FAT MAN AND LITTLE BOY (1989)

Vyskočilo na mě neskutečně iritující video, u kterého jsem přemýšlel, zda nejde o parodii. Naprosto typicky vypadající ultralevicová feministka, tj. nehezká ve vlněném svetru a s tlustými brýlemi, v něm kritizovala film Oppenheimer, protože jeho ústřední postavou je muž. Jestli mě její kritika (fakt to bylo míněno vážně?) k něčemu přiměla, tak k zájmu podívat se na Oppenheimera znovu. Pak jsem si ale řekl, že mám ještě jiný film na totéž téma, a navíc o hodinu kratší.

 

Jako hvězda je psán Paul Newman, ale ve skutečnosti má film tři centrální postavy - generála Grovese, který za každou cenu musí splnit vojenský úkol a na ničem jiném mu nezáleží (Newman), J. Roberta Oppeneimera, který lavíruje mezi vlastním egem a morálkou (Dwight Schultz), a pomocného technika Merrimana, vymyšlené postavy obyčejného chlapíka, který je částečně vypravěčem příběhu (John Cusack). Nosným prvkem je konflikt mezi chladným a manipulátorským Grovesem a inteligentním, ale povahově slabým Oppenheimerem, bohužel třetina filmu se věnuje nezajímavému Merrimanovi a jeho nezajímavé romanci se sestřičkou v podání Laury Dern. Zatímco proti Newmanovi není v podstatě výhrad, snad kromě toho, že už byl na roli přece jen trochu starý, Dwight Schultz v roli Oppenheimera nijak moc neoslní.

 

Jinak kdo viděl Oppeheimera, moc ho nepřekvapí, snad kromě určitých odlišností - Damonův Groves byl o poznání přátelštější a sympatičtější postavou, než je ten Newmanův, postava Oppenheimerovy ženy má v podání Bonnie Bedelie taky víc rozměrů byť na menším prostoru, než v podání Emily Bluntové, byť tam to bylo dáno spíše scénářem. Nechci oba filmy moc srovnávat, jsou záležitosti, které Nolan podal lépe než Joffé (test Trinity, byť zde opravdu vrchol filmu, po Nolanově zpracování ohromit nemůže), jsou záležitosti, které mi připadají lépe zpracované zde (etický rozměr tvorby jaderné zbraně). Pochválit lze hlavně Zsigmondova kamera, zatímco Enniova hudba je sie pěkná, ale už jsem ji všechnu slyšel někde jinde. A nevykrádá jenom sebe (hlavně Bitvu o Alžír a Tenkrát na Západě), ale i Glenna Millera. Za zhlédnutí Tlusťoch a chlapeček stojí, ale když se k tématu budu někdy chtít vrátit, i přes rady feministek ze socek sáhnu spíše po Nolanovi. 7/10

 

a.k.a. Tlusťoch a chlapeček

Režie: Roland Joffé

Hrají: Paul Newman, Dwight Schulz, John Cusack, Bonnie Bedelia, Laura Dern, John C. McGinley, Natasha Richardson, John Considine, Allan Corduner, James Eckhouse, Todd Field, Mary Pat Gleason, Péter Halász, Ed Lauter

Hudba: Ennio Morricone

Produkce: Paramount

USA 1989 

STEVE MCQUEEN - PLAKÁTY

 

Tradice. Který se vám líbí nejvíce?

THE TOWERING INFERNO (1974)

Jeden z řady velkolepých sedmdesátkových thrillerů Michaela Baye své doby, Irwina Allena, který počínaje Letištěm (1970) přicházel až do konce dekády s dalšími a dalšími katastrofickými filmy, kde nahnal hvězdy první a dříve první svítivosti do pasti a pak je tam nechal potýkat se s živelnou katastrofou - čtyřikrát v letadle, dvakrát na lodi, zde v mrakodrapu. Až se celý koncept utopil s posledními špatnými filmy, kde nechal hollywoodské hvězdy utíkat před rojem včel nebo před vybuchlou sopkou. Skleněné peklo má být z celé série nejlepší, nicméně je to opravdu dobrý film?

 

Ze začátku jsem měl pocit, že sleduji televizní záležitost, vidět to v televizi v ořezu, asi bych si i myslel, že je to další epizoda Columba. Papírem šustící dialogy, televizní svícení, guest stars na každém kroku, šablonovitý soundtrack. Nicméně ve chvíli, kdy to vypukne, což vzhledem ke stopáži bylo opravdu o dost dříve, než jsem očekával, televizní dojem mizí, a je vidět, kam šly peníze. I tak sice speciální efekty dnes moc neobstojí, zejména práce s miniaturami, dokreslovačkami a bluescreeny, ale zase nejsou na tak strašlivé úrovni jako v menších produkcích, a omrzí vlastně až ke konci, kdy už mě přestalo bavit sledovat stále stejné výbuchy miniatury mrakodrapu ze tří úhlů dokolečka, vydávané za to, že bouchá další a další patro.

 

Děj je opravdu prostinký - srdnatý architekt za pomoci žoviálního stavitele a jeho slizkého zetě vystavěl nejvyšší mrakodrap na světě a právě dnes se odehrává slavnostní otevření. Nicméně už odpoledne se začnou projevovat defekty, odhalující ošizenou bezpečnost práce. Stavitel se ale svého mejdanu nechce vzdát a nedbá varování architekta. Ve skladu, kam nikoho nenapadne se podívat, ač jim tam počítač hlásí defekt, začne hořet, a požár postupně sílí. V nejvyšším patře jsou stovky lidí na párty a nikdo kvůli ohni nemůže ven. A postupně si sami nebo za pomoci ohně likvidují všechny možnosti, jak se odtud dostat. Vše zachrání statečný hasičský sbor. Možná.

 

Docela mě překvapuje, že nejznámější zajímavostí o filmu je souboj dvou hvězd, které trvaly na stejném počtu dialogů a stejném prostoru, protože tu delší sirku si jednoznačně vytáhl Paul Newman, který je ve filmu od začátku do konce, koná hrdinské skutky, zatímco Steve McQueen v roli velitele hasičů se objeví až po tři čtvrtě hodině, objevuje se poměrně sporadicky, nebo ve skafandru, jeho role rozhodně není větší než role Williama Holdena, a pokud má skutečně stejný počet dialogů jako Newman, jsou to technické věty typu "vy jděte tam a vy tam." Nicméně díky Newmanovi film drží pohromadě a jeho postavě ze všech uvězněných vlastně jako jediné držíte palce, aby se dostala ven. McQueenovi taky, ale ten většinu filmu může ven a dovnitř jak potřebuje. U zbytku, včetně žen a dětí, je jasné, že hvězdy byly obsazeny proto, aby měly dramatickou smrt v plamenech, takže si jen odškrtáváte, kdo ještě žije.

 

A kdopak nám ve filmu hoří? Faye Dunaway je tu jen na ozdobu coby Newmanova milenka. William Holden hraje druhou nejdůležitější roli stavitele, který nese velkou část viny za katastrofu, ale ne tu hlavní - tu nese Richard Chamberlain v roli jednorozměrného padoucha, který vždy udělá to, co se od takové postavy čeká - zdrhá, svádí vinu na ostatní, vyhrožuje. Holden aspoň přijímá zodpovědnost za to, aby zachránil co nejvíc lidí, kdežto Chamberlaina nezajímá nikdo jiný. Podobnou postavu jsem čekal od Roberta Vaughna, nicméně tomu zřejmě nějak zapomněli napsat roli - ze začátku to vypadá, že jeho senátor přinese další zápletku třeba s úplatky nebo politickou machinací, po vypuknutí katastrofy se z něj najednou stává klaďák, protože Holden nahoře nemá s kým jiným situaci řešit, když Newman zrovna o padesát pater níž zachraňuje z hořícího bytu bábu s dětmi. Robert Wagner se s milenkou zašil někde v bytě, takže coby správní hříšníci umírají první. Zatančí nám tu Fred Astaire za zenitem, o bezpečnost se stará O.J. Simpson.

 

V průběhu filmu jsem si několikrát vzpomněl na Smrtonosnou past. A teď čtu na imdb, že se film stal inspirací Rodericku Thorpovi k napsání předlohy. Skleněnému peklu se nedá upřít napětí, nicméně v mnoha scénách je nepříjemně naivní, patetické, zastaralé a zdlouhavé. 6,5/10

 

 

a.k.a. Skleněné peklo

Režie: John Guillermin, Irwin Allen

Hrají: Paul Newman, Steve McQueen, William Holden, Faye Dunaway, Fred Astaire, Susan Blakely, Richard Chamberlain, Jennifer Jones, O.J. Simpson, Robert Vaughn, Robert Wagner, Susan Flannery, Don Gordon, Felton Perry

Hudba: John Williams

Produkce: Warner Bros, 20th Century Fox

USA 1974 

THE SHOW WITH A NAME - REVIZIONISTICKÉ WESTERNY část 4 - SKUTEČNÉ OSOBNOSTI

Čtvrtý díl povídání o westernech 70. let se zaměřuje na zpracování osudů skutečných postav amerického Západu. Jak se liší pojetí Billyho Kida, Jesse Jamese, Buffalo Billa nebo Divokého Billa Hickoka od jejich klasických předobrazů?

THE SHOW WITH A NAME - REVIZIONISTICKÉ WESTERNY část 3 - DIVOCÍ BANDITÉ

Ve třetím díle se podíváme na pár významných filmů, které určitě všichni viděli. Demýtizace hlavních postav pokračuje a dřívější padouši se stávají protagonisty díky Samu Peckinpahovi, Georgi Royi Hillovi nebo Robertu Altmanovi.

 

THE SHOW WITH A NAME - REVIZIONISTICKÉ WESTERNY ČÁST 1 - VÝVOJ A DOBA

 Navazující série na sérii o klasických westernech - v novém cyklu se podíváme na 60. a 70. léta, kdy se westernový žánr výrazně proměnil a filmy se začaly točit jinak. První část se zabývá rozdílem mezi klasikou a novějším pojetím.

THE SHOW WITH A NAME - KLASICKÉ WESTERNY část 7 - 60. LÉTA A ODKAZ DODNES

Poslední díl série o klasických westernech končí jejich koncem v 60. letech, megalomanskou výpravnou ságou Jak byl dobyt Západ a labutí písní Muž, který zastřelil Libertyho Valance. Nicméně přesto že žánr během 70. a 80. let skoro vymřel, občas dojde k nějakému revivalu, v 90. letech po Tanci s vlky, v posledních letech na streamovacích platformách v seriálové podobě.

BUFFALO BILL AND THE INDIANS (1976)

Buffalo Bill, legenda Dalekého Západu, která se mumifikovala a pozlatila sama během svého života, si po desetiletích šestákových románů a laciných filmů velebících jeho hrdinské skutky, zasloužila ukázat v úplně jiném světle, které spíše odpovídá realitě. Tenhle film by se tak neměl vůbec označovat jako western, protože jím vlastně není. Spíše jde o příběh namyšlené hvězdy, která si do show najala, aniž by to tušila, živoucí připomínku vlastní nadutosti, neschopnosti a lhářství. Ovšem film vzal do ruky Robert Altman, takže výsledek je... zvláštní.

Soudě dle tohoto filmu a MASHe, Altmanovy filmy jsou spíše mozaiky, kde je strašně těžké se přiblížit k jakékoli postavě. Altman se zjevně strašně snažil stát americkým Fellinim či Bergmanem. Nebudu soudit, nakolik se mu to povedlo, ale mně jeho styl nesedí. Naštěstí je Buffalo Bill povedenějším kouskem než MASH, a to z důvodu, že má několik pojítek, která ho drží pohromadě. Prvním je samozřejmě Sedící býk, který, jsa považován za zvíře přivezené k vystupování do arény, převrátí vzhůru nohama celý Billův cirkus. Druhým je pak postava Neda Buntlina v podání skvělého Burta Lancastera, která Billovu legendu stvořila a celý film ji komentuje. Společná scéna Lancastera a Newmana je pak zlatým hřebem filmu, hned po scéně, kdy se konečně Sedící býk setká s americkým prezidentem - podobně nadutým, jako hvězda prérie.

Paul Newman opět ztvárňuje historickou postavu. Ovšem zatímco dosud všichni jeho skuteční psanci západu byli nahlíženi jako romantičtí hrdinové, a Newman jim dodal sympatické charisma, jeho Buffalo Bill je naprosto nesympatická, odpudivá primadona, která dávno ztratila smysl pro realitu, plácá hlouposti a vyžaduje nesmysly jen proto, aby zazářila. Jenže nesympatické jsou ve většině i ostatní postavy. Od Joela Greye v roli slizkého manažera Natea Salisburyho, přes k nepoznání namaskovaného Kevina McCarthyho v roli žoviálního manažera majora Burkea, nebo Harveyho Keitela v netypické roli Billova synovce, zahleděného do slávy svého strýce. Trochu sympatií snad může vzbudit Annie Oakley v podání Geraldine Chaplinové, ale její vztah k Sedícímu býkovi není vysvětlen. Sám Sedící býk pak většinou nehnutě mlčí a mluví za něj tlumočník v podání Willa Sampsona.

Buffalo Bill a Indiáni není špatný film, ale leccos mu chybí. Dvě hodiny sledujete postavy, které jsou odporné, jak se nejsou schopné vypořádat samy s vlastním egem. Člověk, který celou legendu stvořil, je pak najednou jednou z nejsympatičtějších postav, protože snad jen on a Sedící býk ještě dokáží rozlišovat, co je správné a co už ne. Pokud chcete vidět Západ zbavený jakéhokoli lesku, klidně se podívejte, ale myslím, že by se našly i lepší antiwesterny. 6,5/10

a.k.a. Buffalo Bill and the Indians or Sitting Bull's History Lesson, Buffalo Bill a Indiáni
Režie: Robert Altman
Hrají: Paul Newman, Joel Grey, Kevin McCarthy, Harvey Keitel, Geraldine Chaplin, Burt Lancaster, John Considine, Frank Kaquitts, Will Sampson, Pat McCormick, Shelley Duvall
Hudba: Richard Baskin
Produkce: United Artists
USA 1976