QUINDICI FORCHE PER UN ASSASSINO (1967)

Ze začátku mi to připadalo, jako další snaha rýžovat na úspěchu Taste of Killing, včetně titulkové scény s tentokrát trojicí mužů přijíždějících z pouště, včetně Craiga Hilla a George Martina. Ale tenhle film je značně jiný, stejně jako jsou jiné jejich postavy. 

V zásadě mi to připadá jako taková zešpagetizovaná verze westernů s Randolphem Scottem, kde akorát Hill není ten, co by na všechny strany volal já jsem nevinnej, a všechno jde do takových extrémů, že na konci už nezbývá naživu skoro nikdo. Tolik akce, vraždění a náhodných bitek, aby se co chvíli něco dělo, rozhodně Scott s Boetticherem do svých filmů necpali, jinak by to ale mohl být námět některého z filmů Ranown, kde by Martinovu roli hrál třeba Lee Marvin nebo Pernell Roberts.

Ze začátku jsem si myslel, že Martin je zloděj koní a Hill půjde po jeho stopě jako lovec hlav. Vzápětí se Martinova banda na dvacet minut utábořila na ranči obývaném třemi ženami, matkou a dvěma dcerami, z nichž ta starší se má druhý den vdávat. Zanedlouhou ale Hill se svými společníky, mezi nimiž je tentokrát José Manuel Martín, který tu nechce ani vraždit, ani znásilňovat (!) (to si vyměnil s Frankem Brañou), a s Martinem uzavře dohodu. Když však ženich Howard Ross na druhý den dorazí, všechny ženy najde mrtvé, a ve stáji patnáct spících vagabundů. Ve městečku se dá ihned dohromady početná patrola, v níž zejména Aldo Sambrell by chtěl věšet, zatímco Antonio Molino Rojo jako šerif se situaci snaží klidnit. Hillova a Martinova spojená banda prchá, cestou v městečku naberou jako rukojmí ženu reverenda, a utíkají směrem k mexické hranici. Otázkou je, kdo vraždil, a zda se prchajícím podaří před krvežíznivou patrolou utéct.

Vlastně se nedalo moc předvídat, jak se film bude ubírat dál, což se mi líbilo. Film je víc postaven na postavách, které sice nevybočují moc ze šablon, ale partie se rozehrávají i mezi nimi, takže nejen že uprchlíci se brání před patrolou, ale máme tu i spory mezi dvěma šéfy, kdo bude ten hlavní, ženskou postavu, která se snaží zachránit sebe i situaci, a rovněž rozpory mezi Sambrellem a Rojem v patrole. I díky tomu se celých 100 minut filmu něco děje a ačkoli akce není nejsvižnější, zejména honičky na koních jsou dost pomalé, nudit se u toho nestihnete. Jediné, co je trochu navíc, je vedlejší pátrání po tom, kdo vlastně vraždil, protože to nám po zabarikádování bandy v pevnosti začne být vlastně jedno.

Točilo se v Almeríi na těch nejikoničtějších místech, máme tu na každém kroku známou tvář, klasickou hudbu Francesca de Masiho s písní, kterou hřmotným hlasem nazpíval Raoul. V podstatě klasika, která moc nemůže zklamat, byť nejsem příliš spokojen s koncem. Je taky škoda, že jediná verze, ke které jsem se dostal, má naprosto zmršené audio a obraz je šíleně špinavý a tmavý (rozlišení ani řešit nebudu). Na Youtube je kvalitnější obraz, zvuk je otázkou a každých pět minut řešit reklamy nechci... Z westernů s Craigem Hillem je to rozhodně jedna z těch lepších věcí. 7/10

a.k.a. The Dirty Fifteen, Fifteen Scaffolds for a Killer, Fifteen Scaffolds for a Murderer

Režie: Nunzio Malasomma

Hrají: Craig Hill, Susy Andersen, George Martin, Aldo Sambrell, Howard Ross, José Manuel Martín, Andrea Bosic, Frank Braña, Ivan Scratuglia, Tomás Blanco, Umberto Raho, Luis Durán, María Montéz, Antonio Molino Rojo, Margarita Lozano, Laura Reder, Eleonora Brown, Ricardo Palacios, José Canalejas, Alvaro De Luna

Hudba: Francesco De Masi
Produkce: Variety Distribution

Itálie / Španělsko 1967

TRE CROCI PER NON MORIRE (1968)

Sergio Garrone a jeho další pískovnová záležitost. 

Námět nezní špatně. Tři muži se sejdou ve vězení - jeden za cizoložství, jeden za krádež koně a jeden za přestřelku. Mladý Mexičan má být oběšen za vraždu, o které je jeho bohatý otec přesvědčen, že ji nespáchal. Zoufalý otec proto najímá ony tři výtečníky, aby zjistili pravdu, což samozřejmě nebude jednoduché.

Tři výtečníky hrají Craig Hill, tentokrát více připomínající jmenovce Terence než Eastwooda, Giovanni Cianfriglia a Franco Cobianchi d'Este, nahrazující zjevně Pedra Sancheze, který asi zrovna neměl čas. A je to docela škoda, protože Cobianchi moc nezaujme, nepobaví a je spíše protivný. Čekal jsem samozřejmě, že finále se rozřeší mezi nimi a la Hodný, zlý a ošklivý, ale jak film postupoval, doufal jsem, že to tak nebude. Doufal jsem ale taky, že už to brzo skončí.

Začátek sice není nejslabší, ale zhruba v polovině mě to přestalo bavit, a vydržel jsem už jen ze setrvačnosti. Až závěr, který probíhá trochu jinak, než jsem očekával, mě trochu vytrhl z naprosté nudy. Moc tomu nepomáhá nevhodná hudba dvojice Vasco-Mancuso, nepomáhá tomu natáčení ve stále stejných lokacích - pořád ta samá pískovna, ten samý srub na kopci, ten samý mlýn u vodopádu. Navíc se točilo v zimě, takže film je pěkně ošklivý.

Nepomáhá ani ostatní obsazení. Idu Galli mám moc rád, ale její role tady mě moc nebavila, navíc hraje Mexičanku s chemlonovou parukou, zpod které září její bílá pleť... Mariangela Giordano tu zase většinu filmu jen leží s vytřeštěnýma očima. O tom, že hlavního padoucha hraje necharismatický Jean Louis ani nemluvě.

Zkrátka je to nakonec naprosto typický Garroneho western. Levná, pískovnová záležitost. Dobré je akorát to, že tu máme Cianfrigliu ve větší roli na kladné straně, a narozdíl od Superarga mu je i vidět do obličeje. 4/10

a.k.a. No Graves on Boot Hill, Three Crosses Not To Die

Režie: Sergio Garrone

Hrají: Craig Hill, Ida Galli, Giovanni Cianfriglia, Franco Cobianchi d'Este, Jean Louis, Ivan Scratuglia, Amedeo Timpani, Bruno Arié, Giuseppe Castellano, Mariangela Giordano, Sandro Scarchilli, Franco Gula, John Bartha, Angelo Susani

Hudba: Vasco - Mancuso

Itálie 1968

SPAGVEMBER 2024

Listopad je tu, špaget čas.

1. Django (1966) /1.11./

A začít klasikou se vždycky vyplatí.

2. Pistole pro Ringa (1965) /3.11./

Viděno s překrývacím dabingem TV Premiéra, což bylo hrozný, ale pravda je, že v angličtině mi ten film nikdy nepřipadal tak vtipnej. Docela překvapení.

3. Ringo se vrací (1965) /3.11./

Dva odlišné filmy od stejného týmu. Stejní herci v úplně jiných rolích. Tenhle je z těch dvou jednoznačně lepší.

4. Companeros (1970) /4.11./

Vamos a matar, companeros!! Od Corbucciho můj nejoblíbenější, vylepšená verze Žoldnéře po událostech jara 1968 a zhlédnutí Divoké bandy. Hned několik scén si z ní dost půjčuje.

5. Boot Hill (1969) /5.11./

Spencer s Hillem jsou jistota, ale tomuhle filmu strašně ubližuje nevyrovnaný, zřejmě narychlo psaný scénář, s pár skvělými scénami, pár hroznými, a celkově nedržící pohromadě. Přitom potenciál tu byl.

6. Město bastardů (1971) /6.11./

Článek bude.

7. Johnny Yuma (1967) /8.11./

Tohle jsem si asi opakovat nemusel. Engelbert Humperdinck s nejotravnějším poskokem vůbec proti dřevěnému gentlemanovi a překvapivě opravdu brutálním padouchům, kteří umlátí dítě k smrti. To už jsem si nepamatoval a nečekal to, stejně jako incestní vztah mezi hlavním padouchem a jeho sestrou. Rosalba Neri ❤

8. El Puro (1969) /9.11./

Článek bude.

9. Savage Guns (1971) /9.11./

Článek bude.

10. Taste of Killing (1966) /11.11./

Kdysi dávno jsem to bral asi moc tradičně a doslovně. Příběh, ve kterém není kladná a záporná strana, protože obránci zlata se chovají jako úplně stejné svině jako jeho dobyvatelé. Za George Martina aspoň pláče žena a dítě, kdo by plakal za Craiga Hilla, když jemu samotnému nezáleží na nikom? Napodruhé výrazně lepší dojem.

11. Pohřběte je hluboko (1968) /13.11./

Bože to je nuda. A nastříhané kusy Taste of Killing a dalších filmů do toho vůbec nepomáhají. Viděno z originální VHS od Davaye, takže většinu rolí mluví četnická pátrací stanice Brno.

12. Armáda pěti mužů (1969) /14.11./

Má to svoje mouchy, ale zejména díky Morriconemu to stojí opakovaně za vidění. Peter Graves mi tam ale nějak moc nesedí, zatímco James Daly zapadá docela dobře. Střídání italských a španělských lokací je občas hodně divoké.

13. I Want Him Dead (1968) /15.11./

Narozdíl od Taste of Killing, tohle se v mých očích nijak neposunulo. Natočené je to moc pěkně, ale děj je tak stupidní, až je to iritující, stejně jako přehrávání béčkových herců a kaskadérů v pro ně příliš důležitých rolích. Každopádně zkusím s Craigem Hillem zkouknout i něco, co jsem ještě neviděl, ať mám lepší možnost porovnat.

14. No Graves on Boot Hill (1968) /16.11./

Článek bude...

15. Mé jméno je Nikdo (1973) /16.11./

Trochu jsem si potřeboval spravit náladu klasikou, což se povedlo. Zajímavé je, že v italské verzi se divák z titulků vůbec nedoví, že ve filmu je i R. G. Armstrong, Geoffrey Lewis, Leo Gordon nebo Steve Kanaly.

 

16. Trumfové eso (1968) /22.11./

Pár dní nebyla vůbec energie ani čas, takže snad to teď aspoň trošku doženu.  

17. Hodný, zlý a ošklivý (1966) /23.11./

Proč ne trochu změny, takže Trumfové eso i GBU jsem si teď pustil z VHS kopií - tedy v případě Esa nahrávku z ČT z doby před dvaceti lety, GBU z ripu z originální VHS. On tomu ten ořez zas tak moc nakonec neubírá, ale příště samozřejmě zase pěkně kvalitní, neořezaná a nedabovaná verze.

18. The Dirty Fifteen (1967) /23.11./

Článek bude.

Tak letos jen 18. Vypadl jsem z toho a víc nedávám. I to je ale docela dost. Hrdiny letošního speciálu byli jednoznačně Craig Hill (5 filmů, z toho dva nové), Bud Spencer (3 filmy), Terence Hill (také 3 filmy) a Robert Woods (2 nové filmy). Co mě mrzí, je, že jsem nakonec nezařadil víc Lee Van Cleefa, který letos byl jen v Hodném, zlém a ošklivém, nedošlo na zopakování Kapes plných dynamitu a Run, man, run z pěkných kopií z Blu Ray, nedal jsem filmy, které jsem loni odložil, jako třeba Corbucciho Křiváci, které jsem naposledy viděl někdy v roce 2010.

ZLATÝ KOLT 2024

Nejlepší film: Hodný, zlý a ošklivý

Nominace: Companeros, Ringo se vrací, Mé jméno je Nikdo, Trumfové eso

 

Nejlepší režie: Sergio Leone (Hodný, zlý a ošklivý)

 Nominace: Sergio Corbucci (Companeros), Giuseppe Colizzi (Trumfové eso), Duccio Tessari (Ringo se vrací), Tonino Valerii (Mé jméno je Nikdo)

 

Nejlepší herec v hlavní roli: Terence Hill (Mé jméno je Nikdo)

Nominace: Eli Wallach (Trumfové eso), Franco Nero (Companeros), Clint Eastwood (Hodný, zlý a ošklivý), Henry Fonda (Mé jméno je Nikdo)

 

Nejlepší herečka v hlavní roli: Rosalba Neri (Johnny Yuma)

Nominace: Nieves Navarro (Ringo se vrací), Stella Stevens (Město bastardů), Simonetta Vitelli (Savage Guns)

 

Nejlepší herec ve vedlejší roli: Eli Wallach (Hodný, zlý a ošklivý)

Nominace: Telly Savalas (Město bastardů), Bud Spencer (Trumfové eso), Lee Van Cleef (Hodný, zlý a ošklivý), Jack Palance (Companeros)

 

Nejlepší hudba: Ennio Morricone (Hodný, zlý a ošklivý)

Nominace: Luis Bacalov (Django), Nico Fidenco (Taste of Killing), Carlo Rustichelli (Trumfové eso), Ennio Morricone (za vše ostatní, zejména Mé jméno je Nikdo, Armádu pěti mužů, Ringo se vrací a Companeros)

Nejlepší přestřelka: Django vs 48 mužů (Django)

Nejlepší souboj: je nutné se ptát?

Nejlepší bitka: Ringo vs Paco Fuentes (Ringo se vrací) 

Nejlepší půlvoják: Shorty (Hodný, zlý a ošklivý)

Nejlepší kolt: skládačka z obchodu (Hodný, zlý a ošklivý)

Nejlepší drtič jablek: Bud Spencer (Trumfové eso)

Nejlepší tučňák: Franco Nero (Companeros)

Nejlepší nohy v punčochách: Simonetta Vitelli (Savage Guns)

Nejlepší nákup: padouši ve filmu El Puro

Nejlepší minirole, zpětně považovaná za velký part: Kevin McCarthy (Trumfové eso)

LOS MONSTRUOS DEL TERROR (1970)

Jméno Paul Naschy jsem znal už déle, ale jeho filmy mě nezajímaly, až do nedávna, kdy o nich začal psát Erl na svém opětovně resuscitovaném blogu. Oba, o kterých napsal, vypadaly jako dobrá zábava, tak jsem se poohlédl po tomto kousku, který mě zajímal pro svoje obsazení. Kromě Naschyho tu totiž hraje i Karin Dor a Craig Hill, známý z mnoha westernů. Ovšem nevybral jsem si dobře...

Námět vypadá jako dobrá prdel, a tak to zřejmě viděl i scenárista (Naschy sám) a režisér. Mimozemšťani se pokusí ovládnout Zemi, tak oživí dva zesnulé vědce, vlnami zotročí několik krasavic a především přivedou zpět k životu legendární monstra. Drákulu, Frankensteina, Mumii i vlkodlaka. Už jim chyběl jen Neviditelný muž. Jenže zatímco vrchní emzák si myslí, že má všechno pod kontrolou, jedna z dívek se do vlkodlaka Daninského zamiluje a ten se vydá do ulic. Napadne krásnou Ilsu, ale ta se zachrání. Uvede potom na stopu inspektora Tobermana, který se do ní zamiluje. Emzáci (tedy ten jeden, kterého vidíme) zatím pořád oživují nové a nové příšery, ale Toberman je na stopě. Do toho se začnou vzpouzet i oba oživení vědci, z nichž ona cítí s mučenými soucit a on se do ní zamiluje...

Jenže jak vtipně to zní napsané, o to větší nuda to je. Scénář nedává smysl, zvláště dialogy jsou jedlé (kromě mnoha patetických promluv jeden nesmyslný dialog za všechny: "Proč mi pomáháš?" "Možná... možná proto, že jsem žena."), ale hlavně režisér neuměl vytvořit naprosto žádnou atmosféru. Několik scén mohlo být slibných, třeba závěr, oživování mumie nebo cesta do hrobky za vlkodlakem, ale nudná režie to všechno zazdí. Vtipné také je, že když je z hrobky kradeno tělo vlkodlaka, hlídač hřbitova se jde podívat, co se děje, a je zabit v hrobce. O měsíc (!) později přichází na hřbitov Toberman a po hlídači, kterého evidentně nikdo nesháněl, najde na stole ještě nedojedenou večeři!

Tím nejzajímavějším nakonec jsou herci. Karin Dor je sice potěchou pro oko, ale toho make-upu mohla mít míň a přece jen tu působí trochu nepatřičně. Přesto však její přítomnost fil trochu zvedá, ač její role nedává moc smysl. (Ale hned dva chlapi ji tu šukají a ještě ji přijde zakousnout upír - na nahotu se ale netěšte). Další potěchou pro oko je Patty Shepard coby Ilsa. Nepotěchou pro oko pak jsou monstra - němého, druhořadého a zbytečného Drákulu hraje Manuel De Blas, pozdější Paganini z Jestli se rozzlobíme, budeme zlí, Naschy si střihnul svého vlkodlaka, kterého už hrál potřetí (nebo podruhé, existence druhého filmu není jistá). Jeho role sice nedává o moc víc smyslu než cokoli jiného, ale dá se říct, že hlavně on to celé drží a díky němu se na to vůbec dá dívat. Policajta "hraje" Craig Hill, který tu toho na práci moc nemá, vrchního emzáka pak Michael Rennie, pro kterého to byl poslední film.

Jak to vypadalo zajímavě, asi mě to odradilo od zkoušení dalších dílů této série. Nebo možná zkusím ten s Jekyllem a Hydem, o kterém Erl psal. Kdo ví, možná jsem padl na jeden z nejslabších dílů v sérii. (Nejslabší bude určitě ten poslední, vzniklý v USA v roce 2004 v režii Freda Olen Raye, který je spíš softporno než horor). Když Ribanna v hororu, tak po boku Lexe Barkera v Hadí jámě a kyvadlu. 4,5/10

a.k.a. Hrůzné zrůdy, Assignment: Terror, Dracula vs. Frankenstein
Režie: Tulio Demicheli + Hugo Fregonese a dva další režiséři
Hrají: Michael Rennie, Karin Dor, Craig Hill, Patty Shepard, Angel del Pozo, Paul Naschy, Manuel de Blas, Ferdinando Murolo, Gene Reyes
Hudba: Franco Salina
Scénář: Jacinto Molina Alvarez (=Paul Naschy)
Produkce: Castilla Films
Španělsko / SRN / Itálie 1970

LOS BUITRES CAVARÁN TU FOSA (1972)

Španělsko-italský western, kde zdánlive hraje hlavní roli Craig Hill, ve skutečnosti se děj ale točí kolem Ángela Arandy v roli zločince, který zná tajemství, o které všichni stojí. Aranda je totiž bratrem hledaného bandity, kterého stíhají detektivové Wells Fargo, mezi nimi i Hill a kupodivu i Fernando Sancho. A sám Aranda má nevyřízené účty s lidmi, kteří ho nechali zavřít do vězení, a ještě se cestou zamiluje.

To, že Fernando Sancho na začátku stojí mezi muži, kteří dostanou odznaky detektivů Wells Fargo, působí trochu zmatek, ale jen do určité chvíle. Potom se ukáže, že Sancho je jako obvykle hyena, která má menší bandu, neštítí se loupit, vraždit a znásilňovat a ještě se zaštiťuje tím, že jde po zločincích. Problém je v tom, že scénář ho jednak dělá poměrně efektním zločincem, jednak ho ale nutí dělat svého obvyklého komického Mexičana, který se ze všeho snaží vykecat. A v těch chvílích je Sancho na zabití ještě víc.

Craig Hill tu tak vlastně plní roli, jak od něj čekáme, stoického pistolníka, který se ovšem snadno nechá napálit. To hlavně proto, aby děj nestál na místě. Takže přestřelek i bitek je dost, občas jsem ale měl pocit, že se postavy perou hlavně proto, aby se vůbec popraly. Vůbec má ten film dost jižanský ráz, všichni jsou pomstychtiví až za hrob, ženy nemají vlastní vůli. Když Hill zachrání ženskou hrdinku (krásná Maria Pia Conte) před znásilněním, ta před ním ze strachu prchá. Hill na ni volá: "Já ti neublížím!" A vzápětí jí jednu vrazí, aby se uklidnila. Ok. Sama hrdinka pak samozřejmě nemá vlastní vůli, ani žádnou psychologii. Scenárista ji prostě nechá beznadějně se zamilovat do Arandy a dělat všechno, co jí nařídí. Film je poměrně nekrvavý, ale objevuje se tu pár dost násilných scén, třeba když Sancho mučí Arandu tím, že ho sváže ostnatým drátem.

Točilo se ve Španělsku, ovšem na trochu jiných místech, než je obvyklé, tato změna však nevadí. Díky tomu se tu objeuje dost známých ksichtů z vedlejších rolí, od Rafa Baldassareho, tentokrát jako šerifa (to byl sice Ital, ale to je jedno), přes Antonia Molina Roja až po Franka Brañu v roli právě hledaného lupiče, ve které ovšem zklame. Braña byl dobrej vedlejší ksicht, ale tahle postava vyžadovala charisma, které neměl. Hudbu složil Bruno Nicolai, je pěkná, trochu teda připomíná jeho hudbu k Mrtvým jezdcům. A mám pocit, že některé stopy byly převzaty ze soundtracku třetího dílu Sartany. Ten využívali leckde. Zamrzí i kvalita anglické zvukové stopy, která je takřka neposlouchatelná. A tak to vyšlo na originálním DVD od Wild East. No, škoda. Ale zase tak špatný to nebylo. 6/10

a.k.a. And the Crows Will Dig Your Grave
Režie: Juan Bosch
Hrají: Craig Hill, Fernando Sancho, Ángel Aranda, Maria Pia Conte, Frank Brana, Spartaco Conversi, Raf Baldassare
Hudba: Bruno Nicolai
Španělsko, Itálie, 1972