O tomhle filmu jsem nevěděl prakticky nic, než že v něm někoho daboval
Vladimír Menšík, a že to byl asi jediný dabing, který kdy dělal. Že je to francouzská komedie jetšě přispělo k zájmu se na film podívat, což jsem tentokrát udělal prakticky hned, jak jsem se k němu dostal.
Celkem originální zápletka se točí kolem restaurátora Matoua, který se nudí v manželství s frigidní unuděnou ženou, která celé dny jen sleduje televizi, o rozvodu ale slyšet nechce. Matou, který je schopen beze stopy padělat jakýkoli rukopis, ale přijde na nápad, jak se manželky zbavit a získat jinou, aby to nikdo nepoznal - prostě jen prohodí údaje v matrikách, křestních a oddacích listech. Když hledá pár, ochotný k výměně, narazí na jeho inzerát policie, která se snaží přijít Matouovým aktivitám na kloub.
Máme tu tak proti sobě muže, který se snaží najít štěstí, a policejního inspektora, který se napřed snaží dostat možného kriminálníka a potom muže, který mu ukradl ženu. Poměrně originální a vtipný příběh příjemně plyne až do sice předvídatelného, ale poměrně logického konce, poháněn sympatickými herci, z nichž nikdo sice není vyloženě hvězdou, ale každého známe odněkud jinud.
Claude Rich, Francis Blanche, Michel Serrault i
René Jean Chauffard jsou fajn,
Paole Pitagorové to tu sluší tisíckrát víc než později v
Sollimově Revolveru, film pak podle mě pro českého diváka silně vylepšuje hvězdně obsazený dobový dabing
Luďka Munzara, Čestmíra Řandy, Vladimíra Menšíka, Miloše Kopeckého, Jany Hlaváčové či
Jana Libíčka. Ten
Menšík mi tedy na
Serraulta zase tak moc neseděl, ale možná je to tím, že jsem u něj navyklý na
Fišera. Není to žádná řachanda, spíš jsem se u toho usmíval než smál, ani to není žádný veletrhák, ale rozhodně to vaší pozornosti doporučuju.
7/10
a.k.a. Přátelé kopretiny
Režie: Jean-Pierre Mocky
Hrají: Claude Rich, Francis Blanche, Michel Serrault, Paola Pitagora, René-Jean Chauffard, Catherine Rich, Michael Lonsdale, Henri Poirier, Dominique Zardi
Hudba: Gérard Calvi
Francie / Itálie 1967
Žádné komentáře:
Okomentovat