THE SHOW WITH A NAME - REVIZIONISTICKÉ WESTERNY část 5 - MSTITELÉ, STŘELCI A STOPAŘI

V pátém díle se podíváme na další westerny 70. let, kde uvidíme několik filmových legend v poměrně netradičním vydání. Je libo ženská mstitelka v podání Raquel Welch? Bláznivý lovec v podání Marlona Branda? Drsný šerif s tváří Richarda Harrise? Nebo umírající pistolník John Wayne?

THE SHOW WITH A NAME - KLASICKÉ WESTERNY část 5 - RIO WAYNE

Pátý díl se vrací k Johnu Waynovi, jeho spolupráci s Johnem Fordem, ale zejména s Howardem Hawksem na trojici westernů Rio Bravo, El Dorado a Rio Lobo.

THE SHOW WITH NO NAME - EPIZODA XXVI - PAT GARRETT A BILLY THE KID

 The Show With No Name je zpět v takřka plné síle a opět se podíváme na daleký Západ!

PAT GARRETT A BILLY THE KID - POROVNÁNÍ

Sam Peckinpah patří k těm zneuznaným tvůrcům, kteří se proslavili navzdory tomu, že mnohé jejich filmy se dostaly k divákm původně v úplně jiné, než zamýšlené verzi. Celoživotně válčil s producenty, kteří jeho díla různě přesříhávali, nebo ho z projektů dokonce vyhazovali apod. Asi nejhorší zásahy udělali do Majora Dundeeho a právě do Pata Garretta a Billyho Kida.

Přehled verzí:
1. kinoverze 1973 - 106 minut
2. Turner Preview Version 1988 - 122 minut
3. 2005 Special Edition - 115 minut

Zatímco Peckinpah sám zpracoval svou 125 minut dlouhou verzi, studio MGM, které se obávalo pramalé komerčnosti filmu, sestříhalo 106 minut dlouhý film, ze kterého vynechali spoustu scén, kde se nestřílí. MGM prostě chtělo novou Divokou bandu, a věděli, že to od Peckinpaha nedostanou.

Skoro úplná verze se dostala k divákům až v roce 1988. Ale i ta má své mouchy.

Roku 2005 se pak filmoví odborníci rozhodli sestavit novou verzi, "jak by si ji asi Sam přál." Což je pitomost, vzhledem k tomu, že verze z roku 1988 vychází z originálního Peckinpahova sestřihu. Budiž ke cti firmě Warner Bros, která novou verzi vydala na DVD, že jde o dvoudiskovou edici obsahující i verzi z roku 1988.

U nás dlouho běžela právě jen verze z roku 1988. Vyšla na VHS (dabing Pavel Rímský - Coburn, Pavel Soukup - Kristofferson), poté ji uvedla ČT (Rösner - Skopal, dále třeba Větrovec (Wills), Somr (Elam), Lipský (Cook jr.), tuhle verzi bych hrozně chtěl slyšet). Po vydání speciální edice bohužel sama ČT svůj dabing zavrhla a vysílala jen speciální verzi s titulky. Po nějaké době se film objevil na MGM (příšerný dabing Županič - Gelnar), kde ovšem vyhrabali kinoverzi! Ale díky bohu za to, jinak bych se k ní asi nedostal... No a před nedávnem film uvedla Nova Cinema, která opět vyrobila nový dabing (Rímský - Bareš), a světe div se, je to ta Turnerova verze.

Rozdíly:
1. kinoverze neobsahuje:
Prolog s vraždou Pata Garretta.
Úvodní titulky následují po úvodní scéně, psané žlutě. Bob Dylan uveden ještě před názvem filmu,
Poté, co Ollinger (R.G. Armstrong) srazí Billyho na kolena, chybí část jeho výhružek.
Hudba hraje přes vraždu Boba Ollingera.
Po udělání Alamosy šerifem chybí scéna s Patovou manželkou a hned se jde ke guvernérovi (Robards).
Přes smrt šerifa (Slim Pickens) hraje Knocking on Heaven's Door.
Scéna s lahvemi následuje po Billyho odjezdu z Old Fort Sumneru.
Chybí scéna s Johnem Chisumem (Barry Sullivan).
Ustřihnuta část monologu Lemuela (Chill Wills) o děvkách. 

Při smrti Alamosy Billa (Jack Elam) hraje bezeslovná verze Knocking on Heaven's Door.
Chybí scéna se dvěma dědky (Dub Taylor a Elisha Cook jr.) v herberku.
Billy se vrací do Fort Sumneru hned po Pacově (Emilio Fernandez) smrti. Ve střelbě se procvičuje mezi scénou s Ruthie Lee a ránem, kdy za Garrettem přijde Poe.
Je tu scéna s Ruthie Lee, ale není tu scéna s ostatními prostitutkami.
Rupert si nestěžuje, že mi Garrett zničil podnik.
Scéna se Samem Peckinpahem omezena na dvě věty.
Chybí záběr Poea (John Beck), jak se plíží v troskách Fort Sumneru.
No a na konci chybí návrat k prologu, když už jsme ho neviděli ani předtím. Závěrečné titulky běží přes obrázek Coburna a Kristoffersona z úvodní scény.

2. Turnerova verze / director's cut
V podstatě obsahuje všechno, co jsem napsal, že chybí v kinoverzi. Jediné, co film stále postrádá, je scéna s Garrettovou ženkou (Aurora Clavel), a chybí tu také scéna s Ruthie Lee (otázka proč, je celkem důležitá, důležitější než následné dovádění s děvkami).
Úvodní titulky tvořeny zmraženými obrazy z úvodní scény, jak v sépiovém prologu, tak v následné scéně z roku 1881.
V úvodních titulcích uveden Bob Dylan až po ostatních hercích, mezi Chillem Willsem a Jasonem Robardsem titulek s Barrym Sullivanem.
Po udělání Alamosy šerifem scéna, jak Billy Kid prchá a je zbaven okovů.
Při smrti Slima Pickense hraje bezeslovná verze Knocking on Heaven's Door.

Při smrti Alamosy Billa (Jack Elam) hraje skladba, která se znovu ozve při Garrettově příchodu do Fort Sumneru..
Scéna s lahví je zařazena až po scéně s dědky a před nalezením umírajícího umučeného Paca (Emilio Fernandez).
Billy se vrací do Fort Sumneru až po scéně s prostitutkami. Jeho cvičení střelby až po tom, co Poe má zavolat místního šerifa (Richard Jaeckel).
V závěru se opakuje Garrettova vražda.
V závěrečných titulcích je uvedena Aurora Clavelová, i když se ve filmu nevyskytuje, uvedeni jsou i Elisha Cook jr. a Dub Taylor.

3. Speciální edice
Po porovnání kinoverze se speciální edicí můžu zodpovědně říct, že tato verze vznikla prakticky jen doplněním kinoverze o některé scény z Turnerovy verze.
Máme tu prolog s umírajícím Garrettem. Úvodní titulky ale následují až po úvodní scéně, je do nich doplněno jméno Barryho Sullivana.
Poté, co Ollinger (R.G. Armstrong) srazí Billyho na kolena, chybí část jeho výhružek.
Hudba hraje přes vraždu Boba Ollingera.
Poprvé se tu objevuje scéna s Garrettovou ženou (Aurora Clavel).
Scéna s lahvemi následuje po Billyho odjezdu z Old Fort Sumneru.
Chybí scéna se dvěma dědky (Dub Taylor a Elisha Cook jr.) v herberku.
Billy se vrací do Fort Sumneru hned po Pacově (Emilio Fernandez) smrti. Ve střelbě se procvičuje mezi scénou s Ruthie Lee a ránem, kdy za Garrettem přijde Poe.
Rupert si nestěžuje, že mi Garrett zničil podnik.
Scéna se Samem Peckinpahem omezena na dvě věty.
Chybí záběr Poea (John Beck), jak se plíží v troskách Fort Sumneru.
No a na konci chybí návrat k prologu, když už jsme ho neviděli ani předtím. Závěrečné titulky běží přes zmražený obraz posledního záběru Garrettova odjezdu.

Co se mě týče, z dostupných verzí za ideální nepovažuji ani jedinou. Kinoverze je hrozná. Turnerova verze má trochu problém s tempem a chybí v ní pořád dvě důležité scény. Oproti tomu speciální verze pár scén zase postrádá, a úvodní scéna v ní zdaleka není tak zapamatovatelná, jako v originální. Na druhou stranu řazení scén v ní je lepší (lahve jsou za půlkou WTF, v půlce přesně sedí), Knocking on Heaven's Door ke scéně se Slimem Pickensem prostě patří. Sestříhal jsem si vlastní zařazením chybějících scén do té poslední (měla nejlepší obraz) a doplněním správného úvodu a závěru. Ale upřímně, v celku jsem si to ještě nepouštěl a při zopakování filmu před dvěma dny jsem zvolil Turnerovu verzi z DVD.

4 FOR TEXAS (1963)

Týden s Ursulou Andress nezačínáme úplně šťastně.

Začátek se mi líbil, a dost. Dostavník v poušti, na něj útočící bandité pod vedením Charlese Bronsona, následná přetahovaná o sto tisíc mezi Sinatrou a Martinem. Jenže následně jako by si tvůrci uvědomili, kdo jsou hvězdy filmu, a tak děj přesouvají do prostředí boháčů v jednom texaském městě, kde podlý bankéř Victor Buono okrádá nejen místní, Frank Sinatra, žijící na vysoké noze s obtloustlou Anitou Ekbergovou, okrádá Buona, a proto se ho tento s pomocí Bronsona snaží zbavit, a přijíždí sem Martin, který začne Sinatrovi ne úplně vlastní vinou dělat konkurenci. A je to nuda, kterou už z šedi nezajímavosti vytáhne jenom sporadicky se objevující Bronson.

Frank Sinatra sice naštěstí nezpívá, ale je šíleně nesympatický, jeho postava je vlastně zloduch, ale film se tváří, jako bychom mu měli držet palce. Takže sympatičtěji z toho tentokrát vychází Martin. Anita Ekberg je odsunuta naštěstí docela do pozadí, Ursula Andress, když už se ale objeví, se stává závažím, které ještě jakž takž ucházející komedii táhne dolů. Což není docela její vina, to samé by se stalo, hrát to kdokoli jiný - její postava je vychytralá sexy mrcha, která si půlku následující stopáže Martina omotává kolem prstu. Zdlouhavě - a to ještě vystřihli některé scény, v nichž se obě herečky ukázaly nahé. Vlastně naštěstí.

Robert Aldrich holt netočil jen drsné chlapácké filmy, ale i filmy pro jejich drahé polovičky. Co na tom, že si ve vedlejších rolích nechal svoje obvyklé vedlejší herce (kromě Bronsona je tu i Richard Jaeckel, Victor Buono, Nick Dennis a v miniroli na začátku Jack Elam), většinou jen statují a v popředí se odehrávají nezajímavé potyčky mezi nehrajícím Sinatrou, usměvavým Martinem, divně nalíčeným Buonem a sexy Andressovou. Nejhorší scénou filmu je ovšem výstup trojice komiků Three Stooges, který sem vůbec nepatří a je neskutečně trapný.

Bronson neBronson, Andressová neAndressová, tomuhle se prostě obloukem vyhněte, leda byste měli pro Sinatru a Martina slabost. Já ne. 5/10

a.k.a. Čtyři z Texasu
Režie: Robert Aldrich
Hrají: Frank Sinatra, Dean Martin, Anita Ekberg, Ursula Andress, Charles Bronson, Victor Buono, Nick Dennis, Edric Connor, Richard Jaeckel, Jack Elam
Hudba: Nelson Riddle
Produkce: Warner Bros
USA 1963

THE COMANCHEROS (1961)

Další z řady westernů s Johnem Waynem, kde má na sobě velký bílý klobouk, koženou vestu, šátek na krku a pouzdro na zadku. Dívat se na to nakonec dalo docela dobře, svůj waynovský standard si to drželo, v tom dobrém i v tom zlém.

Kdysi mě v televizi spolehlive odradil začátek, který se odehrává v New Orleans. Košile s výraznými náprsenkami, souboj, nóbl loď, svádění krásné dámy. To jsem neměl v té době chuť vidět. A ani dneska mě začátek moc nebral. Naštěstí se po deseti minutách objeví ukázkový vidlák Wayne a zatkne zjemnělého Stuarta Whitmana, který je přinejlepším nezajímavý. Bylo mi jedno, jestli ho Wayne opravdu nechá pověsit (od začátku víte, že ne), později mi bylo jedno, jestli to přežije (u Wayna jste si jisti, že ano). A pak tu máme bodré venkovany, které texaští rangeři musejí chránit, krásné dámy, z nichž jednu Wayne miluje, ale neví to, zatímco Whitman tu jednu neúspěšně dobývá, atp. A proti tomu pár vypálených rančů, útoky Komančů, a především Lee Marvina jako drsného překupníka Crowa, který si film ve své epizodce ukradne pro sebe.

Pak tu máme ještě Jacka Elama, ještě štíhlého a tím asi i ošklivějšího, jako křoví mezi comancheros, galantního šéfa bandy, který vyhrožuje hrdinům popravou, ale stejně je pozve ke slavnostní večeři... Je tu spousta pro a proti, ale asi i díky tomu, že se film nikde nezadrhne, díky Bernsteinově hudbě a výborně zvoleným lokacím, a taky díky tomu, že Wayne je tu ještě celkem ve formě, nakonec dám 7/10. Akorát si to budu asi plést s The Undefeated a s Hondem. Společné rysy s oběma filmy jsem našel.

a.k.a. Comancheros
Režie: Michael Curtiz, John Wayne
Hrají: John Wayne, Stuart Whitman, Ina Balin, Nehemiah Persoff, Bruce Cabot, Patrick Wayne, Lee Marvin, Jack Elam
Hudba: Elmer Bernstein
Produkce: 20th Century Fox
USA 1961

MINIRECENZE - REWATCH SPECIAL

V posledních měsících to tu celkem chcíplo. Nejdřív jsem na nic neměl čas (zato do všeho chuť), teď mám hromadu času, ale chuť do čehokoli mě přešla. Asi i tím, že jsem se dostal k hybridní verzi Dvou machrů mezi nebem a peklem, která má 114 minut, a při snaze nasadit dabing z VHS kopie (ještě kratší DVD bych ani nezkoušel, to bych se zbláznil) a otitulkovat zbývající scény, jsem se tak vyčerpal, že jsem zatím někde na 65. minutě skončil. A nemám chuť do ničeho.
Měl jsem naplánovaný článek o knize, ale ještě jsem ji nedočetl, takže smůla. 
Když už se na nějaký film mrknu, je to něco, co už jsem dávno viděl. Ale o něčem jsem tu psal kdysi dávno a od té doby jsem to neviděl... třeba do loňského léta, nebo do teď. Říkal jsem si, že bych aspoň mohl napsat třeba dvě věty o těch, které jsem viděl znovu, už tu o nich článek je, necítil jsem se na přepis a třeba si i o nich myslím něco jiného... Někdy.

BULLITT (1968)
Bullitt je napotřetí (?) už jen poměrně nejasná noirovka s ikonickými scénami, ale i plná scén, kde někdo jen tak stojí a čumí. Robert Duvall je vyplýtván v miniroli taxikáře, Robert Vaughn na konci vyšumí, Bissetka se taky spíše jen míhá, takže vše je na McQueenovi s jeho zádumčivými pohledy. Má to pár skvělých scén, ale závěr je šílená nuda. Napodruhý už tak nadšený nejsem.

COOGAN'S BLUFF (1968)
O Cooganově triku si asi myslím pořád totéž. Hlavně mně vadilo, že se film až moc věnuje Clintovu balení psycholožky. Coogan je vůbec trouba myslící pinďourem, takže je s podivem, že nakonec v tom parku uspěje. Tedy, s pachatelem. Lee J. Cobb přesný, ale je ho tu málo. Taky pár povedených scén, ale jinak je to slabší Clintovka.

BREAKHEART PASS (1975)
Bronson ve vlaku. Povedlo se mi to sehnat knižně, tedy v originále, překlad tu nikdy nevyšel. Charlie je na obálce. Škoda, že nevydal audioknihu. Jinak si asi myslím totéž co před lety - zábavný western míchaný s detektivkou a la Christie. Z Bronsonových westernů, kde je hvězdou, u mě asi po Tenkrát na Západě nejlepší (jinak se tam ještě vklíní Sedm statečných).

THE WAR WAGON (1967)
Taky vlastně totéž. Zábavná dobrodružná Waynovka, která rovnocenně stojí na něm a na Douglasovi, což je dobře. Není z toho cítit takový ten pocit "správný americký western", který člověk má z Waynových filmů od McLaglena, s kterým Wayne začal točit posléze. Tohle jsou skoro až špagety. Kulomet, pětice lupičů, kteří jsou hrdiny filmu, podrazy, přestřelky, rvačky. Téhož roku to mohlo vzniknout v Itálii s Lee Van Cleefem, Markem Damonem, Budem Spencerem, Albertem Dell'Acquou a Liviem Lorenzonem namísto Wayna, Douglase, Keela, Walkera jr. a Wynna a ten film by prakticky vypadal stejně.

RIO LOBO (1970)
Další Waynovská klasika, která je vlastně na tři třetiny. Úvod ve válce má skvělé přepadení vlaku, ale pak se vleče; druhá část má hlavně krásnou O'Neillovou, ale jinak není nic extra; a třetí vykrádá Rio Bravo a má hlavně šíleného Jacka Elama, tentokrát však na té správné straně. Z Hawksových westernů nejslabší, ale pořád stále dost dobrý. Jinak padouchem je tu Donald Penobscott z MASH (teda jen jednoho ze dvou dílů, kde se postava objevila).

RIO BRAVO (1959)
Tohle už mě nebaví... jo, je to legenda a má svoje místo na zlaté polici klasických amerických westernů. Ale všechny ty kecy mě už zmáhají. Zvláště postavy hoteliéra a jeho ženy, Dickinsonové, Colorada a v menší míře i Dudea mi vadí, a sledovat dvě hodiny, jak kecají, kecají a kecají, a pak konečně dojde k nějakému řešení, mě už fakt nudí. Wayne s Brennanem to sami nevytrhnou. Sestříhal jsem si o dvacet minut kratší verzi, kde jsem vystříhal hoteliéra s manželkou a zkrátil kocovinu Dickinsonové na polovinu, ale i tak toho pořád hodně zůstalo...

SIMONE E MATTEO: UN GIOCO DA RAGAZZI (1975) + IL VANGELO SECONDO SIMONE E MATTEO (1975)
Oba filmy jsou strašně infantilní a oba jsou zhruba na stejné úrovni s tím, že ten druhý je i díky dvojníku Funese (Herlin) a většímu střídání lokací zábavnější. První má ale asi o trochu víc hlášek. Na měkký mezi to se pane leží... Smith a Cantafora nejsou Spencer a Hill, ale baví dostatečně, a ať hudbu složil, kdo chtěl, jestli De Angelisové nebo Bixio s Temperou, odvedli skvělou práci. Skoro cokoli s originály mám radši, ale Teď půjdu lehce jako lví pšouk a jako myšák mazaně.

Poznámka k hudbě - díky Vapetu za širokoúhlou verzi prvního dílu, najednou to vypadá líp - o hodně líp než z DVD Levných knih i než z letitého TVripu z ČST. V závěrečných titulcích se, kromě toho, že se Šimon s Matoušem vrátí ve druhém díle (netočily se oba naráz?), dočteme i následující informace. C. Maurri bude Chiarra De Natale Maurri, která se podílela i na hudbě k Dvěma misionářům. Pravděpoobně textařka? Ne, že by to záhadu, kdo byla skupina Juniper, a kdo byla skupina Dream Bags vyřešilo, ale je to informace navíc.

RAWHIDE (1951)

Tohle nemá s pozdějším seriálem, v němž začínal Clint Eastwood, nic společného. Místo kovbojů tu dostaneme výborný psychologický western s omezeným počtem postav a odehrávající se na jednom místě a nikde jinde. Osamělá přepřahací stanice dostavníku, malá osádka a několik ničeho se neštítících násilníků, kteří čekají na bohatě naložený dostavník. A je jasné, že až udělají svoje, osádku povraždí. Situace je o to horší, že zkušený správce stanice je hned zkraje zabit a vše zůstává na nezkušeném nepříliš šikovném mladíkovi, a pasažérce s malým dítětem, která zde nuceně musela zůstat kvůli ohrožení bandity. Kteří nepřepadají dostavník, o kterém se to předpokládá, ale čekají na další...

Film je hodně zaměřený na psychologii postav, takže si dobře hraje s jednotlivými charaktery. Žádný ze čtyř padouchů není důvěryhodná osoba. Ale ani to klišé, že jeden z nich zajatce jakoby chrání před ostatními, tu nenajdeme. Šéf bandy je strohý, věcný, a když na to přijde, dost agresivní zabiják. Dále tu máme ustrašeného zloděje koní, který sice není zřejmě schopen ublížit kuřeti, ale za oba zajatce se ani slůvkem nepřimluví - proč taky? Německý bandita, asi nejloajálnější, je pak šéfovou prodlouženou rukou. Nemá v ničem osobní zájem, je tu, aby udělal kšeft. Když musí někoho zabít, udělá to. A čtvrtého hraje Jack Elam. To mluví za všechno. Psychopatický sadista, který si celou dobu dělá na ženu zálusk, ohrožuje úplně všechny a nevěří mu nikdo, ani jeho spolubandité. Pro Elama je to v této době dost nezvykle veliká role s velkým množstvím textu a strhává na sebe dost pozornosti. Ne, že by si ji šéf v podání rovněž vynikajícího Hugha Marlowa nechal vzít, ale Elam tu prostě válí, je odporný, hrůzostrašný a nevypočitatelný.

S hrdiny je to trochu těžší. Tyrone Power byl na svoji roli už starý, herecky nebyl nic extra a sympatie si získá snad jen proto, co za bandu to tam má. Susan Hayward taky není zrovna pohledná ani sympatická, ale když se kolem ní motá Elam, nepřejete jí, aby jí něco udělal. Na druhou stranu, že by mi nějak vadili, to ne. Dítě se sice objevuje jen když je to dramaticky nutné, což je fajn, na druhou stranu mám pocit, že se tam na něj trochu kašle.

Co u westernu z roku 1951 hodně překvapí, je surovost. Nejen hrozba z Elama, ale ze všech snad až na Deana Jaggera coby onoho posery visí nad hrdiny celý film. Ostatně Marlowe se uvede tím, že Powera a starého stájníka pěkně drsně zmlátí. No a Jack Elam pak ve filmu střílí pod nohy dítěti. Mám pocit, že ani dneska by to už neprošlo.

Slabých míst bych na tom našel fakt jen maličko. Ve střední části je děj trochu protahovaný. Pozornost je soustředěna na činnost hrdinů, ale mně bylo jasné, že to nevyjde, takže tomu bylo věnováno moc pozornosti na úkor něčeho zajímavějšího, co mohli dělat padouši. Napětí mezi Elamem a Marlowem by se totiž dalo krájet. Ale to je snad jen drobná výtka, kterou skoro až maže vynikající konec. Jak je možné, že Elam následně hrál ještě dlouhá léta třetí housle, a v mnoha filmech se jenom mihnul (viz komedie Čtyři z Texasu, kde ho Charles Bronson zastřelí v první minutě filmu)? Widmarka či Palance ve stejné době podobné role katapultovaly ke slávě... A Henryho Hathawaye jsem do tohohle filmu mylně považoval za béčko. Ten chlap uměl. V šedesátkách s Waynem tolik ne, ale tohle se mu povedlo. 8/10

a.k.a. Surová kůže
Režie: Henry Hathaway
Hrají: Tyrone Power, Susan Hayward, Hugh Marlowe, Jack Elam, Dean Jagger, Jeff Corey
Produkce: 20th Century Fox
USA 1951