18+

 Jenom připomínka, že tenhle blog už může legálně pít.

PROČ MĚ LIDI NENECHAJÍ SPÁT

V poslední době nemám na nic, o čem bych tu mohl psát, čas, ani vlastně chuť. Minulý víkend jsem zkusil dopsat aspoň nějaké staré koncepty, ale ani to jsem nedokázal. Ani k tomu, abych připomněl narozeniny několika oblíbených osobností z poslední doby (Chuck Norris, Michael Caine...) se nemám. Dnes, jak jsem zjistil, má narozeniny Olga Schoberová, takže proč jí tedy při této příležitosti nepopřát.

 

Udělal jsem další vlastní sestřih Pata Garretta a Billyho Kida, ale ještě ho musím zkouknout. Tentokrát jsem pracoval s těmi obrazově nejkvalitnějšími zdroji dokonce ve 4K, takže možná je to poslední pokus, co udělám. Leda by ve 4K vyšla i Turnerova verze.

Jinak nějak nevím. Koncem měsíce bude Festival otrlého diváka, ale lístky na živý dabing mi vyprodali dřív, než jsem se k nákupu dostal. V úterý poběží Fulciho A Lizard in a Woman's Skin, ale už v 6 večer, a je dost pravděpodobné, že projekci nakonec ani nestihnu z pracovních důvodů. 

Takže vám aspoň na závěr pustím písničku a snad se brzo zase ohlásím.

AŽ SE BUDE PSÁT ROK 2026

Tak už možná bude pozdě na to chtít se ptát, co děti?

(Mají si kde hrát.)

Léta utíkají rychleji a rychleji, blog už vstupuje pomalu do devatenáctého roku svojí existence, a jaký byl ten osmnáctý?

 

O dost línější než předchozí, jak to tak bývá v posledních letech. Do dob, kdy bylo plno času na sledování filmů, čtení knih, poslouchání hudby, a ještě o tom sepisování nějakých poznámek a myšlenek, už se asi těžko vrátím. Jediný pokus o speciál byl v únoru s Warrenem Oatesem, překažený nemocí, kdy jsem dva týdny ležel a bylo mi tak zle, jak dlouho ne. Pak už jen říjnové horory a listopadové spaghetti westerny. 

 

Z kraje roku jsem sledoval hlavně filmy Nového Hollywoodu a nakoukal si několik zásadních klasik, které se určitě řadí k tomu nejlepšímu, co jsem za poslední rok viděl. Volba Warrena Oatese na speciál tak vyšla spontánně. Přelom února a března mě zastihl v pro změnu evropské náladě, a vlastně celé jaro se neslo ve znaku dvou v zásadě zcela odlišných žánrů - italského gialla a klasických amerických westernů. Duben tak byl vyloženě měsícem gialla s pokusem o něco, jako je listopadový spagvember (zkusím v dubnu znovu?), zatímco v květnu hlavně vycházely jednotlivé části The Show With A Name o klasických westernech. 

 

Léto pak vypadá jako syntéza předchozích období, oklikou jsem se vrátil k americkým westernům i Novému Hollywoodu, a následovala další série TSWAN, tentokrát o sedmdesátkových amerických westernech. Září bývá slabé, nebýt obou Shows, se jménem i bez jména, nic by tu prakticky nebylo, říjen horory se zaměřením na osmdesátky, listopad špagety a prosinec zase prázdnej, jak bývá. Nějak se vždycky po dvou speciálních měsících vysílím.

 

Plány už nějak ani nemám. Tipů jsem od vás dostal za léta hodně a pořád jsem se k nim nedostal, nebo je odkládám, uvidíme. Už to beru čistě stoicky, co přijde, to přijde. Každopádně díky všem, kteří to tu pořád ještě čtou.

 

A teď statistiky:

80's HALLOWEEN SPECIAL 2025

Bude! V poslední době jsem v jednom kole a nestíhám skoro nic, na filmy moc času nemám, a když se najde, nedokážu se moc soustředit, nebo si vybrat. Pár filmů snad dám, včetně jednoho, který bude v podcastu. Výběr jsem zúžil na 80. léta, ať to zas není tak široké. Pište doporučení.

2025: YEAR OF STEEL

Tak jsem spočítal, že takovýhle novoroční článek píšu už pojedenácté. První novoroční projev jsem tu napsal v roce 2015. To jsem myslel, že dřív. Nicméně když si ty články projdu, zjistím, že jsem většinou psal to samé, takže asi už víte, co čekat.

Začal jsem rok speciálem osobnosti (Lucio Fulci), v podstatě jsem ho i zakončil speciálem osobnosti (Robert Mitchum), ale jiné speciály osobností se během roku nekonaly. Zato bylo ale pár náročnějších, celotýdenních speciálů, zaměřených nejrůznějšími směry. 

Leden se nesl ve směru exploitation, nejprve Fulciho krváků a potom sedmdesátkové klasiky na dost ostrá témata - a aby toho nebylo málo, v podcastu jsme měli Hříšné noci, které až na rok výroby zapadly taky. Únor přinesl zejména týdenní speciál "redemption tour", kdy jsem zjišťoval, zda obecně oblíbenější filmy, než jak byly oblíbené u mne, jsou tak zlé, jak jsem je vnímal poprvé, nebo jestli jsem na nich tehdy přece jen nepřehlédl něco podstatného. Vítězem se asi stal Peckinpahův Útěk, který jsem během roku ještě viděl jednou v kině, tudíž jsem se s ním smířil asi nejvíc, s výjimkou Jonesova soundtracku. Profesionál taky zkoušku časem obstál, částečně Mechanik zabiják a určitě di Leův Boss - smrt na zakázku, který jsem ale kdysi viděl v osekané formě na českém DVD.

V březnu jsem šel trochu trashovějším směrem španělského hororu a gialla, ale nebyl z toho speciál, ani celkově nějak moc aktivity. Festival otrlého diváka ve stylu amerických drive-inů, chybělo už jen to auto, mě nadchl a na jaře zajdu určitě na něco znovu. Kino Aero následně rozjelo vlnu dvojprogramů, z nichž některé jsem navštívil, takže paradoxně jsem viděl v kině pouze jeden nový film, a většina ostatního byly starší, již dříve viděné klasiky, navíc v dvojprogramech.

 

K dubnu asi nic určitého neřeknu, s výjimkou hrátek s umělou inteligencí a její schopností "skládat" hudbu. Květen přinesl další speciál, který jsem ale vzdal už po pěti filmech, protože jsem zjistil, že v italském subžánru eurospy se dobré věci hledají asi tak dobře jako jehla v kupce sena, a všeho moc škodí. No ale oklikou mě to vrátilo k bondovkám, které ovládly můj červen, zkouknul jsem většinu Conneryho, komplet Daltona a Brosnana a navrch jednoho Moora. 

Červenec se nesl ve znamení westernů, ale opět žádných premiér, po letech (někdy po mnoha) jsem zkoukl již viděné filmy, a opět zjistil, které za to opakování stojí, a které už ne. Takže třetí celotýdenní speciál za rok! Srpen byl co do novinek docela slabý, hodně se nesl v duchu amerických thrillerů osmdesátých let a na konci měsíce jsem dohnal pár restů z Francie. O září nemá cenu mluvit, s výjimkou toho, že jsem nakoukal část filmů Jima Jarmusche. Taky jsem viděl Smoke, o čemž jsem tu nepsal. Dobrá věc. Říjen, klasika, horory, listopad ve znamení spaghetti westernů, a prosinec po docela dlouhé odmlce aspoň přinesl ten speciál s Mitchumem.

The Show With No Name docela jede, prakticky co dva měsíce jsme udělali díl, což myslím stačí. The Show With A Name je na tom hůř a kromě dvou sérií toho moc letos nebylo. Ale holt mě to samotnýho baví míň. Navíc v TSWAN se víc stříhá, podcast, jak jsme všichni pohromadě, a nepoužívám klipy a ukázky, jde mnohem rychleji od ruky.

Konečně je venku poslední film Oik Filmu a sám to nevidím, že by někdy měl být nějaký další. Když si vezmu, že natáčení probíhalo v létě 2019 a dokončen byl v létě 2024 (pak už jsem na tom jenom seděl v podstatě), nedovedu si představit, že bychom ještě našli čas a energii na nějakou další tvorbu. Možná je to dobře.

Výhled do nového roku? Nějaké další speciály, co byste navrhovali? Osobnosti, nebo spíš témata? Opakování nebo novinky? Dával jsem tu jednou v diskusi návrh na téma "co jsem kdysi nedokoukal", ale na moc filmů jsem si ani nevzpomněl. Dejte svoje tipy. Říjen a listopad jsou jasné, takže tam můžete psát i konkrétní tipy na filmy.

Taky bych měl dokoukat Craigovy bondovky, dotočit poslední díl The Show With A Name a dostříhat ho. Kubaso viděl jen Casino Royale a já jen Není čas zemřít, takže ve zbytku natočeného materiálu jsme spíše kecali obecně a dávali dohromady svoje topky atp. Takže nějakou dobu se to zdrží. 

Každopádně všem přeju jen to nejlepší do nového roku a jdeme na tradiční statistiky.

ČTYŘI ROHY SMRTI - TRAILER

 A aby těch westernů nebylo málo... Trailer na Čtyři rohy smrti, které už se konečně blíží ke zveřejnění. 

 

PRO PÁR PROJEKCÍ NAVÍC

V rámci svých dvojprogramů kultovních filmů, které od dubna začalo dělat kino Aero, jsem včera zašel na zbytek dolarové trilogie, který jsem na velkém plátně ještě neviděl. Oba filmy byly za sebou, což jsem si uvědomil, že jsem si vlastně nikdy takhle nepustil. Oba jsem je viděl hodněkrát, ale v porovnání obou dost vyrostl kvalitativní rozdíl mezi nimi, kdy první film je prostě super spaghetti western v malém měřítku, a druhý je filmový klenot, dokonalý až na kratší část před závěrem, která mi trochu slabší proti zbytku připadala vždycky (od chvíle, kdy jsou peníze vyjmuty z trezoru po chvíli, kdy se Eastwood a Van Cleef připravují na závěrečné střetnutí.

Mohl bych opisovat z článku o kinoprojekci Hodný, zlý a ošklivý, takže proč to neudělat, když to platí i tady: "Před projekcí byl pronesen sice dost zdlouhavý a pro neznalého diváka jistě velmi informativní úvod, což jsem protrpěl, ale pak se ozvaly první tóny Morriconeho melodie a celé kino bylo přeneseno do jiného světa." Proslov byl bohužel před oběma filmy, ale chápu, dalo se na ně jít zvlášť, a vzhledem k tomu, že na druhý film bylo kino plnější, tak to tak řada lidí udělala. Asi i kvůli tomu byly reakce diváků na Pro pár dolarů navíc od začátku mnohem živější, u vtipných scén se kino smálo, a naštěstí s tím nikdo nerušil u těch vážných. Připadalo mi i, že obecenstvo více reagovalo na Van Cleefa než na Eastwooda. A na konci druhého filmu zazněl potlesk, zatímco na konci prvního ne.

Ale abych byl, co se týče diváckého zážitku, spravedlivý, u prvního filmu jsem si říkal, že u přestřelky na hřbitově, která se mi nikdy moc nelíbila, si půjdu pro pivo, ale pak jsem si vzpomínal, že přijde tenhle kousek, co chci vidět, a tenhle, a nakonec jsem zůstal celý film a skvěle se bavil. U Pro pár dolarů navíc na mne dolehlo, že jsem na včerejšek spal tři hodiny a ráno pilně pracoval, takže jsem málem usnul, a to právě v té ne moc oblíbené části.

Promítané verze byly asi z UHD disků od Kina Lorber, které do filmu pravděpodobně i vestřihlo z americké verze vystřiženou krátkou scénu po mučení. Byl celkem znát rozdíl ve zvuku, trochu i v barvách. Na Blu Ray od MGM tahle scéna není.

A díky Kubasovi a Djangovi, že šli taky, Kubaso viděl oba filmy poprvé jinak než z u nás vydaných DVD, takže zvláště co se týče barev docela šok.

V létě, ale ještě není upřesněn termín, chystá kino Aero dvojprogram Peckinpahovy Divoké bandy a Útěku. Takže určitě zajdu.

ČERVEN, ZA KAMNA NEVLEZEM

Už dlouho nebyla žádná mimofilmová novinka, tak proč si ji jednou zase neudělat.

I když není moc o čem psát. Sotva doběhla The Show With A Name o klasikách z dětství, natočili jsme další speciál, tentokrát o bondovkách. Ještě bude ale nějakou chvíli trvat, než to vydám, a epizody tentokrát budou delší. The Show With No Name teď stojí na nedostatku času některých účastníků o víkendech, ale snad se brzy vrátí s Vetřelcem.

Docela bych zase rozjel speciály osobností, kdy naposledy byl v lednu (Fulci) a předtím dokonce loni v dubnu (Cardinale). Akorát si nějak nemůžu vybrat, co dřív. Takže zase dávám prostor k vyjádření vám, kteří to tu čtete, o co byste stáli nejvíc, a co byste doporučili.

Moje nabídka je teď tato:

Lee Marvin

Jacqueline Bisset

Burt Reynolds

Roger Moore

Telly Savalas

Oliver Reed

Michael Caine 

a z minulých nesplněných

Lino Ventura

Chow Yun-Fat

Alain Delon

Steve McQueen

Barbara Bouchet

Donald Sutherland

Brigitte Bardot

PAT GARRETT A BILLY KID KONEČNĚ V HD

Rovnou ve 4K a ve zcela novém sestřihu!

Criterion dva roky od oznámení, že se něco chystá, konečně zveřejnil info, a v červenci tak konečně světlo světa spatří hned dvě HD edice Peckinpahovy klasiky - ve 4K čtyřdisková a ve full-HD dvoudisková.

Obsahovat budou zcela novou restaurovanou verzi původního Peckinpahova sestřihu z roku 1973, který byl konečně nalezen a zrestaurován. (Skrýval se pod označením The Racquet Club). Film v této podobě bude mít 126 minut, což je i delší než můj sestřih, kde bylo vše (viz zde).

Další obsah plné verze:

• New 4K digital restoration of the 50th Anniversary Release, supervised by editors Paul Seydor and Roger Spottiswoode, with uncompressed monaural soundtrack
• New 4K digital restoration of the Original Theatrical Release, with uncompressed monaural soundtrack
• Audio commentary for the 50th Anniversary Release featuring Seydor, Spottiswoode, and critic Michael Sragow
• Two 4K UHD discs of the films presented in Dolby Vision HDR and two Blu-rays with the films and special features
• New 2K digital master of director Sam Peckinpah’s Final Preview Cut, with uncompressed monaural soundtrack
• Dylan in Durango, a new interview with author Clinton Heylin about the film’s soundtrack
• Passion & Poetry: Peckinpah’s Last Western, a new program about the making of the film
• Archival interview with actor James Coburn
• Trailer and TV spots
• English subtitles for the deaf and hard of hearing
• PLUS: An essay by author Steve Erickson

Jen doufám, že se to bude prodávat i v Evropě.  

That is a very good question.

OIK'S REDEMPTION TOUR

Všichni je milovali. Mně se nelíbily. Po letech je čas je znovu prověřit. Mýlí se ostatní nebo já? Je něco, co jsem v nich z nějakého důvodu neviděl? Které filmy budou nadále zatraceny, a které dojdou vykoupení?

Od zítra tedy přijde týdenní speciál se sedmi filmy, které jsem kdysi viděl, nelíbily se mi, a nyní jsem se rozhodl jim dát druhou šanci. Co myslíte, že ve speciálu najdete? Co myslíte, že by v něm být mělo, kde se se mnou nejvíce rozcházíte? Jen napovím, že se objeví například následující jména:

Steve McQueen

Charles Bronson

Jean-Paul Belmondo

James Stewart

a další

2024: WARRIORS OF THE WASTELAND

Loni jsem psal o tom, že rok 2022 byl mizernej? Rok 2023 ještě předčil očekávání. Osobně se mi dařilo ještě hůř, tyto řádky opět píšu v neschopence po tentokrát zánětu slepého střeva, jedna válka neskončila a hned začala druhá, šílený terorista v zemi, kde je víc vražd v televizi než ve skutečnosti, se pokusil na filozofické fakultě UK srovnat skóre. Neskutečné množství nevinných obětí nejrůznějších psychopatů, lidí bez domova, ale Češi si stěžují, že jim zdražilo pivo.

Barbenheimer v živém provedení. Jinak rozhovor mezi Murphym a Robbie si na YouTube najděte, stojí za poslech.

Co se týče filmu, bylo to o trochu lepší. Letos se objevilo za dlouhou dobu asi nejvíc nových filmů, které jsem chtěl vidět, a viděl jsem i nějaké, které jsem původně nechtěl. Bohužel kvůli stávce, která Hollywood na půl roku ochromila, příští rok asi nebude žádná sláva. I když snad by měl do kin přijít aspoň další film Clinta Eastwooda, a možná nový Tarantino. V obou případech asi jejich poslední filmy, takže kino je povinnost.

Docela jsem se po tom posledním vybodl na speciály týkající se osobností. Ne, že by nebyl čas, vždyť v říjnu a listopadu jsem udělal dost nabitý hororový a spaghetti westernový měsíc, ale chuť moc nebyla. Nějak jsem ani nevěděl, koho si vybrat. Loni už jsem mluvil o Rogeru Mooreovi, do kterého se mi nějak nechce, nevím proč. Mám takové podezření, že se mi ty filmy nijak extra líbit nebudou. Každopádně, vy mi třeba někoho doporučte, na koho se mrknout, a třeba i připomeňte, co jste už doporučovali dřív. 

Takže do dalšího roku chystám obnovení speciálů, a možná zas nějakého tematického jako byl v lednu ten blaxploitation. Říkám si, že bych udělal speciál s tím, že bych se znovu po letech podíval na filmy, které jsem kdysi viděl, nelíbily se mi, ale obecně jsou uznávané jako dobré. Takže je třeba si ověřit, kdo má pravdu. Jinak chystají se samozřejmě další díly The Show With No Name, i další díly The Show With A Name, s tím, že bych rád zase udělal nějaký vícedílný speciál, jako byly loni díly o italských osmdesátkových ripoffech nebo o Cannon Films. Jen to chce nápad.

No a pojďme na statistiky.

THE SHOW WITH A NAME - CANNON FILMS ČÁST 3 - CHUCK NORRIS

 Týden se s týdnem sešel a třetí část Cannonů je tu, tentokrát v čele s mužem mocnějším než zákon, rychlejším než rychlost světla a starším než jeho rodiče. 

Zároveň, ač článků moc nepřibývá, trochu jsem upravoval stránky s rozcestníky speciálů. Inspirován naší podcastovou cenou Zlatý žalud jsem rozdal fiktivní ceny za jednotlivé speciály, jednak pro zábavu, jednak jako upozornění, co bych z viděného vyzdvihl. Za halloweenské speciály tedy filmy dostávají Zlaté rakve, za giallo Zlaté břitvy a za westerny Zlatý kolt.

15 YEARS I DREAMT OF THIS MOMENT

Je to neuvěřitelné, ale tento blog už existuje patnáct let. Na jednu stranu uběhla hrozně dlouhá doba, na druhou stranu mi to připadá jako včera, když jsem seděl u počítače, datloval do něj první články a snažil se přijít na to, jak se ten blogger ovládá. No a po patnácti letech a mnoha změnách od Googlu se na to snažím přijít zas a znova...

Dva ze tří článků, které jsem toho dne vydal, tu ještě pořád visí, jsou to biografie Buda Spencera a Terence Hilla. Do konce března určitě vyšlo víc než další dva, ale některé jsem později přepsal a vydal znovu. Myslím, že jedním z prvních byl určitě článek o Djangovi. Článek o filmu Podporujte svého šerifa! si myslím byl ale ještě dřív na světě, takže historicky první recenze je tu pořád, byť text je jiný.

Rok 2008 se nesl ve znamení hlavně komedií se Spencerem a Hillem, Louisem de Funesem a Bažanty. Ty jsem snad od té doby neviděl. Jak u některých těchto starších článků zůstalo, napsal jsem vždy tři odstavce - jeden úvodní, jeden shrnující děj a jeden s různými zajímavostmi a snahami neobratně vyjádřit názor. Poté následovalo číselné hodnocení dle několika kategorií. To mě ale brzy přestalo bavit, protože jednak se všechny vybrané kategorie nedaly použít na všechny filmy, jednak jak číselně vyjádřit, nakolik se mi líbili herci? Takže někdy po začátku dalšího roku jsem se na to vykašlal a začal psát jen jeden odstavec a zhodnocení už bylo jen třeba 7/10. Navíc odpadlo i počítání průměru.

Osobnost roku: Bud Spencer

Nejlepší hodnocený film: Limonádový Joe aneb koňská opera

(Další nominace: Muž z Acapulca, Pravá a levá ruka ďábla, Pošetilost mocných, Podporujte svého šerifa)

Rok 2009 byl rokem objevování zejména eastwoodovek, belmondovek a bronsonovek. Hodně jsem koukal také na válečné filmy, na které se dnes už prakticky nedívám. Spaghetti westerny jsou samozřejmostí. 

Osobnost roku: Jean-Paul Belmondo

Nejlepší hodnocený film: Hanebný pancharti

(Další nominace: Velké ticho, Magnum Force, Tucet špinavců, Podraz)

Rok 2010 pokračuje v nastaveném tempu s tím, že jsem začal více objevovat i jiné žánry a filmografie, než co jsem sledoval doposud. Díval jsem se třeba na Hitchcocka, rozkoukal Geparda od Viscontiho (a dodnes nedokoukal), Billyho Wildera, zabrousil do gialla a filmu noir. To, že jsme se s Kubasem tehdy dali do překládání titulků ke spaghetti westernům ale přebilo prakticky všechno ostatní.

Osobnost roku: Clint Eastwood

Nejlepší hodnocený film: Hodný, zlý a ošklivý

(Další nominace: Dvanáct rozhněvaných mužů, Lawrence z Arábie, Pro pár dolarů navíc, Drsný Harry)

Rok 2011 navazuje na předchozí, moc se neliší a vlastně k němu nemám co říct. Z kraje jsem sledoval prakticky jen Monty Pythona, takže tu bylo mrtvo.

Osobnost roku: John Cleese

Nejlepší hodnocený film: Monty Python a svatý grál

(Další nominace: Psycho, El Dorado, Šaráda, Opice v zimě)

V roce 2012 to tu trochu spalo, i když každý měsíc něco vyšlo. V létě jsem pak hodně řešil Star Wars, takže další uhnutí z klasického směru. Hlavním zájmem ale byly pořád spaghetti westerny.

Osobnost roku: Giuliano Gemma

Nejlepší hodnocený film: Dobyvatelé ztracené archy

(Další nominace: Provaz, Poklad na Sierra Madre, Kulka pro generála, ...e per tetto un cielo di stelle)

Rok 2013 zase jede dost ve stejném směru jako ten předchozí. Akorát jsem teda poprvé zkusil natočit film, což dopadlo katastrofálně. Slovy klasika Eda Wooda, ty další byly lepší. (Čtyři rohy smrti jsou majstrštyk, počkejte, až je uvidíte.) Vzhledem k premiéře Tarantinova Djanga se první čtvrtletí neslo silně v duchu spaghetti westernů s Djangem. Dost jsem se věnoval i filmům Sergioa Corbucciho. Osobnost roku však získává Charlie Bronson, na kterého jsem koukal průběžně celý rok.

Osobnost roku: Charles Bronson

Nejlepší hodnocený film: Big Lebowski

(Další nominace: Kam orli nelétají, Forgotten Pistolero, Velká červená jednička, Django)

Rok 2014 se nesl více v duchu objevování dalších italských subžánrů, jako je giallo a poliziotteschi, zabrousil jsem rovněž do vod peplum. Zároveň jsem se snažil udělat "oslavu" 50 let od vzniku prvních spaghetti westernů, takže v létě přišlo dost článků na toto téma.

Osobnost roku: Lee Van Cleef

Nejlépe hodnocený film: Frajer Luke

(Další nominace: I jako Ikaros, Útěk z Alcatrazu, Tutti i colori del buio, Povídka o policajtovi)

Rok 2015 pokračuje v nastaveném módu, takže nic moc zvláštního bych nenapsal, jen asi tolik, že na konci tohoto roku jsem založil facebookovou stránku tohoto blogu. Moc živo tam není, to je pravda... Vlastně během roku jsem dost opakoval filmy se Spencerem a Hillem, což Terencovi dává titul osobnosti roku.

Osobnost roku: Terence Hill

Nejlépe hodnocený film: Poklad na Stříbrném jezeře

(Další nominace: Dva poldové, Star Wars Epizoda V: Impérium vrací úder, Přiznání policejního komisaře prokurátorovi republiky, Policie děkuje)

V roce 2016 je asi nejzásadnější událostí to, že jsem začal vydávat články pravidelně dvakrát týdně, což mi vydrželo překvapivě dlouho. První pololetí se hojně neslo ve znamení klasických amerických westernů, na podzim jsem poprvé udělal hororový speciál, tehdy ještě pouze týdenní.

Osobnost roku: James Stewart

Nejlépe hodnocený film: Tenkrát na Západě

(Další nominace: Pulp Fiction, Vysvobození, Osm hrozných, Můj miláček Klementina)

Rok 2017 přenesl moji pozornost více i k literatuře, dost jsem se věnoval komiksům, znovuobjevil jsem giallo a přišel s dalším tématickým speciálem na toto téma. Na konci roku vznikl podcast The Show With No Name, který jede pořád.

Osobnost roku: Edwige Fenech

Nejlépe hodnocený film: Věc

(Další nominace: Velký útěk, Sedm statečných, Kapsy plné dynamitu, Blade Runner)  

Do roku 2018 jsme vstoupili s westernovým speciálem, přestal jsem vydávat články pravidelně, během roku ještě přišel giallo speciál a hororový speciál se protáhl na celý říjen. Podcast jel s menší přestávkou mezi červnem a říjnem celý rok.

Osobnost roku: Ennio Morricone

Nejlépe hodnocený film: Velká země

(Další nominace: Francouzská spojka 2, I tre volti della paura, Ztratili jsme Stalina, Malý velký muž) 

Rok 2019 si vůbec nepamatuju a nevím, jestli nějak stojí za zvláštní zmínku. Dobíhala v ní do srpna druhá sezóna podcastu, kterou považuji za nejlepší. Pak jsme se bohužel na dlouho odmlčeli.

Osobnost roku: Vincent Price

Nejlépe hodnocený film: Taxikář

(Další nominace: Tenkrát v Hollywoodu, Signum Laudis, Maska démona, Pašerák)

Rok 2020 nás seznámil s tím, jak vypadá celosvětová pandemie, karanténa a práce z domova. Aspoň jsem docela měl čas na filmy. Podcast přinesl jen čtyři díly vytvářené jen ve dvou. Začal jsem dělat speciály zaměřené na osobnosti,  což sice nedržím každý měsíc, ale snažím se, jak to jde. V listopadu jsem pak poprvé udělal velký spaghetti westernový maraton, kdy jsem za třicet dní zvládl 23 filmů.

Osobnost roku: Umberto Lenzi

Nejlépe hodnocený film: Tajemství hradu v Karpatech

(Další nominace: Konec Sheily, Maska rudé smrti, Irčan, Horror Rises From the Tomb)

Rok 2021 se zase nesl dost v duchu předešlého. Z kraje jsem hodně koukal na Bonda, následně jsem udělal několik speciálů, ale v létě jsem to dost přerušil. Listopad byl opět v duchu spaghetti westernů, což znamenalo, že prosinec nestál za moc. Podcast přinesl jen tři chaboučké díly a nastala nejdelší pauza, po které to vypadalo, že už nebude.

Osobnost roku: Randolph Scott

Nejlépe hodnocený film: Amadeus

(Další nominace: Dr. Divnoláska aneb jak jsem se naučil nedělat si starosti a mít rád bombu, Ed Wood, Špion, který mne miloval, Hoši z Brazílie)

Rok 2022 byl trochu živější. Dohnal jsem některé resty se speciály, takže v lednu přišly japonské příšery a v červnu další giallo, hororový speciál taky stál za to, spaghetti westernové bylo tentokrát září a moc se nevyvedlo. Vrátil jsem se taky k noiru. Podcast se vrátil a ke zdravějšímu životu než předtím, začali jsme navíc natáčet všichni pohromadě, což nám jde lépe a baví nás více než spojením přes internet.

Osobnost roku: Sybil Danning

Nejlépe hodnocený film: Indiana Jones a poslední křížová výprava

(Další nominace: Objížďka, Gilda, Pojistka smrti, Hry na cestě)

No a v nastaveném kurzu se snažím pokračovat dál. Občas mě to baví, občas s tím mám chuť seknout. Ale nějak jedu dál. Vše plyne tak, že jsem si výročí uvědomil až dnes a článek píšu na poslední chvíli.

Jinak pokud to tu čtete pravidelně, dejte mi vědět, kvůli čemu sem chodíte nejradši, co tu hledáte a případně nějaké tipy.