UN HOMME EST MORT (1972)

Další z francouzských thrillerů značně vycházejících z filmů noir, ale tak esenciálně francouzských, že je do tohoto žánru řadit nejde, byť se to celé odehrává v Los Angeles. Začátek připomíná Samuraje, nicméně posléze se děj překlopí v něco mezi tradičním filmem o zabijákovi na útěku před zrádným objednavatelem a Tomem a Jerrym. Jeanu-Louisi Trintignantovi je totiž opakovaně v patách Roy Scheider coby lovec s muškou přesnější než vojáci impéria.

 

Dlužno říct, že právě Scheider, jeho drsná, až karikaturní postava mě bavila nejvíc, a ještě lepší by bylo, kdyby to hrál Lee Van Cleef nebo Jack Palance, aby ta karikatura ještě víc vylezla. Nicméně neberte to, co píšu, tak, jako že je tato linka k smíchu, nebo že ve filmu vůbec něco k smíchu je. Jen vždy, když se Scheider objeví, jako by se malinko přepnul žánr z pomalého thrilleru do přehnaného akčňáku plného hlasitých výstřelů, automobilových honiček včetně kradení aut, a přehnaného násilí.

 

Trintignant sám je opět jeden z těch, kterým nezáleží na tom, jestli je divákům sympatický, a dvě třetiny filmu má člověk pocit, že sleduje pokus o útěk chladného hajzla, který na začátku zabije na objednávku neznámého člověka a následně ohrožuje samoživitelku s dítětem, které navíc zmlátí. Trochu lidskosti do děje přinese Ann-Margret, byť ze začátku v nelidské bílé paruce, kterou naštěstí zanedlouho sundá. Angie Dickinson naopak nic lidského v sobě nemá. Umberto Orsini hraje něco velmi podobného jako v Citta violenta, a na Michela Constantina, který si tam taky zahrál, si musíme celý film počkat, a objeví se až v závěru, který sice má pár zajímavých nápadů (masakr na pohřbu s mrtvolou vystavenou v dost nevkusném provedení), ale vlastně už mě moc nezajímal.

 

To vše je podpořeno Legrandovou bigbítovou hudbou, která ale začne znít až po úvodních titulcích a dozní ještě před závěrečnými, které jsou v naprostém tichu, Ippolitiho typicky italskou kamerou a prostředím Los Angeles snímaným očima cizinců. Pár bizarních scének (křesťanský hippie) se snaží navázat na obdobné americké filmy, ale záhy se uhne směrem, kterým by se američtí filmaři nedali. Asi to není něco, k čemu bych měl potřebu se vrátit, ale za jedno vidění to stojí. 7/10

 

a.k.a. Ten muž je mrtvý, The Outside Man

Režie: Jacques Deray

Hrají: Jean-Louis Trintignant, Ann-Margret, Roy Scheider, Angie Dickinson, Michel Constantin, Umberto Orsini, Felice Orlandi, Georgia Engel, Carlo de Mejo, Ted de Corsia, Carmen Argenziano, Talia Shire

Hudba: Michel Legrand

Produkce: United Artists

Francie / Itálie / USA 1972 

THE WILD GEESE (1978)

Když už ne Němci, aspoň Britové věděli, že Old Surehand je zmrd.

 

Od Andrewa V. McLaglena nikdy nic moc po mnoha zkušenostech nečekám, v nejlepším průměr. Divoké husy tím pádem budou asi jeho nejlepší film, byť je zachraňuje hlavně jejich druhá polovina. Filmů o žoldácích poslaných na zdánlivě jednoduchou misi, která se ale vlivem politiky zvrtne, je víc. Mnohokrát jsem si při sledování vzpomněl na Profesionála s Belmondem - pokud chcete vidět celovečerní verzi jeho prvních deseti minut, tady v podstatě máte možnost. Sice tu Bébel není, ale je tu Richard Burton, Roger Moore a Richard Harris, kteří ho velmi dobře zastoupí.

 

Nicméně úvodní titulky spíš vypadají, že půjde o něco snažící se těžit z toho, že jednu z hlavních rolí vytvořil Roger Moore. Produkce totiž najala spoustu lidí pracujících na bondovkách, včetně Maurice Bindera, který za tklivého songu prezentuje vlastně totéž, co ve stejné době tvořil pro Bonda. Střihačem byl zase John Glen. Veškerá podobnost s Bondem ale zmizí ve chvíli, kdy se na scéně objeví Richard Burton, aby ukázal, kdo je hlavní hvězda. Ano, pro svou roli byl jednoznačně starý a neforemný. Nicméně jeho herectví a charisma spolehlivě všechny pochybnosti zatlačí a v roli žoldáka je nakonec velmi rychle uvěřitelný.

 

McLaglen byl ale nejspíš blázen a do Afriky na natáčení kromě Burtona vzal i Richarda Harrise. Dva těžcí alkáči na natáčení... muselo to být peklo. Ale zvládli to. Film na jejich mediálně propíranou závislost i naráží. (Burton: Ve smlouvě vždy mám, že moje játra mají být pohřbena odděleně od těla s vojenskými poctami.) Právě Burton a Harris jednoznačně film táhnou, kdežto přestože se z Moorea snaží dělat v podstatě Bonda s jiným jménem, je jimi dost zatlačen do pozadí a funguje jen v roli spolehlivého parťáka.

 

Kromě Bonda a Profesionála mi ale film překvapivě připomněl něco, co jsem nečekal. Žoldáci totiž mají za úkol vysvobodit z vězení bývalého vůdce nyní utlačovaného lidu, jehož jméno je symbolem, a tento vůdce během cesty promlouvá do duše ideově omezenému žoldákovi v podání Hardyho Krügera, který se nakonec obrátí na správnou stranu. Corbucciho Vamos a matar companeros je sice lepší film i v tom, že nedává tolik důraz na klišovité ideje proklamované oním lídrem, ale Hardy Krüger v roli Tomase Miliana mě vlastně pobavil. Co má ještě film trochu společného s Itálií jsou akční scény, které jako by vypadly z Castellariho filmů - piruety, které kaskadéři metají po výbuších granátů, jsou až neuvěřitelné.

 

Ano, je to film plný klišé, ale zvláště ve druhé polovině také napětí a překvapivě dobré akce. Trochu ho kazí příliš rozjuchaná hudba Roye Budda, mohla být hutnější atmosféra už v první půlce, kdyby seskok padákem na nepřátelském území s tímto doprovodem nevypadal jako představení létajícího cirkusu. Ale díky Burtonovi a Harrisovi, a Stewartu Grangerovi v roli zlého kapitalisty za vidění stojí. 7/10 

 

a.k.a. Divoké husy

Režie: Andrew V. McLaglen

Hrají: Richard Burton, Roger Moore, Richard Harris, Hardy Krüger, Stewart Granger, John Kani, Winston Ntshona, Frank Finlay, David Ladd, Barry Foster, Ronald Fraser, Jeff Corey, Patrick Allen

Hudba: Roy Budd

Produkce: Rank Film Distributors

Velká Británie / Švýcarsko 1978 

BADGE 373 (1973)

Po úspěchu Kmotra se Robert Duvall nakrátko stal představitelem hlavních rolí, ovšem oba filmy, které jsem s ním z tohoto období viděl, jasně nasvědčují tomu, proč se zase stal představitelem těch vedlejších. Je to výborný herec, mám ho rád, ale úplně neměl na to utáhnout film sám. V Černé výpravě měl aspoň vedle sebe Roberta Ryana, Joea Dona Bakera nebo Karen Blackovou, nemluvě o řadě hvězd v menších rolích, kdežto tady je na to sám a nejvýraznějším hercem vedle něj je policista, na základě jehož námětu film vznikl.

 

Kromě Kmotra se tu totiž ždíme i úspěch Francouzské spojky, takže Eddie Egan, předobraz Pepka Doylea, přišel s dalším námětem a je předobrazem zdejšího poldy Eddieho Ryana, který toho s Pepkem má víc než málo společného. Hlavně rasismus. Protože tenhle film cílí na to představit portorickou komunitu v New Yorku jako semeniště zla, a najdeme tu všechno - drogy, prostituci, gangy, vraždy, krádeže zbraní, antiimperialismus, nacionalismus, komunismus.

 

Hlavní policajt v podání Duvalla se nám na začátku představí v maskování za Portorikánce (!), když udělá zátah na bar. Jeden z drogových dealerů uteče na střechu a v potyčce spadne, za což je Duvall suspendován. Najde si práci jako barman, najde si přítelkyni, která v baru dělá, nicméně zanedlouho zjistí, že jeho parťáka, se kterým léta spolupracoval, někdo zavraždil. Když zjistí, že policie podezírá jeho, rozhodne se pátrat na vlastní pěst a parťáka pomstít, přičemž je pro svou pomstu ochoten obětovat úplně všechno.

 

Námět sám o sobě zní slibně, byť ohraně. Scénář by také sám o sobě nebyl špatný. Problém vidím v režii, které se chopil sám producent filmu, a natočil film velmi zdlouhavým, nezáživným a nezajímavý způsobem. Chvílemi má člověk až pocit, že sleduje televizní drama a ne celovečerní film. Navíc je příliš dlouhý (skoro dvě hodiny), a byť druhá půlka je rozhodně lepší než první, krátit se dalo. A třeba v maličkostech. Když třeba policejní náčelník v podání Egana mluví do vysílačky, už mohl střihač střihnout na další záběr, kde jde ozbrojený člověk po přístavu. Ne, Egan dvacet vteřin ve statickém záběru mluví, pak teprve střih na statický záběr na ozbrojence. Napětí skoro žádné a vteřiny, minuty, skoro hodiny přibývají.

 

Zatímco u Francouzské spojky se problematické části dají jednoznačně vztáhnout pouze k samotné hlavní postavě, zde je tolik problematických prvků ve všem ostatním, že je zcela jasné, jaké poselství Američanům filmaři dávají. Dlužno říct, že právě z těchto důvodů byl kritikou i diváky film přijat negativně už v době vzniku, nicméně v Evropě kupodivu uspěl, a nepřekvapivě zejména v Itálii, kde se u některých filmů s Merlim skoro až dá mluvit jako o kopírkách tohoto - jenže vlastně lepších, protože Italové aspoň dávali důraz na akci a napětí víc než na kecy a snahu vykreslit morální profil hrdiny, což se zdejším tvůrcům daří jen díky Duvallovi samotnému. V italském filmu by navíc udělali mnohem víc ze závěrečné akce v přístavu, která slibuje hodně, ale dává málo - čtyřhlavňovou brokovnici Duvall vypálí jen jednou, ze samopalu jen hlavní padouch pokosí zbytek svých lidí, kteří se dají na útěk, a pak už se jen pomaličku šplhá na věž. I honička, kde Duvall ukradne autobus, zde velmi uzívaná a pomalu nastříhaná, by v italském podání měla jiné grády, a zatímco zdejší hlavní padouch se s pomocí černých brýlí neúspěšně snaží diváky přesvědčit, že je Jack Palance (pokud se nesnaží imitovat Cagneyho), Italové by měli samotného Jacka Palance. A taky by měli mnohem lepší soundtrack. 5,5/10

 

a.k.a. Odznak č. 373

Režie: Howard W. Koch

Hrají: Robert Duvall, Verna Bloom, Henry Darrow, Eddie Egan a další

Hudba: J.J. Jackson 

Produkce: Paramount 

USA 1973 

DARK ANGEL (1990)

"Jsem týmový hráč!" "Ne, jsi týmový sráč!" 

Rainier Wolfcastle je zpátky! Zase mu zabili parťáka, navíc kromě drogových dealerů se musí vypořádat i s dvoumetrovým mimozemšťanem, který jen chodí, vraždí a všechno vyhazuje do vzduchu. A taky s otravným parťákem z FBI, který jede jen podle předpisů.

 

Ne, ze všech Rainierů Wolfcastlů, tzn.béčkových napodobitelů Arnolda Schwarzeneggera, je Dolph Lundgren ještě nejlepší. Taky z nich jediný prorazil do povědomí běžného obecenstva. Diváka osmdesátkových a devadesátkových akčních filmů může potěšit i přítomnost klasických záporáků Matthiase Huese nebo Ala Leonga. Českého diváka potěší slušný kinodabing s Pavlem Soukupem, Pavlem Trávníčkem, Aloisem Švehlíkem nebo Miroslavem Saicem v roli mimozemšťana, stejně jako fakt, že synťákovou hudbu složil Jan Hammer. Zbytek je bohužel akční rutina, ne úplně zvládnutě propojující lehce sci-fi/fantasy prvek mimozemšťanů na Zemi s klasickými klišé poldů bojujících s mafií. Natolik, že na hlavního mafiána, který se docela dobře představí hned na začátku, úplně potom zapomene. Nevím, jestli byl Craig R. Baxley před tímhle režisérem druhého štábu (zjištěno - byl), ale film působí, jako by ho přesně nekdo takový natočil - všechno odsýpá, ale nemá to nic navíc. To, že jsem si hned na začátku vzpomněl na Studený jako kámen, aniž bych věděl, že to byl taky Baxleyho film, už vše jen podtrhuje. 5,5/10

 

a.k.a. I Come In Peace, Temný anděl

Režie: Craig R. Baxley

Hrají: Dolph Lundgren, Brian Benben, Betsy Brantley, Matthias Hues, Jim Haynie, Sherman Howard, Michael J. Pollard, Sam Anderson, Jesse Vint, Brandon Smith, Al Leong

Hudba: Jan Hammer

Produkce: Vision PDG

USA 1990 

ROBOT HOLOCAUST (1987)

FOD 2025 (aneb co jsem z toho viděl)

20. ročník Festivalu otrlého diváka se nesl ve znamení kybernetiky, robotiky a podobně. Zúčastnil jsem se pouze dvou projekcí. První byl středeční Videoautomat, kde obecenstvo dostalo na výběr ze dvou videokazet, z nichž se vždy pustila pětiminutová ukázka, a pak se šlo na další. V případě shody byla připravena igelitka smrti, z níž se pak náhodně vytáhla jiná videokazeta. Vedle celkem zábavných ukázek z filmů jako Návrat muže z bažin, Zabít systém, Zpráva z vesmíru nebo Mstitel s píšťalou jsme byli nuceni zhlédnout i úryvek z videokazety se Zdeňkem Izerem, kde parodoval Lunetic a Petra Novotného, což bylo horší než originál, a volební spot Václava Klause, kde za doprovodu řady celebrit zpívá píseň s infantilním textem Když mi dáš pac. Z igelitky se vytáhl Policajt samurai, což nám po Izerovi udělalo radost.

Druhou projekcí pak byl americko-italský Robotí holokaust, pokus o postapo natočené s pornoherci za pár dolarů někde na skládce za New Yorkem. Naštěstí byl film se živým dabingem v podání trojice Samanta Bifidus - Josef Vokurka  - Jíra Fostrá, takže zábava od začátku do konce včetně originálních písní. Bez dabingu bych to asi nezvládl dokoukat, protože se jedná o naprosto amatérský pokus o vykradačku fantasy a sci-fi dohromady, kde se nic neděje, protože na to nebyly peníze. Toporní herci chodí lacinými lokacemi a sem tam na ně třeba naběhnou zombíci, dostaneme bitku - kde ale vidíme vždy záběr na maníka s mečem a střih na zombíka, jak padá. V jeskyni ze stěn vylézají hadi, což jsou tak jasně ruce v podkolenkách, až je člověka tvůrců snad i líto. Do chvíle, než se hrdinka stane obětí obrovského pavouka, z nějž vidíme jen jednu nohu - hádejte, jak byla vytvořena...

Toporné pochody hlavní nepřehledné tlupy jsou prostřihávány na sídlo padouchů (v dabingu centrála ČEZu), kde sledujeme dlouhé scény se sexy záporačkou. Netuším, o čem byly v originále, dabing z ní udělal totálně nadrženou děvku, která se snaží svést zajatce, který jí připomíná Josefa Abrháma. Záhadná identita hlavního padoucha pak možná taky v originále není tak vtipná. Každopádně ze všeho je zjevné, že peníze prostě nebyly. Když se něco může stát, buď se nestane nic, nebo se střihne jinam. Robotů je v tom celém asi tak pět, a to jeden z nich je dokonce na straně hrdinů.

Vzhledem k pozadí většiny tvůrců jsem doufal aspoň v jednu typickou proprietu těchto filmů, zvláště, když ve velkých rolích se objevilo hned několik vnadných hereček. Bohužel chatrné a laciné kostýmy zůstávají po celou dobu filmu na místě. Jen na začátku je jedna scéna, kde jsem pak i úplně zapomněl, že záporačka byla nahoře bez. Bez sexuálních scén bych se obešel, dobře, že nejsou, ale sem tam nějaké kozičky se objevit mohly.

Nakonec film nedostojí ani svému názvu, protože žádného holokaustu robotů se nedočkáme. Ale netrpěl jsem u toho moc. Narozdíl od na podzim viděného a zde nepopsaného Marečku, podejte mi plamenomet, kde jsem neusnul jen a pouze díky dabingu, tady to nějak šlo. Ale bez tohoto živého překladu bych si to nikdy nepouštěl.

a.k.a. Robotí holokaust 

Režie: Tim Kincaid

Hrají: neznámí pornoherci

Hudba: převzatá z jiných filmů

USA / Itálie 1987