THE SHOW WITH A NAME - REVIZIONISTICKÉ WESTERNY ČÁST 2 - INDIÁNI

 Druhý díl série o westernech z období konce šedesátých a sedmdesátých let se podívá na pojetí původního amerického obyvatelstva ve filmu, které se v této době drasticky změnilo - otázkou je, zda ze správných důvodů.

Na video se dostanete klepnutím na obrázek. 

TOUCH OF EVIL (1958)

Jestliže Maltézský sokol z roku 1941 klasický noirový cyklus otevírá, Dotek zla ho zase zavírá. Oba patří zároveň mezi to nejlepší, co v daném žánru vzniklo.

Shrnout děj se tentokrát moc nedá. Začíná to pátráním po původci výbuchu auta, v němž jel místní průmyslník, a snahou mexických gangsterů zbavit se návladního, který má svědčit proti jejich příbuznému. Po nějaké chvíli se film ale promění ve zběsilý zápas dvou tvrdohlavých policistů, z nichž jeden jde proti druhému legální cestou, zatímco druhý se neštítí ve snaze ho zničit naprosto ničeho.

Toho skoro slušňáka hraje Charlton Heston, překvapivě hrající Mexičana. Film jsem viděl dabovaný, takže nevím, jak mu šla španělština v originále. Heston ale nemá čas na to, hrát si na Mirka Dušína, celý film je ve spěchu a vzteklý. Je to ale Orson Welles, kdo film naprosto ovládá. Jeho postava je naprosto odpudivé, cynické, rasistické, xenofobní, prolhané, ožralé, přežrané, sadistické a chlípné prase a Welles si to užívá každou vteřinou pod nánosem obrovské masy vycpávek (až takhle tlustý nebyl). Jestli byl odporný v Tepepovi, tam to byl proti Doteku zla čajíček. Welles nejen fyzicky dominuje, kdykoli se objeví na plátně. Zajímavé je, že původně měl pouze hrát, ale Charlton Heston si ho prosadil na místo režiséra a Welles provedl i značné změny ve scénáři.

A pokud není na plátně ani Heston, ani Welles, zjistíme, že Janet Leigh už dva roky před Psychem navštívila opuštěný motel řízený nervním blbečkem, a taky se jí tam stalo leccos nepěkného. Ale její strašení a psychické týrání tady je stejně působivé jako nenadálá vražda v Psychu.

Ze začátku jsem se snažil zorientovat v ději a dlouho jsem byl docela zmatený, zvláště ze všech těch Mexičanů, co se před kamerou, jež se na chvíli nezastaví, pořád míhali znova a znova. Ale jakmile se Leighová ocitne v motelu a dojde k prvním větším konfliktům mezi Hestonem a Wellesem, na všechny nejasnosti zapomenete a nemůžete od filmu odtrhnout oči.

To vše podbarvuje výborná hudba Henryho Manciniho, asi jedinkrát opravdu noir s jazzovým soundtrackem? Zajímalo by mě, jestli se to tu hrálo už tenkrát, protože v jednu chvíli zní z rádia skladba, jejíž harmonie je takřka identická se Suchého Pramínkem vlasů.

Co ještě zmínit? Výbornou kameru, která se buď pořád hýbe a otáčí a i scény v autech byly točeny s opravdu jedoucími auty a ne před plátnem, anebo snímá obrovského brunátného Wellese z podhledu. Vedlejší roli Marlene Dietrich a maličký štěk Zsa Zsy Gabor, která nechápu, co tu dělala. A všimnete si Josepha Cottena? Dále výbornou práci s druhým plánem či dost odvážné scény naznačeného skupinového znásilnění včetně přítomnosti lesbiček.

Viděl jsem původní verzi, kterou jako vždy producenti Wellesovi sebrali a přestříhali. Existuje i restaurovaná jeho verze, takže na tu se určitě někdy v budoucnu podívám. Moje verze byla 4:3, existují verze v 16:9, takže podle toho se liší i obrázky.

Opravdu mě překvapilo, jak moc se mi to nakonec líbilo. Na to, abych to prohlásil nejlepším noirem, si to ještě musím nechat rozležet v hlavě, ale mezi to nejlepší, co jsem v žánru viděl, se to určitě řadit bude. 9/10

a.k.a. Dotek zla

Režie: Orson Welles

Hrají: Charlton Heston, Janet Leigh, Orson Welles, Joseph Calleia, Akim Tamiroff, Joanna Moore, Marlene Dietrich, Zsa Zsa Gabor, Dennis Weaver, Valentin de Vargas, Victor Millan, Keenan Wynn, Joseph Cotten

Hudba: Henry Mancini
Produkce: Universal

USA 1958

SOYLENT GREEN (1973)

I napodruhé jsem s Hestonem nakonec zvolil sci-fi, opět dystopii, i když jiného druhu.

Zatímco většina dystopií sleduje budoucnost z pohledu omezení svobod, Soylent Green sleduje ekologickou katastrofu, vinou které je dvě stě milionů lidí v New Yorku roku 2022 (vida, to je za chvilku) bez čerstvého vzduchu, tekoucí vody, a především potravy. Muži se perou jeden s druhým o práci, zatímco ženy jsou poníženy do úlohy příslušenství, tedy nájemných služek a konkubín pro boháče. Když je jeden z nejbohatších mužů zavražděn, pouští se detektiv Thorn v podání Hestona do pátrání. Jenže vypadá to, že nitky vedou výš, než by se čekalo, a že není zájem o řešení vraždy.

Takže příběh sleduje poměrně otřepané detektivní pátrání, zároveň se snaží zobrazovat budoucnost lidstva, k tomu ještě marnou lásku mezi nemajetným policistou a jedním "příslušenstvím" a navíc přátelství mezi Thornem a jeho starým kamarádem a spolubydlícím Solem. Ta nejzajímavější část, totiž dystopická budoucnost, přichází bohužel zkrátka nejvíc. I vinou rozpočtu, takže přestože interiéry jsou přeplněné lidmi, až na tržiště jsou všechny ulice prázdné - až v půlce filmu si tvůrci vypomohli hlášením o nočním zákazu vycházení.

Na začátku filmu nejsou úvodní titulky, jen název filmu, takže mě celkem překvapilo, kolik známých tváří se tu objevuje - kromě Hestona ještě Chuck Connors jako padoušský bodyguard, Joseph Cotten jako zavražděný boháč, Edward G. Robinson jako starý kamarád nebo Brock Peters coby Hestonův šéf. Film ale zcela ovládá Heston, jehož postava je na tenhle film trochu moc cool. Snad jen Robinsonovi se dostane trochu více prostoru. Heston je tu ale fajn a supermanství svojí postavy zvládá uhrát tak, že neleze na nervy. V tom možná byl tenhle speciál dobrej nápad. Asi jsem tu averzi k němu měl hlavně kvůli Majoru Dundee, kde se mi vůbec nelíbil.

Soylent Green námětem může připomenout jak pozdějšího Blade Runnera, tak Křidýlko nebo stehýnko s Funesem, nebo třeba 451 stupňů Fahrenheita (sakra z tý knihy si pamatuju už jen první kapitolu, přitom jsem si jist, že jsem ji četl celou). Oproti tomu všemu ale Soylent Greenu chybí více vnitřního sepětí, a závěrečná pointa vyjde trochu naprázdno. Nejsilnější scénou je ta, v níž se promítají obrazy dávno zaniklého světa, ale je ve filmu trochu osamocena. 6/10

Režie: Richard Fleischer
Hrají: Charlton Heston, Leigh-Taylor Young, Chuck Connors, Joseph Cotten, Edward G. Robinson, Brock Peters, Paula Kelly
Hudba: Fred Myrow
Produkce: MGM
USA 1973

CHARLTON HESTON - PLAKÁTY

Opět pár plakátů.

CHARLTON HESTON (1923-2008)

Většinou jsem biografie směřoval k oblíbeným tvůrcům, nebo těm, s nimiž jsem už viděl hodně filmů. Heston je taková výjimka - ne, že bych ho vyloženě nemusel, ale mezi moje oblíbence se neřadí. A taky jsem toho s ním vlastně tolik neviděl.

Charlton Heston je spojený natolik s postavami hrdinů, chlapáků a zachránců, že se skoro až člověk diví, že se o něm nevyprávěly vtipy tak jako o jiném Chuckovi. K těmto postavám ho předurčovala už jeho fyziognomie, ovšem kromě nich zvládal hrát i biblické postavy či skutečné historické osobnosti v adaptacích těch největších klasiků. A i jeho drsní hrdinové měli chyby.

Narodil se 4. října 1923 v Illinois. Hrát začal ještě před druhou světovou válkou, ve filmu se poprvé mihl ve studentské adaptaci Peera Gynta. Před kamery se však vrátil až po mnoha zkušenostech s divadlem a rozhlasem, roku 1950, kdy se napřed objevil v nezávislém filmu Julius Caesar (kde poprvé na plátně sehrál Marca Antonia - a ne naposledy), a téhož roku v noiru Dark City. Na broadwyských prknech si ho následně všiml režisér Cecil B. De Mille a svěřil mu roli ve filmu Největší představení na světě (1952). Následně si u De Milla zahrál ještě svoji nejslavnější roli Mojžíše v rozmáchlé adaptaci Desatero přikázání (1956). K biblickému tématu se vrátil ještě o tři roky později v eposu Ben Hur, režírovaném Williamem Wylerem, a poté roku 1965 v Největším příběhu všech dob, kde ztvárnil Jana Křtitele.

Kromě Bible se Heston stal i častým představitelem historických postav - Marca Antonia sehrál hned několikrát, přičemž roku 1972 v adaptaci Shakespearovy hry sám sebe i režíroval, dál si zahrál ve velkofilmu El Cid (1961), malíře Michelangela ve filmu Ve službách papeže (1965), ve dvoudílných Třech mušketýrech si zahrál kardinála Richelieu (1973 a 74).

Jeho drsné rysy a sportovní postava ho ale předurčovaly i k akčnějším filmům, včetně westernů. Poprvé si zahrál v žánru už roku 1952, a to roli Indiána ve filmu The Savage, v padesátých letech stihl ještě filmy Arrowhead, Pony Express (oba 1953), Daleké obzory (1955) o výpravě Lewise a Clarka, Tři násilníky (1956) a především vedlejší roli ve Velké zemi (1958), odkud ho u nás známe asi nejvíce. Z pozdějších westernů jmenujme Peckinpahova Majora Dundeeho (1965), Griesův film Will Penny (1968), Poslední ostré hochy (1976) Andrewa V McLaglena nebo Horaly (1980) s Brianem Keithem.

Ani jiné dobrodružství se mu nevyhýbalo - ve filmu The Secret of the Incas (1954) ztvárnil prototyp Indiana Jonese, s Yulem Brynnerem se objevil ve filmu Pirát. Se šedesátými lety se dobrodružství přesunula do současnosti, nebo dokonce budoucnosti. Asi nejproslulejším Hestonovým filmem vůbec je Planeta opic (1968), kterou následovala čtyři filmová pokračování a televizní seriál. Heston se objevil už jen ve druhém dílu Do nitra Planety opic (1970), kde už hrál jen vedlejší roli a tu hlavní převzal jemu typově podobný James Franciscus. Do žánru sci-fi patří ještě The Omega Man (1971) či Soylent Green (1973). Oblíbeným druhem filmů 70. let byly filmy o teroristech - sem se řadí Odpočítávání smrti (1976), Konečná stanice: Peklo (1971), no a v neposlední řadě hrál Heston v několika dobově oblíbených katastrofických filmech, jako bylo Zemětřesení (1974) nebo Letiště 1975 (1974).

V osmdesátých letech se šedesátiletý Heston obrátil spíše k televizním seriálům a byl už spíše živoucí legendou než opravdovou hvězdou. Hrál už spíše menší role a hostující úlohy ve filmech se slavnějšími kolegy, mimo kamery se čím dál více politicky angažoval na straně konzervativních republikánů a zvláště hájil právo na nošení zbraní. Naposledy si zahrál ve filmu Můj otec Mengele z roku 2003. O pět let později zemřel ve věku 84 let.

Filmy:
1958 - Dotek zla
1958 - Velká země
1965 - Major Dundee
1968 - Planeta opic
1973 - Soylent Green
1993 - Tombstone

PLANET OF THE APES (1968)

Začínáme týden s Charltonem Hestonem, a to s jedním z jeho nejvýznamnějších filmů.

Doctor Zaius Doctor Zaius! Doctor Zaius Doctor Zaius! Doctor Zaius Doctor Zaius!
Kdysi jsem viděl začátek na Nově a jak začala první reklama, šel jsem od televize. Pravděpodobně začala někde když astronauti vlezli nazí do jezera, ale ještě než jim lidé začali brát oblečení. Občas to s těmi návraty ke kdysi nedokoukaným filmům mám tak, že po letech se mi to začne líbít (viz Hvězdné války). Planeta opic... není docela tenhle případ.

Ten film je dobrý. Je to dobrý film, s dobrým obsazením, dobrým námětem, dobrou myšlenkou, dobrými herci, dobrými maskami a efekty, v podstatě se tomu vlastně nedá nic vytknout. Akorát ho nenatočili pro mě. Něco těžko specifikovatelného mi tam chybělo, co by mě víc vtáhlo. Možná je chyba, že ta zásadní pointa, která v době vzniku praštila diváky po hlavě jako kladivo a nechala je v šoku, je to vůbec první, co člověk o tomhle filmu zjistí. Tudíž jsem od začátku věděl, v čem ta pointa tkví a že konec nebude žádná selanka. A tak jsem jen bez většího zájmu sledoval zoufalého člověka v prostředí, kterému je nebezpečný svou existencí.

I hate every ape I see from chimpan-a to chimpanzee, you will never make a monkey out of me!
Zajímavé je film srovnat s filmem Kdo seje vítr. Až je škoda, že doktora Zaia nehraje Fredric March. Taky je zajímavé, jak je zde znázorněn rasismus - orangutani se povyšují nad šimpanze i gorily. (Ale kdyby o tom opice nemluvily, nepoznal bych z těch stejných masek, která opice je jaký druh). No, pár věcí mi přišlo hodně zjednodušených i oproti původní knize (kterou jsem nečetl, ale našel jsem si synopsi). Třeba to, že opice mluví anglicky a píšou latinkou.

Zkrátka, když Planeta opic, tak u mě spíše ty tři minuty simpsonovského muzikálu, který má, jak říká sám Bart, úplně všechno. Je to dobrý film, ale nemyslím, že se na něj budu s radostí dívat znovu. Ze zbytku série asi už nechci vidět nic. Možná dvojku, jen abych viděl, jak se na tohle vůbec dá navázat. Co jsem o tom četl, tak je to strašně blbé. 6,5/10

a.k.a. Planeta opic
Režie: Franklin J. Schaffner
Hrají: Charlton Heston, Roddy McDowall, Linda Harrison, Kim Hunter, Maurice Evans
Hudba: Jerry Goldsmith
Na motivy knihy Pierra Boullea 
Produkce: 20th Century Fox
USA 1968