MINIRECENZE STRIKE BACK

Už jsou tu zas a tentokrát hlavně na klasiky, které jsem v posledních pár letech viděl a netoužil o nich psát celé články.  

 

The Godfather Part II (1974)

Tři a půl hodiny Ala Pacina, který se velmi chladnokrevně zbaví každého, kdo mu stojí v cestě, i kdyby to trvalo léta a muselo se čekat, až mu zemře matka, přičemž vlastně všechno rozesere. A to vše prostříháváno s italsky mluvenými pasážemi v New Yorku 20. let, kde De Nirův Vito stoupá na vrchol, získává respekt a uznání a zakládá to, co jeho syn nepřímo pohřbívá. Velmi dobrý film, ale jeden z těch, co stačí vidět jednou za docela dlouhou dobu. 8/10

 

 

Rocky (1976)

Léta se mi do toho nechtělo, ale nakonec přece jen Rocky je spíš drama než vyloženě sportovní film. Hlavně mě ale překvapil jeho charakter - z podobných filmů jsem zvyklý na hlavní postavu, která touží po tom, aby jí někdo dal šanci a mohla se předvést, jak je nejlepší na světě. Rocky Balboa má naopak velmi nízké sebevědomí a to, že se dokáže s Apollem udržet v ringu, chce dokázat především sám sobě. Vlastně se mi líbilo, jak se to strašně vyhýbalo všem klišé - čekal jsem, že když kámoše lichváře hraje Zmrd, bude klasická zápletka s tím, že mu půjčil peníze a najednou je chce zpátky a nutí Rockyho podvádět. Ne. 7,5/10 

 

 

Rocky II (1979)

Bez dvojky bych se obešel, to je učiněná nastavovaná kaše, kde zaujme snad jen scéna, kde Rocky chytá slepici. Jinak se Rocky mele v telenovelovém příběhu o jeho vztahu s manželkou a novorozeným dítětem, konfliktu se starým trenérem a stále stejným soupeřem Apollem. 4/10 

 

 

Rocky III (1982)

Tohle mohlo být pokračování klidně rovnou. Namachrovaný oponent Rockyho nejdřív zlomí, aby se Rocky, podporovaný bývalým rivalem, zase vrátil. Je to béčko, ale jako pokračování to spíš stojí za to. K dalším dílům jsem se ale zatím nedostal. 6/10 

 

 

Apocalypse Now (1979)

Kdysi jsem zkoušel a nedokoukal prodlouženou verzi. Kinoverze je ale perfektní a víc nepotřebuju. Žádné scény s playmates, žádné Francouze v místě, kde už má začínat peklo, stačí vůně napalmu po ránu a ta hrůza... ta hrůza... 10/10 

 

 

Raging Bull (1980)

Když box, tak brutálně a bez okrasy. Rocky je sice legenda, ale Scorsese s De Nirem ho filmařsky strkají do kapsy. Jen jsem poznamenal, že je to vlastně Casino, akorát místo geniálního sázkaře je tu vymlácený boxer. Jinak sedí všechno - De Niro, Pesci, blond sexy manželka, které ne úplně radno věřit, vzestup a pád. Není to samozřejmě chyba Zuřícího býka a obě podání jsou skvělá. 9/10

 

  

Reservoir Dogs (1992) 

Tohle je naopak film, který znám léta, viděl jsem ho xkrát a mám ho hrozně rád. Loni jsem na něj zašel i do kina. Jeden z nejlepších debutů vůbec. Ono mě vlastně nic moc než superlativy nenapadá. RIP Michael Madsen. 9/10

 

 

Smoke (1995)

Takový evropský americký film. Harvey Keitel vlastní malou trafiku a jednotlivé příběhy se točí kolem něj a jeho zákazníků. Spisovatele, který se ujme mladého uprchlíka, onoho uprchlíka, který se sbližuje s léta neviděným otcem, i samotného trafikanta, který se nakonec nesblíží s exmanželkou. Keitel je výborný, ale v jednu chvíli jsem kvůli tomu, v jakých rolích jsem zvyklý ho vídat (viz zrovna Gauneři), měl problém přijmout, jak se v jedné scéně chová. Možná bych s tím problém neměl, kdyby scéna, kterou film končí, a ve které se Keitelova postava dokonale představí, byla už někdy z kraje. Ale pak by ten film neměl tak skvělý konec. 8/10  

 

 

Heat (1995) 

Jako kriminální thriller je to super, ale mohlo to být kratší o všechny ty vztahové pasáže, ze kterých bych zachoval jen vztah mezi Kilmerem a jeho ženou. Pacinův vztah s rodinou ještě ujde, hlavně díky tomu, že jeho dceru hraje Natalie Portman, ale vztah De Nira s holkou z baru je prostě divnej a jenom De Nirovi dává příležitost říkat monology. Pacino zase hraje jako sjetej - už před natáčením ze scénáře odstranili motiv, že jeho policista je na kokainu, ale asi mu to zapomněli říct. Jak dojde na akci, plánování loupeže, její provedení a dohru, je to skvělý, ale mohlo to být lepší... 7,5/10 

 

HALLOWEEN SPECIAL 2024 část 8

Vrmmm! Vrrrrm!

THE TEXAS CHAIN SAW MASSACRE (1974)

O Texaském masakru motorovou pilou jsem slyšel poprvé v roce 2003 v souvislosti s remakem, který šel do kin. Až po několika letech jsem zjistil, že existuje originál ze sedmdesátých let. A od té doby jsem na to slyšel buď chvalozpěvy, nebo že jde o film, na který se nedá dívat. Obojí je pravda.

"Čelisti a Texaský masakr motorovou pilou jsou dokonalé filmy." Quentin Tarantino

To, že film bude opěvovat Tarantino není překvapující, ale až chvála z úst Williama Friedkina mě přiměla, abych se na to opravdu podíval. Tarantino totiž opěvuje kdejaký zapadlý exploitation film, kdežto Friedkin si nebral servítky a nebyl známý jako někdo, kdo opěvuje díla svých kolegů. Připraven jsem byl ale na pomalu napětí budující film, jedoucí podle známého schématu partička mladých lidí se dostane na venkov, musí přenocovat v podivném domě obývaném podivnými lidmi, kteří mají velmi temné tajemství, a na konci trochu zaúřaduje pila.

Ono je to jinak. Už začátek mě ohromil kvalitou a budováním atmosféry od prvního záběru (vyjma zbytečného prologu). Přestože měl Hooper na film málo peněz a točil ho na koleně, je v celém filmu znát obrovský talent a cit pro budování atmosféry tak intenzivní, že na konci už se člověk opravdu bojí, co ještě horšího může přijít v další vteřině. Už úvodní setkání se šíleným stopařem je dost intenzivní, a vůbec jsem nečekal, kdy poprvé uvidíme Leatherface. A už to jede. Kosti, kam se podíváš. Vyschlé mrtvoly. Všudypřítomný zvuk generátoru. Soundtrack obsahující zvuky brusky. A krve tak akorát, kdy film dokáže vyděsit a znechutit mnohem víc, než leckteré přehlídky gore efektů. Tady by se daly napočítat na prstu ruky, ale zaberou mnohem víc, než kdybychom jich měli spoustu od začátku. 

Jinak pro ty, kteří film znají, námět mi připomínal povídku Guláš z Drákulova švagra. Nejsem si jist, jestli je mezi Švandrlíkovou povídkou a tímhle filmem souvislost, ale zřejmě půjde o klasickou urban legend, jejíž podstata se mohla klidně objevit už pradávno v některých kramářských písních.

Na nízkorozpočtový horor první poloviny sedmdesátých let mě opravdu velmi překvapila kvalita, ať už kamery, herců, vlastně i scénáře. Zejména herec hrající Franklina je dobrý, Marilyn Burns si při natáčení musela vyřvat hlasivky, a herec hrající stopaře snad byl magor i ve skutečnosti. Jednou zvěsti nelhaly, Texaský masakr motorovou pilou rozhodně za vidění stojí, akorát slabší povahy s ním budou mít problém. 9/10

a.k.a. Texaský masakr motorovou pilou

Režie: Tobe Hooper

Hrají: Marilyn Burns, Allen Danzinger, Paul A. Partain, William Vail, Teri McMinn, Edwin Neal, Jim Siedow, Gunnar Hansen

Hudba: Tobe Hooper, Wayne Bell
Produkce: Bryanston Distributing Company

USA 1974

TOUCH OF EVIL (1958)

Jestliže Maltézský sokol z roku 1941 klasický noirový cyklus otevírá, Dotek zla ho zase zavírá. Oba patří zároveň mezi to nejlepší, co v daném žánru vzniklo.

Shrnout děj se tentokrát moc nedá. Začíná to pátráním po původci výbuchu auta, v němž jel místní průmyslník, a snahou mexických gangsterů zbavit se návladního, který má svědčit proti jejich příbuznému. Po nějaké chvíli se film ale promění ve zběsilý zápas dvou tvrdohlavých policistů, z nichž jeden jde proti druhému legální cestou, zatímco druhý se neštítí ve snaze ho zničit naprosto ničeho.

Toho skoro slušňáka hraje Charlton Heston, překvapivě hrající Mexičana. Film jsem viděl dabovaný, takže nevím, jak mu šla španělština v originále. Heston ale nemá čas na to, hrát si na Mirka Dušína, celý film je ve spěchu a vzteklý. Je to ale Orson Welles, kdo film naprosto ovládá. Jeho postava je naprosto odpudivé, cynické, rasistické, xenofobní, prolhané, ožralé, přežrané, sadistické a chlípné prase a Welles si to užívá každou vteřinou pod nánosem obrovské masy vycpávek (až takhle tlustý nebyl). Jestli byl odporný v Tepepovi, tam to byl proti Doteku zla čajíček. Welles nejen fyzicky dominuje, kdykoli se objeví na plátně. Zajímavé je, že původně měl pouze hrát, ale Charlton Heston si ho prosadil na místo režiséra a Welles provedl i značné změny ve scénáři.

A pokud není na plátně ani Heston, ani Welles, zjistíme, že Janet Leigh už dva roky před Psychem navštívila opuštěný motel řízený nervním blbečkem, a taky se jí tam stalo leccos nepěkného. Ale její strašení a psychické týrání tady je stejně působivé jako nenadálá vražda v Psychu.

Ze začátku jsem se snažil zorientovat v ději a dlouho jsem byl docela zmatený, zvláště ze všech těch Mexičanů, co se před kamerou, jež se na chvíli nezastaví, pořád míhali znova a znova. Ale jakmile se Leighová ocitne v motelu a dojde k prvním větším konfliktům mezi Hestonem a Wellesem, na všechny nejasnosti zapomenete a nemůžete od filmu odtrhnout oči.

To vše podbarvuje výborná hudba Henryho Manciniho, asi jedinkrát opravdu noir s jazzovým soundtrackem? Zajímalo by mě, jestli se to tu hrálo už tenkrát, protože v jednu chvíli zní z rádia skladba, jejíž harmonie je takřka identická se Suchého Pramínkem vlasů.

Co ještě zmínit? Výbornou kameru, která se buď pořád hýbe a otáčí a i scény v autech byly točeny s opravdu jedoucími auty a ne před plátnem, anebo snímá obrovského brunátného Wellese z podhledu. Vedlejší roli Marlene Dietrich a maličký štěk Zsa Zsy Gabor, která nechápu, co tu dělala. A všimnete si Josepha Cottena? Dále výbornou práci s druhým plánem či dost odvážné scény naznačeného skupinového znásilnění včetně přítomnosti lesbiček.

Viděl jsem původní verzi, kterou jako vždy producenti Wellesovi sebrali a přestříhali. Existuje i restaurovaná jeho verze, takže na tu se určitě někdy v budoucnu podívám. Moje verze byla 4:3, existují verze v 16:9, takže podle toho se liší i obrázky.

Opravdu mě překvapilo, jak moc se mi to nakonec líbilo. Na to, abych to prohlásil nejlepším noirem, si to ještě musím nechat rozležet v hlavě, ale mezi to nejlepší, co jsem v žánru viděl, se to určitě řadit bude. 9/10

a.k.a. Dotek zla

Režie: Orson Welles

Hrají: Charlton Heston, Janet Leigh, Orson Welles, Joseph Calleia, Akim Tamiroff, Joanna Moore, Marlene Dietrich, Zsa Zsa Gabor, Dennis Weaver, Valentin de Vargas, Victor Millan, Keenan Wynn, Joseph Cotten

Hudba: Henry Mancini
Produkce: Universal

USA 1958

BARBENHEIMER

 

Tak jsem se nechal překecat a vyrazil do kina na dva filmy, které jsou tak odlišné, jak jen být mohou. A nelituji.

 

BARBIE (2023)

Po skončení filmu mi šla hlavou jediná otázka: Kdo tohle schválil? Představte si, že jste firma Mattel a zadáte studiu Warner Bros, aby vyrobilo film o panence Barbie. A na stole vám přistane scénář feministické satiry, která si v ničem nebere servítky, z reklamou vytvořeného Barbie světa si dělá naprostou srandu a vedení firmy Mattel je vykresleno jako banda úchylných kravaťáků s mafiánskými manýrami. A rozhodně to není film vhodný pro děti. Bál jsem se, že z toho kýčovitého růžového prostředí se během filmu asi zcvoknu (díky Biu Oko, že lze pít v kině pivo), ale prostředí plné domečků pro panenky, růžových autíček, jasné oblohy a klouzaček všude, kam se podíváš, je tu tak dokonale zesměšněno, že mi nakonec nevadilo. Dost jsem se nasmál, Margot Robbie jako stereotypní Barbie je výborná, vůbec poprvé v nějakém filmu se mi líbil Ryan Gosling, který si svého vymaštěného Kena užívá, potěší Will Ferrell jako šéf Mattela, i to, že nejde odhadnout, kudy se děj bude ubírat.  Bohužel ve druhé polovině do děje silně zasáhne skutečná hrdinka filmu, hispánka středního věku, oběť patriarchátu a nositelka poselství, kterým mává kolem sebe stejně zběsile jako flaztency ruskou trikolorou v domnění, že je česká. Ze satiry o nerovnoprávnosti (což je ok) se stává agresivní feministická misoandristická agitka, a to je špatně. Naštěstí tam ten film úplně nesklouzne. 6,5/10

PS. Parodie 2001: Vesmírné odyssey potěšila, akorát jsem části spolunávštěvníků musel vysvětlovat po skončení filmu, o co jde.  

Režie: Greta Gerwig

Hrají: Margot Robbie, Ryan Gosling, America Ferrera, Kate McKinnon, Will Ferrell, Rhea Perlman, Emma Mackey, Michael Cera, Helen Mirren

Hudba: Mark Ronson, Andrew Wyatt
Produkce: Warner Bros

USA 2023

OPPENHEIMER (2023)

Po rozjuchané barvičkovaté Barbie byl Oppenheimer jako studená sprcha, která mě ale navíc silně přiměla uvědomit si, co je opravdový film. Nolan se během tří hodin rozjíždí ve velkém a jeho mozaikovitě skládané drama o vynálezci atomové bomby strhne a během tří hodin ani na chvíli nestačí nudit. Příběh má hned několik vrstev, od složité povahy samotného vynálezce, přes souboj mnoha eg, která se musela spojit ve snaze předhonit Němce ve vývoji jaderné zbraně, geopolitiku 40. a 50. let, jíž Oppenheimer žalostně nerozumí až po samotnou etickou stránku tvorby ničivé zbraně, která dokáže zabít jedním úderem stovky tisíc lidí. 

Vizuálně, scénářem i herecky jdeo fascinující dílo, které má jen pár drobných mušek, ani bych je skoro nenazýval chybami. Slabinou jsou ženské postavy, které se mi ze začátku pletly dohromady, obě herečky jsou stejný typ, akorát jedna ukazuje prsa a druhá ne. O hudbě jsem byl až do titulků přesvědčen, že ji má na svědomí Hans Zimmer, tak moc je pod jeho vlivem, a bohužel hraje skoro pořád, což má Nolan vždycky. A, a to je nejmenší výtka, vlastně jsou to dva filmy v jednom, ačkoli dělit to na dva díly by byla blbost - první film je o sestrojení atomové bomby a zodpovědnosti z toho vyplývající, druhý je amadeovským soubojem dvou eg, kde vedle titulního Oppenheimera hraje výraznou roli Robert Downey jr. jako admirál Lewis Strauss. Vyšetřování Oppenheimerovy loajality k USA v době McCarthismu a následnou snahu Strausse o ministerské křeslo bych si klidně dokázal představit jako druhý díl, ale samostatně by to asi byla pěkná nuda. 

Radši jsem si prakticky nic nezjišťoval, trailery jsem neviděl, takže jsem byl překvapen, které všechny známé tváře člověk prakticky v každé roli pozná - od Cilliana Murphyho v hlavní roli, přes Matta Damona jako vojenského velitele operace, až po minirole jako je Kenneth Branagh coby Niels Bohr, Rami Malek nebo Gary Oldman v cameu prezidenta Trumana. A důležitou vedlejší roli sehraje též Einstein. Barbie už znovu vidět nemusím, na Oppenheimera se určitě někdy znovu podívám. 9/10

Režie: Christopher Nolan

Hrají: Cillian Murphy, Emily Blunt, Matt Damon, Robert Downey jr., Florence Pugh, Josh Hartnett, Casey Affleck, Rami Malek, Kenneth Branagh, Tom Conti, Alden Ehrenreich, Jack Quaid, Gary Oldman, James Remar

Hudba: Ludwig Göransson
Produkce: Universal

USA / Velká Británie 2023

CROSS OF IRON (1977)

Tento týden bude věnován ne herci, ale režisérovi, Samu Peckinpahovi. Nenatočil toho tolik, abych to nezvládl vidět všechno, takže proč se do toho nepustit.

A rozhodně jsem začal od správného místa. Železný kříž bude nejspíš posledním velkým a opravdu dobrým Peckinpahovým filmem, který ale, jak u něj bylo zvykem, byl postižen obrovskými problémy už při natáčení (to je tak, když jediný, kdo vám dá peníze na film, je producent německých erotických filmů), takže se v podstatě ani nedotočil. Což je ale poznat vlastně jen na otevřeném konci, protože jinak poví, co povědět chce.

Zatímco Richard Attenborough točil ve stejné době svůj velkospektákl Příliš vzdálený most s nablýskanými hvězdami, a o rok dřív Charlton Heston v čisté košili hrdinně padl v Bitvě o Midway, Peckinpah ukazuje válku naprosto bez příkras. Vojáci nejsou hrdinové, ale parta chlapů, která se jen snaží přežít. Chlapů, kteří jsou špinaví a smradlaví, každou vteřinou kolem nich vybuchují granáty a šrapnely a co chvíli hrozí, že Rudá armáda znovu zaútočí. Není obvyklé, že válečný film sleduje německé vojáky a že vlastně jim držíme pěsti, ale ani omylem film není proválečný a pronacistický, spousta scén nabízí pravý opak.

Kdysi jsem viděl první hodinu a vzdal jsem to někde potom, co se Coburn vrátil z lazaretu. Asi mi připadalo, že film nemá moc děje a základní kostru bere z podobně drsného Remarquova románu Na západní frontě klid. Udělal jsem chybu, protože až pak se začne rozvíjet děj točící se kolem snahy nadutého zbabělého velitele získat bez námahy železný kříž. Zatímco jeho vojáci čelí neustálému nebezpečí a svá ocenění získávají v podstatě proti své vůli, Stransky je ochoten leda tak tahat za provázky v pozadí a jinak se jen krčit pod stolem a čekat rozkazy shora.

Je pravda, že herci v hlavních rolích jsou už na svoje role staří. Plukovníkovi wehrmachtu na Krymu by nemohlo táhnout na sedmdesát. Coburnovi táhlo na padesát, Schellovi rovněž, a většina Coburnovy čety vypadá taky na čtyřicet. Ale mladší herci by prostě neměli tak vyžilé ksichty a v očích životní zkušenost, kterou Coburn a ostatní mají. Proti tomu v kontrastu stojí krásná tvář (i tělo) Senty Berger v epizodce zdravotní sestry. Chválit herecké výkony Coburna, Schella, Warnera a dalších by bylo nošením dříví do lesa, takže spíš upozorním na to, že velkým písmem si producent nechal do titulků napsat svoji ženu, hvězdičku německých softporen Veronique Vendell, která tu hraje němou roli sovětské vojačky, v které vlastně vůbec nemusí hrát.

Bitevní scény jsou plné slow motion a krátkých střihů, tedy všeho, co Peckinpah poprvé vybalil v Divoké bandě. Jenže zatímco tam jsme u přestřelek byli vzrušení a napjatí, tady je akce a násilí sice mnohem víc, ale co zůstává je jenom chaos, bordel, zmar. Divoká banda umírala za svou věc, vojáci na obou stranách padají do zákopů, aniž by v podstatě tušili za co.

Nejlepším Peckinpahovým filmem pořád zůstávají Strašáci. Spolu s Alfredem Garciou, Patem Garrettem a Billym Kidem a Divokou bandou však Železný kříž jasně patří do pětice toho nejlepšího, co Peckinpah vytvořil. Trvalo mi hodně dlouho, než jsem ho viděl celý, ale určitě to dnes nebylo naposledy. 9/10

a.k.a. Železný kříž, Steiner - Das Eiserne Kreuz

Režie: Sam Peckinpah

Hrají: James Coburn, Maximilian Schell, James Mason, David Warner, Klaus Löwitsch, Vadim Glowna, Roger Fritz, Senta Berger, Arthur Brauss, Veronique Vendell, Dieter Schidor, Fred Stillkraut, Michael Nowka, Demeter Bitenc

Hudba: Ernest Gold
Produkce: EMI Films, Constantin Film, ITC Entertainment

Západní Německo / Velká Británie 1977