MINIRECENZE STRIKE BACK

Už jsou tu zas a tentokrát hlavně na klasiky, které jsem v posledních pár letech viděl a netoužil o nich psát celé články.  

 

The Godfather Part II (1974)

Tři a půl hodiny Ala Pacina, který se velmi chladnokrevně zbaví každého, kdo mu stojí v cestě, i kdyby to trvalo léta a muselo se čekat, až mu zemře matka, přičemž vlastně všechno rozesere. A to vše prostříháváno s italsky mluvenými pasážemi v New Yorku 20. let, kde De Nirův Vito stoupá na vrchol, získává respekt a uznání a zakládá to, co jeho syn nepřímo pohřbívá. Velmi dobrý film, ale jeden z těch, co stačí vidět jednou za docela dlouhou dobu. 8/10

 

 

Rocky (1976)

Léta se mi do toho nechtělo, ale nakonec přece jen Rocky je spíš drama než vyloženě sportovní film. Hlavně mě ale překvapil jeho charakter - z podobných filmů jsem zvyklý na hlavní postavu, která touží po tom, aby jí někdo dal šanci a mohla se předvést, jak je nejlepší na světě. Rocky Balboa má naopak velmi nízké sebevědomí a to, že se dokáže s Apollem udržet v ringu, chce dokázat především sám sobě. Vlastně se mi líbilo, jak se to strašně vyhýbalo všem klišé - čekal jsem, že když kámoše lichváře hraje Zmrd, bude klasická zápletka s tím, že mu půjčil peníze a najednou je chce zpátky a nutí Rockyho podvádět. Ne. 7,5/10 

 

 

Rocky II (1979)

Bez dvojky bych se obešel, to je učiněná nastavovaná kaše, kde zaujme snad jen scéna, kde Rocky chytá slepici. Jinak se Rocky mele v telenovelovém příběhu o jeho vztahu s manželkou a novorozeným dítětem, konfliktu se starým trenérem a stále stejným soupeřem Apollem. 4/10 

 

 

Rocky III (1982)

Tohle mohlo být pokračování klidně rovnou. Namachrovaný oponent Rockyho nejdřív zlomí, aby se Rocky, podporovaný bývalým rivalem, zase vrátil. Je to béčko, ale jako pokračování to spíš stojí za to. K dalším dílům jsem se ale zatím nedostal. 6/10 

 

 

Apocalypse Now (1979)

Kdysi jsem zkoušel a nedokoukal prodlouženou verzi. Kinoverze je ale perfektní a víc nepotřebuju. Žádné scény s playmates, žádné Francouze v místě, kde už má začínat peklo, stačí vůně napalmu po ránu a ta hrůza... ta hrůza... 10/10 

 

 

Raging Bull (1980)

Když box, tak brutálně a bez okrasy. Rocky je sice legenda, ale Scorsese s De Nirem ho filmařsky strkají do kapsy. Jen jsem poznamenal, že je to vlastně Casino, akorát místo geniálního sázkaře je tu vymlácený boxer. Jinak sedí všechno - De Niro, Pesci, blond sexy manželka, které ne úplně radno věřit, vzestup a pád. Není to samozřejmě chyba Zuřícího býka a obě podání jsou skvělá. 9/10

 

  

Reservoir Dogs (1992) 

Tohle je naopak film, který znám léta, viděl jsem ho xkrát a mám ho hrozně rád. Loni jsem na něj zašel i do kina. Jeden z nejlepších debutů vůbec. Ono mě vlastně nic moc než superlativy nenapadá. RIP Michael Madsen. 9/10

 

 

Smoke (1995)

Takový evropský americký film. Harvey Keitel vlastní malou trafiku a jednotlivé příběhy se točí kolem něj a jeho zákazníků. Spisovatele, který se ujme mladého uprchlíka, onoho uprchlíka, který se sbližuje s léta neviděným otcem, i samotného trafikanta, který se nakonec nesblíží s exmanželkou. Keitel je výborný, ale v jednu chvíli jsem kvůli tomu, v jakých rolích jsem zvyklý ho vídat (viz zrovna Gauneři), měl problém přijmout, jak se v jedné scéně chová. Možná bych s tím problém neměl, kdyby scéna, kterou film končí, a ve které se Keitelova postava dokonale představí, byla už někdy z kraje. Ale pak by ten film neměl tak skvělý konec. 8/10  

 

 

Heat (1995) 

Jako kriminální thriller je to super, ale mohlo to být kratší o všechny ty vztahové pasáže, ze kterých bych zachoval jen vztah mezi Kilmerem a jeho ženou. Pacinův vztah s rodinou ještě ujde, hlavně díky tomu, že jeho dceru hraje Natalie Portman, ale vztah De Nira s holkou z baru je prostě divnej a jenom De Nirovi dává příležitost říkat monology. Pacino zase hraje jako sjetej - už před natáčením ze scénáře odstranili motiv, že jeho policista je na kokainu, ale asi mu to zapomněli říct. Jak dojde na akci, plánování loupeže, její provedení a dohru, je to skvělý, ale mohlo to být lepší... 7,5/10 

 

ADVENTNÍ KALENDÁŘ 1/2

V poslední době, když už se na něco podívám, je to klasika, kterou dávno znám a nemá cenu tu o ní psát. Například není nic nového, co bych napsal o Blade Runnerovi, a není důvod se tu rozepisovat o Cestě do hlubin študákovy duše. Nicméně abyste neřekli, že se tu nic neděje, a vzhledem k tomu, že půlka předvánočního času je pryč, rozbalíme si teď zpětně dvanáct okének pomyslného adventního kalendáře a podíváme se na dvanáct tipů, na co se v prosinci podívat, většinou z toho, o čem jsem tu už před delší dobou psal.

 

Jackie Brown (1997)

Jedna z nejlepších a zároveň nejméne tradičních tarantinovek, o které jsem tu nikdy nepsal (ale byl podcast). Nemá energii jeho jiných filmů, ale zato jede na úplně jiné, klidnější, vyrovnanější vlně, aniž by šlo o nějaký čajíček. Pam Grier a Robert Forster jsou naprosto skvělí, nicméně to se dá říct o celém obsazení. 

 

The Outfit (1973)

Na ČT poměrně nedávno uvedeno jako Černá výprava. Pokud se vám líbil Point Blank s Marvinem, je to film pro vás, zpracovává předlohu ze stejné série knih od Donalda Westlakea. Pokud se vám nelíbil Point Blank a máte radši méně experimentální sedmdesátkové thrillery, je to film pro vás a uvidíte v něm určitě řadu svých oblíbenců (Robert Duvall, Joe Don Baker, Karen Black, Sheree North, Bill McKinney). Pokud máte radši padesátkové noiry, i tak je to film pro vás, protože jede na této estetice včetně obsazení řady noirových legend (Robert Ryan, Jane Greer, Marie Windsor, Timothy Carey, Richard Jaeckel).

 

Babylon (2022)

Lesk a bída Hollywoodu přelomu 20. a 30. let. Ne úplně originální, občas až moc snaživě šokující, příliš dlouhý, ale pořád dost dobrý film s výbornými výkony zejména Margot Robbie a Brada Pitta. Kdybych dostal na výběr, jestli radši na Vánoce sledovat Robbie, jak pozvrací milionáře na snobském večírku, nebo ztrapňující se obsazení kterékoli Troškovy pohádky, je jasné, co si vyberu...

 

Hold-up (1985)

Tohle je možná i tip pro mě, protože jsem to od doby, co jsem si to koupil na trafikovém DVD (cca 2008?) neviděl. Přitom první půlka se mi, co se pamatuju, líbila velmi. Belmondo jako další sympatický dareba přepadávající banku v Kanadě, Kim Cattrall dávno před tím, než začala se Sexem ve městě.

 

La via della droga (1977) 

Eurocrime akční oddechovka od Castellariho s Testim v hlavní roli. Občas moc zamotaná, občas moc jednoduchá, ale závěr s neutuchající akcí včetně riskantního letu pod mostem stojí za to.

 

Rustlers' Rhapsody (1985)

Limonádový Joe po americku, a vůbec ne špatně. Tom Berenger jako seriálový kovboj, který si uvědomí, že je v seriálu, to má nečekaný přesah, stejně jako jeho vztah se sidekickem G. W. Baileym. A perfektně zužitkovali i to, že z ekonomických důvodů natáčeli ve Španělsku.

 

Sanjuro (1962)

A tohle by taky i pro mě stálo za to zopakovat. Samurajská klasika se na Vánoce hodí. Ať nemáchá mečem jenom Bajaja, princ Velen a princ Jasoň. 

 

Trumbo (2015)

Ne, že by tohle drama nemělo svoje mouchy, ať už v ne úplně dobře prokresleném prostředí nebo velmi naivním pohledu na ideologii, kterou Dalton Trumbo a další zastávali, ale jako takový odlehčený příspěvek k filmům o Honu na čarodějnice se to vidět dá. Stojí to ovšem hlavně na hercích - bez Bryana Cranstona, Johna Goodmana nebo Christiana Berkela by to snad ani za vidění nestálo.

 

Happy end (1967)

Banální příběh z černé kroniky zpracovaný tak originálním způsobem, že člověku jde hlava kolem. Doporučuju po filmu trochu oddech a srovnat si, jak v reálném světě funguje následnost.

 

Death Wish V: The Face of Death (1994)

Vánoční Bronson! Ano, i v porovnání s trojkou je to šmíra. Ale pár vychytaných smrťáků, které ukazují, že ani tvůrci film nebrali úplně vážně, stojí za to. Kremrole jsou top!

 

Das Vermächtnis des Inka (1966)

Vinnetou běží do omrzení, proč nemrknout na málo uváděnou Mayovku, protože v ní nejsou ani Brice, ani Barker? Francisco Rabal v roli bandity, zvláště s dabingem Soběslava Sejka, je fantastický, a i toho Vladimíra Ráže tu uslyšíte - tentokrát ovšem dabujícího Rika Battagliu.

 

Chi trova un amico, trova un tesoro (1981)

Alan je moudrý a Charlie je jeho prorok. I když jsem to viděl milionkrát, stejně si musím někdy pustit plnou italskou verzi, kde je pár scén navíc, které u nás neběžely. Na druhou stranu doufám, že kvůli tomu nikdo neudělá nový dabing. Zjakatum! 

 

Pokračování na Vánoce. 

THE SHOW WITH NO NAME - EPIZODA XXXIII - MYS HRŮZY

 Další díl podcastu je už od včerejška na světě. Více informací najdete zde.

https://the-show-with-no-name.blogspot.com/2023/04/epizoda-33-mys-hruzy.html

CASINO (1995)

Dvojka Goodfellas. Jasně, postavy i děj jsou úplně jiné, ale stylem je to velice podobné. Tři hodiny sledujeme zhuštěný, rychle a energicky ubíhající, vypravěčem vyprávěný děj, který by jiný režisér musel narvat do televizního seriálu, aby to vůbec všechno zvládl odvyprávět. Asi se nebudu ale pouštět do srovnání, který z těch dvou filmů je lepší.

Na tomhle je určitě fajn, že Robert De Niro a Joe Pesci jsou tentokrát opravdu v centru dění, a oni sami jsou vypravěči příběhu, který se chvíli točí kolem jednoho, chvíli kolem druhého. De Niro hraje sázkaře, který řídí pro mafii kasino a snaží se zahlazovat všechny problémy, Pesci hraje ranaře, který má zprvu De Nira chránit, ale pak se udělá sám pro sebe a dělá jen a jen průsery. Je pravda, že zatímco De Niro hraje zase trochu něco jiného, Pesci v podstatě hraje tu samou postavu jako v Goodfellas. Ale na co si stěžovat, všichni milujeme cholerického a agresivního Pesciho, ne?

Třetí hlavní postava je podvodnice a De Nirova manželka Ginger, kterou hraje Sharon Stone, která se vedle ostatních legend ve své roli nevypočitatelné sobecké mrchy nenechává zahanbit. Od začátku je jasné, že s De Nirem je pouze kvůli bohatství, kterým si ji koupil, a ve skutečnosti by radši byla s pasákem v podání Jamese Woodse. Jeho role je trochu nedořešená, zhruba ve dvou třetinách z filmu prostě zmizí.

Jinak děj ubíhá značně rychle, písnička střídá písničku, než si uvědomíme, co to hraje, už zas hraje něco jiného, a repertoár je velmi bohatý, od Rolling Stones nebo Animals přes Devo až po Delerueho hudbu z Pohrdání. Akorát asi se na to ještě jednou budu muset podívat, abych si užil vizuální stránku v plné míře. Zvláště na začátku sledujeme dlouhé záběry na celé kasino, dolly shoty, které krouží kolem postav a hracích stolů, aby se zvedly a vše sledovaly z nadhledu, a do toho se spíš soustředíme na to, co vyprávějí Pesci a De Niro. Vizuálně je film úžasný, líbily se mi triky převzaté z němých filmů, když se máme soustředit na část obrazu, zbytek trochu ztmavne a svítí jen ta část, na kterou se máme dívat. 

Zákulisí řízení kasina bylo zajímavou změnou ve všech těch mafiánských příbězích o vzestupu a pádu gangstera, což je i zdejší případ. Zde pak za pádem celé organizace stojí jedna ženská. Na druhou stranu, špinavé ulice a mafiáni vařící špagety jsou mi možná trochu bližší než nablýskané casino a De Niro v pestrobarevných oblecích. Jak říkám, každý z těch dvou filmů má svoje, tady mi zase chybí nějaká legendární scéna jako "funny how?" 8/10

Režie: Martin Scorsese

Hrají: Robert De Niro, Joe Pesci, Sharon Stone, James Woods, Don Rickles, Alan King, Kevin Pollak, L.Q. Jones, Frank Vincent
Produkce: Universal

USA / Francie 1995

THE KING OF COMEDY (1982)

S trochou volna jsem si řekl, že se konečně mrknu na filmy, které vidět chci a dlouho je odkládám. A docela dost z nich je s Robertem De Nirem v hlavní roli. Asi z toho ale nebudu dělat oficiální spciál, nechce se mi psát biografie, hledat plakáty a další zajímavosti, zato těch filmů s ním bude trochu víc.

Král komedie je úplně něco jiného, než jsme od Scorseseho a De Nira zvyklí. I když opravdu? De Niro tu hraje dalšího cvoka, tentokrát člověka, který je přesvědčen o své genialitě, je posedlý Hollywoodem a slávou a je ochoten udělat cokoli, aby se proslavil jako stand up komik. I když vlastně ně. Proč by se měl snažit prosadit někde v malých klubech. Proč nedonutit hvězdu nejlepší talk show, aby ho pozvala do svého pořadu? Rupert Pupkin žije v zajetí svých fantazií a nehledí vůbec na svoje okolí, nevnímá realitu a dokáže zajít až hodně daleko za hranici...

Ze začátku mi ve společnosti Ruperta Pupkina bylo dost nevolno. Jenže jak film pokračuje, tak ať jsou jeho počiny extrémnější a extrémnější, divák s ním začne cítit. Všichni jsme někdy měli sny, kam to dotáhneme, a častokrát se nám prostě nesplnily, protože na rozdíl od Ruperta jsme si uvědomili, že nejsou v našich možnostech. V porovnání s cynickým a namyšleným Jerrym Lewisem mu ale chtě nechtě začneme držet palce, aby se přece jen měl šanci předvést, ač tušíme, že jeho výstup nebude ani trochu vtipný.

Upřímně doufám, že ani De Niro, ani Scorsese, ani Lewis se nikdy nemuseli potýkat s tak šíleným fanouškem, jako je Rupert a jeho známá Masha. Byť jedna scéna z filmu je skutečně inspirována opravdovým Lewisovým zážitkem. Jinak k tomu v podstatě už nemám co dodat. Určitě to stojí za podívání. 7,5/10

a.k.a. Král komedie

Režie: Martin Scorsese

Hrají: Robert De Niro, Jerry Lewis, Diahnne Abbott, Sandra Bernhard, Shelley Hack, Catherine Scorsese, Ed Herlihy, Tony Randall, Martin Scorsese
Produkce: 20th Century Fox

USA 1982

C'ERA UNA VOLTA IN AMERICA (1984)

Říkáte si, že když tady téměř patnáct let píšu o spaghetti westernech a jsem ohromný fanda Sergia Leoneho, dva jeho filmy považuju za to nejlepší, co vůbec existuje, jak to, že jsem Tenkrát v Americe doteď neviděl? Zpětně si říkám, že je to asi dobře. Nedokážu si představit své čtrnáctileté já, zažrané do cool soubojů Clinta Eastwooda a Lee Van Cleefa, že by se mu tohle vůbec mohlo líbit. Tehdy bych to asi musel dokoukávat na několikrát, ztratil bych se v tom, spoustě věcí nerozuměl, spoustu z nich považoval za nevhodnou, odpudivou a strašně bych nesnášel scény z dětství, protože bych se nemohl dočkat, až bude na scéně konečně De Niro a bude všechny kosit. A nedočkal bych se (kosení). Docenil bych ve čtrnácti letech scénu, ve které si malý chlapec toužící po prvním sexuálním zážitku koupí dortík, aby ho s tlustou holkou ze sousedství vyměnil za trochu radosti, a při čekání na ni ho ovládnou zbytky jeho končícího dětství a dortík sní sám? Těžko.

Tři hodiny a čtyřicet minut uběhly jako voda a měl jsem pocit, že se dívám na tak dvouhodinový film. Lawrence z Arábie i Sedm samurajů jsem si rozpůlil, tady jsem vše viděl v kuse a ani nevím o logickém místě, kde bych mohl udělat přestávku mezi první a druhou částí. A to ve filmu přestávka je... asi po dvou a půl hodinách. Existuje i verze mající více než čtyři hodiny, kterou si někdy v budoucnu pustím taky, jen se obávám, že některé nejasnosti, vzniklé krácením mnohahodinového materiálu, stejně úplně neobjasní.

Přestože začátek filmu může divákovi připadat zmatený (hlavně ve scéně se zvonícím telefonem), přeskoky v čase dávají smysl a vše má logickou strukturu obestřenou tajemstvím. Noodles se léta ukrýval a teď chce vědět, kdo a proč ho vypátral. Přitom vzpomíná na dětství a mládí a tušíme, že vše se na konci prováže. Postavy se objevují napříč časem, přičemž rámec se odehrává v roce 1968 a zbytek je tvořen flashbacky. Samotný úvod a konec se ale odehrávají v roce 1933, což může někoho také mást a přinášet různé další interpretace.

Stejně jako v případě filmu Kapsy plné dynamitu, hlavním tématem filmu je přátelství. Zde se jedná o postavy dvou zlodějíčků, kteří se vypracují na docela schopné a prosperující mafiány, a jejich přátelství je to hlavní, proč k nim cítíme nějaké sympatie, jelikož většinou to jsou asi nejodpornější postavy, které Leone ve filmu měl. Na Noodlesovi kromě loajality vůči jeho kamarádům a snaze zachovat partu a nepodlehnout pokušení zvenčí, čemuž podléhá Max, není nic moc sympatického. Že loupí a vraždí, budiž, ale není mu zatěžko ani znásilňování a vydírání. Jeho zamilovanost do Debory se nedá nazvat láskou, Noodles miluje obraz Debory baletky, kterou šmíroval dírou ze záchoda, naprosto nerozumí její osobnosti, a poté, co je odmítnut, si bez otázek vezme, po čem právě touží. A ostatně, jeho přátelství také utrpí ránu, jelikož od začátku víme, že své přátele udal a způsobil jejich smrt, aby získal společné peníze, které ale někdo předtím ukradl.

Je dobře, že se film soustředí především na svoje hlavní postavy, v ostatních věcech ale zůstalo pár nejasností. Postava Noodlesovy pozdější přítelkyně Eve sice v jedné svojí scéně získá jakousi hloubku, ale stejně je trochu nedovysvětlená. A především dostala na frak samotná kriminální činnost Maxovy bandy. Dobře je to vidět na postavě, kterou hraje Joe Pesci. Když se konečně ve filmu objevil, měl jsem ohromnou radost, nejen, že je prototyp mafiána (byť ho hrál vlastně zde poprvé), ale i se strašně do Leoneho filmu hodí. Jenže Pesci se po své jedné scéně, ve které stejně centrální roli hraje Burt Young, z plátna vytratí, jeho postava je párkrát zmíněna, ale pak už ne. 

Samotnou činnost bandy si divák taky spíš musí domyslet. Většina jejich akcí jsou spíš přepadení a útoky na konkurenci, takže působí spíš jako nájemní hitmani, které si někdo sem tam najme, aby pro ně udělal nějaký kšeft. Proč tedy s prohibicí přijdou o práci? Že v pohřebáku místo nahých štětek většinou přepravují pašovaný chlast a ten je živí především si musíme domyslet. Druhá věc je propojení s odbory, mafiáni půl filmu stráví chráněním odborového předáka a zájmů odborářů, ale proč? V obou případech by stačila klidně jedna krátká scéna, která by to vysvětlila vše najednou, třeba Pesci radící se se společníkem Treata Williamse za přítomnosti Maxe a Noodlese poté, co mu přivezli bednu chlastu schovanou v rakvi nebo tak něco. Ale upřímně, obojí mě napadlo hlavně po tom, co jsem po skončení filmu o něm přemýšlel. Většinu času jsem byl tak pohlcen, že jsem ani neměl čas hledat díry.

Robert De Niro je v hlavní roli výborný, byť hraje svým typicky lakonickým stylem, James Woods se mi už tolik nelíbil, narozdíl od představitele Maxe v dětství. Stejně tak z dvojice Elizabeth McGovern a Jennifer Connelly vede mladší herečka. Převážná většina herců je anglicky mluvící, pár známých Italů se objeví, ale v bezeslovných rolích (Mario Brega, Olga Karlatos). I tak mě překvapilo, že velká část filmu byla, jak bylo u Italů zvykem, dodabována až posléze, možná úplně všechno.

Je to jiný film, než jsme od Leoneho zvyklí,a přesto bez pochyby jeho. A i přes předlouhou stopáž za vidění stojí, ani si člověk neuvědomí, kolik času už uběhlo. 9/10

O složité genezi filmu a jeho osudu po uvedení už jste určitě četli milionkrát jinde, nebudu tu o tom psát, jen pár postřehů, které mě při čtení zaujaly:

- Leone jednu dobu uvažoval, že bude pouze producentem, a pro režii oslovil dokonce i Miloše Formana. Zajímalo by mě, kdy to bylo. Forman ale udělal dobře, že odmítl. Ve filmu se objevuje Treat Williams proslavený Formanovými Vlasy, a v restaurované verzi i Louise Fletcher, známá hlavně z Přeletu nad kukaččím hnízdem.

- Claudia Cardinale se ucházela o roli Carol. Nějak si Claudii nedokážu představit jako nymfomanku, která se nechá během přepadení klenotnictví znásilnit.

- V jednu dobu to vypadalo, že by roli Noodlese v různých dobách hráli Gérard Depardieu a Jean Gabin, roli Maxe pak Richard Dreyfuss a James Cagney. Později měli zase Noodlese hrát Tom Berenger a Paul Newman. Ze všech z nich si dokážu ve filmu představit jen Depardieua a Gabina.

- V sedmdesátých letech se kolem filmu motali Anthony Steffen a Klaus Kinski. Netuším, o jakou roli se ucházel Steffen, Kinski by mi nejlépe seděl asi do role Pesciho.

a.k.a. Tenkrát v Americe, Once Upon a Time in America

Režie: Sergio Leone

Hrají: Robert De Niro, James Woods, Elizabeth McGovern, Joe Pesci, Tuesday Weld, Burt Young, Treat Williams, Danny Aiello, Richard Bright, James Hayden, William Forsythe, Darlanne Fluegel, Larry Rapp, James Russo, Scott Schutzman Tiler, Rusty Jacobs, Brian Bloom, Adrian Curran, Jennifer Connelly, Chuck Low, Scott Coffey, Olga Karlatos, Mario Brega

Hudba: Ennio Morricone
Produkce: Titanus, Warner Bros, Embassy International, Rafran Cinematografica

Itálie / USA 1984