OIK'S REDEMPTION TOUR část 2

Všichni je milovali. Mně se nelíbily. Po letech je čas je znovu prověřit. Mýlí se ostatní nebo já? Je něco, co jsem v nich z nějakého důvodu neviděl? Které filmy budou nadále zatraceny, a které dojdou vykoupení?

 

THE MECHANIC (1972)

Poprvé viděno: 2010

Hodnocení tehdy: 7/10

Hodnocení ČSFD: 71%

Hodnocení IMDB: 6,8/10

Teď zpětně koukám, že se moje tehdejší hodnocení shodovalo jak s ČSFD, tak s IMDB. Ale liší se od toho, jak jsem film vnímal posléze. Pamatoval jsem si ho jako slabší Bronsonovku, zvláště v porovnání s názory, na které jsem různě na internetu narážel, že jde o dokonalý, zásadní film s Charliem. A v paměti mi zůstala prakticky jen úvodní čtvrthodina a konec, který je, pravda, perfektní. Ale taky pocit, že zbytek mě moc nebavil.

A budu upřímný, názor neměním ani teď. Na Michaela Winnera, když to srovnám s Přáním smrti, je to ještě zrežírováno překvapivě dobře. Ale bohužel, jako režisér akčních filmů měl jeden obrovský nedostatek - neuměl točit akci. Zejména honička na motorkách uprostřed filmu je strašně nezáživná a ze spánku člověka vytrhne až to, jak motorka vybouchne těsně před tím, než dopadne ze skály na zem. A upřímně, v akčních scénách film nejví ze všeho připomíná ty nablblé bronsonovky od Cannonu z konce osmdesátých let.

Na čem to stojí lépe než Cannon, jsou dvě titulní postavy. Obě byly napsány jako chladní, krutí gayové, z nichž ten starší má slabiny v tom, že občas u něj problikne lidskost, zatímco ten druhý v tom, nakolik ji postrádá. Producenti ale nemohli sehnat nikoho, kdo by hrál homosexuálního zabijáka, takže se scénář musel silně upravit a homoerotický prvek z filmu skoro vyhodit, záblesky ale zůstaly. Když Bronson navštíví poprvé Vincenta v jeho domě, v jeho pohledu je všechno. Scéna s prostitutkou v podání Jill Ireland mi napoprvé připadala zbytečná a poté jako právě snaha udělat z hlavní postavy heterosexuála, ale v té scéně je mnohem víc - Bishopova zranitelnost a jeho touha po tom, nebýt sám. Jan-Michael Vincent je pak výborný i v tom, jak mu vůbec nezáleží na tom, zda je divákům sympatický nebo ne.

Bohužel poté, co se začnou Bronson a Vincent sbližovat, jsem trochu začal usínat. A probral jsem se vlastně až poté, co se Bronson sešel s hlavou mafie a začala závěrečná třetina, která je skoro bez problému. A to jsem udržel pozornost po celou tu úvodní čtvrthodinu, kdy Bronson jen pozoruje svou budoucí oběť a připravuje její vraždu, aniž by padlo jediné slovo.

Kdybych sestavoval svůj žebříček bronsonovek teď, asi bych Mechanika zabijáka posunul výše, než byl doteď, možná by se i dostal někam k top 10, nebo i do ní, ale až někam na konec. Je škoda, že Bronson točil s opravdu dobrými akčními režiséry jen ojediněle, a spoléhal se na režiséry druhé kategorie, jako byli Winner a Thompson. Mohl natočit klasiku, která by překonala i Přání smrti.

Nové hodnocení: 7/10

Verdikt: Oproti 2010 beze změny, oproti vzpomínkám před novým zhlédnutím si to polepšilo.

a.k.a. Mechanik zabiják
Režie: Michael Winner
Hrají: Charles Bronson, Jan-Michael Vincent, Keenan Wynn, Jill Ireland, Enzo Fiermonte
Hudba: Jerry Fielding
Produkce: United Artists
USA 1972 

THE KILLER ELITE (1975)

Špionážní hra podle Peckinpaha. Opět. 

Tohle je v podstatě starší bratr Ostermanova víkendu a jeden z filmů, které Peckinpah dělal vyloženě pro prachy. V obou případech jde o zamotanou špionážní hru, ve které je toho z Peckinpaha strašně málo, snad jen slow motion, rychlé střihy a mírná misogynie.

Děj je uveden ironickým zamyšlením nad existencí speciálních jednotek určených k likvidaci nepohodlných osob. Následně se seznamujeme se dvěma tajnými agenty a nerozlučnými kámoši, sukničkářem Mikem a šťourou Georgem. Brzy se ale ukáže, že George přeběhl na druhou stranu, odpraví ruského emigranta, kterého mají za úkol chránit, a následně střelí do kolene a do lokte Mikea, čímž ho pošle do důchodu. Mike se dlouho za pomoci jedné sestřičky zotavuje v nemocnici a i přes prognózy svého šéfa, že už nebude nikdy chodit, se nakonec docela rozhýbe a dokonce se začne věnovat bojovým uměním, přičemž ale stále chodí o holi a na noze i paži má mechanické pomůcky. Když se do USA dostane čínský disident Chung, kterého se snaží dostat i George, vedení organizace se rozhodne povolat Mikea zpátky do akce, aby Chunga chránil. 

Děj je politicky zamotaný a člověk si při vysvětlování všech kliček a toho, kdo je kdo a pro koho dělá, připadá nakonec stejně zmateně jako James Caan, pro kterého je hra přece jednoduchá - zlí jsou ti, co mi chtějí ublížit. Bohužel, není tu nic moc, na čem by film stál, kromě hlavního příběhu. Nedá se říct, že je o přátelství a zradě, protože George v podání Roberta Duvalla má prostoru strašně málo. Nedá se říct, že je o přátelství mezi Caanem a Burtem Youngem, protože jejich vztahu se film taky nevěnuje. Jen těžko se tady něčeho chytit a zajímavé to začne být až ve chvíli, kdy Caan dá dohromady malý tým ve složení blázna s bouchačkami Bo Hopkinse a uváleného automechanika Younga. Ti dva mě ze všech postav bavili a zajímali nejvíc, bohužel hrají vedlejší role.

James Caan není špatný, ale jeho postava není moc zajímavá. Na Peckinpaha je překvapivě kladná a hrdinská, potíže, ze kterých se snaží v první polovině dostat, překoná až příliš snadno, a v závěru se chová jako naprosto zdravý člověk.

Co už působí vyloženě jako připlácnuté z úplně jiného filmu je celá ta orientální záležitost s ninjy a bojovými uměními. A vlastně jich taky nakonec moc nedostaneme, protože závěrečná bitka je tvořena útoky ninjů na střílejícího Caana, Hopkinse a Younga, kteří ve zpomalených záběrech kosí ninjy hlava nehlava. Pak ještě dostaneme souboj s katanami, u kterého je nám fuk, jak vlastně dopadne.

V podstatě tu za vidění stojí tedy jen prostředí San Francisca a scény s Youngem, Hopkinsem a Duvallem. Vrchol filmu přijde moc brzy, a ničemu nepomáhá ani nezajímavá hudba Jerryho Fieldinga. Není divu, že je tento film mezi ostatním Peckinpahem zapadlý a šel u nás snad jen na MGM. 6/10

a.k.a. Zabijácká elita

Režie: Sam Peckinpah

Hrají: James Caan, Robert Duvall, Arthur Hill, Bo Hopkins, Mako, Burt Young, Gig Young, Tom Clancy, Tiana Alexandra, Helmut Dantine, George Cheung, Uschi Digard, Gerald Okamura

Hudba: Jerry Fielding
Produkce: United Artists

USA 1975

THE DEADLY TRACKERS (1973)

Další ze sedmdesátkových antiwesternů, tentokrát relativizující téma spravedlivé pomsty a spravedlivého trestu dle zákona. V malém městečku u hranic mají známého šerifa Killpatricka, který odmítá používat násilí. Jednoho dne však do města vtrhnou čtyři bandité a zavraždí Killpatrickovu ženu a dítě. Killpatrick se vydává na cestu pomsty do Mexika s jediným cílem, všechny čtyři zabít.

Námět by byl zajímavý, taky ho napsal Samuel Fuller, akorát není úplně dotažený. Killpatrick na začátku káže o míru a nenásilí, přesto proti banditům vyšle početnou a po zuby ozbrojenou patrolu. Poté, co si bandita Brand vezme jako rukojmí jeho syna, Killpatrick je ochoten bandity nechat jít, aby dítěti neublížili. Poté, co Brand zastřelí jeho ženu a dítě hodí pod kopyta koní, Killpatrick najednou přepne a stane se z něj vraždící stroj plný nenávisti a násilí. To není vývoj, to je přepnutí okamžitě z jednoho pólu do druhého.

Jak to mohlo vypadat lépe naznačuje postava mexického policisty, který se snaží Killpatricka brzdit a připomíná mu, že Branda je nutno zatknout a odsoudit podle zákona. Tak to mohlo fungovat, Killpatrick se napřed mohl snažit Branda dostihnout podle zákonů, ale až když by zjistil, že mu nepomohou, mohl se obrátit ke krajnímu řešení. Ne, Killpatrick hned začne zabíjet, mučit ženy, útočit na každého, kdo mu stojí v cestě, a brát si kněží jako štít.

Dost zvláštní je obsazení. Richard Harris nebyl ve westernu nováček, přesto působí poměrně nezvykle, a hlavně v tom, že působí vyschle a nesympaticky. I na začátku filmu vypadá jako mladší verze English Boba z Nesmiřitelných a toho pacifistu mu moc nejde věřit. Jestliže hlavním protagonistou je Ir, padouchem je Australan. Rod Taylor nehraje špatně, ale do opravdu působivého lotra mu něco chybí. Působí na mě jen jako hnusák s knírem, s kterým by jiní arcilotři filmového plátna byli hned hotoví. Richard Boone by asi byl lepší.

Brandova banda je na tom co do obsazení lépe, není jí však dán velký prostor. William Smith tu opět hraje ultranásilníka, dementního vrahouna, který ale umírá poměrně záhy. Neville Brand hraje hnusáka s kolejnicí místo ruky. To zní strašně cool! Nejvíc cool je na tom ale bohužel scéna, kde vypráví, jak k ní přišel. Nic moc s tou kolejnicí nemá příležitost udělat. Paul Benjamin pak kromě podvádění v kartách taky nemá moc možnost předvést.

Aspoň je tu Al Lettieri jako mexický policista, asi nejpozitivnější postava celého filmu, byť z toho vychází dost jako blbec, který vždy naletí, a příliš striktně se drží zákonů. Lettieri, v jedné z mála svých pozitivních rolí, stojí za vidění. Menší ženskou roli hraje Isela Vega, Elita z Peckinpahova Alfreda Garcii, a přestože jsem Garciu viděl minulý týden, přiznám se, že jsem Vegovou nepoznal, jen mi přišlo, že tu Mexičanku odněkud znám.

Docela zajímavá jsou některá prostředí, na americké westerny poměrně netypická. Jedna z přestřelek se odehrává v rozvalinách staré pevnosti, která mi připomněla obdobnou ze spaghetti westernů, závěr se odehrává dokonce v ženském klášteře. Začátek filmu diváka docela zarazí, protože asi pět minut sledujeme jen fotky a přes ně dialogy. Tato technika není nijak vysvětlena, neopakuje se a nejde vlastně o nic než o experiment, který vychází poměrně na prázdno. Co se týče hudby, jejím autorem je ve skutečnosti Jerry Fielding a jde o hudbu z Divoké bandy.

Dějově nejde o špatný western, jen jsem měl problém se do něj dostat vzhledem k nesympatičnosti jak Harrise, tak padouchů. Lettierimu moc palce držet taky nešlo, když pořád padal do stejně blbých pastí, ale on a Vega si aspoň nějaké sympatie získali. Závěr možná docela překvapí, ale vlastně dává smysl. 6,5/10

PS. Původně film roztočil sám Fuller s Bo Hopkinsem místo Taylora ve Španělsku, ale byl krátce po startu studiem vyhozen a vše bylo změněno, zůstal jen Harris v hlavní roli.

a.k.a. Stopaři smrti

Režie: Barry Shear, Samuel Fuller

Hrají: Richard Harris, Rod Taylor, Al Lettieri, Neville Brand, William Smith, Paul Benjamin, Pedro Armendáriz jr., Isela Vega

Hudba: Fred Steiner, Jerry Fielding
Produkce: Warner Bros

USA 1973

THE OUTFIT (1973)

Další adaptace románu Donalda E. Westlakea, tentokrát opět ze série o zločinci Parkerovi. A jako obvykle, i tady hlavní postavě změnili jméno, takže po Walkerovi (Point Blank) či McClainovi (The Split) tu máme Macklina v podání Roberta Duvalla. 

Macklin je propuštěn z vězení, jen aby se dozvěděl, že jeho bratra zabila mafie, protože spolu s Macklinem a Codym (Joe Don Baker) vykradl její banku, navíc ještě jeho milenku Bett (Karen Black) donutili, aby ho zradila. Macklin se rozhodne pomstít a zasáhnout mafii na tom nejbolestivějším místě - na kontě. Od šéfa (Robert Ryan) požaduje 250 000 dolarů, a pustí se, spolu s Codym a Bett, do přepadání různých podniků vlastněných mafií, aby je donutil zaplatit. Samozřejmě mafie se jen tak zastrašit nedá.

Duvall není herec, kterého by si člověk typicky představil v roli macho cool lupiče, kterému není zatěžko nájemného vraha ztlouct a poslat pryč, zfackovat milenku a zapálit si cigáro. Po Lee Marvinovi či Jimu Brownovi nedostáváme sympatického zlosyna, ale vyloženě zlého hocha s pleší, který se s ničím nesere. Duvall samozřejmě hraje výborně, ale prostě to není úplně role pro něj a pokud vím, už nikdy podobnou roli nehrál. O to víc se mi ale líbil Joe Don Baker jako jeho parťák. Tak mě napadá, jestli by to ještě líp nefungovalo, kdyby si role prohodili.

Robert Ryan v jedné ze svých bohužel posledních rolí válí, a neméně výborný je zbytek většiny obsazení, kde je to vážně co postava, to známá tvář ze sedmdesátkových thrillerů nebo i filmů noir. Vedlejší role hrají hned dvě noirové femme fatales, Jane Greer a Marie Windsor, máme tu Elishu Cooka jr. i Timothyho Careyho. Naopak ryze sedmdesátkové obsazení je v pasáži, kdy si Duvall a Baker jedou na venkov opatřit nové auto u Richarda Jaeckela, jeho bratra Billa McKinneyho a Billovy ženy, sexy mrchy Sheree North. Jediný, kdo se mi z obsazení moc nelíbil, byla Karen Black v roli Duvallovy milenky, kterou Duvall přehrává, byť neřekne jediné slovo.

Některé scény jsou vyloženě výborné a překvapivě jim občas pomáhá i Fieldingova hudba. Zmínil bych scénu, kdy se Duvall poprvé vydává vyřídit si účty s lidmi, kteří na něj najali vraha, první společnou scénu Duvalla a Ryana na dostizích nebo scénu s policisty ke konci filmu. Bohužel se příběh ale trošičku táhne, občas se zdá, že stojí na místě, a finále příliš negraduje. Málo chybělo, aby tenhle film byl dokonalý, ale to málo tomu chybí zatraceně dost. 7,5/10

PS. Zajímavá spojitost mezi tímhle filmem a Siegelovým Charleym Varrickem - v obou filmech jde o zloděje, který okrade mafii, v obou případech hraného neobvyklým hercem, v obou filmech hrají Joe Don Baker a Sheree North. 

a.k.a. Černá výprava

Režie: John Flynn

Hrají: Robert Duvall, Karen Black, Joe Don Baker, Robert Ryan, Richard Jaeckel, Sheree North, Felice Orlandi, Marie Windsor, Jane Greer, Henry Jones, Joanna Cassidy, Timothy Carey, Bill McKinney, Tom Reese

Hudba: Jerry Fielding

Podle románu Richarda Starka (Donalda E. Westlakea)
Produkce: MGM

USA 1973