coby Grant, Stewartovi role nesedí, Fonda nezklame, ale coby zálesák působí trochu divně. Widmark je fajn, Peck je klasický Peck, Wallacha je maličko, stejně jako Cobba. Poslední dvě povídky byly navíc zjevně hodně kráceny, takže se nedozvíme, že pozdější Peppardova žena je Fondova dcera, ani jak Lee J. Cobb k náplasti nad okem při vlakové scéně vlastně přišel. Akční scény občas vypadají skvěle a občas zklamou. Ta nejlepší je asi na krytých vozech ve druhé povídce, celkem dobrá je i přestřelka v jeskyni na začátku. Scény s bizony ale mnohem lépe uchopil Tanec s vlky. Newmanova hudba je legendární, i když parafrázuje Greensleaves až příliš často.

Nemůžu tomu upřít určité kvality, na druhou stranu i pro svou délku, strukturu a nedostatečně rozvinuté postavy film poměrně nudí. Studio se více soustředilo na reklamu než na výsledný produkt. Ten sice vypadá ohromně, ale je plochý, mdlý a nepřesvědčivý. Na druhou stranu, i když jsem to několikrát chtěl vypnout, a původně jsem to chtěl dát po jednotlivých kapitolách, nakonec jsem to dal na jeden zátah. Epizodka s válkou a pasáž o stavbě železnice to alespoň vytahují na 6/10.

a.k.a. Jak byl dobyt Západ
Režie: Henry Hathaway, George Marshall, John Ford
Hrají: Carroll Baker, Lee J. Cobb, Henry Fonda, Carolyn Jones, Karl Malden, Gregory Peck, George Peppard, Robert Preston, Debbie Reynolds, James Stewart, Eli Wallach, John Wayne, Richard Widmark, Walter Brennan, David Brian, Raymond Massey, Agnes Moorehead, Harry Morgan, Thelma Ritter, Mickey Shaughnessy, Russ Tamblyn, Lee Van Cleef, Harry Dean Stanton
Hudba: Alfred Newman
Produkce: MGM
USA 1962

THE BIG AND WILD WESTERN REWATCH SPECIAL - část 2

Dneska to bude opravdu velké.

THE BIG COUNTRY (1958)

Po zopakování po letech jsem si uvědomil, že svým způsobem jsem viděl Velkou zemi vlastně poprvé. Před dvanácti lety běžela v televizi, ořezaná do 4:3, navíc jsem asi dvacet minut neviděl, ani už nevím proč. A v dalších letech jsem to celé nikdy od začátku do konce neviděl. Až včera, poprvé celé v širokoúhlém formátu. A ano, už v tom ořezaném podání se mi to líbilo, ale nemohl jsem ani zdaleka vidět, jak je tenhle film skutečně velký.

-Viděl jste někdy něco většího? -Pár oceánů.
William Wyler nebyl žádný troškař a tenhle film je synonymem velikosti. Opravdu rozlehlé pláně, spousta záběrů z dálky, práce s hodně vzdáleným pozadím, samozřejmě obrovská délka (dvě hodiny a tři čtvrtě). A přitom je příběh vlastně komorní a odehrává se na území, které by se dalo klidně zmenšit. Jenže tohle je VELKÁ země. Takže drama dvou rodin a dvou lidí nechtě vklíněných mezi ně se odehrává na ploše několika tisíc čtverečních mil. Což ve výsledku vypadá naprosto fantasticky. Na takové nádherně rozlehlé pláně takřka nedotčené přírody bych se někdy chtěl podívat. Na dohled žádné stavení, žádné komíny, žádné vedení. Trochu se obávám, že ani v USA už to není realitou a v místech natáčení už dávno vede dálnice či elektrické dráty.

Příběh se točí kolem muže z východu Jima, který se přijel oženit s dědičkou obrovského ranče. Rančer, major Terrill, ale má dlouholeté spory s konkurenčním rančem Hannasseyů. Oba by totiž nejraději zabrali území ležící mezi jejich pozemky, a skýtající velké množství drahocenné vody, aby ten druhý přišel o svá stáda. Území však patří mladé učitelce, kterou se tak obě strany snaží mermomocí donutit k tomu, aby jim pozemky prodala. Jim má navíc od počátku problémy se svou snoubenkou Pat, pro kterou je vlastní hrdost více než cokoli, a která má Jima vlastně spíše na chlubení. Jim však nehodlá dělat ze sebe blbečka a pro pobavení ostatních sedat na divokého koně či se prát s každým, kdo se ho pokusí urazit, v čemž je přeborníkem neotesaný předák Steve, toužící získat Pat pro sebe. Navíc se Jim nehodlá zapojovat do sporu obou rodin a vymyslí plán, jak udržet mír co nejdéle. Spor však spěje k nevyhnutelnému konci...

Prakticky jedinými čistě pozitivními postavami příběhu jsou Jim a učitelka Julie, pak možná i veselý stájník Ramon. Vyhraněně negativní postavy tu však nejsou. Prakticky na všech ostatních jde najít něco dobrého i něco špatného, včetně opileckého hrubiána Bucka, který má k čistému padouchovi nejblíž. Oběma hlavám klanů lze v určitých chvílích stranit i je nenávidět. Postavy se navíc v průběhu děje i vyvíjejí, zejména Steve. Zajímavé je, že Jim v hlavním sporu prakticky celou dobu zůstává stranou a jediné, co může udělat, je zachránit život Julii a spoustě kovbojů, kteří by zbytečně zemřeli ve sporu dvou tvrdohlavců. A ano, vystřelí za celý film jen jednou a do země. Vadí to? Vůbec.

Nevyšlo by to tak dobře, kdyby nebyly postavy tak přesvědčivě sehrány. Tedy především z mužské strany. Chválit Gregoryho Pecka by bylo nošením sov do Atén, Burl Ives i Charles Bickford coby hlavy rodů jsou naprosto přesní. Jenom v tomhle filmu se mi docela zamlouval Charlton Heston, kterého jinak spíše moc nemusím. I Chuck Connors tu podal coby Buck asi svůj nejlepší výkon vůbec. Trochu slabší je to s ženami. Jean Simmons není vyloženě špatná, ale nijak zvlášť mě nezaujala. Carroll Baker je mi pak vyloženě protivná. I mimo svoji postavu. Takže teď nevím, jestli tak dobře zahrála namyšlenou protivnou slečinku, nebo jestli nehrála dobře, ale prostě byla sama protivná, tak to bylo ok. Ale je fakt, že podobně protivně na mě působila i v jiných filmech a v ukázkách z dalších, které jsem neviděl.

Když se nad tím zamyslím, je jen málo amerických westernů, z kterých bych si pamatoval ústřední melodii. A i když si zapamatuju tu, neznamená to, že bych si pamatoval celý soundtrack. Ten většinou bývá nevýrazný. Ne tady. Jerome Moross toho k filmům moc nesložil, jeho hudba k tomuto filmu je ale naprosto vynikající a společně s Bernsteinovým soundtrackem k Sedmi statečným patří k těm, z nichž si pamatuju snad každou notu. Spojení Morossovy hudby a nádherné širokoúhlé technicolorové kamery (jednou jsem na některé záběry schválně přiložil graf zlatého řezu a mnohde to naprosto přesně vyšlo) je pro mě jedním z nejkrásnějších diváckých zážitků vůbec.

V podstatě jedna z mála výtek by byla přílišná délka. Řekněme tak o dvacet minut to přece jen mohlo být kratší. (Pozn. Nedávno jsem viděl rozhovor Na plovárně se střihačem, který prozradil trik, jak zkrátit film, aniž by si toho někdo všiml - ustřihnout z každé scény první a poslední okénko. Možná dokonce z každého záběru. U normálně dlouhého filmu se délka bez toho, aniž by něco chybělo, může klidně zkrátit až o tři minuty.) Protože zase nevím, co bych vynechal, nějaké vyloženě zbytečné scény tam nejsou. U střihu mě trochu zamrzelo, že jsem si párkrát všiml, že se střihlo na tentýž záběr, jen trochu zvětšený a přiblížený. Nevím proč. Nevypadá to hezky. Ale to jsou jen ojedinělé drobky. S dalším zhlédnutím určitě nebudu otálet dvanáct let. 9/10

a.k.a. Velká země 
Režie: William Wyler
Hrají: Gregory Peck, Jean Simmons, Carroll Baker, Charlton Heston, Charles Bickford, Burl Ives, Chuck Connors, Alfonso Bedoya
Hudba: Jerome Moross
Produkce: United Artists
USA 1958