Zobrazují se příspěvky se štítkemFRANCESCO DE MASI. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemFRANCESCO DE MASI. Zobrazit všechny příspěvky

neděle 24. listopadu 2024

HLASY ITALSKÉHO DIVOKÉHO ZÁPADU

V jednom nedávném článku jsem zmínil zpěváka Raoula, který nazpíval většinu písní, které pro spaghetti westerny skládal Francesco de Masi. Udělejme si přehled nejznámějších hlasů z písní spaghetti westernů:

EDDA DELL'ORSO
Většinou zpívala bezeslovně v Morriconeho skladbách, jednu otextovanou si ale taky střihla.

CHRISTY
Morricone ji hodně využíval na otextované písně, zatímco u Dell'Orso jen hlas beze slov.
RAOUL
Když k filmu skládal hudbu Francesco de Masi, pravděpodobně bude mít píseň zpívanou Raoulem.
MAURIZIO GRAF
První dva Ringové + třeba výjimečně Find a Man od De Masiho, což jsem měl mylně zařazeno výše...
DON POWELL
Dále třeba píseň z Adios Django.
PETER TEVIS
Spolupracoval s Morriconem v prvních letech práce pro westerny.
STEFAN GROSSMAN
Spolupráce zejména s Giannim Ferriem od přelomu 60. a 70. let.
ROCKY ROBERTS
Kromě Djanga ještě nazpíval titulní píseň k To zvládnem, amigo!
LIDA LU
Kromě tohoto songu v anglické i italské verzi žádné další špagetové kredity nemá.
THE WILDER BROTHERS
Dále třeba nazpívali píseň k filmu Johnny Yuma.
SERGIO ENDRIGO
ANNIBALE
Po tomto ještě nazpíval song k jedné komedii, kterou jsem radši neviděl a píseň neslyšel...
FRED BONGUSTO
Kromě zpěvu rovněž skládal, jinak nazpíval písně ke dvěma Gemmovkám (Jeden stříbrný dolar a Sbohem, Gringo).
SCOTT WALKER
NICOLA DI BARI
GENE ROMAN
Hlas z prvních westernů s hudbou od De Angelisů.

sobota 23. listopadu 2024

QUINDICI FORCHE PER UN ASSASSINO (1967)

Ze začátku mi to připadalo, jako další snaha rýžovat na úspěchu Taste of Killing, včetně titulkové scény s tentokrát trojicí mužů přijíždějících z pouště, včetně Craiga Hilla a George Martina. Ale tenhle film je značně jiný, stejně jako jsou jiné jejich postavy. 

V zásadě mi to připadá jako taková zešpagetizovaná verze westernů s Randolphem Scottem, kde akorát Hill není ten, co by na všechny strany volal já jsem nevinnej, a všechno jde do takových extrémů, že na konci už nezbývá naživu skoro nikdo. Tolik akce, vraždění a náhodných bitek, aby se co chvíli něco dělo, rozhodně Scott s Boetticherem do svých filmů necpali, jinak by to ale mohl být námět některého z filmů Ranown, kde by Martinovu roli hrál třeba Lee Marvin nebo Pernell Roberts.

Ze začátku jsem si myslel, že Martin je zloděj koní a Hill půjde po jeho stopě jako lovec hlav. Vzápětí se Martinova banda na dvacet minut utábořila na ranči obývaném třemi ženami, matkou a dvěma dcerami, z nichž ta starší se má druhý den vdávat. Zanedlouhou ale Hill se svými společníky, mezi nimiž je tentokrát José Manuel Martín, který tu nechce ani vraždit, ani znásilňovat (!) (to si vyměnil s Frankem Brañou), a s Martinem uzavře dohodu. Když však ženich Howard Ross na druhý den dorazí, všechny ženy najde mrtvé, a ve stáji patnáct spících vagabundů. Ve městečku se dá ihned dohromady početná patrola, v níž zejména Aldo Sambrell by chtěl věšet, zatímco Antonio Molino Rojo jako šerif se situaci snaží klidnit. Hillova a Martinova spojená banda prchá, cestou v městečku naberou jako rukojmí ženu reverenda, a utíkají směrem k mexické hranici. Otázkou je, kdo vraždil, a zda se prchajícím podaří před krvežíznivou patrolou utéct.

Vlastně se nedalo moc předvídat, jak se film bude ubírat dál, což se mi líbilo. Film je víc postaven na postavách, které sice nevybočují moc ze šablon, ale partie se rozehrávají i mezi nimi, takže nejen že uprchlíci se brání před patrolou, ale máme tu i spory mezi dvěma šéfy, kdo bude ten hlavní, ženskou postavu, která se snaží zachránit sebe i situaci, a rovněž rozpory mezi Sambrellem a Rojem v patrole. I díky tomu se celých 100 minut filmu něco děje a ačkoli akce není nejsvižnější, zejména honičky na koních jsou dost pomalé, nudit se u toho nestihnete. Jediné, co je trochu navíc, je vedlejší pátrání po tom, kdo vlastně vraždil, protože to nám po zabarikádování bandy v pevnosti začne být vlastně jedno.

Točilo se v Almeríi na těch nejikoničtějších místech, máme tu na každém kroku známou tvář, klasickou hudbu Francesca de Masiho s písní, kterou hřmotným hlasem nazpíval Raoul. V podstatě klasika, která moc nemůže zklamat, byť nejsem příliš spokojen s koncem. Je taky škoda, že jediná verze, ke které jsem se dostal, má naprosto zmršené audio a obraz je šíleně špinavý a tmavý (rozlišení ani řešit nebudu). Na Youtube je kvalitnější obraz, zvuk je otázkou a každých pět minut řešit reklamy nechci... Z westernů s Craigem Hillem je to rozhodně jedna z těch lepších věcí. 7/10
a.k.a. The Dirty Fifteen, Fifteen Scaffolds for a Killer, Fifteen Scaffolds for a Murderer
Režie: Nunzio Malasomma
Hrají: Craig Hill, Susy Andersen, George Martin, Aldo Sambrell, Howard Ross, José Manuel Martín, Andrea Bosic, Frank Braña, Ivan Scratuglia, Tomás Blanco, Umberto Raho, Luis Durán, María Montéz, Antonio Molino Rojo, Margarita Lozano, Laura Reder, Eleonora Brown, Ricardo Palacios, José Canalejas, Alvaro De Luna
Hudba: Francesco De Masi
Produkce: Variety Distribution
Itálie / Španělsko 1967

úterý 2. ledna 2024

LO SQUARTATORE DI NEW YORK (1982)

 
Dodatečně vytvoříme speciál, ale proč ne. Pro změnu ho opět věnujeme režisérovi, a to Luciovi Fulcimu.
Silně trashové giallo 80. let, natočené pod vlivem slasherů. Každopádně tradiční žánrové prvky drží, tedy vrah je neznámý až do konce a sice nemá ani černé rukavice, ani masku, zato mění hlas, na druhou stranu, kdo je vrahem vám dojde poměrně snadno, protože ve filmu je několikanásobný počet obětí proti podezřelým.

Hned z první oběti uvidíme jen useklou ruku v psí tlamě, dle inspirace z Kurosawy (asi), ale všechny ostatní vraždy si užijeme v detailech, včetně jedné, která se odehraje vlastně jen v halucinaci. Na stopě vrahovi s hlasem kačera Donalda je policista, jehož představitel mi celou dobu silně někoho připomínal (samozřejmě účel), jenom nevím, koho. Trochu problém pak je, že vlastně všechny ženské postavy (a možné oběti) kromě jedné jsou sobě podobné blondýnky, takže se mi mezi sebou velmi pletly. Dobře, Zora Ulla Keslerová, která si tu střihla roli velmi reprezentující socialistické herectví, totiž kurvu v live show, která jen souloží na pódiu a vzápětí je zavražděna tím, že jí vrah vrazí střep mezi nohy, tu jsem znal, ta se mi nepletla. Ale jinak, když se asi po čtyřiceti minutách objevila další z hlavních postav, nejdřív jsem byl přesvědčen, že je to úplně jiná postava.

Děj je vůbec, jak je obvyklé, dost nekonzistentní, pátrání je dlouho na mrtvém bodě, a rozuzlení přijde poměrně náhle. Kromě Keslerové se tu objeví ještě další Fulciho stálice Daniela Doria, vedlejší roli ztvárnila dobová hvězda Andrea Occhipinti (pod stupidním pseudonymem Andrew Painter), psychiatra Paolo Malco (oba se u Fulciho objevili opakovaně) no a sám Fulci si zahrál malou roli šéfa policie. O hudbu se tentokrát místo synťáků Fabia Frizziho postaral Francesco De Masi, jehož úderná skladba ve mně vždycky navodila příjemný pocit - ale asi proto, že jsem zvyklý ji slýchat jako znělku podcastu Giallo Ciao Ciao, takže vždycky jak zazněla, čekal jsem, že uslyším hlas Matta Walla (a.k.a. Creep Creepersin), jak volá "Ciao Ciao everybody and welcome to our new episode of Giallo Ciao Ciao!"

Co se dá počítat jako klady je jednoznačně atmosféra některých scén a kamera Luigiho Kuveillera. Na druhou stranu mi dost vadila přílišná vulgarita a lascivnost (z některých hereček uvidíme vážně úplně všechno), která sice dobově zapadá, ale Fulci se v jiných filmech bez tolika nahoty dobře obešel. Kdo u Fulciho filmů hraje nějakou panákovanou, určitě si jich pár dá, třeba při scéně, kdy vrah jedné z obětí rozřízne oko (z čehož daly Levné knihy dokonce obrázek na obal). Scénář není z nejlepších, jak jsem psal, na to, kdo bude vrahem, jsem přišel velmi brzo, je to dost epizodické a nijak extra se nevyvíjející. Sedmdesátková Fulciho gialla jsou zkrátka lepší. 6/10
a.k.a. Rozparovač z New Yorku, The New York Ripper
Režie: Lucio Fulci
Hrají: Jack Hedley, Almanta Suska, Howard Ross, Andrea Occhipinti, Alexandra Delli Colli, Paolo Malco, Cinzia de Ponti, Daniela Doria, Zora Ulla Keslerová, Lucio Fulci, Michele Soavi
Hudba: Francesco De Masi
Produkce: Fulvia Film
Itálie 1982

neděle 27. listopadu 2022

FUGA DAL BRONX (1983)

Trashovy příhody v Bronxu pokračují. Hrdina teď nosí koženou bundu, což je jediné, v čem se změnil. A co zbytek?

Zlá korporace vedená Eniem Girolamim z předchozího dílu (Enzo se sám tentokrát obsadil jen do role operátora) se tentokrát rozhodla Bronx zbořit a postavit zde nové luxusní sídliště. Chvályhodný počin, řeklo by se, jenže mmísto vystěhování jsou obyvatelé vražděni a upalováni, vyhazováni do vzduchu ve svých domech, protože operaci řídí šílený vrah Henry Silva. Když exterminátoři upálí i Trashovy rodiče, Trash se rozhodne mstít a začíná krvavý boj. Do všeho se zapoj nový král podsvětí Antonio Sabato a uřvaná novinářka, která přijde s plánem - unést prezidenta korporace! A na to je potřeba specialista Giancarlo Prete a jeho synek s dynamitem.

Dvojka je klasičtější, ale to bohužel znamená i mnohem předvídatelnější, než jednička. Sotva se stala nějaká událost, na kterou postavy musí nějak reagovat, ihned bylo jasné, co přesně udělají. Mark Gregory se hrát nenaučil, ale člověk si nějak zvykl, kromě něj a Girolamiho se do téže role vrátila ještě Carla Brait s kovovou buřinkou, která se ale stejně jen mihne. Massimo Vanni se vrátil v jiné roli, a co ten zbytek? Antonio Sabato je v polozáporné roli lepší než jako hlavní klaďák, ale Freda Williamsona nenahradí, i kdyby se rozkrájel, stejně tak Giancarlo Prete prostě není ani Charles Bronson, ani třeba jenom Ivan Rassimov. Ani nikoho jako je Eastman tu nemáme, takže body z obsazení sbírá jen Henry Silva.
Jednička je špatná, ale přinesla spoustu šílených nápadů a nečekaných divných scén. Tady to prostě jede očekávaně, a občas až neočekávaně blbě. Třeba, Gregory a Prete unesou prezidenta, celou dobu je pronásleduje policie i deratizéři, a naše únosce ani nenapadne zavolat "přestaňte střílet, nebo je po něm." Vždycky hned začnou pálit po útočnících a prezident se buď schovává, nebo se snaží zdrhnout. Body to má za opravdu velké množství akce a vysoký body count, takže člověk se nestihne nudit, je fakt, že věčné vybuchující miniatury byly hodně k smíchu. I hudba je tu proti jedničce tak nějak normální. Ne špatná, jen moc normální. 5,5/10
a.k.a. Escape from Bronx, Bronx Warriors 2
Režie: Enzo G. Castellari
Hrají: Mark Gregory, Henry Silva, Giancarlo Prete, Antonio Sabato, Valeria D'Obici, Enio Girolami, Paolo Malco, Massimo Vanni, Moana Pozzi, Carla Brait, Romano Puppo, Ottaviano Dell'Acqua, Enzo G. Castellari, Eva Czemerys
Hudba: Francesco De Masi
Produkce: Fulvia Film
Itálie 1983

pondělí 5. září 2022

SETTE WINCHESTER PER UN MASSACRO (1967)

Jeden z prvních Castellariho westernů, kterému jsem se docela dlouho vyhýbal, protože z ukázek a ostatních Castellariho filmů té doby jsem si udělal představu, jaký ten film asi bude. No a on je přesně takový. Máme tu vojenské prostředí, nedůvěryhodné postavy, jednu zradu za druhou, akci a spoustu peněz, kterou si všichni chtějí získat pro sebe. Hlavního hrdinu hraje elvisácký Edd Byrnes, který není nijak moc výrazný, padouchem je nehrající Guy Madison, v bandě má nejasné charaktery jako je rejžův bratr Enio a jasné padouchy Aysanou Runachaguu či Ricka Boyda, máme tu nesedící ženský prvek i pokusy o dost trapný humor. Do toho všeho hřmotnou hudbu včetně písně dodal Francesco de Masi. Z Castellariho westernů konce 60. let to má asi nejmenší star power i nejmenší rozpočet (vše se točilo v zimě v Itálii a městečko Elios je zabírané prakticky jen ze dvou úhlů), takže nijak moc dobře to nevypadá, moc to nezaujme, na druhou stranu ani neurazí. 5,5/10
a.k.a. Payment in Blood, Seven Winchesters for a Massacre, Blake's Marauders, The Final Defeat, Winchester for Hire, Renegade Riders
Režie: Enzo G. Castellari
Hrají: Edd Byrnes, Guy Madison, Enio Girolami, Luisa Barratto, Piero Vida, Federico Boido, Aysanoa Runachagua
Hudba: Francesco de Masi
Produkce: St. Regis Film
Itálie 1967

úterý 9. listopadu 2021

SETTE DOLLARI SUL ROSSO (1966)

Tradičně dávám do spagvemberu aspoň jednoho Steffena, kterého jsem ještě neviděl, což při počtu nějakých 25 spaghetti westernů s ním není zase tak těžké. 8 filmů mi ještě zbývá, takže osm let mám ještě co dohánět. Tenhle film patří mezi ty nejranější steffenovky, a člověk už tak nějak ví, co čekat - Tondu s malým kloboukem, hodně pěstních bitek, pomstu až za hrob, trochu romantiky a samozřejmě klasický trik se skočením na zem a válením sudů těsně před odstřelením padoucha. Také stojí za povšimnutí poměr mezi padouchy odstřelenými, a padouchy, kteří padnou tak, že se při rvačce na něco nabodnou.

Začátek je klasická zívačka, pak se to docela ale rozjede. Jenže následných cca čtyřicet minut pokrývá nějakých dvacet let, takže jsou nabité dějem. Pak ale bandité pod vedením Sancha začnou plánovat přepadení banky v malém městečku, aděj hodně zpomalí, začnou se budovat charaktery a vztahy... a už je pozdě. Oživí to pak závěrečná čtvrthodina, ta je docela dobrá. 

Herci tu hrají to, co vždycky, Steffen je toporný, Sancho přehrává a střílí bez míření, Montes se usmívá, Nusciak se mračí, Conversi se šklebí, Martín je zbabělá svině. Jediné, co je zajímavější, je námět s hledáním ztraceného syna, kterého ale zloduch převychoval k obrazu svému. To určitě obšlehli z nějaké antické tragédie. De Masiho hudba je tradiční a moc nezaujme. Zkrátka, na jedno zkouknutí, proč ne, ale asi si brzo tenhle film pamatovat nebudu. 6/10
a.k.a. Seven Dollars on the Red, Seven Dollars to Kill
Režie: Alberto Cardone
Hrají: Anthony Steffen, Fernando Sancho, Roberto Miali, Loredana Nusciak, Carla Calo, Elisa Montes, Spartaco Conversi, Franco Fantasia, José Manuel Martín, Fortunato Arena, Gino Marturano, Silvana Bacci
Hudba: Francesco de Masi
Itálie / Španělsko 1966