ROBERT DUVALL 1931-2026

 Ach jo. Loni zkraje roku jsem víc připomínal Gene Hackmana a zanedlouho zemřel. Letos Roberta Duvalla a už také není mezi námi. Asi se začnu vyhýbat filmům s herci ve vysokém věku, abych nic nepřivolal.

BADGE 373 (1973)

Po úspěchu Kmotra se Robert Duvall nakrátko stal představitelem hlavních rolí, ovšem oba filmy, které jsem s ním z tohoto období viděl, jasně nasvědčují tomu, proč se zase stal představitelem těch vedlejších. Je to výborný herec, mám ho rád, ale úplně neměl na to utáhnout film sám. V Černé výpravě měl aspoň vedle sebe Roberta Ryana, Joea Dona Bakera nebo Karen Blackovou, nemluvě o řadě hvězd v menších rolích, kdežto tady je na to sám a nejvýraznějším hercem vedle něj je policista, na základě jehož námětu film vznikl.

 

Kromě Kmotra se tu totiž ždíme i úspěch Francouzské spojky, takže Eddie Egan, předobraz Pepka Doylea, přišel s dalším námětem a je předobrazem zdejšího poldy Eddieho Ryana, který toho s Pepkem má víc než málo společného. Hlavně rasismus. Protože tenhle film cílí na to představit portorickou komunitu v New Yorku jako semeniště zla, a najdeme tu všechno - drogy, prostituci, gangy, vraždy, krádeže zbraní, antiimperialismus, nacionalismus, komunismus.

 

Hlavní policajt v podání Duvalla se nám na začátku představí v maskování za Portorikánce (!), když udělá zátah na bar. Jeden z drogových dealerů uteče na střechu a v potyčce spadne, za což je Duvall suspendován. Najde si práci jako barman, najde si přítelkyni, která v baru dělá, nicméně zanedlouho zjistí, že jeho parťáka, se kterým léta spolupracoval, někdo zavraždil. Když zjistí, že policie podezírá jeho, rozhodne se pátrat na vlastní pěst a parťáka pomstít, přičemž je pro svou pomstu ochoten obětovat úplně všechno.

 

Námět sám o sobě zní slibně, byť ohraně. Scénář by také sám o sobě nebyl špatný. Problém vidím v režii, které se chopil sám producent filmu, a natočil film velmi zdlouhavým, nezáživným a nezajímavý způsobem. Chvílemi má člověk až pocit, že sleduje televizní drama a ne celovečerní film. Navíc je příliš dlouhý (skoro dvě hodiny), a byť druhá půlka je rozhodně lepší než první, krátit se dalo. A třeba v maličkostech. Když třeba policejní náčelník v podání Egana mluví do vysílačky, už mohl střihač střihnout na další záběr, kde jde ozbrojený člověk po přístavu. Ne, Egan dvacet vteřin ve statickém záběru mluví, pak teprve střih na statický záběr na ozbrojence. Napětí skoro žádné a vteřiny, minuty, skoro hodiny přibývají.

 

Zatímco u Francouzské spojky se problematické části dají jednoznačně vztáhnout pouze k samotné hlavní postavě, zde je tolik problematických prvků ve všem ostatním, že je zcela jasné, jaké poselství Američanům filmaři dávají. Dlužno říct, že právě z těchto důvodů byl kritikou i diváky film přijat negativně už v době vzniku, nicméně v Evropě kupodivu uspěl, a nepřekvapivě zejména v Itálii, kde se u některých filmů s Merlim skoro až dá mluvit jako o kopírkách tohoto - jenže vlastně lepších, protože Italové aspoň dávali důraz na akci a napětí víc než na kecy a snahu vykreslit morální profil hrdiny, což se zdejším tvůrcům daří jen díky Duvallovi samotnému. V italském filmu by navíc udělali mnohem víc ze závěrečné akce v přístavu, která slibuje hodně, ale dává málo - čtyřhlavňovou brokovnici Duvall vypálí jen jednou, ze samopalu jen hlavní padouch pokosí zbytek svých lidí, kteří se dají na útěk, a pak už se jen pomaličku šplhá na věž. I honička, kde Duvall ukradne autobus, zde velmi uzívaná a pomalu nastříhaná, by v italském podání měla jiné grády, a zatímco zdejší hlavní padouch se s pomocí černých brýlí neúspěšně snaží diváky přesvědčit, že je Jack Palance (pokud se nesnaží imitovat Cagneyho), Italové by měli samotného Jacka Palance. A taky by měli mnohem lepší soundtrack. 5,5/10

 

a.k.a. Odznak č. 373

Režie: Howard W. Koch

Hrají: Robert Duvall, Verna Bloom, Henry Darrow, Eddie Egan a další

Hudba: J.J. Jackson 

Produkce: Paramount 

USA 1973 

THE DETECTIVE (1968)

Frank Sinatra je pěvecká legenda, jako herec si sice vybudoval kariéru, ale nikdy nijak extra nezářil. Jeho filmy 60. let jsou pro mě z kategorie "přestárlá hvězda hraje mladší postavu ve schematickém ději." Tento film mě proto nikdy moc nelákal, ale ze zvědavosti jsem zašel na projekci v Ponrepu z 35 mm filmu s původním kinodabingem. A nelituji.

 

Detektiv je zajímavější, než by se po prvních deseti minutách zdálo. Na začátku to vypadá na úplně klasickou detektivku. Policie přijede na místo činu, ohledává mrtvolu, jediné, co překvapí, je suché konstatování Sinatry suchým hlasem Josefa Langmilera "Má uříznutý penis." Na místo činu přijde význačný politik, protože oběť není ledaskdo, Sinatra ho vyhodí. Čekáme klasiku, že policajt bude za každou cenu vyšetřovat další a další podezřelé a politici mu budou házet klacky pod nohy. Jenže po krátké scéně s Lee Remickovou v roli Sinatrovy ex/manželky se objeví první, sice trochu nešikovný, ale nečekaně dlouhý a na jinou cestu nás zavádějící flashback.

 

Detektiv není detektivka. Je to film o policistovi, který se snaží zůstat sám před sebou čistý ve městě plném špíny, kterému nerozumí, které už není jako město, kde poldu dělal jeho otec. Politici a byznysmeni řádí bez kontroly jako černá ruka. Ženy jsou nevěrné a promiskuitní. Město je plné homosexuálů a dalších perverzáků. Policisté jsou úplatní, násilničtí a líní. A Sinatra zjišťuje, že možná sám nebude taky tak čistý, jak si ze začátku myslel.

 

Dvě témata se filmem prolínají - sociální rovina a homosexualita. V první oblasti, kvůli které byl film zřejmě v roce 1970 zakoupen, je film občas nepříjemně didaktický a naivní. Developeři blokují výstavbu, aby co nejvíce zvýšili cenu pozemků, a Sinatra s tím přece něco musí udělat. Druhá rovina je z dnešního pohledu také problematická, ale ve své době byla šokující - nejen, že tu vidíme dokonce homosexuální polibek a jde o ústřední téma, ne jen poukázání na to, jaká jsou gayové špína, ale v zásadě tvůrci spíše poukazují na problematické přijetí homosexuality společností a k čemu může vést. Nicméně Ralph Meeker křičící na podezřelého "Buzerante!" stojí za to.

 

Nejznámějším faktem o filmu je, že je to vlastně prequel Smrtonosné pasti. Roderick Thorp, autor předlohy, napsal Smrtonosnou past jako druhý díl, nicméně filmaři v roce 1988 už nemohli obsadit starého Sinatru, a aby se diváci moc neohlíželi za tímto filmem, změnili i jméno hlavním postavám. Celý film jsem přemýšlel, jestli Lee Remick hraje stejnou postavu jako ve Smrtonosných pastích Bonnie Bedelia, ale zjistil jsem, že v knize jde o dceru a vnoučata, ze kterých filmaři udělali ženu a děti.

Jak jsem na začátku Sinatru zkritizoval, ve výsledku se mi tu docela zamlouval. A dokonce jsem došel k tomu, že bych si ho jako Drsného Harryho, kterého mu nejdřív nabídli, dokázal představit. Paradoxně tou scénou, kde mě to napadlo, nebyla žádná akční (taková je tu vlastně jen jedna), ale scéna, kde zjistí, že jeho žena je mu nevěrná.

 

Česká kopie na začátku neobsahovala info o hercích, a já si nic ani před zhlédnutím nezjišťoval, tak jsem byl překvapen, kolik známých tváří tu člověk najde. Manželku hraje výborná a velmi krásná Lee Remick, která se mi tu líbila i víc než Jacqueline Bisset, ta ale má divnou krátkou paruku. Na Bissetovou si člověk musí až do druhé poloviny počkat, protože film má strukturu dvou případů, které se propojí, a Bissetová hraje ústřední roli v tom druhém. Mezi Sinatrovými kolegy najdeme Jacka Klugmana, Roberta Duvalla a Ralpha Meekera - Klugman hraje klasicky kladnějšího poldu, Duvall fašistu a Meeker slizkého korupčníka. Mezi podezřelými najdeme Tony Musanteho v roli homosexuála nebo Lloyda Bochnera a mihne se začínající Tom Atkins.

 

Podobná poznávačka byl pro mě z téhož důvodu i dabing - až někdy v půlce jsem poznal, že dalšího Sinatrova kolegu mluví Krampol, zato mladého Jana Schánilce jsem překvapivě poznal hned. Nejvtipnější je ovšem Vladimír Brabec dabující jednoho z homosexuálů. 

 

35 mm film byl taky zajímavý zážitek. Digitální projekce jsou fakt spíš jako když si člověk pustí film v televizi. Já si nejsem jist, jestli ještě třeba Hanebný pancharti nebyli promítaní z filmu, ale léta jsem zvyklý na digitální projekce. Kopie měla po letech samozřejmě pár menších výpadků a došlo k lehčí degradaci barev, která ale vlastně filmu přinesla zajímavou patinu. Jako když čte člověk zažloutlou knihu vonící starými časy. Po porovnání na DVDBeaveru jsem došel k tomu, že zatímco Blu Ray vypadá přijatelně, barvy na DVD jsou hnusně kyselé a do zelena. Pokusil jsem se vyrobit zhruba náhled, jak asi kopie z filmu vypadala, nicméně skutečně reprezentativní obrázek vytvořit nedokážu.

Nahoře z Blu Raye, dole úprava, jak to asi vypadalo v kině.

 Bylo to nakonec zajímavější, ale jestli o moc lepší, to asi nemohu říct. Pořád je to poněkud schematické, chvílemi naivní a školometské a chvílemi moc dlouhé. Drží to obsazení, drží to Goldsmithova hudba, ale nepopírám, že vidět to v DVDripu v originále nebo s dabingem ČT, možná by se mi to líbilo ještě méně. 6,5/10

 

a.k.a. Detektiv

Režie: Gordon Douglas

Hrají: Frank Sinatra, Lee Remick, Jacqueline Bisset, Ralph Meeker, Jack Klugman, William Windom, Tony Musante, Al Freeman Jr., Robert Duvall, Lloyd Bochner, Tom Atkins

Hudba: Jerry Goldsmith

Produkce: 20th Century Fox

USA 1968 

ROBERT DUVALL 95

 Včera 95. narozeniny oslavil klasik Robert Duvall. Všechno nejlepší!

THE GREAT NORTHFIELD MINNESOTA RAID (1972)

Vlastně jsem si uvědomil, že jsem žádný western o Jesse Jamesovi dosud nikdy neviděl. Tohle je samozřejmě vyložený antiwestern, který nevykresluje amerického Jánošíka, který bohatým bral a chudým dával, ale psychopatického konfederačního mstitele, který neloupí pro peníze, ale protože chce obnovit válku proti severu, krade nápady chytřejšímu parťákovi Cole Youngerovi a zpacká na co sáhne.

Celkově se film točí spíše kolem Youngera, kterého hraje dobová hvězda Cliff Robertson. Jeho bratry Jima a Boba pak hrají sedmdesátkové stálice Luke Askew a Matt Clark, zatímco Jesse Jamese ztvárnil Robert Duvall a jeho bratra Franka John Pearce. Dál ve filmu máme R. G. Armstronga jako dalšího člena gangu, Elishu Cooka tradičně v roli bankovního úředníka a Dana Elcara v roli stíhatele Jamesova-Youngerova gangu, Alana Pinkertona, který celý film stráví ve vlakovém vagonu.

Děj, jak název napovídá, se točí kolem nepodařeného přepadení banky v Northfieldu, klidném, rozvíjejícím se městečku. Cole Younger a Jesse James se na začátku po pokusu o útok na bratry Youngerovy rozdělí a Jesse zbrkle spěchá vyloupit banku v Northfieldu, zatímco zraněný Younger doufá ve slíbenou amnestii. Ta však nepřichází, a tak bratři Youngerové a jejich společníci vyrážejí rovněž do Northfieldu, aby situaci obhlédli. Vyloupit banku je jedna věc, je ale třeba do ní nejdřív vůbec dostat peníze, které by se daly ukrást, což je po předloňské hospodářské krizi docela oříšek. Loupež, jak víme z historie, skončí nezdarem, a gang se dává na útěk.

Nenašel jsem jinou kopii než nahrávku z Primy, a asi i kvůli tomu mi film chvílemi připadal jako točený pro televizi. Hlavně jsem ale měl pocit, že mu někdo ustřihl začátek a vrhl diváka do děje ve chvíli, kdy mu má být všechno jasné. Ono zoomovat na rozostřenou fotku a pomocí vypravěče představit hlavní postavy nestačí. Nejzábavnější částí filmu je pak jednoznačně samotná titulní loupež a potom pronásledování bandy dobrovolnickou patrolou zprvu civilizovaných občanů města, kteří ale neváhají postřílet a pověsit, kohokoli potkají. Hudba je dost rozháraná, občas country, občas elektrické kytary, občas parní varhany. Z herců je jednoznačně nejvýraznější Duvall a pak Armstrong, Robertson mě moc nezaujal. 6/10 

a.k.a. Velká Northfieldská loupež

Režie: Philip Kaufman

Hrají: Cliff Robertson, Robert Duvall, Luke Askew, R.G. Armstrong, Matt Clark, Dana Elcar, Donald Moffat, John Pearce, Wayne Sutherling, Elisha Cook jr., Barry Brown

Hudba: Dave Grusin
Produkce: Universal

USA 1972

THE KILLER ELITE (1975)

Špionážní hra podle Peckinpaha. Opět. 

Tohle je v podstatě starší bratr Ostermanova víkendu a jeden z filmů, které Peckinpah dělal vyloženě pro prachy. V obou případech jde o zamotanou špionážní hru, ve které je toho z Peckinpaha strašně málo, snad jen slow motion, rychlé střihy a mírná misogynie.

Děj je uveden ironickým zamyšlením nad existencí speciálních jednotek určených k likvidaci nepohodlných osob. Následně se seznamujeme se dvěma tajnými agenty a nerozlučnými kámoši, sukničkářem Mikem a šťourou Georgem. Brzy se ale ukáže, že George přeběhl na druhou stranu, odpraví ruského emigranta, kterého mají za úkol chránit, a následně střelí do kolene a do lokte Mikea, čímž ho pošle do důchodu. Mike se dlouho za pomoci jedné sestřičky zotavuje v nemocnici a i přes prognózy svého šéfa, že už nebude nikdy chodit, se nakonec docela rozhýbe a dokonce se začne věnovat bojovým uměním, přičemž ale stále chodí o holi a na noze i paži má mechanické pomůcky. Když se do USA dostane čínský disident Chung, kterého se snaží dostat i George, vedení organizace se rozhodne povolat Mikea zpátky do akce, aby Chunga chránil. 

Děj je politicky zamotaný a člověk si při vysvětlování všech kliček a toho, kdo je kdo a pro koho dělá, připadá nakonec stejně zmateně jako James Caan, pro kterého je hra přece jednoduchá - zlí jsou ti, co mi chtějí ublížit. Bohužel, není tu nic moc, na čem by film stál, kromě hlavního příběhu. Nedá se říct, že je o přátelství a zradě, protože George v podání Roberta Duvalla má prostoru strašně málo. Nedá se říct, že je o přátelství mezi Caanem a Burtem Youngem, protože jejich vztahu se film taky nevěnuje. Jen těžko se tady něčeho chytit a zajímavé to začne být až ve chvíli, kdy Caan dá dohromady malý tým ve složení blázna s bouchačkami Bo Hopkinse a uváleného automechanika Younga. Ti dva mě ze všech postav bavili a zajímali nejvíc, bohužel hrají vedlejší role.

James Caan není špatný, ale jeho postava není moc zajímavá. Na Peckinpaha je překvapivě kladná a hrdinská, potíže, ze kterých se snaží v první polovině dostat, překoná až příliš snadno, a v závěru se chová jako naprosto zdravý člověk.

Co už působí vyloženě jako připlácnuté z úplně jiného filmu je celá ta orientální záležitost s ninjy a bojovými uměními. A vlastně jich taky nakonec moc nedostaneme, protože závěrečná bitka je tvořena útoky ninjů na střílejícího Caana, Hopkinse a Younga, kteří ve zpomalených záběrech kosí ninjy hlava nehlava. Pak ještě dostaneme souboj s katanami, u kterého je nám fuk, jak vlastně dopadne.

V podstatě tu za vidění stojí tedy jen prostředí San Francisca a scény s Youngem, Hopkinsem a Duvallem. Vrchol filmu přijde moc brzy, a ničemu nepomáhá ani nezajímavá hudba Jerryho Fieldinga. Není divu, že je tento film mezi ostatním Peckinpahem zapadlý a šel u nás snad jen na MGM. 6/10

a.k.a. Zabijácká elita

Režie: Sam Peckinpah

Hrají: James Caan, Robert Duvall, Arthur Hill, Bo Hopkins, Mako, Burt Young, Gig Young, Tom Clancy, Tiana Alexandra, Helmut Dantine, George Cheung, Uschi Digard, Gerald Okamura

Hudba: Jerry Fielding
Produkce: United Artists

USA 1975