HALLOWEEN SPECIAL 2026 část 1

V poslední době jsem málo aktivní z nejrůznějších důvodů. Ale zkusíme to. 

 

IL BOIA SCARLATTO (1965)

 

Film inspirovaný italskými fotokomiksy své doby, a nejen ovlivněný jejich pojetím (maskovaný protagonista, sadistické násilí, lehká erotika), ale ústřední postavy vlastně jsou tvůrci takového komiksu. Ti přijedou na zdánlivě opuštěný hrad, jenže záhy se ukáže, že ho vlastní tajemný morous. Nejdříve chce nezvanou návštěvu vyhodit, ale pak je nechá strávit na hradě noc. Štáb čítající vydavatele, fotografa, autora, hvězdu, asistenta, maskérku a tři modelky začíná vesele ve sklepení, kam jim před chvilkou byl zakázán vstup, fotit svůj příběh - ale netrvá dlouho a máme tu první smrťák. A vzhledem k tomu, že hrad opřádá temná legenda o šarlatovém katu, jehož ostatky tlí ve sklepení, a který před svou popravou za umučení mnoha panen přísahal pomstu, nemůžeme se divit, když mrtvých a mučení přibývá.

 

Před pár lety toto promítal Festival otrlého diváka, ale nezašel jsem. A teď jsem vlastně rád, protože bych se tolik nebavil, jako by mě to spíš asi dost štvalo. Odpustil bych tomu lacinou výpravu, neoriginální děj (v podstatě jsem tentýž film už několikrát viděl), naivitu, mizerné svícení, ale co odpustit nedokážu je totální tupost, mizerné herectví a absence jakéhokoli napětí. Režisér vše natočí tak, že průměrně inteligentní divák pochopí, co se děje. Načež nám postavy v dialozích vysvětlí, co se stalo, zdlouhavě a polopaticky, jako bychom měli být překvapeni.

 

Mickey Hargitay byl vybrán jako protagonista jednak pro svou popularitu v bulváru coby manžela Jayne Mansfieldové, jednak pro svou svalnatou postavu. Ale zvláště ve druhé polovine (v první skoro není) se pokouší hrát a je naprosto směšný. Ovšem mezi herci si moc nevybereme - protagonista vypadá stejně jako všechny ostatní mužské postavy včetně vydavatele, a je totálně nevýrazný. Fotografa hraje producent, který se tu pokouší velmi špatně dělat komedii. Hrdinka je totálně otřesná herečka s mizernou parukou. Jediný, kdo mě nějak zajímal, tak byla Femi Benussi v roli jedné z modelek. Hudba tomu taky nepomáhala.

 

Takže za zmínku stojí jen úvodní titulky, kde všichni kromě skladatele jsou uvedeni s anglickými pseudonymy, mučení pomocí kolotoče a mečů škrábajících do prsou a boků, a zejména bizarní scéna s pavučinou. Jinak to za to nestojí. 2/10 

 

a.k.a. Bloody Pit of Horror, Krvavá jáma hrůzy

Režie: Massimo Pupillo

Hrají: Mickey Hargitay, Walter Brandi, Luisa Baratto, Alfredo Rizzo, Femi Benussi, Barbara Nelli, Roberto Messina

Hudba: Gino Peguri

Produkce: M.B.S. Cinematografica

Itálie 1965 

RICHARD HARRISON 1936-2026

Legenda sice trochu obskurní, ale jeden z prvních protagonistů spaghetti westernů, který jich několik natočil ještě než Clint dorazil do Itálie, si připomínku zaslouží. RIP

 

THE SHOW WITH A NAME - TERENCE HILL & BUD SPENCER: PĚSTI A FAZOLE část 10

 Poslední díl série o Spencerovi a Hillovi se podívá na závěrečná léta jejich kariéry, jejich poslední film i televizní projekty, které jsme viděli. Co z toho všeho vlastně nejvíc stojí za zmínku? Je ještě k čemu se vracet?

BORSALINO (1970)

Jo, tak konečně, kooonečně po těch mnoha letech, co o filmu vím, co ho i mám na DVD, konečně jsem se podíval... protože jsem našel kopii ve francouzštině. Na českém DVD je totiž buď jen český dabing, kterým se nehodlám mučit (sedmdesátiletý Krampol a šedesátiletý Trávníček) nebo z nepochopitelného důvodu italský dabing. Což by asi bylo lepší než ta česká verze, ale o kolik...

 

Vzhledem k rovnocenné účasti dvou francouzských superhvězd je Borsalino spíše událost než plnohodnotný film, ale to neznamená, že jde o film špatný. Produkce ale víc sází na Delonův chladný vzhled a Belmondovo rošťáctví než na příběh, který se snaží vyprávět. První polovina je překvapivě skoro komediální a kousky, které dva wannabe mafiáni vyvádí, ať už je to organizace boxerského zápasu s falešným německým boxerem, nebo zničení konkurence podstrčením několika zkažených ryb (Je čerstvá! Není čerstvá!), mají k nějakému organizovanému zločinu daleko. Vše zhoustne ve chvíli, kdy si Belmondo i Delon políčí na nebezpečného gangstera, který ovládá Marseille - Delon na jeho podnik, Belmondo na jeho dceru.

 

První půlka se tak nese v poměrně veselé náladě a odehrává se v poměrně nečekaných prostředích - například u jezera, kam se gangsteři jen tak vyrazí koupat. Druhá už je trochu tradičnější, plná mrtvých a temnější atmosféry. Každopádně stále jde o klasický příběh vzestupu dvou ničemů na vrchol. Člověka jen mrazí při pomyšlení, že v reálu se sympatickým Belmondem a charismatickým Delonem skutečné předobrazy neměly nic společného a pravděpodobně šlo prostě o dva sicilské hrdlořezy. Veselé atmosféře napomáhá i Bollingův soundtrack s ragtimovou melodií, která hraje pořád a pořád.

 

Druhý díl jsem viděl tak dávno, že si z něj pamatuju jen zlomky, ale hlavně si pamatuju mnohem temnější a drsnější atmosféru. První Borsalino mě vlastně ani moc nezklamal a byl přesně takový, jak jsem ho čekal. Sice pořád nechápu, proč nebyl v 70. letech u nás uveden, narozdíl od dvojky, ale taková klasika jako jiné filmy s Belmondem z této doby to není. 7/10

 

Režie: Jacques Deray

Hrají: Jean-Paul Belmondo, Alain Delon, Catherine Rouvel, Françoise Christophe, Corinne Marchand, Laura Adani, Nicole Calfan, Hélène Rémy, Odette Piquet, Mario David, Lionel Vitrant, Dennis Berry, Jean Aron, Pierre Koulak, Yvan Chiffre, Arnoldo Foà, Daniel Ivernel, Christian de Tillière, Julien Guiomar, Michel Bouquet

Hudba: Claude Bolling

Produkce: Paramount

Francie / Itálie 1970 

THE POSTMAN ALWAYS RINGS TWICE (1946)

 

Často tu nepíšu o knižních adaptacích, jejichž předlohu jsem již četl. Před zhlédnutím filmu jsem na většinu obsahu Cainovy novely zapomněl, pamatoval jsem si jen zápletku v hrubých obrysech, ale film je knize nakonec docela dost věrný a děj mi dobře osvěžil. Dokonce jsem si i vzpomněl na pár věcí, které mi oproti knize nesedí, ale o tom později.

 

Tulák Frank se dostane do motorestu vedeného postarším chlapíkem Nickem, který má nepatřičně mladou a krásnou ženu Coru. Není to láska na první pohled, ale Frank a Cora se do sebe brzy zamilují, nicméně Cora nechce s Frankem jen tak utéct, protože život s Nickem jí dává aspoň nějaké postavení. Touha však oba po nějaké době přesvědčí, že jediný způsob, jak být šťastni, je zbavit se Nicka. Důležité je ovšem říct, že Cora i Frank jsou totální packalové, aniž by byli jakkoli k smíchu, takže cokoli naplánují, nevyjde ani omylem tak, jak to naplánovali.

 

V podstatě každý se ve filmu tváří, jako že je chytřejší než je. Pro Coru je loser Frank cestou k lepšímu životu, Nick se považuje za skvělého obchodníka, který ale v osudové chvíli udělá tak blbé rozhodnutí, že i hlupáci jako Cora a Frank vidí, jaká je to stupidita, státní návladní se chystá podezřelé usvědčit, aniž by měl v ruce jediný důkaz, vyděrači nemají tak promyšlený plán, jak si mysleli. Tudíž situace, která se může zdát jako klasicky tragická, se hroutí pod vlivem toho, že ten či onen přehlédne zdánlivou drobnost, která ho pošle tu do propasti, tu před soud, tu do plynové komory.

 

Film oproti původní předloze mění etnicitu některých postav, což nakonec není moc zásadní - Nick je původně řecký emigrant (zde je z Kanady) a jeho žena každému na potkání vysvětluje, že fakt není Mexičanka. U Lany Turner by vás ani pomýšlet na mexický původ nenapadlo. Pěkná snědá černovláska někde v Kalifornii žijící s postarším Řekem zní uvěřitelněji než blond sexbomba, která nechce opustit motorest uprostřed ničeho, ale vlastně to ani nakonec nevadí. Co mi ze změn oproti předloze vadilo víc je vyznění konce, který je v knize cynický, kdežto ve filmu strašně sentimentální. A zatímco v knize vše dávalo smysl, aby tam bylo, tady se mělo spěchat ke konci už po soudu a některé další twisty se klidně mohly vynechat. 7/10

 

a.k.a. Pošťák vždy zvoní dvakrát

Režie: Tay Garnett

Hrají: Lana Turner, John Garfield, Cecil Kellaway, Hume Cronyn, Leon Ames, Audrey Totter, Jeff York, Byron Foulger, Jeffrey Sayre, Harold Miller, Frank Mayo

Hudba: George Bassmann

Podle knihy Jamese M. Caina

Produkce: MGM

USA 1946