neděle 29. července 2018

ENZO G. CASTELLARI 80

Režisér Keomy, Vůně cibule, Lovce žraloků, původních Inglorious Bastards, spousty spaghetti westernů, akčních filmů a další italské zábavy dnes slaví 80. narozeniny. Z chystaného westernu s Francem Nerem, který v současnosti nese název Keoma Rises, už asi nic nebude (údajně do toho plánuje obsadit i Sida Haiga a Michaela Berrymana, kromě Garka, Testiho a Hiltona, o kterých se ví už dlouho - a dokud žili, byli v plánu i Bud Spencer a Tomas Milian), ale i tak vše nejlepší do dalších let.
Keoma
Any Gun Can Play
Johnny Hamlet
Vůně cibule
Lovec žraloků
Ten prokletý obrněný vlak
Občan se bouří
Velké vydírání
Cesta rajské smrti
High Crime

pátek 27. července 2018

THE MAN WHO KILLED DON QUIXOTE (2018)

Ještě než přijde finální katastrofa, která tento film definitivně zlikviduje (tedy dokud se ho stoletý Gilliam nepokusí natočit potřetí), je třeba vydat svědectví. Ano, po mnoha letech útrap, překážek, změn a krachů byl Muž, který zabil Dona Quijota konečně natočen. Třicet let poté, co na něm začal Terry Gilliam pracovat, dvacet let poté, co první pokus zkrachoval na počasí, financích a nemoci Jeana Rocheforta, který měl společně s Johnnym Deppem ztvárnit hlavní role. Během let se Gilliam pokusil k projektu vrátit s Johnem Hurtem či Robertem Duvallem, v jednu chvíli to dokonce vypadalo, že role Quijota se ujme spolupython Michael Palin. Nakonec není ve filmu ani Johnny Depp, hlavní role hrají Kylo Ren Adam Driver a Jonathan Pryce, který už u Gilliama hrál před třiceti lety v Brazilu. To, že byl film natočen, neznamená, že by problémy přestaly, akorát tentokrát jsou právní. Vzhledem k tomu, že promítání filmu bylo soudně zakázáno, netuším, na jakém základě je film v ČR distribuován, takže to možná je vlatsně pirátství? Posvěcené samotným tvůrcem tedy.
Musím se podívat na dokument Ztracen v La Mancha, možná z něj i pochytím, o čem měl být film původně a jak moc se za dvacet let scénář změnil. Gilliam se s tím nepáře a samozřejmě nepřináší dobrodružnou fantasy na motivy Cervantesova románu, ale film, ve kterém reflektuje svět dnešní doby, politickou i kulturní situaci, výrobu filmů i svou vlastní kariéru. Adam Driver hraje vlastně jeho alter ego, režiséra, který dávno ztratil svoje ideály. Když po letech objeví svůj studentský film o Donu Quijotovi, který točil nedaleko místa, kde točí teď reklamu, ze zájmu se tam zajede podívat. Rozjede tím však kolotoč divokých příhod, ve kterých se jeho život obrátí několikrát vzhůru nohama, právě tak jako on navždy změnil životy obyvatel malé vesničky. Nechci vyzrazovat moc, ale v průběhu děje je nucen přijmout identitu Sancho Panzy a bojovat s větrnými mlýny třeba i v podobě megalomanských sponzorů.
Jsme tak vrženi do filmu, který mísí hned několik rovin, a chvílemi se neorientujete, co je realita a co fantazie, tak jak je u Gilliama zvykem. Nepopírám, že chvílemi jsem se trochu ztrácel a čekal na vysvětlení. Navíc film stíhá přitom reflektovat současnou politickou korektnost, ale dělat třeba i narážky na nepodařené natáčení dřívější verze. Kdyby byla natočena ta, asi bych s Johnnym Deppem neměl vůbec problém v tom, že hlavní postava je absolutně sobecký podělaný hajzlík, neschopný přijmout zodpovědnost za svoje činy. Adam Driver se svojí vysokou postavou a hlubokým hlasem je poněkud hrdinštější typ. Na druhou stranu, hraje naprosto perfektně. Jestli ve Star Wars je jedním z těch lepších herců, proti tomu, co předvádí tady, tam vlastně nehraje vůbec. Jonathan Pryce je dokonalý Don Quijote, zhruba stejně jako by býval byl Rochefort či Hurt, kterým je film věnován. Joana Ribeiro coby "Dulcinea" a Olga Kurylenko jako nadržená šéfova žena taky nejsou špatné, stejně jako Jordi Mollà v roli ruského sponzora. Slabší jsou představitelé některých menších rolí, např. Stellan Skasgård coby producent či další členové štábu.
Muž, který zabil Dona Quijota rozhodně není jednoduchý film. Osobně se mi na něm ještě po tolika schematických filmech, co jsem v poslední době viděl, líbilo i to, že jsem absolutně neměl představu, kudy se film může ubírat a kam směřuje, byť když se nad tím zpětně zamyslím, po pomalejším rozjezdu směřuje klasicky k místu, kde se všichni a všechno sejdou a rozuzlí. Slabší byl rozjezd, poměrně dlouho trvá, než se Driver konečně sejde s Prycem, a řekněme, že všechno kolem filmového štábu včetně Skasgårda a Kurylenko je slabší. Kdyby hudba nehrála snad úplně pořád, bylo by to taky hodně fajn. Triky, ač je na to taky ve filmu narážka, jsou CGI, a nejsou nijak moc dobré, naštěstí na nich film nestojí a nejvíce dechberoucí záběry přináší prosté sledování hubeného jezdce na vyzáblé herce, muže ve velkém klobouku na oslovi, to vše v prašné španělské pustině při západu slunce a za doprovodu Pryceovy recitace. 7,5/10
a.k.a. Muž, který zabil Dona Quijota
Režie: Terry Gilliam
Hrají: Adam Driver, Jonathan Pryce, Stellan Skasgård, Olga Kurylenko, Joana Ribeira, Óscar Jaenada, Jason Watkins, Sergi López, Jordi Mollà
Hudba: Roque Baños
Španělsko / Francie / Belgie / Portugalsko / Velká Británie 2018

čtvrtek 26. července 2018

MINIRECENZE - ČETNÍK ZE SAINT-TROPEZ

Sem se mi dívejte, vždy sem!
Léto, jižní Francie, pláže, sluníčko, jachty, moře. Přesto se do Saint-Tropez dnes lidi vypravují především proto, aby viděli místní četnickou stanici a připadali si jako Louis de Funès. V Saint Tropez jsem bohužel nebyl, takže ze svého zájezdu do Francie před nějakými 11 lety si pamatuju jen to léto, pláže, sluníčko, moře a zmrzlinu. Vůbec žádné četníky, jestli je tedy ještě Francie vůbec má.
Četnickou sérii samozřejmě všichni známe odjakživa. Ani nepočítám, kolikrát jsem některé díly viděl. Jak jsem přestal sledovat televizi, přestal jsem sledovat i tyhle filmy, které jsem předtím vídal pravidelně, takže pak jsem je neviděl osm let, některé i déle. K zopakování celé série jsem se odhodlal už asi před třemi lety, ale po New Yorku jsem to vzdal. Četník se žení jsem viděl snad před dvěma lety v létě, ale další už ne. Takže teď jsem se odhodlal konečně dát je znovu všechny. Dodržel jsem to? Ne. Důvod najdete níže. Ale ty první čtyři jsem zvládnul...

LE GENDARME DE SAINT-TROPEZ (1964)
Jednoznačně nejlepší díl, který ještě není stavěn výhradně na Funèsovi. Zápletka se zlatou mládeží a ač roztomilou, přece vcelku unylou dcerkou Geneviève Gradovou sice není zrovna zábavná a ti až moc rozjuchaní mladíci jsou na zabití, ale pěkě se prolne se zápletkou s četníky, z nichž mi ovšem největší záchvaty smíchu přiváděl vždycky Jean Lefebvre coby Fougasse. "Šéfe a nemoh bych mít aspoň maličkatý trenýrky?" Hon na nudisty, kradení traktoru, blbí mafiáni. "Známe se k vině své, to Cruchot dostal nás. Cruchot, ten totiž je, je rozený generál!" 9/10

LE GENDARME À NEW YORK (1965)
Tenhle díl byl první Funèsovka, krerou jsem kdy viděl. Nenadchla, to až Fantomas a další filmy, včetně prvního Četníka. I teď mě to docela znudilo. Sem tam povedená scénka, ale jinak se to tak plácá bez nápadu. Nicole je ještě víc na zabití a její zápletka je o ničem, zatímco příhody četníků nemají žádný směr. Scéna parodující West Side Story je pak vyloženě příšerná. 6/10
Mimochodem, všimněte si, že na ceduli uvádějící mezinárodní kongres je i československá vlajka. Škoda, že v tom nejsou žádní SNBáci k zahlédnutí. Kdo ví, třeba nás tam reprezentoval major Zeman.

LE GENDARME SE MARIE (1968)
Ze šesti filmů jsou dva skvělé, jeden dobrý, jeden průměrný a dva příšerné. Tenhle je skvělý. Uběhne jako voda, Nicole tu sice je, ale neotravuje, a díky tomu, že se Funès dvoří skvělé (a nikdy lépe nevypadající) Claude Gensacové, není celý film jen na nervy a naštvaný. Scénka se zkouškami je perfektně vypointovaná, "příběh" s uprchlým lupičem (mimochodem si všimněte, že se jmenuje Mario David, stejně jako jeho představitel) vtipný, jeptiška na konci asi ve svém nejlepším výstupu. Snad jen všichni ostatní četníci přišli zkrátka. 9/10

LE GENDARME EN BALADE (1970)
Na tomhle dílu se mi asi nejvíc líbí to, že tu dostatek prostoru mají i ostatní četníci. Konečně jsou v tom kromě Lefebvra trochu víc i Marin, Grosso a Modo. Příběh jako obvykle slabší a tentokrát i trochu moc rozkouskovaný, přičemž někde za polovinou filmu bohužel dojde dech a závěr už není nic moc. Úvod na zámku, kde potápěč nasazuje Funèsovi ryby na háček, Préboist vypráví koni pohádku, nebo scéna s hippies jsou skvělé. Lefebvrovu hlášku "Já chci zpátky do blázince" občas používám ve stavu těžkého zoufalství. 7,5/10

O Četníka a mimozemšťany jsem se pokusil, ale po čtvrt hodině těžké nudy jsem to vypnul. Tenhle díl jsem nesnášel už jako malý a ani si nejsem jist, zda jsem ho viděl někdy v kuse. Četníka a četnice jsem viděl jednou. V porovnání s příšernými Mimozemšťany se mi to tenkrát jevilo trochu lepší, ale když jsem před pár lety viděl kousek v televizi, bylo to strašlivé. Tyhle dva filmy už si asi nikdy pouštět nebudu.
Tolik asi k francouzským komediím, na které jsem se v poslední době, když jsem měl čas a chuť, díval především. Velice pomaličku se snažím nastřádat nějaký speciál... Tak snad se povede ještě do konce prázdnin.

pátek 20. července 2018

LES COMPAGNONS DE LA MARGUERITE (1967)

O tomhle filmu jsem nevěděl prakticky nic, než že v něm někoho daboval Vladimír Menšík, a že to byl asi jediný dabing, který kdy dělal. Že je to francouzská komedie jetšě přispělo k zájmu se na film podívat, což jsem tentokrát udělal prakticky hned, jak jsem se k němu dostal.
Celkem originální zápletka se točí kolem restaurátora Matoua, který se nudí v manželství s frigidní unuděnou ženou, která celé dny jen sleduje televizi, o rozvodu ale slyšet nechce. Matou, který je schopen beze stopy padělat jakýkoli rukopis, ale přijde na nápad, jak se manželky zbavit a získat jinou, aby to nikdo nepoznal - prostě jen prohodí údaje v matrikách, křestních a oddacích listech. Když hledá pár, ochotný k výměně, narazí na jeho inzerát policie, která se snaží přijít Matouovým aktivitám na kloub.
Máme tu tak proti sobě muže, který se snaží najít štěstí, a policejního inspektora, který se napřed snaží dostat možného kriminálníka a potom muže, který mu ukradl ženu. Poměrně originální a vtipný příběh příjemně plyne až do sice předvídatelného, ale poměrně logického konce, poháněn sympatickými herci, z nichž nikdo sice není vyloženě hvězdou, ale každého známe odněkud jinud. Claude Rich, Francis Blanche, Michel Serrault i René Jean Chauffard jsou fajn, Paole Pitagorové to tu sluší tisíckrát víc než později v Sollimově Revolveru, film pak podle mě pro českého diváka silně vylepšuje hvězdně obsazený dobový dabing Luďka Munzara, Čestmíra Řandy, Vladimíra Menšíka, Miloše Kopeckého, Jany Hlaváčové či Jana Libíčka. Ten Menšík mi tedy na Serraulta zase tak moc neseděl, ale možná je to tím, že jsem u něj navyklý na Fišera. Není to žádná řachanda, spíš jsem se u toho usmíval než smál, ani to není žádný veletrhák, ale rozhodně to vaší pozornosti doporučuju. 7/10
a.k.a. Přátelé kopretiny
Režie: Jean-Pierre Mocky
Hrají: Claude Rich, Francis Blanche, Michel Serrault, Paola Pitagora, René-Jean Chauffard, Catherine Rich, Michael Lonsdale, Henri Poirier, Dominique Zardi
Hudba: Gérard Calvi
Francie / Itálie 1967

čtvrtek 19. července 2018

LE FOU DU LABO IV (1967)

Tenhle film jsem kdysi, nevím, zda celý, viděl v televizi. Zhruba ve stejné době, kdy jsem z kazety hltal Sedmou rotu a Funèsovky, takže jsem oba hlavní představitele, tj. Jeana Lefebvra a Bernarda Bliera, hned poznal. V televizi se mi film líbil, ale pak jsem nějak zapomněl, že jsem ho chtěl vidět znovu, a pak i na to, že existuje. Takže jsem si na něj vzpomněl až nedávno, když jsem zkoumal filmografii Michela Serraulta.
Samozřejmě to má k tomu nejlepšímu i ze svého žánru poměrně daleko, ale na podívání je to celkem příjemný film. Geniální vědec Lefebvre žije se svými rozhádanými rodiči a bádá v ústavu, kterému šéfuje Serrault. Náhodou objeví plyn, který způsobuje dobrou náladu. Serrault si hned uvědomí význam takového přípravku, stejně jako špioni, kterým ve svém westernovém městečku šéfuje Blier. Ti na Lefebvra nasadí sličnou agentu, aby zjistila vzorec plynu. Problém je, že Lefebvre se nedá snadno nachytat a ví, že něco tu nehraje, ovšem i to, že vzorec nezná a musí ho nejprve znovu sám objevit...
Tak jsem si říkal, že o pět let později by to byl ideální námět pro Pierra Richarda. Lefebvra mám rád, ale je lepší ve vedlejších rolích, nebo aspoň jako jeden z hrdinů, jako v Sedmé rotě. Sám film moc neutáhne a ve společných scénách ho přehraje jak Serrault, tak Blier, tak Brasseur coby jeho otec. Navíc mi tu celkem přišlo zvláštní, že jeho postava je chytrá a schopná, a většinu možných komických situací eliminuje tím, že se z nich prostě dostat dokáže. Na druhou stranu uvěřit, že by se někdo s tváří a tělem Marie Latour do někoho jako je Lefebvre skutečně zamiloval je taky nemožné. Aspoň na závěr dostaneme honičku dostavníku s Indiány - na dálnici! A závěrečný Serraultův proslov taky stojí za to. To vše podkresluje westernová hudba Bernarda Gérarda. 7/10
Na uloz.to snad najdete už jen verzi z ČT, která obsahuje původní kinodabing (Hrubý, Vinklář, Větrovec, Sejk (ale mluví Dalbana a nikoli Bliera), Švormová). Existuje prý ještě VHS dabing s Michalem Pavlatou v hlavní roli, který je zřejmě neposlouchatelný.
a.k.a. Blázen z laboratoře 4
Režie: Jacques Besnard
Hrají: Jean Lefebvre, Bernard Blier, Maria Latour, Pierre Brasseur, Michel Serrault, Mario David, Robert Dalban, Henri Virlojeux, Pierre Tornade, Paul Préboist, Sabine Sun
Hudba: Bernard Gérard
Francie 1967