CROSS OF IRON (1977)

Tento týden bude věnován ne herci, ale režisérovi, Samu Peckinpahovi. Nenatočil toho tolik, abych to nezvládl vidět všechno, takže proč se do toho nepustit.

A rozhodně jsem začal od správného místa. Železný kříž bude nejspíš posledním velkým a opravdu dobrým Peckinpahovým filmem, který ale, jak u něj bylo zvykem, byl postižen obrovskými problémy už při natáčení (to je tak, když jediný, kdo vám dá peníze na film, je producent německých erotických filmů), takže se v podstatě ani nedotočil. Což je ale poznat vlastně jen na otevřeném konci, protože jinak poví, co povědět chce.

Zatímco Richard Attenborough točil ve stejné době svůj velkospektákl Příliš vzdálený most s nablýskanými hvězdami, a o rok dřív Charlton Heston v čisté košili hrdinně padl v Bitvě o Midway, Peckinpah ukazuje válku naprosto bez příkras. Vojáci nejsou hrdinové, ale parta chlapů, která se jen snaží přežít. Chlapů, kteří jsou špinaví a smradlaví, každou vteřinou kolem nich vybuchují granáty a šrapnely a co chvíli hrozí, že Rudá armáda znovu zaútočí. Není obvyklé, že válečný film sleduje německé vojáky a že vlastně jim držíme pěsti, ale ani omylem film není proválečný a pronacistický, spousta scén nabízí pravý opak.

Kdysi jsem viděl první hodinu a vzdal jsem to někde potom, co se Coburn vrátil z lazaretu. Asi mi připadalo, že film nemá moc děje a základní kostru bere z podobně drsného Remarquova románu Na západní frontě klid. Udělal jsem chybu, protože až pak se začne rozvíjet děj točící se kolem snahy nadutého zbabělého velitele získat bez námahy železný kříž. Zatímco jeho vojáci čelí neustálému nebezpečí a svá ocenění získávají v podstatě proti své vůli, Stransky je ochoten leda tak tahat za provázky v pozadí a jinak se jen krčit pod stolem a čekat rozkazy shora.

Je pravda, že herci v hlavních rolích jsou už na svoje role staří. Plukovníkovi wehrmachtu na Krymu by nemohlo táhnout na sedmdesát. Coburnovi táhlo na padesát, Schellovi rovněž, a většina Coburnovy čety vypadá taky na čtyřicet. Ale mladší herci by prostě neměli tak vyžilé ksichty a v očích životní zkušenost, kterou Coburn a ostatní mají. Proti tomu v kontrastu stojí krásná tvář (i tělo) Senty Berger v epizodce zdravotní sestry. Chválit herecké výkony Coburna, Schella, Warnera a dalších by bylo nošením dříví do lesa, takže spíš upozorním na to, že velkým písmem si producent nechal do titulků napsat svoji ženu, hvězdičku německých softporen Veronique Vendell, která tu hraje němou roli sovětské vojačky, v které vlastně vůbec nemusí hrát.

Bitevní scény jsou plné slow motion a krátkých střihů, tedy všeho, co Peckinpah poprvé vybalil v Divoké bandě. Jenže zatímco tam jsme u přestřelek byli vzrušení a napjatí, tady je akce a násilí sice mnohem víc, ale co zůstává je jenom chaos, bordel, zmar. Divoká banda umírala za svou věc, vojáci na obou stranách padají do zákopů, aniž by v podstatě tušili za co.

Nejlepším Peckinpahovým filmem pořád zůstávají Strašáci. Spolu s Alfredem Garciou, Patem Garrettem a Billym Kidem a Divokou bandou však Železný kříž jasně patří do pětice toho nejlepšího, co Peckinpah vytvořil. Trvalo mi hodně dlouho, než jsem ho viděl celý, ale určitě to dnes nebylo naposledy. 9/10

a.k.a. Železný kříž, Steiner - Das Eiserne Kreuz

Režie: Sam Peckinpah

Hrají: James Coburn, Maximilian Schell, James Mason, David Warner, Klaus Löwitsch, Vadim Glowna, Roger Fritz, Senta Berger, Arthur Brauss, Veronique Vendell, Dieter Schidor, Fred Stillkraut, Michael Nowka, Demeter Bitenc

Hudba: Ernest Gold
Produkce: EMI Films, Constantin Film, ITC Entertainment

Západní Německo / Velká Británie 1977

DIE SKLAVENKARAWANE (1958)

Poklad na Stříbrném jezeře možná pro někoho překvapivě nebyl první zfilmovanou Mayovkou. Paradoxní mi připadá, že byl první zfilmovanou westernovou Mayovkou. První filmy podle Maye se začaly točit už na přelomu 10. a 20. let, ale z plánované série se natočily tři, neuspěly a zmizely. Škoda, možná by bylo zajímavé vidět Bélu Lugosiho jako postavu z Mayovky. Již zvukový film Ve stínu pádišáha se promítal i u nás, ale také neuspěl. Třetím pokusem tak byly dva filmy z konce 50. let, které ale taky selhaly.

Je asi jasné, proč. Karavana otroků se celkově mezi filmovými mayovkami asi řadí do té lepší půlky, z orientálních příběhů je zatím druhá po Žutovi. Nechybí jí atraktivní prostředí (Španělsko tentokrát nahrazuje Egypt), zavilí padouši, krásná hrdinka, spousta dobrodružství a akce, humor, pro někoho možná v nesnesitelné míře. Scénář působí naprosto uvěřitelně mayovsky. Karavanu otroků jsem nečetl, ale věřím, že tohle se v ní skutečně odehrává.

Ale naprosto tu chybí sympatičtí hrdinové a hudba, která by zaujala. Karu ben Nemsího hraje herec Viktor Staal, který vypadá, jako by před chvílí sundal uniformu SS. Nesympatický suchý chlápek. Představitel Halefa je zase protivný a trapný. Zbytek obsazení je tak zajímavější než hlavní duo. Kvůli vydatné koprodukci se Španělskem, které si připravilo vlastní verzi (tu jsem viděl) tu máme spoustu herců, kteří se nejen vrátili v mayovkách se 60. let, ale hlavně je známe z italských westernů. Fernando Sancho tu hraje kupodivu německého profesora, komickou figuru a společníka lorda Lindsaye. A lord Lindsay... zlatí Dieter Borsche a Chris Howland z pozdějších filmů, ti mě dokázali pobavit. Pak tu máme Antonia Casase jako emíra, Ángela Alvareze jako jeho zhýralého zástupce či José Manuela Martína jako kulhavého padoucha.

Chyběl mi u toho dabing. Němčina ani španělština mi nezná zrovna libozvučně - Deutsch musste ich lernen, weil ich Geschichte in diesem Land studierte, ale španělsky neumím kváknout (kromě amiga, gringa, muchachos a dalších westernových slov). Škoda, že to nevzali už za minulého režimu, klidně s obsazením z klasických mayovek - s Rážem a Hrubým by se i zdejší Kara a Halef dali snést lépe.

Hele, jestli na to narazíte, určitě se mrkněte. Připravte se na to, že vlivem nevhodného soundtracku film zní jako ještě starší, než je, připravte se na pár ne zrovna vtipných scén s místními komiky. Víte, který film ze šedesátek mi to hodně připomínalo? Poklad Inků. Asi to bude i osobou režiséra a scenáristy Marischky. Mimochodem měl jako scenárista na svědomí i Žuta, nejlepší mayovku bez Vinnetoua. 7/10

a.k.a. Karavana otroků, Caravana de esclavos
Režie: Georg Marischka, Ramon Torrado
Hrají: Viktor Staal, Georg Thomalla, Theo Lingen, Rafael Luis Calvo, Mara Cruz, José Guardiola, Fernando Sancho, Antonio Casas, José Manuel Martín, Ángel Alvarez, Barta Barri
Hudba: Emilio Lehmberg
Podle románu Karla Maye
SRN / Španělsko 1958

DAS VERMÄCHTNIS DES INKA (1966)

Tak jsem konečně viděl všechny Mayovky z 60. let. A Poklad Inků určitě patří do té lepší půlky. Sice v něm není ani Lex Barker, ani Pierre Brice, odehrává se v naprosto netradičním prostředí, ale vůbec to neškodí, i tak nám to připomíná Vinnetouovskou klasiku - opět tu máme Indiány, kteří chtějí pobít všechny bělochy a mladého náčelníka, který chce mír, bílého hrdinu, Indiány uctívaného který se snaží mír zajistit, bandity, kteří z rozbrojů těží a nejde jim o nic než o indiánské zlato.

Hrdinou je tentokrát Carlos, Pán jaguárů, v podání Guye Madisona, který je v téhle roli celkem fajn. Nemá charisma Lexe Barkera, ale rozhodně není tak otravný jako Granger, ani tak nevýrazný jako Rod Cameron. Indiánský následník Haukaropora je sice proti Vinnetouovi hodně nevýrazný, postava připomíná spíše Tujungu či Tašunku nebo který z nich to byl Vinnetouovým adoptivním synem, ale na něm děj nestaví. Místo Sama a Castlepoola tu pak máme německého paleontologa a jeho kamaráda překupníka, a k nim nemluvného smrdutého Dona Parmezána v podání Chrise Howlanda - bude to asi hlavně dabingem, díky němuž jsem těmhle komikům nepřál krutou smrt, jež jim tu ostatně několikrát hrozí. Zvláště díky Miloši Kopeckému. 

V čem má ale film naprostou kliku, jsou padouši. Zvláště postava Gambusina v podání Francisca Rabala (a ještě s výborným dabingem Soběslava Sejka) je jedním z nejlepších mayovských padouchů vůbec, s nímž by se Cornel štítil mít cokoli společného, Forrester by před ním utekl, a tak jediný, kdo by se vedle něj nebál postavit, a kdo mu i tady přihrává, je Rik Battaglia, tentokrát v roli toreadora a konspirátora v jedné osobě. Zvláštní, slyšet hlas Vladimíra Ráže z úst Battaglii - ale sedělo to! Nejvíc jsem ale přál krutý konec pomstychtivému manipulátorovi Ancianovi.

K tomu připočtěme krásné lokace nejen Španělska a Bulharska, ale i pravého Machu Picchu, pár skutečně napínavých scén, a máme Mayovku, která sice nedosahuje působivosti Pokladu na Stříbrném jezeře a tří dílů Vinnetoua, ale přesahuje zábavnost prakticky všech ostatních. Škoda je taky pár zjevně vystříhaných scén, zvláště verze, která běžela v televizi, je v jedné scéně dost ošklivě vystříhána, nevím proč. V DVD kopii, co koluje, sice je komplet, ale v té taky oproti TV leccos chybí... Snad by to šlo dát dohromady. Škoda, že je tento film oproti zbylé šestnáctce opomíjen, v televizi ho oprášili až pár let zpátky a na DVD nevyšel. 7,5/10

a.k.a. Poklad Inků
Režie: Georg Marischka
Hrají: Guy Madison, Francisco Rabal, William Rothlein, Rik Battaglia, Carlo Tamberlani, Geula Nuni, Raf Baldassare, Heinz Erhardt, Walter Giller, Chris Howland, Fernando Rey
Hudba: Angelo Francesco Lavagnino
Na motivy knihy Karla Maye 
Produkce: Nora Filmverleih
Západní Německo / Itálie / Španělsko / Bulharsko, 1966

PYRAMIDA AZTÉKŮ

Z filmových Mayovek už jsem tu psal o všem s výjimkou tří filmů, které se neodehrávají ani u Vinnetoua, ani v Osmanské říši. Poklad Aztéků ani Pyramida boha slunce mě nikdy nebavily, neviděl jsem je celé, Poklad Inků jsem pak neviděl nikdy, i proto, že nebývá spolu s ostatními vysílán. Přece jen jsem se na ty dva filmy s Barkerem po letech podíval, na celé a bez reklam... A světe div se, můj dojem z nich je po letech lepší.

DER SCHATZ DER AZTEKEN (1965)

Oba filmy jsou vlastně jen jeden, takže je otázkou, kdy udělám ten předěl... Předlohou se stal román Lesní růženka (!), který asi nikdy nepřečtu, protože v češtině vyšel jen dvakrát, z toho jednou v 19. století, má osm tlustých svazků čítajících nějakých 3000 stran. May ho navíc původně ani neepodepsal, a pravděpodobně jde o záležitost dnes již nepříliš čtivou. Film tak je spíše mixem různých postav a zápletek knih. I tak toho zůstalo až moc...

Děj Pokladu Aztéků se točí spíše kolem občanské války v Mexiku, která je paradoxně zajímavější, než celé zlato Aztéků. Ostatně úvodní scéna s ohňostrojem a kamennými tajnými dveřmi byla spíše k smíchu. Dr. Sternau v podání Lexe Barkera je tu vyslancem Benita Juaréze a veze mu důležitý vzkaz od Abrahama Lincolna, kterého hraje Jeff Corey.Sternau se setkává s Ralfem Wolterem, opět hrajícím tu stejnou pitomou komickou postavu, která je tu zábavná, tu otravná, tu ve své popletenosti celkem chytrá, tu naprosto stupidní. Taky se setkává s několika krásnými ženami a dvěma švarnými mládenci, kterým dají všechny krasavice přednost před samotným Oldou.

Jenže zatímco kladná strana je naprosto stejná jako vždycky, záporných postav je tolik, že brzy převezmou děj do svých rukou. Takže kromě Rika Battaglii v roli kapitána Verdoji tu máme i slabošského hraběte v podání Gérarda Barraye, (zdaleka nejen) jeho milenku Michele Girardonovou, francouzského maršála, náčelníka kmene Čičimeků, a ve dvojce ještě dostaneme Michelina otce. A ti všichni se musejí poprat o prostor ve filmu. Bohužel, děj je tak spletitý, že se brzo ztratíte, protože o prostor se musejí podělit úplně všichni, a brzo zjistíme, že film je zábavný pouze tehdy, pokud je na plátně někdo z trojlístku Barker-Battaglia-Girardonová. Takže scény, kde nejsou (a je jich hodně) se musejí vyloženě přetrpět.

DIE PYRAMIDE DES SONNENGOTTES (1965)

A právě zatímco Barker byl nepochybně hrdinou prvního filmu, v tomhle hraje už jen druhé či třetí housle a prim přebírají padouši a z hrdinů hlavně krásná Rosita a její milý Frank (+ jako přívažek Wolter). Zápletka s občanskou válkou už jde taky do pozadí a padouši se přetahují o poklad, o němž si ani nejsou jisti, že existuje. Ale tak braková předloha se tu prolíná ve více faktorech, třeba v kouzelné scéně, kde Barray náhle vytáhne kovové pero, které je napuštěno prudkým jedem, a tím odrovná protivníka! Stejně tak si nejsem jist, jestli na konci došlo k několikanásobnému znásilnění Rosity, nebo jestli Verdoja jen sliboval, sliboval, ale nic nakonec neudělal. Závěr je pak k smíchu. Mimochodem, jak jsem viděl v dětství jen kousky, celý film jsem si myslel, že poklad je umístěn v pyramidě. Jenže zatímco v prvním filmu bydlel v pyramidě starý Azték, ve druhém se v ní usídlí Battaglia a zná tam každou tajnou chodbu!

Jak první díl končí málem smrtí Barkera, možná ho fakt mohli zabít. V tomhle filmu je fakt zbytečný totálně. Nestane se tu nic, co by vyžadovalo vyloženě jeho přítomnost.

Rozhodně jsem se tentokrát u obou filmů celkem bavil, což asi způsobilo i to, že jsem filmy viděl v původním formátu a bez reklam. Mají skvělý soundtrack, který teda částečně vykrádá starší westerny, hlavně Jesse Jamese (1939) a Sedm statečných. Oba jsou nakonec přesně na úrovni obou orientálních filmů z téhož roku - nic, co by vyloženě urazilo, ale ani to nenadchne tak, jako zlatá čtyřka mayovek. Jen tohle je ještě kapánek brakovější než zbytek Mayovek. (A tím myslím ve stylu laciných románů 19. století, ne špatných filmů 60. let.) Oba filmy jsou asi nastejno, něco mezi 6-6,5/10

a.k.a. Poklad Aztéků a Pyramida boha slunce
Režie: Robert Siodmak
Hrají: Lex Barker, Gérard Barray, Rik Battaglia, Michele Girardon, Alessandra Panaro, Teresa Lorca, Ralf Wolter, Gustavo Rojo, Kelo Henderson, Hans Nielsen, Jean-Roger Caussimon, Djordje Nenadović, Fausto Tozzi, Friedrich von Ledebur, Antun Nalis, Jeff Corey
Hudba: Erwin Halletz
Na motivy románů Karla Maye
Produkce: CCC Film, Gloria Film
SRN / Francie / Itálie 1965