LA POLIZIA ACCUSA: IL SERVIZIO SEGRETO UCCIDE (1975)

Luc Merenda, francouzsko-italský protipól Jirky Bartošky, vyšetřuje zamotaný zločin, přičemž se zdá, že mu hází pod nohy klacky úplně každý. Na což by měl být u italské policie zvyklý.

Poté, co jsem se nedávno vrhnul na Castellariho, rozhodl jsem se obdobně pustit do Martina a dát si pár jeho filmů, co jsem už třeba i viděl, nebo co ještě ne. Silent Action byl dlouho dost těžko dostupný, dokud v roce 2021 nevyšel v krásné edici na Blu Ray. Nemělo to pověst úplně toho nejlepšího a nejzásadnějšího, co by od Martina z poliziotteschi člověk měl vidět. A asi není, to ale neznamená, že je to vyloženě špatné.

Po všech těch osmdesátkových trashích bylo osvěžující vidět italský film, kde si tvůrci dali se scénářem práci, aby dával smysl. Bohužel taky ale zvláště první polovina v podstatě připomíná československé kriminálky té doby. Pořád se jen kecá, kecá, kecá, vrší se jméno na jméno, dva zdánlivě nesouvisející případy se prolínají a člověk aby si začal kreslit plánek, aby se v tom vůbec vyznal. Zhruba v půlce ale začne akce přibývat, a na závěr dostaneme něco, co jsem vůbec nečekal - velkou přestřelku s teroristy plnou samopalů, vrtulníků a granátů! Přičemž teda k zemi padají lidi, kteří jsou od malého výbuchu granátu poměrně daleko. Ale to je jen mírná kritika k filmu, který na akčních scénách nestojí.

Hlavního poldu ztvárnil Luc Merenda, kromě vyšetřování si najde čas i na románek s novinářkou Deliou Boccardo, ale nijak to děj neruší, spíš mu napomáhá, navíc Boccardo je vždy velmi sympatická, jen má člověk od začátku jasno, že se policistova přítelkyně konce filmu nejspíš nedožije. Zda je to tak i tady, to neprozradím. Merenda tady má poměrně jednoduchou roli a zvládá ji poměrně dobře. Ale vůbec na straně zákona a vyšetřovatelů ty postavy moc prokreslené nebývají, takže i Mel Ferrer se pohybuje v rámci své figury státního návladního. Zajímavější je to s Tomasem Milianem coby vyšetřovatelem z rozvědky, který silně překvapí velmi civilním výkonem.

Jinak tady je hromada postav, takže bohužel ani na záporné straně nenajdeme nějaké velmi výrazné postavy a vynikající herecké výkony, všichni hrají, jak jsou zvyklí. A všechny už jsme viděli v mnoha filmech. Poměrně sedící, ale ne moc výraznou hudbu složil Luciano Michelini.

Z poliziottesca mám u Martina docela deficit, narozdíl od gialla, pokusím se ho dohnat. Tohle nepatří k tomu nejlepšímu, co jsem v žánru viděl. Ale ještě je tu poznat ten Martino, co točil gialla pár let předtím, takže dostaneme dost dobrou kameru, i když na nějaké atmosferické scény můžeme zapomenout. 6,5/10

a.k.a. Silent Action

Režie: Sergio Martino

Hrají: Luc Merenda, Mel Ferrer, Tomas Milian, Delia Boccardo, Gianfranco Barra, Paola Tedesco, Claudio Gora, Claudio Nicastro, Michele Gammino, Carlo Alighiero, Antonio Casale, Carlo Gaddi, Loredana Nusciak, Arturo Dominici, Franco Giornelli, Giancarlo Badessi, Gofreddo Unger, Riccardo Petrazzi, Fortunato Arena

Hudba: Luciano Michelini
Produkce: Medusa Distribuzione

Itálie 1975

HRDINOVÉ ITALSKÝCH ŽÁNROVÝCH FILMŮ I

Když už jsem tu před pár lety udělal souhrn hereček, které nebyly políbeny westernem, ale hrály v mnoha jiných italských žánrovkách, byla by ostuda nezmínit se i o hercích, které sice na západě moc nenajdete, ale v jiných žánrech se chápali koltu či samopalu se stejnou lehkostí, s jakou Franco Nero či Anthony Steffen sedali na koně. Tohle je první část s herci 60. a 70. let. Ještě někdy přibude přehled osmdesátkových italských Arnoldů, Sylvestrů a Chucků.

MAURIZIO MERLI (1940-1989)

Naprosstá ikona policejního žánru, která ale mimo jeho hranice nezabrousila. Hrát Maurizio začal už v šedesátých letech, k větším rolím se dostal ale až v sedmdesátkách. Průlom ale zaznamenal až film Krutý Řím (1975), který sice byl psán pro Franca Nera, ten ale neměl čas. Proto se narychlo našel herec, který ho vzhledem připomínal. Příběh připomínající vzestip je slávě Terence Hilla, ten si ale brzy našel svou vlastní cestičku. Maurizio Merli se oproti tomu zahrabal do dalších a dalších filmů, v nichž hrál drsného policajta. Moc mu nepomohlo, že se brzy začal mluvit sám, pět let chrlil jeden film za druhým, kdy z policejní produkce vybočily snad jen výjimky typu westernu Mannaja, a pak, jak upadl žánr poliziotteschi, naprosto upadla i kariéra herce Merliho. Smutný příběh završila předčasná smrt na infarkt ve 49 letech.
Významné filmy: Krutý Řím, Roma a mano armata, Il cinico, l'infame, il violento, Na plný plyn
Významní režiséři, s kterými spolupracoval: Umberto Lenzi, Stelvio Massi

JEAN SOREL (1934)

Francouzský herec elegantního vzhledu se ve filmech začal objevovat na konci padesátých let, přičemž zdá se, že s Itálií spolupracoval již od počátku kariéry. Objevoval se především v uměleckých filmech Viscontiho či Bunuela, roku 1968 si ale zahrál ve dvou raných giallech, což byl žánr, v kterém se v Itálii prosadil asi nejvíce. Ve filmu Il dolce corpo di Deborah si zahrál s Carroll Bakerovou, s níž se sešel opět ve filmu Paranoia (1970) ve Fulciho Una sull'altra s Marisou Mell, u téhož režiséra si zahál i v Una lucertola con la pelle di donna (1971), tentokrát s Florindou Bolkanovou. Zahrál si i hrdinu zvláštního gialla Krátká noc skleněných panenek (1971), které se odehrává v Praze. Z jiných žánrů se objevil třeba v krimi policie se dívá (1973) s Enricem Mariou Salernem. Ve druhé polovině 70. let se ale přesunul zpět do Francie a jeho účast na italských filmech už byla celkem ojedinělá. Mihl se ale třeba v Ďáblově pokušení (1991) s Budem Spencerem.
Významné filmy: Il dolce corpo di Deborah, Una lucertola con la pelle di donna, Krátká noc skleněných panenek
Významní režiséři, s kterými spolupracoval:Lucio Fulci

LUC MERENDA (1943)

Francouzský herec se naroidl roku 1943. Drtivou většinu kariéry strávil ale v Itálii. Nejdříve se živil jako model, odtud byl už jen krůček do světa filmu. Poprvé se objevil ve filmu roku 1970 a hned jako jeden z představitelů francouzského konkurenta Jamese Bonda, agenta OSS 117. Následně zahájil kariéru sestávající především z filmů žánru poliziotteschi a gialla, ale hrál ve filmech všeho druhu. Do policejních filmů vstoupil roku 1973 filmem Sergia Martina The Violent Professionals, následně hrál jak u tohoto režiséra, tak u jednoho z nejproslulejších režisérů žánru, Fernanda Di Lea (Shoot First, Die Later, 1974, Kidnap Syndicate, 1975). U Sergia Martina si zahráli v giallu Torso (1973), téhož roku stihl i western Říkali mu Ámen a horor Jeptišky od sv. Archanděla. Zahrál si i v různých komediích (třeba Báječný Fantozzi nebo Cattivi Pensieri nebo Il ficcanaso, oba s Edwige Fenech). Jak ale žánrový italský film vyhasínal, vyhasínala i jeho kariéra. Koncem osmdesátých let ji pověsil na hřebík a stal se starožitníkem. Z "důchodu" ho, stejně jako Edwige Fenech, roku 2007 projednou vytáhl Eli Roth pro svůj film Hostel II.
Významné filmy: The Violent Professionals, Torso, Kidnap Syndicate
Významní režiséři, s kterými pracoval: Sergio Martino, Fernando Di Leo, Stelvio Massi

CLAUDIO CASSINELLI (1947-1985)

Claudio Cassinelli se s westernem bohužel v kariéře nesetkal vůbec, ale asi by do nich ani neseděl. Vedle Merliho a Merendy působil v rolích policejních komisařů spíše jako úřednický typ, o to tvrději ale dokázal zaútočit. Přesto, že se objevoval ve filmechu už v 60. letech, pořádně kariéru zahájil až roku 1973, ky se objevil v dramatu Alonzanfán s Marcellem Mastroiannim. Následně vstoupil do vod béčkovějších filmů a roku 1974 se objevil hned ve dvou poliziotteschi a dvou hororech. Jeden z poliziotteschi filmů, La polizia chiede aiuto, byl navíc částečně i giallo. Stejně tak film Sergia Martina z roku 1975 Morte sospetta di una minorenne. S Martinem následně Cassinelli spolupracoval často, i když spíše v dobrodružnějších filmech - setkal se s Ursulou Andress v Kanibalech 2 (1978), s Barbarou bach v Řece velkého krokodýla i Ostrovu rybích mužů (oba 1979), zahrál si v giallu Assassinio al cimitero etrusco (1982) a nakonec i v pro Cassinelliho nešťastném filmu Paco - stroj smrti (1986), při jehož natáčení v Arizoně se stal obětí leteckého neštěstí. Škoda.
Významné filmy: La polizia chiede aiuto, Vrah a polda (1976), Morte sospetta di una minorenne
Významní režiséři, s nimiž pracoval: Sergio Martino

MARC POREL (1949-1983)

Marc Porel pocházel ze Švýcarska a objevoval se pravidelně ve filmech jak ve Francii, tak v Itálii. Zaznamenat jsme ho mohli jako jednoho ze synů Jeana Gabina v Sicilském klanu (1969), s ním si zahrál i v Heroinu (1970). V Itálii se objevil asi nejvýrazněji ve dvou giallech Lucia Fulciho, Muka neviňátek (1972) a Zvuky temna (1977). V žánru poliziotteschi se objevil třeba ve filmu s Rayem Lovelockem Uomini si nasce, poliziotti si muore (1976) Ruggera Deodata nebo v Tony Arzentovi (1974) s Alainem Delonem. Bohužel, kromě slávy přinesla Porelovi úspěšná kariéra i stinné stránky, a to drogovou závislost, která přispěla i k jeho předčasné smrti.
Významné filmy: Muka neviňátek, Zvuky temna
Významní režiséři: Lucio Fulci

JOHN RICHARDSON (1934-2021)

Britský herec byl jednou z hvězd studia Hammer, kde se před kamerami sešel nejen s jeho největšími hvězdami (Christopher Lee, Peter Cushing, Raquel Welch, Ursula Andress), ale i s Olgou Schoberovou. Zároveň ale hrál i v Itálii, poprvé už roku 1960 v Masce démona (1960) Maria Bavy, neunikl spaghetti westernům (např. John the Bastard nebo Execution, oba z roku 1968), po roce 1970 se přenesl především na jih Evropy a začal hrát v giallech či jiných žánrech. U Sergia Martina si zahrál v Torsu (1973), s Edwige Fenech se objevil v Secrets of a Call Girl (1973), hrdinu ztvárnil v giallu Eyeball (1975), posledním jeho žánrovým filmem byl film Murder Obsession z roku 1981. U nás jsme ho mohli vidět v komedii Kachna na pomerančích (1975), kde se objevil vedle Uga Tognazziho, Monicy Vitti či Barbary Bouchet. V osmdesátých letech se ze světa filmu stáhl a objevil se před kamerami už jen výjimečně.
Významné filmy: Maska démona, Torso

LOU CASTEL (1943)

I přes světlý zevnějšek Lou Castel pochází z Kolumbie. V Itálii začal hrát především v uměleckých filmech, párkrát se ale podíval i do spaghetti westernu. Nejproslulejší rolí je určitě Nino v Kulce pro generála (1966), dále si zahrál ve filmech Vymahač (1967) Carla Lizzaniho a Matalo (1970). Objevil se s Olgou Schoberovou v historickém filmu Lucrezia (1968), u Umberta Lenziho si zahrál v giallech Orgasmo (1969) a Paranoia (1970), v obou s Carroll Bakerovou. V sedmdesátých letech se objevil i v několika kriminálních filmech, pak se ale opět vydal spíše cestou uměleckých produkcí.
Významné filmy: Kulka pro generála, Orgasmo

ROGER BROWNE (1930-2024)

Americký herec, který většinu kariéry rovněž strávil v Itálii. Začal už počátkem šedesátých let v sandálových filmech, následovaly špionážní filmy (u nás vyšel film Špioni milují květiny (1966) Umberta Lenziho), superhrdinské filmy (The Fantastic Argoman, 1967) a dobrodružství všeho druhu (debut Edwige Fenech Samoa, Queen of the Jungle, 1968). V 70. letech se jako herec objevoval v čím dál horších filmech (Emanuelle in America, 1977, Heroin v ženském táboře, 1973), zato se jeho hlas ve spoustě žánrových filmů objevoval v dabingu - namluvil do angličtiny Terence Hilla v Pravé a levé ruce ďábla i Gianniho Garka v několika dílech Sartany. Roku 1980 se vrátil do USA, kde začal pracovat ve zdravotnictví.
Významné filmy: The Fantastic Argoman

NAPOLI SI RIBELLA (1977)

Původně jsem chystal polizio speciál, ale zrovna jsem ty filmy sledoval krátce před Vánoci a během svátků jsem neměl čas koukat ani na drsné poldy, ani na nic jiného (jedinou pohádku jsem neviděl celou). No a asi v dohledné době ani nebude. Už dnes se mrkneme tedy na film s instantním poldou č. 2 (po Merlim), Lucem Merendou. Merenda je nečitelný policista, který má být asi drsňák s ostrovtipem, ale ve výsledku je jen panák procházející se s bouchačkou po Neapoli, po které ho provází šišlající Caputo. Už vůbec netuším, jak se v tomhle filmu Enzo Cannavale jmenuje - prostě je to navždy Caputo, a nic jiného tu ani nehraje. Merenda, přeložený z Milána, by si užíval klidnou službu na jihu, kdyby na policejní stanici nechodily dětské obrázky, které zachycují zločiny, které se záhy skutečně stanou. Takže Merenda má hodně práce a hodně se projede po Neapoli za zvuků funku trojice Bixio-Frizzi-Tempera...

Jenže k tomuhle filmu podle titulků složil hudbu někdo jiný! No co, nevadí, půjčování fungovalo vždycky. Příběh plyne po dvou kolejích, jednak vyšetřování a akce, jednak mafiáni v čele s Claudiem Gorou a především drsným vrahounem Adolfem Lastrettim. Do všeho se ještě zamotá přítelkyně jednoho z mafiánských poskoků, která může být nepohodlným svědkem. Nebo tak něco, už si to nepamatuju. Ale pamatuju si, jak je neskutečně žhavá. Sonia Viviani je dobrej objev, ještě někde se na ni určitě podívám...

Ale tohle samozřejmě není ona.

Bohužel, na záporné straně je výrazný právě jen Lastretti, jinak mezi sebou zaměnitelné tváře, a Lastretti tam bohužel zase tak moc není. Na chviličku se objeví i Nello Pazzafini, tentokrát maskovaný jako popelář, ale jen ubodá nepohodlného svědka, odjede a NIKDO HO TU NEZABIJE!!! Ale on příběh celkově zase tak moc nedává smysl. No, jak je Merenda herecky toporný, nějaký zájem přece jen v divákovi vzbudí; Caputo celkem pobaví, i když ne tolik, jako ve filmech se Spencerem. Je tu hodně honiček v autech, ale zase pořád stejných. Ale zato doprovozených tou skvělou ač nepůvodní hudbou. Takže jako polizio oddechovka z doby, kdy už žánru dech docházel, se doporučit dá. 6/10

Tento pořad vám přinesla firma J&B, jejíž whisky tu najdete v každé druhé scéně. To víno Punt něco taky.

a.k.a. A Man Called Magnum
Režie: Michele Massimo Tarantini
Hrají: Luc Merenda, Enzo Cannavale, Adolfo Lastretti, Sonia Viviani, Claudio Gora, Nello Pazzafini, Giancarlo Badessi, Claudio Nicastro
Hudba:  Franco Campanino (a Franco Bixio, Fabio Frizzi a Vincenzo Tempera)
Produkce: Titanus
Itálie 1977

LA CITTA SCONVOLTA: CACCIA SPIETATA AI RAPITORI (1975)

Fernando Di Leo je pro mě asi nejzajímavější režisér mezi těmi, kdo natáčeli poliziotteschi. Když vezmeme tu akčn odnož žánru, všichni ostatní jeli na vlně toho, co předtím úspěšně představili Steno, Castellari a další. Di Leo si jel na vlastní vlně a místo schematických příběhů o nekompromisních policajtech, kteří dají všem těm grázlům konečně za vyučenou, natáčel zajímavější příběhy o jedincích, kteří jsou postaveni před závažná rozhodnutí, jež jim změní život. Od gangstera zapleteného do soukolí mafie víc než by chtěl v Milano Calibro 9, přes lehkomyslného pasáka donuceného bojovat o svůj život v La Mala Ordina, chladnokrevného zabijáka, který si prostřílí cestu na vrchol mafie v Il Boss, po zkorumpovaného policajta, který musí řešit svou loajalitu k mafii či k vlastní rodině v Il poliziotto e marcio. Zdejší příběh, opět postavený na schématu pomsty, je vystavěný podobně.

Hned na začátku jsou uneseni dva chlapci, syn bohatého stavitele a syn chudého mechanika, který se kamarádovi snažil pomoct. Policie je bezradná, mechanik by dal cokoli, aby mu vrátili syna, zatímco stavitel chladnokrevně kalkuluje a chce vyjednávat s únosci ohledně výkupného. Až únoscům dojde trpělivost a na výstrahu mechanikova synka zastřelí. To neměli dělat... Z milujícího otce se stane bezcitný mstitel, kterému už nezáleží na ničem než na smrti všech, kteří měli co do činění se smrtí jeho syna.

Paradoxně se mi víc líbila první polovina, kterou táhnou hlavně Vittorio Caprioli jako policejní komisař a James Mason jako bohatý stavitel, za vydatné podpory Valentiny Cortese coby zlomené Masonovy manželky. Že Luc Merenda nebyl zrovna dobrý herec už jsem si zvykl, jeho pokusy o hraní jsou trochu směšné, ale rozhodně v jeho boji mu divák musí držet palce. Jeho pomsta, ač se spoustou akčních scén, je ale až moc přímočará a naivní. První část byla výjimečnější v tom, že neobsahovala prakticky žádné násilí. Od Di Lea by člověk čekal kruté týrání obou rukojmí, ale nic takového tu není. Víc to jede na atmosféře zármutku nad ztrátou blízkých a marné naději na šťastné shledání. Když je pak jeden z chlapců zastřelen, otřeseni jsou i únosci s výjimkou chladnokrevného vraha. I ten je ale ve druhé polovině představen jako, byť nenáviděníhodná, lidská bytost se svými zájmy, ambicemi a uvědoměním, že sám není tak důležitý, jak si myslel. Závěr je uspokojující, ale pořádně hořký, a konec otevřený, i když tak napůl.

Atmosféře pomáhá i melancholická Bacalovova hudba, bohužel do akčních scén asi moc vhodných skladeb nedodal, takže se tu opakuje jeho skladba Preludio z filmu Milano Calibro 9, s mírnou syntetizérovou modifikací. A nehodí se úplně vždycky. Každopádně, líbilo se mi to víc než třeba předchozí Shoot First, Die Later, na druhou stranu na Milano Calibro 9 nebo La mala ordina to nemá. 7/10

a.k.a. Kidnap Syndicate
Režie: Fernando Di Leo
Hrají: Luc Merenda, James Mason, Vittorio Caprioli, Valentina Cortese, Irina Maleeva, Marino Masé, Renato Romano, Tom Felleghy, Renato Baldini, Pietro Ceccarelli, Gilberto Galimberti
Hudba: Luis Bacalov
Produkce: Medusa
Itálie 1975

TORSO (1973)

Tohle Martinovo giallo-negiallo mě docela dlouho spíše odpuzovalo, ani nevím proč. Možná se mi ten film zdál přechválený, všude (kde o tom psali) samé ódy, na druhou stranu když jsem si četl, o čem film je, nezamlouvalo se mi to. Nakonec jsem se přece jen podíval, a... a v první půlce se mi to příliš nezamlouvalo.

Ten film je vlastně na dvě části. První zobrazuje hlavně zvrácené vysokoškoláky, kteří se ve volném čase nejvíc ze všeho zajímají o chlast, drogy a především sex, normální, skupinový, lesbický, prostitutky, máme tu všechno, vlastně i náznaky incestu. (ZRUŠTE VYSOKÉ ŠKOLY, VOLAJÍ ČTENÁŘI PARLAMENTNÍCH LISTŮ!!!) Z nepříliš přehledné skupinky vnadných a lehkých studentek se nám vyčlení pár těch, které sledujeme více. Zde je seznam v pořadí podle toho, jak se mi líbily:
Tina Aumont je studentka s bohatým strýčkem, vilou na venkově a nádhernýma očima. Ve volném čase se zajímá o odhánění dotěrného nápadníka a zábavu s kamarádkami. Nahá se nám bohužel neukáže, což ale nevadí, v soutěži shrnutí Hledání ztraceného času Marcela Prousta krásy získává i tak první místo.

Patrizia Adiutori - možná si ji vybavíte z westernu Shoot the Living and Pray for the Dead. Čeho tam Klaus Kinski nevyužil, využil Sergio Martino okamžitě, a tak film začíná záběrem na její poprsí. Bohužel si ji příliš neužijeme, protože hned na začátku umírá (to snad skoro není spoiler, fakt je to začátek filmu). Ve volném čase se zajímá o sex a zřejmě i focení porna.

Angela Covello - ze začátku se mi pletla s Cristinou Airoldi (o ní níže), asi jsem si nevšiml zpočátku, že jde o dvě různé postavy, až později. Za což asi může shodný účes jejich hnědých vlasů. Angela je ta s hezčíma očima. Ve volném čase se zajímá o svou přítelkyni.

Suzy Kendall - hlavní hrdinka, už jsme ji viděli v Ptáku s křišťálovým peřím. Zajímá se doopravdy o předmět svého studia a je ze všech nejstarší a nejklidnější. Takže pořád oblečená.

Cristina Airoldi - nic moc, ale scéna s ní v bažině se řadí k nejlepším ve filmu.

Carla Brait - ta se mi nelíbí vůbec a nerad ji v těchto filmech vídám. Italským režisérům se bohužel líbila, takže snad v každém filmu je navíc nahá. No proti gustu žádný dišputát. Ve volném čase svádí Angelu Covello. (na obrázku u Angely Covello)
Ještě je tam nahá jedna prostitutka a samozřejmě má obrovský prsa. Jo a taky je tam ta scéna ve squatu (s nahými narkomankami) a pod titulky, byť rozostřeně, sledujeme gruppensex.

Tak jsme si představili poněkud neortodoxně hlavní osazenstvo. Chtěl jsem tím naznačit jednu věc - v první půlce fakt nejde o moc víc než o sexuální vztahy a snad v každé druhé scéně jsou nahá ženská prsa. To je naštěstí narušováno napínavými scénami s brutálním vrahem, který oběti škrtí šátkem a poté jim vypíchá oči, rozřeže hruď apod. Zvláště scéna v bažině je skvělá, jak jsem již psal výše. Navíc jsme v Itálii a tak je film plný významných pohledů, nelogicky pomalých pohybů a přehnaně vylekaných postav. To přece jen vytvoří atmosféru napětí. Navíc snad každá mužská postava je něčím podezřelá, třeba už jen nenadálým výskytem. Martino navíc háže slepé stopy a předpokládám, že na vraha jsme všichni tipovali téhož, byť občas to na něj ukazovalo až moc jasně. Ne, kdepak, identitu vraha vážně neuhodnete. Tím spíš je ovšem uměle vytvořená jeho motivace. Ta zklame, stejně jako posledních cca pět minut. No, zklame... teď to zní divně  Úvod není nic moc, jak může závěr zklamat?

Druhá polovina je totiž naprosto perfektní. Sex už tu nemá místo, brutalita je především tušená a hlavně napětí by se dalo sakra krájet. Dům plný mrtvol, vrah, který se jich zbavuje, a v domě je ještě postava, o které neví - a která ale nemůže nikudy utéct a hlavně na sebe nemůže upozornit nikoho, kdo je venku. Víc neřeknu, každopádně tohle je přesně ten důvod, proč film vidět, a proč je hodnocený tak, jak je hodnocení. A s tím mým ta druhá půlka taky silně zahýbala.

Nejsem si jistý, zda film označit čistě jako giallo. Vyšetřování je vlastně odsunuto do pozadí, hrdinky před děsem vražd prchají, nejdou mu vstříc, aby poznaly pravdu. Na druhou stranu řada styčných prvků tu stále je - maskovaný vrah, vysvětlení důvodu jeho řádění atp. Z Martinových giall u mne stále vede jeho Tutti i colori del buio, kde to navíc táhla jedna Edwige oproti zdejším vícero hrdinkám (navíc kdyby tu hrála, žebříčkem výše by to silně otřáslo ;) ). Jinak mě mrzí, že jsem k dispozici měl jen anglický dabing, který je mizerný (všechny italské studentky mají anglická jména) a navíc vystříhaný (naštěstí v mojí verzi tyto scény zůstaly v italštině). Na druhou stranu tato vystříhaná verze upevňuje jedno podezření, které už je podle italské verze vyloučeno. 7,5/10

a.k.a. I corpi presentano tracce di violenza carnale
Režie: Sergio Martino
Hrají: Suzy Kendall, Tina Aumont, Luc Merenda, John Richardson, Patrizia Adiutori, Cristina Airoldi, Angela Covello, Carla Brait, Roberto Bisacco, Rosaria della Femmina, Carlo Alighiero
Hudba: Guido a Maurizio De Angelis
Scénář: Ernesto Gastaldi, Sergio Martino
Produkce: Interfilm
Itálie 1973