TOM HORN (1980)

Sedmdesátková westernová elegie. 

 

Jeden z posledních filmů Steva McQueena, který odráží hned několik smutných faktů - úpadek westernového žánru a vážnou nemoc hlavního představitele. Nicméně vyšel nakonec mnohem lépe, než jsem čekal. Přestože vznik provázely potíže už při vzniku, stříhání i premiéře, výsledek je nakonec nad očekávání dobrý.

 

Leccos má společného s Ciminovou Nebeskou bránou, pokud jde o příběh - skoro by mohlo jít o tamní dění viděné optikou postavy Christophera Walkena. Ale jen skoro. Tom Horn je legendární stopař, kterého si asociace rančerů najme, aby jim pomohl zlikvidovat zloděje dobytka. Nicméně pustí se do toho s takovou vervou a naprosto bez skrupulí, rovnou střílí a ani se neptá, a neváhá útočit uprostřed klidného městečka. Asociaci hrozí špatná publicita, takže se rozhodnou nepohodlného zabijáka zbavit.

 

Oproti Nebeské bráně, s kterou jsem film výše srovnal, nicméně na začátku stojíme spíše na straně rančerů, strana zlodějů není nijak romantizována ani polidšťována, žádní nebozí proletáři, na které si došlápl kapitál apod. Rančer, který McQueena najme, je navíc celý film vykreslován jako kladná a důvěryhodná postava, což jsem i vzhledem k obsazení Richarda Farnswortha nechtěl celou dobu přijmout. McQueen pak rozhodně nehraje žádného Mirka Dušína, naopak v řadě jiných westernů by mohl být klidně záporákem. Nicméně když se asociace podělá a připraví léčku, jednoznačně stojíme na McQueenově straně. A v tu chvíli si film začne výborně hrát s diváckými očekáváními. Všichni čekáme, co se tak běžně děje v podobných příbězích... A ono to je vždycky trochu jinak.

 

Ocenit se dá výborná kamera, výprava... Ten film jako by chvílemi vypadl z filmografie Sama Peckinpaha, včetně zpomalovaček. Máme tu i pár herců, které jsme v jeho filmech často vídali - kromě samotného McQueena je to i Slim Pickens v roli šerifa nebo Elisha Cook jr., dále se ze známých tváří objeví Geoffrey Lewis v roli slizkého právníka. Sám McQueen je výborný, věk i nemoc jsou na něm sice docela znát, ale k téhle roli to vlastně patří.

 

Jediné, co je ve filmu trochu navíc, je romance s učitelkou v podobě Lindy Evans. Moc se to sem nehodilo, a kromě poukazování na to, jak Tom Horn nezapadá do nové doby,což máme i jinde, to byla i zbytečná postava. Jinak lze ale Toma Horna coby netradiční završení revizionistických westernů 70. let vřele doporučit. 8,5/10

 

Režie: William Wiard (většinu filmu natočil nejspíš sám McQueen, původně točil Don Siegel)

Hrají: Steve McQueen, Linda Evans, Richard Farnsworth, Billy Green Bush, Slim Pickens, Peter Canon, Elisha Cook jr., Roy Jenson, James Kline, Geoffrey Lewis, Jim Burk, Chuck Hayward

Hudba: Ernest Gold

Produkce: Warner Bros

USA 1980 

STEVE MCQUEEN - TRAILERY

 

 Trailery na to nejlepší se Stevem McQueenem.

STEVE MCQUEEN - PLAKÁTY

 

Tradice. Který se vám líbí nejvíce?

THE THOMAS CROWN AFFAIR (1968)

Steva McQueena jsme tu měli v nedávné době už několikrát, tak proč se na něj na chvíli nezaměřit?

Znovu McQueen, Jewison a Ashby za střihačským pultem, jištění začínajícím Walterem Hillem coby asistentem režie. I když do téhle role Jewison McQueena vůbec nechtěl, šla proti všemu, co do té doby McQueen hrál. Uhlazený nudící se boháč, vždy perfektně oblečený v nejdražších oblecích, zní to skoro jako Bond s pár drobnými odchylkami. Místo špionování pro Její Veličenstvo se totiž Thomas Crown baví vykrádáním bank. Po zvláště vypečené krádeži na něj pojišťovna nasadí nejtěžší kalibr - mladou svůdnou vyšetřovatelku v podání Faye Dunaway, která neváhá udělat cokoli, aby peníze získala zpátky.

 

Původně tvůrci zvažovali obsazení Seana Conneryho, což naprosto dává smysl, ale upřímně, člověk by měl pocit, že se dívá na další bondovku, a k loupeži došlo v rámci nějaké akce proti Spectre. McQueen je v hlavní roli přesný. Chladný, kalkulující, pohrávající si s okolím, chvíli sympatický, chvíli až protivný. Faye Dunaway, sotva přišlá z natáčení Bonnie a Clyde, vypadající naprosto fantasticky, se nenechává zahanbit herecky, ale ze začátku mi pár věcí na její postavě vadilo. Chvíli je super inteligentní a mazaná a v následujícím okamžiku se chová jako ta nejtupější nanynka. Nicméně poté, co přestala většinu scén sdílet s nadutým policejním vyšetřovatelem, a místo toho začala šachová partie s McQueenem, bylo jasné, že šlo spíše o způsob jednání s konkrétní osobností, vůči McQueenovi se takhle nechová.

 

Šachovou partii nezmiňuji náhodou, jde o stěžejní scénu, kdy McQueen a Dunaway hrají šachy - nicméně celé je to spíš jako erotická předehra, a tak celá scéna i končí. Zároveň ale jde vlastně o metaforu k celému příběhu, měření sil, používání neortodoxních metod, a zároveň předznamenává konec - ten, kdo, když je v úzkých, přestane hrát, to může udělat jak v šachu, tak v životě.

 

Proslulé jsou rovněž dělené obrazovky, zachycující zejména loupeže a předělové scény. Oproti Bostonskému případu z téhož roku jsou využity mnohem vhodněji a ne tak matoucím způsobem, mají svou funkci - nepřekvapí nás však, že vznikly z nouze, protože film dosáhl neúměrné délky, a Ashby spolu s technikem Pablem Ferrem využili tento postup, aby zachovali co nejvíce z materiálu, ale nenatahovali čas. Pochválit lze i Wexlerova kamera, Legrandova hudba, nicméně mezi moje nejoblíbenější filmy s McQueenem se to nezařadí asi hlavně závěrečné třetině, která mi zas tak moc neseděla. Ale to může být můj osobní problém. 7,5/10

PS. Remake asi nepotřebuju vidět, a tam toho Bonda i obsadili. Hm. 

 

a.k.a. Případ Thomase Crowna 

Režie: Norman Jewison

Hrají: Steve McQueen, Faye Dunaway, Paul Burke, Jack Weston, Yaphet Kotto

Hudba: Michel Legrand

Produkce: United Artists

USA 1968 

BADGE 373 (1973)

Po úspěchu Kmotra se Robert Duvall nakrátko stal představitelem hlavních rolí, ovšem oba filmy, které jsem s ním z tohoto období viděl, jasně nasvědčují tomu, proč se zase stal představitelem těch vedlejších. Je to výborný herec, mám ho rád, ale úplně neměl na to utáhnout film sám. V Černé výpravě měl aspoň vedle sebe Roberta Ryana, Joea Dona Bakera nebo Karen Blackovou, nemluvě o řadě hvězd v menších rolích, kdežto tady je na to sám a nejvýraznějším hercem vedle něj je policista, na základě jehož námětu film vznikl.

 

Kromě Kmotra se tu totiž ždíme i úspěch Francouzské spojky, takže Eddie Egan, předobraz Pepka Doylea, přišel s dalším námětem a je předobrazem zdejšího poldy Eddieho Ryana, který toho s Pepkem má víc než málo společného. Hlavně rasismus. Protože tenhle film cílí na to představit portorickou komunitu v New Yorku jako semeniště zla, a najdeme tu všechno - drogy, prostituci, gangy, vraždy, krádeže zbraní, antiimperialismus, nacionalismus, komunismus.

 

Hlavní policajt v podání Duvalla se nám na začátku představí v maskování za Portorikánce (!), když udělá zátah na bar. Jeden z drogových dealerů uteče na střechu a v potyčce spadne, za což je Duvall suspendován. Najde si práci jako barman, najde si přítelkyni, která v baru dělá, nicméně zanedlouho zjistí, že jeho parťáka, se kterým léta spolupracoval, někdo zavraždil. Když zjistí, že policie podezírá jeho, rozhodne se pátrat na vlastní pěst a parťáka pomstít, přičemž je pro svou pomstu ochoten obětovat úplně všechno.

 

Námět sám o sobě zní slibně, byť ohraně. Scénář by také sám o sobě nebyl špatný. Problém vidím v režii, které se chopil sám producent filmu, a natočil film velmi zdlouhavým, nezáživným a nezajímavý způsobem. Chvílemi má člověk až pocit, že sleduje televizní drama a ne celovečerní film. Navíc je příliš dlouhý (skoro dvě hodiny), a byť druhá půlka je rozhodně lepší než první, krátit se dalo. A třeba v maličkostech. Když třeba policejní náčelník v podání Egana mluví do vysílačky, už mohl střihač střihnout na další záběr, kde jde ozbrojený člověk po přístavu. Ne, Egan dvacet vteřin ve statickém záběru mluví, pak teprve střih na statický záběr na ozbrojence. Napětí skoro žádné a vteřiny, minuty, skoro hodiny přibývají.

 

Zatímco u Francouzské spojky se problematické části dají jednoznačně vztáhnout pouze k samotné hlavní postavě, zde je tolik problematických prvků ve všem ostatním, že je zcela jasné, jaké poselství Američanům filmaři dávají. Dlužno říct, že právě z těchto důvodů byl kritikou i diváky film přijat negativně už v době vzniku, nicméně v Evropě kupodivu uspěl, a nepřekvapivě zejména v Itálii, kde se u některých filmů s Merlim skoro až dá mluvit jako o kopírkách tohoto - jenže vlastně lepších, protože Italové aspoň dávali důraz na akci a napětí víc než na kecy a snahu vykreslit morální profil hrdiny, což se zdejším tvůrcům daří jen díky Duvallovi samotnému. V italském filmu by navíc udělali mnohem víc ze závěrečné akce v přístavu, která slibuje hodně, ale dává málo - čtyřhlavňovou brokovnici Duvall vypálí jen jednou, ze samopalu jen hlavní padouch pokosí zbytek svých lidí, kteří se dají na útěk, a pak už se jen pomaličku šplhá na věž. I honička, kde Duvall ukradne autobus, zde velmi uzívaná a pomalu nastříhaná, by v italském podání měla jiné grády, a zatímco zdejší hlavní padouch se s pomocí černých brýlí neúspěšně snaží diváky přesvědčit, že je Jack Palance (pokud se nesnaží imitovat Cagneyho), Italové by měli samotného Jacka Palance. A taky by měli mnohem lepší soundtrack. 5,5/10

 

a.k.a. Odznak č. 373

Režie: Howard W. Koch

Hrají: Robert Duvall, Verna Bloom, Henry Darrow, Eddie Egan a další

Hudba: J.J. Jackson 

Produkce: Paramount 

USA 1973