THE BIG COMBO (1955)

Bombastický název a bombastické obsazení slibují mnohem lepší podívanou, než jakou film nabízí. Tohle je jeden z těch filmů, na kterých velmi oceňuji některé části, ale celek mi moc nesedí. 

 

Když začnu tím pozitivním, tak nejen, že ve filmu hraje Lee Van Cleef, ale hraje velkou, výraznou roli, která prochází celým filmem, a tvoří bezva dvojici zabijáků s Earlem Hollimanem. Richard Conte jako hlavní padouch je pak naprosto geniální, už po jeho první scéně ho divák nenávidí a jeho mafián, na kterého nikdo nemá a je vždy o krok před všemi ostatními, a ještě se jim posmívá (scéna, kde přímo před očima bezmocné policie spálí důkazy rulez) je výborný. S lidmi, kterými pohrdá, mluví buď přes poskoka, nebo se na ně nedívá (aneb jak dobře využít dobového klišé, že spolu mluvící postavy v jednom záběru se musí dívat přímo do kamery, ač to odporuje logice). Vůbec na straně mafiánů je všechno tip top - klasik Brian Donlevy s naslouchátkem, který by se nejradši stal šéfem sám, je taky velmi zajímavá postava. A využití naslouchátka při mučení je scéna, na kterou se nezapomíná.

 

A když se mluví o pozitivech tohoto filmu, nelze nezmínit perfektní kameru Johna Altona, stíny, mlha, ten film prostě vypadá parádně. Jazzový soundtrack (tak přece jich je víc než jen Dotek zla) je taky moc fajn.

 

Jenže co je to naplat, když mě vlastně nezajímal hlavní příběh. V něm jde totiž o to, jak snaživý, protože do bossovy holky zamilovaný polda usvědčí bosse z vraždy, na kterou navíc musí nejdřív přijít. Cornel Wilde mi nejen moc neseděl a vůbec mě nezajímal, ale navíc úvodní dvacetiminutovka je přecpaná dlouhatánskou expozicí, kde se rychle střídají jména, vztahy mezi nimi a vysvětlování všeho možného. Bylo mi úplně jedno, jestli na Conteho najdou dost svědků a konečně nějaký důkaz, víc mě zajímalo, co se dělo mezi gangstery, a každá scéna s Lee Van Cleefem je pro mě cennější než kterýkoli detail na Jean Wallaceovou. Její morální dilema mělo naprosto jasnou trajektorii, a ona sama byla jen tuctová blondýna, což se s charismatickými zločinci Contem, Van Cleefem a Donlevym nedá srovnat. 6/10

a.k.a. Velká kombinace

Režie: Joseph H. Lewis

Hrají: Cornel Wilde, Richard Conte, Jean Wallace, Brian Donlevy, Robert Middleton, Lee Van Cleef, Earl Holliman, Helen Walker, John Hoyt, Jay Adler, Ted de Corsia, Helene Stanton, Roy Gordon, Whit Bissell
Hudba: David Raksin

Produkce: Allied Artists

USA 1955 

THE SHOW WITH NO NAME - EPIZODA XLVII - HADÍ JÁMA A KYVADLO

 The Show With No Name je zpátky, a dnes se podíváme k našim západním sousedům, kteří se nás rozhodli strašit! Harald Reinl si pozval Old Shatterhanda, Ribannu a Drákulu do velmi volné adaptace Edgara Allana Poea, kde je úplně všechno, jenom ne ten Poe. Kromě filmu z roku 1967 probereme i knižní Bondovky a top 3 filmových plakátů.

BADLANDS (1973)

Pomalý, baladický film o dvou vraždících teenagerech na cestě napříč Amerikou 50. let. Martina Sheena už nebaví vynášet odpadky, Sissy Spacek nebaví chodit do školy, tak zabijí jejího tvrdého tatíka Warrena Oatese a vydají se na cestu, na které nejdřív žijí jako robinsoni v lese, následně přepadají osamělé usedlosti, aby zjistili, že ač postupují pořád k obzoru, nikdy ho nemůžou dosáhnout.

 

Film byl inspirován skutečným případem párečku vrahů z Nebrasky, ale oproti realitě byla spousta událostí upravena. Malickovi nejde o krvavou kroniku skutečného případu, ale spíše o vykreslení vztahů dvou mladých lidí, kteří se toužili zbavit okovů, aby zjistili, že za svobodu musí zaplatit obrovskou cenu. Kde by jiní tvůrci tlačili na pilu při zobrazování Sheenových zločinů, Malick vlastně jen přihlíží - ne okem dokumentaristy, ale okem malíře, který scénu zachycuje v dokonale vycizelovaném provedení. Přestože se na filmu postupně vystřídali tři kameramani, je jasné, že natáčení zcela ovládal sám režisér a producent, který přináší jeden fantasticky vypadající záběr za druhým.

 

Martin Sheen i Sissy Spacek v hlavních rolích jsou fajn, zbytek obsazení se spíše tak mihne, včetně Warrena Oatese, kterého si tu bohužel moc neužijeme. Prominentní místo v soundtracku má převzatá xylofonová skladba od Carla Orffa - tak jako Zapadákov inspiroval Tarantina při psaní Pravdivé romance, Hans Zimmer při skládání soundtracku tuto inspiraci pochopil a ústřední téma se té Orffově skladbě podobá jako vejce vejci. 7,5/10

 

 

a.k.a. Zapadákov

Režie: Terrence Malick

Hrají: Martin Sheen, Sissy Spacek, Warren Oates, Ramon Bieri, Alan Vint, Gary Littlejohn, Terrence Malick, Charlie Sheen, Emilio Estevez, Charles Fitzpatrick, John Carter

Hudba: George Tipton, Carl Orff, Eric Satie

Produkce: Warner Bros

USA 1973 

LALO SCHIFRIN 1932-2025

 Ach jo... Když šedesátková či sedmdesátková akční kriminálka, tak se soundtrackem od Schifrina. RIP 

DJANGO UNDISPUTED (2025)

Spencerhillsploitation bohužel stále žije a je možná v ještě horší formě než dřív. I přes název vykrádající jak Corbucciho klasiku, tak Tarantinovu hitovku, jedná se o dle tvůrců o poctu, jinak totální vykradačku Pravé a levé ruky ďábla a Malého unaveného Joe. Tohle se ani nemuselo točit, tohle stačilo prostě kompilací složit dohromady z vybraných scén z obou filmů. Bohužel se jedná o kopírku mizerně natočenou. 

 

Kdyby to nedejbože někoho napadlo u nás uvést, místo Nesporného Djanga bych to pojmenoval Namakané ruce ďábla, protože tak to přesně vypadá - banda GenX fitkařů se špatně zamaskovanými kérkami si pro zábavu natočila pár oblíbených scének z oblíbených filmů. Bohužel si to nenechali, ale prodávají to. Herci jsou nesympatičtí, oškliví, přestárlí. Django, snažící se být spíše Trinity (kdo ví, možná to na Djanga přejmenovali až v postprodukci, což by ale bylo stylový), vypadá na padesát, stejně jako většina žen ve filmu. Z prostitutek botox skoro až odkapává. No a Djangův bratr "Spencer" ani nemá jméno! Je to jen svalnatý hromotluk v pozadí, co sem tam prkenně odříká nějakou větu z původních filmů. Jediná známá tvář je Ottaviano Dell'Acqua hrající otce hlavních postav, ale hraní nebyla nikdy jeho silná stránka, tak nemůže nic zachránit.

 

To, že film vypadá hodně lacině a s některými výpravnějšími záběry si tvůrci pomohli databankou, to by mi nevadilo. Příšerný anglický dabing, který naprosto nesedí, a je neúměrně sprostý ("You fucking cocksucker!" řve padouch na Djanga) mi vadí víc. Hudba z databanky, nevhodná, spíš vykrádající něco mezi Morriconem a Zimmerem, hrůza. To, že ve filmu je jediná, velmi špatně natočená bitka až na konci by mě tolik taky neštvalo. Neoriginalita, tupost, nepochopení vtipu a toho, jak se točí vtipné scény jsou ale tím největším záporem. Ne, tohle není pocta Enzovi Barbonimu, jak tvrdí úvodní titulek. Tohle je vykradačka nejhrubšího zrna.

 

Nicméně úvodní logo, oznamující že jde o "original" místo "production" říká vše. Není to film, ale obsah. Prostě to vzniklo pro streamovací platformu, která potřebuje odběratelům nabízet nový obsah, a jak ho lépe udělat než obšlehnout něco starého, co všichni znají, a nabídnout to v novém kabátě, aby udělali větší čísla, než kdyby nabídli něco padesát let starého. 1/10

 

Režie: Claudio del Falco

Hrají: namakaní tupci, botoxové šlapky a Ottaviano Dell'Acqua

Hudba: generátor Hanse Zimmera

Itálie 2025