THE SHOW WITH A NAME - TERENCE HILL & BUD SPENCER: PĚSTI A FAZOLE část 6

 Zpátky na Západ se sólovými filmy, zejména pod vlivem Sergia Leoneho. Zatímco Terence Hill s americkými hvězdami točil v USA, Bud Spencer se v New Yorku musel spokojit s náhradním parťákem.

 

MUSSOLINI ULTIMO ATTO (1974)

Tak aspoň obnovuju tradici válečného filmu na Den vítězství. Tentokrát jde o portrét posledních dnů diktátora, kterému zbylo v rukou méně, než si myslel, že má, a všichni v posledních dnech toužili dostat ho do rukou. Na severu Itálie v dubnu 1945 bojuje hned několik stran, některé částečně spolu, ale většinou spíše proti sobě - Němci prchají do Německa, Američané a Britové postupují dál, partyzáni by se bez nich ve všem nejradši obešli a italští fašisté doufají, že je jejich duce povede k poslednímu vítěznému odporu - někteří, zbytek přemýšlí, kam prchnout, protože partyzáni neodpouštějí.

 

Zachycení tohoto zmatku je asi největším pozitivem filmu. Situace je nejistá, nikdo neví, kdo je s kým a proti komu. Němci chtějí diktovat Mussolinimu, ten chce diktovat všem, Američané chtějí Mussoliniho zajmout, Britové rovněž a partyzáni také - jenže ti s ním mají jiné plány, a ne všechny skupiny partyzánů stejné.

 

Scénář je dobrý, nicméně provedení trochu kulhá. Lizzani režíruje hrozně suše a nezáživně, takže jen díky scénáři a hercům se na film dá celé dvě hodiny dívat. Technická stránka je asi nejhorší, a nejvíc flashbacky do kina, kdy záběry na promítaný film jsou udělané tak příšerným trikem, že kdykoli se Mussolini zamyslel, přál jsem si, aby jen myslel a nebyl další flashback. Vypadá to vážně strašně trapně a pro dnešního diváka to film hrozně poškozuje.

 

Nicméně celý film byl pojat jako herecký koncert Roda Steigera, který v hlavní roli exceluje. Nicméně... můžu to vlastně posoudit, když jsem ho jen viděl, ale neslyšel? A teď babo raď. Anglicky mluvící Mussolini by byl divnej. Italsky dabovaný Steiger není úplně ono. Henry Fonda taky ne, ale ten se objevuje jen v pár scénách v první polovině, a nehraje tak známou postavu. Takže když se konečně objevil Franco Nero a promluvil vlastním hlasem, měl jsem radost, že aspoň někdo mluví sám za sebe. Němci mluví německy a Američané anglicky, nicméně Němce v němčině slyšitelně dabují Italové a Američani mají britský přízvuk.

 

Vedlejší role jsou pak obsazeny herci, které důvěrně znám ze spousty westernů, akčních filmů, hororů, giall atp., nicméně to mělo za následek, že jsem v tomto dramatu, kde snad každý má na rameni pušku, čekal, že se někdo začne prát nebo se bude střílet. Samozřejmě, že nebude.Ve filmu je jen maličko přestřelek, ve kterých se jedna strana vždycky hned vzdá, aniž by někdo byl raněn nebo padl. Všem jde o život a nechtějí ho zbytečně vzdávat.

 

No a na hudbu si Lizzani vzal Morriconeho a skoro ho nevyužil. Většina filmu je bez hudby, a když se ozve, skoro bych řekl, že je převzata ze staršího filmu, protože většinou jde jen o charakteristický táhlý disharmonický akord hraný smyčci. Ústřední melodická skladba, pochod, je pak docela generický. Takže Ennio tu taky moc nezaválel.

 

Poslední dny Mussoliniho nejsou špatný film, za vidění určitě stojí. Nicméně hlavně a především kvůli Rodu Steigerovi. Více prostoru už z herců má snad jen Lisa Gastoni v roli Claretty Petacci a Lino Capolicchio jako velitel jednotky partyzánů. Fonda je uvedený na konci v titulcích, takže počítáme, že se moc neobjeví, zatímco Nero následuje hned po Steigerovi a objeví se až ke konci. 7/10

 

a.k.a. Poslední dny Mussoliniho, Mussolini: The Last Act, The Last 4 Days

Režie: Carlo Lizzani

Hrají: Rod Steiger, Franco Nero, Lisa Gastoni, Lino Capolicchio, Giuseppe Addobbati, Andrea Aureli, Bruno Corazzari, Marco Guglielmi, Umberto Raho, Giacomo Rossi Stuart, Bill Vanders, Henry Fonda, Franco Balducci, Tom Felleghy, Fabrizio Jovine, Luciano Pigozzi, Rosita Torosh

Hudba: Ennio Morricone

Produkce: Aquila Cinematografica

Itálie 1974 

THE SHOW WITH A NAME - KLASICKÉ WESTERNY část 7 - 60. LÉTA A ODKAZ DODNES

Poslední díl série o klasických westernech končí jejich koncem v 60. letech, megalomanskou výpravnou ságou Jak byl dobyt Západ a labutí písní Muž, který zastřelil Libertyho Valance. Nicméně přesto že žánr během 70. a 80. let skoro vymřel, občas dojde k nějakému revivalu, v 90. letech po Tanci s vlky, v posledních letech na streamovacích platformách v seriálové podobě.

THE SHOW WITH A NAME - KLASICKÉ WESTERNY část 3 - FORD, WAYNE A KAVALERIE

Ve třetím díle speciálu se podíváme na filmy Johna Wayna a Johna Forda z konce 40. let, zejména na tzv. kavalerijní trilogii - Fort Apache, Měla žlutou stužku a Rio Grande. Tématem bude rovněž klasická Hawksova Červená řeka a Fordův Vůdce karavany s Benem Johnsonem v hlavní roli.

THE SHOW WITH A NAME - KLASICKÉ WESTERNY část 2 - O.K. CORRALL

Druhý díl speciálu se dnes zaměřuje na zpracování událostí, které se 26. listopadu 1881 odehrály u Ok Corrallu v Tombstone v Arizoně. Všechny filmy se shodnou snad jen na jménech protagonistů. Znamená však historicky věrnější film také lepší film?

THE SHOW WITH A NAME - KLASICKÉ WESTERNY část 1 - POČÁTKY

Westernový speciál, kde se podíváme na největší klasiku žánru. A vezmeme to opravdu od začátku, takže v dnešním dílu zavítáme hodně do historie a podíváme se na úplné začátky a filmy zhruba do roku 1943. Jak začínaly ve westernech legendy, jako byli John Wayne, Henry Fonda nebo James Stewart?

FORT APACHE (1948)

Fordova kavalerijní trilogie je pro mě takovou chimérou. Na jednu stranu je to nezpochybnitelná klasika westernového žánru, součást zlatého fondu, od nejlegendárnějšího režiséra s nejlegendárnějšími herci, na tu druhou ale, zvláště poté, co jsem ukázky zejména právě z Fort Apache viděl v dokumentu o Fordovi, jsem měl představu, jaké ty filmy jsou, a že ztělesňují všechno, co na Fordových filmech nemám rád.

Narozdíl od většiny westernových režisérů si totiž Ford potrpěl na rituály. A to ne na rituály cizí kultury, ale na rituály té vlastní. Irský emigrant v USA točil o často také irských emigrantech v USA, kteří si ale svou evropskou kulturu přenášejí do necivilizované země a lpí na maličkostech, jen aby se svou domovinou neztratili spojení. Proto se v jeho filmech objevuje tolik oslav. Proto lpí na figurkách jako jsou bodří tatíci, starostlivé mamky, ožralí strýčkové, zamilovaní jinoši a ctnostné panny. Ford zobrazuje kulturu 19. století takovou, jaká možná byla, nedívá se na Západ optikou člověka století dvacátého, ale optikou nostalgika pamatujícího dobu předchozí.

Jinými slovy, první polovina je celá o těchto figurkách. Často se celé minuty tančí a zpívá, vojáci uprostřed prašné pustiny pořádají honosné plesy, lpí se na formalitách a slušném vychování v prostředí, kde taková věc přímo může překážet v přežití. Bodré tatíky zastupuje Ward Bond, starostlivé mamky postava jeho ženy, ožralé strýčky zejména Victor McLaglen, zamilované jinochy John Agar a ctnostné panny dorostlá Shirley Temple. 

Jakkoli jsou v první polovině scény s těmito figurkami kolikrát otravné, je zřejmé, že Ford je má rád. Kým pohrdá, je povýšený a arogantní podplukovník Thursday v podání Henryho Fondy, který se všemi jedná s falešným respektem a hlavně kouká, jak by dokázal něco, co ho v očích nadřízených natolik zviditelní, že bude zase přeložen někam do civilizace. Fondova strohá postava se nese dějem s falešnou důstojností a až v závěru prokáže, že není černobílým padouchem. John Wayne hraje v podstatě opět cizince z neznáma, byť důstojníka dlouhodobě působícího a ztotožnitelného s pevností Fort Apache, ale jako jedna z mála postav je bez příbuzných, bez minulosti. A v první polovině se zdá, že hraje jen vedlejší roli.

Co mě docela překvapilo, je, že Ford je v konfliktu armády s Apači vlastně spíše na straně Apačů. Většina vojáků se před namyšleným Fondou jednání Apačů zastává a snaží se o smír, zatímco Fonda v nich vidí podlidi, které má za úkol zpacifikovat, ne s nimi jednat. Celý film pak vykresluje rigidní armádní prostředí, kde jeden blbec s absolutní mocí může způsobit katastrofu... A pak přijde patetická závěrečná scéna, která film promění v militaristickou agitku. Možná to byl ze strany Forda úlitek počínající McCarthyovské cenzuře, kdo ví.

Co lze jednoznačně pochválit, je obrazová stránka, perfektní kamera, některé záběry jsou dokonalé, jak jsou, jiné by v barvě ještě vynikly více. Dále výkon Fondy, Bonda a vlastně i Wayna, zatímco Agar je nepřesvědčivý, Temple se od dětství hrát nenaučila a McLaglen a spol. jsou nevhodně hluční. Škoda toho, že první polovina je o kýčovitém a nijak nepřekvapivě řešeném románku Agar - Temple a o výcviku pár neschopných dobrovolníků uřvanými seržanty. Od chvíle, kdy se objeví Indiáni, se na to ale už dá koukat. 6/10

Režie: John Ford

Hrají: John Wayne, Henry Fonda, Shirley Temple, John Agar, Ward Bond, Pedro Armendariz, George O'Brien, Victor McLaglen, Miguel Inclán, Hank Worden

Hudba: Richard Hageman
Produkce: RKO

USA 1948

SPAGVEMBER 2024

Listopad je tu, špaget čas.

1. Django (1966) /1.11./

A začít klasikou se vždycky vyplatí.

2. Pistole pro Ringa (1965) /3.11./

Viděno s překrývacím dabingem TV Premiéra, což bylo hrozný, ale pravda je, že v angličtině mi ten film nikdy nepřipadal tak vtipnej. Docela překvapení.

3. Ringo se vrací (1965) /3.11./

Dva odlišné filmy od stejného týmu. Stejní herci v úplně jiných rolích. Tenhle je z těch dvou jednoznačně lepší.

4. Companeros (1970) /4.11./

Vamos a matar, companeros!! Od Corbucciho můj nejoblíbenější, vylepšená verze Žoldnéře po událostech jara 1968 a zhlédnutí Divoké bandy. Hned několik scén si z ní dost půjčuje.

5. Boot Hill (1969) /5.11./

Spencer s Hillem jsou jistota, ale tomuhle filmu strašně ubližuje nevyrovnaný, zřejmě narychlo psaný scénář, s pár skvělými scénami, pár hroznými, a celkově nedržící pohromadě. Přitom potenciál tu byl.

6. Město bastardů (1971) /6.11./

Článek bude.

7. Johnny Yuma (1967) /8.11./

Tohle jsem si asi opakovat nemusel. Engelbert Humperdinck s nejotravnějším poskokem vůbec proti dřevěnému gentlemanovi a překvapivě opravdu brutálním padouchům, kteří umlátí dítě k smrti. To už jsem si nepamatoval a nečekal to, stejně jako incestní vztah mezi hlavním padouchem a jeho sestrou. Rosalba Neri ❤

8. El Puro (1969) /9.11./

Článek bude.

9. Savage Guns (1971) /9.11./

Článek bude.

10. Taste of Killing (1966) /11.11./

Kdysi dávno jsem to bral asi moc tradičně a doslovně. Příběh, ve kterém není kladná a záporná strana, protože obránci zlata se chovají jako úplně stejné svině jako jeho dobyvatelé. Za George Martina aspoň pláče žena a dítě, kdo by plakal za Craiga Hilla, když jemu samotnému nezáleží na nikom? Napodruhé výrazně lepší dojem.

11. Pohřběte je hluboko (1968) /13.11./

Bože to je nuda. A nastříhané kusy Taste of Killing a dalších filmů do toho vůbec nepomáhají. Viděno z originální VHS od Davaye, takže většinu rolí mluví četnická pátrací stanice Brno.

12. Armáda pěti mužů (1969) /14.11./

Má to svoje mouchy, ale zejména díky Morriconemu to stojí opakovaně za vidění. Peter Graves mi tam ale nějak moc nesedí, zatímco James Daly zapadá docela dobře. Střídání italských a španělských lokací je občas hodně divoké.

13. I Want Him Dead (1968) /15.11./

Narozdíl od Taste of Killing, tohle se v mých očích nijak neposunulo. Natočené je to moc pěkně, ale děj je tak stupidní, až je to iritující, stejně jako přehrávání béčkových herců a kaskadérů v pro ně příliš důležitých rolích. Každopádně zkusím s Craigem Hillem zkouknout i něco, co jsem ještě neviděl, ať mám lepší možnost porovnat.

14. No Graves on Boot Hill (1968) /16.11./

Článek bude...

15. Mé jméno je Nikdo (1973) /16.11./

Trochu jsem si potřeboval spravit náladu klasikou, což se povedlo. Zajímavé je, že v italské verzi se divák z titulků vůbec nedoví, že ve filmu je i R. G. Armstrong, Geoffrey Lewis, Leo Gordon nebo Steve Kanaly.

 

16. Trumfové eso (1968) /22.11./

Pár dní nebyla vůbec energie ani čas, takže snad to teď aspoň trošku doženu.  

17. Hodný, zlý a ošklivý (1966) /23.11./

Proč ne trochu změny, takže Trumfové eso i GBU jsem si teď pustil z VHS kopií - tedy v případě Esa nahrávku z ČT z doby před dvaceti lety, GBU z ripu z originální VHS. On tomu ten ořez zas tak moc nakonec neubírá, ale příště samozřejmě zase pěkně kvalitní, neořezaná a nedabovaná verze.

18. The Dirty Fifteen (1967) /23.11./

Článek bude.

Tak letos jen 18. Vypadl jsem z toho a víc nedávám. I to je ale docela dost. Hrdiny letošního speciálu byli jednoznačně Craig Hill (5 filmů, z toho dva nové), Bud Spencer (3 filmy), Terence Hill (také 3 filmy) a Robert Woods (2 nové filmy). Co mě mrzí, je, že jsem nakonec nezařadil víc Lee Van Cleefa, který letos byl jen v Hodném, zlém a ošklivém, nedošlo na zopakování Kapes plných dynamitu a Run, man, run z pěkných kopií z Blu Ray, nedal jsem filmy, které jsem loni odložil, jako třeba Corbucciho Křiváci, které jsem naposledy viděl někdy v roce 2010.

ZLATÝ KOLT 2024

Nejlepší film: Hodný, zlý a ošklivý

Nominace: Companeros, Ringo se vrací, Mé jméno je Nikdo, Trumfové eso

 

Nejlepší režie: Sergio Leone (Hodný, zlý a ošklivý)

 Nominace: Sergio Corbucci (Companeros), Giuseppe Colizzi (Trumfové eso), Duccio Tessari (Ringo se vrací), Tonino Valerii (Mé jméno je Nikdo)

 

Nejlepší herec v hlavní roli: Terence Hill (Mé jméno je Nikdo)

Nominace: Eli Wallach (Trumfové eso), Franco Nero (Companeros), Clint Eastwood (Hodný, zlý a ošklivý), Henry Fonda (Mé jméno je Nikdo)

 

Nejlepší herečka v hlavní roli: Rosalba Neri (Johnny Yuma)

Nominace: Nieves Navarro (Ringo se vrací), Stella Stevens (Město bastardů), Simonetta Vitelli (Savage Guns)

 

Nejlepší herec ve vedlejší roli: Eli Wallach (Hodný, zlý a ošklivý)

Nominace: Telly Savalas (Město bastardů), Bud Spencer (Trumfové eso), Lee Van Cleef (Hodný, zlý a ošklivý), Jack Palance (Companeros)

 

Nejlepší hudba: Ennio Morricone (Hodný, zlý a ošklivý)

Nominace: Luis Bacalov (Django), Nico Fidenco (Taste of Killing), Carlo Rustichelli (Trumfové eso), Ennio Morricone (za vše ostatní, zejména Mé jméno je Nikdo, Armádu pěti mužů, Ringo se vrací a Companeros)

Nejlepší přestřelka: Django vs 48 mužů (Django)

Nejlepší souboj: je nutné se ptát?

Nejlepší bitka: Ringo vs Paco Fuentes (Ringo se vrací) 

Nejlepší půlvoják: Shorty (Hodný, zlý a ošklivý)

Nejlepší kolt: skládačka z obchodu (Hodný, zlý a ošklivý)

Nejlepší drtič jablek: Bud Spencer (Trumfové eso)

Nejlepší tučňák: Franco Nero (Companeros)

Nejlepší nohy v punčochách: Simonetta Vitelli (Savage Guns)

Nejlepší nákup: padouši ve filmu El Puro

Nejlepší minirole, zpětně považovaná za velký part: Kevin McCarthy (Trumfové eso)

THE STAGECOACH TO EL PASO (1962)

TENTO FILM NEEXISTUJE! ČLÁNEK BYL VYTVOŘEN UMĚLOU INTELIGENCÍ JAKO UKÁZKA TOHO, JAK PRACUJE.

"Dostavník do El Pasa" (1962) je klasický western, který přináší osvěžující vlnu do žánru. Film je režisérem Samem Peckinpahem a hvězdnou rolí zde ztvární Henry Fonda jako stíhač odměn, když se vydává na nebezpečnou cestu, aby dopravil nebezpečného zločince do El Pasa. Jeho cesta však není jednoduchá, jelikož se musí vypořádat se skupinou banditů, kteří se snaží svého kumpána osvobodit.

Začátek filmu nabízí skvělý nápad v podobě odhalení toho, co se stane s postavami v průběhu děje. To zvyšuje napětí a zároveň přináší lehkou dávku nejistoty. Sam Peckinpah se také nebojí ukázat tvrdou realitu divokého západu, a to zejména ve scénách násilí, které jsou velmi drsné a realistické.

Herci ve filmu si vedou vynikajícím způsobem. Henry Fonda zde přináší vynikající výkon jako neústupný stíhač odměn. Jeho roli vynikajícím způsobem kontrastuje Jack Palance, který zde ztvárňuje nebezpečného zločince s náležitou dávkou chladného zájmu. Také zde můžeme vidět skvělé výkony dalších herců, jako například Bena Johnsona, Warrena Oatesa nebo Strothera Martina.

Hudba ve filmu, kterou složil Jerry Fielding, je také velmi vynikající. Zvláště titulní píseň "The Ballad of Cable Hogue" se stala populární a stala se ikonou filmu.

Celkově lze říci, že "Dostavník do El Pasa" je klasický western, který nabízí skvělé výkony herců, tvrdou realitu divokého západu a vynikající hudbu. Sam Peckinpah zde ukázal své mistrovství v režii westernů a dělá z tohoto filmu nezapomenutelný zážitek pro fanoušky žánru.

MINIRECENZE - REWATCH SPECIAL IV

A zas tu máme pár již viděných filmů, o kterých jsem tu buď nepsal, nebo jen stručně shrnu, zda se můj názor na ně za léta nezměnil.  

HOT SHOTS! (1991)

Všechno to haló ohledně nového Top Gunu mě ani tak nepřiělo jít na novinku a podívat se na originál, ale spíš se vrátit k skvělé parodii, díky které originál asi nemusím ani vidět. Charlie Sheen má sice AAAAAAAAAAAAIDS, ale i tak ho mám radši než Toma Cruise. Jednička sice nemá na dvojku, ale protože jsem se na ni jako malý díval méně, moc jsem si ji nepamatoval a díky tomu se skvěle pobavil.

HOT SHOTS: PART DEUX (1993)

Dvojka je přece jen o třídu výš. Tohle už hraničí s dokonalostí, především díky Sheenovi, Lloydu Brdgesovi, Richardu Crennovi a Jerry Halevovi, který, bohužel, navždy zůstal jen dvojníkem Saddáma Hussajna. Rambo, Základní instinkt, Apokalypsa, Terminátor, vše se tu kříží s nečekanou lehkostí a slavná scéna se slepicí je jen třešničkou na dortu. Možná mám radši dvojku i díky lepšímu dabingu, u jedničky mi přece jen vadí, že Trávníček, Meduna a Švarc mluví prakticky všechny postavy a málem si i povídají sami mezi sebou.

 

KDYBY TISÍC KLARINETŮ (1964)

Kdysi jsem to viděl a nelíbilo se mi to. Teď jsem to viděl znovu a jediné, co se mi líbilo, bylo asi dvacet minut uprostřed filmu, kdy vojáci ještě dělají show sami pro sebe a v rychlém sledu následují hity jako Tereza, Babeta a Vy byste pořád seděla. Pokud původní Suchého námět ještě měl nějaký chatrný příběh, ten ve filmu mizí a mění se v nesouvislý sled hudebních vystoupení, kde všechny scény, které by snad mohly dát všemu nějaký smysl, jsou rychle utnuty. Herci jako Brodský nebo Růžek nemají jakoukoli šanci cokoli předvést a nechávají se zastínit neherci typu Vostřela či Šlitra, případně zpěváky jako je Matuška nebo Gott. Ale většina těch písní nestárne.

 

COMMANDO (1985)

Pojďme zpátky do akce. Komando jsem si zopakoval s rychlodabingem, jehož překladatel překládal nadávky příliš doslova, takže Arnoldovo úsečné Fuck you! (ve smyslu Jdi do prdele!) přeložil jako "Já bych tě nejradši zm*dal," obdobně Dukovo "Fuck you, asshole!" jako "Já bych tě zm*dal ty prdelko!" Stěžejní hlášky typu "Spí jako zabitej" nebo "Co jsi udělal se Sullym? Pustil jsem ho." mu ale unikly, takže příště už bez rychlodabingu.

 

12 ANGRY MEN (1957)

Tak jsem si pustil kousek, abych viděl, jak pěkně hraje blu ray... A dokoukal jsem to do konce. Jestli mám nějakou top 10 filmů vůbec, tohle tam patří. Spíš než nějaké 2001, než Shawshank nebo Občan Kane (oba se mi ale líbily) a další údajně nejlepší filmy všech dob.

 

SUNSET BOULEVARD (1950)

Z původního článku jsem měl dojem, že jsem to asi nadhodnotil. Píšu tam strašně negativně a pak 8/10? Ale ten film si je zaslouží, jen Norma Desmond mě asi děsí víc než všichni Drákulové a Frankensteini dohromady. To je nechutná postava! Zatímco s Christopherem Leem cenícím zuby bych vlastně i v klidu pokecal, v přítomnosti Normy Desmond bych se nechtěl nikdy ocitnout. Jinak je to ale výborný film.

 

LA GRANDE VADROUILLE (1966) 

Snažil jsem se zopakovat více Funesů, ale přípravy na cestu mi to nějak zhatily... No neměl jsem moc chuť. Velký flám je samozřejmě super, takže není moc co napsat. Das ist přestávka.

 

OSCAR (1967)

Oscara jsem si moc nepamatoval a čekal jsem prostě další z řady Funesovek. O to víc mě ale pobavil. Nejen díky Funesovi, jako o život hrají i David, Gensacová či Préboist a Rich jim skvěle přihrává.

 

LE CERVEAU (1969)

Velkého šéfa jsem zopakoval už v době úmrtí velkého Bébela, a asi to byl v tu dobu ten film, který jsem s ním potřeboval vidět. Sice se tu dělí o prostor s Bourvilem, Nivenem či Wallachem, ale každý z nich má svůj prostor, kde zazáří. Větu "Překonávám se." občas používám v práci.

 

NEJISTÁ SEZÓNA (1987)

Cimrmany jsem měl vždycky rád, a proč si je po letech nepřipomenout. Tenhle film je sice dost suchý, ale skutečné trampoty divadla s komunistickou cenzurou představovanou těmi největšími blby líčí dobře. Navíc tu máme snad všechny kromě Vondrušky, který se údajně urazil, jakou roli mu napsali, tak tu Čepelka hraje Vondrušku. Mrzí mě, že jsem nikdy neviděl naživo Jaroslava Weigela, pokud byl v soukromí takový, jako v tomhle filmu, byl to frajer. Závěrečná scéna ve všech kopiích vypadá jako stočená z bety, že by před revolucí byla vystřižena? No, už to, že se tenhle film v roce 1987 schválil, natočil a uvedl, a že bývalý vedoucí Barrandova, který stál za zakazováním filmů a tvůrců, Ludvík Toman, si tu zahrál roličku tupého vedoucího, to samo je zázrak.

MADIGAN (1968)

Od kriminálního filmu Dona Siegela člověk čeká pecku, od Richarda Widmarka a Henryho Fondy dobrý film. Madigan takový bohužel není.

Příběh se točí kolem dvou detektivů, kterým na začátku při zatýkání uteče nebezpečný zločinec a ukradne jim zbraně. Na druhé straně se točí kolem jejich vysokého nadřízeného, který má pocit, že ho zradil nejlepší přítel. Detektivové hledají stopu a přitom si Widmark řeší problémy se svou manželkou, která se cítí osaměle, Fonda zase má vztah s vdanou ženou. Widmark má milenku Sheree North, u které přespí, aniž by s ní souložil. Všichni pořád mluví...

Vzhledem k tomu, že herce Jamese Whitmorea jsem naposledy viděl v The Split ze stejného roku (teda on byl i v Tora! Tora! Tora!, ale na to jsem dokonale zapomněl), vytanul mi tento film na mysli. Oba působí jako televizní filmy, The Split režií, Madigan scénářem, kde se nic neděje, ale zato se mluví. O minulosti, o budoucnosti, o přítomnosti, o pocitech, my nevidíme film, ale posloucháme postavy, kterak nám o něm vyprávějí. The Split měl na ruhou stranu filmový děj, ale zabila ho televizní režie. Tak jsem si posteskl, že se jejich režiséři mohli prohodit. Don Siegel dokázal z dobrého scénáře vytřískat hodně, jak dokázal svými filmy s Eastwoodem i dalšími. Tady námět sliboval něco jako Harryho, ale nakonec přinesl jen kecy.

Herci navíc stejně nemohou zaujmout ničím jiným, než svou osobností. Widmark je hlavní postava, ale i když se snaží, nemá těmi plky šanci zaujmout. Fonda je nejsilnější, když mlčí, jen se pomalu strnule pohybuje a upnutě kouká. V dalších rolích uvidíme časté Siegelovy spolupracovníky Harryho Guardina (Drsný Harry), Sheree Northovou (Telefon, Charley Varrick, Střelec), Susan Clarkovou i Dona Strouda (oba Cooganův trik). Ale nikdo, jak jsem psal, nemá šanci nějak více zaujmout. Byl jsem na tenhle film zvědavý, ale silně mě zklamal a nikdy už se na něj asi dívat nebudu. 5,5/10
PS. Ano, působí to jako pilot TV seriálu, a taky se z toho v roce 1972 TV seriál stal, s Widmarkem v hlavní roli.

Režie: Don Siegel
Hrají: Richard Widmark, Henry Fonda, Inger Stevens, James Whitmore, Harry Guardino, Steve Ihnat, Susan Clark, Don Stroud, Sheree North, Raymond St. Jacques, Woodrow Parfey
Hudba: Don Costa
Produkce: Universal
USA 1968