PROČ MĚ LIDI NENECHAJÍ SPÁT

V poslední době nemám na nic, o čem bych tu mohl psát, čas, ani vlastně chuť. Minulý víkend jsem zkusil dopsat aspoň nějaké staré koncepty, ale ani to jsem nedokázal. Ani k tomu, abych připomněl narozeniny několika oblíbených osobností z poslední doby (Chuck Norris, Michael Caine...) se nemám. Dnes, jak jsem zjistil, má narozeniny Olga Schoberová, takže proč jí tedy při této příležitosti nepopřát.

 

Udělal jsem další vlastní sestřih Pata Garretta a Billyho Kida, ale ještě ho musím zkouknout. Tentokrát jsem pracoval s těmi obrazově nejkvalitnějšími zdroji dokonce ve 4K, takže možná je to poslední pokus, co udělám. Leda by ve 4K vyšla i Turnerova verze.

Jinak nějak nevím. Koncem měsíce bude Festival otrlého diváka, ale lístky na živý dabing mi vyprodali dřív, než jsem se k nákupu dostal. V úterý poběží Fulciho A Lizard in a Woman's Skin, ale už v 6 večer, a je dost pravděpodobné, že projekci nakonec ani nestihnu z pracovních důvodů. 

Takže vám aspoň na závěr pustím písničku a snad se brzo zase ohlásím.

UN BIANCO VESTITO PER MARIALÉ (1972)

Tohle jsem si pustil kvůli obsazení, a taky to byl jediný důvod u toho vydržet. No posuďte sami:

 

V úvodní scéně se v dlouhých šatech oblečená Ida Galli miluje někde v lese s úplně nahým mužem. Přijede auto, v něm jakýsi muž a dítě. Muž vezme pistoli a oba milence odstřelí, vzápětí si zřejmě prostřelí hlavu, což nechá děvčátko v slzách. Po titulcích přijíždí Ivan Rassimov kamsi na hrad, kde mu sluha s drsnou tváří sdělí, že ho nepustí dovnitř. Rassimov ale trvá na tom, že vstoupí, dostal přece pozvánku. Když ani tak není vpuštěn, pokouší se přelézt zeď. Vzápětí střih zjevně dovnitř, kde sedí živá Ida Galli spolu s Luigim Pistillim, který do ní násilím cpe prášky. Střih, divný chlapík a jeho černá milenka staví autem někde uprostřed pole, protože mají rozbité auto. Po různých prostřizích sem tam se konečně Rassimov, párek z auta, a náhle se zjevivší trojice dvou mužů a jedné dívky, kterou je Pilar Velazquez, a může začít divná párty. Hosté jeden druhého nemají rádi, včetně párů, všichni jsou zlí, divní, kromě Ivana Rassimova v roli Mirka Dušína. Radost naruší jen drobnosti, jako že někdo do místnosti vpustí hada, nebo že při prohlídce hradu všichni zajdou do sklepení plného morbidních figurín, zrovna když začne bouřka. Dále se dočkáme mohutné chlastačky včetně tančící nahé černošky, muže v převleku za vojáka bičujícího muže v převleku za baletku, pokusu o znásilnění, lesbické scény, no a na závěr i několika vražd.

 

Já to ani nebudu označovat za giallo, v podstatě je to spíš takový hodně divný horor, kde se tvůrci na konci snaží vytvořit tajemství, kdopak asi začne účastníky párty jednoho po druhém vraždit. Což nám v podstatě nepřímo silně naznačili už na začátku a přijít na to není žádný oříšek.

 

Idu Galli mám hrozně rád, a když hraje ve filmu titulní a hlavní roli, není co řešit, to chci vidět. Jenže tady zase tak často není, většinou jen mlčí a nemrká, hraje hrozně strnule, a evidentně je tak prostě narežírována. Luigi Pistilli a Ivan Rassimov si drží svůj standard, Pilar Velazquez je jako vždy krásná, ale zbytek obsazení a hlavně to, v čem se pinoží, slabota. Hudba zní jako od Nicolaie, ale většinu jí pravděpodobně složil Fiorenzo Carpi. Nicolai ale skladby aranžoval a dirigoval, čímž jim vtiskl svůj nezaměnitelný zvuk. A hudba je asi to jediné, co se dá opravdu ocenit. Kamera není špatná, ale po srovnání s Le orme je to celé fádní. 4/10

 

a.k.a. Spirits of Death, A White Dress for Mariale

Režie: Romano Scavolini

Hrají: Ida Galli, Luigi Pistilli, Ivan Rassimov, Pilar Velazquez, Edilio Kim, Shawn Robinson, Gengher Gatti, Giancarlo Bonuglia, Ezio Marano, Gianni Dei, Franco Calogero, Carla Mancini, Bruno Boschetti 

Hudba: Fiorenzo Carpi, Bruno Nicolai

Produkce: KMG Cinema

Itálie 1972 

LE ORME (1975)

Filmy Luigiho Bazzoniho bývají vizuálně vymazlené, ale obsahově ne tak výrazné. To se týká i Footprints on the Moon, které zaujmou poměrně bizarním názvem, budícím zvědavost, jak se do gialla gá narvat kosmická výprava na Měsíc. No jak, je to fantazie, samozřejmě. Co je ovšem realita a co je fantazie je hlavním tématem filmu.

 

Tlumočnice Alice zjistí, že si vůbec nepamatuje dva poslední dny. Jedinou stopu představuje roztrhaná pohlednice s obrázkem hotelu v neznámém městě Garma. Alice zjišťuje, že se tam bude muset vydat, aby přišla na kloub tomu, co s ní poslední dva dny bylo. K záhadě v jinak vylidněném arabském letovisku po sezóně přidává i to, že v Garmě ji lidé poznávají a tvrdí jí, že s ní před dvěma dny mluvili. Co před ní tají? Nedošlo k záměně? A proč víc a víc stop ukazuje do lesa?

 

Kromě vynikající vizuální stránky, zachycené mistrem Vittoriem Storarem, docela stojí za zmínku, že se jedná sice nakonec o giallo, nicméně dlouho film působí jako mysteriózní film bez vražd i většího napětí, což sem naprosto sedí. Na giallo je ovšem netypické i to, že převážnou většinou důležitých postav jsou ženy, které nejsou sexualizovány. Nejen, že tu máme hlavní hrdinku v podání trochu asexuálně působící Florindy Bolkan, ale s výjimkou muže, který Alici sveze do města, manažera hotelu a staršího pána, který v Garmě Alici pozná, tu všechny důležité role hrají ženy - malá Nicoletta Elmi jako další ze svých záhadných děti (vedle Tomáše Holého jedna z mála dětských hereček, které mám docela rád a netoužím po jejich odstranění z filmu), Lila Kedrova v roli babky pletoucí na pláži, mihne se Ida Galli v roli kamarádky na začátku filmu. Výraznější mužskou postavu muže s autem hraje britský herec Peter McEnery, u kterého jsem celou dobu myslel, že jde o italského herce, a marně jsem se snažil vzpomenout si na jeho jméno. 

 

No a pak je tu samozřejmě Klaus Kinski, kvůli kterému si zřejmě spousta lidí film pustí. Kinski i v italském dabingu mluví anglicky nesedícím hlasem a hraje záhadnou postavu ve snu, který se Alici neustále vrací. Jeho scény zaberou nanejvýš dvě minuty. Takže kvůli němu na to fakt nekoukejte.

 

Nicméně asi tu není nic, kvůli čemu bych si film pustil znovu. Chvílemi se trochu táhne, a ač je obsazení Florindy Bolkan do hlavní role v pořádku, Alice nemá být sexy krasavice, takže s herečkou jako je Fenech nebo Bouchet by to prostě nefungovalo, možná to ale chtělo ještě výraznější herečku. Giovannu Ralli, Sophii Loren, z Francie přizvat Annie Girardot, někoho takového. 7/10

 

a.k.a. Footprints on the Moon, Footprints, Primal Impulse

Režie: Luigi Bazzoni

Hrají: Florinda Bolkan, Peter McEnery, Nicoletta Elmi, Lila Kedrova, Ida Galli, Caterina Boratto, Rosita Torosh, Esmeralda Ruspoli, John Karlsen, Klaus Kinski

Hudba: Nicola Piovani

Produkce: Cineriz

Itálie / Turecko 1975 

ROBERT DUVALL 1931-2026

 Ach jo. Loni zkraje roku jsem víc připomínal Gene Hackmana a zanedlouho zemřel. Letos Roberta Duvalla a už také není mezi námi. Asi se začnu vyhýbat filmům s herci ve vysokém věku, abych nic nepřivolal.

THE SHOW WITH NO NAME - EPIZODA L - SPALOVAČ MRTVOL

Po delším čase se vrací The Show With No Name s jubilejním 50. dílem! Proto se v první polovině ohlížíme za minulostí a rozebíráme nejlepší filmy i nejlepší díly, které jsme v uplynulých osmi letech udělali. A co lepšího vybrat ke speciálnímu dílu, než naprosto klasický film Juraje Herze? Tommik je nastydlý a proto připojený přes internet, Oik je unavený, ale The Show must go on...