HALLOWEEN SPECIAL MMXXVI část 4

What's all this then?

 

THE WICKER MAN (1973)

 

Označení horor může připadat divákovi docela zavádějící, protože většinu děje jde spíše o mysteriózní drama o střetu dvou kultur a pátrání po zmizelé holčičce. Žádná strašidla, žádné lekačky, žádné násilí a vraždy, jen hradba mlčení a zoufalý policista, který se snaží dopátrat pravdy v nepřátelském a dost zvráceně působícím prostředí. Akorát že divák čím dál víc je snad i na straně vesničanů, kterým ten blbec narušuje pohodu, dokud naše hlavní pako nepojme podezření.

 

Na policejní stanici ve Skotsku přijde udání, že na ostrově Summerisle se pohřešuje dítě a nikdo to neřeší. Seržant Howie, který se vydá případ vyšetřovat, je naprosto ukázkový příklad nejtupějšího britského policisty - bigotní křesťan, fanatický ochránce zákona přesvědčený o své morální i zákonné nadřazenosti. Idiot, panic, který se křižuje, vidí-li jakýkoli náznak čehokoli sexuálního. A kam přijede? Na ostrov, kde se praktikuje pohanské náboženství, lidé o sexu nejen zcela veřejně mluví a zpívají o něm, ale dokonce ho i veřejně praktikují a učí o něm ve škole. Tomu všemu vévodí rozšafný Christopher Lee coby hrabě, kterého si tentokrát s Drákulou nespletete ani omylem. Akorát po ztracené dívce ani památky, a to ani u její vlastní rodiny. Nicméně něco tu nehraje a pohanské rituály v tom mohou hrát větší roli, než by se zdálo.

 

Není jméno Edward Woodward trochu na jedno brdo? Film trochu působí jako vážně pojatý Monty Pythonovský skeč. Dokonce hlavní představitel Edward Woodward v uniformě malinko připomíná Johna Cleese, a ostatním Pythonům by se tu role taky našly (Chapman coby hrabě, Idle coby hostinský, Gilliam jako hrobník a Jonesovi a Palinovi by se taky něco našlo). Nicméně byť na začátku atmosféra žádný horor zdaleka nepřipomíná a často se hraje a zpívá, postupně houstne a na Pythony pak už ani nevzpomenout. (Snad leda jedna z vnadných místních připomínala vzhledem Carol Clevelandovou.) 

 

Scénář a herecké výkony jsou rozhodně největší devizou filmu. Film o poznání inteligentnější a zajímavější co do tematiky než jakékoli shockery od Hammeru. Není divu, že Christopher Lee označil tento film jako svůj nejoblíbenější, má tu možnost velmi dobře hrát a má také co. Woodward vyvažuje nesympatičnost toho svého vola se zaujetím pro případ, který vyšetřuje, velmi dobře, Britt Ekland a v menší roli Ingrid Pitt jsou čarokrásné (a scéna, kde nahá Eklandová svádí zpěvem Woodwarda, je víc vzrušující než kdejaká sexuální scéna v jiných filmech), a místní jsou autentičtí, jak to jen jde. Jen tedy uvěřit tomu, že v Británii roku 1973 existuje taková odloučená komunita... Ale nakonec to funguje. 

 

Film se dochoval jen v kopiích různé kvality, což se odrazilo i na u nás vydaném DVD, které prvních pět minut vypadá jako převzaté z VHS, aby se pak kvalita náhle zlepšila, a různě se pak střídala po celý film. I co jsem viděl snímky z HD verze na Blu Ray, byly skoky v kvalitě zdroje poznat. Ale dá se to přežít. 7,5/10

 

a.k.a. Rituál

Režie: Robin Hardy

Hrají: Edward Woodward, Christopher Lee, Britt Ekland, Ingrid Pitt, Diane Cilento

Hudba: Paul Giovanni

Produkce: British Lion

Velká Británie 1973 

HALLOWEEN SPECIAL MMXXVI část 2

Zpátky ke klasice, byť ne popořádku. Ale popořádku jsem ji nejel už předtím.

 

FRANKENSTEIN CREATED WOMAN (1967)

 

Název a obsazení Playmate Susan Denberg slibuje exploataci, ale film vlastně nabízí metafyzickou tragédii, ve které je Cushingův Frankenstein skoro navíc, ač film táhne. Když jsme v podcastu jednou filmy od Hammeru rozebírali, Kubaso byl překvapen, že trvalo celé čtyři filmy, než je napadlo, že by stvoření mohlo být taky žena. No tak na to si počkáme ještě mnohem déle, protože než vůbec k nějaké transformaci dojde, uběhne prakticky hodina, která rozplétá sice nijak zvlášť originální, ale přece jen pohromadě držící duchařskou historku.

 

Frankenstein žije zase kdesi v kašírovaném městečku s pomocí popleteného doktora Thorleyho Walterse, a tentokrát svoje experimenty posunul. Dojde k tomu, že duše je věčná, a přemýšlí nad tím, jak ji po smrti uchovat a přenést. Tento idealistický posun jsem od Frankensteina trochu nečekal, potom, co v prvním díle tvoří nový život čistě z částí těl a ve druhém a pátém jenom transplantuje mozky. Nicméně důležitější příběh se točí kolem mladého pomocníka Hanse a zmrzačené dívky Christiny. Ta je napadena třemi bohatými hejsky, kteří se jí pro její postižení vysmívají. Hans se s nimi porve a jednoho pořeže. Zatímco se poté odebere ke Christině, s níž stráví noc, opilí hejsci umlátí jejího otce, jenž je chytil krást v jeho hospodě. Svést vše na společností odvrženého Hanse je snadné a dojde k popravě. Nešťastná Christina záhy páchá sebevraždu. Frankenstein se dostane k oběma tělům a převtělení a stvoření nové, krásnější Christiny s Hansovou duší nic nebrání... No a začíná v podstatě slasher, protože co jiného může takové stvoření chtít dělat, než se pomstít...

 

Kdo to tentokrát opravdu celé táhne, je jednoznačne Walters coby nešťastný doktor, který většinu času vlastně moc netuší, co se děje. Cushing nezklame, ale moc se do toho vlastně nevejde - ne, že bychom ho viděli málo, ale není ústřední postavou. Tou je Christina a Hans, u jehož představitele jsem litoval, že mu tu hlavu neusekli ještě než se objevil na plátně. Ale to je u Hammeru obvyklá bolest. Jeden ze tří hejsků je docela podobný Johnu Hurtovi, že jsem i musel hledat, jestli to není on zamlada. 

 

Z pěti dílů série, které jsem viděl, byl první jednoznačně nejlepší, pak bych asi dal Frankenstein Must Be Destroyed kvůli hutné a temné atmosféře, pak tohle a potom Frankensteinovu pomstu, ze které už si nepamatuji skoro nic, a naposled ten díl s Ralphem Batesem, na který jsem zapomněl úplně. Frankenstein Created Woman stojí za vidění hlavně jako součást série, nebo pokud jste na staromódní horory bez krvavých efektů a s romantickou zápletkou. 7/10

 

Režie: Terence Fisher

Hrají: Peter Cushing, Susan Denberg, Thorley Walters, Duncan Lamont, Peter Blythe, Derek Fowlds, Peter Madden, Colin Jeavons, Alec Mango 

Hudba: James Bernard

Produkce: Hammer Films

Velká Británie 1967 

THE WILD GEESE (1978)

Když už ne Němci, aspoň Britové věděli, že Old Surehand je zmrd.

 

Od Andrewa V. McLaglena nikdy nic moc po mnoha zkušenostech nečekám, v nejlepším průměr. Divoké husy tím pádem budou asi jeho nejlepší film, byť je zachraňuje hlavně jejich druhá polovina. Filmů o žoldácích poslaných na zdánlivě jednoduchou misi, která se ale vlivem politiky zvrtne, je víc. Mnohokrát jsem si při sledování vzpomněl na Profesionála s Belmondem - pokud chcete vidět celovečerní verzi jeho prvních deseti minut, tady v podstatě máte možnost. Sice tu Bébel není, ale je tu Richard Burton, Roger Moore a Richard Harris, kteří ho velmi dobře zastoupí.

 

Nicméně úvodní titulky spíš vypadají, že půjde o něco snažící se těžit z toho, že jednu z hlavních rolí vytvořil Roger Moore. Produkce totiž najala spoustu lidí pracujících na bondovkách, včetně Maurice Bindera, který za tklivého songu prezentuje vlastně totéž, co ve stejné době tvořil pro Bonda. Střihačem byl zase John Glen. Veškerá podobnost s Bondem ale zmizí ve chvíli, kdy se na scéně objeví Richard Burton, aby ukázal, kdo je hlavní hvězda. Ano, pro svou roli byl jednoznačně starý a neforemný. Nicméně jeho herectví a charisma spolehlivě všechny pochybnosti zatlačí a v roli žoldáka je nakonec velmi rychle uvěřitelný.

 

McLaglen byl ale nejspíš blázen a do Afriky na natáčení kromě Burtona vzal i Richarda Harrise. Dva těžcí alkáči na natáčení... muselo to být peklo. Ale zvládli to. Film na jejich mediálně propíranou závislost i naráží. (Burton: Ve smlouvě vždy mám, že moje játra mají být pohřbena odděleně od těla s vojenskými poctami.) Právě Burton a Harris jednoznačně film táhnou, kdežto přestože se z Moorea snaží dělat v podstatě Bonda s jiným jménem, je jimi dost zatlačen do pozadí a funguje jen v roli spolehlivého parťáka.

 

Kromě Bonda a Profesionála mi ale film překvapivě připomněl něco, co jsem nečekal. Žoldáci totiž mají za úkol vysvobodit z vězení bývalého vůdce nyní utlačovaného lidu, jehož jméno je symbolem, a tento vůdce během cesty promlouvá do duše ideově omezenému žoldákovi v podání Hardyho Krügera, který se nakonec obrátí na správnou stranu. Corbucciho Vamos a matar companeros je sice lepší film i v tom, že nedává tolik důraz na klišovité ideje proklamované oním lídrem, ale Hardy Krüger v roli Tomase Miliana mě vlastně pobavil. Co má ještě film trochu společného s Itálií jsou akční scény, které jako by vypadly z Castellariho filmů - piruety, které kaskadéři metají po výbuších granátů, jsou až neuvěřitelné.

 

Ano, je to film plný klišé, ale zvláště ve druhé polovině také napětí a překvapivě dobré akce. Trochu ho kazí příliš rozjuchaná hudba Roye Budda, mohla být hutnější atmosféra už v první půlce, kdyby seskok padákem na nepřátelském území s tímto doprovodem nevypadal jako představení létajícího cirkusu. Ale díky Burtonovi a Harrisovi, a Stewartu Grangerovi v roli zlého kapitalisty za vidění stojí. 7/10 

 

a.k.a. Divoké husy

Režie: Andrew V. McLaglen

Hrají: Richard Burton, Roger Moore, Richard Harris, Hardy Krüger, Stewart Granger, John Kani, Winston Ntshona, Frank Finlay, David Ladd, Barry Foster, Ronald Fraser, Jeff Corey, Patrick Allen

Hudba: Roy Budd

Produkce: Rank Film Distributors

Velká Británie / Švýcarsko 1978 

UNA CIUDAD LLAMADA BASTARDA (1971)

Tento britsko-španělský western (tedy ne v pravém slova smyslu spaghetti) jsem se léta snažil sehnat, ale nedařilo se. Obsazení vypadá naprosto perfektně - Robert Shaw, Martin Landau a Al Lettieri ve spaghetti westernu? K tomu Telly Savalas, Stella Stevens nebo Fernando Rey? Jenže nemožnost nalezení koukatelné verze, titulků a tušení, že to asi nebude taková bomba, vzhledem k neznámému režiséru (jediný další film, který jsem od něj viděl, je Casino Royale...) i celkové obskurnosti filmu, mě zase odrazovaly. A pak to zničehonic uvedla letos ČT. A nechala dlouho po vysílání na svém webu k přehrání.

Mám pocit, že tenhle film jako povídka a potom scénář asi vypadal lépe, než jaký je výsledek. Když nad tím zpětně přemýšlím, asi to na papíře dávalo smysl, ale když se na to člověk dívá, je to pěkný guláš. Postavy se zjevují a zmizí, a asi čtvrthodinový flashback ve druhé polovině přijde tak náhle, bez varování a nesouvisle, že jsem měl pocit, že nechápu už vůbec nic. Navíc mám pocit, že v různých verzích jsou scény nastříhány různě za sebou, takže některá začíná úvodními titulky, kde Stella Stevens přijíždí do městečka v pohřebním voze, a prolog o deset let dříve se objeví až později, nebo možná vůbec.

Film se snaží vyprávět o pomstě a revoluci najednou, ale dost nepřehledně, a navíc nejzajímavější postavy filmu nejsou ty hlavní. Robert Shaw je celou dobu spíše přihlížejícím, Stella Stevens se jen občas mihne a v roli anděla zkázy není moc přesvědčivá, a Martin Landau vytváří kreaci a la gestapák z Alles Gute. Nejvíc baví Telly Savalas v naprosto cool roli šéfa města, který s chutí vraždí nejrůznějšími způsoby kohokoli, kdo se mu znelíbí (věšení a la pirátská loď), polonahý jen s napůl oblečenou uniformou, a vedle šílených špinavých paruk zářící pleší, jenže cca po půl hodině se poroučí, a pak nás nejvíc zajímá jeho pohůnek Lettieri, který se poměrně brzy poroučí taky.

Hudba je od Walda de los Rios, který podobně nesedící hudbu složil i ve stejném roce k Řece zlého muže s Lee Van Cleefem a Ginou Lollobrigidou, rovněž letos odvysílanou na ČT. Tady aspoň na člověka zničehonic nevyskočí beatová píseň, ale stejně, až na titulní skladbu, moc přesvědčivá není. 6/10

a.k.a. Město bastardů, A Town Called Bastard, A Town Called Hell

Režie: Robert Parrish, Irving Lerner

Hrají: Robert Shaw, Stella Stevens, Martin Landau, Telly Savalas, Fernando Rey, Al Lettieri, Michael Craig, Dudley Sutton, Paloma Cela, Aldo Sambrell, Tito Garcia, Maribel Hidalgo, Antonio Mayans, Luis Rivera, George Rigaud

Hudba: Waldo de los Rios
Produkce: Scotia International

Velká Británie / Španělsko 1971