MINIRECENZE STRIKE BACK

Už jsou tu zas a tentokrát hlavně na klasiky, které jsem v posledních pár letech viděl a netoužil o nich psát celé články.  

 

The Godfather Part II (1974)

Tři a půl hodiny Ala Pacina, který se velmi chladnokrevně zbaví každého, kdo mu stojí v cestě, i kdyby to trvalo léta a muselo se čekat, až mu zemře matka, přičemž vlastně všechno rozesere. A to vše prostříháváno s italsky mluvenými pasážemi v New Yorku 20. let, kde De Nirův Vito stoupá na vrchol, získává respekt a uznání a zakládá to, co jeho syn nepřímo pohřbívá. Velmi dobrý film, ale jeden z těch, co stačí vidět jednou za docela dlouhou dobu. 8/10

 

 

Rocky (1976)

Léta se mi do toho nechtělo, ale nakonec přece jen Rocky je spíš drama než vyloženě sportovní film. Hlavně mě ale překvapil jeho charakter - z podobných filmů jsem zvyklý na hlavní postavu, která touží po tom, aby jí někdo dal šanci a mohla se předvést, jak je nejlepší na světě. Rocky Balboa má naopak velmi nízké sebevědomí a to, že se dokáže s Apollem udržet v ringu, chce dokázat především sám sobě. Vlastně se mi líbilo, jak se to strašně vyhýbalo všem klišé - čekal jsem, že když kámoše lichváře hraje Zmrd, bude klasická zápletka s tím, že mu půjčil peníze a najednou je chce zpátky a nutí Rockyho podvádět. Ne. 7,5/10 

 

 

Rocky II (1979)

Bez dvojky bych se obešel, to je učiněná nastavovaná kaše, kde zaujme snad jen scéna, kde Rocky chytá slepici. Jinak se Rocky mele v telenovelovém příběhu o jeho vztahu s manželkou a novorozeným dítětem, konfliktu se starým trenérem a stále stejným soupeřem Apollem. 4/10 

 

 

Rocky III (1982)

Tohle mohlo být pokračování klidně rovnou. Namachrovaný oponent Rockyho nejdřív zlomí, aby se Rocky, podporovaný bývalým rivalem, zase vrátil. Je to béčko, ale jako pokračování to spíš stojí za to. K dalším dílům jsem se ale zatím nedostal. 6/10 

 

 

Apocalypse Now (1979)

Kdysi jsem zkoušel a nedokoukal prodlouženou verzi. Kinoverze je ale perfektní a víc nepotřebuju. Žádné scény s playmates, žádné Francouze v místě, kde už má začínat peklo, stačí vůně napalmu po ránu a ta hrůza... ta hrůza... 10/10 

 

 

Raging Bull (1980)

Když box, tak brutálně a bez okrasy. Rocky je sice legenda, ale Scorsese s De Nirem ho filmařsky strkají do kapsy. Jen jsem poznamenal, že je to vlastně Casino, akorát místo geniálního sázkaře je tu vymlácený boxer. Jinak sedí všechno - De Niro, Pesci, blond sexy manželka, které ne úplně radno věřit, vzestup a pád. Není to samozřejmě chyba Zuřícího býka a obě podání jsou skvělá. 9/10

 

  

Reservoir Dogs (1992) 

Tohle je naopak film, který znám léta, viděl jsem ho xkrát a mám ho hrozně rád. Loni jsem na něj zašel i do kina. Jeden z nejlepších debutů vůbec. Ono mě vlastně nic moc než superlativy nenapadá. RIP Michael Madsen. 9/10

 

 

Smoke (1995)

Takový evropský americký film. Harvey Keitel vlastní malou trafiku a jednotlivé příběhy se točí kolem něj a jeho zákazníků. Spisovatele, který se ujme mladého uprchlíka, onoho uprchlíka, který se sbližuje s léta neviděným otcem, i samotného trafikanta, který se nakonec nesblíží s exmanželkou. Keitel je výborný, ale v jednu chvíli jsem kvůli tomu, v jakých rolích jsem zvyklý ho vídat (viz zrovna Gauneři), měl problém přijmout, jak se v jedné scéně chová. Možná bych s tím problém neměl, kdyby scéna, kterou film končí, a ve které se Keitelova postava dokonale představí, byla už někdy z kraje. Ale pak by ten film neměl tak skvělý konec. 8/10  

 

 

Heat (1995) 

Jako kriminální thriller je to super, ale mohlo to být kratší o všechny ty vztahové pasáže, ze kterých bych zachoval jen vztah mezi Kilmerem a jeho ženou. Pacinův vztah s rodinou ještě ujde, hlavně díky tomu, že jeho dceru hraje Natalie Portman, ale vztah De Nira s holkou z baru je prostě divnej a jenom De Nirovi dává příležitost říkat monology. Pacino zase hraje jako sjetej - už před natáčením ze scénáře odstranili motiv, že jeho policista je na kokainu, ale asi mu to zapomněli říct. Jak dojde na akci, plánování loupeže, její provedení a dohru, je to skvělý, ale mohlo to být lepší... 7,5/10 

 

CAST A DEADLY SPELL (1991)

Na televizní produkci docela dobře zpracované. Prakticky na to doplácí jen hudba, která je celá midi, a triky, které ale nevybočují ze standardu tehdejších béčkových filmů. Film ale režíroval Martin Campbell, pozdější tvůrce dvou bondovek, a kromě ne zase tak hvězdného, ale naprosto přesného Freda Warda v hlavní roli tu najdeme Julianne Moore, Davida Warnera nebo Clancyho Browna.

 

Jinak film, který se na obalu kazety jmenuje Prokletí, ale na potisku i v titulcích Proklít, je míchačka fantasy hororu a filmu noir, a v obou případech dost důsledná. Až tak, že to nejde moc dobře propojit a ve chvíli střetu žánrů před očima diváka vypukne zápas. Soukromé očko H.P. Lovecraft (ano!), všemi oslovovaný Phil (pořád jsem se nemohl zbavit přesvědčení, že Ward hraje Marlowa, dokud ho někdo neoslovil příjmením), je najat, aby našel pro starého podivínského sběratele knihu Necronomicon. Tu pravděpodobně ukradl řidič, který pokukoval po podivínově nezletilé dceři, již stařík chrání jako oko v hlavě. Na cestě za ukradenou knihou se Lovecraft setkává nejen s dávnou láskou, femme fatale, zločinným majitelem baru a jeho poskoky, nebo neochotnou policií, ale i s různými skřety, kouzly a možná samotným peklem.

 

Štěstí je, že se to ani nebere moc vážně. Nejen, že Ward trousí suché hlášky a la Marlowe (tu, že někde na světě je teď určitě ráno si snad přímo od Chandlera vypůjčili), ale občas se objeví vtipy i v hororových scénách s příšerami, což už je trošku nemístné. Nápad propojení dvou světů je zajímavý, zvláště v tom, že magie je pro všechny něco normálního a poskoci Clancyho Browna vraždí právě pomocí kouzel, ale nefunguje úplně dobře, snad kromě samotného konce, kdy film překlopení z jednoho žánru do druhého a zase zpátky zvládne poměrně dobře. 7/10

 

a.k.a. Proklít, Prokletí, Přežít

Režie: Martin Campbell

Hrají: Fred Ward, David Warner, Julianne Moore, Clancy Brown, Alexandra Powers, Charles Hallahan, Lee Tergesen, Raymond O'Connor

Hudba: Curt Sobel

Produkce: HBO

USA 1991 

DARK ANGEL (1990)

"Jsem týmový hráč!" "Ne, jsi týmový sráč!" 

Rainier Wolfcastle je zpátky! Zase mu zabili parťáka, navíc kromě drogových dealerů se musí vypořádat i s dvoumetrovým mimozemšťanem, který jen chodí, vraždí a všechno vyhazuje do vzduchu. A taky s otravným parťákem z FBI, který jede jen podle předpisů.

 

Ne, ze všech Rainierů Wolfcastlů, tzn.béčkových napodobitelů Arnolda Schwarzeneggera, je Dolph Lundgren ještě nejlepší. Taky z nich jediný prorazil do povědomí běžného obecenstva. Diváka osmdesátkových a devadesátkových akčních filmů může potěšit i přítomnost klasických záporáků Matthiase Huese nebo Ala Leonga. Českého diváka potěší slušný kinodabing s Pavlem Soukupem, Pavlem Trávníčkem, Aloisem Švehlíkem nebo Miroslavem Saicem v roli mimozemšťana, stejně jako fakt, že synťákovou hudbu složil Jan Hammer. Zbytek je bohužel akční rutina, ne úplně zvládnutě propojující lehce sci-fi/fantasy prvek mimozemšťanů na Zemi s klasickými klišé poldů bojujících s mafií. Natolik, že na hlavního mafiána, který se docela dobře představí hned na začátku, úplně potom zapomene. Nevím, jestli byl Craig R. Baxley před tímhle režisérem druhého štábu (zjištěno - byl), ale film působí, jako by ho přesně nekdo takový natočil - všechno odsýpá, ale nemá to nic navíc. To, že jsem si hned na začátku vzpomněl na Studený jako kámen, aniž bych věděl, že to byl taky Baxleyho film, už vše jen podtrhuje. 5,5/10

 

a.k.a. I Come In Peace, Temný anděl

Režie: Craig R. Baxley

Hrají: Dolph Lundgren, Brian Benben, Betsy Brantley, Matthias Hues, Jim Haynie, Sherman Howard, Michael J. Pollard, Sam Anderson, Jesse Vint, Brandon Smith, Al Leong

Hudba: Jan Hammer

Produkce: Vision PDG

USA 1990 

DEAD MAN (1995)

Když natočil Jarmusch film o nájemném vrahovi, mohl se člověk spolehnout, že to nebude jen tak obyčejný thriller o nájemném vrahovi. Stejně tak když natočil western, vlastně to nakonec western není, spíš taková alegorie Dantova Pekla.

Velmi volná struktura může diváka odradit už ze začátku - prvních pár minut sestává vlastně jen z detailů Johnnyho Deppa jedoucího vlakem a záběrů na kola lokomotivy podkreslovaných kytarou Neila Younga. A ač se objeví prvky, které mohou připomenout klasickou westernovou strukturu, výsledek je přece jen dost odlišný. V podstatě se dá říct, že film sleduje dva muže. Jeden, podobně jako Malý velký muž, byl nucen přijmout identitu, která mu nebyla vlastní, ale odhodil ji a zvolil si stát se Nikým. Druhý, ač si to neuvědomoval, byl na začátku nikým, ale postupně přijal cizí identitu a stal se někým, kým se nikdy stát nechtěl. Mrtvým mužem. Duchem uvězněným ve světě živých.

Obsazení může nic netušícího diváka lákat dost. Většinou hrají typické jarmuschovské postavičky, od vrahouna a možného kanibala Lance Henriksena, ukecaného zloducha Michaela Wincotta, přes Alfreda Molinu coby fanatického prodavače až po zábavnou scénu s trojicí vagabundů Billym Bobem Thorntonem, Jaredem Harrisem a Iggym Popem v ženském oblečení, citujícím z Bible a vařícím hnusné fazole. Ve své poslední filmové roli se tu objevil Robert Mitchum v roli mocného boháče, vystavujícím ve svém kanclu mohutného vycpaného medvěda, a jeho poskoka hraje John Hurt.

Film ale patří dvojici Johnny Depp a Gary Farmer, jeden je poměrně pasivní, věčně trpící muž, smiřující se s osudem, druhý neustále překvapuje a hraje jednoho z nejnetypičtějších Indiánů filmové historie. Jejich putování mi po velkou část filmu připomínalo Psance Josey Walese, ale dovedeného do větší krajnosti a bizarnosti. Některé scény, zejména přestřelky, kdy Depp chladnokrevně střílí šerify a do toho recituje básně, nebo Henriksen rozšlapávající hlavu mrtvoly, mohou připomenout Tarantina. Závěr se pak dostává vyloženě do říše fantazie, a nejsme si jisti, zda nesledujeme nějakou předsmrtnou halucinaci.

V podstatě bych vytkl hlavně pomalé tempo, zpomalované věčnými zatmívačkami, a Youngova hudba mi chvílemi příliš neseděla. Nejsem si jist, jestli to někdy chci vidět znovu. Mimo zákon se mi po zhlédnutí docela rozleželo v hlavě, u tohohle uvidíme, ale viděl bych je oba asi nastejno. 7/10

a.k.a. Mrtvý muž

Režie: Jim Jarmusch

Hrají: Johnny Depp, Gary Farmer, Lance Henriksen, Michael Wincott, Mili Avital, Gabriel Byrne, Robert Mitchum, John Hurt, Alfred Molina, Iggy Pop, Jared Harris, Billy Bob Thornton, Crispin Glover, Steve Buscemi

Hudba: Neil Young
Produkce: Miramax

USA / Německo / Japonsko 1995

GHOST DOG: THE WAY OF THE SAMURAI (1999)

Od tohohle jsem čekal něco úplně jiného, než jsem dostal. Jméno Jim Jarmusch mám zafixované jako autora nezávislých artových filmů, kde hrají bluesmani a rockeři a lidi tam pořád kouří a vyprávějí. Takže i když jsem věděl, že je to film o nájemném zabijákovi, který si vyřídí účty s mafií, nečekal jsem, že opravdu uvidím nájemného zabijáka, jak postřílí spoustu mafiánů.

Nicméně leccos film odlišuje od běžného akčního filmu své doby, zejména věci, na které Jarmusch klade důraz. Všechny postavy jsou nějak kulturně nepatřičné - postava řídící se kodexem samurajů je tlustý černoch poslouchající hip hop, italští mafiáni přebývají v čínské restauraci, prodavač zmrzliny mluví celý film francouzsky a nikdo mu nerozumí, malá černošská holčička čte knihy o rasismu a filosofii, a všichni se dívají na kreslené seriály, zejména Pepka námořníka, Datla Woodyho a Itchyho a Scratchyho. Celý film pak prolínají citáty z knihy o samurajském kodexu, které vedou Ghost Doga na jeho cestě.

Asi nejlepší scény jsou pak právě ty v parku s malou holčičkou a francouzským zmrzlinářem. Zejména zmrzlinář je opravdu zábavná postava a jeho dialogy s Ghost Dogem, kdy si nerozumí, jazykem, ale vědí, co se ten druhý snaží říct, stojí za to. Dozvíme se, co se všechno děje na newyorských střechách. Celkově mnohé scény spíš působí jako černá komedie, než že by se daly brát nějak extra vážně. Už jen to, že reálné dění odráží to, co sledují mafiáni v kreslených groteskách, a hlavní záporná postava si hraje na rappera. Klidně bych do žánru přidal komedie.

"Vinnie, ty jsi zabil ženskou!" "Zabil jsem poldu. Pořád chtěj rovnoprávnost, ne? Tak jsem ji zrovnoprávnil."

Velmi mě potěšila účast Henryho Silvy coby šéfa mafie - kdo jiný by ho měl hrát? Foresta Whitakera jsem viděl shodou okolností hned ve dvou filmech po sobě a v obou byl úplně jiný. A asi není jiný herec, který by dokázal zahrát postavu černošského rappera řídícího se kodexem samurajů a chovajícího holuby na střeše, který si krátí čekání na příjezd vyhlédutého cíle sledováním datla skrz dalekohled pušky a selže, protože mu na tlumič sedne ptáček, tak, že věříme, že takový člověk může vůbec existovat.

Co se mi nelíbilo, byl soundtrack, ale to je můj problém, protože hip hop celkově nesnáším. Hudbu dělal RZA, který se ve filmu i sám mihne, a který složil i hudbu částečně ke Kill Billovi 1. A aniž bych si na to vzpomněl, na konci mi právě Kill Bill vytanul na mysli. Zejména to, že některé věci, o které se Kill Bill snažil, udělal Jarmusch už o čtyři roky dřív a lépe. 7,5/10

a.k.a. Ghost Dog: Cesta samuraje

Režie: Jim Jarmusch

Hrají: Forest Whitaker, John Tormey, Cliff Gorman, Tricia Vessey, Henry Silva, Isaach de Bankolé, Camille Winbush, Richard Portnow, Gene Ruffini, Victor Argo, Gary Farmer

Hudba: RZA
Produkce: Artisan Entertainment

USA / Francie / Německo / Japonsko 1999