THE SHOW WITH A NAME - TERENCE HILL & BUD SPENCER: PĚSTI A FAZOLE část 6

 Zpátky na Západ se sólovými filmy, zejména pod vlivem Sergia Leoneho. Zatímco Terence Hill s americkými hvězdami točil v USA, Bud Spencer se v New Yorku musel spokojit s náhradním parťákem.

 

LE ORME (1975)

Filmy Luigiho Bazzoniho bývají vizuálně vymazlené, ale obsahově ne tak výrazné. To se týká i Footprints on the Moon, které zaujmou poměrně bizarním názvem, budícím zvědavost, jak se do gialla gá narvat kosmická výprava na Měsíc. No jak, je to fantazie, samozřejmě. Co je ovšem realita a co je fantazie je hlavním tématem filmu.

 

Tlumočnice Alice zjistí, že si vůbec nepamatuje dva poslední dny. Jedinou stopu představuje roztrhaná pohlednice s obrázkem hotelu v neznámém městě Garma. Alice zjišťuje, že se tam bude muset vydat, aby přišla na kloub tomu, co s ní poslední dva dny bylo. K záhadě v jinak vylidněném arabském letovisku po sezóně přidává i to, že v Garmě ji lidé poznávají a tvrdí jí, že s ní před dvěma dny mluvili. Co před ní tají? Nedošlo k záměně? A proč víc a víc stop ukazuje do lesa?

 

Kromě vynikající vizuální stránky, zachycené mistrem Vittoriem Storarem, docela stojí za zmínku, že se jedná sice nakonec o giallo, nicméně dlouho film působí jako mysteriózní film bez vražd i většího napětí, což sem naprosto sedí. Na giallo je ovšem netypické i to, že převážnou většinou důležitých postav jsou ženy, které nejsou sexualizovány. Nejen, že tu máme hlavní hrdinku v podání trochu asexuálně působící Florindy Bolkan, ale s výjimkou muže, který Alici sveze do města, manažera hotelu a staršího pána, který v Garmě Alici pozná, tu všechny důležité role hrají ženy - malá Nicoletta Elmi jako další ze svých záhadných děti (vedle Tomáše Holého jedna z mála dětských hereček, které mám docela rád a netoužím po jejich odstranění z filmu), Lila Kedrova v roli babky pletoucí na pláži, mihne se Ida Galli v roli kamarádky na začátku filmu. Výraznější mužskou postavu muže s autem hraje britský herec Peter McEnery, u kterého jsem celou dobu myslel, že jde o italského herce, a marně jsem se snažil vzpomenout si na jeho jméno. 

 

No a pak je tu samozřejmě Klaus Kinski, kvůli kterému si zřejmě spousta lidí film pustí. Kinski i v italském dabingu mluví anglicky nesedícím hlasem a hraje záhadnou postavu ve snu, který se Alici neustále vrací. Jeho scény zaberou nanejvýš dvě minuty. Takže kvůli němu na to fakt nekoukejte.

 

Nicméně asi tu není nic, kvůli čemu bych si film pustil znovu. Chvílemi se trochu táhne, a ač je obsazení Florindy Bolkan do hlavní role v pořádku, Alice nemá být sexy krasavice, takže s herečkou jako je Fenech nebo Bouchet by to prostě nefungovalo, možná to ale chtělo ještě výraznější herečku. Giovannu Ralli, Sophii Loren, z Francie přizvat Annie Girardot, někoho takového. 7/10

 

a.k.a. Footprints on the Moon, Footprints, Primal Impulse

Režie: Luigi Bazzoni

Hrají: Florinda Bolkan, Peter McEnery, Nicoletta Elmi, Lila Kedrova, Ida Galli, Caterina Boratto, Rosita Torosh, Esmeralda Ruspoli, John Karlsen, Klaus Kinski

Hudba: Nicola Piovani

Produkce: Cineriz

Itálie / Turecko 1975 

SPAGVEMBER 2025

Upřímně: Nevím, kolik toho letos zvládnu. Zároveň zas se celý měsíc omezovat jen na jeden žánr se mi úplně nechce. Ale tradice je tradice.

 

1. Ať žije Django! (1968) /1.11./

Co o tomhle napsat nového? Nic. Klasika, byť ne zrovna skvělá. Ale s trojicí Terence Hill - George Eastman - Horst Frank to stojí za to.

 

2. Too Much Gold For One Gringo (1972) /2.11./

Článek bude. 

 

3. The Stranger Returns (1967) /3.11./

I don't want any trouble.  

 

4. Django the Last Killer (1967) /5.11./

Článek bude. 

 

5. Pro pár dolarů navíc (1965) /7.11./

Film, který jsem viděl stokrát, jsem si pro změnu pustil s rychlodabingem z německé verze. Značná úprava dialogů by mi nevadila tolik jako zkrácení na 102 minut, a jakým způsobem byl film vystříhán. Spousta skvělých momentů chybí, některé kvůli násilnosti, některé neznámo proč (This train'll stop at Tucumcari). 

 

6. Kapsy plné dynamitu (1971) /8.11./

Dřív jsem věřil spoustě různých věcí. Dnes už věřím jenom v dynamit. 

 

7. Podivné dědictví (1972) /9.11./

Angličan byl gentleman a vzdělanej chlap. 

 

8. Bůh odpouští, já ne! (1967) /12.11./

Byl to Giuseppe Colizzi, kdo dal Sergiovi Leonemu přečíst knihu The Hoods, na jejímž základě vzniklo Tenkrát v Americe. A zatímco u Trumfového esa už jsem narazil na názory, že se děj knihou inspiroval, některé prvky jsou možná už tady? Jako třeba člověk, který se vydává za mrtvého, a za vraždu je viněn hlavní hrdina?

 

9. Phaedra West (1968) /16.11./

V pár dnech volna se pokusím aspoň něco dohnat. Článek bude. 

 

10. And For a Roof A Sky Full of Stars (1968) /16.11./

Dobrý film, ale komické a vážné pasáže spolu neladí, a ke konci už mi neustálé odbočky a epizodičnost začaly vadit (hlavně zbytečná pasáž s loupeží zlata z dolu). 

 

11. Stranger, Say Your Prayers! (1967) /16.11./

Článek bude. 

12. Pancho Villa (1972) /17.11./

Článek bude.

13. Velké ticho (1968) /20.11./

Viděno v kině. Kromě Leoneho samozřejmě zatím nejlepší film za celý měsíc. Výborný překlad přímo z italštiny odhalil další podtexty. 

 

14. Sbohem, Kalifornie (1977) /22.11./

Mělo to náběh na něco jako Velké ticho z občanské války, ale děj je přece jen dost rozpadlý na třetiny a postavy se chovají jako ve westernu a ne jako v reálu, tzn. v nejnepravděpodobnějších situacích se začnou prát. Dabing Vapetu je příšernost, nejen obsazením, ale i použitím sice původního soundtracku, ale na špatných místech, a střídáním původních a nových, zcela odlišných zvukových efektů.

 

15. Minnesota Clay (1964) /22.11./

Pro slepnoucí hrdiny mám slabost, zvláště když Cameron Mitchell tu ještě dobře hraje, dávno předtím, než se jen ožrale motal po place. Zase s ním byla možná větší sranda. V některých momentech ještě ryze raný spaghetti, jindy už předzvěst pozdějšího Corbucciho, hlavně jeho tzv. Mud and Blood trilogy (Django, Velké ticho, Specialista). Tady bohužel ještě producenti Corbucciho k happyendu, působícímu jako pěst na oko, donutili...

16. Hodný, zlý a ošklivý (1966) /28.11./

Verze od Arrow trvající 182 minut. Delší už to nebude - doufám. Ne nadarmo se říká, že dokonalé dílo se nepozná tak, že se z něj nedá nic odebrat, ale že se k němu nedá už nic přidat. Přidané sekvence jsou sice zajímavé, ale vlastně stačí v bonusech. Arrow to ovšem vědí a tato verze na Blu-Rayi je jako bonus. A ještě schovaná. Kdo ví, třeba někdo za pár let objeví někde scény z mexického městečka a přestřelku s děly před hřbitovem, a dočkáme se nějaké cca 193 minutové verze... 

 

17. Muž proti muži (1967) /29.11./

Klasika, překvapuje mě, že jsem ji naposledy zařadil před pěti lety. Nicméně pozor na Blu Ray vydané společností Screenbound, anglické titulky nejsou dobře načasované a v závěrečné přestřelce se rozjedou úplně mimo. Nicméně tam se toho stejně moc neřekne. Aspoň opravili podivnou chybu z verze MGM, kde se v obraze vlevo a vpravo na samém konci objeví v některých záběrech černé pruhy.

A DOPPIA FACCIA (1969)

Na scénáři k tomuto ranému giallu se podílel Lucio Fulci, a v ději by se dalo najít dost shodných rysů s Una sull'altra i Una lucertola con la pelle di donna. Děj se točí kolem vysoce zajištěného muže Johna, který se ožení s bohatou dědičkou Helen. Manželství ale začne skřípat poté, co si Helen najde až příliš dobrou kamarádku Liz. John ale úplně neskončí jako Ross Geller proto, že Helen záhy zahyne při autonehodě. Po nějaké době se však v Johnově domě objeví mladá hipísačka, která náhodou (giallisti už tu bystří) Johna zavede do hippie squatu, kde se kromě nahých tanečnic a motorkářů také promítají amatérské pornofilmy - a v jednom vystupuje žena se stejnou jizvou a stejným prstenem, jaký měla právě Helen.

Zvláště s Una sull'altra se tu společných motivů najde dost, ale byť Riccardo Freda coby režisér na Fulciho nemá, jeho film má obrovskou devizu v hlavním představiteli, kterého nehraje toporný hezounek Jean Sorel, ale Klaus Kinski. Jeho výkon je jeden z nejumírněnějších, co jsem kdy kde viděl, dokonce ani v momentech, kdy je jeho postavana pokraji nervového zhroucení, nijak nepřehrává. Navíc u něj si opravdu nejsme celý film jisti, jestli je jeho postava vrah nebo oběť.

Jinak ale kromě vizuální stránky nejde zas tak moc pochválit. Děj moc negraduje a točí se v kruhu, až se na jednom místě prostě zastaví. Zvláště na konci je až moc scén, kdy se Kinski toulá nočním Londýnem (a projde třeba před kinem, kde se hraje Kam orli nelétají) v baloňáku, s kloboukem a cigárem v puse, aby připomněl co nejvíce noirového hrdinu, čímž se ale ztrácí návaznost mezi jednotlivými napínavými sekvencemi.

Ostatní herci také nejsou nic extra. Sydneyho Chaplina evidentně dabuje někdo jiný, kdo se mu netrefuje do pusy, Margaret Lee a Annabella Incontrera v rolích Helen a Liz se objevují jen krátce, policisté Luciano Spadoni a Gunther Stoll jsou dost toporní a Christiane Krüger a Barbara Nelli sice ukážou pěkná ňadra, ale jinak nezaujmou. Tohle je prostě Kinskiho one man show, kde sice zdánlivě moc nezáří, ale velmi funkčně hraje svou postavu. 

Z té vizuální stránky se pak nedají pochválit triky, jako u Fredy obvykle. Miniatury jsou ještě zjevnější než kde jinde a tak příšerný bluescreen jako tady při scéně na saních (byl takový problém zajet někam za Řím na sníh?) nebyl snad ani v Barbarelle. Hudba Nory Orlandi je tu taky víceméně nevýrazná. Takže dá se vidět, není to taková bída, jak naznačují komentáře na čsfd, ale asi vysloveně jen kvůli Kinskimu. 6/10

PS. Edgar Wallace coby autor předlohy v anglických úvodních titulcích nebyl uveden a kdo ví, zda nejde jen o snahu německého distributora nalákat diváky na falešnou souvislost s populární sérií, tak jako později u Solange a Sedmi krvavých orchidejí. Francouzi si k tomu pro změnu v 70. letech přitočili pornoscény...

a.k.a. Double Face, Liz and Helen

Režie: Riccardo Freda

Hrají: Klaus Kinski, Christiane Krüger, Sydney Chaplin, Luciano Spadoni, Gunther Stoll, Barbara Nelli, Annabella Incontrera, Margaret Lee

Hudba: Nora Orlandi
Produkce: Colt Produzioni Cinematografiche, Mega Film, Rialto Film

Itálie / Západní Německo 1969

SPAGVEMBER 2023

Přes dvacítku se asi letos nedostanu, koneckonců začínám později. Ale co půjde, to dám.

Už jsem připraven. Tři formáty domácího videa + disky + stream čekají. Chybí jen 35 mm filmy.

 

Tady si AI, až na obličej, poradila se zadáním dobře.

Po zadání "spaghetti western" ale vyjelo toto.

 

1. Colorado Charlie (1965) /4.11./

Z VHSky. Článek bude.

2. Tre pistole contro Cesare (1966) /4.11./

Nic světoborného, ale pořád dost zábavný kousek. Lepší obsazení by byl George Hilton než Thomas Hunter, ale nevadí mi tu, plusem je ale především Giombiniho hudba a Delia Boccardo.

3. Pravá a levá ruka ďábla (1970) /5.11./

Mnohokrát viděná klasika, o které asi už nic nového napsat nemůžu.

4. Malý unavený Joe (1971) /5.11./

Vlastně totéž. 

5. Co my máme společného s revolucí? (1972) /5.11./

Hele, dohnal jsem to. Článek bude.

6. Velká přestřelka (1966) /7.11./

Blu Ray od Powerhouse - nádherná kvalita. Nový překlad italské verze, ne ten vyhádaný od Franco Cleefa, trochu odhalil nové významy některých scén.

7. And God Said to Cain (1970) /8.11./

Bůh není, ďábel není, a je-li, má tvář Klause Kinskiho. Blu Ray od Arrow opět výborné, zejména vynikne vynikající vizuální stránka.

8. Navajo Joe (1966) /10.11./

A víte že se mi to po letech líbilo víc, než kdysi? Reynolds jako hrdina ani Sambrell jako hlavní padouch mi sice pořád moc nesedí, ale dějově už mi to nepřipadalo tak strašně zlé a má to tu správnou špagetovou atmosféru. Top 5 Corbucci to sice pořád není, ale posunulo se to o něco výš.

9. Specialista (1969) /10.11./

Tohle jsem neviděl ještě déle. Ze začátku jsem měl pocit, že tohle asi bude opravdu spíš podprůměr, ale od objevení se Mario Adorfa se to dost zvedne a ujetý konec se mi tentokrát líbil. V místě, kde přestala platit jakákoli pravidla, se totiž může opravdu stát naprosto cokoli. 

10. Two Faces of the Dollar (1967) /11.11./

Článek bude.

11. Gentleman Killer (1967) /13.11./

Článek bude.

12. Žoldnéř (1968) /15.11./

Blu Ray od 88 Films. Vypadá pěkně, ale Arrow či Powerhouse si daly větší práci.

13. Napřed střílej, pak se ptej (1975) /16.11./

Zopakovat veškerého Corbucciho, co můžu a dlouho jsem neviděl, nebyl v tomhle případě nejlepší nápad. Wallach a Gemma se snaží, natočené to není blbě, ale je to nevtipná nuda a Milian se zbytečně ztrapňuje. Rozjuchaná hudba od De Angelisů to taky moc nezachraňuje. 

14. Stříbrné sedlo (1978) /19.11./

Pomrkávání na starší Gemmovy westerny je fajn, Geoffrey Lewis dělá se svými ksichty konkurenci Kinskimu, potěší účast Fulciho stálice Cinzie Monreale i stálice pozdních špaget Donalda O'Briena, rovněž špagetové legendy Aldo Sambrella, natočené je to dobře... Jenže co je to platné, když ten spratek je nejotravnější dítě v dějinách filmu. Od začátku jsem měl chuť ho zabít sám.

15. Valdezovi koně (1973) /21.11./

Článek bude.

16. Chuck Moll (1970) /22.11./

Poprvé jsem to viděl po hodně dlouhém hledání jen v němčině a líbilo se mi to. Podruhé už moc ne. Teď po nějakých dalších deseti letech, některé nápady jsou dobré, Barboni režíruje úplně jinak než pak Trinityho, hlavní čtyřka funguje (nebo spíš trojka, Woody Strode je tu opravdu hodně dřevěný), jen té Idy je tu hrozně málo. Ale proč by jí taky mělo být víc, že. Úvodní pasáž s hořícím blázincem by fungovala i v hororu.

17. Kill, Django, Kill First! (1971) /24.11./

Článek bude.

18. $10.000 Blood Money (1967) /27.11./

Vizuálně i režijně výborné, jen scénář je trochu slabší a předvídatelný a kazí to postava komického fotografa, která se sem vůbec nehodí. Ale oceňuje se uvěřitelná romance i vztah hlavního padoucha a jeho otce, to jsou detaily, na které se ve špagetách většinou celkem kašlalo.

19. They Call Me Hallelujah (1971) /28.11./

Většinou dobře vyrovnané mezi klasickými špagetami a komedií, jen občas je humor nemístně laciný. Co do toho ale vůbec nepatří je postava kozáka v podání Charlese Southwooda. Stejně se objeví až za půlkou a působí v tom silně zbytečně.

ZLATÝ KOLT 2023

Nejlepší film: Velká přestřelka

(Nominace Žoldnéř, Pravá a levá ruka ďábla, $10.000 Blood Money, Co my máme společného s revolucí?)

 

Nejlepší režie: Sergio Corbucci (Žoldnéř)

(Nominace Sergio Sollima /Velká přestřelka/, Lucio Fulci /Stříbrné sedlo/, Romolo Guerrieri /$10.000 Blood Money/)

 

Nejlepší herec v hlavní roli: Charles Bronson (Valdezovi koně)

(Nominace Gianni Garko, Klaus Kinski, Lee Van Cleef, Paolo Villaggio)

 

Nejlepší herečka v hlavní roli: Delia Boccardo (Death Walks in Laredo)

(Nominace Ida Galli, Yanti Somer, Loredana Nusciak, Giovanna Ralli)

 

Nejlepší herec ve vedlejší roli: Claudio Camaso ($10.000 Blood Money)

(Nominace Tomas Milian, Jack Palance, Geoffrey Lewis, Robert Camardiel)

 

Nejlepší herečka ve vedlejší roli: Nieves Navarro (Velká přestřelka)

(Nominace Anna Orso, Cinzia Monreale, Krista Nell, Francoise Fabian)

Nejlepší hudba: Ennio Morricone (Velká přestřelka)

(Nominace Bruno Nicolai, Nora Orlandi, Guido a Maurizio de Angelis, Angelo Francesco Lavagnino)

Nejlepší souboj: Žoldnéř

Nejlepší přestřelka: 

Nejlepší bitka: závěr Pravé a levé ruky ďábla

Nejlepší šerif: Bambino (Pravá a levá ruka ďábla)

Nejlepší vrah šerifů: Stardust (Fernando Sancho v $10.000 Blood Money)

Nejlepší Caesar: Enrico Maria Salerno (Death Walks in Laredo) 

Filmy, které už ve Spagvemberu/Spagtemberu byly: Velká přestřelka

2023 HALLOWEEN SPECIAL část 5

Dracula je zpátky, tentokrát ale zase v trochu jiném podání.

 

EL CONDE DRACULA (1970)

Tohohle jsem se docela bál a zvláště po loňském seznámení s velmi pornograficky zaměřenou tvorbou Jesuse Franca. Nakonec to ale nebylo špatné a abych rozptýlil obavy - neuvidíme jedinou obnaženou ženu, o sexu se ani nemluví, nejsou tu žádné roztáhlé erotické scény. A vlastně ani skoro žádná krev.

Do role hrabětě Franco získal zase jednou Christophera Leeho, který v tomto roce hrál Drákulu nakonec třikrát, ač ani jednou vlastně nechtěl. Tuto adaptaci přijal hlavně proto, že byla velmi věrná předloze. Tu jsem si stále nepřečetl, po zhlédnutí mnoha adaptací téhož příběhu si však troufám tvrdit, že věrnost tu skutečně bude. Jen abych srovnal děj, tak jako u Lugosiho verze:

 

Harker přijíždí do Transylvánie prodat Drákulovi panství Carfax

1922 ano

1931 ne, je to Renfield

1958 ne, jede ho zlikvidovat

1970 Franco ano

1970 Racek ano

1979 ne

Draculovy ženy

1922 ne

1931 ano

1958 je tam jedna

1970 Franco ano

1970 Racek ano

1979 ne

Dracula ovládá vlky

1922 ne

1931 ne

1958 ne

1970 Franco ano (ačkoli jsou to viditelně psi)

1970 Racek ano (tam to taky asi byli psi)

1979 ne

 

Dracula se mění v netopýra

1922 ne

1931 ano

1958 ne - až v dílu Scars of Dracula, paradoxně z roku 1970

1970 Franco ano

1970 Racek ano

1979 ano

Dracula se po napití krve omladí

1922 ne

1931 ne

1958 ne

1970 Franco ano

1970 Racek ne

1979 ne

Cesta na lodi

1922 ano

1931 ano

1958 ne

1970 Franco ne - ta tu chybí, zjevně nebyly prachy

1970 Racek ne - týž problém

1979 ano

Renfield v blázinci

1922 ano, ale okrajově

1931 na začátku plní úlohu Harkera, později už je šílencem

1958 úplně chybí - podobná postava se objevuje v dalším dílu Dracula, Prince of Darkness

1970 Franco ano

1970 Racek ne

1979 ano

Lucy coby upírka

1922 ne

1931 ne

1958 ano

1970 Franco ano

1970 Racek ano

1979 je to Mina - Lucy a Mina mají prohozené role

Dracula odcestuje zpět na svůj hrad

1922 ne

1931 ano

1958 ano

1970 Franco ano

1970 Racek ano

1979 ne, ale vydá se na cestu

Problém tohoto filmu je docela v tom, že vlastně jen odškrtává jednotlivé body dějové linky, ale jinak nic moc nenabízí. Franco, který si sám zahrál zřízence v blázinci, kde se většina děje odehrává, nedokáže vytvořit působivou atmosféru. Ze všeho křičí doba vzniku, protože na lepší kulisy prostě nebylo. Záběry na sebe těžko navazují, většina scén je točena v pár záběrech s mohutným využíváním zoomů, většina herců hraje velmi toporně. Všude je strašně moc světla. Dokoukal jsem to před patnácti minutami a už teď si nevybavím žádnou působivější scénu, jen takové, které se mi nelíbily vůbec.

Moc tomu nepomáhá ani Nicolaiova hudba, ve velkém používající cimbál, a jinak znějící tak spaghetti westernově, že jsem čekal, že zpoza rohu vyleze Yul Brynner se svou puškou a ozve se jeho znělka se sborem "Indio Black".

Mohl to býval zachránit Christopher Lee, který tu dostal mnohem víc dialogů i scén než u Hammeru. Jenže Dracula je vždycky prostě vedlejší role ve svém vlastním příběhu, takže pokaždé, když se po dlouhých minutách strávených s Francovými topornými oblíbenci Williamsem, Taylorem, Mullerem a Rohmovou objevil Lee, byl jsem překvapen, že v tom vlastně je. Mohl to držet Herbert Lom, který je skvělý Van Helsing, tradičnější než ten Cushingův - jenže jeho scény mi vždy připadají ustřižené ještě předtím, než se vůbec může rozehrát. Renfielda pak ztvárnil Klaus Kinski, jehož scény mi připadaly jako přistřižené z jiného filmu. A přitom by stačilo ztlumit světlo. Konec je pak naprosto fádní a nezajímavý. I ta verze s Rackem měla napínavější finále.

Francova verze je lepší, než by člověk od režiséra jeho pověsti a schopností čekal. S lepší výpravou a vůbec lepším ztvárněním by mohla aspirovat na jednu z nejlepších adaptací. Bohužel je až příliš doslovná a neinvenční. 6/10

a.k.a. Hrabě Dracula, Count Dracula, Il conte Dracula, Nachts, wenn Dracula erwacht

Režie: Jesus Franco

Hrají: Christopher Lee, Klaus Kinski, Herbert Lom, Soledad Miranda, Fred Williams, Maria Rohm, Paul Muller, Jack Taylor, Franco Castellani, Emma Cohen, Teresa Gimpera, Jesus Franco

Hudba: Bruno Nicolai

Na motivy románu Brama Stokera
Produkce: Arce Film

Španělsko / SRN / Itálie / Lichtenštejnsko 1970

L'UOMO, L'ORGOGLIO, LA VENDETTA (1967)

Vzhledem ke dvěma sluncím v závěrečné scéně se film nejspíš odehrával v nějaké předaleké galaxii.

Vlastně ani nevím, zda film označovat jako spaghetti western, když se celý odehrává ve Španělsku. Ale jeho prostřední část skutečně spaghetti western silně připomíná, takže proč ne. Když už se námětem pro spaghetti western mohl stát Homér či Sofoklés, proč ne libreto opery Carmen. Že s westernem nemá co dělat, to je vedlejší. Luigi Bazzoni by nenatočil ničím nevyčnívajícího zástupce žánru. A tak spíše než o cokoli, co má co dělat s westernem, jde o romantické melodrama, ve kterém je hlavní zápornou postavou překvapivě žena.

Voják José se (ve zkratce) vášnivě zamiluje do cikánky Carmen a je pro svou lásku schopen obětovat čím dál více. Nejdřív vojenskou hodnost, poté ze žárlivosti zabije svého nadřízeného a musí utéct. Aby měl Carmen nablízku, přidává se k bandě lupičů, která má políčeno na bohatého diplomata převážejícího zlato z Gibraltaru. José si usmyslí, že zlato získá, aby s Carmen mohl utéct do Ameriky. Co ale chce Carmen?

Toreadore smělý, pozor si dej. Bizetovu slavnou hudbu ve filmu neuslyšíme, protože novou, naprosto stejnou jako jinde, ale sem se hodící, dodal Carlo Rustichelli. A nenajdeme tu skoro ani toho toreadora, který se, narozdíl od opery, kde je jednou z hlavních postav, objevuje jen na konci, nemluví, a dost možná jde o skutečného matadora, kterého si filmaři natočili při zápasu. Celá pasáž, která skutečně připomíná western, včetně postavy Kinskiho, je naopak úplně vymyšlená a s operou nemá co dělat. Zato, jak jsem dodatečně zjistil, má co dělat s knižní předlohou opery. 

Věděl jsem, do čeho jdu, takže první třičtvrtěhodinka odehrávající se v Seville, mě neodradila. Na druhou stranu, sám děj a romantická zápletka byly dost proti srsti kvůli nevhodnému obsazení. Franco Nero se snaží a hraje velmi dobře, ale možná to chtělo ještě temperamentnějšího, horkokrevnějšího herce. Nero ale není problém, tím je Tina Aumont, která je sice krásná, nedá se říct, že by hrála vyloženě špatně, ale naprosto jí chybí osudovost, kterou ta role potřebovala. Není zkrátka dostatečně silnou a přesvědčivou herečkou, která by dokázala složitou postavu vystihnout. Jsou momenty, a je jich hodně, kdy prostě máme problém Nerovi uvěřit, že sebou nechá od téhle holky takhle vorat, protože ona na to nemá. Nepřekvapí, že nejlepší scény ve filmu jsou ty, ve kterých Carmen není.

Točit film ve Španělsku, o Španělsku a bez Španělů je strašně zvláštní. To, že jde jen o italsko-německou koprodukci zarazí. V podstatě je tu jen ten José Manuel Martín, ale třeba právě hlavní role prostě chtěly španělské herce, s kterými by to bylo uvěřitelnější. Italové a Němci se ale snaží. Klaus Kinski tu má vedlejší roli, objeví se až za půlkou a jeho role není hlavním padouchem. Takže kvůli němu nemá smysl na film koukat. Ze známých tváří se objeví Alberto dell'Acqua, Guido Lollobrigida a právě Martín jako lupiči nebo Franco Ressel jako důstojník, celý film stojí ale na Nerovi a Aumontové, kvůli které ale i dost padá.

Co film ale aspoň trochu zachraňuje, je výborný vizuál. Opravdu pěkně se na to dívalo, některé záběry jsou dechberoucí. Jen nevím, proč si nepohlídali to slunce na konci. Škoda, že Bazzoni toho moc nenatočil - má ještě jeden western, ale ten je k sehnání jen v tak otřesné kvalitě, že bych si ho tím nerad kazil, soudě dle tohoto i gialla Giornata nera per l'ariete by to byla degradace. 6/10

PS. Když už jsem ve videu mluvil o Shobaryho stránkách, našel jsem si, co tam míval o tomto filmu. Stojí to za to :) "The beginning is boring drama type movie without any Spaghetti Western action. When the outlaw part begins and when Klaus Kinski arrives it gets better. Carmen and Don José gets annoying real fast. You start pulling you hair and scream to Franco "What are you doing! Go dig up a machinegun and mow some people down!". Tina Aumont's femme fatale Carmen annoyed me even more. I hoped one of Tuco's friends would have appeared and said the familiar line from 'GBU' "-You just keep quiet old hen."

a.k.a. Muž, pýcha a pomsta, Man, Pride and Vengeance

Režie: Luigi Bazzoni

Hrají: Franco Nero, Tina Aumont, Klaus Kinski, Guido Lollobrigida, Alberto dell'Acqua, José Manuel Martín, Franco Ressel, Karl Schönböck, Marcella Valeri, Maria Mizar, Ivan Scratuglia

Hudba: Carlo Rustichelli
Produkce: Rank Film

Itálie / Západní Německo 1967