úterý 25. února 2020

CHARLTON HESTON (1923-2008)

Většinou jsem biografie směřoval k oblíbeným tvůrcům, nebo těm, s nimiž jsem už viděl hodně filmů. Heston je taková výjimka - ne, že bych ho vyloženě nemusel, ale mezi moje oblíbence se neřadí. A taky jsem toho s ním vlastně tolik neviděl.
Charlton Heston je spojený natolik s postavami hrdinů, chlapáků a zachránců, že se skoro až člověk diví, že se o něm nevyprávěly vtipy tak jako o jiném Chuckovi. K těmto postavám ho předurčovala už jeho fyziognomie, ovšem kromě nich zvládal hrát i biblické postavy či skutečné historické osobnosti v adaptacích těch největších klasiků. A i jeho drsní hrdinové měli chyby.
Narodil se 4. října 1923 v Illinois. Hrát začal ještě před druhou světovou válkou, ve filmu se poprvé mihl ve studentské adaptaci Peera Gynta. Před kamery se však vrátil až po mnoha zkušenostech s divadlem a rozhlasem, roku 1950, kdy se napřed objevil v nezávislém filmu Julius Caesar (kde poprvé na plátně sehrál Marca Antonia - a ne naposledy), a téhož roku v noiru Dark City. Na broadwyských prknech si ho následně všiml režisér Cecil B. De Mille a svěřil mu roli ve filmu Největší představení na světě (1952). Následně si u De Milla zahrál ještě svoji nejslavnější roli Mojžíše v rozmáchlé adaptaci Desatero přikázání (1956). K biblickému tématu se vrátil ještě o tři roky později v eposu Ben Hur, režírovaném Williamem Wylerem, a poté roku 1965 v Největším příběhu všech dob, kde ztvárnil Jana Křtitele.
Kromě Bible se Heston stal i častým představitelem historických postav - Marca Antonia sehrál hned několikrát, přičemž roku 1972 v adaptaci Shakespearovy hry sám sebe i režíroval, dál si zahrál ve velkofilmu El Cid (1961), malíře Michelangela ve filmu Ve službách papeže (1965), ve dvoudílných Třech mušketýrech si zahrál kardinála Richelieu (1973 a 74).
Jeho drsné rysy a sportovní postava ho ale předurčovaly i k akčnějším filmům, včetně westernů. Poprvé si zahrál v žánru už roku 1952, a to roli Indiána ve filmu The Savage, v padesátých letech stihl ještě filmy Arrowhead, Pony Express (oba 1953), Daleké obzory (1955) o výpravě Lewise a Clarka, Tři násilníky (1956) a především vedlejší roli ve Velké zemi (1958), odkud ho u nás známe asi nejvíce. Z pozdějších westernů jmenujme Peckinpahova Majora Dundeeho (1965), Griesův film Will Penny (1968), Poslední ostré hochy (1976) Andrewa V McLaglena nebo Horaly (1980) s Brianem Keithem.
Ani jiné dobrodružství se mu nevyhýbalo - ve filmu The Secret of the Incas (1954) ztvárnil prototyp Indiana Jonese, s Yulem Brynnerem se objevil ve filmu Pirát. Se šedesátými lety se dobrodružství přesunula do současnosti, nebo dokonce budoucnosti. Asi nejproslulejším Hestonovým filmem vůbec je Planeta opic (1968), kterou následovala čtyři filmová pokračování a televizní seriál. Heston se objevil už jen ve druhém dílu Do nitra Planety opic (1970), kde už hrál jen vedlejší roli a tu hlavní převzal jemu typově podobný James Franciscus. Do žánru sci-fi patří ještě The Omega Man (1971) či Soylent Green (1973). Oblíbeným druhem filmů 70. let byly filmy o teroristech - sem se řadí Odpočítávání smrti (1976), Konečná stanice: Peklo (1971), no a v neposlední řadě hrál Heston v několika dobově oblíbených katastrofických filmech, jako bylo Zemětřesení (1974) nebo Letiště 1975 (1974).
V osmdesátých letech se šedesátiletý Heston obrátil spíše k televizním seriálům a byl už spíše živoucí legendou než opravdovou hvězdou. Hrál už spíše menší role a hostující úlohy ve filmech se slavnějšími kolegy, mimo kamery se čím dál více politicky angažoval na straně konzervativních republikánů a zvláště hájil právo na nošení zbraní. Naposledy si zahrál ve filmu Můj otec Mengele z roku 2003. O pět let později zemřel ve věku 84 let.
Filmy:
1958 - Dotek zla
1958 - Velká země
1965 - Major Dundee
1968 - Planeta opic
1973 - Soylent Green
1993 - Tombstone

2 komentáře:

  1. Ostrov pokladů - John Silver!

    OdpovědětVymazat
  2. Mám mho rád vždycky působil tak opravdově. Ben HUr , Planeta Opic či Ve jménu Papeže. Klasa.

    OdpovědětVymazat