THE SHOW WITH A NAME - TERENCE HILL & BUD SPENCER: PĚSTI A FAZOLE část 7

Další díl série se podívá na první část filmů, které Spencer a Hill vytvořili na Floridě, která se stala dějištěm většiny jejich filmů ze 70. a 80. let. Ať už jako superpoldové, agenti nebo cokoli jiného se oba z Miami prakticky nehnuli, a když, tak ve velmi výjimečných případech.

LAURA GEMSER 75

 Všechno nejlepší černé Emanuele! Ve speciálu ji bohužel neuvidíme, horory moc netočila, a ten jeden zombie film z roku 1980 je ve skutečnosti porno a na to nemám nervy...

THE SHOW WITH A NAME - GIALLO část 2 - MARTINO, LENZI A DALŠÍ

Moje kolekce DVD a Blu Ray filmů subžánru giallo je zpátky. Dnes se v rychlosti podíváme na zbytek - filmy Sergia Martina, Umberta Lenziho, Riccarda Fredy a dalších.

 

THE SHOW WITH A NAME - LAURA GEMSER, ČERNÁ EMANUELA

Tento díl není vhodný pro děti a mládež. Rozebírá totiž nekonečnou italskou (a španělskou, a řeckou...) sérii erotických dobrodružství s velmi bizarním nádechem. Exotická novinářka rozkrývá síť drog, násilí, pornografie, obchodu s bílým masem a vůbec jakéhokoli hnusu, na který si vzpomenete. A dá se na to vůbec dívat?

TENTO POŘAD VÁM PŘINESLA AI

V poslední době je docela hit umělá inteligence vytvářející prakticky vše. Kromě obrázků, které jsem sem již dal a připomínám instagramový účet, kam sem tam něco přidám, se dá i chatovat s umělou inteligencí. Ta ale dokáže i víc než jen psát odpovědi na běžné dotazy, takže mě napadlo, zda dokáže napsat článek o filmech. Že bych si ulehčil práci? 

 

Nejdřív jsem se dotázal na filmy Martina Scorseseho a dostal jsem poměrně dobrý výtah:

Martin Scorsese je jedním z nejuznávanějších filmových režisérů své generace. Jeho filmová kariéra sahá více než padesát let a jeho jméno je spojováno s mnoha významnými a kultovními filmy. V tomto článku se podíváme na některé z jeho nejvýznamnějších a nejúspěšnějších filmů.

"Taxikář" (1976) je asi jedním z nejznámějších filmů Martina Scorseseho a jeho také jeden z jeho prvních velkých úspěchů. Film natočený v roce 1976 zobrazuje osamělého a psychicky narušeného taxikáře Travise Bickla, kterého hrál Robert De Niro. Film se stal kultovním a byl významným milníkem v kariéře režiséra. Scorsese byl za režii tohoto filmu nominován na Oscara.

"Raging Bull" (1980) je dalším filmem, který získal velkou pozornost od kritiků i diváků. Film popisuje životní příběh boxeru Jakea LaMotty, kterého ztvárnil Robert De Niro. Scorsese získal Oscara za nejlepší režii za tento film a De Niro získal Oscara za nejlepší mužský herecký výkon.

"Goodfellas" (1990) je film o mafiánském životě v New Yorku. Film byl velmi úspěšný a je stále považován za jedno z nejlepších děl Martina Scorseseho. Film byl nominován na šest Oscarů, z nichž jeden získal Joe Pesci za nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli.

"Casino" (1995) je další film o mafiánském životě v Las Vegas. Hlavní role ztvárnili Robert De Niro a Sharon Stone. Film byl velmi úspěšný a vydělal více než 116 milionů dolarů. Kritici chválili výkon Stoneové, která byla za svůj herecký výkon nominována na Oscara.

"The Departed" (2006) je thriller o irské mafii v Bostonu. Hlavní role ztvárnili Leonardo DiCaprio, Matt Damon a Jack Nicholson. Film získal čtyři Oscary, včetně nejlepšího filmu a nejlepší režie.

Martin Scorsese je stále aktivním režisérem a jeho práce má vysokou hodnotu a význam nejen pro fanoušky filmu, ale i pro celou filmovou tvorbu.

Fajn. Zkusil jsem trochu méně známé téma, a to filmografii Edwige Fenech.

Edwige Fenech je italská herečka a sexuální ikona, která se proslavila především svými rolí v italských erotických filmech v 60. a 70. letech. Její kariéra trvala téměř tři desetiletí a zahrnovala více než 70 filmů. V tomto článku se podíváme na některé z jejích nejznámějších a nejúspěšnějších filmů.

"Umberto Lenzi's Orgasmo" (1969) byl prvním filmem, ve kterém Fenech hrála hlavní roli. Film se odehrává v Toskánsku a Fenech ztvárňuje mladou ženu, která přijíždí do venkovského města, aby zjistila pravdu o smrti svého manžela. Film byl velmi úspěšný a byl považován za jeden z nejlepších thrillerů své doby.

"All the Colors of the Dark" (1972) je hororový film, který se stal jedním z nejvýznamnějších filmů Fenech. Fenech zde ztvárňuje ženu, která má noční můry a snaží se překonat trauma, které utrpěla v minulosti. Film je považován za klasiku žánru giallo a Fenechova role byla výrazná pro její kariéru.

"The Strange Vice of Mrs. Wardh" (1971) byl dalším úspěšným filmem, ve kterém Fenech hrála. Film byl inspirován díly Edgara Allana Poea a zahrnuje prvky napětí a erotiky. Fenechova herecká práce zde byla chválena a film se stal kultovním dílem žánru giallo.

"La Polizia incrimina, la legge assolve" (1973) byl akční film, ve kterém Fenech hrála. Film se odehrává v Římě a zahrnuje různé prvky kriminálního thrilleru. Fenech zde ztvárňuje manželku policisty, která je svědkem vraždy a snaží se pomoci svému manželovi při vyšetřování.

"Hostel: Part II" (2007) byl posledním filmem, ve kterém Fenech hrála. Film byl pokračováním úspěšného hororu z roku 2005 a zahrnoval výraznější roli pro Fenech, která hrála matku jedné z hlavních postav.

Edwige Fenech byla jednou z nejúspěšnějších hereček italské kinematografie v 60. a 70. letech a její práce (nedokončeno. Asi příliš mnoho znaků.)

Tady už asi začnete kroutit hlavou. Fenech přece nehrála v Orgasmu a jeho děj se netočí kolem mladé ženy, která zjišťuje pravdu o smrti svého manžela. The Strange Vice of Mrs. Wardh nebyl inspirován díly Edgara Allana Poea. A co se týče La polizia incrimina, la legge assolve, nejen, že v něm Edwige nehraje, ale žádná manželka tam není svědkem vraždy a nesnaží se pomoci manželovi s vyšetřováním. A pokud vím, Edwige v Hostelu 2 nehraje matku jedné z hlavních postav, ale tady se můžu mýlit já.

 

V tuhle chvíli mě to ale začalo bavit a začal jsem hledat, jaké nesmysly z umělé inteligence vypadnou. Dál jsem požadoval článek o spaghetti westernech s Rosalbou Neri.

Spaghetti westerny jsou druhem filmů, který se stal velmi populárním v 60. letech. Tyto filmy byly natočeny italskými režiséry a obsahovaly často divoké honičky na koních, špinavé a neúprosné postavy a prachem a pískem zasypávané kraje. Jednou z nejznámějších hereček, které se objevily v těchto filmech, je Rosalba Neri.

Neri se narodila v Itálii v roce 1939 a začala hrát ve filmech v 60. letech. Její kariéra v spaghetti westernech začala v roce 1967, kdy hrála v klasickém filmu "Django Kill!" (známým také jako "Se sei vivo spara"). V tomto filmu hrála roli Isabel, jedné z nejtajemnějších a nejpodivnějších postav ve filmu. Její výkon byl chválen kritiky a ukázal, že je to herečka, na kterou si diváci budou muset dávat pozor.

Následující rok, v roce 1968, se Neri objevila v dalším spaghetti westernu, "Death Sentence" (známý také jako "La taglia è tua... l'uomo l'ammazzo io"). Tentokrát hrála roli Lany, záhadné a krásné ženy, která má vztah s hlavním hrdinou filmu. Neri ukázala svou schopnost hrát různorodé postavy a opět získala pozornost kritiků a diváků.

Dalším filmem, ve kterém se Neri objevila, byl "The Red Queen Kills Seven Times" (známý také jako "La dama rossa uccide sette volte") z roku 1972. Tento film není přímo spaghetti westernem, ale spíše giallem, žánrem italského thrilleru. Neri hrála roli Kitty Wildenbrück, dědice rodinného majetku, která se stává podezřelou z vraždy své sestry. Film byl pozitivně hodnocen a Neri se opět ukázala jako talentovaná herečka.

Rosalba Neri hrála také v mnoha dalších filmech, jako jsou "The Castle of Fu Manchu", "Lady Frankenstein" a "Amuck!". Její kariéra trvala až do 80. let, kdy se stáhla z filmového průmyslu.

V závěru lze říct, že Rosalba Neri byla jednou z nejtalentovanějších hereček, které se objevily v spaghetti westernech.

 

Asi ani nebudu poukazovat na všechny nesmysly, které AI sepsala. Dokonce se ještě opravila! A dost bizarním způsobem:

Omlouvám se, ale musím opravit předchozí odpověď, protože jsem napsal nesprávné jméno herečky. V odpovědi jsem uvedl jméno Rosalba Neri, místo toho, aby bylo správné jméno Lee Van Cleef.

 

Ještě jsem zkusil dotaz na spaghetti westerny s Laurou Gemser. Vzhledem k tomu, že v žádných nehrála, byl jsem zvědav, co se stane.

 

Laura Gemser je italská herečka a modelka, která se proslavila díky svým rolím v italských exploitation filmech v 70. a 80. letech. Ačkoli se převážně proslavila v jiných žánrech, jako jsou například erotické filmy a horory, hrála také v několika spaghetti westernech.

Jedním z filmů, ve kterých Laura Gemser hrála, je "Four of the Apocalypse" z roku 1975, který režíroval Lucio Fulci. V tomto filmu hrála roli prostitutky, která se přidává k hlavním postavám, když se stávají cílem bandy lupičů. Film byl inspirován westernem "The Magnificent Seven", ale s mnohem temnějšími a drsnějšími prvky.

Dalším filmem, ve kterém Gemser hrála, je "Black Emanuelle, White Emanuelle" z roku 1976. Tento film není přímo spaghetti westernem, ale spíše erotikou s prvky dobrodružství. Gemser hrála roli novinářky, která se vydává do Afriky, aby získala příběh o záhadném kmenu. Film byl velmi úspěšný a Gemser se stala ikonou žánru.

Posledním filmem, kterým se budeme zabývat, je "Killer vs. Killers" z roku 1985. Tento film byl natočen v Hongkongu, ale vznikl jako spaghetti western a obsahuje mnoho klasických prvků tohoto žánru. Laura Gemser hrála roli saloonačky, která se stává cílem pomsty ze strany zločinců. Film byl původně plánován jako poslední spaghetti western a vznikl jako pocta klasickým filmům žánru.

Celkově řečeno, Laura Gemser hrála pouze v několika spaghetti westernech, ale její výkony v nich byly docela pozoruhodné. Je známa spíše svými rolími v jiných žánrech, ale určitě stojí za to vidět, jak se objevila v tomto klasickém italském žánru.

 

Jo, stálo by to za to, kdyby ve zmíněných filmech hrála. A kdyby byly tím, čím AI píše, že jsou. Dalším krokem pak už bylo jen vymyslet název, rok výroby a obsazení fiktivního filmu a nechat AI, aby sepsala recenze. Ty ale vydám už zvlášť, tohle už bylo pro jeden článek čtení dost.

MINIRECENZE - REWATCH SPECIAL III

 

Nějak letos moc nového nestíhám, a do psaní se mi taky zase tak moc nechce. Takže jen pár komentářů k filmům, které jsem většinou už viděl, a většinou tu o nich už i něco napsal.

 

SPENCER-HILL RECAPITULATION 2021

 

Piu forte, ragazzi! (1972)

Asi stačí přečíst si, co jsem napsal, když jsem připravil tu prodlouženou verzi před dvěma lety. Na tu krátkou se už asi ani nemám chuť dívat, dlouhá je ale možná přece jen dlouhá až moc.

Il mio nome e Nessuno (1973)

Názor se za ty roky, kdy jsem to neviděl, nezměnil, takže jen jeden postřeh - když si porovnáte americkou a italskou verzi, máte dojem, že jsou to filmy s úplně jinými herci. Že v americké jsou v úvodních titulcích jmenováni především američtí herci je pochopitelné. Italská pak uvádí především Evropany. Na druhou stranu je s podivem, že v italské verzi byste marně tápali, jestli jste ve filmu fakt viděli R.G. Armstronga, Geoffreyho Lewise nebo Steve Kanalyho. To mi u Italů připadá poměrně zvláštní.

Non c'e due sezna quattro (1984)

Za půlkou problémů, které s tímhle filmem mám, bude asi opravdu stát ten hrozný dabing. I tak si ale myslím, že oproti předchozí spolupráci obou pánů s Barbonim a jeho synem je tohle vážně o řád slabší. Pořád ale lepší než to, co přišlo potom.

I due superpiedi quasi piatti (1977)

Tady asi na nic nového objevného nepřijdu, ale pořád, tohle určitě patří k tomu nejlepšímu, co Bud a Terence vytvořili. Zajímalo by mě, jak ten film asi fungoval bez scény s April Cloughovou a Jill Flanterovou, když ho tu promítali za soudruhů v kinech...

OSTATNÍ

Tais-toi! (2003)

Komedie zpočátku nabitá gagy, které se, bohužel, v průběhu film vytrácejí, aniž by opravdu byly nahrazeny něčím závažnějším. Depardieu člověk je sice možná nesympatický blb, ale v roli Quentina ho nejde nežrat. 8/10

Monty Python's Meaning of Life (1983)

S překvapením jsem zjistil, že mám na DVD nějakou prodlouženou verzi, kde jsou však dodatečné scény kvůli jiné kvalitě obrazu jasně rozpoznatelné. Jediné, co bylo navíc, co se mi opravdu líbilo, byla ale přidaná scéna s drzou otrávenou servírkou v podání Carol Clevelandové. Jinak je to film ze skečů, takže jak co, scény z vojenského prostředí se táhnou jak týden před výplatou, takže divnou scénu s rybami člověk bere vlastně jako vysvobození. Oblíbené skeče: Porod, Every Sperm is Sacred, Can we take your liver?, Smrt a Vánoce v nebi. Pan Creosote je dost přes čáru. 7/10

Kelly's Heroes (1970)

Sorry, Clinte, tady jsi sice titulní postava, ale Telly Savalas, Carroll O'Connor, byť sporadicky, a především Donald Sutherland tě totálně zastínili. Vlastně jsem začal uvažovat o zařazení Donalda Sutherlanda do speciálu. Někdy se na pár jeho filmů určitě mrknu. Jinak tohle má asi můj nejoblíbenější soundtrack od Schifrina. 

Kill Bill vol. 1 a 2 (2003, 2004)

Jako je to slabší, ale naprosto ikonický Tarantino, kde se vydal na jinou cestu než předtím, na cestu, kterou istrovsky završil Hanebnými pancharty a ukončil Nespoutaným Djangem. Dvojka je výborná a myslím, že až do jejího zhlédnutí asi moc lidí nenapadlo, že David Carradine umí hrát. Nejlepším hercem z obou filmů je ale jednoznačně Sonny Chiba.

Amadeus (1984)

Amadeus Amadeus Rock Me Amadeus! Tři hodiny uplynou jako voda, snad až na zdlouhavou operní parodii někdy kolem druhé třetiny filmu. Ta, pokud se nemýlím, ale v původní verzi sestříhaná nebyla, zato nepochopitelně vystřihli sekvenci, kde Salieri pozve paní Mozartovou k sobě, pokud chce, aby manželovi pomohl, a pak ji polonahou vyhodí. Největší legrace je sledovat, kolik známých českých herců se mihne v bezeslovných rolích - Jiřího Líra a Vladimíra Svitáčka si člověk všimne hned, Jitka Molavcová jen tak probleskne, takže jsem chvíli přemýšlel, jestli to byla ona, to, že Dona Giovanniho hraje Limonádový Joe, jsem během filmu vážně nepoznal. Na něco dalšího od Formana se určitě brzo kouknu. 8,5/10

La folie des grandeurs (1971)

Z neustálých gest a grimas de Funese jsem asi už fakt vyrostl, ale tahle lepší adaptace Victora Huga než ta oficiální, navíc s nádechem spaghetti westernu včetně mnoha známých kovbojských tváří (Fajardo, Mendoza, Schubertová, Pica, Alvarez, Venantini, Borgese), je asi nejlepší funesovka vůbec. Musím teda někdy znova zkouknout Velký flám, abych si byl stopro jist.

BRADAVICE

Léta jsem ho nesnášel, ale asi mi ho znechutily fangirl spolužačky, které z jeho četby ani na gymplu nevyrostly. Zatímco jiní spolužáci četli poezii, já si objevoval Vonneguta a ve volných chvílích luštil záhady s Herculem Poirotem či Philem Marlowem, některé holky mlely o Harry Potterovi do zblbnutí, takže jsem ty knihy i filmy, přestože jsem je v té době už nějaký ten pátek nečetl ani neviděl, zavrhl jako odpad a oblbovačku. Ale tak když si je člověk schopen po letech přečíst Tajemství Velkého Vonta, proč by se nevrátil i k tomuhle. Ano, viděl jsem filmy, ano, znovu jsem četl i knihy.

Harry Potter and the Philosopher's Stone (2001)

První dva filmy jsou víc ilustrace ke knize než co jiného, ale vlastně u prvního dílu to stopro vyhovuje. Perfektně člověka uvádí do světa čar a kouzel včetně všech těch detailů, na které se v pozdějších filmech docela i kašlalo. Hlavní trojka představitelů ještě není tak protivná jako ve svojí odrostlejší verzi, Hagrid je sympaťák, ale překvapilo mě, jak mě tentokrát bavili Dursleyovi. Hlavně Richard Griffiths. Škoda, že v dalších filmech už se vyloženě jen míhali. 7/10

Harry Potter and the Chamber of Secrets (2002)

Tady už to trochu drhne. Problém s celou sérií je podle mě ve scenáristovi, což se ukázalo u Fénixova řádu, který napsal někdo jiný. Ilustrace knihy už přestává prostě stačit, kvůli všem těm detailům, které v prvním uvozovacím filmům dávaly smysl, se tenhle táhne. Fakt jsem si nepamatoval, kdy až se teprve k Harrymu dostane deník, kdy až teprve začnou být napadáni žáci atp. Závěr v komnatě je efektní, nově příchozí Jason Isaacs a Kenneth Branagh jsou skvělí, ale... jo, je to slabší díl. 6/10

Harry Potter and the Prisoner of Azkaban (2004)

Co celá série potřebovala, byl režisér s vizí. Jedničku nabízeli Terrymu Gilliamovi, a tohle má asi nejblíž k tomu, co by s tím asi provedl on. Spousta výborných nápadů, které nevychází z předlohy a asi je ani nenapsal scenárista, kterému snad konečně došlo, že taky může něco zkrátit. Problém je, že krátil trochu moc, takže pochopit, jaká je pointa, bez znalosti knihy, se asi napoprvé nedá. 7,5/10

Harry Potter and the Goblet of Fire (2005)

Ehhh... Tohle bylo zklamání už v kině. Tady se scenárista odvázal až moc, i když ne tolik jako ještě později, a s přispěním režiséra, specialisty na romantické komedie, udělal z Pottera něco podobného. V příběhu o vzestupu Pána zla. A tentokrát už se napřed střílí a pak teprve něco vysvětluje, takže nečíst knihu, z lodi vynořující se z jezera a přilétajícího kočáru bych byl asi silně zmaten, co se děje, proč se to děje, co to má za účel. No ale největší problém celé série je podle mě právě Voldemort. Protože působí jako necharismatický magor puštěný ze řetězu, poskakující a drmolící jak šílenec, a všechnu hrůzu za něj obstarává jeho počítačová maska. Knižní Voldemort je teda taky o ničem, ale tenhle nemá žádné charisma a nebudí rozhodně dojem, že by mu někdo mohl být oddaný až za hrob. 5,5/10

Harry Potter and the Order of the Phoenix (2007)

Tady jsem právě ocenil nového scenáristu, který z tlusté knihy, jejíž polovičku tvoří Harryho hysterické výlevy, udělal asi nejkratší film, aniž by zmizel smysl. Taky, narozdíl od Klovese, ví, že nemusí otrocky přepisovat kapitoly do scén, takže řádění Umbridgeové v Bradavicích je pojato jako montáž scén, prolínajících Filche připevňujícího další a další vyhlášky, titulky z novin a jednotlivé aktivity asi nejhnusnější postavy, která se v sérii kdy objevila. Není to nic světoborného, ale bylo to lepší, než jsem pamatoval a čekal. 6,5/10

Harry Potter and the Half-Blood Prince (2009)

Neee... Kniha je detektivním pátráním po tom, co vlastně Voldemort udělal, aby se stal nesmrtelným, a jak ho lze zničit. Film je romantický thriller, kde ústřední roli hraje nenaplněný vztah Rona a Hermiony a pomalu se naplňující vztah Harryho a Ginny. Což je akcentováno tím, že do té doby v podstatě komparsistka Ginny najednou hraje prakticky ústřední roli. Bohužel ji hraje od prvního dílu stále stejná herečka, která je toporná a pořád připomíná malé dítě. A Voldemorta z toho prakticky škrtli. Nebýt Jima Broadbenta a Alana Rickmana, asi by to opravdu nestálo za moc. 5/10

Harry Potter and the Deathly Hallows Part 1 (2011)

Tohle se mi vlastně celkem líbilo. U tohohle filmu jsem si říkal, že je asi fajn, že ho rozdělili na dva, protože věrněji sleduje knihu a může zachytit více postav a věcí, které jsou pro děj důležité. Proto jsem byl překvapen, že první díl obsahuje tři čtvrtiny děje knihy, a ještě teda dvě hodiny zbývají? Jo, tu taneční scénu jsem nepochopil, protože fakt vypadala, že si to Harry a Hermiona rozdají. Ale jinak, tohle bylo ještě dobré. Ovšem... 6,5/10

Harry Potter and the Deathly Hallows Part 2 (2011)

Dvě hodiny digibordelu a brutálně překroucené bitvy o Bradavice. Hlavně z toho úplně vypadlo, proč se to vlastně jmenuje Relikvie smrti, když, stejně jako Voldemorta, tvůrce nakonec zajímá jen bezová hůlka, a totálně opomíjejí plášť. No, aby to neznělo jen jako "kniha byla lepší", prostě mě to nebavilo sledovat. McGonagallová nakopávající zadky je cool, Hermiona hrající Belatrix je vtipná, ale jinak... nee. Co měl znamenat ten Nevillův výkřik, že miluje Lenku, když se pak Lenka na konci už prakticky neobjevila? A ten konec po devatenácti letech je tak akorát na vytrhávání vlasů studem, že takovou sloninu (to je jako konina, ale mnohem víc) vůbec člověk sleduje, a to i v knize. No, Voldemort se rozpustil, všichni vyhráli, že umřel Fred je nám ve filmu jedno, když jsme ho skoro neviděli. 4/10

LAURA GEMSER 70

 70. narozeniny dnes slaví Laura Gemser, naše hvězda předchozího měsíce.

EMANUELLE NERA: ORIENT REPORTAGE (1976)

Emanuela zas a znova.

Přiznám se, že jsem u tohohle zase podváděl, ale u těch Emanuel to ani jinak nejde, takže jsem přeskakoval, zvláště erotické scény, a celé jsem to viděl tak za poloviční dobu. V podstatě je to první díl přes kopírák, tudíž se jede na střídačku sex - scény o ničem - záběry na exotickou přírodu - sex a tak pořád dokola. Šílená nuda. Jediný náznak jakéhosi příběhu se objeví až za polovinou, kdy už v Bangkoku není nikdo, s kým by se Emanuela nevyspala, takže je potřeba ji odtamtud dostat do jiné země, a to do Maroka. Ovšem podezírám tvůrce, že scény s pouští se točily v Itálii, nijak moc vzhledně to tam nevypadá a bělejší Araby aby člověk pohledal. Ve chvíli, kdy je Emanuela znásilněna bandou kriminálníků, a následně se s jejich šéfem přátelsky baví, mi bylo jasné, že tohle je odpad. Jediný zajímavější konflikt přijde až na konci, kdy se Emanuela poprvé v životě zamiluje - do ženy! Celým příběhem prochází jako vždy Gabriele Tinti jako nadržené hovado, poněkud divnou roli tu má Ivan Rassimov, Venantino Venantini tu naštěstí zůstává celý film oblečen. Oproti prvnímu dílu má aspoň d'Amato lepší cit pro film než Bitto Albertini, ale zase, nepotřebujeme vidět v detailu scénu, kdy si thajská striptérka strká míčky do pohlaví, ani zápas nějakého hlodavce s hadem v kleci, což si Emanuela nadšeně fotí. 1/10

Emanuela už nikdy více, dal jsem to sem jen jako zástupce Lauřiny nejslavnější série. Možná ještě dám Murder Obsession, jediné giallo, kde si Laura zahrála, ale to ještě nevím, kdy.

a.k.a. Emanuella: Reportér z Orientu, Emanuelle in Bangkok
Režie: Joe d'Amato
Hrají: Laura Gemser, Gabriele Tinti, Debra Berger, Ely Galleani, Venantino Venantini, Ivan Rassimov, Giacomo Rossi-Stuart, Chris Avram
Hudba: Nico Fidenco
Itálie 1976

LAURA GEMSER (1950)

Italské žánrovky jsou jako cibule. Tím chci říct, že mají vrstvy. Nahoře jsou filmy, které jsou poměrně přístupné běžnému publiku - i přes značnou násilnost mají nesporné umělecké kvality, nebo jde o širokému publiku přístupné komedie. Postupně se přes čím dál obskurnější a obskurnější filmy plné čím dál odpudivějšího násilí a necenzurované erotiky dostanete až k filmům, které jsou už jen o šokujícím sexu a šokujícím násilí. A jednou z jejich největších hvězd je právě Laura Gemser.

Laura se narodila na Jávě v Indonésii původem nizozemským rodičům 5. října roku 1950. V dětství se její rodina musela z Indonésie přestěhovat zpět do Nizozemí. Mladá Laura se stala modelkou napřed v Nizozemí, poté se dostala do Itálie, kde si ji všimli i filmoví producenti a nabídli jí roli.

V roce 1974 si zahrála v erotickém filmu Amore libero. O rok později si zahrála vedlejší roli ve druhém dílu francouzské erotické série Emmanuelle se Sylvií Kristel v hlavní roli. Netrvalo dlouho a lační italští tvůrci spustili paralelní sérii o černé Emanuelle s jedním m, kterou ztvárnila právě Laura. Přitom druhý díl obsahoval jinou herečku, Laura se však dala, kromě novomanžela Gabriele Tintiho, dohromady i s režisérem Joe d'Amatem, který se pustil do exploatační série, kde fotoreportérka Emanuelle procestuje celý svět (jeden díl se tak přímo jmenuje), setkává se s kanibaly, pornografy, sektáři, obchodníky s bílým masem, v osmdesátých let pod vedením pro změnu jiného mistra trashe Bruno Matteie se dvakrát dostala do vězení. Jednou dokonce byla jeptiškou!

Sérii samozřejmě nedělal jen Joe d'Amato, ale většinu dílů vytvořil právě on, přestože první vznikl pod taktovkou jiného sračkera Bitta Albertiniho. Do série tak neoficiálně zasáhl i Felliniho scenárista Brunello Rondi filmem Velluto nero (1976), Giuseppe Vari filmem Suor Emanuelle (1977, to je ten z kláštera), no a samozřejmě se Laura nesvlékala jen jako Emanuelle. Avšak i když byl film pojmenován jinak (třeba Eva Nera, 1976), na mezinárodní trh se film dostal prakticky pravidelně s titulem Emanuelle. Ostatně už v prvním filmu se tak snažili říkat i titulní představitelce.

Mezi významné filmy ze série patří třeba Emanuelle in America (1977), proslulý scénou se snuff filmem a zoofilní scénou s koněm, Emanuelle Around the World (1977), kde si další obvyklý spoluherec George Eastman zahrál jakéhosi sexuálního guru, pravděpodobně odháčkovávajícího své svěřenky, Emanuelle and the Last Cannibals (1977), kde název mluví za vše. Dále točila i erotické komedie (uvedené třeba jako Emanuelle in the Country) a točila i v Řecku, kde vznikly filmy jako Emanuelle - Queen of Sados (1980) nebo Divine Camp (1982), kde si guru sexuální sekty zahrála sama. Každý film zneužíval jiné populární téma, přičemž vždy převažovala erotika nad vším ostatním. Do mnohých filmů byly přistříhávány hardcore záběry, ovšem s dubléry, Laura i mnohé softcore scény odmítala sehrát, což režisérům nevadilo, prostě strčili před kameru dublérku.

Osmdesátá léta třicetileté herečce přinesla nové možnosti. Chvíli to vypadalo, že by mohla prorazit ve významnějších amerických filmech. Ostří Bushidova meče (1981) ale nijak diváky nezaujalo, a ač si pro film Love is Forever (1983), kde si zahrála s Michaelem Landonem, dokonce změnila jméno na Moira Chen, ani tady se to nepovedlo. Kromě své běžné Emanuelly ale Laura v této době hrála i v několika dobrodružných filmech, avšak opět nevalné kvality. Nejvíce se tak z její filmografie vyjímají Dva poldové s Budem Spencerem a Terencem Hillem.

Od roku 1976 byla Laura manželkou herce Gabriele Tintiho, který si zahrál ve valné většině jejích filmů. Údajně kvůli své žárlivosti na mnohé Lauřiny partnery. Ovšem Laura svého muže velice milovala, a také se po jeho smrti v roce 1991 ze světa filmu nadobro stáhla. Podle některých drbů se v pozdějších letech údajně stala životní partnerkou George Eastmana, avšak nikde jsem tuto informaci nenašel potvrzenou. Dodnes tak pravděpodobně žije v ústraní v Itálii a pravděpodobně už jen vzpomíná na svou dávnou slávu.


Filmy:
1975 - Emanuelle nera
1976 - Emanuella: Reportér z Orientu
1977 - Dva poldové
1978 - La via della prostituzione
1982 - Nájezdníci zbloudilého pozlátka
1982 - Ator, pán ohně

LAURA GEMSER - FOTOSKY

 

Pokračujeme ve speciálu pár fotoskami z filmů s Laurou.

ATOR L'INVINCIBILE (1982)

Začínáme týden s Laurou Gemser, a překvapivě vlastně skoro bez ní.

Jeden z těch osmdesátkových italských filmů typu "Viděli jste poslední hit? Tady je znovu, ale není to on!" Ator je samozřejmě naprostou vykradačkou Barbara Conana, akorát místo hadů tady máme pavouky. Musím ale říct, že mě to asi bavilo i víc než Conan.
Conan se totiž bral hrozně vážně včetně přepáleného soundtracku, zatímco tohle je sice béčko (na Davida Hillse aka Fredericka Sloniska aka Joea d'Amata je to ale docela výkon), ale na nic moc si to nehraje, je to příjemně pitomé a tak vykradačské, až se člověk baví. Miles O'Keefe teda nemá s Arnoldem společného nic, nemá ani jeho charisma, takže hrdina mě moc nezajímal, stejně tak hlavní zloduch ani omylem nemá na Jamese Earla Jonese. Zato Sabrina Siani je mnohem mnohem rajcovnější než Sandahl Bergmanová, a zatímco na čarodějnici v Conanovi bych si dával bacha, Laura Gemser by asi svedla i mě.
Laura tady má jen asi pětiminutovou roli čarodějnice a neukáže zhola nic. A vy už jste si mysleli, že takové filmy už neexistují.
Máme tu i postavu mistra, který tupého hrdinu učí bojovat, a hraje ho šíleně namaskovaný Edmund Purdom. Tak si říkám, škoda že to nehrál Pleasence. Mohla to být sranda.
Co se mi dost líbilo, to byl soundtrack. Čekal jsem nějakou synťákovou hrůzu, ale je tu pěkné orchestrální skóre, ani omylem tak přepálené jako u Conana. Až dával zapomenout na to, že dav obdivovatelů velekněze má dvanáct lidí, zbraně jsou dřevěné a pavučina jsou v detailu viditelné provazy.
Kromě Conana dostaneme vykradačku částečně i ze Souboje titánů, a zase na druhou stranu, O'Keefe byl možná zábavnější než tamější Perseus.
Nevím, proč jsou hodnocení na ČSFD tak příkrá. Ano, není to dobrý film, ano, je to vykrádačka. Ale neměl jsem, oproti tamnímu tvrzení, problém to dokoukat. Prostě zase hodnocení podle jména režiséra. Jako by d'Amato nemohl natočit film vhodný i pro mládež. Přistupujte k tomu jako k zábavné vykrádačce, a budete asi spokojeni. 6/10

a.k.a. Ator, the Fighting Eagle, Ator, pán ohně
Režie: Joe d'Amato
Hrají: Miles O'Keefe, Sabrina Siani, Edmund Purdom, Laura Gemser
Hudba: Carlo Maria Cordio
Produkce: Metaxa Corporation
Itálie 1982

WALLPAPERY 3

Nastřádalo se mi pár dalších wallpaperů...

 

A pár jich mám i pro mobily: