MURDEROCK - UCCIDE A PASSO DI DANZA (1984)

Pamatujete si na Vražedný aerobic Davida A. Priora? Tak je to docela dost vykradená Smrtící spona. Rozdíl je v tom, že zatímco Fulciho film je lépe natočený, Priorův film je větší zábava.

Osmdesátkový nevkus se projevuje v obou. Hned na začátek dostaneme několik scén s tanečnicemi, kde skupina teenagerek ve velmi těsných trikotech vykonává velmi sexuálně působící pohyby, a to do hudby, již složil, jak jsme se dočetli v titulcích největším písmem, Keith Emerson, pardon, KEITH EMERSON, což bychom jinak asi neodhadli, protože jeho obvyklou tvorbu moc nepřipomíná, na druhou stranu, k aerobicu se hodí disko víc než progrock. Pardon za toto hrabalovské souvětí. Průser s aerobicovými scénami je to, že choeografie je strašná, nesedí do hudby, a do toho trenérka odpočítává totálně mimo rytmus. Jakýkoli rytmus.

Následně se jedna cvičenka se svým přítelem "zapomene" v šatně, a když se jde osprchovat, najednou se k ní kdosi přikrade, omámí ji chloroformem a pak jí pomaličku dlouhou jehlou propíchne ňadro (výstavní kousky) až do srdce. Jestli je tohle úplně fyzicky možné, to nechám odborníkům, každopádně toto je oproti předchozímu Rozparovači z New Yorku dost nekrvavý způsob vraždění, ale sprchu skoro člověk po zhlédnutí potřebuje kvůli množství nahoty a vulgarity. Například kvůli vystoupení jedné tanečnice, při kterém si několikrát zblízka prohlédneme její rozkrok (naštěstí má aspoň kalhotky).

Klasicky tu tedy máme skupinku podezřelých v taneční škole, ze které je policejní vyšetřovatel na prášky. Ale on si spíš tak cynicky jenom komentuje a případ řeší s ledovým klidem. Jednoznačně je to nejlepší postava ve filmu. Zbytek herců je od ucházejících ke strašným. Kam dal Claudio Cassinelli v 80. letech svoje charisma z předchozí dekády? Proč Ray Lovelock vypadá na padesát ve 34 letech? Hlavní ženskou roli, učitelku tance Candice, hraje Olga Karlatos, kterou jsem měl až do tohoto filmu docela rád. Tady už je jednak docela nehezká, jednak hraje naprosto příšerně. Ze známějších tváří se tu objevuje ještě Cristian Borromeo z Tenebre, a v neuvedených minirolích se mihne Al Cliver a sám Fulci.

Bylo to lepší, než jsem to čekal. Zklamán bude ale asi každý - ten, kdo čeká brutalitu podobnou předchozím Fulciho dílům, ten, kdo čeká kvalitu podobnou sedmdesátkovým Fulciho giallům, i ten, kdo čeká aspoň napínavé giallo - první hodina pár dobrých scén přinese, ale nakonec nás žádná z postav nezajímá tak, abychom nezbystřili jen u vražd, a závěr postrádá napětí, vzrušení, cokoli. Kdo je vrah se dá odhadnout taky poměrně brzo. 5,5/10

a.k.a. Smrtící spona, Murder-Rock - Dancing Death, The Demon is Loose

Režie: Lucio Fulci

Hrají: Olga Karlatos, Ray Lovelock, Claudio Cassinelli, Cosimo Cinieri, Christian Borromeo, Geretta Geretta, Silvia Collatina, Al Cliver, Lucio Fulci, Angela Lemerman

Hudba: KEITH EMERSON
Produkce: CDE Compagnia Distribuzione Europea

Itálie 1984

I GUERRIERI DELL'ANNO 2072 (1984)

Původně jsem plánoval ještě Dům u hřbitova (Brána do záhrobí je v pytlíku do The Show With No Name, tak ji zatím nechávám stranou), ale nakonec jsem se rozhodl pro něco lehčího, kde nebudou vypichované či vytrhávané oči a vyzvracené vnitřnosti.

Což neznamená, že tu neuvidíme Cinziu Monreale podřezanou kyvadlem.

Celý film jsem si kontroloval, že tohle skutečně vzniklo o tři roky dřív než Běžící muž. Celou dobu jsem totiž měl pocit, že se dívám na jeho totální kopírku. Dystopická budoucnost tu totiž vypadá tak, že svět je ovládán médii a počítači, a televizní stanice ve snaze o přilákání publika vysílají brutální pořady, ve kterých se lidé opravdu zabíjejí. Šéfredaktor jedné ze stanic, Claudio Cassinelli, přijde s plánem na nejvelkolepější show, ve které se jako novodobí gladiátoři utkají odsouzenci k smrti, kteří tak mají možnost se "vykoupit". Jako tahák si do show "pozve" hvězdu konkurenční televize.

Tou je motorkář Drake, který sice o sobě celý film říká, že není zabiják, a odmítá násilí, ale že jeho protivníci v show většinou končí dost brutálně zabití, to je jaksi druhá věc. Drake (Jared Martin) se právě v přímém přenosu oženil a jeho novomanželka na něj čeká v jejich domě... Kam pronikne několik tanečníků, kteří ji podřežou, Vzápětí se dovídáme, že Drake byl odsouzen k smrti za brutální vraždu jejích vrahů. Fulci, tys nám to neukázal??? A je nucen přidat se do soutěže. Děj se tu trochu od Běžícího muže odlišuje, ten jde na show hned, a nechává Arnolda postupně se vyhýbat hned několika lovcům. Drake je podroben tréninku pod vedením sadistického Ravena (Howard Ross z Rozparovače z New Yorku) a potýká se i s ostatními "šampiony", mezi kterými vynikají Fred Williamson, Al Cliver a Hal Yamanouchi.

Abychom se ale od Běžícího muže neodchýlili moc, tak důležitou roli hraje zaměstnankyně televize, která začne mít podezření, že ve Drakeově případu něco nehraje, zjistí, že vraždu, za kterou byl odsouzen, nespáchal, a vyvíjí "podzemní" činnost proti svým nadřízeným. Eleonora Brigliadori vypadá jako postava ze Saudkova komiksu (přesně takovou ženskou jsem u něj někde viděl), ale její postava, ač má být počítačová expertka, je tupá jak poleno a hlavně v závěru totálně na zabití.

A abychom nebrali jen ty hlavní příběhové inspirace, v závěru, kdy konečně dojde na show, je použit i plamenomet, tak jako s ním Arnolda pronásledoval Jim Brown.

Kingova kniha, podle které Běžící muž vznikl, vyšla skutečně už v roce 1982. Takže je možné, že buď Fulci, nebo spíše scenárista Dardano Sacchetti, ji četl, a nechal se silně inspirovat. Na druhou stranu, jak si čtu popis na Wikipedii, tak film Běžící muž se od knihy taky značně odlišuje. Tak že by někdo z tvůrců Běžícího muže viděl někde na kazetě tohle a prvky z toho zapletl do vysokorozpočtového filmu s Arnoldem, věda, že nikdo z italských tvůrců rozhodně nebude Tri-Star žalovat.

Inspiraci jedním starším filmem jsem tu ale našel, ale jen okrajově. Průlety nad Římem budoucnosti byly určitě inspirovány Blade Runnerem. S miniaturami a vánočními světýlky sice nešlo udělat tak dechberoucí podívanou, jakou jsme viděli u Ridleyho Scotta, ale zejména dekorace interiérů nejsou špatné. Ale na film bylo zjevně velmi málo peněz, takže se většina odehrává v noci, divákům na závody radši rovnou zakázali přístup, aby se nemusel platit kompars, a některé scény jsou umístěny do interiérů, kde je jen tma. A pak se spustí stroboskopické blikání. Film určitě není vhodný pro epileptiky. (Předpokládám, že blikání vzniko tak, že se vždy každé druhé okénko nahradilo černým.)

Musím říct, že jsem se u filmu i přes jeho povědomost a mizerné herecké výkony i dialogy docela bavil. Ze všech herců nejpřirozeněji působil opět Fred Williamson, který prostě zůstal sám sebou a hlavně neřval. Al Cliver a Hal Yamanouchi vypadali slibně ze začátku, ale scénář je nakonec docela odsunul do pozadí, což je škoda. O Ortolaniho hudbě radši nevím, co si myslet. Nicméně, do cca posledních deseti minut to bylo docela dobré, dokud se nezjistilo, že hrdinové jsou v časové tísni a proto všechno dělali strašně zpomaleně a chovali se, jako by měli všechen čas na světě. Při každé další dramatické pauze, zejména právě od Brigliadori, jsem se nahlas smál. 6,5/10

a.k.a. Válečníci roku 2072, The New Gladiators, Lucio Fulci's New Gladiators, Warriors of the Year 2072

Režie: Lucio Fulci

Hrají: Jared Martin, Fred Williamson, Eleanora Brigliadori, Claudio Cassinelli, Howard Ross, Al Cliver, Hal Yamanouchi, Valeria Cavalli, Cosimo Cinieri, Penny Brown, Donald O'Brien, Mario Novelli, Omero Capanna, Cinzia Monreale

Hudba: Riz Ortolani
Produkce: Titanus

Itálie 1984

SCREAMERS (1979)

Naivní dobrodružný film s hororovými prvky, který se Roger Corman a Joe Dante (a Jim Wynorski) pokoušeli v USA prodávat jako horor. Celé jako by to vypadlo z románu 19. století, což není náhoda - jde o vykradačku Ostrova doktora Moreaua, jehož předlohu napsal H.G. Wells už v roce 1896. A celý Martinův film se nese v takovém starosvětském, vlastně zastaralém duchu, k čemuž moc neladí gore efekty přitočené americkým distributorem.

Verze Screamers, kterou New World Pictures uvedly v roce 1981, je kratší a je v ní Cameron Mitchell, což nás vedlo k projekci právě této verze. Takže na začátku dostaneme asi patnáct minut úplně nových scén s Cameronem Mitchellem a Melem Ferrerem, kteří prozkoumávají jeskyni na pobřeží uprostřed noci. Všechny je rozsápou záhadné stvůry. V průběhu děje je pak ještě jedna scéna s extra vraždou a pár záběrů s novým vizuálním trikem. Je třeba říct, že americké masky vypadají mnohem líp než ty italské, na druhou stranu, scény dost mění očekávání od filmu. Americké části jsou horor, italské jsou dobrodružný film s děsivými příšerami. Jinak Dante se podílel na střihu verze Screamers, Wynorski udělal trailer se spoustou falešných záběrů, které lákaly na moderně pojatý film včetně nahé prsaté ženské ve stanu. Nic takového ve filmu není.

Po novém úvodu dostáváme úplně nový začátek, na kterém několik trosečníků na záchranném člunu je záhadnou silou přihnáno k pobřeží neznámého ostrova. Trosečníky jsou vězni z vězeňské lodi a lodní lékař. Trosečníci začnou ostrov zkoumat, ale jednoho po druhém cosi likviduje. Následně objeví sídlo záhadného pána ostrova s jeho záhadnou krásnou společnicí a kdo ví, kolik záhad ostrov ještě skrývá.

Největší problém filmu je, že se docela táhne a nic moc nového nebo překvapivého nepřináší. Do všeho jsou navíc dost násilně zapojeny domorodé pověry a náhle aktivní sopka. 

Claudio Cassinelli tady toho moc na práci vlastně nemá a nijak zvlášť nezaujme, Richard Johnson přehrává i svůj anglický přízvuk, Joseph Cotten se zastavil na dva dny a předvádí etudu na téma "starý nešťastný muž plný bolesti, kterému za dvacet minut jede taxík zpátky do hotelu", takže nejvíc se mi vlastně líbily oči Barbary Bachové, což není úplně kvalita filmu. Kamera je pěkná, hudba není vyloženě špatná, ale pokud se zkrácená verze Screamers tak táhne, původní italská Island of the Fishmen už musí být úplné utrpení. Škoda. 6/10

a.k.a. Island of the Fishmen (alternativní verze), L'isola degli uomini pesce (původní verze)

Režie: Sergio Martino, Miller Drake (přidané scény)

Hrají: Barbara Bach, Claudio Cassinelli, Richard Johnson, Joseph Cotten, Roberto Posse, Giuseppe Castellano, Beryl Cunningham, Cameron Mitchell, Mel Ferrer, Eunice Bolt

Hudba: Luciano Michelini
Produkce: Medusa Distribuzione, New World Pictures

Itálie / USA 1979

HRDINOVÉ ITALSKÝCH ŽÁNROVÝCH FILMŮ I

Když už jsem tu před pár lety udělal souhrn hereček, které nebyly políbeny westernem, ale hrály v mnoha jiných italských žánrovkách, byla by ostuda nezmínit se i o hercích, které sice na západě moc nenajdete, ale v jiných žánrech se chápali koltu či samopalu se stejnou lehkostí, s jakou Franco Nero či Anthony Steffen sedali na koně. Tohle je první část s herci 60. a 70. let. Ještě někdy přibude přehled osmdesátkových italských Arnoldů, Sylvestrů a Chucků.

MAURIZIO MERLI (1940-1989)

Naprosstá ikona policejního žánru, která ale mimo jeho hranice nezabrousila. Hrát Maurizio začal už v šedesátých letech, k větším rolím se dostal ale až v sedmdesátkách. Průlom ale zaznamenal až film Krutý Řím (1975), který sice byl psán pro Franca Nera, ten ale neměl čas. Proto se narychlo našel herec, který ho vzhledem připomínal. Příběh připomínající vzestip je slávě Terence Hilla, ten si ale brzy našel svou vlastní cestičku. Maurizio Merli se oproti tomu zahrabal do dalších a dalších filmů, v nichž hrál drsného policajta. Moc mu nepomohlo, že se brzy začal mluvit sám, pět let chrlil jeden film za druhým, kdy z policejní produkce vybočily snad jen výjimky typu westernu Mannaja, a pak, jak upadl žánr poliziotteschi, naprosto upadla i kariéra herce Merliho. Smutný příběh završila předčasná smrt na infarkt ve 49 letech.
Významné filmy: Krutý Řím, Roma a mano armata, Il cinico, l'infame, il violento, Na plný plyn
Významní režiséři, s kterými spolupracoval: Umberto Lenzi, Stelvio Massi

JEAN SOREL (1934)

Francouzský herec elegantního vzhledu se ve filmech začal objevovat na konci padesátých let, přičemž zdá se, že s Itálií spolupracoval již od počátku kariéry. Objevoval se především v uměleckých filmech Viscontiho či Bunuela, roku 1968 si ale zahrál ve dvou raných giallech, což byl žánr, v kterém se v Itálii prosadil asi nejvíce. Ve filmu Il dolce corpo di Deborah si zahrál s Carroll Bakerovou, s níž se sešel opět ve filmu Paranoia (1970) ve Fulciho Una sull'altra s Marisou Mell, u téhož režiséra si zahál i v Una lucertola con la pelle di donna (1971), tentokrát s Florindou Bolkanovou. Zahrál si i hrdinu zvláštního gialla Krátká noc skleněných panenek (1971), které se odehrává v Praze. Z jiných žánrů se objevil třeba v krimi policie se dívá (1973) s Enricem Mariou Salernem. Ve druhé polovině 70. let se ale přesunul zpět do Francie a jeho účast na italských filmech už byla celkem ojedinělá. Mihl se ale třeba v Ďáblově pokušení (1991) s Budem Spencerem.
Významné filmy: Il dolce corpo di Deborah, Una lucertola con la pelle di donna, Krátká noc skleněných panenek
Významní režiséři, s kterými spolupracoval:Lucio Fulci

LUC MERENDA (1943)

Francouzský herec se naroidl roku 1943. Drtivou většinu kariéry strávil ale v Itálii. Nejdříve se živil jako model, odtud byl už jen krůček do světa filmu. Poprvé se objevil ve filmu roku 1970 a hned jako jeden z představitelů francouzského konkurenta Jamese Bonda, agenta OSS 117. Následně zahájil kariéru sestávající především z filmů žánru poliziotteschi a gialla, ale hrál ve filmech všeho druhu. Do policejních filmů vstoupil roku 1973 filmem Sergia Martina The Violent Professionals, následně hrál jak u tohoto režiséra, tak u jednoho z nejproslulejších režisérů žánru, Fernanda Di Lea (Shoot First, Die Later, 1974, Kidnap Syndicate, 1975). U Sergia Martina si zahráli v giallu Torso (1973), téhož roku stihl i western Říkali mu Ámen a horor Jeptišky od sv. Archanděla. Zahrál si i v různých komediích (třeba Báječný Fantozzi nebo Cattivi Pensieri nebo Il ficcanaso, oba s Edwige Fenech). Jak ale žánrový italský film vyhasínal, vyhasínala i jeho kariéra. Koncem osmdesátých let ji pověsil na hřebík a stal se starožitníkem. Z "důchodu" ho, stejně jako Edwige Fenech, roku 2007 projednou vytáhl Eli Roth pro svůj film Hostel II.
Významné filmy: The Violent Professionals, Torso, Kidnap Syndicate
Významní režiséři, s kterými pracoval: Sergio Martino, Fernando Di Leo, Stelvio Massi

CLAUDIO CASSINELLI (1947-1985)

Claudio Cassinelli se s westernem bohužel v kariéře nesetkal vůbec, ale asi by do nich ani neseděl. Vedle Merliho a Merendy působil v rolích policejních komisařů spíše jako úřednický typ, o to tvrději ale dokázal zaútočit. Přesto, že se objevoval ve filmechu už v 60. letech, pořádně kariéru zahájil až roku 1973, ky se objevil v dramatu Alonzanfán s Marcellem Mastroiannim. Následně vstoupil do vod béčkovějších filmů a roku 1974 se objevil hned ve dvou poliziotteschi a dvou hororech. Jeden z poliziotteschi filmů, La polizia chiede aiuto, byl navíc částečně i giallo. Stejně tak film Sergia Martina z roku 1975 Morte sospetta di una minorenne. S Martinem následně Cassinelli spolupracoval často, i když spíše v dobrodružnějších filmech - setkal se s Ursulou Andress v Kanibalech 2 (1978), s Barbarou bach v Řece velkého krokodýla i Ostrovu rybích mužů (oba 1979), zahrál si v giallu Assassinio al cimitero etrusco (1982) a nakonec i v pro Cassinelliho nešťastném filmu Paco - stroj smrti (1986), při jehož natáčení v Arizoně se stal obětí leteckého neštěstí. Škoda.
Významné filmy: La polizia chiede aiuto, Vrah a polda (1976), Morte sospetta di una minorenne
Významní režiséři, s nimiž pracoval: Sergio Martino

MARC POREL (1949-1983)

Marc Porel pocházel ze Švýcarska a objevoval se pravidelně ve filmech jak ve Francii, tak v Itálii. Zaznamenat jsme ho mohli jako jednoho ze synů Jeana Gabina v Sicilském klanu (1969), s ním si zahrál i v Heroinu (1970). V Itálii se objevil asi nejvýrazněji ve dvou giallech Lucia Fulciho, Muka neviňátek (1972) a Zvuky temna (1977). V žánru poliziotteschi se objevil třeba ve filmu s Rayem Lovelockem Uomini si nasce, poliziotti si muore (1976) Ruggera Deodata nebo v Tony Arzentovi (1974) s Alainem Delonem. Bohužel, kromě slávy přinesla Porelovi úspěšná kariéra i stinné stránky, a to drogovou závislost, která přispěla i k jeho předčasné smrti.
Významné filmy: Muka neviňátek, Zvuky temna
Významní režiséři: Lucio Fulci

JOHN RICHARDSON (1934-2021)

Britský herec byl jednou z hvězd studia Hammer, kde se před kamerami sešel nejen s jeho největšími hvězdami (Christopher Lee, Peter Cushing, Raquel Welch, Ursula Andress), ale i s Olgou Schoberovou. Zároveň ale hrál i v Itálii, poprvé už roku 1960 v Masce démona (1960) Maria Bavy, neunikl spaghetti westernům (např. John the Bastard nebo Execution, oba z roku 1968), po roce 1970 se přenesl především na jih Evropy a začal hrát v giallech či jiných žánrech. U Sergia Martina si zahrál v Torsu (1973), s Edwige Fenech se objevil v Secrets of a Call Girl (1973), hrdinu ztvárnil v giallu Eyeball (1975), posledním jeho žánrovým filmem byl film Murder Obsession z roku 1981. U nás jsme ho mohli vidět v komedii Kachna na pomerančích (1975), kde se objevil vedle Uga Tognazziho, Monicy Vitti či Barbary Bouchet. V osmdesátých letech se ze světa filmu stáhl a objevil se před kamerami už jen výjimečně.
Významné filmy: Maska démona, Torso

LOU CASTEL (1943)

I přes světlý zevnějšek Lou Castel pochází z Kolumbie. V Itálii začal hrát především v uměleckých filmech, párkrát se ale podíval i do spaghetti westernu. Nejproslulejší rolí je určitě Nino v Kulce pro generála (1966), dále si zahrál ve filmech Vymahač (1967) Carla Lizzaniho a Matalo (1970). Objevil se s Olgou Schoberovou v historickém filmu Lucrezia (1968), u Umberta Lenziho si zahrál v giallech Orgasmo (1969) a Paranoia (1970), v obou s Carroll Bakerovou. V sedmdesátých letech se objevil i v několika kriminálních filmech, pak se ale opět vydal spíše cestou uměleckých produkcí.
Významné filmy: Kulka pro generála, Orgasmo

ROGER BROWNE (1930-2024)

Americký herec, který většinu kariéry rovněž strávil v Itálii. Začal už počátkem šedesátých let v sandálových filmech, následovaly špionážní filmy (u nás vyšel film Špioni milují květiny (1966) Umberta Lenziho), superhrdinské filmy (The Fantastic Argoman, 1967) a dobrodružství všeho druhu (debut Edwige Fenech Samoa, Queen of the Jungle, 1968). V 70. letech se jako herec objevoval v čím dál horších filmech (Emanuelle in America, 1977, Heroin v ženském táboře, 1973), zato se jeho hlas ve spoustě žánrových filmů objevoval v dabingu - namluvil do angličtiny Terence Hilla v Pravé a levé ruce ďábla i Gianniho Garka v několika dílech Sartany. Roku 1980 se vrátil do USA, kde začal pracovat ve zdravotnictví.
Významné filmy: The Fantastic Argoman

MORTE SOSPETTA DI UNA MINORENNE (1975)

Claudio Cassinelli se po dvou filmech stal mým oblíbeným poldou z italských poliziotteschi. Je lepší jako herec i charismatičtější než Merli nebo Merenda. Zrovna tuhle roli by ani jeden z nich nesehrál. Cassinelli tu totiž hraje něco jako Belmondo v Policajt nebo rošťák - aby vypátral vraha neznámé dívky, neváhá se namočit do řady krádeží, prostituce a vyhrožování smrtí podezřelým. Naprosto s ničím se nepáře a jediné, co ho rozruší, je, když mu někdo rozbije brýle.

Film trochu připomíná předchozí La polizia chiede aiuto v tom, že od jedné vraždy, provedené naprosto v duchu gialla, se rozjede řetěz událostí vedoucí do míst vyšších, než by si kdo dokázal představit. Sergio Martino ovšem kromě míchaniny poliziesca a gialla, přičemž z gialla je tu skutečně minimum, jen pár vražd, přidal i na humoru. Pokud ho tvoří ironické poznámky a vůbec aktivity Cassinelliho, který tu připomíná Johna Lennona, je to fajn. Problém je, že k smíchu je ještě jeden policista a s ním dojde ke dlouhé honičce plné bláznivých gagů. Navíc do toho celou dobu hraje muzika jako z Neváhej a toč. Naštěstí čím více se nitky dostávají do vyšších pater, tím humoru ubývá. Ale humorná a vážná stránka jsou i tak dost nevyvážené.

Na nedostatek akce si ale nemůžeme stěžovat. Až do zhruba dvou třetin je film neskutečně zábavný a uhání jako blesk se spoustou honiček, přestřelek a bitek. Zvláště přestřelka na horské dráze zůstane v paměti, stejně jako akce v kině. Mimochodem, na co hrdinové jdou? Ano, Il tuo vizio e una stanza chiusa e solo io ne ho la chiave, tedy jeden z předchozích Martinových filmů. Závěrem se ale film zadrhne. Jde tu už jen o past na tu největší rybu a všechny ostatní nitky byly už předtím uzavřeny. V téhle době jsem pořád čekal, že už teda bude konec a skončí to jako jiná poliziottesca, kde se na hlavu zločinu hrdinové prostě nemohou reálně dostat.

Paralelně s uragánem Cassinellim pátrání rozjíždí komický policista sázející na fotbal a odměřený prokurátor, řízení policejním náčelníkem. To je nudná vedlejší role a zarazí, že právě tu hraje Mel Ferrer, psaný jako druhá hlavní role. Mnohem zajímavější roli významného boháče hraje italský veterán Massimo Girotti - tady bych právě očekával spíše Ferrera. Což neznamená, že by Girotti byl špatný. Mimochodem, pokud vím, s Terencem Hillem spřízněni nebyli. O hudbu se postaral Luciano Michelini, a ač nebyla úplně špatná, občas byla nepřiměřeně komická a hrála v nesprávných momentech. Stelvio Cipriani by asi odvedl lepší práci. Jinak z poliziesek od Sergia Martina jsem zatím viděl jen tohle, ale určitě se mrknu i na ty další. Do roku 1977 je jeho tvorba, s výjimkou komedií, určitě zajímavá. 7/10

a.k.a. Suspicious Death of a Minor
Režie: Sergio Martino
Hrají: Claudio Cassinelli, Mel Ferrer, Massimo Girotti, Lia Tanzi, Jenny Tamburi, Roberto Posse, Gino Pernice, Gianfranco Barra, Carlo Alighiero
Hudba: Luciano Michelini
Produkce: Titanus
Itálie 1975