sobota 22. června 2024

PRO PÁR PROJEKCÍ NAVÍC

V rámci svých dvojprogramů kultovních filmů, které od dubna začalo dělat kino Aero, jsem včera zašel na zbytek dolarové trilogie, který jsem na velkém plátně ještě neviděl. Oba filmy byly za sebou, což jsem si uvědomil, že jsem si vlastně nikdy takhle nepustil. Oba jsem je viděl hodněkrát, ale v porovnání obou dost vyrostl kvalitativní rozdíl mezi nimi, kdy první film je prostě super spaghetti western v malém měřítku, a druhý je filmový klenot, dokonalý až na kratší část před závěrem, která mi trochu slabší proti zbytku připadala vždycky (od chvíle, kdy jsou peníze vyjmuty z trezoru po chvíli, kdy se Eastwood a Van Cleef připravují na závěrečné střetnutí.
Mohl bych opisovat z článku o kinoprojekci Hodný, zlý a ošklivý, takže proč to neudělat, když to platí i tady: "Před projekcí byl pronesen sice dost zdlouhavý a pro neznalého diváka jistě velmi informativní úvod, což jsem protrpěl, ale pak se ozvaly první tóny Morriconeho melodie a celé kino bylo přeneseno do jiného světa." Proslov byl bohužel před oběma filmy, ale chápu, dalo se na ně jít zvlášť, a vzhledem k tomu, že na druhý film bylo kino plnější, tak to tak řada lidí udělala. Asi i kvůli tomu byly reakce diváků na Pro pár dolarů navíc od začátku mnohem živější, u vtipných scén se kino smálo, a naštěstí s tím nikdo nerušil u těch vážných. Připadalo mi i, že obecenstvo více reagovalo na Van Cleefa než na Eastwooda. A na konci druhého filmu zazněl potlesk, zatímco na konci prvního ne.
Ale abych byl, co se týče diváckého zážitku, spravedlivý, u prvního filmu jsem si říkal, že u přestřelky na hřbitově, která se mi nikdy moc nelíbila, si půjdu pro pivo, ale pak jsem si vzpomínal, že přijde tenhle kousek, co chci vidět, a tenhle, a nakonec jsem zůstal celý film a skvěle se bavil. U Pro pár dolarů navíc na mne dolehlo, že jsem na včerejšek spal tři hodiny a ráno pilně pracoval, takže jsem málem usnul, a to právě v té ne moc oblíbené části.
Promítané verze byly asi z UHD disků od Kina Lorber, které do filmu pravděpodobně i vestřihlo z americké verze vystřiženou krátkou scénu po mučení. Byl celkem znát rozdíl ve zvuku, trochu i v barvách. Na Blu Ray od MGM tahle scéna není.
A díky Kubasovi a Djangovi, že šli taky, Kubaso viděl oba filmy poprvé jinak než z u nás vydaných DVD, takže zvláště co se týče barev docela šok.
V létě, ale ještě není upřesněn termín, chystá kino Aero dvojprogram Peckinpahovy Divoké bandy a Útěku. Takže určitě zajdu.

3 komentáře:

  1. I já opožděně děkuji za to, že jsem mohl vidět oba filmy s vámi oběma.
    Nelze než podepsat to, co je v článku. Byť mi u Pro hrst dolarů přišlo, že seškrtáním námětu (nebo spíše scénář diLea) až na dřeň, tak se posunul v některých momentech do silně abstraktního filmůu. Ale i tak pro mě druhý film rovněž vede (ještě o něco víc díky zajímavé práci s motivem hodinek a času). A ta část kterou popisujes u Pro pár dolarů navíc fakt působí jako slabší resp. oproti zbytku divně (hodně promluv, navíc přichystány zvrat ve vnímání El India a vlastně zbytku bandy + práce se smíchem u banditů)

    OdpovědětVymazat
  2. S tím scénářem di Lea bych byl trochu opatrnej, ten scénář přepsalo tolik lidí, až radši nikoho neuvedli v titulcích ;) Di Leo na obou filmech určitě pracoval, ale nakolik jsou ty scénáře "jeho", to je otázka. Každopádně u druhého filmu jsem si jist, že v některé z verzí byl v titulcích uveden jako asistent režie nebo tak něco, ale v promítané verzi jsem jeho jméno v titulcích nenašel.

    OdpovědětVymazat