J. FOGLAR, J. MACEK, M. ČERMÁK - TAJEMSTVÍ VELKÉHO VONTA

Po dlouhých cca deseti letech od vydání jsem se konečně dostal ke komiksovému zpracování třetího dílu stínadelské trilogie, nakreslenému Marko Čermákem v roce 2013. První dva díly vyšly už v roce 1970 a 1971, třetí tedy přišel o hodně později, než by se to čekalo. Když se stručně vrátím k prvním dvěma, jako malý jsem to samozřejmě hrozně žral. Příběhy jsem znal z knihy, ale tady byly nakreslené přesně tak, jak jsem si je představoval, ne jako v tom seriálu s tlustým Mirkem nebo filmu s vůbec divnými herci. Dneska se mi to už moc nelíbí, protože ten komiks je v obou případech zahlcený textem a obrázků je dost málo. Tajemství na tom bohužel není o moc lépe. Většinu zásadních věcí odříká vypravěč a většina obrázků zachycuje buď stínadelská zákoutí, nebo lidi jak mluví. A na stínadelských zákoutích by nebylo nic špatně, kdyby nebyla všechna vybarvena jedním šedým odstínem. Vážně mě ten komiks  přes nevelký rozsah strašně nudil a četl jsem ho asi týden.

V nedávné době vyšel komiks i ve formě proužku ala původní vydání Záhady a Stínadel. No když to někdo za ty prachy chce...

LUCKY LUKE JE ZPĚT

Od roku 2004 do roku 2012 vydal Egmont 25 sešitů příběhů Luckyho Luka, které z většiny byly od René Goscinnyho a ze 60. a 70. let. Pak se ale po Lukovi pro údajný nezájem slehla zem a vypadalo to, že je s ním utrum.

V červnu se ale v knihkupectvích objevilo nové album, tentokrát ale vydané komiksovým nakladatelstvím Crew. Kromě minimální změny designu a popisu sešitu na hřbetu, což Egmont neměl, ale zatím vše vypadá, že je jak měl Egmont. Luke je zpátky, v čevrnu vyšly Koleje v prérii, díl o stavbě železnice, jeden z těch, kde Luke razí cestu pokroku a banditi mu hází klacky pod nohy (viz Zpívající drát, Proti proudu Mississippi, Dostavník apod.). Těžko srovnávat, úroveň Goscinnyho scénáře bude asi stejná jako v ostatních případech, Luke sám ještě vypadá trochu jinak, ale Morrisova kresba už je charakteristická a nevypadá už tak "Disneyovsky" jako v prvních dílech, které u nás oficiálně nevyšly.

Já kdysi přeložil sešit č. 6, Psanci, nějací slovenští fanoušci přeložili několik dalších sešitů. Snad je Crew vydá postupně všechny, byť dle vyjádření Jiřího Pavlovského mají v plánu především ty, které psal Goscinny. Pravděpodobně proto po sešitu č.9 bude v srpnu následovat sešit č. 11, tedy Lucky Luke vs. Joss Jamon, desítku si psal Morris sám. Ovšem pokud se Crew bude držet pořadí a dvouměsíčního tempa, v říjnu by nás mohla čekat premiéra bratranců Daltonových. Díly 13-21 pak vydal Egmont, do těch se Crew nechystá (krom toho to byly ty poslední, dostupnější, počínaje Soudcem Beanem a konče Černými horami), takže snad to Crew vydrží a od podzimu dostaneme nálož Daltonových. Jo a snad zachovají některé prvky Egmontího překladu, třeba jméno psa. Tramtabum, žádnej Raťafák.

Jen pro pořádek, co tu už vyšlo:

Egmont vydal díly od vydavatelství Dargaud, které Luka převzalo v roce 1967, takže počínaje sešitem 31 (Tortilly pro bratry Daltonovy) až po díl 46 (Zpívající drát, vyšlo 1977). Vynechán byl speciál č. 42 se sedmi příběhy. Poté vzali jeden díl z 80. let (Poklad Daltonových, sešit č. 47) a navázali od sešitu 13 po sešit 21, jak už jsem zmínil (1959-1963).

Díly 1-8 jsou většinou kratší příběhy, Morris si je psal sám. Jsou to Zlato Dicka Diggera, Arizona, Rodeo, Pod západní oblohou, Lucky Luke vs. Pat Poker, Psanci, Elixír doktora Dokeyho a Phil Wire, desátý sešit Modronožci přicházejí psal Morris rovněž sám. Co Egmont vynechal kromě již zmíněného - dva díly o Daltonech (Daltonovi ve vichřici a Daltonové zase na útěku), Karavana, Město duchů, Daltonové se očišťují, 20. kavalerie, Eskorta, Ostnatý drát na prérii a Calamity Jane. Vše díly z let 1963-1967. V letech 1978-86 pak ještě vyšlo několik sešitů dle Goscinnyho námětu, dva z nich založené na dvou animovaných filmech ze 70. let, tak ty snad budou vydány taky.

SYBIL DANNING AS BLACK DIAMOND

V roce 1983 se na stáncích amerických prodejců novin objevila nová komiksová série Black Diamond, která oznamovala, že je komiksovou adaptací chystaného filmu se Sybil Danning v hlavní roli. Film Black Diamond ovšem nikdy nevznikl, a série po pěti číslech přestala vycházet.

Komiks vypadá spíš jako časopis, na dvaatřiceti barevných stránkách je vždy polovina tvořena epizodou Black Diamond, pak dostaneme pár stránek nějakého propagačního materiálu, jako jsou různé články o Sybil Danning, rozhovor se Sybil Danning, rozhovor s tvůrci komiksu a také glamour fotografie Sybil Danning. V druhé půli se pak odvíjí vedlejší příběh s hrdinkou jménem Colt.

Podle scénáře k chystanému filmu vznikly první tři díly, předpokládám, že do komiksu byly značně zhuštěné. Sybil měla hrát agentku Black Diamond, v civilu ovšem superomodelku Tianu Matthewsovou. Na Tianu začíná útočit její nemesis, agentka protivnické agentury Quansa, zvaná Darkfire, která se zjevně zmocnila technologie, pomocí které může ovládat vůli ostatních. Na Tianě je, aby Darkfire její plány zarazila. Do všeho je zamíchaná Tianina dávná láska, dvojitý agent Jack, kterého musela zradit a poslat za mříže.

Asi takhle - i přes to zhuštění mi to celé připadalo tak přiblblé, že z toho by určitě dobrý film nebyl. Na druhou stranu, kdyby vznikl, asi by to patřilo k tomu lepšímu, co Danningová v osmdesátkách coby hvězda natočila. Že nevznikl, je pochopitelné - hrdinka neustále cestuje sem a tam, takže je v tom bambilion různých prostředí a akčních scén. Na asi čtyřech stránkách se dokonce ocitneme v Praze! Její zpodobnění se silně zjednodušeným Václavákem je celkem vtipné, a to, jak si autoři nedokážou vybrat, jestli se jedna postava jmenuje mr. Piža nebo Piša (píšou to i s háčky), je k smíchu. 

Další dva sešity obsahují každ jeden kratší příběh, ten ze čtvrtého sešitu, motající se kolem ztraceného aztéckého zlata, mě nebavil vůbec, a poslední podmořský jsem jen tak prolistoval. 

Tvůrcem konceptu byl Mike Frankovich jr., scénáře psali Bill Black a Don Secrease, kteří také komiks spolu s Rickem Burchettem a Markem Beachumem nakreslili. Asi i různí autoři způsobili, že hlavní postava se Sybil Danningové podobá jen občas, a celkově se jí mění podoba a zůstává jen atletická postava, blond vlasy a kulatá prsa. Jinak, srovnejte pár obrázků na pár stránkách, to je pokaždé jiná ženská.

I přesto, že to je jen pět poměrně krátkých komiksů, jsem se u toho moc nebavil. Filmová verze s opravdovou Danningovou, osmdesátkovou hudbou i výpravou, a možná i opravdovou Prahou, by možná za vidění stála. Tohle za přečtení moc nestojí.

VÝPRAVY DO ZTRACENÝCH SVĚTŮ

Pamatujete na Zlaté údolí? Sbírku starých komiksů, včetně Rychlých šípů, povídek a podobně. Vyšlel tam i komiks Výprava Toma Bartona, který vycházel v časopisu Vpřed v letech 1946-1947, stáli za ním František Běhounek a Václav Junek. Kdysi jsem to sem dával v poměrně nevelkých skenech. Roku 2001 vyšla Výprava v kvalitnějším tisku v podobné edici Závod o Měsíc. Vydavatelství Leprez tehdy slibovalo vydání pokračování, které nikdy nevyšlo, ale než stihlo vyjít, zkrachovalo.

Takže když současné Nakladatelství Josef Vybíral, které se soustředí na tyto pamětnické a sběratelské záležitosti (kromě komiksů vydává hlavně verneovky v předražených sběratelských vydáních), oznámilo, že vydá Výpravu včetně onoho druhého dílu, těšil jsem se jako malej kluk. Ten komiks mi vždycky připadal neukončený, což byl, takže jsem byl zvědav, jak Běhounek pokračoval.

Jenomže... ten druhý díl vůbec nenapsal František Běhounek...

Věřil jsem, že se snad v jeho pozůstalosti našlo libreto, nebo snad jen povídka, naivně jsem dokonce doufal, že i bylo Junkem nakresleno. Když jsem viděl na stránkách vydavatele ukázky, pochopil jsem, že tak daleko přípravy nedošly. Po přečtení pokračování i doslovu se ptám - došly vůbec někam?

Půvidní Výprama má nějakých 37 epizod, ve kterých sledujeme atomové letadlo Tornado a jeho posádku, která dopluje do "ztraceného světa" plného předpotopních živočichů. To dalo motiv celému souboru, protože následují tři výpravy do Doylova Ztraceného světa, ale nepředbíhejme.Vyprofilují se nám hlavní čtyři postavy, sám Barton, který je však spíše v pozadí, a technici John Kadlec, Joe Kulička a Vašek Vyskočil zvaný popleta, jejichž příhody, zvláště Kuličky, děj sleduje. První díl končí znovuspojením výpravy a slibuje pokračování.

To ale bylo pro knihu vytvořeno nově, na pouhých dvanácti stranách, které zklamou. Příběh je překotně uzavřen, předpotopní živočichové, kterých je první díl plný, takřka zmizí, a důraz je kladen především na Indiány, kteří se zjeví bůh ví odkud, další bělošské ztroskotance, mezi nimiž je i nová hlavní postava, blond dívka, která se skamarádí s třemi techniky, a zrádný Walt Master, který se mihl už v prvním dílu. Příběh je rychle uzavřen a konec, i když i tady je náznak možného pokračování. Nevzniklo to v Běhounkově hlavě, scénář vytvořila Ivana Peroutková, která se podílela ještě na dalším komiksu z knihy.

Zklamala mě i kresba Jiřího Petráčka, který pro knihu vytvořil všechny novinky. Oproti Junkovi působí moderněji, ale zároveň dost starosvětsky, a oproti němu i fádně, strnule a bezvýrazně.

Následuje trojice komiksů Vlastislava Tomana o Doylově Ztraceném světě. První dva vyšly kdysi v ABC, známe je z jejich Velké knihy komiksů. První výprava, kreslená Jiřím Veškrnou, je napínavá a zajímavá, Druhou výpravu kreslil profesionálnější a západnější František Kobík, ale scénář už je z Tomanovy hlavy a tento příběh se mi nikdy nelíbil. Je z éry ABC poučené z krizového vývoje, takže uvědoměle kritizuje kapitalismus a imperialismus. Třetí výprava je novinka a kreslil ji opět Petráček. Tohle by ale fungovalo lépe jako psaná povídka, což Toman také udělal. Vyprávěním pacienta, který tvrdí, že našel Doylův Ztracený svět, mi komiks připomněl jiný Tomanův ábíčkovský komiks, Tvrz.

A následuje další "objev," opět trochu falešný. Jaroslav Foglar se kdesi zmínil o přípravách komiksu Expedice Borneo. Po letech byla nalezena povídka, z které opět Ivana Peroutková připravila scénář, nakreslený jakýmsi Oskarem, což opět není nikdo jiný, než Jiří Petráček. Čtyři strany, na kterých se toho zase tak moc neděje. Rád bych si přečetl původní povídku, to by určitě fungovalo mnohem lépe.

Následuje doslov rozebírající předlohu pro Ztracený svět, jeho vznik, filmové adaptace, epigony, i vliv na nás, komiksy na podobný motiv a podobně. Do tohoto doslovu je vřazen ještě třístránkový komiks Zlaté město, který asi ve výsledku bude po původním Bartonovi tím nejlepším, co je v knize k nalezení.

Je dobře, že tahle kniha vyšla. Prakticky největším zklamáním je slíbené pokračování Toma Bartona, Tomanovy Výpravy, až na tu třetí, jsem už znal. Expedice Borneo neslibovala nic moc a ani nic moc nenabízí - mezi spřízněnými foglarovskými komiksy je asi na stejné úrovni jako Lov na netvora či K pramenům neznámé řeky a o něco lepší než Nyam nejlepší z dobrých. Nejsem si jist, jestli kniha může zaujmout mladé či dětské čtenáře, ale fanouškům a sběratelům určitě radost udělá.

Tak si říkám, že bych rád Výpravu Toma Bartona viděl ve filmu! Ale toho se nikdy na 100 % nedočkám...

IRON MAN (2008)

Iron Mana jsem četl jen první díl, a shledal jsem ho nezajímavou protikomunistickou propagandou. Tento první díl je částečně předlohou pro tento film, takže tu samozřejmě máme hrdinův origin. Kdo nevíte, Iron Man je bohatý průmyslník, dědic impéria na výrobu zbraní, enfant terrible, který lehkovážně užívá života bohatého mladíka, než je zajat krutým nepřítelem a zachráněn vězněným lékařem, který mu vyrobí superkardiostimulátor. Starka to inspiruje natolik, že ke svému útěku vyrobí kovový nezničitelný superoblek, který mu jednak pomáhá přežít, jednak s jeho pomocí zlikviduje všechny nepřátele. Tolik první půlka, která byla v komiksu tak nudně šablonovitá... A ve filmu mě překvapivě bavila. Asi díky Downeymu, který byl pro tvůrce šťastnou volbou. Ten to skutečně táhne a baví.

Příběh je samozřejmě šablona. Až taková, že mě to přestalo někde v půlce bavit a tušil jsem, jak to dopadne. Jak přestali být Iron Manovými protivníky teroristé, už to bylo pro mě nezajímavé. Ano, je to americká propaganda a chvílemi se nezdravě mává vlajkou, ale radši sledovat chlapa v superobleku jak nakopává prdel Tálibánu, než počítačem vytvořený superoblek proti většímu počítačem vytvořenému superobleku. Navíc hlavního padoucha hraje Jeff Bridges. Miluju Jeffa Bridgese. Ale proč je tady? Proč hraje tak šablonovitou postavu? Proč si máme myslet, že je na začátku kamarád hrdiny, když jeho vzhled a pozice (přítel Starkova otce, který vedl firmu, dokud Stark nedospěl) jasně dává tušit, o co tu jde? A čeká někdo, že to bude jinak?

Stejně tak cokoli s americkou armádou je nuda. Přestaňte mi mávat vlajkou před ksichtem! Máte v čele blba, co chce lidem očkovat dezinfekci.

Ale nemůžu říct, že by to byla nuda. Svižně to ubíhá, Downey to táhne, Gwyneth Paltrow taky není špatná, a Jeff Bridges sice nemá šanci cokoli zahrát, ale na druhou stranu nic nekazí. Na začátku zazní AC/DC, tak jsem se těšil na výběrový soundtrack, ale dostali jsme místo toho generický metal. Mimochodem po titulcích se objeví na chviličku Samuel L. Jackson. A to je možná důvod, proč přece jen dám ještě něčemu z dílny Marvelu šanci. Nebude to asi Iron Man 2 ani 3, nejsem si jist Thorem, možná zkusím Captaina Americu a určitě zkusím mrknout na nějaké Avengers. Snad tam bude i víc toho Jacksona. 6/10

Režie: Jon Favreau (alias miliardář Pete z Přátel)
Hrají: Robert Downey jr., Terrence Howard, Jeff Bridges, Gwyneth Paltrow, x dalších a Samuel L. Jackson. Jo a Stan Lee.
Hudba: generátor metalu
Produkce: Marvel / Paramount
USA 2008

BATMAN (1989)

Na jedné straně je tu superrealistická Nolanova verze tvářící se jako krimithrillery, na druhé rozjuchaná komediální seriálová verze šedesátých let. A Burton stojí někde mezi nimi a udělal to nejlépe. Jeho verze je výrazně stylizovaná, přičemž vychází z klasického Batmana čtyřicátých let, takže stylově silně připomíná filmy noir. Gotham je město plné zkaženosti, stoka, kterou je opravdu práce vyčistit, a ani na konci nemáme naději, že by se to Batmanovi mohlo podařit. A že má proti sobě skutečně šílené protivníky. Jenže zatímco v klasickém Supermanovi je padouch Gene Hackman tím nejlepším, ale filmu jako celku slouží, zde si padouch film naprosto ukradl pro sebe.

Jack Nicholson pojal šíleného Jokera jako exhibici, kterou nemilosrdně vytlačuje z plátna kohokoli, kdo se vedle něj objeví. Nikdo nemá šanci, Joker je role, která Nicholsonovi nabídla hodně a on z ní hodně vyždímal. Ale nedá se říct, že všichni jeho spoluhráči se ani omylem nesnaží. Michael Keaton je Bruce Wayne s nejzvláštnější vizáží, nemá hranatou bradu hrdiny a skutečně působí dojmem plachého neurotika. V kostýmu Batmana ale ukáže, že i přes protesty dobových fanoušků byl tou správnou volbou. Kde jiný Bruce Wayne může být komický trouba, tady je spíše plachý excentrický boháč, Batman je pak odhodlaný potírat zlo za každou cenu. I Batman tu tak působí trochu narušeně.

Dál tu máme sexy Basingerovou, užvaněného vedlejšího novináře, Pata Hinglea v roli komisaře Gordona, ovšem s minimálním prostorem, Michaela Gougha jako Alfreda, Billyho Dee Williamse jako Harveyho Denta, aniž by Billy dostal příležitost zahrát si Two Face, a Jacka Palance jako mafiánského bosse. Škoda, že je jeho role tak malá.

Naposledy jsem to viděl někdy v osmi nebo devíti, a asi díky tomuhle filmu je Batman můj oblíbený superhrdina, zatímco ostatní, a marvelovští zvlášť, si můžou políbit šos. Temná, ale silně stylizovaná atmosféra, kdy Burton v některých scénách nezapře svoji inspiraci Bavou a jinými hororovými klasiky, temná Elfmanova hudba. Ovšem občas si film přece jen vzpomene, že jsou osmdesátá léta, a tyhle chvilky působí dost hrozně. Některé věci jsem si pamatoval z dětství trochu jinak, například jsem si myslel, že věž ve finále hoří, nebo jsem si myslel, že film začíná vraždou Waynových rodičů. Je zvláštní ovšem, že jsem pak neviděl už další díly, ani ty od Schumachera, ani Batman se vrací. Ani nevím, jestli je tenkrát TV vysílala, nebo jestli mi je naši odmítli nahrát. Ne, že bych ty dva s Kilmerem či Clooneym toužil vidět, ale na ten druhý se možná i podívám. 7,5/10
PS. Máme tu zamořenou restauraci, respirátor a strach z neznámé nákazy. I tohle může být aktuální.

Režie: Tim Burton
Hrají: Jack Nicholson, Michael Keaton, Kim Basinger, Robert Wuhl, Michael Gough, Pat Hingle, Jack Palance, Billy Dee Williams
Hudba: Danny Elfman
Produkce: Warner Bros
USA / Velká Británie 1989 

EDICE DÁLKY

V poslední době se spíš zajímám o čtivo a na filmy se nějak nedívám, takže když tu v dohledné době něco přibude, asi to bude spíš o knížkách než o filmu. Samozřejmě nemůžete čekat, že bych tu psal o knihách Michala Viewegha nebo Patrika Hartla, ty jsem nečetl, nečtu, nikdy číst nebudu. Stejně tak tady nebudu psát o Cirkusu Humberto Eduarda Basse, kdybych se do něj čirou náhodou pustil (a to hrozí spíš). Nejvíc mě teď zajímají dobrodružné knížky, to, na čem jsem vyrůstal a na čem vyrůstaly generace přede mnou. A to sem jednoznačně patří.

Těsně po revoluci se vyvalila halda vydání všeho možného, co milovali děti vyrůstající od 30. let dál, a to, co tu vycházet nemohlo vůbec. Takže se na trh vyvalily foglarovky, mayovky, všechny možné dobrodružné knihy, sci-fi, fantasy a k tomu samozřejmě komiksy. Řada nakladatelství taky brzo zkrachovala, některá se ale drží dodnes. Třeba Paseka vydala na počátku 90. let komplet Tarzana a přežila. Magnet Press nepřežil, i když se tak nějaká společnost na Slovensku jmenuje. (Nebo je to ta samá?) Ten Tarzana taky vydával, pro změnu v sešitech. A krom toho v sešitech vycházela řada dobrodružných knih nazvaná Dálky.

Na tyhle sešitky jsem narážel už jako dítě v knihovně, později jsem jich pět dostal k Vánocům, i když bohužel už ne v tom správném věku, takže jsem jako dítě přečetl snad jen Mayovu Ohnivou pušku (kterou mám), a později Fikerovu Stráž na psí skále. Co mě tam bavilo ale hlavně, byly komiksové přílohy. Kromě románu se totiž do sešitu často vešly i komiksy ze 60. a 70. let od tvůrců jako byl Miloš Novák nebo Jozef Schek, často se scénáři Svatopluka Hrnčíře.

 

Nejbohatší na komiksy je hned první Ohnivá puška, kterou i mám. Obsahuje komiksové zpracování románu Srub u zlatho klíče, který jsem nečetl, tento komiks však vícekrát. Prima dobrodružný příběh o dvou klucích v divočině. Zvláštní je, že v některé ze sebraných Velkých knih komiksů vyšel Srub barevně a s jiným rozřazením políček (jen čtyři řádky na stránku - zde jich je pět). Následuje kratší Ocelová hrobka dle Otakara Batličky kreslená Bohumilem Konečným. Škoda jen třístránkového rozsahu, takhle je to strašně zkratkovité. Žádné napětí se nekoná a bravurní kresba zaniká. Následuje rovněž třístránkový Zajatec o boji bělochů a Indiánů, kreslený opět Schekem, opět moc zkratkovitý příběh. Zakončuje to opět Schekův a Hrnčířův Poklad v bílém údolí, na svých pět stránek je to tentokrát akorát. Román a obálku jinak dělal Burian.

Druhým sešitem je Hartovo Tajemství umrlčí rokle, které jsem nevím proč nečetl, a které žádný komiks nemá. Ilustroval Burian. Třetí Znamení šíleného střelce od Curwooda nemám, asi rovněž bez komiksu. Jako čtvrté vyšlo Dobrodružství v džungli od Zane Greye, taky nemám, je tam první díl Kapitána Nema. Pátý sešit Jednooký Joe (May) jsem měl půjčený z knihovny, jestli jsem to četl, netuším. Nemo je tam dokončen. (Ilustrace asi taky Burian.) Šestkou byl Klekí Petra, bílý otec Apačů, evergreen všech antikvariátů, mám ho i v polici. Nikdy jsem to nečetl. Napsal to Jaroslav Moravec, což snad byl ten druhý od Toužimského? Příloha není. Ilustrace Burian.

Sedmičku jsem četl určitě, je to Fikerova Stráž na psí skále, s přílohou komiksu Tři kluci a madona od Hrnčíře a Nováka. Kniha je western na hranici parodie. Viz zde oblíbená pasáž z finále:

Ernest Malt vytřeštil oči. Quinn Rackham pohlédl na svou zbraň a ve tváři se mu objevilo zděšení. Kolt přece nikdy neselže. Kolt je nejspolehlivější zbraní ze všech. Jenže Rackhamův kolt byl prázdný!

Tři kluci a madona je opět povídka ve stylu Pokladu v bílém údolí. Knihu ilustroval Gustav Krum.

Vida, mám i osmičku. Curwood a jeho Psanci z Bobří zátoky. To jsem taky nečetl a na konci je komiks, který rovněž neznám. Vesnice ve vzduchu podle Julese Verna, kreslil Miroslav Havlíček. Komiks je kupodivu naležato a text v bublinách je tištěný. Román ilustroval opět Burian, aleříkám si, zda některé pérovky nejsou převzaty spíše od Jiřího Wowka?

No a dál z Dálek nemám nic. Do sešitu č. 18 se točí stále autoři Curwood, Fiker, Grey, objeví se i Hrnčíř nebo další německý westernový klasik Friedrich Gerstäcker. Sešitem č. 16 je Nobody, muž z neznáma od Roberta Krafta, což za chvíli uvidíme, není naposled, co se Nobody objevil. Sešity 19-23 jsou pak dvě Mayovky, Poklad ve Stříbrném jezeře a Poklad Inků, no a pak následovalo dvanáct Nobodyů v řadě. A nakonec sérii završilo pět Salgariho Sandokanů. Kompletní přehled najdete zde. Nemám tušení, jestli v těch dalších svazcích jsou nějaké přílohy nebo ne.

 

Kromě Dálek ještě Magnet Press vydával v sešitech Tarzana. Mám jeden velice potrhaný sešit s názvem Tarzan a Poklad Oparu, s ilustracemi Wowka a obálkou Buriana. Co mě však štve, je, že zatímco u Dálek vyšel vždy jeden román v jednom sešitu, nebo byl rozdělen do dvou či tří, ale Tarzan vycházel na pokračování. V jednom sešitu bylo dokončení přechozího a nedokončený další. Takže na začátku mého sešitu končí Tarzanův syn, a pak je tam Tarzan a Poklad Oparu bez konce. Nemám předchozí a další sešit. To je jak s tím Slovartovským Spider-manem - začne v půlce, skončí v půlce. Kup si další sešit. No, být v roce 1990, kdy to vycházelo, naživu a v tom,věku, kdy jsem tyhle věci hltal, asi bych si to za těch devět korun jednou měsíčně kupoval. Mimochodem tento Tarzan má taky bonus a dost netradiční. Je zde přiložen hromadný dopis Jaroslava Foglara, kterým se obrací na své čtenáře. Je vtipné, jak si v něm Foglar dělá pořádek v poště (posílejte jen to a to, krátce, se známkou nazpátek, žádný telegramy, žádný rozměrný gratulace, knížky zaslaný poštou nepodepíšu, pošlu jenom samolepku, vlepte si). Zajímavé je, že podle jeho informací měly Sebrané spisy JF vycházet na střídačku v Olympii a v Atosu (který asi brzo zkrachoval).

Jinak jsou sešity typické pro svůj žánr. Text ve dvou sloupcích, jak bylo pro sešitovky (možná ještě je, pokud stále vychází) typické.. První sešit byl vydán na hodně nekvalitním papíře, už druhý je ale o dost lepší. I když mám pocit, že Jednooký Joe taky nebyl kvalitou zrovna super. Je fajn, že vždy byly přítomny Burianovy nebo aspoň Krumovy, Novákovy či Wowkovy ilustrace, byť mnohé sešity Tarzana měly ne zrovna povedené obálky malované Milanem Fibigerem. Ostatně údajně i rozměrem k sobě jednotlivé sešity neseděly.

Je docela škoda, že takové edice dnes už nevycházejí. Zájem čtenářů už je někde jinde, takže většina klasik se dá sehnat už jen v antikvariátech. Pokud se nějací vydavatelé rozhodnou něco z těchto klasiků vydat, buď vyjdou jen ty nejznámější kusy, nebo se edice pro nezájem rychle zastaví. Poslední pokus vydat Tarzana komplet byl zastaven po třech svazcích. Z Maye každou chvíli vyjde pouze Vinnetou a možná sem tam něco dalšího. Snad jen Verneovky se celkem rozjely, byť Omega už na ně asi taky rezignovala? Nevím. A uvidíme, kam dojde Albatros s Foglarem.

BANG BANG ALL'ITALIANA

V poslední době jsem viděl pár filmů subžánru eurospy, kam se teda kroě napodobenin Bonda a dalších špionážních záležitostí řadí vlastně leccos, včetně adaptací komiksů a dalších maskovaných hrdinů, kteří jako by vypadli ze zažloutlých ilustrovaných stránek plných bublin a křiklavých barev. Trochu mě to v poslední době začalo zajímat. Jak člověk sleduje spaghetti westerny, giallo a další záležitosti, čte o tom, sleduje dokumenty, nějakým způsobem se seznamuje s italskou popkulturou 60. a 70. let jako takovou. Takže pokud měly westerny a další obrovský úspěch ve filmu, nepokusil se někdo ždímat tento úspěch i na jiném poli? Co třeba právě komiksy?