BORSALINO (1970)

Jo, tak konečně, kooonečně po těch mnoha letech, co o filmu vím, co ho i mám na DVD, konečně jsem se podíval... protože jsem našel kopii ve francouzštině. Na českém DVD je totiž buď jen český dabing, kterým se nehodlám mučit (sedmdesátiletý Krampol a šedesátiletý Trávníček) nebo z nepochopitelného důvodu italský dabing. Což by asi bylo lepší než ta česká verze, ale o kolik...

 

Vzhledem k rovnocenné účasti dvou francouzských superhvězd je Borsalino spíše událost než plnohodnotný film, ale to neznamená, že jde o film špatný. Produkce ale víc sází na Delonův chladný vzhled a Belmondovo rošťáctví než na příběh, který se snaží vyprávět. První polovina je překvapivě skoro komediální a kousky, které dva wannabe mafiáni vyvádí, ať už je to organizace boxerského zápasu s falešným německým boxerem, nebo zničení konkurence podstrčením několika zkažených ryb (Je čerstvá! Není čerstvá!), mají k nějakému organizovanému zločinu daleko. Vše zhoustne ve chvíli, kdy si Belmondo i Delon políčí na nebezpečného gangstera, který ovládá Marseille - Delon na jeho podnik, Belmondo na jeho dceru.

 

První půlka se tak nese v poměrně veselé náladě a odehrává se v poměrně nečekaných prostředích - například u jezera, kam se gangsteři jen tak vyrazí koupat. Druhá už je trochu tradičnější, plná mrtvých a temnější atmosféry. Každopádně stále jde o klasický příběh vzestupu dvou ničemů na vrchol. Člověka jen mrazí při pomyšlení, že v reálu se sympatickým Belmondem a charismatickým Delonem skutečné předobrazy neměly nic společného a pravděpodobně šlo prostě o dva sicilské hrdlořezy. Veselé atmosféře napomáhá i Bollingův soundtrack s ragtimovou melodií, která hraje pořád a pořád.

 

Druhý díl jsem viděl tak dávno, že si z něj pamatuju jen zlomky, ale hlavně si pamatuju mnohem temnější a drsnější atmosféru. První Borsalino mě vlastně ani moc nezklamal a byl přesně takový, jak jsem ho čekal. Sice pořád nechápu, proč nebyl v 70. letech u nás uveden, narozdíl od dvojky, ale taková klasika jako jiné filmy s Belmondem z této doby to není. 7/10

 

Režie: Jacques Deray

Hrají: Jean-Paul Belmondo, Alain Delon, Catherine Rouvel, Françoise Christophe, Corinne Marchand, Laura Adani, Nicole Calfan, Hélène Rémy, Odette Piquet, Mario David, Lionel Vitrant, Dennis Berry, Jean Aron, Pierre Koulak, Yvan Chiffre, Arnoldo Foà, Daniel Ivernel, Christian de Tillière, Julien Guiomar, Michel Bouquet

Hudba: Claude Bolling

Produkce: Paramount

Francie / Itálie 1970 

THE POSTMAN ALWAYS RINGS TWICE (1946)

 

Často tu nepíšu o knižních adaptacích, jejichž předlohu jsem již četl. Před zhlédnutím filmu jsem na většinu obsahu Cainovy novely zapomněl, pamatoval jsem si jen zápletku v hrubých obrysech, ale film je knize nakonec docela dost věrný a děj mi dobře osvěžil. Dokonce jsem si i vzpomněl na pár věcí, které mi oproti knize nesedí, ale o tom později.

 

Tulák Frank se dostane do motorestu vedeného postarším chlapíkem Nickem, který má nepatřičně mladou a krásnou ženu Coru. Není to láska na první pohled, ale Frank a Cora se do sebe brzy zamilují, nicméně Cora nechce s Frankem jen tak utéct, protože život s Nickem jí dává aspoň nějaké postavení. Touha však oba po nějaké době přesvědčí, že jediný způsob, jak být šťastni, je zbavit se Nicka. Důležité je ovšem říct, že Cora i Frank jsou totální packalové, aniž by byli jakkoli k smíchu, takže cokoli naplánují, nevyjde ani omylem tak, jak to naplánovali.

 

V podstatě každý se ve filmu tváří, jako že je chytřejší než je. Pro Coru je loser Frank cestou k lepšímu životu, Nick se považuje za skvělého obchodníka, který ale v osudové chvíli udělá tak blbé rozhodnutí, že i hlupáci jako Cora a Frank vidí, jaká je to stupidita, státní návladní se chystá podezřelé usvědčit, aniž by měl v ruce jediný důkaz, vyděrači nemají tak promyšlený plán, jak si mysleli. Tudíž situace, která se může zdát jako klasicky tragická, se hroutí pod vlivem toho, že ten či onen přehlédne zdánlivou drobnost, která ho pošle tu do propasti, tu před soud, tu do plynové komory.

 

Film oproti původní předloze mění etnicitu některých postav, což nakonec není moc zásadní - Nick je původně řecký emigrant (zde je z Kanady) a jeho žena každému na potkání vysvětluje, že fakt není Mexičanka. U Lany Turner by vás ani pomýšlet na mexický původ nenapadlo. Pěkná snědá černovláska někde v Kalifornii žijící s postarším Řekem zní uvěřitelněji než blond sexbomba, která nechce opustit motorest uprostřed ničeho, ale vlastně to ani nakonec nevadí. Co mi ze změn oproti předloze vadilo víc je vyznění konce, který je v knize cynický, kdežto ve filmu strašně sentimentální. A zatímco v knize vše dávalo smysl, aby tam bylo, tady se mělo spěchat ke konci už po soudu a některé další twisty se klidně mohly vynechat. 7/10

 

a.k.a. Pošťák vždy zvoní dvakrát

Režie: Tay Garnett

Hrají: Lana Turner, John Garfield, Cecil Kellaway, Hume Cronyn, Leon Ames, Audrey Totter, Jeff York, Byron Foulger, Jeffrey Sayre, Harold Miller, Frank Mayo

Hudba: George Bassmann

Podle knihy Jamese M. Caina

Produkce: MGM

USA 1946  

THE SHOW WITH A NAME - TERENCE HILL & BUD SPENCER: PĚSTI A FAZOLE část 9

 V devátém díle se vrátíme k sólovkám ze 70. a 80. let, podíváme se do Neapole i na americký jih i jihozápad. Který díl série o Policajtovi je nejlepší? Nebo je lepší Šerif a mimozemšťan? A co na to dobrodruh Terence Hill?

THE SHOW WITH A NAME - TERENCE HILL & BUD SPENCER: PĚSTI A FAZOLE část 8

 Další díl série se podívá na druhou část filmů, které Spencer a Hill vytvořili na Floridě, která se stala dějištěm většiny jejich filmů ze 70. a 80. let. Ať už jako superpoldové, agenti nebo cokoli jiného se oba z Miami prakticky nehnuli, a když, tak ve velmi výjimečných případech.

THE SHOW WITH A NAME - TERENCE HILL & BUD SPENCER: PĚSTI A FAZOLE část 7

Další díl série se podívá na první část filmů, které Spencer a Hill vytvořili na Floridě, která se stala dějištěm většiny jejich filmů ze 70. a 80. let. Ať už jako superpoldové, agenti nebo cokoli jiného se oba z Miami prakticky nehnuli, a když, tak ve velmi výjimečných případech.