BORSALINO (1970)

Jo, tak konečně, kooonečně po těch mnoha letech, co o filmu vím, co ho i mám na DVD, konečně jsem se podíval... protože jsem našel kopii ve francouzštině. Na českém DVD je totiž buď jen český dabing, kterým se nehodlám mučit (sedmdesátiletý Krampol a šedesátiletý Trávníček) nebo z nepochopitelného důvodu italský dabing. Což by asi bylo lepší než ta česká verze, ale o kolik...

 

Vzhledem k rovnocenné účasti dvou francouzských superhvězd je Borsalino spíše událost než plnohodnotný film, ale to neznamená, že jde o film špatný. Produkce ale víc sází na Delonův chladný vzhled a Belmondovo rošťáctví než na příběh, který se snaží vyprávět. První polovina je překvapivě skoro komediální a kousky, které dva wannabe mafiáni vyvádí, ať už je to organizace boxerského zápasu s falešným německým boxerem, nebo zničení konkurence podstrčením několika zkažených ryb (Je čerstvá! Není čerstvá!), mají k nějakému organizovanému zločinu daleko. Vše zhoustne ve chvíli, kdy si Belmondo i Delon políčí na nebezpečného gangstera, který ovládá Marseille - Delon na jeho podnik, Belmondo na jeho dceru.

 

První půlka se tak nese v poměrně veselé náladě a odehrává se v poměrně nečekaných prostředích - například u jezera, kam se gangsteři jen tak vyrazí koupat. Druhá už je trochu tradičnější, plná mrtvých a temnější atmosféry. Každopádně stále jde o klasický příběh vzestupu dvou ničemů na vrchol. Člověka jen mrazí při pomyšlení, že v reálu se sympatickým Belmondem a charismatickým Delonem skutečné předobrazy neměly nic společného a pravděpodobně šlo prostě o dva sicilské hrdlořezy. Veselé atmosféře napomáhá i Bollingův soundtrack s ragtimovou melodií, která hraje pořád a pořád.

 

Druhý díl jsem viděl tak dávno, že si z něj pamatuju jen zlomky, ale hlavně si pamatuju mnohem temnější a drsnější atmosféru. První Borsalino mě vlastně ani moc nezklamal a byl přesně takový, jak jsem ho čekal. Sice pořád nechápu, proč nebyl v 70. letech u nás uveden, narozdíl od dvojky, ale taková klasika jako jiné filmy s Belmondem z této doby to není. 7/10

 

Režie: Jacques Deray

Hrají: Jean-Paul Belmondo, Alain Delon, Catherine Rouvel, Françoise Christophe, Corinne Marchand, Laura Adani, Nicole Calfan, Hélène Rémy, Odette Piquet, Mario David, Lionel Vitrant, Dennis Berry, Jean Aron, Pierre Koulak, Yvan Chiffre, Arnoldo Foà, Daniel Ivernel, Christian de Tillière, Julien Guiomar, Michel Bouquet

Hudba: Claude Bolling

Produkce: Paramount

Francie / Itálie 1970 

FAT MAN AND LITTLE BOY (1989)

Vyskočilo na mě neskutečně iritující video, u kterého jsem přemýšlel, zda nejde o parodii. Naprosto typicky vypadající ultralevicová feministka, tj. nehezká ve vlněném svetru a s tlustými brýlemi, v něm kritizovala film Oppenheimer, protože jeho ústřední postavou je muž. Jestli mě její kritika (fakt to bylo míněno vážně?) k něčemu přiměla, tak k zájmu podívat se na Oppenheimera znovu. Pak jsem si ale řekl, že mám ještě jiný film na totéž téma, a navíc o hodinu kratší.

 

Jako hvězda je psán Paul Newman, ale ve skutečnosti má film tři centrální postavy - generála Grovese, který za každou cenu musí splnit vojenský úkol a na ničem jiném mu nezáleží (Newman), J. Roberta Oppeneimera, který lavíruje mezi vlastním egem a morálkou (Dwight Schultz), a pomocného technika Merrimana, vymyšlené postavy obyčejného chlapíka, který je částečně vypravěčem příběhu (John Cusack). Nosným prvkem je konflikt mezi chladným a manipulátorským Grovesem a inteligentním, ale povahově slabým Oppenheimerem, bohužel třetina filmu se věnuje nezajímavému Merrimanovi a jeho nezajímavé romanci se sestřičkou v podání Laury Dern. Zatímco proti Newmanovi není v podstatě výhrad, snad kromě toho, že už byl na roli přece jen trochu starý, Dwight Schultz v roli Oppenheimera nijak moc neoslní.

 

Jinak kdo viděl Oppeheimera, moc ho nepřekvapí, snad kromě určitých odlišností - Damonův Groves byl o poznání přátelštější a sympatičtější postavou, než je ten Newmanův, postava Oppenheimerovy ženy má v podání Bonnie Bedelie taky víc rozměrů byť na menším prostoru, než v podání Emily Bluntové, byť tam to bylo dáno spíše scénářem. Nechci oba filmy moc srovnávat, jsou záležitosti, které Nolan podal lépe než Joffé (test Trinity, byť zde opravdu vrchol filmu, po Nolanově zpracování ohromit nemůže), jsou záležitosti, které mi připadají lépe zpracované zde (etický rozměr tvorby jaderné zbraně). Pochválit lze hlavně Zsigmondova kamera, zatímco Enniova hudba je sie pěkná, ale už jsem ji všechnu slyšel někde jinde. A nevykrádá jenom sebe (hlavně Bitvu o Alžír a Tenkrát na Západě), ale i Glenna Millera. Za zhlédnutí Tlusťoch a chlapeček stojí, ale když se k tématu budu někdy chtít vrátit, i přes rady feministek ze socek sáhnu spíše po Nolanovi. 7/10

 

a.k.a. Tlusťoch a chlapeček

Režie: Roland Joffé

Hrají: Paul Newman, Dwight Schulz, John Cusack, Bonnie Bedelia, Laura Dern, John C. McGinley, Natasha Richardson, John Considine, Allan Corduner, James Eckhouse, Todd Field, Mary Pat Gleason, Péter Halász, Ed Lauter

Hudba: Ennio Morricone

Produkce: Paramount

USA 1989 

BADGE 373 (1973)

Po úspěchu Kmotra se Robert Duvall nakrátko stal představitelem hlavních rolí, ovšem oba filmy, které jsem s ním z tohoto období viděl, jasně nasvědčují tomu, proč se zase stal představitelem těch vedlejších. Je to výborný herec, mám ho rád, ale úplně neměl na to utáhnout film sám. V Černé výpravě měl aspoň vedle sebe Roberta Ryana, Joea Dona Bakera nebo Karen Blackovou, nemluvě o řadě hvězd v menších rolích, kdežto tady je na to sám a nejvýraznějším hercem vedle něj je policista, na základě jehož námětu film vznikl.

 

Kromě Kmotra se tu totiž ždíme i úspěch Francouzské spojky, takže Eddie Egan, předobraz Pepka Doylea, přišel s dalším námětem a je předobrazem zdejšího poldy Eddieho Ryana, který toho s Pepkem má víc než málo společného. Hlavně rasismus. Protože tenhle film cílí na to představit portorickou komunitu v New Yorku jako semeniště zla, a najdeme tu všechno - drogy, prostituci, gangy, vraždy, krádeže zbraní, antiimperialismus, nacionalismus, komunismus.

 

Hlavní policajt v podání Duvalla se nám na začátku představí v maskování za Portorikánce (!), když udělá zátah na bar. Jeden z drogových dealerů uteče na střechu a v potyčce spadne, za což je Duvall suspendován. Najde si práci jako barman, najde si přítelkyni, která v baru dělá, nicméně zanedlouho zjistí, že jeho parťáka, se kterým léta spolupracoval, někdo zavraždil. Když zjistí, že policie podezírá jeho, rozhodne se pátrat na vlastní pěst a parťáka pomstít, přičemž je pro svou pomstu ochoten obětovat úplně všechno.

 

Námět sám o sobě zní slibně, byť ohraně. Scénář by také sám o sobě nebyl špatný. Problém vidím v režii, které se chopil sám producent filmu, a natočil film velmi zdlouhavým, nezáživným a nezajímavý způsobem. Chvílemi má člověk až pocit, že sleduje televizní drama a ne celovečerní film. Navíc je příliš dlouhý (skoro dvě hodiny), a byť druhá půlka je rozhodně lepší než první, krátit se dalo. A třeba v maličkostech. Když třeba policejní náčelník v podání Egana mluví do vysílačky, už mohl střihač střihnout na další záběr, kde jde ozbrojený člověk po přístavu. Ne, Egan dvacet vteřin ve statickém záběru mluví, pak teprve střih na statický záběr na ozbrojence. Napětí skoro žádné a vteřiny, minuty, skoro hodiny přibývají.

 

Zatímco u Francouzské spojky se problematické části dají jednoznačně vztáhnout pouze k samotné hlavní postavě, zde je tolik problematických prvků ve všem ostatním, že je zcela jasné, jaké poselství Američanům filmaři dávají. Dlužno říct, že právě z těchto důvodů byl kritikou i diváky film přijat negativně už v době vzniku, nicméně v Evropě kupodivu uspěl, a nepřekvapivě zejména v Itálii, kde se u některých filmů s Merlim skoro až dá mluvit jako o kopírkách tohoto - jenže vlastně lepších, protože Italové aspoň dávali důraz na akci a napětí víc než na kecy a snahu vykreslit morální profil hrdiny, což se zdejším tvůrcům daří jen díky Duvallovi samotnému. V italském filmu by navíc udělali mnohem víc ze závěrečné akce v přístavu, která slibuje hodně, ale dává málo - čtyřhlavňovou brokovnici Duvall vypálí jen jednou, ze samopalu jen hlavní padouch pokosí zbytek svých lidí, kteří se dají na útěk, a pak už se jen pomaličku šplhá na věž. I honička, kde Duvall ukradne autobus, zde velmi uzívaná a pomalu nastříhaná, by v italském podání měla jiné grády, a zatímco zdejší hlavní padouch se s pomocí černých brýlí neúspěšně snaží diváky přesvědčit, že je Jack Palance (pokud se nesnaží imitovat Cagneyho), Italové by měli samotného Jacka Palance. A taky by měli mnohem lepší soundtrack. 5,5/10

 

a.k.a. Odznak č. 373

Režie: Howard W. Koch

Hrají: Robert Duvall, Verna Bloom, Henry Darrow, Eddie Egan a další

Hudba: J.J. Jackson 

Produkce: Paramount 

USA 1973 

THE FRIENDS OF EDDIE COYLE (1973)

Jeden z nejznámějších Mitchumových sedmdesátkových filmů.

Peter Yates, tvůrce Bullitta, přišel v roce 1973 s kriminálkou, která se docela vymyká tradičním příběhům. Na začátku sledujeme neznámé muže, jak sledují činnost šéfa banky. Následně Robert Mitchum, vypadající dost ošuntěle, domlouvá nákup zbraní. Čekali bychom, že Mitchum bude členem, nebo dokonce šéfem gangu, který se chystá vyloupit banku. Jenže Mitchum s loupežemi nic společného nemá. Mitchum je nula, nevýznamný člen podsvětí, který sem tam pro kámoše zprostředkuje nákup zbraní, ale hlavně má obrovský problém - sbalili ho za krádež náklaďáku se zbožím a teď ho čeká nástup do vězení, kam stárnoucí kriminálník nechce, když má navíc na krku ženu a tři děti. A jediný, kdo mu snad může pomoct, je policista, který na oplátku chce nějaké informace.

O filmu jsem četl, že je pomalý, zdlouhavý, chladný, musím ale říct, že se mi docela líbil. Vlastně je tu všechno, co v takovém filmu být má, snad až na nějakou větší akci, s několika scénami loupeží si ale nemůžeme stěžovat. Lupiče s maskami, které jim mění vzhled, už jsem v něčem viděl, asi ale novějším, a určitě se inspirovali odtud. Všechno jde jako na drátkách, a ač film může působit odtažitě a chladně, nakonec nám Mitchumův osud přece jen není jedno.

Kromě Mitchuma tu ze známějších tváří najdeme asi už jen Petera Boylea v roli mafiána a informátora, který se ale objevuje více v poslední třetině filmu. Větší roli hraje i překupník se zbraněmi, jehož sledujeme i na několika nesouvisejících, ale zábavných kšeftech, Richarda Jordana jsme mohli vidět v několika sedmdesátkových westernech. Hudba je naprosto perfektně stylová, a vlastně nic moc není, co by se filmu dalo vytknout. Jen to asi není film, na který bych se s chutí díval opakovaně. 8/10

a.k.a. Přátelé Eddieho Coyla

Režie: Peter Yates

Hrají: Robert Mitchum, Peter Boyle, Steven Keats, Richard Jordan,  Alex Rocco, Joe Santos, Mitchell Ryan

Hudba: Dave Grusin
Produkce: Paramount Pictures

USA 1973

SEVEN MOVIES FROM NOW část 6

Jsou antiwesterny, které boří zažité tradice za každou cenu, a pak jsou ty chytřejší. Patrola je jedním z nich.

POSSE (1975)

Snahou demýtizace žánru, probíhající od konce 60. let, bylo často prostě jen bořit. Bílí osadníci jsou zbabělí debilové, armáda jsou vrazi, Indiáni jsou nejen oběti, ale ve všem lepší, než bílí Američané (Soldier Blue, Malý velký muž), hrdinové nejsou hrdinové, ale vrazi, zločinci a psychopati (Dirty Little Billy, Divoká banda), případně namyšlení idioti a podvodníci (Buffalo Bill a Indiáni), všechno jsou alegorie Vietnamu a všechno ukazuje jen jeden velký zmar. V podstatě jde ale jen o otočení - koho jste doteď obdivovali, budete nenávidět, koho jste doteď nenáviděli, budete obdivovat.

Jinými slovy, některé antiwesterny mě docela rozčilují, ale Patrola ne. Jde asi o to, že neukazuje na nikoho prstem a neobviňuje (zejména v alegorii k Vietnamu), ale její zbraní je ironie, satira a zesměšnění namyšleného panáka, který se rozhodl stát senátorem a využívá k tomu své popularity jako šerifa, který zatkl (=povraždil) spoustu psanců. Akorát, že ten poslední není tak blbý, jak si šerif myslí.

Jestli John Wayne nenáviděl Tuláka z širých plání, z Patroly se mu asi ježily chlupy na celém těle. V celém filmu není pozitivní postava. Šerif, hraný přímo Douglasem, je ukázán jako násilník, který nejdřív střílí a pak teprve jedná, což ale umí také velmi dobře, a nebezpečný psanec, kterého se snaží polapit, je ukázán právě jako nebezpečný psanec. Obyvatelé městečka, kde se skoro celý film odehrává, jsou pak ukázáni jako snadno zmanipulovatelní slaboši, všechny ženy jako děvky, a Douglasova patrola jako ne příliš spolehlivá tlupa, která nemá nic společného s počestnými strážci zákona, na které si hrají.

Kirk Douglas režíroval jen dva filmy, z toho jeden je italsko-jugoslávská koprodukce, která vyšla snad jen kdysi na nějaké asijské videokazetě s titulky, a druhý je právě Patrola. Není to z toho ale poznat, film vypadá jako natočený velmi zkušeným režisérem. Plusem je rozhodně herecké obsazení, kde sice vyčnívají jen dvě, možná tři role, ale i zbytek je obsazen spolehlivými herci - Kirk Douglas i Bruce Dern, který skoro celý film nesundá svůj typický škleb, jsou skvělí, zajímavá role je novinář bez ruky a bez nohy, kterého hraje James Stacy, televizní herec (jeho postava se objevila v Tenkrát v Hollywoodu), který se stal obětí dopravní nehody a přišel právě o obě končetiny. V patrole se pak objevují klasici jako Bo Hopkins nebo Luke Askew.

Jindy mívám u westernů s hudbou Maurice Jarreho problém, sem se ale naprosto hodí. Zvláště na závěr, který napoprvé nečekáte, je jeho oslavná dechovka výborná.

Patrola je bohužel mezi ostatními sedmdesátkovými westerny docela zapadlá, zastíněná filmy jako právě od Altmana, Peckinpaha, Penna, Eastwooda a dalších. Je to ale docela škoda, už proto, že si nevybavím další western, kde by jednu z hlavních rolí hrál Bruce Dern, ten většinou hrával vedlejší. 7,5/10

a.k.a. Patrola

Režie: Kirk Douglas

Hrají: Kirk Douglas, Bruce Dern, Bo Hopkins, James Stacy, Luke Askew, Alfonso Arau, David Canary, Katherine Woodville, Mark Roberts, Beth Brickell, Dick O'Neill

Hudba: Maurice Jarre
Produkce: Paramount

USA 1975