Zobrazují se příspěvky se štítkemDON SIEGEL. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemDON SIEGEL. Zobrazit všechny příspěvky

pondělí 20. července 2026

THE BIG STEAL (1949)

Setkali se na lodi v přístavu ve Veracruz. On na útěku před záhadným surovcem s doklady armádního kapitána, které mu hbitě odcizí, ona na cestě za snoubencem, kterému půjčila peníze, aby následně zmizel. Její snoubenec je ovšem také mužem, kterého on hledá, přičemž zjevně mu dluží mnohem více. Ač neradi, musejí spolupracovat, aby ho dohnali.
 
The Big Steal by se měl spíš jmenoval The Big Chase, protože je to jedna velká honička. Velkou devizou je krátká stopáž (71 minut), rychlé tempo, děj, který se nezastaví a odlehčený tón, který dává vyniknout dialogům mezi osvědčenou dvojicí Robert Mitchum - Jane Greer. Tak odlehčený, že skoro jako by nešlo o noir - Greer tu nehraje femme fatale, ale veskrze sympatickou postavu, většinu filmu jsem si myslel, že v tom snad ani nebudou mrtví, záporáci nepůsobí moc hrozivě - s Patricem Knowlesem při jeho útrapách na útěku před hrdiny člověka je skoro až líto, zatímco William Bendix připomíná nejvíc ze všeho tasmánského čerta. Do toho ještě děj dál prosvětluje vychytralý mexický policista Ramón Novarro, který se snaží zapůsobit svojí lámanou angličtinou. Nicméně vyvážené je to tak akorát.
 
Zajímavé je, že je to jeden z prvních filmů režírovaných Donem Siegelem, a už tady se ukazují jeho hlavní silné stránky. Honička na mexických serpentýnách je napínavá i přes značné využití zadní projekce, na druhou stranu výkony kaskadérů za volantem v tomhle prostředí ohromí i tak. I pro mexické prostředí mi bylo trochu líto, že film není barevný, nicméně existující kolorovanou verzi vidět nechci. Jasně, chybí v tom jakákoli zapamatovatelnější scéna, takže za pár dní už si to možná nebudu moc pamatovat. Ale jako zábavná jednohubka to stačí dokonale. 7,5/10
 
Režie: Don Siegel
Hrají: Robert Mitchum, Jane Greer, William Bendix, Patric Knowles, Ramón Novarro
Hudba: Leigh Harline
Produkce: RKO
USA 1949 

neděle 21. září 2025

THE SHOW WITH A NAME - REVIZIONISTICKÉ WESTERNY část 5 - MSTITELÉ, STŘELCI A STOPAŘI

V pátém díle se podíváme na další westerny 70. let, kde uvidíme několik filmových legend v poměrně netradičním vydání. Je libo ženská mstitelka v podání Raquel Welch? Bláznivý lovec v podání Marlona Branda? Drsný šerif s tváří Richarda Harrise? Nebo umírající pistolník John Wayne?

neděle 15. ledna 2023

QUENTIN TARANTINO - CINEMA SPECULATION

Po roce přišla, zatím pouze na zahraniční, trh nová kniha Quentina Tarantina. Na rozdíl od té předchozí nejde o beletrii, ani není nijak spojena s jeho filmy. Tarantino se tu rozhodl rozepsat o svých oblíbených a zásadních filmech zejména 70. let (s dvěma přesahy do 60. a 80. let), přičemž vzpomíná právě na dobu, kdy vyrůstal, a rozebírané filmy ho nejvíce ovlivnily.
 
První kapitola navodí dojem, že půjde o Tarantinovy memoáry, jelikož vypráví o tom, jak ho matka brala už od mala s sebou do kina, které chtěla vidět sama, a ne jen na filmy pro děti. Takže malý Tarantino viděl filmy jako Joe (1970) už ve velmi raném věku. Zejména fascinujícím dojmem působí dvojprogram obsahující Divokou bandu a Vysvobození, které viděl už coby devítiletý. Vzpomíná rovněž na matčina krátkodobého přítele, černocha, který ho naučil milovat filmy blaxploitation. Nakonec z nich ale pro rozbor nevybral žádný.
 
Filmy, které Tarantino rozebírá, jsou:
Bullittův případ (Peter Yates, 1968)
Drsný Harry (Don Siegel, 1971)
Vysvobození (John Boorman, 1972)
Útěk (Sam Peckinpah, 1972)
Černá výprava (John Flynn, 1973)
Sestry (Brian de Palma, 1973)
Daisy Millerová (Peter Bogdanovich, 1974)
Taxikář (Martin Scorsese, 1976)
Bez slitování (John Flynn, 1977)
Cesta k ráji (Sylvester Stallone, 1978)
Útěk z Alcatrazu (Don Siegel, 1979)
Naostro (Paul Schrader, 1979)
Panoptikum (Tobe Hooper, 1981)
 
Mezi tím máme vřazeny ještě kapitoly o filmovém kritiku Kevinu Thomasovi, který v 70. letech jako jediný psal o exploatačních filmech a tím pomohl některým tvůrcům dostat se do mainstreamu (Jonathan Demme), o dvou generacích filmařů, které tvořily 70. léta (přičemž jeho kapitola shrnuje vše, co dlouze včetně spousty drbů rozepisuje kniha Raging Bulls and Easy Riders, a ještě si z toho člověk víc odnese), hypotézu, jak by vypadal Taxikář, kdyby ho natočil Brian de Palma, kterému scénář Paul Schrader původně nabídl, a závěrečná kapitola patří osobě rodinného přítele Floyda, který u Tarantina v jeho dětství nějakou dobu bydlel a Tarantina silně jako filmového fanouška ovlivnil.
 
Vzhledem k tomu, jaký je Tarantino filmový fanatik, a co všechno ve svých filmech cituje a o čem mluví, že ho ovlivnilo, vždycky mě zajímalo, co o některých konkrétních filmech říká. Přiznám se, že jak mluvil vždy hlavně o tom, co ho ovlivnilo a co má rád, nečekal jsem, že některé klasiky stručně okomentuje jako nudné nebo dokonce příšerné. Point Blank (1967) označuje za epizodu televizního seriálu, A i na filmech, které vybral do knihy, nachází chyby, nebo věci, s nimiž nesouhlasí. O to lépe se o tom ale asi píše. Texaský masakr motorovou pilou, který označil jako jeden z mála dokonalých filmů, v knize není. Ono číst několik stran oslav by asi moc zajímavé nebylo. Jeho myšlenky jsou zajímavé, člověk s nimi nemusí vždy souhlasit, ale vždycky je lepší číst recenze člověka, který o filmech přemýšlí a píše o nich z různých hledisek, než oslavy fanouška nebo nadávání hatera.

Nečetl jsem knihu celou, nechtěl jsem se připravit o překvapení v případě zejména toho, co bych určitě viděl rád (Černá výprava, Naostro). Když něco analyzujete, nevyhnete se spoilerům. I tak mi mimoděk Tarantino vyspoiloval Nelítostný souboj, třeba i v tom, že jsem nevěděl, jakou roli v něm De Niro Hraje. Pěkně děkuju. Ale já vím, mea culpa, měl jsem to dávno vidět.
 
Svoje vlastní filmy Tarantino zmiňuje jen okrajově, pokud ho něco vyloženě inspirovalo k něčemu konkrétnímu, co se v nich objevilo. Třeba k obsazení Roberta Forstera v Jackie Brown. Nejzajímavější spojitostí je Floydův scénář k westernu o černošském kovbojovi, který svým tónem později Tarantina inspiroval k Nespoutanému Djangovi.

Proč člověka, který má rád filmy, zejména ty ze 70. let, je tahle kniha skoro povinnost. Každá kapitola ve mně vzbudila touhu si film znovu pustit (někdy určitě chci ten dvojprogram Divoká banda - Vysvobození), nebo zkouknout to, co jsem neviděl. Pro fanoušky Tarantina, kteří jsou staršími filmy nepolíbení, může jít o průvodce toho, na co se určitě podívat. Pro ostatní může jít o zajímavé čtení. Nevím, zda se chystá české vydání, pokud ovládáte angličtinu, kniha se dá pořídit i v ČR, není nutno ji objednávat ze zahraničí.

úterý 23. srpna 2022

THE LINEUP (1958)

Někdo tenhle film mylně označil jako noir, ale tohle už bych jako noir nevnímal. Spousta typických prvků už tu chybí a film spíše předznamenává kriminálky, které i sám Siegel točil v 60. a 70. letech. Druhá věc je, že části připomínají spíše televizní seriál toho typu, co později parodoval Leslie Nielsen v Police Squad. V podstatě mi i postavy dvou vyšetřovatelů silně připomínaly Franka Drebina a jeho šéfa, ať už v seriálu, nebo ve filmech, jen s nimi není sranda. Spíše obráceně.

Prvních cca dvacet minut je tak šílená nuda, protože dva naprosto nezajímaví policisté, kteří jsou hraní naprosto špatnými herci, kteří mechanicky a často zády k divákovi odříkávají svoje příliš popisné dialogy, jsou v centru dění, a my s nimi sledujeme nezajímavé vyšetřování toho, co se stalo na letišti. Hlavně se pořád zdůrazňuje, že byl zabit policista ve službě. Po dvaceti minutách naštěstí přilétá do San Francisca Eli Wallach a jeho parťák Robert Keith, kteří tvoří bezvadnou dvojici hitmanů, přebírají otěže a atmoséfra silně zhoustne. Wallach je nervní, psychopatický zabiják, kterému stačí málo, aby začal běsnit. Keith jako by byl Wallachovým koučem, který ho uklidňuje, z něj samotného jde ale taky strach, navíc má zvlástní zálibu ve sbírání posledních slov Wallachových obětí. Úkol Wallacha a Keitha je sice zdánlivě snadný, ale vlivem nevyzpytatelnosti nevědomých pašeráků a i dílem šlendriánství těch skutečných, a taky vlivem Wallachova charakteru se pořádně zamotá.

Právě díky postavám Wallacha a Keitha a jejich výkonům se film v jejich pasážích neuvěřitelně zlepší, dvojka policajtů už nemá skoro žádný prostor. Wallach se navíc neštítí ohrožovat dítě nebo si je vzít jako živý štít. Jeho postava do jisté míry předznamenává postavy, které hrál třeba Tomas Milian v italských poliziotteschi. Je třeba škoda, že postava ambiciózního řidiče v podání Richarda Jaeckela je nedořešená a v druhé půlce už kromě řízení auta v poměrně dobré honičce. Pár scén skutečně stojí za to a jednak ano, skutečně navazují na věci, které v noirech dělal Cagney nebo Widmark, ale zároveň spíše předznamenávají to, co Siegel lépe točil o patnáct let později. 6,5/10
Režie: Don Siegel
Hrají: Eli Wallach, Robert Keith, Richard Jaeckel, William Leslie, Warner Anderson, Mary LaRoche
Hudba: Mischa Bakaleinikoff
Produkce: Columbia
USA 1958

pondělí 17. srpna 2020

THE SHOW WITH NO NAME - EPIZODA XX - DRSNÝ HARRY

 Dnes se cítíte určitě šťastně, protože nový díl podcastu je tu! Jen si ho poslechněte, udělejte nám radost...


sobota 11. srpna 2018

MADIGAN (1968)

Od kriminálního filmu Dona Siegela člověk čeká pecku, od Richarda Widmarka a Henryho Fondy dobrý film. Madigan takový bohužel není.
Příběh se točí kolem dvou detektivů, kterým na začátku při zatýkání uteče nebezpečný zločinec a ukradne jim zbraně. Na druhé straně se točí kolem jejich vysokého nadřízeného, který má pocit, že ho zradil nejlepší přítel. Detektivové hledají stopu a přitom si Widmark řeší problémy se svou manželkou, která se cítí osaměle, Fonda zase má vztah s vdanou ženou. Widmark má milenku Sheree North, u které přespí, aniž by s ní souložil. Všichni pořád mluví...
Vzhledem k tomu, že herce Jamese Whitmorea jsem naposledy viděl v The Split ze stejného roku (teda on byl i v Tora! Tora! Tora!, ale na to jsem dokonale zapomněl), vytanul mi tento film na mysli. Oba působí jako televizní filmy, The Split režií, Madigan scénářem, kde se nic neděje, ale zato se mluví. O minulosti, o budoucnosti, o přítomnosti, o pocitech, my nevidíme film, ale posloucháme postavy, kterak nám o něm vyprávějí. The Split měl na ruhou stranu filmový děj, ale zabila ho televizní režie. Tak jsem si posteskl, že se jejich režiséři mohli prohodit. Don Siegel dokázal z dobrého scénáře vytřískat hodně, jak dokázal svými filmy s Eastwoodem i dalšími. Tady námět sliboval něco jako Harryho, ale nakonec přinesl jen kecy.
Herci navíc stejně nemohou zaujmout ničím jiným, než svou osobností. Widmark je hlavní postava, ale i když se snaží, nemá těmi plky šanci zaujmout. Fonda je nejsilnější, když mlčí, jen se pomalu strnule pohybuje a upnutě kouká. V dalších rolích uvidíme časté Siegelovy spolupracovníky Harryho Guardina (Drsný Harry), Sheree Northovou (Telefon, Charley Varrick, Střelec), Susan Clarkovou i Dona Strouda (oba Cooganův trik). Ale nikdo, jak jsem psal, nemá šanci nějak více zaujmout. Byl jsem na tenhle film zvědavý, ale silně mě zklamal a nikdy už se na něj asi dívat nebudu. 5,5/10
PS. Ano, působí to jako pilot TV seriálu, a taky se z toho v roce 1972 TV seriál stal, s Widmarkem v hlavní roli.
Režie: Don Siegel
Hrají: Richard Widmark, Henry Fonda, Inger Stevens, James Whitmore, Harry Guardino, Steve Ihnat, Susan Clark, Don Stroud, Sheree North, Raymond St. Jacques, Woodrow Parfey
Hudba: Don Costa
Produkce: Universal

USA 1968

pondělí 2. července 2018

INVASION OF THE BODY SNATCHERS (1956)

Téma "něco přiletí z vesmíru a ovládne to celou Zemi tím, že se to do nás vtělí" zjevně bylo (nejen) v 50. letech silně oblíbené. Mnozí v tom hledají paralely na McCarthismus i strach z komunismu, včetně mnohých herců, kteří ve filmu hráli - i bez těchto podtextů je film ale zajímavý a poměrně působivý. Je teda fakt, že scénář byl evidentně napsán rychle, takže zvláště dialogy jsou občas příšerně špatné ("Chci milovat a být milována!"), ale celkový příběh a jeho odvíjení to vynahrazuje. Z původně poklidného městečka, kde jen pár lidí zdánlivě blázní, se stává naprosté peklo, kde už nelze nikomu věřit. Kevina McCarthyho nejvíce známe jako padoucha, ale tady vytvořil dostatečně sympatického protagonistu, který má k typickým americkým hrdinům daleko, je to jen obyčejný člověk uvržený do nečekané situace. Z herců film tedy táhne bohužel jen on, většina ostatních poměrně zaostává. Dana Wynter je sice dost pohledná protagonistka, ale herecky nic moc. Bohužel, jak se Siegel i McCarthy snaží, prokletí béčkového rozpočtu se jim nemohlo podařit prolomit. I tak ale film zapůsobí a zvláště druhá polovina se stává zběsilým závodem o život s patřičně depresivním koncem. Studio se ovšem zaleklo a nechalo přitočit rámec příběhu a McCarthyho vyprávění, které na mnoha místech spíše ruší než vysvětluje. Zajímavostí je, že malou roli si ve filmu zahrál Sam Peckinpah. 7/10
a.k.a. Invaze lupičů těl
Režie: Don Siegel
Hrají: Kevin McCarthy, Dana Wynter, Larry Gates, King Donovan, Carolyn Jones, Virginia Christine, Whit Bissell, Sam Peckinpah
Hudba: Carmen Dragon
Produkce: Allied Artists

USA 1956