CENTOMILLA DOLLARI PER RINGO (1965)

Raná špageta, která se snaží o to, aby v ní bylo úplně všechno. Ale úplně. Hrdina je tak cizincem ve městě a zároveň i mstitelem, který se vrací po letech na místo činu. Padouch je zlodějem půdy i překupníkem se zbraněmi. Máme tu klasické přestřelky s padouchovou bandou, mexickou armádu i Apače. A k tomu vedlejší vlastně totálně zbytečný romantický příběh padouchovy milenky prchající s místním ožralou.

 

Čím je film zajímavý je snad leda místo natáčení v okolí Barcelony, které vypadá dost autenticky na pomezí USA a Mexika, na druhou stranu je znát, že se to celé točilo na poměrně malé ploše a tábor indiánů v tomto prostředí nedává smysl vůbec. Slušná je akce, hlavně tím, že jí je hodně, a dostaneme několik poměrně zbytečných pěstních bitek, velkých bitev a i pár duelů. Záhadou je identita hlavního hrdiny, který se samozřejmě nejmenuje Ringo, nicméně všichni ho považují za před lety do války odešlého rančera Warda Clustera, a předpokládají, že přišel zabít hlavního padoucha. A i pod vlivem přítomnosti Clusterova syna nakonec protagonista vlastně Clusterovu identitu přijímá. 

 

Richard Harrison mi tu nijak zvlášť ani nevadil, ani nezaujal. Obsazení je vlastně vesměs průměrné, hlavně ti romští Apačové jsou k smíchu. Gérard Tichy jako padouch byl vždy nevýrazný, Fernando Sancho hraje to, co vždycky (zde sidekicka lačnícího po penězích), Guido Lollobrigida zaujme jen podobou k Lee Van Cleefovi. Otravné dítě neotravuje až tolik, a ženské obsazení je vlastně spíš jako doplněk než co jiného. Podle obsazení si tipněte, kdo hraje šerifa. Nicolaiova hudba pak sice je pěkná, ale ještě to není to nejlepší, co (pod vlivem Morriconeho) skládal později. Zábavný kousek, ale poměrně zapomenutelný. Možná ani scénu, kde Harrison vytlačí z hořícího domu jednou rukou piáno a druhou střílí po padouších, si nebudu za chvíli pamatovat. 6,5/10

 

a.k.a. $100.000 for Ringo, One Hundred Thousand Dollars for Ringo

Režie: Alberto de Martino

Hrají: Richard Harrison, Fernando Sancho, Gérard Tichy, Massimo Serato, Mónica Randall, Guido Lollobrigida, Francisco Oliveras, Luis Induni, Tomás Torres, Eleonora Bianchi, Francisco Sanz, Loris Loddi, Rafael Albaicín, Rosa Biadiú

Hudba: Bruno Nicolai

Produkce: Fida Cinematografica

Itálie / Španělsko 1965 

GOODBYE E AMEN (1977)

Na začátku jsem měl pocit, že se dívám na další díl Divokých hus. Tony Musante hraje agenta CIA, který v Římě plánuje převrat v nejmenovaném africkém státě. Akce je ale ohrožena přítomností agenta protistrany v Římě. Stopy vedou k diplomatu Lambertovi, nicméně ve chvíli, kdy Musante začne po Lambertovi pátrat, kdosi postřílí pár náhodných lidí v luxusním hotelu a zabarikáduje se v pokoji s filmovým hercem a jeho milenkou, kteří si tam dali na tajňačku rande. Stopy vedou opět k Lambertovi.

 

Zpočátku jsem byl tedy velmi překvapen, protože jsem věděl o filmu jen to, že John Steiner drží jako rukojmí Claudii Cardinale, a předpokládal jsem, že Musante bude hrát policistu, který má za úkol situaci vyřešit. Scénář sice není špatný a zejména díky Damianiho zručné režii si film drží napětí až do konce, nicméně propojení témat špionáže a terorismu nedrží dobře dohromady. Linky mě zajímaly obě vlastně zvlášť a úplně se nepropojovaly správně, nesedělo to. 

 

Navíc v lince s terorismem jsou výraznější a lepší herci - Claudia Cardinale coby rukojmí filmu dodává nejen zralou krásu, ale i dobrý herecký výkon a značné charisma, John Steiner pak psychouše, který každou chvilku může někoho odstřelit, dává s přehledem. Musante není špatný, ale nezaujme tolik, a Lambertova rodinka v podání hysterické Anny Zinnemann a jejího protivného synka mě vlastně docela otravovala, Musanteho spolupracovníci Renzo Palmer a Luciano Catenacci (a další) pak plní jen funkci, stejně jako italský policista. Na malou chvilku se v televizi objeví Franco Nero, a ten by mi do Musanteho role seděl asi i víc.

 

SPOILER Napětí navíc neprospívá moc to, že rukojmí, kterému vážně nepřejeme, aby se mu něco stalo, odejde ze scény ještě dlouho před koncem filmu. Co se stane s těmi ostatními mi vlastně bylo úplně jedno. Napjatý už jsem byl jen proto, jestli se plán povede, ale bylo mi jedno, kdo přežije. KONEC SPOILERU

 

Na kvality předchozích Damianiho filmů tohle tedy nemá. Víc mu rozhodně seděl italský, potažmo sicilský venkov a mafie, než vysoká politika a vysoká společnost. Na druhou stranu bych přesto film určitě doporučil, protože špatný rozhodně není, a kvůli Cardinalové a Steinerovi ve velké roli za vidění stojí. 7,5/10

 

a.k.a. Sbohem a amen

Režie: Damiano Damiani

Hrají: Tony Musante, Claudia Cardinale, John Steiner, John Forsythe, Renzo Palmer, Anna Zinnemann, Fabrizio Jovine, Wolfango Soldati, Gianrico Tondinelli, Angela Goodwin, Luciano Catenacci

Hudba: Guido a Maurizio De Angelis
Produkce: Cineriz

Itálie 1977 

THE WILD GEESE (1978)

Když už ne Němci, aspoň Britové věděli, že Old Surehand je zmrd.

 

Od Andrewa V. McLaglena nikdy nic moc po mnoha zkušenostech nečekám, v nejlepším průměr. Divoké husy tím pádem budou asi jeho nejlepší film, byť je zachraňuje hlavně jejich druhá polovina. Filmů o žoldácích poslaných na zdánlivě jednoduchou misi, která se ale vlivem politiky zvrtne, je víc. Mnohokrát jsem si při sledování vzpomněl na Profesionála s Belmondem - pokud chcete vidět celovečerní verzi jeho prvních deseti minut, tady v podstatě máte možnost. Sice tu Bébel není, ale je tu Richard Burton, Roger Moore a Richard Harris, kteří ho velmi dobře zastoupí.

 

Nicméně úvodní titulky spíš vypadají, že půjde o něco snažící se těžit z toho, že jednu z hlavních rolí vytvořil Roger Moore. Produkce totiž najala spoustu lidí pracujících na bondovkách, včetně Maurice Bindera, který za tklivého songu prezentuje vlastně totéž, co ve stejné době tvořil pro Bonda. Střihačem byl zase John Glen. Veškerá podobnost s Bondem ale zmizí ve chvíli, kdy se na scéně objeví Richard Burton, aby ukázal, kdo je hlavní hvězda. Ano, pro svou roli byl jednoznačně starý a neforemný. Nicméně jeho herectví a charisma spolehlivě všechny pochybnosti zatlačí a v roli žoldáka je nakonec velmi rychle uvěřitelný.

 

McLaglen byl ale nejspíš blázen a do Afriky na natáčení kromě Burtona vzal i Richarda Harrise. Dva těžcí alkáči na natáčení... muselo to být peklo. Ale zvládli to. Film na jejich mediálně propíranou závislost i naráží. (Burton: Ve smlouvě vždy mám, že moje játra mají být pohřbena odděleně od těla s vojenskými poctami.) Právě Burton a Harris jednoznačně film táhnou, kdežto přestože se z Moorea snaží dělat v podstatě Bonda s jiným jménem, je jimi dost zatlačen do pozadí a funguje jen v roli spolehlivého parťáka.

 

Kromě Bonda a Profesionála mi ale film překvapivě připomněl něco, co jsem nečekal. Žoldáci totiž mají za úkol vysvobodit z vězení bývalého vůdce nyní utlačovaného lidu, jehož jméno je symbolem, a tento vůdce během cesty promlouvá do duše ideově omezenému žoldákovi v podání Hardyho Krügera, který se nakonec obrátí na správnou stranu. Corbucciho Vamos a matar companeros je sice lepší film i v tom, že nedává tolik důraz na klišovité ideje proklamované oním lídrem, ale Hardy Krüger v roli Tomase Miliana mě vlastně pobavil. Co má ještě film trochu společného s Itálií jsou akční scény, které jako by vypadly z Castellariho filmů - piruety, které kaskadéři metají po výbuších granátů, jsou až neuvěřitelné.

 

Ano, je to film plný klišé, ale zvláště ve druhé polovině také napětí a překvapivě dobré akce. Trochu ho kazí příliš rozjuchaná hudba Roye Budda, mohla být hutnější atmosféra už v první půlce, kdyby seskok padákem na nepřátelském území s tímto doprovodem nevypadal jako představení létajícího cirkusu. Ale díky Burtonovi a Harrisovi, a Stewartu Grangerovi v roli zlého kapitalisty za vidění stojí. 7/10 

 

a.k.a. Divoké husy

Režie: Andrew V. McLaglen

Hrají: Richard Burton, Roger Moore, Richard Harris, Hardy Krüger, Stewart Granger, John Kani, Winston Ntshona, Frank Finlay, David Ladd, Barry Foster, Ronald Fraser, Jeff Corey, Patrick Allen

Hudba: Roy Budd

Produkce: Rank Film Distributors

Velká Británie / Švýcarsko 1978 

THE SHOW WITH NO NAME - EPIZODA LI - BLACK SABBATH

A zase je tu The Show With No Name! Dnes na téma filmu, jehož anglický název dal inspiraci slavné britské rockové kapele. Nicméně stojí film Black Sabbath / I tre volti della paura za vidění i z jiného důvodu, než jen kvůli souvislosti s hudbou? Ponořte se s námi do hororového světa Maria Bavy, společně s Borisem Karloffem a Angelikou! Nicméně ještě předtím je třeba rozdat již čtvrtý ročník cen Zlatý žalud!

MARIO ADORF 1930-2026

RIP. Požehnaný věk. A asi poslední z Vinnetoua, kdo byl ještě mezi námi.